Historie znamená pro lidstvo totéž co automobil dnes pro moderní společnost. Jsou to pilíře, bez kterých bychom se z dlouhodobého hlediska neobešli. Tyto dva pojmy spolu neodmyslitelně souvisejí přičemž výsledkem jejich sloučení vzniká pojem automobilová historie.

Ostrava v neděli zažila unikátní podívanou a hlásí český rekord. Na jedno místo se sjelo 77 nákladních vozů značky Tatra. Přijely nejen z Česka, ale i Slovenska a Polska. Nechyběly skvosty jako modely starší přes půl století, hasičské vozy a klasické sklápěčky či vojenské speciály. Největšími raritami byly podle organizátorů Tatra 138 z roku 1971 a její nástupce, oranžová Tatra 148.

O rekordu v počtu tatrovek na jednom místě v Centru bezpečné jízdy Libros v neděli informovali organizátoři akce a Josef Vaněk z Agentury Dobrý den.

„Nesmírně si vážím toho, že sem přijeli, o to víc, že je před Vánoci. To je jedno velké srdce. Jsou tady hasiči dobrovolní, profesionální, jsou tady zástupci vojenských útvarů, je tu živnostník, má Tatru 815 sklápěčku, s tím jezdí 30 let, pořád si to opečovává. V neděli by měl odpočívat - a ne, on přijede z daleka. To je pro mě největší poklad,“ řekl jeden z pořadatelů Dalimil Frič.

Původní nápad na uspořádání akce podle něj vznikl už před covidovou pandemií a dnešní termín byl trošku náhodný. „Nikdo nepočítal s tím, že bude sníh. Poslední léta bylo v prosinci teplo,“ řekl Frič.

Projekt Tatra stokrát jinak prezentuje šest let tatrovky z celého světa a má přes 150 tisíc fanoušků ve více než 150 zemích. Dosud se ale vše dělo jen on-line na internetu. „Tak vznikla myšlenka, pojďme to udělat živě. Podařilo se to opravdu skvěle. Jsem z toho nadšený, protože když jsme asi před měsícem zveřejnili pozvánku, tak jsem čekal, že se ozve třeba do 40 vozů,“ řekl Jiří Hanulík.

V Librosu má na starosti projekt Sejfer, jehož cílem je podpora bezpečné dopravy, celoživotního vzdělávání řidičů, všech složek integrovaného záchranného systému, české armády a značky Tatra Trucks.

„Ti lidé jsou zvyklí, že jezdí na srazy v létě. Dneska tady máme něco kolem nuly, sněží, mrzne a přijeli chlapi z Ústí nad Labem, Žatce, ze Slovenska, z Polska. Jsme fakt překvapení, že tomu věnovali ten čas, že i když mají třeba někteří zazimované auto, tak na druhou adventní neděli přijeli,“ řekl Hanulík.

Všechny Tatry jsou krásné

Největšími raritami na srazu podle něj byly asi Tatra 138 z roku 1971 a její nástupce, oranžová Tatra 148 ze stejného roku. „Jsou tady i speciály přímo z Kopřivnice z Tatry Trucks. Je tady pancéřová Tatra Phoenix, šestikolka Phoenix, Tatra Phoenix Präsident, jsou tady speciály Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR, je tu desetikolová cisternová stříkačka, která je jediná nebo jedna ze dvou v České republice. Všechny Tatry jsou krásné,“ řekl Hanulík.

Adam Jordan, který přijel z polské Vladislavi (polsky Wodzislaw Ślaski), řekl, že je velkým fanouškem vozů Tatra. „Jezdil jsem s tatrami 35 roků, měli jsme je v podniku,“ řekl. Do Ostravy se dostal i díky spoustě příznivců značky, se kterými se seznámil na srazu Tatra Veteran Clubu v Kopřivnici.

Přijel vozem Tatra 148 z roku 1972, který je podle něj docela raritou. „Je z první vyrobené série Tater 148, které tehdy koupili do Polska, a nástavba je norská. To je zajímavá věc, protože jich bylo udělaných jenom 24 kusů a jenom do Polska. Pořád jezdí ta moje a ještě jedna a dvě jsou v muzeu,“ řekl Jordan.

Auto je stále funkční. „Používám ho ve své firmě. Bourám domy, stavby, a aby se neprášilo, potřebuju vodu. V nástavbě jsou dvě nádrže, které jsou plastové a může tam být 10 tisíc litrů vody, a to i slané mořské vody,“ dodal Jordan.

