Jednou z věcí, na které můžeme být z naší historie opravdu pyšní, je automobil Tatra T77. Vůz navrhovali Hans Ledwinka a Erich Überlacker, ruku k dílu však přiložil i návrhář vzducholodí Paul Jaray. Výsledkem bylo technicky, designově i aerodynamicky (na svou dobu) velice pokročilé auto, které se těší obdivu u nás i ve světě. Kromě toho jde o jeden z nejvlivnějších meziválečných automobilů první poloviny 20. století.
V letech 1934–1936 se vyrobilo údajně pouhých 106 vozů původní Tatry T77, než vznikla aktualizovaná verze T77 A, jež byla později nahrazena typem T87. Vůz vstoupil do učebnic dějepisu zejména díky pokrokovému, na svou dobu skoro až radikálnímu designu, díky kterému se vůz vyznačoval nízkým součinitelem odporu vzduchu i stabilitou ve vysokých rychlostech.
Díky tomu vůz i přes hmotnost 1 700 kg a na dnešní poměry skromný výkon třílitrového osmiválce dokázal pelášit až 145 km/h. Není tajemstvím, že vůz neunikl pozornosti ostatních automobilových návrhářů – včetně jistého Ferdinanda Porsche. Ten po čase prohlásil, že on občas koukal přes rameno Ledwinkovi a jindy zase Ledwinka jemu.
Vůz poháněl vzduchem chlazený vidlicový osmiválec s objemem 3,0l. Díky skvělé aerodynamice dokázal i přes skromných 60 koní vůz rozjet na úctyhodných 145 km/h
Případ skončil u soudu, ten dal nakonec za pravdu Čechoslovákům a Němci museli vyplatit tučné odškodné. Na rozdíl od Porscheho lidového vozu jménem Brouk však byla T77 luxusním ručně vyráběným vozem.
Náš konkrétní vůz je v pořadí devátým dokončeným. Prvním majitelem byl hrabě Jaromír Egon Černín, český šlechtic z rodu Černínů-Morzinů. Jak bývá u meziválečných vozů zvykem, velká část historie zůstává neznámou. Vůz však měl být po válce až do poloviny 70. let minulého století v provozu a poté skončil zaparkován ve stodole kdesi na Slovensku.
V roce 2005 jej objevil nadšenec z Německa, který dokonce vůz vystavil na autosalonu v Essenu. Poslední majitel vůz koupil údajně v roce 2007, načež bylo auto až v roce 2012 přepraveno do Spojených států k rozsáhlé renovaci.
Američan se slovenskými kořeny Andy Simo však v roce 2017 zemřel a o vůz zatím pečuje jeho rodina, která renovaci dokončila. Pro zájemce existuje webová stránka (www.Million-Dollar-Tatra.com) zasvěcená jeho památce, která naskýtá úchvatný pohled na fotografie vozu před renovací i v průběhu renovace.
Šasi kupodivu bylo bez koroze, ale například dřevěné obložení interiéru bylo po letech shnilé, proto se muselo vyrobit nové na zakázku, stejně jako tlačítka a ovladače ze slonoviny. Interiér byl přetvořen do stavu nového vozu včetně šedého čalounění sedadel a palubní desky vystlané dýhou z vlašského ořechu.
Mechanická renovace zahrnuje generálku motoru včetně úplně nových pístů, ojnic a ventilů, zbrusu nový karburátor se musel objednat přímo z České republiky. Renovací prošla i brzdová soustava a elektronika vozu.
Renovace trvající celých deset let byla dokončena v roce 2022, majitel vozu se jí tedy bohužel nedožil. Práce provedla specializovaná firma Auto Restoration z Oak Lawn ve státě Illinois a vyšly na více než 1 milion dolarů (cca 22 000 000 Kč). Vůz jde do dražby 4. března na Amelia Island na Floridě, aukční síň zatím neuvádí odhad ceny. Ale nepochybujeme, že s ohledem na stav vozu, rozsah provedených renovací, historickou hodnotu a výjimečnost (jde o jeden z pouhých pěti dochovaných kusů) bude astronomická!
Zdroj: www.garaz.cz