HELMA Oldřich

(11. 1. 1916, Příbor – 2. 7. 1941)

Obor působení: rotmistr

český voják a pilot 311. československé bombardovací perutě RAF, který padl ve druhé světové válce.

• Narození: 11. ledna 1916 v Příboře na Novojičínsku.

• Původní profese: Vyučil se zámečníkem.

• Vstup do letectva: K letectvu se přihlásil v roce 1935 v rámci akce "1000 pilotů pro republiku" a po výcviku dosáhl vynikajících hodnocení.

• Válečná služba:

  • Po okupaci v březnu 1939 odešel v červenci 1939 do exilu (Polsko, Francie, Velká Británie).

  • Byl zařazen do britského Královského letectva (RAF), konkrétně k 311. československé bombardovací peruti.

  • Navzdory počátečním doporučením Inspektorátu československého letectva se stal velitelem letounu(jedním z nejmladších velitelů československého bombardéru).

• Úmrtí: Zemřel 2. července 1941 ve věku 25 let.

  • Vedl letoun Vickers Wellington Mk. IC R1516 KX-U při návratu z nočního bombardování Cherbourgu.

  • Letoun byl v britském vzdušném prostoru nad přístavem Southampton omylem sestřelen britským nočním stíhačem, protože nezareagoval na volání (pravděpodobně kvůli poruše radiostanice).

  • Společně s Oldřichem Helmou zahynula celá posádka (Adolf Dolejš, Jaroslav Lančík, Richard Hapala, Jaroslav Petrucha a Antonín Plocek).

• Hodnost: Měl hodnost plukovník in memoriam (za života rotmistr/četař).

• Pohřeb: Je pohřben na vojenském hřbitově v Salisbury ve Velké Británii.

• Vyznamenání: V jeho rodném Příboře je po něm pojmenována ulice.

pomník SALISBURY, ANGLIE - Oldřich Helma

článek: Jiří Jurečka, zdroj SOKA

Zdroj foto: www.wikimedia.com, michalov.cz, mapy.cz 

(2. 1. 1922, Příbor – 31. 1. 1997, Praha)

Obor působení: filozofie

Marie Bayerová (1922–1997): Česká filozofka, Fenomenoložka a bolzanistka

PhDr. CSc. Marie Bayerová (rozená Spirutová) patří mezi méně známé, avšak pro vývoj české filozofie 20. století významné osobnosti. Její práce se soustředila především na fenomenologii Edmunda Husserla a myšlení Bernarda Bolzana, a sehrála důležitou roli v ediční a překladatelské činnosti, která zpřístupňovala klíčová filozofická díla českému prostředí.

Život a Vzdělání

Marie Bayerová se narodila 2. ledna 1922 v Příboře. Její středoškolská studia byla poznamenána událostmi spojenými s nacistickou okupací: po zrušení Československého reálného gymnázia v Příboře v roce 1938 dokončila zbývající ročníky na nově zřízeném gymnáziu pro české studenty ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde v roce 1940 odmaturovala.

Následující léta byla těžká – v roce 1941 byla pracovně nasazena v Německu a poté až do konce války pracovala v drogerii v Novém Jičíně.

Po osvobození mohla konečně zahájit vysokoškolská studia. V letech 1945–1949 absolvovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) obor filozofie a psychologie. V roce 1949 získala titul PhDr. (doktor filozofie) s disertační prací Pojetí předmětnosti u Kanta a Husserla, která již naznačovala její budoucí badatelské zaměření na fenomenologii.

Profesní Působení a Ediční Činnost

Po absolutoriu působila Marie Bayerová krátce jako asistentka na VŠPHV (Vysoká škola politických a hospodářských věd) do roku 1952. Následně strávila několik let v domácnosti, než se vrátila k akademické práci.

