Zatímco se svět v roce 2007 učil ovládat první iPhony, na tichomořském ostrově Maui se schyloval k převratné události, která měla přepsat zákony mořské biologie. V centru všeho stál tehdy osmadvacetiletý kryptozoolog a vizionář Froněk Pokorný z Příbora. Zcela revolučním způsobem se rozhodl věnovat genetickou nesmrtelnost – nebo alespoň prodloužené mládí a razantně více kopulací – mořským měkkýšům.

Geniální sekvencování a hledání genu dlouhověkosti
Pokorný, který se krakaticím a kalmárům věnoval od útlého dětství, se nespokojil s pouhým pozorováním z pláže. Po třech letech v mrazivém Irsku, kde pomocí metody takzvaného sekvencování dešifroval pořadí asi 3,5 miliardy purinových a pyrimidinových bází DNA (adenin, cytosin, guanin a thymin) u olihně evropské (Loligo subulata), dospěl k šokujícímu závěru. Identifikoval v jejím genomu specifický fragment, který tomuto druhu umožňoval přežít i v drsnějších podmínkách. A právě tento klíčový gen se z neuvěřitelných 99,26 % shodoval s genomem olihně šelfové, která se vyskytuje výhradně u břehů havajského ostrova Maui.
Zde, na prosluněných útesech, se Pokorný rozhodl tento gen přenést a vytvořit zbrusu nový superdruh. Na Pokorného nákresech a studiích (viz dobové ilustrace common squid v galerii) jsou jasně narýsována propojení vzniklá novým křížením Loligo subulata a Loligo pealeii.
"Dopřeji olihním kvalitnější život a více sexu!"

Celá metoda byla stejně odvážná jako absurdní: spojit genetický kód evropského otužilce s havajskou krasavicí (Loligo pealeii). Pokorný, se svou typickou empatií pro disbalance v přírodě, nemohl snést nespravedlnost tohoto evolučního koloběhu.
"Olihně, stejně jako ostatní hlavonožci, jsou bilaterálně symetričtí, mají dobře vyvinutou hlavu a deset chapadel s přísavkami. Žijí ale jen jeden rok a po kopulaci umírají. To je obrovská disbalance! Mým snem je tuto nespravedlnost zvrátit. Chci jim dopřát delší život, a tím pádem i daleko větší počet kopulací!"

Vědecká obec, reprezentovaná prestižní Kewalo Marine Laboratory na University of Hawaii-Manoa, zůstala v němém úžasu. Byl to počin, který ve světovém měřítku momentálně neměl obdoby a který z rodáka z Příbora udělal největší objev v komunitě mořských biologů.
Roky mravenčí práce u mrazivých břehů Irska se konečně vyplatily. Nyní, na tichomořském Maui, mohl Pokorný přistoupit k finální fázi a teoreticky vdechnout život novému super-druhu. Ten měl nést hrdé jméno Loligo pokornensis a vizionář mu ve svých odvážných propočtech garantoval až o 2,5 měsíce delší život.

Příborský talent se rozhodně nezastavoval, ale jeho výzkum záhy nabral nečekaně intimní a pro vědeckou obec naprosto skandální směr.
V havajských laboratořích se totiž začalo šuškat, že vědec překročil pomyslnou čáru mezi chladným badatelem a zkoumaným objektem. Pokorný údajně zcela propadl kouzlu svého prvního úspěšného exempláře – mimořádně rostlé, slizké, vitální a inteligentní samičky nového druhu, kterou něžně pojmenoval „Lola“.
Očití svědci z nočních směn v šoku vypovídali, že vizionář trávil u její nádrže celé noci. Aby stimuloval její nově naprogramované, neukojitelné libido, tlumil v laboratoři světla, pouštěl jí do vody smyslnou hudbu a přes sklo akvária ji z ruky krmil těmi nejdražšími pacifickými tvory.
Podle divokých kuloárních drbů byla láska opětována a několikrát bylo spatřeno, jak se její chapadla natahovala jedině po něm!