Rytina mamuta a koně na fosilním dřevě

Rytina mamuta a koně na fosilním dřevě

Aleš Uhlíř

Fosilní dřevo s rytinou mamuta a koně jsem získal od spolužáka J. V., který je našel počátkem 60. let (pravděpodobně v roce 1961) ve vyschlém řečišti Odry mezi Svinovem a Polankou (městské části Ostravy). Nález se rozlomil na dvě části. Vrypy byly na obou částech. Na té menší byly vrypy představující rytinu mamuta. Později byla rozpoznána rytina koňské hlavy prolínající se s hlavou mamuta. Dnes je k dispozici pouze menší část o velikosti cca 4,5 x 4 cm. Fosilní dřevo posuzovala RNDr. Eva Purkyňová, uznávaná odbornice v oboru paleobotanika. Podle jejího názoru je čtvrtohorního původu a jde o běžný nález fosilního dřeva, jaké se v regionu nachází.  Nález poprvé zveřejnil internetový deník Neviditelný pes (2006), psal o něm internetový časopis Osel (2008) a v roce 2009 sborník České archeologické společnosti Archeologie Moravy a Slezska, pobočka pro Moravu a Slezsko. Poslední zpráva o nálezu vyšla v časopise Poodří (2024). 

Nejdříve něco k okolnostem, které v publikacích nálezu rytiny na fosilním dřevě zveřejněny nebyly. Při prohlížení rytiny v roce 1972 archeolog K. V. v Moravském muzeu označil rytinu za falzum. Student archeologie, který s ní za ním do muzea přišel, na to doplatil. Byl sice ke studiu archeologie dříve přijat, ale studium začal až po jednom roku práce v dělnické profesi, kterou si měl vylepšit kádrový profil (otec v emigraci). Nicméně hned na začátku studium archeologie zanechal a na filosofické fakultě (nikoli v Brně) vystudoval jiný obor. Nález jsem mu předal, když jsem se s ním seznámil na letní brigádě ve Vítkovických železárnách. Chtěl jsem potom vrácení nálezu, ale v muzeu jsem s tím neuspěl. Mám prý být rád, jak věc skončila, protože jsme přišli s falzem a mohlo by to mít pro nás neblahé následky. Svěřil jsem se s tím na právnické fakultě, která tehdy v Brně sídlila na Zelném trhu přímo naproti Moravského zemského muzea. Pro nález jsem pak šel v doprovodu jednoho z mých učitelů a tak jsem jej získal zpět.  

V roce 2022 člen Archeologického klubu v Příboře Ladislav Jurášek rozpoznal vlevo pod hlavou mamuta rytinu koňské hlavy. Toho si do té doby nikdo nevšiml. Tento poznatek vešel v určitém okruhu ve známost. V roce 2023 byla nalezena rytina mamuta a koně z Hladového vrchu v Ostravě-Hošťálkovicích. Nešlo o nález na uvedené lokalitě, ale o nález učiněný v Brně, v laboratoři při čištění kamenů nalezených na hošťálkovické lokalitě v dřívějších letech. Na originálu nejsou rytiny patrné, takže se uvažuje o zhotovení repliky, na níž budou rytiny zvýrazněny, aby byly lépe vidět. Rytinu tvoří vrypy v malém říčním valounu, jaké se běžně vyskytují v nedalekém řečišti Opavy. 