Zdroj: www.idnes.cz

Do běžkařských a lyžařských středisek v Beskydech nemusíte nutně cestovat autem. Také v letošní sezoně můžete využít pohodlnou a spolehlivou přepravu skibusem.

V provozu bude SKIBUS od 26. prosince 2023 do 28. dubna 2024, vždy o sobotách, nedělích a svátcích a také během vánočních svátků. Skibus opět zavádíme ve spolupráci s Novým Jičínem a Příborem, které se spolu s námi podílejí na jeho financování.

V Příboře je možno nastoupit na zastávce u škol.

Spoje na Horní Bečvu, Bumbálku a Bílou odjíždějí v 7.15 hodin s návratem zpět v 17.33 hodin.

Na Bílé je tak možné využít celodenní lyžování v lyžařském středisku.

Na Pustevny se můžete vypravit v 10.15 hodin a vrátit se do Příbora ve 14.30 hodin.

Běžkařské trasy z PUSTEVEN

• Pustevny – okruh okolo Nořičí hory
  • 8,6 km, 1:45 h
  • Start i cíl na Pustevnách
• Pustevny – okruh ve směru po Knížecí
  • 10,5 km, 2:10 h
  • Start i cíl na Pustevnách
• Pustevny – Radhošť a zpět
  • 8 km, 1:40 h
• Pustevny – Martiňák – Horní Bečva, Hlavatá
  • 15,5 km, 3h
  • Návrat zpět do Příbora je možný skibusem z Bílé

Tatra vstupuje na trh s třetí generací těžkých nákladních vozidel Tatra Force. Zcela nová řada vozidel dostala tvary a prostorové zpracování průmyslového designéra Lukáše Tanečka ověnčeného mimo jiné prestižní cenou RED DOT Award.

Třetí generace těžkých nákladních tater je po dlouhé době opět vozidlo, jehož tvary „uhnětl“ oceňovaný designér.

Jak jste se k takové práci vlastně dostal?
K Tatře jsem vzhlížel už od dětství. Již první účast na Rallye Paříž Dakar v osmdesátých letech mne doslova uhranula. Četl jsem o tom knížky, chodil na besedy s posádkami, obdivoval legendární šlapadla do písku. Že budu mít jednou možnost pro Tatru něco dělat, mne v té době samozřejmě nenapadlo. Před více jak deseti lety jsem začal spolupracovat se společností AV R&D, která se na vývoji nových vozidel výrazně podílí, a tam přišla možnost ztvárnit design vozů Tatra. První byla kabina Tatra Tactic, a pak přišla práce na nové generaci Force. Z toho jsem měl samozřejmě radost.

Jak moc složité je pro designérovu svobodomyslnou duši pracovat na tvarech nákladního vozidla, které jsou v mnoha směrech svazující?
Já mám mantinely rád, vždy je to výzva pokusit se udělat něco zajímavého v místech, kde to na první pohled vypadá, že nic nepůjde. O to větší je z toho pak radost. A mantinely, v nichž jsem se mohl pohybovat při tvorbě řady Force, byly velmi úzké, ale myslím, že výsledek naší společné a více jak dva roky trvající práce je krásný.

Je průmyslový design to, co vás naplňuje, či si z důvodu „hygieny práce“ odskočíte k volnější tvorbě?
Ano, průmyslový design je to, čím žiju, ale samozřejmě si od toho člověk musí občas odpočinout. A mě pak baví malovat obrazy. Je to skutečná terapie, během níž člověk nevnímá okolí a hlava se vyčistí. Budete se smát, ale námětem těch volných děl jsou zase jen auta. Mě totiž nebaví malovat nic jiného. Miluju historii automobilismu, motorsportu a veterány a youngtimery. Obdivuji obrazy Theodora Pištěka, ten uměl malovat auta!

Proč jste se rozhodl navrhovat tvary průmyslových produktů? Jak jste k těmto myšlenkám přišel?
Nevím, vždy mě přitahoval transport design, vše, co jezdí, létá, pluje. Jsem z umělecké rodiny, malíři a sochaři, ale mě by pouze volná tvorba neuspokojovala. Pro mě je nejkrásnější, když se povede stvořit věc, která je účelná, funguje, slouží několik let, a ještě u toho dobře vypadá. To je pro mě design průmyslových produktů. Prostě skloubit umění s funkčností. Já potřebuji zadání a pak začnou vyskakovat nápady.