Jejím klíčovým pracovištěm se stal Filozofický ústav Československé akademie věd (FÚ ČSAV), kam nastoupila v edičním oddělení. Zde vykonala velmi důležitou, byť často neviditelnou, práci pro rozvoj filozofie v Československu. Vypracovala totiž plán vydávání významné ediční řady Filozofická knihovna pro nakladatelství ČSAV (později Academia) a nakladatelství Svoboda. Díky této činnosti se k čtenářům dostala stěžejní díla světové filozofie.

V rámci své vědecké kariéry obhájila v roce 1964 kandidátskou disertační práci Husserlova fenomenologická metoda, za kterou získala titul CSc. (kandidát věd). Z FÚ ČSAV odešla do důchodu v roce 1978.

Badatelské Zaměření: Husserl, Bolzano a Překlady

Badatelské zájmy Marie Bayerové lze rozdělit do čtyř hlavních okruhů, které se vzájemně prolínaly:

1. Fenomenologie a Husserlova Metoda

Od studentských let se intenzivně věnovala fenomenologické filozofii, zejména dílu Edmunda Husserla. Zkoumala jeho metodu (tzv. fenomenologická redukce), pojetí poznání, intencionalitu a vztah fenomenologie k vědě. Její kandidátská práce se stala základním textem pro porozumění Husserlovi v českém prostředí.

2. Bolzanovská Problematika

Druhý hlavní okruh představovalo bádání o Bernardovi Bolzanovi (1781–1848), českém filozofovi a matematikovi. Bayerová se na Bolzana dívala z hlediska jeho významu pro „genealogii“ fenomenologické metody, a poukazovala tak na to, že Bolzano byl jedním z Husserlových důležitých předchůdců, zejména v oblasti logiky a teorie vědy (tzv. objektivismus). Její monografie Bernard Bolzano (1994) je považována za jeden z klíčových příspěvků k Bolzanovu studiu a zdůrazňuje evropský rozměr jeho myšlení.

3. Německé a Rakouské Filozofické Myšlení

Marie Bayerová se systematicky zabývala ohlasy a působením německého a rakouského filozofického myšlení 19. a 20. století v českých zemích. Tato práce byla často spojena s překladatelskou činností, kterou výrazně obohatila českou filozofickou literaturu.

4. Dějiny České Filozofie 20. Století

Čtvrtý okruh zahrnuje její příspěvky k dějinám domácí filozofie, kde se zaměřila na místo a vliv fenomenologie v českém filozofickém životě, a to v souvislosti s osobnostmi jako byli Jan Patočka, Emil Utitz, nebo Ladislav Rieger.

Odkaz

Marie Bayerová byla tichou, ale pilnou a velmi erudovanou vědkyní. Její největší přínos spočívá v pečlivé a systematické práci, která posunula porozumění fenomenologii a Bolzanovi v českém prostředí a v neposlední řadě také v její ediční a překladatelské činnosti, která pomohla k překlenutí informační bariéry v době, kdy byl přístup k zahraniční literatuře značně omezen.

Její díla jako Bernard Bolzano jsou dodnes citována a představují stabilní základ pro studium těchto filozofických témat. Zemřela v Praze 31. ledna 1997 ve věku 75 let.

Bibliografie:

Bernard Bolzano. Evropský rozměr jeho filosofického myšlení, 1994.

Sborníky:

