BRETHOLZ Berthold, PhDr.



(9. 7. 1862, Příbor - 27. 11. 1936, Brno)

Obor působení: historik, historiograf, archivář
Místa působení: Brno


Berthold Bretholz, PhDr., česko-německý historik. Zemský historiograf moravský (1892), moravský zemský archivář (1899). Objevil Bočkovy padělky. Napsal "Geschichte Böhmens und Mährens - Dějiny Čechů a Moravanů (Liberec 1921), kde nadřazoval německou kulturu nad českou. Prohlásil: "Rukopisy - drzé dílo Hankovo!" Obvinil Palackého, že podlehl podvodníkovi a zavrhl jeho Dějiny národa českého. Dílo Dějiny Čech a Moravy mělo vyznít jako protiklad proti Palackého pojetí českých dějin.

Ve své práci navazoval na českoněmeckého historika Adolfa Bachmanna a zastával názor o nepřetržitosti germánského (markomanského) osídlení Čech i po příchodu Slovanů a o trvalém českoněmeckém charakteru českých zemí. S tím polemizovali čeští historici (například J. Pekař a J. Šusta), ale nesouhlas vyslovili i někteří historici českoněmečtí, například znalec středoevropské kolonizace Wilhelm Wostry. Jiní tuto teorii přijímali a rozvíjeli.

Kniha: Geschichte Böhmens und Mährens - Dějiny Čechů a Moravanů (Liberec 1921)

REMEŠ Mauric, MUDr. RNDR. Dr.h.c.

(21. 7. 1867, Příbor - 19. 7. 1959, Dvorce)

Obor působení: lékař, paleontolog, přírodovědec, vlastivědný spisovatel
Místa působení: Brno, Příbor, Olomouc

 

Gymnázium začal studovat v Příboře, v Litomyšli jej dokončil. Lékařství studoval na univerzitě ve Vídni, po dosažení doktorátu provozoval kratší dobu praxi v Brně a v Příboře. Od r. 1892 působil trvale v Olomouci nejdříve jako sekundář zemské nemocnice a porodnice, pak jako praktický lékař a konečně jako hlavní lékař olomouckého ředitelství státních drah. Roku 1931 odešel do výslužby, ale byl vědecky činný až do své smrti. Od mládí se velmi zajímal o přírodní vědy, a to hlavně vlivem svého otce, také lékaře a sběratele zkamenělin. Velká otcova sbírka zkamenělin jej podnítila k dalšímu sbírání a k vědeckému studiu fauny štramberské jury a čelechovického devonu. Jeho vědecké práce těchto lokalit se týkají hlavně paleontologie, ale také stratigrafie a geologie. Významné jsou geologicko-paleontologické publikace. Je autorem i první české učebnice paleontologie „Úvod do všeobecné paleontologie“ (s J. Augustou).

 

Výběr z bibliografie:

  • Zbytky ještěra z vrstev veřovských (1896)
  • Jeskyně v devonském vápenci u Předmostí (1901)
  • Štramberský tithon (1904)
  • Přehled zeměpisný a přírodovědecký okresu Příborského (1917 s Ferd. Pokorným)
  • Čelechovský devon (1923 s Radimem Kettnerem)
  • Pavlovské kopce (1929)
  • Příspěvky k balneologii Moravy a Slezska (1929)
  • Dodatky ke geologické mapě okolí olomouckého a poznámky k některým listům sousedním (1933)
  • Z dějin přírodovědy na Moravě a ve Slezsku

Mauric Remeš

Mauric Remeš

JURAŇ František

 

(25. 11. 1879 , Příbor  - 7. 9. 1939, Ostrava)

Obor působení: sochař
Místa působení: Uhry, Francie, USA

Tento významný sochař stojí za zrodem pomníku padlých v Příboře. Je autorem řady pomníků ve městě a okolí. V roce 1931 se podílel na osazení první pamětní desky na rodný dům Sigmunda Freuda.

STOKLAS Eugen

 

(11. 11. 1882, Příbor - 11. 3. 1963, Litovel)

Obor působení: prozaik, překladatel, básník
Místa působení: Olomouc, Holešov, Valašské Meziříčí, Litovel

Eugen Stoklas se narodil v Příboře. V letech 1907-1909 učil češtině na německé obchodní akademii v Olomouci, působil na reálném gymnáziu v Holešově a Valašském Meziříčí, v letech 1909-1941 byl profesorem reálného gymnázia v Litovli.

Řadu let byl členem a pak i předsedou Muzejní rady v Litovli.

První jeho dramatickou prací je studie "Září", po níž následovalo lyrické drama "Večer"

Básnické dílo začal vydávat až po čtyřicátém roce svého věku, byly to sbírky "Chrám přátelství", "Ocúny" a melancholicky laděná knížka veršů "Minulost".

Sbíral pověsti z Hané a Litovelska, psal loutkové hry, dramata.

 

Výběr z bibliografie:

  • Září
  • Večer
  • Chrám přátelství
  • Ocúny
  • Minulost

DOSTÁL Eugen, Prof. PhDr. et JUDr

 

(23. 12. 1889, Příbor – 27. 1. 1943, Brno)

Obor působení: univerzitní profesor dějin umění, děkan, český historik
Místa působení: Brno

Studoval ve Vídni práva a dějiny umění (u prof. Maxe Dvořáka). Od r. 1919 do r. 1926 působil jako zemský konzervátor při Státním památkovém úřadě pro Moravu a Slezsko v Brně, mezitím přednášel jako soukromý docent všeobecných dějin umění na Masarykově univerzitě v Brně, a od r. 1927 jako řádný profesor. V letech 1937 a 1938 byl děkanem fakulty filosofické na Masarykově univerzitě a v letech 1938 – 1939 proděkanem. Zajímal se především o gotickou knižní malbu a věnoval tomuto tématu většinu svých prací.

Z jeho prací:

  • Kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích. Časopis Matice moravské XLV, 1921 (spolu se S. Sochorem);

  • Čechy a Avignon. Příspěvky ke vzniku českého umění iluminátorského v XIV. století. Časopis Matice moravské LXVI, 1922, s. 1–106;

  • Vyšehradská madona. Časopis Matice moravské XLVII, 1923, s. 1–14;

  • Problémy gotiky italské. Brno 1923;

  • Venceslas Hollar. Praha 1924;

  • Příspěvek k dějinám českého iluminátorského umění na sklonku XIV. století. Brno 1928;

  • Umělecké památky Brna. Praha 1928;

  • Obraz "Ukřižování" z Kaufmannovy sbírky v Berlíně. Umění X, 1938, s. 353–361.

HELMA Oldřich

 

(11. 1. 1916, Příbor – 2. 7. 1941)

Obor působení: rotmistr

Zahynul v letounu Welington KX-U, R1516 při návratu z náletu na Cherbourg, v blízkosti Lower Park Farm u Mere; letoun byl omylem sestřelen britským nočním stíhačem. Společně s ním zahynuli A. Dolejš, R. Hapala, J. Lančík, J.Petrucha a A. Plocek. Pohřben na hřbitově Devizes Road, Salisbury, Wiltshire, ve společném hrobu č. 6-121 s J. Petruchou.

V Příboře je po něm pojmenována ulice, ležící před železničním přejezdem; na hřbitově má na rodinném hrobu pamětní desku. Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých letců - členů Hanáckého Aeroklubu na olomouckém hřbitově.

 

FOTO: rotmistr (Sgt 311) Oldřich Helma

 

Oldřich Helma