Jedenáctá a současně poslední ostrá etapa letošního ročníku Africa Eco Race nabídla 208 kilometrů dlouhou rychlostní zkoušku. Promet/Czechoslovak Group tým Tomáše Tomečka vybojoval po konzistentním výkonu druhé místo v etapě a v konečném hodnocení soutěže obsadil mezi kamiony skvělou třetí příčku. Kopřivnická továrna letos slaví stodvacáté výročí výroby prvního vozu a umístění hned dvou Tater mezi prvními třemi kamiony představuje důstojnou oslavu tohoto jubilea.

Jedenáctá etapa vyšla na pátek třináctého. Příznivé počasí, na které bylo během předešlých etap spolehnutí, si však tentokrát postavilo hlavu. "Když jsme ráno vstali, tak foukal velmi silný vítr a prach byl doslova všude," popisuje dění před startem navigátor Ladislav Lála a dodává: "Říkali jsme si, že bude etapa nejspíš zrušená, protože nebudou moci odstartovat helikoptéry. Opak byl však pravdou."

Tatra se startovním číslem 401 startovala po famózním výsledku z předchozího dne, kdy obsadila čtvrté místo v kombinovaném hodnocení s auty, jako první kamion. "Jet na špici znamená jet takzvaně první stopu a to nemusí být vůbec jednoduché. Kromě toho, že je to obtížné na navigaci, to je náročnější třeba v dunách," popisuje Tomáš Tomeček a hned pokračuje: "Foukalo tak silně, že jsme neviděli dál než 20 metrů dopředu. Bylo to velmi náročné, protože jsme věděli, že si nemůžeme dovolit navigační ani jezdeckou chybu. Byla to velmi rychlá etapa, často jsme jeli na omezovač, tedy 150 km/h."

Není překvapením, že se za takto složitých podmínek někteří závodníci ztratili a zpátky na trasu je musela navádět helikoptéra. "V takové situaci je velmi jednoduché udělat chybu. Za normálních podmínek by to byla rychlá a navigačně jednoduchá etapa. Snažil jsem se na to nemyslet a maximálně se soustředit. Nakonec to dopadlo více než dobře, byť jsem na startu nevěřícně koukal z auta. V horším počasí jsem snad nikdy nejel. Čekali jsme, že Kamazy poletí, ale podmínky byly stejné pro všechny," komentuje Láďa Lála.

Celkové třetí místo představuje za daných okolností pro malý soukromý tým skvělý počin. "Máme obrovskou radost, že jsme dojeli a jak jsme dojeli," říká dojatý Tomáš Tomeček. "Letos to nebylo vůbec jednoduché. Konkurence nespí a od minulého roku všichni zrychlili. Prakticky není prostor pro chyby. Letos jsme naštěstí měli méně defektů a technických problémů, než v předchozích letech. Jedeme na hranici našich možností, ale nemůžeme zapomenout na to, že pokud uděláme chybu, tak nám nikdo nepomůže. Snažili jsme se jet s vědomím, že nás čeká jedenáct závodních etap. Měli jsme tu skvělé soupeře, zejména pak desetinásobně větší tovární tým Kamaz a samozřejmě i Jardu Valtra s další Tatrou. Konec dobrý, všechno dobré."

Poslední "mávací" etapa se jede tradičně kolem Růžového jezera a je v podstatě odměnou pro závodníky. "Chtěli bychom poděkovat všem partnerům, sponzorům a všem, kdo nás podporují," uzavírá Tomáš Tomeček. "Doufám, že se budou z našeho výsledku radovat tak jako my."

Ladislav Lála, 13.1.2017

Zdroj: www.tomastomecek.cz

Na víkend 21 a 22 ledna se na dvou přírodních drahách plánují oba české šampionáty na ledové ploché dráze. „Kopřivnice disponuje v tuto chvíli nejsilnějším ledem vhodným pro individuální závod. Pojede se zde na větřkovické přehradě v neděli 22. ledna od 13 hodin Mistrovství České republiky jednotlivců na ledě. “ řekl Petr Moravec. Závod Mistrovství České republiky družstev se uskuteční o den dříve v Opatovicích nad Labem na rybníku Opaťák rovněž od 13 hodin. „Vzhledem k nižší tloušťce ledu na Opaťáku došlo po vzájemné dohodě k výměně závodu družstev za závod jednotlivců.“ doplnil Petr Moravec. Současné podmínky a zároveň výhled počasí v Kopřivnici slibují, že by se led měl udržet, ba naopak by mohlo i ledu přibýt. Startovní listiny na oba závody budou známy 18. ledna.

Mauritánie Téměř 453 ostrých kilometrů najely posádky v rámci osmé etapy závodu Africa Eco Race 2017, která vedla z Tiwilitu do Azougui.

