Procházka historií Příbora

Příbor je nejstarším městem okresu Nový Jičín. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1251. Markrabě moravský a pozdější český král Přemysl Otakar II. potvrzuje dar farního kostela Narození Panny Marie od Franka z Hückeswagenu cisterciákům velehradským. Příbor byl vždy správním a hospodářským střediskem širokého okolí. Na počátku 14. století přechází do přímého držení olomouckých biskupů. Od té doby nepřestal být Příbor se svým okolím po celé další období existence feudalismu součástí hukvaldského panství s výjimkou údobí zástav ve 14. a 15. století.

V roce 1615 kardinál František Dietrichstein udělil městu četná privilegia a výrazně polepšil městský znak.

Město se ve své historii nevyhnulo mnohým pohromám a především za třicetileté války velmi trpělo, když třikrát vyhořelo. V roce 1713 bylo město postiženo morem. Za Marie Terezie bylo drancováno pruskými vojsky. 26. června 1846 postihl Příbor velký požár, při kterém shořelo 16 měšťanských domů. V letech 1848 až 1849 si cholera vyžádala na 900 obětí. Časté povodně sužovaly obyvatele Klokočova, Vésky a Benátek.

První zprávy o farním kostele a duchovní správě máme již z dříve zmíněné listiny z roku 1251. Příborskou farnost v její dlouholeté historii spravovaly významné osobnosti. Martin Medek z Mohelnice byl příborským farářem v letech 1560-1574, později byl arcibiskupem pražským. Laurenc Affelius, kanovník vyšehradský, spravoval příborskou faru v letech 1592-1616. Václav Cosmian, kanovník brněnský, byl farářem v Příboře 1624-1657. V letech 1876-1887 působil na příborské faře jako kaplan Antonín Cyril Stojan, pozdější arcibiskup olomoucký.

Významnou kapitolou historie Příbora je školství. První zmínka o škole pochází z roku 1541. Zdejší školu navštěvoval v letech 1587-1590 sv. Jan Sarkander. Roku 1694 byla v Příboře založena piaristická kolej s gymnáziem . V roce 1875 otevřen učitelský ústav. Pro obecnou a měšťanskou školu chlapeckou a dívčí byla postavena budova v roce 1891. Roku 1902 založena vyšší zemská reálka (nyní Masarykovo gymnázium), v letech 1913 až 1948 byla v Příboře hospodářská škola, 1945-1948 odborná škola pro ženská povolání, 1961 a 1983 otevřeny další dvě základní školy.
Piaristická kolej s gymnáziem Příbor

Od druhé poloviny 19. století můžeme sledovat řadu větších průmyslových podniků. Již roku 1848 existoval v Příboře cukrovar Vavřince Černockého. Od roku 1862 vyráběla sukno továrna Jana Rašky ml. Od vdovy Marie koupili roku 1871 tento podnik opavští továrníci M. Russo a M. Finzi. V roce 1883 prodali tovární objekty I. Flussovi, který zde zřídil výrobu plstěných klobouků. Jeho soukenická továrna pracovala v Příboře již od roku 1864 v objektu bývalého cukrovaru.

V roce 1882 založil Albert Reiser v Klokočově továrnu na punčochy (dnes Lonka), 1885 začala vyrábět pletárna Šimona Mandlera (dnešní Tatra). Roku 1901 koupili Leopold a Richard Schnürerovi hostinec U zeleného stromu a postavili na jeho místě pletárnu. V Příboře byla také továrna na kachlová kamna (Fr. Neusser), pivovar, cihelna a pila.

V letech 1887 a 1911 byly v Příboře uspořádány dvě velké krajinské výstavy a v roce 1930 okresní živnostensko-průmyslová výstava. Po druhé krajinské výstavě byla na počátku roku 1912 ustavena Muzejní a průmyslová jednota, jejíž zásluhou bylo v dalším roce otevřeno městské muzeum.

V druhé polovině 19. století začaly v Příboře vznikat české spolky. Z velkého množství spolků a klubů jmenujme aspoň pár těch nejstarších a největších: Sbor dobrovolných hasičů (1871), TJ Sokol (1893), Rybářský klub (1897), Jednota čsl. Orla (1908), DTJ (1909) a Sportovní klub Příbor (1920).