Možnost, že by se v případě staršího nálezu mohlo jednat o hříčku přírody, byla v článku ve sborníku Archeologie Moravy a Slezska 2009 uvedena záměrně. Rytina mamuta nalezená na Ostravsku byla něco, co si tehdy nikdo nedokázal představit. Že jde ale o rytinu a nikoli nahodilou, přírodními procesy vzniklou strukturu v povrchu fosilního dřeva, je nesporné. Jinak bychom mohli pochybovat o všem, včetně rytiny mamuta a koně z Ostravy-Hošťálkovic (fotografie rytiny mamuta a koně z Ostravy-Hošťálkovic jsou v odkazu na článek ve Zdrojích). V obou případech je důležité posouzení rytiny dostupnými technickými metodami. Bylo by možné vyrobit falzum obou rytin? Zatímco u rytiny na fosilním dřevě je zhotovení stejně vyhlížející struktury na daném povrchu nemožné, resp. není znám žádný způsob, jakým by se to dalo provést, není žádný problém zhotovit rytinu do říčního valounu. Stačí k tomu ostrý hrot křemene nebo pazourku. Vrypy v říčním valounu by proto měli posoudit znalci z oboru mechanoskopie tak, jak byla zkoumána rytina na fosilním dřevě. V roce 2009 ji pomocí technických metod posuzovali dva soudní znalci v oboru kriminalistická mechanoskopie z Oddělení kriminalistických technik a expertíz. Podle jejich názoru struktury na předmětu nevznikly rytím do materiálu jaký je v tomto stavu, předmět musel mineralizovat již s těmi strukturami ve svém povrchu. Nevypadá ani, že by struktury vznikly rytím či strojovým broušením do stávajícího podkladu. To je vyloučené. Zatím všichni, kteří mají zkušenosti s pravěkými nálezy a mohli si nález prohlédnout, potvrdili jeho autentičnost. Něco takového se napodobit nedá. Hodně se dá poznat také z mikrofotografií. 

Nálezy paleolitického umění jsou na Ostravsku vzácné a pokud jde o zobrazení zvířat jako jsou mamuti a koně, jsou známy pouze dva takové nálezy.    

Obr. 1. Fosilního dřevo s rytinou mamuta, která se vlevo prolíná s hlavou koně.

Obr. 2 Zadní část fosilního dřeva.

Obr. 3 Mikrofotografie rytiny. Zobrazená šířka 6 mm

Obr. 4 Mikrofotografie rytiny. Zobrazená šířka 6 mm.

Obr. 5 Mikrofotografie rytiny. Zobrazená šířka 6 mm.

Obr. 6 Mikrofotografie zadní strany. Zobrazená šířka 6 mm.

Foto: Aleš Uhlíř

Zdroje

www.idnes.cz z 3. 5. 2023: Archeologové v Ostravě našli unikátní rytinu mamuta a koně starou 15 tisíc let, dostupné na:

https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/archeologie-moravske-muzeum-hostalkovice-nalez.A230503_083659_ostrava-zpravy_jog

HUDEČEK, J. J. – JAROŠEK, R. 2024: Mamuti v Moravské bráně a v nivě řeky Odry – Zhodnocení některých nálezů (Mammalia: Proboscidea: Elephantidae), Poodří, časopis obyvatel horní Odry, č. 1/2024, str. 54-63. 

UHLÍŘ, A. 2006: VĚDA: Návštěva kabinetu kuriozit, www.neviditelnypes.lidovky.cz, Neviditelný pes 13. 10. 2006

UHLÍŘ, A. 2008: Rytina mamuta nebo artefakt? www.osel.cz, Osel 7. 3. 2008

UHLÍŘ, A. 2009: Paleolitická rytina mamuta z Ostravska, aneb historie takřka detektivní, sborník Archeologie Moravy a Slezska, sv. IX., ročník 2009, str.  256-258. 

V roce 1970 založil v Příboře Jiří Fryč archeologický kroužek, který byl v roce 1971 organizačně začleněn do tehdejšího Domu kultury ROH v Příboře a kulturním domem finančně podporován. Brzy po svém ustanovení měl kroužek deset členů. Mezi nimi se stali nejznámějšími Jan Diviš, František Kalinec, Pavel Rýc, Josef Šobáň, Bohuslav Borovička a ing. Štefan Híreš.

Kroužek pořádal výstavy a přednášky pro veřejnost. Jeho členové kroužku začali publikovat v regionálním tisku a později v samostatných publikacích, vzdělávali se a spolupracovali s dalšími archeology. Aktivity kroužku se stávaly známé i mimo oblast jeho působení. Když se v roce 1980 připravovalo založení severomoravské pobočky ČSSA, byl již příborský archeologický kroužek natolik znám v odborné i široké veřejnosti, že při rozhodování o místě konání přípravného setkání pro ustanovení severomoravské pobočky ČSSA padla volba na Příbor.

