BRETHOLZ Berthold, PhDr.



(9. 7. 1862, Příbor - 27. 11. 1936, Brno)

Obor působení: historik, historiograf, archivář
Místa působení: Brno


Berthold Bretholz, PhDr., česko-německý historik. Zemský historiograf moravský (1892), moravský zemský archivář (1899). Objevil Bočkovy padělky. Napsal "Geschichte Böhmens und Mährens - Dějiny Čechů a Moravanů (Liberec 1921), kde nadřazoval německou kulturu nad českou. Prohlásil: "Rukopisy - drzé dílo Hankovo!" Obvinil Palackého, že podlehl podvodníkovi a zavrhl jeho Dějiny národa českého. Dílo Dějiny Čech a Moravy mělo vyznít jako protiklad proti Palackého pojetí českých dějin.

Ve své práci navazoval na českoněmeckého historika Adolfa Bachmanna a zastával názor o nepřetržitosti germánského (markomanského) osídlení Čech i po příchodu Slovanů a o trvalém českoněmeckém charakteru českých zemí. S tím polemizovali čeští historici (například J. Pekař a J. Šusta), ale nesouhlas vyslovili i někteří historici českoněmečtí, například znalec středoevropské kolonizace Wilhelm Wostry. Jiní tuto teorii přijímali a rozvíjeli.

Kniha: Geschichte Böhmens und Mährens - Dějiny Čechů a Moravanů (Liberec 1921)

REMEŠ Mauric, MUDr. RNDR. Dr.h.c.

(21. 7. 1867, Příbor - 19. 7. 1959, Dvorce)

Obor působení: lékař, paleontolog, přírodovědec, vlastivědný spisovatel
Místa působení: Brno, Příbor, Olomouc

 

Gymnázium začal studovat v Příboře, v Litomyšli jej dokončil. Lékařství studoval na univerzitě ve Vídni, po dosažení doktorátu provozoval kratší dobu praxi v Brně a v Příboře. Od r. 1892 působil trvale v Olomouci nejdříve jako sekundář zemské nemocnice a porodnice, pak jako praktický lékař a konečně jako hlavní lékař olomouckého ředitelství státních drah. Roku 1931 odešel do výslužby, ale byl vědecky činný až do své smrti. Od mládí se velmi zajímal o přírodní vědy, a to hlavně vlivem svého otce, také lékaře a sběratele zkamenělin. Velká otcova sbírka zkamenělin jej podnítila k dalšímu sbírání a k vědeckému studiu fauny štramberské jury a čelechovického devonu. Jeho vědecké práce těchto lokalit se týkají hlavně paleontologie, ale také stratigrafie a geologie. Významné jsou geologicko-paleontologické publikace. Je autorem i první české učebnice paleontologie „Úvod do všeobecné paleontologie“ (s J. Augustou).

 

Výběr z bibliografie:

  • Zbytky ještěra z vrstev veřovských (1896)
  • Jeskyně v devonském vápenci u Předmostí (1901)
  • Štramberský tithon (1904)
  • Přehled zeměpisný a přírodovědecký okresu Příborského (1917 s Ferd. Pokorným)
  • Čelechovský devon (1923 s Radimem Kettnerem)
  • Pavlovské kopce (1929)
  • Příspěvky k balneologii Moravy a Slezska (1929)
  • Dodatky ke geologické mapě okolí olomouckého a poznámky k některým listům sousedním (1933)
  • Z dějin přírodovědy na Moravě a ve Slezsku

Mauric Remeš

Mauric Remeš

JURAŇ František

 

(25. 11. 1879 , Příbor  - 7. 9. 1939, Ostrava)

Obor působení: sochař
Místa působení: Uhry, Francie, USA

Tento významný sochař stojí za zrodem pomníku padlých v Příboře. Je autorem řady pomníků ve městě a okolí. V roce 1931 se podílel na osazení první pamětní desky na rodný dům Sigmunda Freuda.