Studie o Bolzanovi, Studie a prameny k dějinám českého myšlení 3, 1976; Rakouské filozofické myšlení konce 19. století v českém kulturním životě, Povědomí tradice v novodobé české kultuře, 1988; Das Thema des sozialen Seins in der Phänomenologie, Zur Problematik der transzendentalen Phänomenologie Edmund Husserls (Sammelband mit Studien), 1988; Miroslav Tyrš, Emil Utitz, Antologie, 1989; Kubismus und Philosophie. Paralellen und Affinitäten (s T. Vlčkem), 1909–1925. Kubismus in Prag, Stuttgart 1991; Místo fenomenologie v českém filozofickém životě, Kapitoly z dějin české filozofie 20. století, 1992; Husserl in Mähren und in Böhmen. Vom Phänomenalismus Ernst Machs zur lebensweltlichen Relevanz, Gelehrtenrepublik – Lebenswelt, ed. A. Bäumer, M. Benedikt, Wien 1993; Pojem a konstituce rakouského myšlení s ohledem na české země, Povědomí tradice v novodobé české kultuře, 1994; Fenomenologie, ČF ve 20. století, 1995; Die Bedeutung der Intentionalität für die Bestimmung der Kategorie "Beziehung", Intentionalität – Werte – Kunst (Husserl – Ingarden – Patočka), 1995; Ke vztahu Husserlovy filosofie k Heideggerovi, Martin Heidegger a problémy myšlení, ed. M. Pauza, 1996. Čas. přísp.: Husserlova fenomenologická metoda a její předmět, FČ 1965; Husserlův objev intencionality, FČ 1967; Filosofie a věda u Husserla, 1968; Filosofický význam Bolzanovy kritiky Kanta, FČ 1981; Filosof a pedagog Bonifác Buzek, Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín 1988; Bonifác Buzek – filosofický odkaz, Studie Muzea Kroměřížska 1989; Fenomenologické a psychologicky založené pojetí etiky, Brentanova společnost v Praze, FČ 1990; Husserl – Bolzano. Příspěvek ke genealogii fenomenologické metody, Estetika 1990; K filozofii Ladislava Riegra, SFFFBU 1991, B 38; J. Patočka ve Filosofickém ústavu ČSAV v letech 1958–1968, SCeH 1994; Husserlova fenomenologie ve vztahu k Descartovi, FČ 1996.

Překlady:

A. Smetana: Sebrané spisy I–II (ed., úvod M. B.), 1960, 1962; E. Husserl: Karteziánské meditace, 1968, 2. vyd. 1993; B. Bolzano: Vědosloví (s J. Loužilem), 1981; I. Šnebergová: Blahopřání. Medailon PhDr. M. B. k sedmdesátým narozeninám, FČ 1992; M. Mráz: Za M. B., FČ 1997.

článek: Jiří Jurečka, zdroj SOKA
Zdroj foto: wikimedia.cz

(24. 7. 1924, Příbor - 30. 5. 1979, Ostrava)

Obor působení: univerzitní profesor, fyzik
Místa působení: Ostrava

RNDr. DrSc. Miroslav Bajer (1924–1979): Fyzik hornického prostředí a pedagog

RNDr. DrSc. Miroslav Bajer byl významný český fyzik a matematik, jehož kariéra byla úzce spjata s rozvojem technických oborů, zejména aplikované fyziky v hornictví. Působil jako profesor a později děkan na Vysoké škole báňské v Ostravě (VŠB).

Život a Akademická Dráha

Miroslav Bajer se narodil 24. července 1924 v Příboře. Středoškolské vzdělání, přerušené válečnými událostmi, dokončil v roce 1946. Následně zahájil studium na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Ještě před řádným ukončením studia, v březnu 1950, nastoupil jako asistent do Fyzikálního ústavu Vysoké školy technické dr. Edvarda Beneše v Brně. Tato zkušenost odstartovala jeho akademickou dráhu, která se plně rozvinula na Ostravsku.

Působení na Vysoké škole báňské (VŠB)

Klíčové období Bajerovy profesní činnosti je spojeno s Ostravou, kde se stal respektovanou osobností na Vysoké škole báňské (VŠB).

• Vědecké hodnosti: Získal tituly RNDr. (doktor přírodních věd) a DrSc. (doktor věd), což svědčí o jeho významném přínosu vědě.

• Vedoucí funkce: Na VŠB působil jako vysokoškolský profesor a zastával důležité akademické pozice:

  • Byl děkanem Hornicko-geologické fakulty.