Již v prvních letech působení archeologického kroužku byly v okolí Příbora (u Závišic, Libhoště, Kopřivnice a Štramberka), ale i na vzdálenějších místech (u Lipníku nad Bečvou, Oseku nad Bečvou a Lhotě) objeveny nové archeologické pravěké lokality. Unikátní pazourkové listové hroty z paleolitické lokality ve Lhotě s kulturním zařazením k aurignacienu se nacházejí v depozitáři Moravského muzea v Brně. Již po prvních deseti letech své činnosti se příborský kroužek stal významným vlastivědným kroužkem, prezentovaným desítkami publikovaných článků a několika většími publikacemi.

Více než dvě desetiletí byl vůdčí osobností archeologického kroužku v Příboře jeho předseda Jiří Fryč až do své smrti 21. března 1991, kdy po dlouhé nemoci zemřel ve věku pouhých 55 let. Za dobu jeho působení se vytvořila tradice vážného zájmu o archeologii, založená na systematické práci v terénu, široké spolupráci a prezentaci výsledků vlastními publikacemi. Na příborský archeologický kroužek navazuje současný Archeologický klub v Příboře. Nejaktivnějšími členy Archeologického klubu v Příboře jsou jeho předseda Jan Diviš a místopředseda Daniel Fryč, syn zakladatele příborského archeologického kroužku Jiřího Fryče.

Dlouho se vůbec nepředpokládalo, že by na Ostravsku mohly být kromě Landeku v Petřkovicích ještě někde jinde památky po lidech starší doby kamenné. Také Maškovy objevy ve Štramberku z roku 1880, týkající se neandrtálců, byly považovány za ojedinělé. Teprve výzkumy Jana Diviše přinesly nové poznatky, že neandertálci po sobě zanechali stopy nejen ve štramberských jeskyních, ale i na Bílovecku. K poznání rozsahu středopaleolitického osídlení významně přispěly především objevy kolem Bílovce a Bílova. Jde o stovky nástrojů, jejichž zařazení do středního paleolitu je nesporné. Na některých bíloveckých lokalitách byly dokonce zaznamenány nálezy staropaleolitické. V letech 2000 – 2015 bylo objeveno na Fulnecku a Bílovecku 28 nových paleolitických stanic, doložených 2755 předměty kamenné štípané industrie.

Dosud neznámé archeologické lokality, k nimž například patří neolitická lokalita v Pustějově spadající do období prvních zemědělců, objevil Daniel Fryč.

Zásluhou příborských archeologů je zásadní zjištění, že na hranici pleistocenních zalednění ležící Moravská brána nebyla jen pravěkou komunikací, ale také místem s vlastními zdroji kamenné suroviny, které lidé obývali nejen v době prvních zemědělců na sklonku doby kamenné před 6 000 lety, ale i v hlubinách věků počítaných na stovky tisíc let. To jsou objevy významné v celoevropském paleolitu. Poznatky příborských archeologů dokládající starobylost osídlení Novojičínska jsou výsledkem několika desetiletí intenzivní odborné práce. Nejstarší historie regionu a nálezy, které ji dokumentují, patří k nejcennějším statkům kulturního dědictví. Zásluhou archeologického klubu je neolit i paleolit Novojičínska znám tak, jak dosud znám nebyl.

Poznatky o objevech jsou publikovány zejména v odborném časopise Přehledy výzkumů vydávaným jedenkrát ročně Archeologickým ústavem Akademie věd ČR v Brně. Archeologický klub informuje veřejnost články vycházejícími v Měsíčníku města Příbora. Vždy počátkem roku je v příborském měsíčníku článek o klubové činnosti za uplynulý rok. Další články členů klubu vycházejí v měsíčníku v průběhu roku. Členové klubu publikují také například ve sborníku Archeologie Moravy a Slezska, v muzejních sbornících, nejrůznějších časopisech, internetových médiích a v německém odborném časopise Geschiebekunde aktuell zaměřeném na kvartérní výzkumy související s kontinentálními zaledněními.

Archeologický klub je znám nejen v Příboře, ale i v širším okolí města a na Novojičínsku. Svou činností a svými výsledky si dokázal získat v české archeologii pevné místo a zasloužené uznání.

