Útulny Libušín a Maměnka na Pustevnách nechali postavit v roce 1898 členové turistického spolku Pohorské jednoty Radhošť. Pověřený architekt Dušan Jurkovič navrhl dřevěné srubové stavby v secesním slohu s bohatým stylizovaným dekorem. Dbal při tom, aby budila dojem slovanské lidové architektury. U Libušína uplatnil čičmanskou formu dřevěných venkovských staveb a u Maměnky uplatnil valašskou formu dřevěných venkovských staveb.

K dřevěným stavbám, které na Pustevnách projektoval architekt Dušan Jurkovič, patří také sto let stará dřevěná zvonička. Zdobí ji barevné ornamenty, které vyhotovili brněnští restaurátoři František Procházka a Ivan Popov. Barevná výzdoba navržená Jurkovičem se nedochovala. Proto podle původních plánů tohoto architekta, uložených ve Slovenském státním archívu v Bratislavě byla zvonička v roce 1997 zrekonstruována a pokryta novým šindelem.

Druhá světová válka přinesla zpustošení pustevenských objektů, neboť v závěru války tam byli ubytováni příslušnici Hitlerjugend a maďarských asistenčních oddílů.

Po válce, v roce 1947 se na Pustevny dostavil tehdy téměř osmdesátiletý Jurkovič a přimluvil se za zachování objektů, přestože se vyjádřil, že by takto již nestavěl. Nejstarší útulny se pomalu dostávaly do havarijního stavu, takže časem zůstal plně funkční jen hotel Tanečnica a nedaleký hotel Radegast.

S myšlenkou zásadní rekonstrukce pustevenských útulen přišlo až v osmdesátých letech Valašské muzeum v přírodě. Realizovat se ji podařilo až od roku 1995. Po čtyřech letech, v roce 1999 mohla být slavnostně znovuotevřena útulna Libušín a v průběhu roku 2003 byla zpřístupněna také útulna Maměnka. Areál Pusteven byl v době rekonstrukce prohlášen Národní kulturní památkou.

zdroj: www.lysahora.cz

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm bylo založeno v roce 1925 sourozenci Jaroňkovými a je nejstarším muzeem svého druhu ve střední Evropě.

Dřevěné městečko

Nejstarší areál,  dokumentuje převážně městský typ valašské lidové architektury. Do malebného prostředí rožnovského parku byly z místního náměstí postupně převezeny radnice, Billův měšťanský dům a Vaškova hospoda. K nim později přibyla rekonstrukce fojtství z Velkých Karlovic a rekonstrukce kostelíka z Větřkovic. Vzniklé muzejní náměstíčko doplňuje rekonstrukce hostince „Na posledním groši“ podle originálu Žingorova domu z rožnovského náměstí, demontovaného až v roce 1969.

Valašská dědina

Druhý, nejrozsáhlejší areál, dokumentuje již od začátku šedesátých let vesnický typ lidové architektury Valašska, včetně tzv. živého hospodářství s několika druhy domácích hospodářských zvířat a stádem valašských oveček. Jednotlivé objekty jsou situovány v různých částech Valašské dědiny s mimořádných citem pro charakter krajiny. Obzvlášť zdařilými doklady tohoto úsilí jsou např. selská usedlost z Velkých Karlovic-Miloňova, fojtství z Lidečka nebo formanova usedlost z Velkých Karlovic-Jezerného. V tomto areálu se zároveň realizuje program záchrany původního genofondu a po celý vegetační rok se tu předvádějí tradiční postupy zemědělských prací.

Mlýnská dolina

Nejmladší areál, dokumentuje od roku 1982 tradiční technologie, závislé na vodním pohonu. Mlýn, hamr, pila i valcha ještě před nedávnem plnily svou funkci ve Velkých Karlovicích a bylo přáním muzejníků, aby svou roli plnily i v novém prostředí. Kromě těchto vodních mechanismů najdete v Mlýnské dolině ještě funkční úsovnu oleje z Brumova, pocházející již ze 17. století.