  • Později vykonával i funkci prorektora celé školy.

Vědecká Specializace: Bezpečnost a Klimatizace Dolů

Bajer se podstatným způsobem podílel na rozvoji svého oboru, kterým byla fyzika a její aplikace při řešení problematiky hornické činnosti. Jeho vědecko-výzkumné práce se soustředily na dvě hlavní oblasti, které byly pro tehdejší těžký průmysl klíčové z hlediska bezpečnosti i ekonomiky:

1. Bezpečnost hornické práce: Zabýval se především problematikou výbušnosti plynů ve směsích se vzduchem v důlním prostředí.

2. Klimatizace dolů: Později se zaměřil na otázky důlního větrání a klimatizace. Výsledkem jeho několikaletého výzkumu v této oblasti byla knižní publikace Termodynamika důlního větrání.

Během své kariéry publikoval více než třicet odborných pojednání, dvě knižní publikace a pět skript.

Pedagogický a Osvětový Odkaz

Miroslav Bajer byl vysoce oceňován i jako mimořádně schopný pedagog. Své přednášky si pečlivě připravoval a zpracovával je osobitým způsobem.

Měl velký vliv na výchovu mladé generace a rozvoj talentů v oblasti přírodních věd:

• Fyzikální olympiáda: Zasloužil se o vznik a rozvoj Fyzikální olympiády v Severomoravském kraji.

• Od prvního kola v roce 1959 pracoval jako člen krajského výboru a od školního roku 1967/1968 byl jmenován jeho předsedou.

Za svou dlouhodobou a aktivní činnost v Jednotě českých matematiků a fyziků byl v roce 1982, in memoriam, oceněn udělením čestného členství.

Miroslav Bajer zemřel předčasně 30. května 1979 v Ostravě ve věku 54 let, zanechav po sobě významný pedagogický a vědecký odkaz, zejména v oblasti aplikované fyziky a bezpečnosti hornické práce. ⛏️

článek: Jiří Jurečka, zdroj SOKA aj.

Narozen: 5. května 1954, Frýdek-Místek

Obor působení: Fotograf a historik fotografie, univerzitní profesor

Místo působení: Olomouc, Praha, Ostrava aj.

Vladimír Birgus (* 5. května 1954, Frýdek-Místek) je komplexní postava, která se na fotografické scéně prosadila hned v několika náročných rolích: jako uznávaný fotograf, historik fotografie, kurátor a pedagog. Díky tomu má o oboru unikátní přehled a jeho přínos je mnohovrstevnatý a mezinárodně uznávaný. 

Život a Pedagogická dráha

Vladimír Birgus prožil dětství v Příboře, kde se již v deseti letech začal věnovat fotografii ve fotografickém kroužku. Po maturitě na gymnáziu v Olomouci (1973) studoval souběžně dva obory: literaturu, divadlo a film na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (ukončeno 1978, doktorát 1980) a mimořádně také fotografii na FAMU v Praze (1974–1978).

Jeho pedagogická a teoretická dráha začala okamžitě po studiích, když v roce 1978 nastoupil jako odborný asistent na Katedru fotografie FAMU. Klíčovým se pro něj stal rok 1990, kdy stál u zrodu a převzal vedení Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, kde působí dodnes jako profesor. Birgus v Opavě aplikoval přístup z FAMU, který klade důraz na propojení praktické fotografické tvorby a teoretického studia, čímž vybudoval školu s mezinárodním renomé.

Historik, Kurátor a Publicista

V této oblasti je jeho práce zřejmě nejpřekvapivější, neboť dosahuje encyklopedické šíře a mezinárodního věhlasu. Birgus je autorem nebo spoluautorem mnoha zásadních publikací a rozsáhlých výstavních projektů, které se staly klíčovými pro poznání české fotografie doma i ve světě. Mezi ty nejvýznamnější patří například:

• Česká fotografie 20. století (s Janem Mlčochem)

• Česká fotografická avantgarda 1918–1948

• Akt v české fotografii

• Monografie věnované osobnostem jako František Drtikol, Jaroslav Rössler nebo Eugen Wiškovský.