 

František Juraň

 

DODATEČNÝ TEXT

V listopadu jsme si v naší rodině připomněli 150. výročí narození našeho strýce/dědečka, pana Františka Juraně, akademického sochaře, který patří k osobnostem kulturního života našeho regionu první poloviny minulého století.
Narodil se 25. 11. 1870 v Příboře v rodině otce Antonína, stolaře, a matky Karoliny Müllerové, dcery místního soukeníka. Jako mladý studoval na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kde se mimo jiné setkal s bratry Jaroňkovými a Františkem Úprkou. Pak se učil a nabýval zkušenosti v několika ateliérech ve Vídni, např. u sochaře Müllera. Poté několik let působil v závodě na uměleckou keramiku W. Zsolnaye v Péczi v Maďarsku. Tady poznal Emmu Gayerovou, uměleckou malířku porcelánu, se kterou se později oženil.
Na stipendium maďarské vlády strávil 8 měsíců v Paříži, pak nabýval další zkušenosti v ateliéru L. Lubinského v Záhřebu. Po dvou letech pracoval v Blansku a v Raškově továrně v Kopřivnici, v obou případech v keramických závodech. Od r. 1912 žil a pracoval v Americe. Ve Philadelphii byl dlouholetým správcem Whitman - Studia na Oxford Street, uměleckého závodu s 80 umělci a řemeslníky, kteří vytvářeli oltáře, sochy, reliéfy a jiná kamenosochařská díla v chrámech ve Philadelphii a jiných amerických městech. Tam rovněž pokračoval ve svém výtvarném vzdělání, učil se anglickému jazyku, navštěvoval i se svou ženou High School a School of Fine Art. Tam se stýkal s krajanem, sochařem Albínem Poláškem, frenštátským rodákem. Mnohé z Juraňových prací došly uveřejnění a ocenění v amerických uměleckých časopisech a na výstavách. Ve Philadelphii se Juraň často a rád
stýkal s českými krajany Od r. 1917, začal spolupracovat s odbočkou Českého národního sdružení BOHEMIAN NATIONAL ALLIANCE, kde se jako tajemník odbočky angažoval svou prací k podpoře nově vznikajícího československého státu. Byl velkým vlastencem, vždy podporoval českou menšinu. Získával finance, pořádal přednášky, organizoval činnost odbočky, setkal se i s T. G. Masarykem a byl osobně přítomen podpisu jeho „Prohlášení nezávislosti československého národa” /26. 10. 1918/, mimochodem ve stejné budově a na stejném stole, kde byla podepsána Deklarace nezávislosti Spojených států amerických. Dostalo se mu velké cti od krajanů, že po vyhlášení samostatnosti mohl před touto budovou rozhoupat velký Zvon svobody.
Po návratu zpět do vlasti si v Příboře zřídil „ateliér pro uměleckou a skulpturální tvorbu“. Zde vytvořil řadu funerálních, portrétních a pomníkových prací, modeloval podobizny mnoha umělců, jako Petra Bezruče, B. Jaroňka, dr. Adolfa Hrstky. Nejzajímavější byla studie pro portrétní reliéf, který se stal základem pamětní desky Sigmunda Freuda, kterého F. Juraň osobně navštívil ve Vídni.
V této době vytvořil několik pomníků, převážně obětem I. světové války. Tyto jsou v okolních i vzdálenějších obcích našeho regionu - v obcích Libhošť, Štramberk, Klokočov, Skotnice, Hukvaldy, Trnávka, Petřvaldík, Vlčovice, Moravská Ostrava, Stará Bělá, Tichá. Pamětní deska osazená k 75. narozeninám Sigmunda Freuda v roce 1931 na jeho rodný dům v Příboře však patří ke společensky nejvýznamnějším. Slavnostního odhalení se zúčastnila i dcera S. Freuda a celá řada psychoanalytiků.
Nemůžu se nezmínit také o společenské a politické angažovanosti F. Juraně. Vzhledem k tomu, že měl silné sociální cítění ve prospěch dělníků, pro něž se angažoval i za amerického pobytu, to vše ho přivedlo do politického
života. Začal v letech 1921-1924 organizovat lidi, kteří ztratili práci, především to byli kamnářští dělníci. V roce 1923 se stal spoluzakladatelem místní organizace KSČ v Příboře, v r. 1928 byl zvolen do místního zastupitelstva. Nadále finančně podporoval dělníky i KSČ. Po Mnichově se všichni občané okupovaného území stali občany Německé říše, ale F. Juraň se přihlásil k československému státnímu občanství, a tím byl zpečetěn jeho osud. Nově zvolený starosta Schneeweis na něj podal udání, že je vlastizrádce a přechovává německé emigranty a antifašisty.
To byl důvod k Juraňovu zatčení gestapem, byl odvezen do Nového Jičína, kde se podrobil několikadenním výslechům a fyzickému násilí. Po propuštění byl pod neustálým dohledem gestapa. To všechno se podepsalo na jeho zdraví, jak fyzicky, tak psychicky a dle jeho slov „aby měl od těch surových pacholků na chvíli pokoj“ využil svého problému s kýlou a koncem srpna odjíždí do nemocnice v Moravské Ostravě. Operace proběhla bez problémů, ale nešťastnou náhodou se jeho stav zkomplikoval a 7. září 1939 zemřel.
Bronzová urna s jeho ostatky, která byla součástí sochy ztvárňující ženu v životní velikosti s názvem Smutek, byla bohužel v roce 2003 zcizena. Dopadení zloději u soudu přiznali, že si nepamatují, kde urnu vysypali. Místo posledního odpočinku tohoto významného příborského rodáka, člověka s ušlechtilým sdcem, tak bohužel není známo. O Františku Juraňovi vyšla v roce 2013 také velmi pěkná publikace s názvem Oživil kámen, kovu dal řeč z autorského pera paní Irenky Kopecké.

