Obecná psychoterapie

VYMĚTAL, Jan

Obecná psychoterapie

Text je doporučen jako učební text 1.lékařské fakulty UK v Praze a postgraduálního vzdělávání v psychoterapii.

Obsah:

O B E C N Á Č Á S T

I. VYMEZENÍ OBORU PSYCHOTERAPIE (J. Vymětal)
1.1. DEFINICE
1.2. PŘEDMĚT
1.3. UPLATNĚNÍ
Souhrn

II. INDIKACE A CÍLE PSYCHOTERAPIE (I. Hanušová)
2.1. INDlKACE PRO PSYCHOTERAPII
2.1.1. Proces rozhodování o indikaci k psychoterapii
2.1.2. Použití psychoterapie
2.2. CÍLE PSYCHOTERAPIE
2.2.1. Hledisko oblasti působení psychoterapie
2.2.2. Hledisko různých forem psychoterapie
2.2.3. Hledisko jednotlivých psychoterapeutických přístupů
Souhrn

III. PSYCHOTERAPEUTICKÁ ZMĚNA A JEJÍ ZJIŠŤOVÁNÍ (K. Hájek)
3 PSYCHOTERAPEUTICKÁ ZMĚNA OSOBNOSTI
3.1.1. Prožívání
3.1.2. Vědění
3.1.3. Jednání 3.1.4. Běžné změny psychiky v každodenním životě
3.1.5. Od psychopatologie k duševnímu zdraví
3.2. ZJIŠŤOVÁNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÉ ZMĚNY
3.2.1. Zjišťování procesu změn jako součást psychoterapie
3.2.2. Výzkum procesu psychoterapie
Souhrn

IV. FORMY A PROSTŘEDKY PSYCHOTERAPIE (V. Vavrda)
4.1. FORMY PSYCHOTERAPIE
4.1.1. Formy psychoterapie z hlediska prostředí
4.1.2. Formy psychoterapie z hlediska jejího objektu
4.2. PROSTŘEDKY PSYCHOTERAPIE
4.2.1. Základní vymezení
4.2.2. Rozdělení prostředků psychoterapie
4.2.3. Uspořádání situace v psychoterapii
4.2.4. Rozhovor
4.2.5. Imaginace
4.2.6. Učení
4.2.7. Relaxační postupy
4.2.8. Biofeedback
4.2.9. Sugestivní postupy
4.2.10. Na tělo zaměřené postupy
4.2.11. Expresivní postupy
4.2.12. Psychoterapeutické prostředky při práci s dětmi
Souhrn

V. PSYCHOTERAPEUTICKÝ VZTAH A PSYCHOTERAPEUTICKÝ PROCES (V. Vavrda)
5.1. PSYCHOTERAPEUTICKÝ VZTAH
5.1.1. Vymezení pojmu vztah
5.1.2. Význam meziosobních vztahů v životě člověka
5.1.3. Druhy vztahů
5.1.4. Psychoterapeutický vztah jako druh meziosobního vztahu
5.1.5. Ontogeneze vztahu
5.1.6. Vnitřní a vnější vlivy při vzniku vztahů
5.1.7. Vznik vztahu jako výsledek řetězce výměn
5.1.8. Psychoterapeutický vztah jako informace o světě pacientových vztahů
5.1.9. Terapeutova emoční odezva na pacienta jako zdroj informací
5.1.10. Vzdálenost ve vztahu
5.1.11. Bezpečí ve vztahu
5.1.12. Vztahy z hlediska patologie
5.2. VZTAHOVÉ SYSTÉMY V PSYCHOTERAPEUTICKÉM PROSTORU
5.2.1. Vztahové systémy v rámci psychoterapeutického oddělení
5.2.2. Vztahové systémy v psychoterapeutických skupinách
5.3. PSYCHOTERAPEUTICKÝ PROCES
5.3.1. Vymezení pojmu
5.3.2. Fáze psychoterapeutického procesu
Souhrn

VI. ÚČINNÉ FAKTORY PSYCHOTERAPIE (I. Hanušová)
6.1. OBECNÉ ÚČINNÉ FAKTORY
6.2. SPECIFICKÉ ÚČINNÉ FAKTORY
6.3. ÚČINNÉ FAKTORY SKUPINOVÉ PSYCHOTERAPIE
Souhrn