Díky svým kurátorským projektům, často vydávaným v cizojazyčných mutacích, dokázal Birgus po roce 1989 zasadit českou fotografii do širšího evropského a světového kontextu, což výrazně přispělo k jejímu mezinárodnímu uznání. Využívá své znalosti, aby představil české autory v zahraničí (např. v New Yorku, Paříži, Berlíně, Moskvě) a naopak, aby doma reflektoval aktuální dění ve světové fotografii.

Fotografická tvorba: Subjektivní dokument

Jako fotograf se Vladimír Birgus od poloviny 70. let soustavně věnuje především tzv. subjektivnímu dokumentu, ve kterém ho zajímá spojení reality a osobního, emotivního pohledu. Jeho práce se zaměřuje na zachycení existenciálních a dramatických scén z každodenního života, často v ulicích velkých měst doma i v zahraničí.

Klíčové charakteristiky jeho tvorby:

1. Cosi nevyslovitelného: Jedná se o jeho nejrozsáhlejší a dosud neukončený soubor, který rozvíjí od konce 70. let. Snímky v něm fungují jako fragmenty dějů, které často postrádají jasnou příčinnou souvislost a zanechávají prostor pro divákovu interpretaci. Zachycuje prchavé okamžiky a situace, které odkazují k hlubším, skrytým významům.

2. Barva a Emotivní působení: Zatímco v 70. letech pracoval s černobílou fotografií (např. soubor Tak mnoho, tak málo. Fotografie z doby, kdy se tak mnoho muselo a tak málo smělo, který dokumentuje život ve východním bloku), od 80. let začal souběžně využívat barevný inverzní film. Od 90. let je barva v jeho tvorbě zcela dominantní a používá ji jako silnou výrazovou složku k navození psychologického a emotivního účinku.

3. Lidé a Město: Birgus často fotografuje lidi v anonymním prostředí velkoměstské architektury, kde se jeví jako osamělí, zahloubaní do sebe, často zachyceni zády nebo s pohledem upřeným do dálky, zasaženi čímsi, co je mimo obraz. Snímky nepoužívá s návodnými názvy, ale jen s datem a místem pořízení, čímž zdůrazňuje jejich univerzální, existenciální rozměr.

Vladimír Birgus je zkrátka osobností, která formuje pohled na fotografii jak jako tvůrce originálních děl, tak jako kurátor a teoretik, jenž pomohl mapovat a prosadit celou českou fotografickou scénu v celosvětovém měřítku.

Výběr z bibliografie:

• Tchechoslowakische Fotografie der Gegenwart. Museum Ludwig, Köln – Edition Braus, Heidelberg 1990 (s Miroslavem Vojtěchovským).
• Vývoj československé fotografie v datech 1945-1989. SPN, Praha 1990.
• Das einsame Wesen. Text Frank Matthä-Hollitzer. Bohl, Eisenach 1991.
• Encyklopedie českých a slovenských fotografů. ASCO, Praha 1993 (s Petrem Balajkou, Antonínem Dufkem, Ĺudovítem Hlaváčem, Martinem Hruškou, Pavlem Scheuflerem a Ladislavem Šolcem).
• Fotograf František Drtikol. Prostor, Praha 1994.
• Jindřich Marco – Hořká léta – Evropa 1945-1947. Orbis, Praha 1995.
• Jistoty a hledání v české fotografii 90. let (s Miroslavem Vojtěchovským).
• European Photography Guide 6. European Photography, Göttingen 1997 (s Petrem Badgem).
• František Drtikol – Modernist Nudes. Robert Koch, San Francisco 1997.
• Beaute Moderne – Les avant-gardes photographiques tchéques 1918-1948. Mission du patrimoine photographique, Paris 1998 (s Pierrem Bonhommem).
• Česká fotografie 90. let / Czech Photography of the 1990s. KANT, Praha 1998 (s Miroslavem Vojtěchovským).
• Česká fotografická avantgarda 1918-1948. KANT, Praha 1999.
• Tschechische Avantgarde-Fotografie 1918-1948. Arnoldsche, Stuttgart 1999.
• Fotografie v českých zemích 1839-1999. Grada, Praha 1999 (s Pavlem Scheuflerem).
• Photographer František Drtikol. KANT, Praha 2000.
• František Drtikol. KANT, Praha 2000.
• European Photography Guide 7. European Photography, Göttingen 2000 (s Petrem Badgem).
• Akt v české fotografii, KANT, Praha 2000 (s Janem Mlčochem).
• Laterna Magica. Einblicke in eine Tschechische Fotografie der Zwischenkriegszeit. Rupertinum, Salzburg 2000 (s Margit Zuckriegl a Antonínem Dufkem).
• Jaroslav Rössler. TORST, Praha 2001.
• Maestri della fotografia dell’avanguardia ceca negli anni Venti e Trenta / Masters of the Czech Avant-Garde Photography of the 1920’s and the 1930’s. Silvana Editoriale, Milano 2001 (s Margit Zuckriegl).
• Czech Photographic Avant-Garde 1918-1948. The MIT Press, Cambridge & London 2002.
• Jaroslav Rössler – fotografie, koláže, kresby. KANT, Praha 2003 (s Janem Mlčochem).
• Jaroslav Rössler – Czech Avant-Garde Photographer. The MIT Press, Cambridge & London 2004 (s Janem Mlčochem).
• Vladimiír Birgus: Cosi nevyslovitelného – Something Unspeakable. Text Tomáš Pospěch. KANT, Praha 2003.
• Vladimír Birgus: Fotografie 1981-2004 / Photographs 1981-2004 / Photographies 1981-2004 / Fotografie 1981-2004. Text Elźbieta Lubowicz. KANT, Praha 2004.

Zdroj: www.birgus.com

(26. 7. 1918 v Příboře - 11. 7. 2011 v Praze)

Obor působení: lékárník, skladatel
Místa působení: Příbor

Lékárník, hudební skladatel. Jeho skladby jsou stále v repertoáru tanečních orchestrů.

Maturoval na reálném gymnáziu v Příboře. Po maturitě nastoupil do praxe v lékárně u svého otce. S těmito zkušenostmi se následně přihlásil na studium farmacie na Karlově univerzitě v Praze, kam nastoupil v roce 1939.

Jeho studium však bylo záhy přerušeno. Po nacistické okupaci byly 17. listopadu 1939 české vysoké školy uzavřeny. Václav Pokorný nicméně zůstal nějaký čas v Praze. Pracoval na částečný úvazek v lékárně na Strossmayerově náměstí v Praze 7.

Kromě farmacie se věnoval také hudbě. Pracoval v nakladatelství R. A. Dvorského, kde rozvíjel svůj talent. Zde skládal písničky, aranžovalhudbu pro orchestr a prováděl tiskové úpravy písní pro vydávání v různých edicích.

Osud mu však přinesl další těžkosti. V roce 1942 byl Václav Pokorný totálně nasazen do lékárny, nejprve v Krnově a následně v Bílovci.

(r. 1791, Příbor – r. 1859, Ostrovačice)

Obor působení: profesor, knihovník,docent na univerzitě
Místa působení: Rajhrad, Augsburg, Vídeň

Narodil se v Příboře. Studoval tady na piaristickém gymnáziu. Po odchodu do Rajhradu vstoupil do řádu benediktínů. Byl profesorem na lyceu v Augsburku a v roce 1842 byl jmenován docentem na vídeňské univerzitě.