STOKLAS Eugen

 

(11. 11. 1882, Příbor - 11. 3. 1963, Litovel)

Obor působení: prozaik, překladatel, básník
Místa působení: Olomouc, Holešov, Valašské Meziříčí, Litovel

Eugen Stoklas se narodil v Příboře. V letech 1907-1909 učil češtině na německé obchodní akademii v Olomouci, působil na reálném gymnáziu v Holešově a Valašském Meziříčí, v letech 1909-1941 byl profesorem reálného gymnázia v Litovli.

Řadu let byl členem a pak i předsedou Muzejní rady v Litovli.

První jeho dramatickou prací je studie "Září", po níž následovalo lyrické drama "Večer"

Básnické dílo začal vydávat až po čtyřicátém roce svého věku, byly to sbírky "Chrám přátelství", "Ocúny" a melancholicky laděná knížka veršů "Minulost".

Sbíral pověsti z Hané a Litovelska, psal loutkové hry, dramata.

 

Výběr z bibliografie:

  • Září
  • Večer
  • Chrám přátelství
  • Ocúny
  • Minulost

DOSTÁL Eugen, Prof. PhDr. et JUDr

 

(23. 12. 1889, Příbor – 27. 1. 1943, Brno)

Obor působení: univerzitní profesor dějin umění, děkan, český historik
Místa působení: Brno

Studoval ve Vídni práva a dějiny umění (u prof. Maxe Dvořáka). Od r. 1919 do r. 1926 působil jako zemský konzervátor při Státním památkovém úřadě pro Moravu a Slezsko v Brně, mezitím přednášel jako soukromý docent všeobecných dějin umění na Masarykově univerzitě v Brně, a od r. 1927 jako řádný profesor. V letech 1937 a 1938 byl děkanem fakulty filosofické na Masarykově univerzitě a v letech 1938 – 1939 proděkanem. Zajímal se především o gotickou knižní malbu a věnoval tomuto tématu většinu svých prací.

Z jeho prací:

  • Kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích. Časopis Matice moravské XLV, 1921 (spolu se S. Sochorem);

  • Čechy a Avignon. Příspěvky ke vzniku českého umění iluminátorského v XIV. století. Časopis Matice moravské LXVI, 1922, s. 1–106;

  • Vyšehradská madona. Časopis Matice moravské XLVII, 1923, s. 1–14;

  • Problémy gotiky italské. Brno 1923;

  • Venceslas Hollar. Praha 1924;

  • Příspěvek k dějinám českého iluminátorského umění na sklonku XIV. století. Brno 1928;

  • Umělecké památky Brna. Praha 1928;

  • Obraz "Ukřižování" z Kaufmannovy sbírky v Berlíně. Umění X, 1938, s. 353–361.

HELMA Oldřich

 

(11. 1. 1916, Příbor – 2. 7. 1941)

Obor působení: rotmistr

Zahynul v letounu Welington KX-U, R1516 při návratu z náletu na Cherbourg, v blízkosti Lower Park Farm u Mere; letoun byl omylem sestřelen britským nočním stíhačem. Společně s ním zahynuli A. Dolejš, R. Hapala, J. Lančík, J.Petrucha a A. Plocek. Pohřben na hřbitově Devizes Road, Salisbury, Wiltshire, ve společném hrobu č. 6-121 s J. Petruchou.

V Příboře je po něm pojmenována ulice, ležící před železničním přejezdem; na hřbitově má na rodinném hrobu pamětní desku. Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých letců - členů Hanáckého Aeroklubu na olomouckém hřbitově.

 

FOTO: rotmistr (Sgt 311) Oldřich Helma

 

Oldřich Helma