VII. VÝZKUM V PSYCHOTERAPII (J. Vymětal)
7.1. PROČ SE BEZ VÝZKUMU NEOBEJDEME
7.2. ROZDĚLENÍ VÝZKUMŮ
7.3. ZÁKLADNÍ POJMY
7.4. VÝZKUMNÁ STRATEGIE
7.5. VÝZKUMNÝ PROJEKT
7.6. SOUČASNÝ STAV VÝZKUMU PSYCHOTERAPIE
Souhrn

VIII. OBECNÝ MODEL PSYCHOTERAPIE (J. Vymětal)
8.1. HISTORIE A SOUČASNOST PSYCHOTERAPIE
8.2. DIFERENCOVANĚ INTEGRATIVNÍ POJETÍ PSYCHOTERAPIE
8.3. OBECNÝ MODEL PSYCHOTERAPIE
Souhrn

IX. ETIKA A PSYCHOTERAPIE (J. Payne)
9.1. ÚVODEM
9.2. SVĚDOMÍ A VĚDOMÍ MRAVNÍHO ZÁKONA
9.3. MORÁLNÍ PRINCIPY
9.4. POJMY
9.5. INFORMOVANÝ KONSENSUS
9.6. NORMALITA A ZDRAVÍ
9.í. POCIT VINY A VINA SKUTEČNÁ
9.8. VZTAH MEZI "JÁ A TY"
Souhrn

JEDNOTLIVÉ PSYCHOTERAPEUTICKÉ SMĚRY

X. BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE (K. Durecová)
10.1. ZAŘAZENÍ A NÁVAZNOSTI
10.1.1. Vývoj experimentální psychologie
10.1.2. Vývoj v klinické oblasti
10.1.3. Charakteristika behaviorálních terapií
10.2. OBRAZ O ČLOVĚKU
10.3. ETIOPATOGENEZE PORUCH ZDRAVÍ
10.3.1. Modely etiopatogeneze založené na klasickém a observačním podmiňování
10.3.2. Využití modelu operantního podmiňování
10.3.3. Modely etiopatogeneze založené na kognitivních teoriích
10.4. TEORIE TERAPEUTICKÉ ZMĚNY
10.5. TERAPEUTICKÝ VZTAH 164
10.6. CÍLE A INDIKACE BEHAVIORÁLNÍCH TERAPIÍ
10.7. METODY TERAPIE
10.7.1. Techniky operantního podmiňování
10.7.2. Expoziční terapie
10.7.3. Techniky zaměřené na změnu úrovně vegetativní aktivace
10.7.4. Metody modelování
1O.8. KAZUISTlKA PACIENTKY S AGORAFOBIÍ

XI. ROGERSOVSKÁ PSYCHOTERAPIE (V. Junková)
11.1. ZAŘAZENÍ A NÁVAZNOSTI
11.2. OBRAZ O ČLOVĚKU V ROGERSOVSKÉ PSYCHOTERAPII
11.3. ETIOPATOGENEZE PORUCH ZDRAVÍ
11.4. TEORIE TERAPEUTICKÉ ZMĚNY
11.4.1. Terapeutický vztah
11.4.1.1.0sobnost terapeuta
11.4.1.2.0sobnost klienta
11.4.2. Terapeutický proces
11.5. INDIKACE A CÍLE TERAPIE
11.6. METODY TERAPIE
11.7. KAZUISTICKÝ PŘÍKLAD

XII. PSYCHOANALYTICKÁ PSYCHOTERAPIE (V.Vavrda)
12.1. MÍSTO A URČENÍ PSYCHOANALYTICKÉ PSYCHOTERAPIE
12.2. OBRAZ O ČLOVĚKU
12.3. ETIOPATOGENEZE PORUCH ZDRAVÍ
12.4. PSYCHOTERAPEUTICKÝ VZTAH
12.4.1. Reálný vztah
12.4.2. Pracovní spojenectví
12.4.3. Přenos a protipřenos
12.5. TEORIE ZMĚNY
12.6. INDIKACE
12.7. PROSTŘEDKY PSYCHOANALYTICKÉ PSYCHOTERAPIE
12.8. KAZUISTICKÝ ZLOMEK