V areálu muzea se každoročně pořádá kolem šedesáti zvykoslovných, řemeslnických nebo folklórních pořadů, které naplňují představu generace zakladatelů vytvořit z muzea v přírodě tzv. živé muzeum. Velkou pozornost si během let získal folklórní festival Rožnovské slavnosti, Jánošíkův dukát, Pekařská sobota, den řemesel, setkání řezbářů zvané Hejův nožík, Anenská pouť, Velikonoce a Vánoce na Valašsku, letní a předvánoční jarmarky.

Valašské muzeum v přírodě se roku 1995 stalo správcem objektů jídelny Libušín a útulny Maměnka v areálu beskydského turistického střediska Pustevny.

Další informace, fotogalerii a program akcí naleznete na internetových stránkách www.nvmp.cz

Lysá hora se nachází na katastrech obcí Ostravice, Krásná, Staré Hamry, Malenovice.

Masiv Lysé hory je od dalších částí Moravskoslezských Beskyd oddělen hlubokými údolími Ostravice, Řečice a Mohelnice a je tvořen dominantním vrcholem Giguly (starý název obnovený Petrem Bezručem). Členitostí a rozložitostí tvoří samostatnou horskou skupinu se čtyřmi hlavními rozsochami a několika dalšími bočními hřebeny a hřebínky.

Z Lysé hory se naskýtá neopakovatelný rozhled na hřebeny a údolí Beskyd, Jeseníky až po Západní a Vysoké Tatry. Za dobré viditelnosti lze spatřit Bílé Karpaty, slovenskou Malou Fatru a Babiu horu, Jeseníky a Králický Sněžník. Při naprosto ideálních podmínkách (jen několik dní v roce) je na severozápadě nad Jeseníky vidět i Sněžka, vzdálená 200 km.

Na vrcholku Lysé hory je meteorologická stanice, televizní vysílač, horská služba, horská chata SKI, občerstvení Šantán, horská chata Lysá hora a ubytovna Kameňák. Nacházejí se zde také pamětní desky turistům, kteří zahynuli za okupace.

Na severovýchodě a jihovýchodě mají těsně pod vrcholem své horní stanice dva lyžařské vleky s nejdelší sezónou v Beskydech.

Podle dlouhodobých měření je roční průměrná teplota na vrcholu 2,6 °C a průměrné roční srážky přes 1 500 mm. Pravidelně je výška sněhové pokrývky přes 1,5 m a udržuje se do pozdního jara.

Lysá bývala každoročním cílem slezského barda (básníka) Petra Bezruče. K uctění jeho památky pořádají turisté "oblasti Beskydy” a "oblasti Slezsko” vždy v měsíci září tradiční akci "Výplaz na Lysou”.

Mezi geomorfologické zajímavosti se řadí jeskynní systémy na rozsoše Lukšince. Jedná se o sesuvy, typické povrchové rozeklání svahu a především podzemní systém Ondrášovy díry o 250 m puklinových chodeb a dómů o výškovém rozsahu cca 30 m. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o "živý", pracující systém, je zde reálné nebezpečí úrazu a proto je zabezpečen mříží. V zimě zde přezimují netopýři.

Převážnou část masivu zaujímají čtyři vegetační stupně - jedlobukový, smrkobukový, bukosmrkobukový a smrkový. Vrcholová holina, která leží už nad horní hranicí lesa, byla uměle vysázena kosodřevinou.

Z mnoha zjištěných druhů obratlovců patří k nejvzácnějším a kriticky ohroženým druhům rys ostrovid, jeřábek lesní, čáp černý, strakapoud bělohřbetý kos horský a datlík tříprstý. Zaznamenaná jsou pozorování medvěda hnědého a vlka, do konce minulého století zde hnízdili orel skalní a orel křiklavý.

V okolí Lysé Hory je pro Vás připraveno několik sportovních center, umožňujících jak letní, tak zimní sportovní vyžití.

Výstup na Lysou horu můžete podniknout např. z obce Ostravice, kam Vás doveze buď osobní vlak nebo vlastní automobil (směr Frýdlant n. O. - Ostravice, silnice II / 484, asi 15 min.).

 

zdroj: www.uholubu.com