Beskydy nejsou jen hory. Je to krajina, která má duši. Zatímco dříve se jejich příběh psal sekerami dřevorubců a cinkáním ovčích zvonců, dnes se píše návratem velkých šelem a moderní architekturou, která se s úctou sklání před tou původní. Pojďme se podívat, jak se tento drsný a krásný kout země proměnil od dob prvních osadníků až po současnost roku 2025.

Dávná historie: Když údolí ožila

Historický vývoj Beskyd nebyl nikdy přímočarý. Řeka Ostravice po staletí dělila tento region na dvě části – moravskou a slezskou. Zatímco nížiny a údolí řek lákaly osadníky už ve 13. a 14. století (kdy vznikala města jako Příbor, Frýdek či Nový Jičín), samotné hřebeny hor zůstávaly dlouho pusté a tiché. Bylo to království lesů, kam se člověk odvážil jen zřídka.

Valašská kolonizace: Revoluce na hřebenech 🐑

Zlom přišel v 16. a 17. století. Do Beskyd dorazila tzv. valašská kolonizace. Pastevci, přicházející z Karpat, přinesli něco, co hory navždy změnilo – salašnictví.

To nebyl jen způsob obživy, byl to nový životní styl. Lidé vystoupali z údolí na hřebeny, vykáceli lesy pro pastviny a postavili první dřevěnice. Díky nim dnes známe typickou beskydskou krajinu: střídání hustých lesů s rozlehlými loukami (javořinami), na kterých se pásly ovce a kozy. Právě oni dali horám jejich nezaměnitelný ráz a folklór, který dodnes obdivujeme ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

Průmysl a první turisté

V 19. století pastevectví ustoupilo těžbě dřeva pro rozvíjející se železárny a sklárny na Ostravsku. Hory se začaly měnit v „továrnu na dřevo“. Konec 19. století ale přinesl i fenomén turistiky. V roce 1884 vznikla Pohorská jednota Radhošť, nejstarší český turistický spolek, který začal značit trasy a stavět útulny.

Symbolem této doby se staly Pustevny a stavby architekta Dušana Jurkoviče, který geniálně spojil lidovou architekturu se secesí. Jeho jídelna Libušín a hotel Maměnka jsou dodnes ikonami Beskyd.

Beskydy v 21. století: Co je nového? 🌲

Historie se píše i dnes. Pokud jste v Beskydech nebyli posledních pár let, možná byste některé kouty nepoznali. Co hýbe Beskydami v současnosti?

1. Znovuzrozený les

Beskydy si v posledních letech prošly těžkou zkouškou – kůrovcovou kalamitou. Ta sice dočasně změnila tvář některých údolí a svahů, ale přinesla i naději. Lesníci a ochranáři dnes sázejí na pestrost. Místo smrkových monokultur se do hor vrací smíšené lesy plné buků, jedlí a javorů, které jsou mnohem odolnější a pro přírodu přirozenější. Hory se tak pomalu vrací ke své původní, divočejší podobě.

2. Návrat "Velké trojky" 🐺

To, co bylo ještě před 20 lety raritou, je dnes realitou. Do Beskyd se vrátily velké šelmy. Rys ostrovid, vlk obecný a medvěd hnědý zde opět mají svůj domov. CHKO Beskydy je jediným místem v Česku, kde se vyskytují všechny tyto tři šelmy současně.

• Zajímavost: Vlci pomáhají regulovat přemnoženou zvěř, což paradoxně pomáhá i lesníkům – mladé stromky mají větší šanci vyrůst, když je neokusují srnci.

3. Fénix jménem Libušín

V roce 2014 zasáhla celé Česko smutná zpráva – národní kulturní památka, chata Libušín na Pustevnách, lehla popelem. Co následovalo, byla ukázka neuvěřitelné solidarity. Díky veřejné sbírce a pečlivé práci řemeslníků, kteří používali původní technologie (včetně ručního tesání trámů), byl Libušín v roce 2020 znovu otevřen. Dnes září novotou, ale s duší starou více než sto let.

4. Turistika nové generace

Beskydy čelí obrovskému zájmu turistů. Legendární Lysá hora nebo Pustevny praskají ve švech, což vede k hledání nových cest k udržitelnosti.