Jak bylo těžké vyhovět všem představám zadavatele, společnosti Tatra Trucks?
Představa zadavatele byla od začátku jasná. Celý tým vedl šéf výzkumu a vývoje Radomír Smolka a pamatuji si, jak při jednom z prvních brífinků načrtl na tabuli siluetu vozu se stoupající linií oken. A právě tato linie je jedna z nejzajímavějších věcí na celé nové řadě Force. Tedy představa zadavatele byla jasná a na designérovi a konstruktérech pak je takovou představu ztvárnit. Ke každé etapě vývoje nebo ke každému řešenému prvku se předkládá více návrhů a variant a z těch se pak vybírá ta nejlepší. Nebo se vyberou ty nejlepší prvky ze všech předložených návrhů a vytvoří se finální varianta. Čili je to hodně o týmové práci a o diskusích nad každou částí vozu.

Jak moc svazující jsou mandatorní legislativní požadavky?
Určitě naši práci ovlivňují, musíme s nimi počítat třeba i do budoucna. Takové vozidlo tu bude jezdit i za 10 let a musíme tedy počítat i s vyhláškami a normami, které se teprve připravují. Ať už to jsou bezpečnostní prvky nebo různé elektronické asistenty. Vždy si s tím musíme poradit. Jak a kam je umístit, jak zakrytovat, jaký tvar okna udělat, aby splňovalo tzv. výhledy pro posádku a podobně.

Jakým způsobem jste jako designér řešil požadavek zaručené funkčnosti výsledného produktu?
Jak jsem se již zmínil, jsem součástí týmu společnosti AV R&D, která vozy Tatra pomáhá vyvíjet, a ta disponuje nejmodernějšími simulačními softwary, které nám dopředu řeknou, jaký bude mít posádka výhled, kam všude řidič v kokpitu dosáhne, kde bude jaký materiál příliš namáhán apod. To je na dnešní době úžasné. A další funkčnosti se prověří s prototypem na polygonu v reálném provozu.

Jak dlouhá je cesta od první skici po návrh, který je možno předložit zadavateli?
To záleží na rozsahu zadání. Čím má člověk více času, tak tím je to samozřejmě lepší. Ale zase ne moc, protože bych to pak nikdy neodevzdal. Pořád bych to vylepšoval a měnil. Pro mě je ideální doba na vytvoření prvních návrhů tak měsíc od zadání.

Je možné v průmyslovém designu spoléhat na jistou vyšší filozofii zadavatele? Jinými slovy, jak moc vás zadavatel limitoval ve vašich vizích a představách tvarů?
Jak jsem se již zmínil, celý projekt nové generace Force vymyslel a vedl Radomír Smolka, což je nejen legendární konstruktér, ale také člověk s velkým citem pro design. Přesně věděl, co od návrhů očekává. Jeho vize byla čitelná a mně vyhovovala. Na nové řadě Force je jednou z největších změn právě nový design. A nejde pouze o úpravu jednotlivých prvků, ale o zcela nový designový jazyk. Již na úvodních zadávacích schůzkách bylo patrné, že výsledkem naší práce musí být i atraktivní vzhled vozidel. To, že má Tatra bezkonkurenční podvozek a suverénní jízdní vlastnosti v terénu, se ve světě ví, ale ještě jsme chtěli, aby i design zaútočil na okolní konkurenci, která je velmi silná. Pohybujeme se na hřišti se značkami jako Scania, Volvo, Renault, Mercedes-Benz a podobně!

 

 

Jako klíčový prvek celého designu jsem si určil masku vozidla. Ta se stala základnou pyramidy a od jejího vzhledu se odvíjejí i ostatní prvky. Maska má originální a nezaměnitelný vzhled, který vzešel z mnoha skic a tvarového modelování s množstvím korektur. Sestává se ze tří základních částí. Krajní „sloupky“ navazují na boční karosářské díly a přenášejí lomy a barevnost z boku kabiny do čela vozu. Střední část masky je pak vždy barevně odlišena – může být černá, nebo třeba bílá. Tyto tři díly od sebe dělí výrazné „žlábky“ tvořené fazetami, tak aby lom světla tyto hranice mezi nimi ještě zvýraznil.

Dělící rýhy v masce se zvedají směrem k čelnímu oknu ve tvaru výrazného „V“. Ve spodní části jsou naopak podseknuté směrem ke středové ose. Tento tvar dodává vozu na síle a připomíná bojovníka se zaťatými svaly.