Kontaktní adresa:

Archeologický klub Příbor

Jan Diviš

Npor. Loma 1410

742 58 Příbor

tel: +420 737 785 817

e.-mail: jandivis1@seznam.cz

Jiří Fryč

K důležitým dokladům o způsobu života lidí s plátěnickou kulturou náleží žárové pohřebiště zjištěné mezi Příborem a Prchalovem, které je prvním evidovaným pohřebištěm z této doby v okrese. Předměty v hrobech nalezené nám dokreslují kulturu tohoto lidu. Autorovi tohoto pojednání se do dnešní doby podařilo zachránit deset žárových hrobů, v několika případech v úzké spolupráci s archeologem vlastivědného muzea. Nejčastěji se podařilo zachránit dna hlouběji uložených nádob. Keramika zachráněna z hrobů je prezentována charakteristickými tvary nádob s nálevkovitým hrdlem a obloukovitou výdutí. Jejich povrch je pečlivě leštěn a bohatě zdoben.

Tyto nádoby však ve většině případů za popelnice nesloužily. Spálené kosti byly obvykle uloženy v menší mísovité nádobce hrobů. Do nich byly také přidávány i další nádoby, jako šálky a koflíky s vnitřní a vnější ornamentální výzdobou, byly zde však i ty nezdobené patrně ukládány potraviny, jako maso či obilné placky, které měly zemřelého doprovázet na jeho cestě s tím, aby netrpěl hladem. Rovněž počet nádob byl adekvátní vážnosti a bohatství zesnulého (na nejznámějším pohřebišti této kultury v Plátěnicích u Pardubic dosáhl počet nádob v jednom hrobě až 30 kusů).

V Příboře byl tento počet dán číslem 5 až 8 kusů. Při zkoumání hrobového inventáře byly mezi spálenými kostmi a uhlíky nalezeny i drobné, přepálené korálky ze skleněné pasty. Předměty ze železa a bronzu se většinou vysokým žárem pohřební hranice slily v beztvaré zbytky. V některých případech - tam, kde předměty neležely v přímém žáru ohně, se snad tyto nástroje či ozdoby podaří rekonstruovat do původní podoby a určit jejich tvary i účel. Bohatství tohoto lidu již bylo patrně na takové úrovni, jak nám to také dokumentuje vybavenost hrobů.

Na tomto pohřebišti byl objeven i hrob v jediné míse vyplněné spálenými kůstkami. Mezi těmito kremačními zbytky byly nalezeny i části přepálených železných jehlic. Jak bylo již uvedeno, hroby se nacházely nehluboko pod povrchem, a tak rozpoznání hrobových jam a stanovení obsahu inventáře bylo pro jeho narušení velmi obtížné. Eliptické hrobové jámy byly někdy částečně zapuštěny do kompaktního jílu a ten se pevně vázal na jejich obsah.

Proto znesnadňoval i vyzvednutí, zejména keramiky. Z tohoto důvodu bylo několik hrobů zpracováno až v laboratořích. Vzdálenost jednotlivých hrobových jam se pohybovala od 1 do 2 metrů. Jak nasvědčuje pohled do půdorysného plánu pohřebiště, byly hroby uspořádány do několika řad. V minulosti byly také nějak označeny, protože se nikde nevyskytuje narušení hrobů jiným pohřbem. V jednom případě bylo zjištěno obložení hrobové jámy sestavené z několika kamenů. Keramika vzhledem k výše uvedeným podmínkám není zachovalá.

Přesto se však podařilo díky trpělivé práci okresního archeologa a několika členů KMČ slepit a rekonstruovat některé nádoby alespoň z části, i když ne ještě všechen materiál je odborně zpracován. Kremační zbytky, které se v hrobech nacházejí, svědčí o mimořádně vysokém žáru pohřební hranice. Toho bylo zřejmě dosaženo přidáváním kamenného uhlí, jehož pozůstatky jsou zastoupeny mezi kremačními zbytky. Součastně jsou tyto uhlíky dokladem nejstaršího praktického využití příborského uhlí spolu s nálezy z nedaleké osady, kde uhelné vrstvy na několika místech katastru města vystupují až na povrch. Zřejmě takto upravené kremační hranice nemají analogii na území vlasti a střední Evropy vůbec.