• Stezka Valaška: Na Pustevnách vyrostla stezka v korunách stromů, která nabízí unikátní skleněný výhled (skywalk) a seznamuje návštěvníky s přírodou z ptačí perspektivy.

• Ochrana klidu: Vznikají tzv. klidové zóny (např. v okolí Kněhyně), kam je vstup omezen, aby měl kriticky ohrožený tetřev hlušec klid pro život.

Tipy pro dnešního návštěvníka ⛰️

Pokud se chystáte do Beskyd, zkuste se vyhnout nejprofláklejším trasám o víkendech.

• Objevte méně známé vrcholy: Zkuste místo Lysé hory vyrazit třeba na Velký Javorník s krásnou rozhlednou nebo do tichých údolí v okolí Horní Lomné.

• Respektujte noc: Beskydy jsou oblastí tmavé oblohy (BOTO). V noci je zde tma vzácným pokladem, který umožňuje pozorovat hvězdy tak, jak je ve městě neuvidíte. Nechoďte v noci do lesa s čelovkami, rušíte tím zvěř.

Beskydy jsou dnes moderním regionem, který si ale úzkostlivě střeží svůj valašský odkaz a divokou přírodu. Jsou důkazem, že i v 21. století může mít krajina své tajemství.

Když stojí turisté na vyhlídkovém altánu Cyrilka a kochají se panoramatem Beskyd, málokdo tuší, že se přímo pod jejich nohama rozkládá temný a spletitý labyrint. Jeskyně Cyrilka je fascinující geologickou památkou, která nám připomíná, že hory nejsou jen to, co vidíme na povrchu, ale i to, co se skrývá uvnitř.

Labyrint, který se stále hýbe

Cyrilka není ledajaká jeskyně. Odborně se jí říká pseudokrasová. Zatímco krasové jeskyně vznikají vymíláním vodou po miliony let, Cyrilka vznikla mechanickým pohybem pískovcových bloků. Zjednodušeně řečeno: hora se v dávných dobách „rozestoupila“ a vytvořila síť hlubokých puklin a chodeb.

S délkou chodeb přesahující 370 metrů jde o jednu z nejdelších jeskyní tohoto typu na Moravě a významný unikát v rámci celé České republiky. I když zde nenajdete klasické krápníky, příroda si našla cestu k výzdobě – na stropech se místy tvoří drobná „brčka“ z vyluhovaného vápnitého tmelu a v zimě prostory zdobí úchvatná ledová výzdoba.

Proč je vstup přísně zakázán? ⚠️

V minulosti se odvážlivci do jeskyně vydávali na vlastní pěst, dnes už to ale možné není. A má to dobrý důvod. Jeskyně je geologicky „živá“. Kamenné bloky se stále pomalu posouvají, což hrozí zřícením stropů. Ostatně už v roce 1998 došlo k samovolnému závalu původního vchodu.

Dnes je vstup do jeskyně opatřen masivní mříží a je veřejnosti nepřístupný. Nejde jen o zákaz – je to otázka holého života. Pohyb v úzkých, nestabilních chodbách vyžaduje speleologický výcvik a speciální povolení.

Sousední objev: Jeskyně Radegast

Že podzemí hory Radhošť ještě nevydalo všechna svá tajemství, potvrdil objev z května 2002. Nedaleko Cyrilky byla nalezena další jeskyně, pojmenovaná příznačně Radegast. Je sice menší (asi 45 metrů chodeb a hloubka 12 metrů), ale dokazuje, jak „děravé“ podloží Beskyd ve skutečnosti je.

Zimní království netopýrů 🦇

Když napadne sníh a hory utichnou, stává se Cyrilka rušným hotelem. Díky stálé teplotě, která se celoročně drží mezi 4 až 10 °C, a vysoké vlhkosti je ideálním zimovištěm pro netopýry. Pravidelně zde zimují vzácné a chráněné druhy:

• Vrápenec malý (kriticky ohrožený)

• Netopýr ušatý

• Netopýr velký

Právě kvůli nim je klid v okolí jeskyně v zimních měsících naprosto zásadní. Jakékoli vyrušení je může stát tukové zásoby a tím i život.