Technické problémy na trati pozdržely Tatra tým Promet/Czechoslovak Group a kamion s posádkou Tomeček-Lála dorazil do cíle na čtvrté pozici za dvěma favorizovanými posádkami v kamazech a pilotem druhé české tatry Jaroslavem Valtrem. Osmá etapa přinesla jezdcům vše, na co si jen mohli vzpomenout. Úvodní svižnou pasáž vystřídalo menší dunové pole a poté již kamiony na plný plyn uháněly téměř až do cíle rychlými úseky, které jsou pro letošní ročník závodu typické.

Ani tentokrát však nebyla nouze o nečekané zážitky. „Hned za první dunou byl zapadlý plynový kamaz. Naštěstí jsme se mu vyhnuli, byť neměl zapnutý alarm," popsal jednu z překážek na trati Tomáš Tomeček a pokračoval: „Duny se nám dařilo projíždět bez zaváhání až do okamžiku, kdy jsme zapadli za prvním kamazem, který zastavil a čekal na svého týmového kolegu."

POSÁDKU PŘIBRZDIL DEFEKT KOLA

České posádce se startovním číslem 401 se však v této části závodu nevyhnuly ani technické problémy nejen v podobě defektu. „Zhruba sto kilometrů před cílem jsme museli zastavit s defektem levého zadního kola. Pár kilometrů předtím jsme se snažili únik kompenzovat, ale ten se bohužel rychle zhoršoval," okomentoval situaci na trati Tomáš Tomeček s tím, že potýkat se museli také s prasklým přídavným olejovým chladičem.

S těžkou etapou se bravurně popasoval Tomečkův navigátor Ladislav Lála, díky jehož skvělé práci nemusela česká posádka na rozdíl od jiných závodníků najíždět zbytečné kilometry navíc. „Láďa zvládá navigaci skvěle a ani dnes nechyboval," pochvaloval si Tomáš Tomeček. A jak průběh etapy ohodnotil sám navigátor? „Dnes to byla poměrně těžká etapa, ale navigačně jsme to zvládli na jedničku. V podstatě jsme neudělali žádnou chybu, ale stejně jsme ztratili. Občas si trať v rámci toho, co vidíme v road booku, zkracujeme, ale někteří jsou v tomto ohledu očividně mnohem odvážnější," poznamenal Ladislav Lála.

Již zmíněné technické komplikace však nebyly to jediné, s nimiž se musela posádka Tomeček-Lála v této etapě potýkat. Co konkrétně se přihodilo, popisuje tým v tiskové zprávě. „Poté, co se jednomu z kamionů balai, které Tomáš Tomeček poskytuje organizátorům, zadřelo ložisko levého předního kola, se musela asistenční tatra otočit a vyrazit na záchrannou misi. Díky mnohahodinovému zdržení tak dorazila do bivaku někdy kolem třetí ráno, a to zrovna, když jí bylo potřeba nejvíce."

Tomáš Tomeček nepříjemnou situaci okomentoval se slovy: „Takový je Dakar."

Po osmi etapách závodu v kategorii kamionů se Tomáš Tomeček statečně drží na čtvrtém místě. Zkušenosti jezdců však prověří také předposlední úsek, který nebude nikterak snadný. Závodníky totiž opět zavede do těžkých podmínek dunového pole.

Zdroj: www.denik.cz

Nová pobočka je stále na náměstí Sigmunda Freuda. Došlo ale k jejímu přestěhování z domu č. 19 (příborská radnice) do domu
č. 35 (tzv. palác, bývalá prodejna elektro). Vedená jako Místecká č.35
Otevírací doba byla prodloužena: po – čt: 9:00 – 17:00 hod.
pá: 9:00 – 16:00 hod. Polední přestávka: 12:30 – 13:30 hod.

Novou pobočku České spořitelny najdete zde: odkaz na stránky

O stavbu nové dálnice z Rybí na Novojičínsku do Rychaltice na Frýdecko-Místecku projevilo zájem sedm firem. Práce odstartují možná už na jaře.

Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/kdo-postavi-dalnici-na-pribor-20161201.html

Spodní prádlo z rostliny, která na dotek pálí? Příborské muzeum na nevšední výstavě přibližuje roli kopřivy v dějinách lidstva.Je jednou z nejobyčejnějších rostlin, na kterou lze narazit prakticky na každém kroku. Každý ví, jak její dotek pálí, někteří znají chuť čaje, který se z kopřivy vaří. Ale málokdo tuší, že tato rostlina doprovází lidstvo už nejméně pět tisíc let a dlouho patřila k důležitým surovinám pro výrobu vláken a tkanin.

Dopodrobna s využitím kopřiv seznamuje nevšední výstava, která je až do května příštího roku k vidění v příborském muzeu. O vzniku expozice i o tom, co na ní lze vidět, jsme si povídali s autorem výstavy Václavem Michaličkou.

