(25. 11. 1879 , Příbor - 7. 9. 1939, Ostrava)
Obor působení: sochař
Místa působení: Uhry, Francie, USA
Tento významný sochař stojí za zrodem pomníku padlých v Příboře. Je autorem řady pomníků ve městě a okolí. V roce 1931 se podílel na osazení první pamětní desky na rodný dům Sigmunda Freuda.
DODATEČNÝ TEXT
V listopadu jsme si v naší rodině připomněli 150. výročí narození našeho strýce/dědečka, pana Františka Juraně, akademického sochaře, který patří k osobnostem kulturního života našeho regionu první poloviny minulého století.
Narodil se 25. 11. 1870 v Příboře v rodině otce Antonína, stolaře, a matky Karoliny Müllerové, dcery místního soukeníka. Jako mladý studoval na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kde se mimo jiné setkal s bratry Jaroňkovými a Františkem Úprkou. Pak se učil a nabýval zkušenosti v několika ateliérech ve Vídni, např. u sochaře Müllera. Poté několik let působil v závodě na uměleckou keramiku W. Zsolnaye v Péczi v Maďarsku. Tady poznal Emmu Gayerovou, uměleckou malířku porcelánu, se kterou se později oženil.
Na stipendium maďarské vlády strávil 8 měsíců v Paříži, pak nabýval další zkušenosti v ateliéru L. Lubinského v Záhřebu. Po dvou letech pracoval v Blansku a v Raškově továrně v Kopřivnici, v obou případech v keramických závodech. Od r. 1912 žil a pracoval v Americe. Ve Philadelphii byl dlouholetým správcem Whitman - Studia na Oxford Street, uměleckého závodu s 80 umělci a řemeslníky, kteří vytvářeli oltáře, sochy, reliéfy a jiná kamenosochařská díla v chrámech ve Philadelphii a jiných amerických městech. Tam rovněž pokračoval ve svém výtvarném vzdělání, učil se anglickému jazyku, navštěvoval i se svou ženou High School a School of Fine Art. Tam se stýkal s krajanem, sochařem Albínem Poláškem, frenštátským rodákem. Mnohé z Juraňových prací došly uveřejnění a ocenění v amerických uměleckých časopisech a na výstavách. Ve Philadelphii se Juraň často a rád
stýkal s českými krajany Od r. 1917, začal spolupracovat s odbočkou Českého národního sdružení BOHEMIAN NATIONAL ALLIANCE, kde se jako tajemník odbočky angažoval svou prací k podpoře nově vznikajícího československého státu. Byl velkým vlastencem, vždy podporoval českou menšinu. Získával finance, pořádal přednášky, organizoval činnost odbočky, setkal se i s T. G. Masarykem a byl osobně přítomen podpisu jeho „Prohlášení nezávislosti československého národa” /26. 10. 1918/, mimochodem ve stejné budově a na stejném stole, kde byla podepsána Deklarace nezávislosti Spojených států amerických. Dostalo se mu velké cti od krajanů, že po vyhlášení samostatnosti mohl před touto budovou rozhoupat velký Zvon svobody.
Po návratu zpět do vlasti si v Příboře zřídil „ateliér pro uměleckou a skulpturální tvorbu“. Zde vytvořil řadu funerálních, portrétních a pomníkových prací, modeloval podobizny mnoha umělců, jako Petra Bezruče, B. Jaroňka, dr. Adolfa Hrstky. Nejzajímavější byla studie pro portrétní reliéf, který se stal základem pamětní desky Sigmunda Freuda, kterého F. Juraň osobně navštívil ve Vídni.
V této době vytvořil několik pomníků, převážně obětem I. světové války. Tyto jsou v okolních i vzdálenějších obcích našeho regionu - v obcích Libhošť, Štramberk, Klokočov, Skotnice, Hukvaldy, Trnávka, Petřvaldík, Vlčovice, Moravská Ostrava, Stará Bělá, Tichá. Pamětní deska osazená k 75. narozeninám Sigmunda Freuda v roce 1931 na jeho rodný dům v Příboře však patří ke společensky nejvýznamnějším. Slavnostního odhalení se zúčastnila i dcera S. Freuda a celá řada psychoanalytiků.
Nemůžu se nezmínit také o společenské a politické angažovanosti F. Juraně. Vzhledem k tomu, že měl silné sociální cítění ve prospěch dělníků, pro něž se angažoval i za amerického pobytu, to vše ho přivedlo do politického
života. Začal v letech 1921-1924 organizovat lidi, kteří ztratili práci, především to byli kamnářští dělníci. V roce 1923 se stal spoluzakladatelem místní organizace KSČ v Příboře, v r. 1928 byl zvolen do místního zastupitelstva. Nadále finančně podporoval dělníky i KSČ. Po Mnichově se všichni občané okupovaného území stali občany Německé říše, ale F. Juraň se přihlásil k československému státnímu občanství, a tím byl zpečetěn jeho osud. Nově zvolený starosta Schneeweis na něj podal udání, že je vlastizrádce a přechovává německé emigranty a antifašisty.
To byl důvod k Juraňovu zatčení gestapem, byl odvezen do Nového Jičína, kde se podrobil několikadenním výslechům a fyzickému násilí. Po propuštění byl pod neustálým dohledem gestapa. To všechno se podepsalo na jeho zdraví, jak fyzicky, tak psychicky a dle jeho slov „aby měl od těch surových pacholků na chvíli pokoj“ využil svého problému s kýlou a koncem srpna odjíždí do nemocnice v Moravské Ostravě. Operace proběhla bez problémů, ale nešťastnou náhodou se jeho stav zkomplikoval a 7. září 1939 zemřel.
Bronzová urna s jeho ostatky, která byla součástí sochy ztvárňující ženu v životní velikosti s názvem Smutek, byla bohužel v roce 2003 zcizena. Dopadení zloději u soudu přiznali, že si nepamatují, kde urnu vysypali. Místo posledního odpočinku tohoto významného příborského rodáka, člověka s ušlechtilým sdcem, tak bohužel není známo. O Františku Juraňovi vyšla v roce 2013 také velmi pěkná publikace s názvem Oživil kámen, kovu dal řeč z autorského pera paní Irenky Kopecké.
