Farní kostel Narození Panny Marie

Dominantou města Příbor je bezesporu románsko - gotický farní kostel Narození Pany Marie, ležící ve výrazné poloze na hraně svahu nad řekou Lubinou ve východní části historického jádra města.
Kostel, jemuž dominuje vysoká štíhlá věž, je velmi složitou stavbou. Prodělal stavební úpravy od dob románských, přes gotické a renesanční, až po barokní úpravy.

Architektonicky velmi složitý objekt farního kostela Narození Panny MarieJádro stavby vzniklo patrně již před rokem 1251, kdy je kostel jmenován v listině budoucího krále Přemysla II. Otakara. Toto je i první zmínka o městě Příboře samém. Existuje i velmi reálný předpoklad, že současný kostel se nachází na místě staršího šlechtického dvorce, který patrně založili hrabata z Hückeswagenu (mimo jiné stavebníci hradu Hukvaldy, který nese jejich jméno). Tito si posléze dokonce změnili predikát na z Příbora.

V roce 2001 prošel celý kostel náročnou památkovou rekonstrukcí, která mu dala opět jeho důstojný vzhled. Areál kostela, ohrazený mohutnou kamennou zdí s opěráky, je volně přístupný a naskýtá se z něj nádherný výhled do údolí řeky Lubiny i dalekého kraje.
 

Historie farního kostela Narození Panny Marie

Románsko - gotický kostel, respektive některé jeho části pocházejí již z přelomu 13. a 14. století. Existuje velmi reálná domněnka, že na jeho místech stával původní šlechtický dvorec pánů z Příbora. Kostel, který však tehdy mohl být pouze hradní kaplí, je písemně doložen již roku 1251 v listině pozdějšího českého krále Přemysla Otakara II. a založen patrně krátce před tímto datem samotným Frankem či již jeho otcem Arnoldem z Hückeswagenu.

Zdivo současné lodi kostela pochází ze 14. století, odsazený užší presbytář s polygonálním závěrem podepřeným mohutnými opěráky a štít jižní lodi z doby kolem roku 1400. Středověký kostel byl opevněn. Snad využil kamenné opevnění staršího sídla. Součást kostela tvořila i západní věž, zvýšená kolem roku 1590 o další dvě patra. O věži se také často vedou dohady, že mohla být již součástí staršího šlechtického dvorce. V této době byly provedeny i další renesanční úpravy stavby (portál v presbytáři, náhrobky, erby olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského a pražského arcibiskupa Martina Medka). Na renesančních úpravách se podíleli italští stavitelé a umělci, kteří se ve 2.polovině 16.stol. usídlili v Příboře nebo jeho blízkém okolí. Roku 1586 byly po stranách lodi přistavěny centrály bočních kaplí na trojlistém půdorysu, později barokně upravené. Celek kostela doplnily sakristie, kaple sv. Urbana s renesanční kovanou mříží, kaple Getsematské zahrady a jiné. Kostel má pozoruhodný rokokový mobiliář.

K dílčím úpravám kostela došlo v polovině 19. století (1852-1854). Kolem kostela se rozkládal nejstarší příborský hřbitov. Zrušen na konci 18. století nařízením císaře Josefa II. V jeho prostorech bylo zachováno jen několik význačných náhrobků.

V roce 2001 kostel prodělal náročnou rekonstrukci exteriéru.