výše do sekce 'O městě'
Příbor je nejstarším městem okresu Nový Jičín. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1251. Markrabě moravský a pozdější český král Přemysl Otakar II. potvrzuje dar farního kostela Narození Panny Marie od Franka z Hückeswagenu cisterciákům velehradským. Příbor byl vždy správním a hospodářským střediskem širokého okolí. Na počátku 14. století přechází do přímého držení olomouckých biskupů. Od té doby nepřestal být Příbor se svým okolím po celé další období existence feudalismu součástí hukvaldského panství s výjimkou údobí zástav ve 14. a 15. století.
V roce 1615 kardinál František Dietrichstein udělil městu četná privilegia a výrazně polepšil městský znak.
Město se ve své historii nevyhnulo mnohým pohromám a především za třicetileté války velmi trpělo, když třikrát vyhořelo. V roce 1713 bylo město postiženo morem. Za Marie Terezie bylo drancováno pruskými vojsky. 26. června 1846 postihl Příbor velký požár, při kterém shořelo 16 měšťanských domů. V letech 1848 až 1849 si cholera vyžádala na 900 obětí. Časté povodně sužovaly obyvatele Klokočova, Vésky a Benátek.
První zprávy o farním kostele a duchovní správě máme již z dříve zmíněné listiny z roku 1251. Příborskou farnost v její dlouholeté historii spravovaly významné osobnosti. Martin Medek z Mohelnice byl příborským farářem v letech 1560-1574, později byl arcibiskupem pražským. Laurenc Affelius, kanovník vyšehradský, spravoval příborskou faru v letech 1592-1616. Václav Cosmian, kanovník brněnský, byl farářem v Příboře 1624-1657. V letech 1876-1887 působil na příborské faře jako kaplan Antonín Cyril Stojan, pozdější arcibiskup olomoucký.
Významnou kapitolou historie Příbora je školství. První zmínka o škole pochází z roku 1541. Zdejší školu navštěvoval v letech 1587-1590 sv. Jan Sarkander. Roku 1694 byla v Příboře založena piaristická kolej s gymnáziem . V roce 1875 otevřen učitelský ústav. Pro obecnou a měšťanskou školu chlapeckou a dívčí byla postavena budova v roce 1891. Roku 1902 založena vyšší zemská reálka (nyní Masarykovo gymnázium), v letech 1913 až 1948 byla v Příboře hospodářská škola, 1945-1948 odborná škola pro ženská povolání, 1961 a 1983 otevřeny další dvě základní školy.
Od druhé poloviny 19. století můžeme sledovat řadu větších průmyslových podniků. Již roku 1848 existoval v Příboře cukrovar Vavřince Černockého. Od roku 1862 vyráběla sukno továrna Jana Rašky ml. Od vdovy Marie koupili roku 1871 tento podnik opavští továrníci M. Russo a M. Finzi. V roce 1883 prodali tovární objekty I. Flussovi, který zde zřídil výrobu plstěných klobouků. Jeho soukenická továrna pracovala v Příboře již od roku 1864 v objektu bývalého cukrovaru.
V roce 1882 založil Albert Reiser v Klokočově továrnu na punčochy (dnes Lonka), 1885 začala vyrábět pletárna Šimona Mandlera (dnešní Tatra). Roku 1901 koupili Leopold a Richard Schnürerovi hostinec U zeleného stromu a postavili na jeho místě pletárnu. V Příboře byla také továrna na kachlová kamna (Fr. Neusser), pivovar, cihelna a pila.
V letech 1887 a 1911 byly v Příboře uspořádány dvě velké krajinské výstavy a v roce 1930 okresní živnostensko-průmyslová výstava. Po druhé krajinské výstavě byla na počátku roku 1912 ustavena Muzejní a průmyslová jednota, jejíž zásluhou bylo v dalším roce otevřeno městské muzeum.
V druhé polovině 19. století začaly v Příboře vznikat české spolky. Z velkého množství spolků a klubů jmenujme aspoň pár těch nejstarších a největších: Sbor dobrovolných hasičů (1871), TJ Sokol (1893), Rybářský klub (1897), Jednota čsl. Orla (1908), DTJ (1909) a Sportovní klub Příbor (1920).
Nejvýznamnějším příborským rodákem je profesor MUDr. Sigmund Freud (1856-1939), světoznámý lékař a psychoanalytik. Z dalších známých rodáků jmenujme aspoň Tomáše Řehoře Wolného (1793 až 1871), zakladatele moravského místopisu, Bonifáce Buzka (1788 až 1839), národního buditele a filosofa a Josefa Ignáce Bučka, rytíře z Heraltic (1741-1821), profesora a vedoucího katedry politických a hospodářských věd na pražské univerzitě.
