Výroba perníčků

Asi před 20-ti léty jsem byla na návštěvě u kamarádky manželovy maminky, která peče a zdobí perníčky. Tato kouzla z cukru a bílku se mi tak zalíbila, že jsem to musela zkusit také. Nejdříve to bylo takové hraní, kdy jsem se svými dětmi zkoušela zdobit perníčky na vánoční stromeček, později to byla velikonoční vajíčka se jménem koledníka a tak mé zdobení viděli i lidé mimo mou rodinu. Čas od času přišli známí, že by chtěli něco upéct a nazdobit k různým příležitostem.

„Příborská šifle – medová laskomina z dob dávno minulých“.

Spoustou dohadů, mýtů a nepravd opředené medové pečivo (perník), které pečeme podle dochovaného receptu ze začátku minulého století. Dříve byly topinky, jazejčky, či šifle běžnými druhy perníkových výrobků (byly to perníky vykrajované nebo tlačené do forem ve tvaru tabulek), které už dnes skoro upadly v zapomnění. Mají tvar obdélníku s naznačenými dílky k odlamování, jsou středně tuhé, na jazyku se však rozplynou. Pečeme je z pšeničné hladké mouky, medu (na kg mouky půl kilogramu medu), vajec, cukru a koření. Perníky se sice dříve pekly hlavně z žitné mouky a med byl často i pro svou nedostupnost nahrazován syrobem, ke slavnostním příležitostem se ale používala mouka pšeničná a hodně kvalitního medu.