Nejvýznamnějším příborským rodákem je profesor MUDr. Sigmund Freud (1856-1939), světoznámý lékař a psychoanalytik. Z dalších známých rodáků jmenujme aspoň Tomáše Řehoře Wolného (1793 až 1871), zakladatele moravského místopisu, Bonifáce Buzka (1788 až 1839), národního buditele a filosofa a Josefa Ignáce Bučka, rytíře z Heraltic (1741-1821), profesora a vedoucího katedry politických a hospodářských věd na pražské univerzitě.

Historická část města byla v roce 1989 vyhlášena městskou památkovou rezervací. Město Příbor je členem Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a po stránce turistického ruchu členem Regionu Beskydy.

zdroj: Václav Peter, Lubomír Loukotka – Procházka starým Příborem

Výklad názvu města Příbor

V knize Dějiny města Příbora píše historik Jiří Jurok:

Výklad názvu města Příbor je dodnes sporný. K výkladu z německého Vriburch - tj. Freiburg, česky „svobodný hrad nebo „hrad, k němuž je volný přístup" se nakonec přiklonil náš přední znalec Rudolf Šrámek v letech 1975 a 1980 a po něm Jaroslav Bakala v roce 1976. Šrámek to odůvodňuje obvyklým zčešťováním německého F, V českým P a změkčováním německého r či ri českým ř či ři, tedy z Vriburch Příbor.
Přesto i on si podržel pochybnost proč zčeštění neproběhlo jednoznačně jako v blízkém okolí v případech Brunsperch, Brunnsberg - Brušperk či Fridek - Frýdek, potom by mělo být obdobně nikoliv Příbor, ale Frýburg nebo Frymburk, což není. Proto lze rovnocenně držet opačný výklad, že z původního českého Příbor či Předbor vzniklo zněmčením Friburg, Vriburch.
 
Nejstarší výklad po¬jmenování z českého „při zboru" („při zbořeništi, ruinách) zastával například historik Řehoř Volný, pocházející z Příbora. K druhému obdobnému výkladu vzniku pojmenování „při boru“ (při borovém lese) se hlásil J. Kämmerling a zprvu i R. Šrámek. Konečně třetí možnost odvození od českého vlastního jména Přibor nebo Předbor předpokládají autoři sborníku Moravské Kravařsko, Ferdinand Pokorný a Robert Schünke. V pramenech krátce před založením a v době založení města v letech 1232 - 1247 opravdu nalézáme sudího olomoucké provincie Pribora, Prebora či Predbora a v roce 1232 i jeho syna Búse a později v roce 1247 jeho syna Jurika (částečné falzum z 2. pol. 13. stol.). Kromě něho se v roce 1232 objevují další dva Predborové, v roce 1234 Predbor z Divic a v roce1247 opět Predbor a Prebor a v roce 1255 lovčí Pribor a jeho syn Dun (fal zum z konce 13. století z okruhu kláštera v Hradišťsku u Olomouce).
 
Na váhu by v této souvislosti mohlo padat, že diktátor listiny z roku 1251 notář Wilhelmus z kláštera Velehrad měl zřejmě německou národnost a mohl zkomolit český název města. Sudí Pribor se v listinách z let 1232 - 1235 vyskytuje většinou na významném třetím místě mezi svědky v okruhu moravského markrabí Přemysla a královny Konstancie a třikrát je před ním jmenován komorník Semislav (Semizlaus), význačný domácí kolonizátor na Opavsku (újezd u Slavkova a Březové - circuitum Szemizlav 1238) a asi dvakrát dokonce Arnold y Hückeswagenu. Žádný přímý důkaz o podílu sudího Pribora či oněch dalších Předborů na založení města Příbora či zdejší kolonizaci (před Hückeswageny před rokem 1234?) ovšem nemáme.
 
První české výskyty pojmenování města z roku 1307 jsou ve tvaru Prsybor, v roce 1360 Przibor a v roce 1403 Prziebor. Zatímco první dva výskyty naznačují možnou spojitost se zmíněným osobním jménem Priborem, poslední ojedinělý výskyt Přěbor nevylučuje obdobný výklad jako Přelouč (Priluche 1073, civitatem Bredlucz hodie Przelaucz 1261) nebo Příluky u Valašského Meziříčí (Przieluk 1358), tj. místo situované před 1oukou, v našem případě pak osídlení, situované před borovým lesem. Tak tomu zřejmě bylo v případě pojmenování polského města Przedborze položeného obdobně na brodě nad řekou Pilicou u Lodže ve středním Polsku, poprvé zmiňovaném v roce 1155. Osobně se přikláním buď k výkladu „místo před borovým lesem“ nebo pojmenování podle osobního jména Pribor, což je pravděpodobnější než převzetí pojmenování Freiburg - „svobodný hrad" z němčiny.
zdroj: Dějiny města Příbora, Jiří Jurok – Stanislava Kolářová – Lubomír Loukotka – Jiří Urbanec – Bohumil Vlach, Nový Jičín – Příbor 2002