Pověsti o pokladech a sirotcích

Tajemné „ďúry“ do země odjakživa dráždily fantazii horalů. Legendy praví, že právě v těchto podzemních prostorách ukryli ustupující pohanští kněží své zlaté poklady a modly, když na horu přišli věrozvěsti Cyril a Metoděj. Jiné pověsti mluví o zbojnických skrýších.

Nejznámějším příběhem je však pohádka O sirotkovi z Radhoště, která vypráví o chudém chlapci, jenž v podzemí zabloudil, ale díky své dobrotě byl obdarován. Tyto příběhy dodávají místu kouzlo, i když dnes víme, že jediným skutečným pokladem je zdejší unikátní příroda.

Tip pro návštěvníky: Ačkoliv se dovnitř nepodíváte, procházka kolem vyhlídky Cyrilka směrem k soše Radegasta stojí za to. Uvědomění si, že kráčíte po duté hoře, dává výletu úplně nový rozměr.

VSTUPNÉ NAJDETE PŘÍMO NA STRÁNKÁCH STEZKY, KDE JSOU ZÁROVEŇ K ZAKOUPENÍ ONLINE. 
VSTUPENKY ZDE

stezkavalaska.cz

Velký Javorník (918 m.n.m.) je hora v podhůří Beskyd, nejvyšší bod Veřovických vrchů. Hora je známé turistické místo s výhledem do širokého okolí, na vrcholu stojí turistická chata z roku 1935, která je otevřena celoročně (mimo pondělí), ale neposkytuje ubytování. Od léta 2013 je na vrcholu také nová rozhledna. Ročně na Velký Javorník vystoupí asi 30 tisíc turistů.

Za jasného počasí je z Velkého Javorníku možné vidět Lysou horu, Smrk, Kněhyni, Radhošť, Palkovické hůrky či Ondřejník. Ve směru na severozápad je výhled na částečně odtěžený vrch Kotouč a Štramberskou Trúbu. Vidět jsou i města Frenštát pod Radhoštěm, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Kopřivnice, za dobré viditelnosti Ostrava a Havířov.

První turistická útulna byla na Velkém Javorníku postavena v roce 1895 za arcibiskupa Theodora Kohna, o dva roky později byla dána k dispozici Pohorské Jednotě Radhošť. V roce 1915 vyhořela. Nová byla slavnostně otevřena v roce 1935.

Na vrcholu byla také postavena rozhledna už v roce 1934 (původně se jednalo o triangulační věž). Odstraněna byla v roce 1967 kvůli havarijnímu stavu.

Na jaře roku 2012 oznámil státní podnik Lesy České republiky svůj záměr postavit na vrcholu Javorníku rozhlednu. Rozhledna byla dokončena v červenci a otevřena 15. srpna 2013. Celodřevěná stavba je vysoká 25 m a nabízí krásný výhled ze dvou vyhlídkových plošin ve výšce 15 m a 20 m. Vstup na rozhlednu je zdarma.

Historie chaty

Jméno této hory pochází pravděpodobně od javorů, ovšem ne mléčných, ale od otužilejších klenů. Podle pověsti byli zde za starodávna pohřbíváni sebevrazi. Za návštěvy arcibiskupa Dr. Theodora Kohna v roce 1895 se poměr mezi Pohorskou jednotou Radhošť a panstvím tak zlepšil, že arcibiskup dal postavit svým nákladem útulny na Velkém Javorníku a Ondřejníku, v roce 1897 dostala Pohorská jednota Radhošť od arcibiskupství tyto chaty k dispozici. Chata na Velkém Javorníku v roce 1915 vyhořela, zapálena zřejmě pytláky, chatu na Ondřejníku později převzal KČT.

Pohorská jednota Radhošť začala v roce 1931, po Všeslovanské slavnosti spojené s odhalením sousoší Cyrila, Metoděje a sochy Radegasta, uvažovat o stavbě chaty na Velkém Javorníku. V roce 1932 byly zakoupeny pozemky o rozloze 5 ha.