Historická část města byla v roce 1989 vyhlášena městskou památkovou rezervací. Město Příbor je členem Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a po stránce turistického ruchu členem Regionu Beskydy.
zdroj: Václav Peter, Lubomír Loukotka – Procházka starým Příborem
V roce 1615 kardinál František Dietrichstein udělil městu četná privilegia a výrazně polepšil městský znak.
Město se ve své historii nevyhnulo mnohým pohromám a především za třicetileté války velmi trpělo, když třikrát vyhořelo. V roce 1713 bylo město postiženo morem. Za Marie Terezie bylo drancováno pruskými vojsky. 26. června 1846 postihl Příbor velký požár, při kterém shořelo 16 měšťanských domů. V letech 1848 až 1849 si cholera vyžádala na 900 obětí. Časté povodně sužovaly obyvatele Klokočova, Vésky a Benátek.
První zprávy o farním kostele a duchovní správě máme již z dříve zmíněné listiny z roku 1251. Příborskou farnost v její dlouholeté historii spravovaly významné osobnosti. Martin Medek z Mohelnice byl příborským farářem v letech 1560-1574, později byl arcibiskupem pražským. Laurenc Affelius, kanovník vyšehradský, spravoval příborskou faru v letech 1592-1616. Václav Cosmian, kanovník brněnský, byl farářem v Příboře 1624-1657. V letech 1876-1887 působil na příborské faře jako kaplan Antonín Cyril Stojan, pozdější arcibiskup olomoucký.
Významnou kapitolou historie Příbora je školství. První zmínka o škole pochází z roku 1541. Zdejší školu navštěvoval v letech 1587-1590 sv. Jan Sarkander. Roku 1694 byla v Příboře založena piaristická kolej s gymnáziem . V roce 1875 otevřen učitelský ústav. Pro obecnou a měšťanskou školu chlapeckou a dívčí byla postavena budova v roce 1891. Roku 1902 založena vyšší zemská reálka (nyní Masarykovo gymnázium), v letech 1913 až 1948 byla v Příboře hospodářská škola, 1945-1948 odborná škola pro ženská povolání, 1961 a 1983 otevřeny další dvě základní školy.
Od druhé poloviny 19. století můžeme sledovat řadu větších průmyslových podniků. Již roku 1848 existoval v Příboře cukrovar Vavřince Černockého. Od roku 1862 vyráběla sukno továrna Jana Rašky ml. Od vdovy Marie koupili roku 1871 tento podnik opavští továrníci M. Russo a M. Finzi. V roce 1883 prodali tovární objekty I. Flussovi, který zde zřídil výrobu plstěných klobouků. Jeho soukenická továrna pracovala v Příboře již od roku 1864 v objektu bývalého cukrovaru.
V roce 1882 založil Albert Reiser v Klokočově továrnu na punčochy (dnes Lonka), 1885 začala vyrábět pletárna Šimona Mandlera (dnešní Tatra). Roku 1901 koupili Leopold a Richard Schnürerovi hostinec U zeleného stromu a postavili na jeho místě pletárnu. V Příboře byla také továrna na kachlová kamna (Fr. Neusser), pivovar, cihelna a pila.
V letech 1887 a 1911 byly v Příboře uspořádány dvě velké krajinské výstavy a v roce 1930 okresní živnostensko-průmyslová výstava. Po druhé krajinské výstavě byla na počátku roku 1912 ustavena Muzejní a průmyslová jednota, jejíž zásluhou bylo v dalším roce otevřeno městské muzeum.
V druhé polovině 19. století začaly v Příboře vznikat české spolky. Z velkého množství spolků a klubů jmenujme aspoň pár těch nejstarších a největších: Sbor dobrovolných hasičů (1871), TJ Sokol (1893), Rybářský klub (1897), Jednota čsl. Orla (1908), DTJ (1909) a Sportovní klub Příbor (1920).
Nejvýznamnějším příborským rodákem je profesor MUDr. Sigmund Freud (1856-1939), světoznámý lékař a psychoanalytik. Z dalších známých rodáků jmenujme aspoň Tomáše Řehoře Wolného (1793 až 1871), zakladatele moravského místopisu, Bonifáce Buzka (1788 až 1839), národního buditele a filosofa a Josefa Ignáce Bučka, rytíře z Heraltic (1741-1821), profesora a vedoucího katedry politických a hospodářských věd na pražské univerzitě.
Historická část města byla v roce 1989 vyhlášena městskou památkovou rezervací. Město Příbor je členem Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a po stránce turistického ruchu členem Regionu Beskydy.
zdroj: Václav Peter, Lubomír Loukotka – Procházka starým Příborem