Ottův slovník naučný o městě Příbor

Příbor (Freiberg), město na Moravě v malebné krajině, obklopené výběžky Karpat, je 297 m n. m. a na levém břehu bystřiny Lubiny,  má s předměstím Benátkami 5099 ob., z nichž jsou 4604 Češi, 322 Němci, 4 Poláci 25, Maďarů (1900), sídlo okresního  soudu finanční stráže, stanice četnické, pošty, telegrafu a telefonu. Obyvatelstvo živí  se řemeslem a rolnictvím nebo prací v továrnách. Starší dělají papuče tak zv. »páskové«.
 
Průmysl oživují: továrna soukenická a kloboučnická,  rukodílna na punčochy, pivovar, par. cihelna, válc. mlýn, strojírna  na zpracování dřeva, 8 výroč. a trhy týdenní. Příbor má pokr. školu průmyslovou, pokr. běh hospodářský, zemskou reálku, ústav pro vzděl. učitelů se cvič. školou, měšť. a obec. školy chlapecké a dívčí,  2tř. školu něm., mateřskou školku českou i něm., nemocnici a chudobinec, 4 záložny. Na náměstí zajímají starobylá podloubí a pěkný národní dům, socha P. Marie a sv. Zachariáše, jednopatrová radnice, v níž je  býv. knihovna piaristská  s  inkunabulemi z 2. pol. XV. stol. a archiv s nejstaršími listinami  ze  XVI.  stol.  Na strmém  pahorku stojí děkanský chrám Naroz. Panny Marie ve slohu gotickém ze stol. XII. Filiální kostel sv. Kříže připom. se v XV. stol. a má staré varhany bez pedálů. Poblíže je kostel sv. Valentina ve slohu barokovém. V parku je pomník Řehoře Volného.
 
P. uvádí se nejprve r. 1215, r. 1260 dostal se Frankovi hr. de Hukeswage za léno od biskupa Brunona ze Schauenburka. Frank vystavěl si tu pevný hrad, jejž po něm drželi synové Blud a Jindřich. Jan VIII., biskup., r. 1359 manům léno odňal a P. připojil trvale k Hukvaldu. R. 1493 dostalo se městečku od krále Vladislava dvou trhů. Evangelíci nenalezli zde nikdy půdy, proto biskup Dietrichštein P. nemálo si zamiloval a hojně nadal. P. má míti tatáž práva jako jiná města a naučení má bráti od Olomouce a ne jako dosud z Ostravy, smí pečetiti červeným voskem a užívati erbu. R. 1643 Švédové P. vypálili a vydrancovali, před tím pak vyssáli kontribucemi. Ale zase vzkvetl, když zřízena  r. 1694 kollej piaristská, a stal se střediskem osvěty v okolí.  Neméně trpěl P. i za válek pruských.
 
R. 1774 bylo gymnasium  přeměněno  ve školu hlavní, otevřeno zase r. 1806 o 6 tř. a r. 1832 znova zrušeno, ale obětavostí obyvatelstva ze sbírky peněžní r. 1858 obnoveno a převzato městem do vlastní správy, ale posléz přece opět zrušeno. Když pak čes. rada obecní chtěla gymnasium obnoviti, tehdejší ministr Gautsch jí to telegraficky zapověděl.   Ruch český  se  probouzel v letech šedesátých XIX. stol., r. 1862 založena  Obč.  beseda  a   r.   1882  přešlo  město v českou správu. P. je rodištěm: dra. Jos. šl. Bučka, P. Fr. Poláška, P. Benedikta Richtra, P. Jana B. Volného a dra Ř. Volného.
Ottův slovník naučný / Díl dvacátý Pohora – Q. v.
Roku 2000 vydala v koedici nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka jako svou 368. a nakladatelství Argo jako svou 373. publikaci.
Fotoreprint původního vydání z roku 1903.
Reprodukce, tisk a vazba MTZ – Tiskárna Olomouc, a.s., Studentská 5, 771 64 Olomouc