Nejdříve se na Rokytné a na Javorníku hledala a měřila voda. Uvažovalo se s postavením větší chaty na Rokytné, jenomže výhledově nebylo prostředků. Avšak nebezpečí, že v prostoru postaví chatu Němci, vyžadovalo rychlého zásahu a těžkého úkolu se ujal Ústřední odbor ve Frenštátě. Za přímé podpory odborů Ostravského, Opavského, Brněnského a všech se nákladové prostředky téměř vyžebraly.

Chata byla postavena téměř ve svépomoci a kromě mzdy a nejnutnějšího stavebního materiálu, provedli činovníci Frenštátského odboru. Je třeba vzpomenout, že všichni kdož se o postavení chaty na Javorníku zasloužili splynuli v nezištný kolektiv PJR. František Steklík, který byl výborem pověřen dohledem nad stavbou, každý den před zahájením práce ve své firmě pěšky navštívil stavbu a zorganizoval vše potřebné.

Základní kámen byl položen 16. 9. 1934 v rámci Krajinské výstavy ve Frenštátě p. R. u příležitosti 50 let od založení Pohorské jednoty Radhošť (14. 9. 1884). Chata byla postavena podle plánů Aleše Parmy, byla dostaveníčkem pravých turistů a říkalo se jí Benjamínek, malá, ale naše. Tato útulna, situovaná východně od vrcholu Velký Javorník, byla slavnostně otevřena 4. 8. 1935. Je to stavba dřevěná na kamenné podezdívce, částečně podsklepená, má přízemí a podkroví. K hostinské místnosti 40 m2 připojuje se kuchyň s příslušenstvím a zbytek přízemí je vyplněn místnostmi pro hostinský provoz. První poschodí, zvýšené to podkroví, kromě obytné místnosti pro nájemce, obsahuje tři útulné pokoje. Celkové řešení je jednoduché a velmi účelné. Fronta je obrácena k východu, kde obzor zakončuje Lysá hora, na níž v roce 1935 vyrazil z Javorníka viditelný pupenec - česká chata KČST. Jako radhošťský masiv je bez vody, tak i na Javorníku prýští voda teprve asi 80 m níže temene. Pramen byl hygienicky upraven a zachován potřebě nejen útulny, ale i jej míjejících turistů. K útulně náležela dřevěná hospodářská budova s komorou a prádelnou, dále k ní patřila otevřená kuželna. Se stavbou byla upravena příjezdová cesta, studánka a serpentiny z Horeček. V roce 1936 byla útulna dokonaleji vybavena, zároveň zřízena cesta ke studánce a rozšířena vozová cesta přes Rokytnou na Velký Javorník.

Celkový náklad na útulnu javornickou činil 104. 654 Kč (mimo inventář a úpravu studánky Na dvořiskách), pořízeno na dluh 30. 000 Kč. Odbory přispěly na stavbu částkou 11. 000 Kč, subvence a dary vynesly 32. 000 Kč, sbírky a slavnosti 38. 000 Kč.

Jednání o povolení nového chodníku Javorník-Kyčera-Radhošť trvalo několik let. Teprve za nadlesního Ing. Bílého jsme povolení získali. Kromě toho bylo nutno zajistit povolení průchodu soukromým majetkem. Délka kopaného chodníku v Kyčeře je 1269 m a za bm se platilo 3 Kčs. Chodník byl dán do užívání teprve v roce 1940.

Chata na Javorníku byla v dobrých rukou. Nájemce Doležel si vedl velmi dobře a jen málo z početných návštěvníků vědělo, že už od roku 1941 tam žiji v ilegalitě knihkupec Landgraf' a hoteliér Frank, oba z Hodonína, kteří při zatýkaní gestapem utekli do Beskyd a našli útulek na Javorníku, když po třech nedělích byli odvoláni skupinou Prokop (vysílačka na potravní čáře v Jinonicích a Chotči) do Prahy. Ale po prozrazení byli nuceni se znovu vrátit na Javorník kde byli až do července roku 1943. Větší část členů výboru o tom věděla, ale věc přes kruté represálie nebyla prozrazena. Z Javorníku bylo vedení PJR po celou válku spolehlivě informováno o dění ve světě, protože poslech rozhlasu byl plynulý i přes odebrání přijímačů.

Bylo spojeni i se Slovenskem, protože Landraf byl převeden na Slovensko a účastnil se Slovenského povstání.