 

Dále bylo potřeba v masce otevřít prostor pro dostatečný přívod vzduchu k silným motorům ukrytým za kapotou. Dva velké otvory nad sebou kopírují vzestupný tvar „V“. Horní je rozměrnější a zároveň je v něm integrováno velké logo. Chtěl jsem tyto otvory něčím oživit, a tak jsem na jejich spodních náběhových plochách vymodeloval výstupky ve tvaru „zubů“, které tváři vozu dodávají na dravosti a trochu i na agresivitě. Výraz vozu jinak působí jako klidná síla, jako tvář lva, který je majestátní a sebejistý, protože ví, co dokáže a že jen on je králem. Budu šťastný, pokud se tato nová tvář vozidel Tatra začne vnímat jako jejich nový rozpoznávací a charakteristický prvek. A pokud v budoucnu v provozu zahlédnete tuto masku, a v hlavě vám ihned naskočí, „to musí být tatra,“ tak se to podařilo.

Design masky a ostatních ploch musel být přenosný i na další typy vozidel v portfoliu značky. Je jich velká škála, včetně vojenských speciálů a vozidel s nižší kabinou. Pro ně vznikala varianta masky s pouze jedním průduchem.

Třetí generace Tatry Force samozřejmě není vaší jedinou prací průmyslového designu, mohl byste vyzvednou některé další projekty?
Hodně jsem pracoval pro výrobce kolejových vozidel, hlavně pro CZ LOKO, pro něž jsem vytvořil koncept celého nového portfolia produktů. Od nejmenších posunovacích lokomotiv až po ty největší. A mám také rád spolupráci se společností ELTON Hodinářská na designu hodinek značky Prim. Tam je to oproti nákladním vozům a vlakům zase práce na minimálních plochách. U vlaku řešíte plochy v desítkách metrů a na hodinkách se pohybujete v setinách milimetrů. Zatímco se vám nové vylisované díly na Tatru sotva vejdou do osobního auta, tak tady jsou součástky, které není problém vdechnout. Ale nakonec je ta práce v podstatě stejná. Musíte ty velké, nebo malé plochy zvládnout tak, aby to jako celek fungovalo a vypadalo dobře – protože design je nejen funkční, ale také prodává.

Za kterými svými dosavadními projekty se nejraději ohlédnete?
Teď samozřejmě za novou řadou Force pro Tatru a za novými typy hodinek pro Prim.

Je to třeba i práce, ze kterou jste byl oceněn profesním titulem, např. RED DOT Award?
Ano a za tímto projektem také. To bylo zadání pro německou firmu RailTechnology. Ozvali se právě na základě mých prací pro CZ LOKO. Chtěli kabát pro svoji novinku – speciální malý brusný vlak, čistě na elektrický pohon, který by se mohl pohybovat i v metru nebo ve městech a brousit koleje pro tramvaje. Původní zadání se zhruba v polovině času radikálně změnilo. Původně chtěli něco nadpozemského, takový sci-fi design, použít lamináty a zakulacené tvary. Pak ale zadavatel otočil a přišel požadavek, že vše bude jen z ohýbaného a svařovaného plechu. Musel jsem všechny návrhy zahodit a začít jinak. Prostě minimalizmus a z něho vytěžit maximum. A toto řešení nakonec zaujalo i porotu RED DOT Award.

Co pro vás mezinárodní ocenění znamená?
Já jsem s tím v souvislosti s touto zakázkou vůbec nepočítal, ale klient byl o tom tak přesvědčený, že jsem si začal říkat, že by to možná mohlo vyjít. Je to určitě skvělý pocit a pro další jednání s novými zadavateli je to velmi podpůrný argument.

Šel byste do podobného projetu jako Tatra Force znovu? Budete designérsky zpracovávat některá další řešení pro Tatru?
Šel bych do toho vždy znovu a rád. Pro mě je to velká čest pracovat pro tuto značku a s lidmi, kteří jsou v ní. A samozřejmě už nyní pracujeme na spoustě dalších a nových vozidlech, která přijdou v příštích měsících.

Další plány do budoucna? Co je snem designéra v takovém segmentu práce?
Myslím, že v hloubi duše každého designéra je vytvořit někdy nějaký supersport, nebo alespoň kupé. No a mně se ten sen právě plní. Pracuji na novém českém supersportu. Placka, karbonová karoserie, silný motor, široká kola, velmi se řeší aerodynamika… A zatím jsem s tím moc spokojený, myslím si, že vypadá dobře. Brzy uvidíte.

Zdroj: www.idnes.cz