XIII. LOGOTERAPIE A EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZA (K.Balcar)
13.1. MÍSTO A URČENÍ LOGOTERAPIE A EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZY
13.2. OBRAZ O ČLOVĚKU V EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZE
13.3. NOOGENIE ZDRAVOTNÍCH PORUCH
13.4. POVAHA LÉČEBNÉ ZMĚNY V LOGOTERAPII
13.5. CÍLE A INDIKACE LOGOTERAPIE
13.6. METODY LOGOTERAPIE A EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZY
13.6.1. Obecná metodická východiska logoterapie
13.6.2. Zvláštní metody v logoterapii
l3.6.2.1.Přestavba negativních postojů
l3.6.2.2.Dereflexe
13.6.2.3.Paradoxní intence
13.6.2.4.0sobní existenciální analýza
13.7. KAZUISTICKÉ PŘÍKLADY
13.7.1. Paradoxní intence u řidičské fobie
13.7.2. Dereflexe u nozofóbie a poruchy kontaktu
13.7.3. Přepracování osobního postoje v porušeném manželském vztahu
13.8. POVAHA TERAPEUTICKÉHO VZTAHU

XIV. TVAROVÁ TERAPIE (K. Humhal)
14.1. ZAŘAZENÍ A NÁVAZNOSTI
14.1.1. Zakladatelé
14.1.2. Teorie pole
14.2. OBRAZ ČLOVĚKA V TVAROVÉ TERAPII
14.2.1. Pole,organismus,prostředí
14.2.2. Psychický metabolismus
14.2.3. Regulace hranic osobnosti
14.2.4. Organismická seberegulace
14.2.5. Uvědomování
14.2.6. Odpovědnost
14.2.7. Pojem nevědomí v tvarové terapii
14.2.8. Diferenciace pole: polarity versus dichotomie
14.3. ETIOPATOGENEZE PORUCH ZDRAVÍ
14.4. TEORIE TERAPEUTICKÉ ZMĚNY
14.4.1. Podmiňovací způsoby
14.4.2. Vztah "já-ty"
14.4.3. Zodpovědnost
14.4.4. Vědomí "co a jak"
14.4.5. "Zde a nyní"
14.4.6. Staré dluhy, nová síla
14.4.7. Otevřený projev terapeuta
14.4.8. Frustrace a podpora
14.4.9. Paradoxní teorie změny
14.5. INDIKACE A CÍLE TVAROVÉ TERAPIE
14.5.1. Indikace
14.5.2. Cíle tvarové terapie
14.6. METODY TERAPIE
14.6.1. Jak se terapie dělá
14.6.2. Psychoterapeutické postupy
14.6.2.1. Techniky centrující pacienta na problém
l4.6.2.2. Přehrávání role
14.6.2.3. Dramatizace
14.6.2.4. Řízená fantazie
14.6.2.5. Uvolňovací a integrační techniky
14.6.2.6. Techniky integrace
14.6.2.7. Techniky práce s tělem
14.6.3. Dialog
14.7. VZTAH PACIENT-TERAPEUT
14.8. KAZUISTlKA
14.9. ZÁVĚR

XV. SYSTEMICKÁ RODINNÁ TERAPIE (A.Justen-Horsten, přeložil M. Kopal)
15.1. ZAČLENĚNÍ A NÁVAZNOSTI
15.2. ANTROPOLOGICKÝ OBRAZ ČLOVĚKA
15.3. PŘÍČINY PORUCH
15.4. TEORIE ZMĚNY
15.5. INDIKACE TERAPIE A JEJÍ CÍLE
15.6. METODY
15.6.1. Navázání kontaktu
15.6.2. Genogram
15.6.3. Systemické techniky dotazování
15.6.3.1. Kruhové otázky
15.6.3.2. 0tázky zaměřené na budoucnost
15.6.3.3. Hypotetické otázky
15.6.3.4. Zázračná otázka
15.6.3.5. 0tázky vyžadující hodnocení podle škály
15.6.3.6. 0tázky vztahující se ke zhoršení
15.6.4. Reflektující tým

VĚCNÝ REJSTŘÍK
JMENNÝ REJSTŘÍK
LITERATURA
POŽADAVKY K ZÁVĚREČNÉ STÁTNÍ ZKOUŠCE Z PSYCHOTERAPIE
Povinná literatura
Doporučená literatura
Okruhy otázek k závěrečné státní zkoušce z psychoterapie