Kopřiva je poměrně obyčejná rostlina, jako téma pro výstavu ale celkem nevšední. Jak se nápad na ni zrodil?
Na příborské pobočce Muzea Novojičínska se dlouhodobě věnujeme výzkumu tradičních rukodělných technologií zpracování přírodních materiálů. K výstavě nás inspirovaly objevy v muzejních sbírkách a také pohádka H. Ch. Andersena Divoké labutě, ve které dívka zhotovuje košile z kopřiv, aby vysvobodila své zakleté bratry.

Co všechno se lidé o využití kopřivy a jejím místě v lidské kultuře dozví?
Kopřiva je představena jako textilní surovina, kdy se kopřivová vlákna zpracovávala od pravěku až do 20. století. Seznámí se s artefakty, které se podařilo po tříletém výzkumu objevit v českých a slovenských muzeích, a také s podrobným postupem získávání a zpracovávání vlákna.

Do jaké doby spadají první doklady o využití kopřiv lidmi? A jak se využívání kopřiv měnilo v průběhu dějin?
První doklady spadají do období před 5 000 lety. Kdy známý muž z ledovce Ötzi měl u sebe šípy, jejichž letky byly přivázané kopřivovou nití. Další nálezy pochází z doby bronzové, a to zejména z Dánska. Na našem území byl nejstarší kopřivový textil nalezen na lokalitě Břeclav-Pohansko z velkomoravského období. Kopřivy našly své uplatnění ve středověku i mnohem později, ale posledního velkého využití došly za první světové války, kdy bylo potřeba nahradit katastrofální nedostatek bavlny.

Jaké zajímavé věci a exponáty lidé na výstavě uvidí?
Výstava prezentuje jak archeologické nálezy, tak autentické sbírkové předměty z kopřivového vlákna, jako jsou například kopřivové paličkované krajky z 18. století, dvě stě let staré sukně a kalhoty s kopřivovým vláknem, sto let staré kopřivové pytle či spodní prádlo z kopřivového vlákna z období první světové války. Výstava je také doplněna rekonstrukcemi, které vznikaly během dvou let v příborském muzeu. A tak je na výstavě k vidění mimo jiné i košile zhotovená pouze z kopřivových nití, na kterou bylo použito více než 2 000 kopřiv.

Košili jste vyráběli sami. Jak dlouho trvalo, než jste se naučili vyrábět oděvy z kopřivových vláken? A jak dlouho trvala výroba samotné košile, kterou zmiňujete?
Tak trvalo nám to necelé tři roky a na samotné košili jsme pracovali něco přes dva roky. Nicméně nyní bychom ji měli hotovou nepoměrně mnohem rychleji, neboť jsme se to na ní postupně učili. Samotná košile nám možná mohla zabrat ve třech i 700 hodin, ale odhad může být nepřesný, možná je to mnohem více – s kolegyněmi jsme se v odhadu opravdu hodně rozcházeli. Část času jsme na košili pracovali v naší experimentální dílně zaměřené na tradiční technologie, která v rámci muzea již několik let úspěšně funguje a pomalu se rozvíjí, a větším dílem na to padl náš volný čas. Neboť se objevování zapomenutých postupů zpracování kopřivového vlákna stalo mimo jiné i naším velkým koníčkem.

Zkoušel jste vy nebo někdo další z tvůrců výstavy, jak se oděvy z kopřivových vláken nosí? Jsou příjemné na tělo?
Kolegyně Petra Vidomusová košili zkoušela a také se v ní několik lidí pro potřeby výstavy a další prezentace fotilo. Materiál je to vcelku příjemný a záleží na kvalitě zpracování vlákna. Já i mé dvě kolegyně nosíme náramek z jemné kopřivové látky a ten v podstatě není na těle nijak cítit. Dá se to přirovnat ke lnu, ale kopřivový materiál není tak chladivý a mnohem rychleji schne.

Pokud vím, při přípravě expozice o kopřivách jste spolupracovali s řadou dalších muzeí či institucí. Proč a jak tato spolupráce probíhala?
Kopřivových předmětů se zachovalo minimum a také mnohé nebyly identifikovány. Proto jsme oslovili téměř všechna muzea na území České republiky a mnoho muzeí na Slovensku, abychom jich objevili co největší množství. Také jsme museli spolupracovat s řadou specialistů, kteří nám pomohli vlákno identifikovat. Významná byla také spolupráce s archeology a etnology z Akademie věd a univerzitních pracovišť.

Co vás osobně při přípravě výstavy nejvíce zaujalo?
Pro nás, kromě mne se na výstavě podílely také Petra Vidomusová a Monika Chromečková, byla nejzásadnější samotná rekonstrukce zpracování kopřivového vlákna. Jelikož je tato technologie prakticky zapomenuta, museli jsme konzultovat s mnoha odborníky z České republiky a především ze zahraničí, což přineslo řadu zajímavých poznatků a zkušeností.

Více k celé výstavě najdete na stránkách https://www.pribor.cz/cz/kalendar-akci/?plugin_action=detail&id=3088

Zdroj: www.idnes.cz