Nevýhodou tohoto vysokého spalování je malá početnost kostí, což způsobuje z našeho hlediska těžkosti při odborném zkoumání zaměřeném na vše kolem identifikace zemřelého, (jako je pohlaví, věk atd.). V milodarech, které byly v hrobech objeveny, se nalézají železné jehlice, knoflíky, nože, ale i dosud ještě jiné nerestaurované předměty. Významný objev byl učiněn u hrobu označeného jako číslo 7. Hrobová výbava obsahovala asi osm nádob. Do popelnice spolu s kremačními zbytky byla vložena i miska obsahující dva železné náramky, jehlici a zřejmě i prsten. Bližší podrobnosti nám však budou známy až po podrobné, odborné konzervaci. Samotná popelnice byla bohatě zdobená a podařilo se ji z části restaurovat.

Soubor železných milodarů, patrně prvních výrobků člověka z příborské železné rudy, svědčí o velké vážnosti zemřelého. Nemuselo však jít v tomto případě o ženu, mohlo se jednat třeba o náčelníka či stařešinu rodu. To proto, že muži se v té době s velkou oblibou zdobili náramky i nánožními kruhy. Výjimečnost této hrobové výbavy je dána také tím, že železné předměty v počátku jejich vzniku byly nesmírně vzácné. Povrchovými sběry na pohřebišti bylo po orbě z narušených hrobů získáno celkem značné množství archeologického materiálu.

Jedná se především o keramiku, železné předměty, přepálenou bronzovou jehlici, bohatě zdobený bronzový knoflík, skleněné korálky. Textilní výrobu pak dokládá malý keramický přeslen. Užívání železa pro výrobu denních potřeb v halštatském období mělo na zrychlení hospodářského, sociálního a kulturního vývoje ve střední Evropě dalekosáhlý význam.     

Upravil Daniel Fryč

Vybráno z literatury:

Fryč, Jiří: Svědectví o pravěku Příbora, 1985, str. 23 - 26

Starší snímky z archeologického výzkumu v roce 1980.

Pohled na pohřebiště Příbor - Vodárna s vyznačenými zkoumanými hroby.

Odkrytý žárový hrob.             Narušené hroby s keramickými nádobami.

Část popelnice s kostmi.

Zdobená keramická poklička.

      Bronzové nálezy z lokality Příbor - Vodárna.

Situační plánek archeologického výzkumu v roce 1980.

Jiří Fryč

U obce Hájov na Novojičínsku v trati ,,Pískovna" se podařilo v roce 1971 neprofesionálnímu archeologovi Jiřímu Fryčovi najít časně eneolitické sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou. Někdy kolem 4000 let před n. l. tuto zemědělskou lokalitu osídlil zemědělský lid, jak tomu nasvědčuje velké množství nalezené keramiky a čepelek do srpů. Lokalitu Hájov 1 z  tohoto období můžeme označit snad jako loveckou stanici, která byla v Příboře - Hájově nalezena. Tato lokalita je složením archeologického materiálu velice zajímavá.

V početné kolekci štípané kamenné industrie mají převahu šipky ,,štrambersko - krnovského typu" s řapem. Výskytem těchto šipek se tato stanice řadí na třetí místo v republice. Velké množství kamenných nástrojů, hrotů, čepelí, škrabadel svědčí o tom, že tito lidé - byť znající už zemědělství, zajišťovali svou existenci převážně lovem. Je ovšem zajímavou skutečností, že se na této lokalitě neobjevují hlazené kamenné nástroje, charakteristické pro toto období. V roce 1976 prováděli členové KDS pod patronací OVM Nový Jičín zjišťovací výzkum, který přinesl pozoruhodné výsledky.

