(6. 5. 1856, Příbor – 23. 9. 1939, Londýn)
Obor působení: medicína – fyziolog, neurolog, psycholog
Místa působení: Vídeň, Paříž, Nancy
Více informací naleznete zde: freud.pribor.cz
Sigmund Freud, významný psycholog, tvůrce a zakladatel psychoanalýzy - zkoumání psychologických příčin duševních poruch. Zajímal se o výklad snů, lidské vědomí i nevědomí. Již během svého života získal četná mezinárodní ocenění.
Sigmund Freud prožil v Příboře necelá tři léta svého života. Roku 1859 se rodina přestěhovala přes Lipsko do Vídně, kde následně strávil téměř celý život až do posledního roku, kdy byl nucen emigrovat do Anglie. V sedmnácti letech ukončil střední školu a rozhodl se věnovat vědě. Pro vídeňského žida bylo však studium "čisté" vědy vyloučeno. Židům bylo tehdy umožněno studovat pouze obchod, práva a medicína. Rozhodl se pro medicínu a na podzim roku 1873 vstoupil na vídeňskou universitu. Většinu času strávil ve fyziologické laboratoři pod vlivem profesora Ernsta Brücka. V roce 1876 byl přijat do Brückova Fyziologického ústavu jako vědecký pracovník. Zde zkoumal histologii nervových buněk a za pět let shromáždil důležité poznatky, které shrnul v řadě statí. V roce 1881 konečně dosáhl doktorátu, jeho život se tím však prozatím nezměnil, neboť nespěchal se zahájením lékařské praxe a pracoval dále ve vědecké činnosti na Fyziologickém ústavě.
Po zasnoubení s Martou Bernaysovou se v červenci roku 1882 rozhodl nastoupit tříletou praxi ve vídeňské všeobecné nemocnici. Zde přešel z oddělení interní chorob na psychiatrickou kliniku Theodora Meynerta, kde nasbíral psychiatrickou praxi léčením pacientů, ať už trpěli vnitřními či duševními chorobami. Později se chtěl alespoň částečně vrátit k vědecké práci a byl přijat do laboratoře, kde se zabýval zkoumáním ontogenetického vývoje mozku, zvláště prodloužené míchy, od dětství až po dospělost. Díky publikovaným článkům si získal pověst významného neurologa. Roku 1885 splnil požadavky na místo soukromého docenta neurologie a přednesl veřejnou přednášku na téma "Medullární dráhy mozku". Nějaký čas strávil v Charcotově laboratoři v Salpetriere v Paříži, kde se studoval hysterii, zvláště ochrnutí, které tuto chorobu v některých případech doprovází.
Od této chvíle Freud dále pokračoval ve své neurologické práci a pátral po významu neviděného, dynamického traumatu jako po příčině funkční duševní choroby. Tomuto pátrání zasvětil čtyřicet let. Před odjezdem do Paříže nastoupil jako ředitel neurologické kliniky v novém ústavu pro dětské choroby ve Vídni.
Na jaře roku 1886 se oženil s Martou Bernaysovou a otevřel si ve Vídni soukromou praxi, která se specializovala na nervové poruchy. Sigmund Freud pracoval ve spolupráci s dalším vídeňským hypnoterapeutem, Josefem Breuerem, v přípravě a publikaci naučného článku, vydaného v roce 1893, který se později rozvinul do jejich publikace „Studia hysterie“, vydané v roce 1895.
Jeho zájem se nicméně ze zkoumání neurologicko-fyziologických příčin duševních poruch přesunul směrem ke zkoumání více psychologických příčin těchto poruch a roku 1896 vytvořil termín Psychoanalýza, tedy zkoumání psychologických příčin duševních poruch.
V roce 1899 byla publikována kniha „Výklad snů“. Sigmund Freud ji považoval za svoji nejdůležitější práci. Ačkoliv se ortodoxní medicínští profesoři ve Vídni dívali na jeho práci s hlubokým podezřením, v roce 1902 byl jmenovaný profesorem ve Vídni, a to z velké míry především následkem vděčnosti jednoho jeho vysoce vlivného pacienta.
V roce 1908 se skupina psychologů, kteří dohromady tvořili Vídeňskou asociaci psychoanalytiků, začala o Fredovy metody velice zajímat.
Psychoanalýza stále více získávala mezinárodní přijetí, především jako metoda psychologického vyšetřování. V roce 1908 navštívili delegáti z pěti zemí Freudovský psychologický kongres v Salzburgu. V roce 1909 byl Sigmund Freud spolu s Alfredem Adlerem a Carlem Gustavem Jungem pozvaný na přednášku na Clarkovu univerzitu ve Spojených státech. V roce 1910 byla založená Mezinárodní Psychologická asociace.
Adler a Jung se v Psychoanalytickém hnutí na jistou dobu s Freudem spojili.
V roce 1923 byla Freudovi diagnostikovaná rakovina čelisti. Během dalších 16ti let však nadále zůstal v Psychoanalýze produktivní a své zájmy také rozšiřoval do přidružených filozofických a kulturních záležitostí.
Další mezinárodní vývoj byl však již mnohem méně vítaný. Rakousko bylo díky seskupení do Hitlerovy velké Německé říše v nebezpečí a Hitlerem pak uprostřed března 1938 efektivně zabráno.
Přestože se zdá, že byl Freud osobně nereligiozní, on i jeho rodina byli nacisty velmi otevřeně klasifikováni jako Židé. A tak když viděli, že je prakticky nezbytné vyhnout se Hitlerovým neoprávněným zásahům na jejich svobodě, emigrovali do Anglie. Rodina se nakonec přestěhovala do Londýna. Freudovi bylo v této době již přes 80 let a žil zde už jen do 23. září roku 1939.
Výběr z bibliografie:
- Budoucnost jedné iluze
- O člověku a kultuře
- O sobě a psychoanalyse
- Práce k sexuální teorii a k učení o neurosách
- Přednášky k úvodu do psychoanalysy. Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalysy
- Psychoanalytické chorobopisy
- Studie o hysterii
- Totem a tabu; Vtip a jeho vztah k nevědomí
- Tři úvahy o sexuální teorii
- Úvod do psychoanalysy. Přednášky
- Vzpomínka z dětství Leonarda da Vinci