Od samého počátku existence chaty na Javorníku byla u Jana Paprskáře poštovna. Doležel chodil přesně každou středu a pátek dolů a tak se vzájemně doplňovali o stavu věcí v městě a stavu věcí ve světě a na Javorníku.

Také generál Braun měl několik srazů na Javorníku s dalšími vojenskými činiteli. Od roku 1943 přechody partyzánů byly častější a zastávky v chatě samozřejmější. Konečně místní skupina měla tam hlavní opěrný bod.

Pohorská jednota Radhošť měla ještě další velké plány, ale tyto už nemohla uskutečnit. Chata na Javorníku je poslední stavbou Pohorské jednoty Radhošť.

Činnost tohoto spolku, který působil na poli kulturním, hospodářském, sportovním, vzdělávacím a vlastně i politickém, byla pro náš kraj velikým přínosem. Hodnoty vytvořené Pohorskou jednotou Radhošť nám slouží dodnes, přičemž měly mezinárodní úroveň.

V současné době je naší snahou upravit chatu i okolí tak, aby se opět skvěla jako Benjamínek a rovněž splnit velké plány našich předků.

Zdroj: www.pohorskajednota.cz
www.wikipedia.org

Foto: Jiří Jurečka

Socha Radegasta se stala neodmyslitelnou součástí radhošťského masívu. Za dlouhá desetiletí však přestal umělý kámen odolávat drsným povětrnostním vlivům, a proto bylo nutno sochu demontovat a restaurovat.

Tohoto úkolu se již v roce 1980 ujal olomoucký sochař Karel Hořínek se svým synem, který trhliny vyspravil a vnitřek vylil betonem a vystužil. Na své původní místo byl vrácen 11.června 1982.

Vlivem povětrnostních podmínek však provedená oprava nemohla sochu zachránit natrvalo. Proto bylo pracovníky památkového ústavu rozhodnuto o vytvoření repliky sochy z přírodního materiálu -žuly. Tento úkol byl svěřen Kamenickému a restaurátorskému sdružení z Leskovce panu Janu Sobkovi a Miroslavu Zubíčkovi pod vedením akademického sochaře Miroslava Machaly.

Originál Radegasta byl z Radhoště odvezen v květnu 1996. V témže roce se Nošovický pivovar, který má Radegasta v logu, zavázal uhradit finanční náklady spojené s vytvořením kopie. Ta stála téměř 1 milión korun. Během několika měsíců vytesali kameníci ze 16,5 tuny vážícího žulového kvádru kopii, ( 3,28 m a 3,2 t), která od 4.července 1998 kraluje na původním místě na hřebeni Radhoště.

Původní socha Radegasta byla odhalena 5.července 1931. Slavnostní předání sochy Radegasta a sousoší Cyrila a Metoděje veřejnosti se uskutečnilo 5. 7.1931, v den svátku obou věrozvěstů v rámci Slovanské pouti, kterou uspořádala Matice Radhošťská a Pohorská jednota Radhošť pod záštitou československé vlády. Vytvoření sochy tenkrát hradili čeští rodáci v Americe, kteří ji pak darovali své vlasti.

Na svém díle začal Albín Polášek pracovat již v roce 1924 a je známo, že již v Americe vzniklo několik variant tohoto díla. V roce 1930 si autor v Praze najímá Novákův ateliér a vzniká konečná podoba Radegasta. Tělo mužské, tvář má podobu lví, hlavu zdobí přilbicí v podobě býčí hlavy s rohy, v pravé ruce drží roh hojnosti, v levé sekeru.

Podle třetinového modelu byly za osobní účasti autora odlity ve slévárně firmy Maška z umělého kamene se železnou vložkou, dvě sochy. Její druhý odlitek původně určen pro autorovu zahradu, po čase končí v pražské zoologické zahradě.

Současně bylo odlito do bronzu sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje a v září roku 1930 jsou obě díla po svízelné dopravě instalována na Radhošti. Sádrový originál sousoší Cyrila a Metoděje je umístěn ve vstupní části radnice.

Na frenštátské radnici byl zrestaurovaný originál sochy umístěn po složitých jednáních z rozhodnutí Ministerstva kultury 3.11.1998 a slavnostně odhalen 6. listopadu 1998.