Kromě několika tisíc úlomků nádob převážně nezdobených, zde byla objevena i část závaží ke tkalcovskému stavu z hlíny - již vypálené, i část hliněného přeslenu. Výzkum odkryl i půdorys několika chat, z nichž jedna byla kruhovitého tvaru s červeně vypálenou podlahou. Bylo objeveno i mnoho stop po kůlech sloužících jako opěry chat. Dále byly výzkumem zachyceny i zbytky nízkých zídek, sestavené z menších kamenů, a místy zase kameny vydlážděná podlaha. Do pískovcového podlaží byly vytesány ,,lavice", na kterých možná člověk spal. Četné nálezy uhlíků a zuhelnatělých větví nabízejí možnost úvahy, že se zde topilo dřevem a klestím. Kosterní zbytky se pro nepříznivé půdní podmínky zachovaly jen velmi vzácně.

Záhadou, která prozatím postrádá analogii, jsou plošně opracované kamenné trojúhelníky různých velikostí. Jeden exemplář je dokonce z vypálené hlíny. Ovšem jejich účel a přesný význam si zatím neumíme vyložit. Materiál, z něhož si lidé kamenné nástroje vyráběli, je baltický pazourek, vzácněji pak hnědozelený radiolarit. Lokalita samotná se rozkládá na mírném jižním svahu, obráceném k Hájovu. Její spodní část je lemována menším potůčkem, jímž je odčerpávána voda z hájovských rybníků. Povrch lokality tvoří jílovitá hnědozem, místy promísená písky asi 30 cm pod ornicí.

Protože osídlení, které patrně trvalo jen dočasně, kdy ještě písky nebyly ornicí pokryty, dá se soudit, že u této nepočetné skupiny převažoval jako zdroj obživy lovecký způsob života. To ostatně mohou potvrdit i stratigrafická zjištění, získaná při prováděném průzkumu. Dosavadní nálezy kultury s malovanou keramikou nejsou natolik početné, aby je možno detailněji datovat v rámci vnitřní chronologické struktury. Pouze výskyt šipek typu Štramberk - Krnov, nasvědčuje tomu, že stanici Hájov 1 bude možno datovat do závěrečných fází této kultury. To je, kultury lengyelského okruhu.   

upravil Daniel Fryč

Vybráno z literatury:   Fryč, Jiří: Svědectví o pravěku Příbora, 1985, strana 14 - 17 Silicitové hroty šípů z lokality Hájov 1.          

Starší pohled na lokalitu Hájov 1.

Archeologický výzkum v roce 1976 na lokalitě Hájov 1.   

Zachované části zídky pravěkého obydlí.

Členové Archeologického kroužku v Příboře Jiří Fryč a František Kalinec při zaměřování pravěkých objektů na lokalitě Hájov 1.  

Významné objevy a nálezy příborských archeologů v Poodří ve fotografiích

I. Úvod.
V této práci jsou nálezy kamenných artefaktů prezentovány především fotografiemi, podobně i námi objevené archeologické lokality. Práce obsahuje dva díly ve fototografiích výběrů nálezů i lokalit, a to v I. dílu Bílovecko, ve II. dílu Fulnecko a okolí Studénky. V obou dílech je členění podle námi objevených lokalit, vždy od paleolitu (včetně pozdního paleolitu) po neolit. Práce obsahuje kromě fotografií kamenných a jiných nálezů také fotografické pohledy na některé archeologické lokality. Na začátku obou dílů jou prezentovány paleolitické lokality zakroužkováním na mapkách (Mapka č. 3. Paleolitické lokality objevené v širším okolí Bílovce k roku 2015 a Mapka č. 4. Paleolitické lokality objevené v širším okolí Fulneku k roku 2015). V následujících seznamech objevených paleolitických lokalit jsou uvedeny názvy lokalit, počty nálezů kamenných artefaktů, doba, kultura, rok objevu a objevitel. Podobné údaje jsou uvedeny i v seznamech neolitických a pozdně paleolitických
nalezišť. Na konci obou dílů jsou zařazeny ještě přehledy paleolitických a neolitických nálezů na lokalitách v Poodří. V přehledech jsou artefakty u jednotlivých lokalit dále roztříděny podle jednoutlivých typů a druhů s uvedením jejich počtů.

II. Souhrnné informace o pravěkých objevech a nálezech příborských neprofesionálních archeologů v širším okolí Bílovce, Fulneku a Studénky za posledních 19 let.

Kompletní publikaci si můžete stáhnout zde. Nebo na odkazu PDF níže.