Dušan Klein natáčel v Příboře film "Píseň o lítosti" - 1999

Kdyby měli obyvatelé městečka z konce 30. let dost soucitu, ušetřili by si mnoho trápení… J. Somr, J. Pecha a P. Kříž v hlavních rolích televizního filmu podle románu V. Fischla. 
Natáčelo se v bytě na náměstí v Příboře(výhledy na náměstí), restauraci Slávie, také se natáčelo v Boskovicích(hřbitov), Fulneku, Holešově.
Film k zhlédnutí online na youtube, odkaz najdete níže.

Děj filmu:

Kdyby měli obyvatelé městečka z konce 30. let dost soucitu, ušetřili by si mnoho trápení… Dr. Daniel Menasse (L. Eliáš), který jako jediný ze své židovské obce přežil holocaust, se vrací s dcerou a vnukem do svého rodiště, aby se pomodlil kadiš. Modlitbu, která podle židovské víry otevírá zemřelým cestu do nebe, chce věnovat nejen svému otci, ale všem obětem války. Návrat do rodiště v něm vyvolává vzpomínky na zážitky z dětství. Film je tak mozaikou životních epizod malého Daniela na malém městě před druhou světovou válkou. Jeho mapování života ale zahrnuje i vnímání příběhů jednotlivých příslušníků židovské obce. Píseň o lítosti je nejen sondou do života židovské obce před holocaustem, ale především poselstvím o platnosti morálních hodnot vůbec, varováním i apelem k porozumění, soucitu a tedy i lítosti. 

Zdroj: www.televize-pribor.cz, www.csfd.cz, www.ceskatelevize.cz, www.youtube.com

SmVak informuje občany města o plánované odstávce vody dne 12.4.2022 od 8:00 do 14:00 na ulici Alšova č.p. 989, 990, 991, 1635 ulice nábřeží Rudoarmějců č.p. 872, 871.

Umožněno předzásobení.

Zdaleka nejzábavnější souboj proběhl o Tatru 13 z roku 1927. Vůbec poprvé se v aukci objevily předválečné stroje - Peugeot 201 a tato Tatra s vyvolávací cenou 450 tisíc. Když se cena přehoupla přes milion a nakonec 1,5 milionu, publikum bylo ve varu a Pavel Kočí začal ztrácet hlas. 

Na ceně 1,6 milionu odstoupil zájemce, majitel pivovaru, ve kterém kdysi tato krásná užitková Tatra 13 s dřevěnou korbou a po zdařilé renovaci jezdila. Do poslední chvíle bojovali dva zájemci, Tatra 13 se vydražila za 1 810 000 korun. 

"Nečekali jsme to, náš odhad byl asi tři čtvrtě milionu," říká Miroslav Kotlařík, ředitel autosalonu historických aut Veteran Car Štangl, který prodej auta zajišťoval. Vůz pochází ze sbírky ředitele muzea veteránů v Olomouci a jde o raritu, Tater 13 se vyrobilo jen něco málo přes 700 aut a jen málo jich dožilo do současnosti.

Zdroj: www.aktualne.cz

Film Óda na mého otce se natáčel v postranních uličkách náměstí v Příboře. Tento jihokorejsko-český film zobrazuje jihokorejské dějiny od 50-tých let minulého století do téměř současnosti./2014/

Film se natáčel také v dolech Michal a Anselm. Natáčení probíhalo také v ostravské Dolní oblasti Vítkovic.

Děj filmu:

Při evakuaci Hungnamu v roce 1951 během Korejské války Deok Soo (Hwang Jeong-min) ztratí svou sestru Mak Soon. Kvůli tomu se Deok Sooův otec (Jung Jin-young) rozhodne zůstat a hledat ji, ale řekne svému synovi, aby vzal matku a dva mladší sourozence do Pusanu, kde jeho teta vede obchod s dováženým zbožím. Jako prvorozený syn se Deok Soo stane živitelem domácnosti a dělá všechny mužské práce, aby zabezpečil rodinu. V roce 1960 ho nouze o peníze donutí odcestovat s nejlepším přítelem Dal Gooem (Oh Dal-su) do Evropy, kde si najdou nebezpečnou práci jako gastarbeiteři v německých uhelných dolech. Tam se Deok Soo zamiluje do jeho spolupracovnice, imigrantky a zdravotní sestry Young Ja (Kim Yun-jin). Spolu pak v Pusanu založí rodinu a narodí se jim dva synové. Ale Deok Soo a Dal Goo v roce 1970 opět opouštějí Koreu, aby si našli lepší živobytí, tentokrát ve Vietnamu

Zdroj: www.televize-pribor.cz, www.csfd.cz, www.youtube.com

V roce 1981 natočil režisér Otakar Kosek film, 3x denně kapku rosy. Natáčelo na náměstí a blízkém okolí v Příboře. Především se natáčelo v podloubí u "Klaudů". Níže najdete odkaz na zhlédnutí filmu přes youtube stránky.

Děj filmu:

Televizní hra podle stejnojmenné novely Marie Kubátové o mladé ženě, která se snaží spojit péči o rodinu se svými pracovními ambicemi... Mladá lékárnice Marie (M. Vančurová) se po roční mateřské dovolené vrací zpátky do práce, přestože její manžel Josef (Z. Žák) by byl raději, kdyby se věnovala dítěti. Marie kromě svých běžných pracovních povinností dostane na starost reorganizaci lékárny, k tomu ještě dokončuje dizertační práci. Manžel jí vyčítá, že pro samou práci zanedbává rodinu, navíc žárlí na jejího vedoucího (P. Pelzer). Jejich spor vyvrcholí vážnou roztržkou právě na Štědrý den…

ŠTĚPÁNEK, Bohuš. Prosté jak pravda [TV kritika]. Ostravský kulturní měsíčník. 1982, roč. 7, č. 3, s. 67 – 68.

Nejvlastnější „kapky rosy“, které toto podobenství připomněly – televizní hra Josefa Eismanna Třikrát kapku rosy podle novely Marie Kubátové – rozhojňují spolu s tetralogií Václava Vondry Muzikanti celou sérii ostravských dramatických premiér loňský vánoční program a zakrátko na ně naváží premiéry další. Potěšitelné je, že se aktivita studia v tomto ohledu nesporně zvyšuje, i když se právě nad dramatickými texty nevyvarujeme určitých výhrad, úvah i jistých rozpaků.

Po „Velkém banánovém dortu“ navodily „Kapky rosy“ téma sice rovněž nenové, ale ve své prostotě výpovědi i méně působivé, méně osobité a místy jaksi až vlekle všední. Málo vzrušivosti, a tedy i málo vnitřních motivů, dramaticky názorně rozehraných, bylo v tom prostém a celkem sympaticky se odvíjejícím příběhu mladých manželů s docela obyčejnými starostmi. Přesvědčila jistě už od autorky prozaické předlohy dobrá znalost prostředí lékárny, maloměsta, všedního života. Ale vyjádřit železnou košili zvyku, udolávající nejedno manželství, stejně jako vyjádřit ubíjející nevzrušivost vůbec v jakékoli situaci, není ve hře snadné.

Řešení bývá mnohem častěji v dynamickém překonávání této nevzrušivosti, aby právě tím víc kontrastně vynikla než v prostém líčení a prvoplánovém vyprávění. Jinak má hodně obrazů slabé pointy i malé napětí dialogu. Vnitřní monolog může jistě leccos napovědět, ale ne vyřešit, a tento málo dramatický princip přejímá pak převážně epický tok vyprávění tak, jak byl dán předlohou. Na hře by jistě bylo možné ocenit režijní i herecký přístup tvůrců, některé zdařilé scény i životní postřehy. Protože však v celkovém dojmu i s určitým časovým odstupem převládá autorsko-scenáristický princip jisté rozlévající se nedramatické všednosti, který ale není v ostravském repertoáru ojedinělý, stojí za tuto obecnější úvahu.

Zdroj: www.csfd.cz, www.fdb.cz, www.ceskatelevize.cz, www.youtube.com