Domovskou trať Slovenské strely přetnulo mošnovské letiště

V 84. díle seriálu Zaniklé tratě se podíváme na lokálku, jejíž počáteční úsek přetnula přistávací dráha letiště Mošnov, a další část byla později opuštěna kvůli stavbě seřaďovacího nádraží kopřivnické Tatry. Zamíříme na domovskou dráhu legendární Slovenské strely ze Studénky místního nádraží do Kopřivnice.

Pokusů postavit železniční spojení Kopřivnice a Severní dráhy císaře Ferdinanda bylo hned několik. První v roce 1872 zmařilo plánované křížení s průplavem Odra – Dunaj a nakonec i ekonomická krize, druhý pokus v roce 1875 zase nedostatek peněz.

Úspěšní byli až bratři Gutmannové, spolumajitelé Vítkovického horního a hutního těžířstva, kteří měli peněz dost. Gutmannové koupili ve Štramberku vápencový lom Kotouč a potřebovali vytěžený kámen co nejlaciněji a nejjednodušeji dovážet do vítkovických hutí.

Jenže doprava koňskými povozy ze Štramberka do Studénky, kde se vápenec překládal do vagonů, byla příliš složitá. Bratři se proto rozhodli postavit mezi Štramberkem a Studénkou úzkorozchodnou neveřejnou dráhu. To se ovšem nelíbilo místním. Tak dlouho si stěžovali ve Vídni, až nakonec vznikl projekt normálněrozchodné veřejné železnice.

První vlaky mezi Studénkou, Příborem, Kopřivnicí a Štramberkem projely těsně před Vánocemi v roce 1881, osobní doprava na trati začala fungovat asi až o půl roku později. Provozní délka trati byla 18,285 km, stavební délka 18,545 km, maximální sklon 17 % a nejmenší poloměr oblouku 125 m.

Dopravu na místní dráze zajišťovaly nejprve parní lokomotivy pozdější řady 310.9 a 422.9, v roce 1930 se na trati objevil první motorák, věžák M120.401. Zajímavé je, že byl později, už jako M120.903, přestavěn na pohon zemním plynem. U Příbora se totiž nacházelo jeho ložisko, a tak byla u kolejí postavena čerpací stanice. Doklady o tom, jak spolehlivý byl provoz na plyn, se však nedochovaly.

Protože se na dráhu v Kopřivnici napojovalo vlečkové kolejiště vagonky Tatry, je logické, že se na trati do Studénky zajížděly všechny tatrovácké výrobky. Ať už vagony nebo motorové vozy. Svoje první kilometry tady najela i slavná Slovenská strela.

 

 

Trať byla zestátněna až v roce 1951, jako jedna z posledních. V tu dobu se už začalo mluvit o jejím částečném konci. U Mošnova se totiž mělo začít stavět velké letiště a jeho přistávací dráha by křížila koleje. Letadla dostala přednost a 1. června 1959 byla zprovozněna přeložka a původní úsek mezi Studénkou a Sedlnicemi byl snesen.

Druhý úsek mezi Příborem a Kopřivnicí byl nahrazen v březnu 1979. Kvůli nárůstu výroby nákladních automobilů v Tatře bylo nutné postavit kapacitní seřaďovací nádraží, jenže u staré tratě pro něj nebylo místo. Vznikla proto další přeložka, kvůli které zanikla stanice Lubina, dříve Drnholec nad Lubinou a vlastně i staré nádraží v Kopřivnici.

Přes rybníky k letišti

V tomto díle Zaniklých tratí se nejprve podíváme na místní nádraží ve Studénce. Zjistíme, že budova nikdy nesloužila cestujícím. Ukážeme si polorozpadlé depo místní dráhy a vysvětlíme si, co znamenal termín Dynalkol.

Samozřejmě se projdeme po ikonických mostech. Nejprve po soumostí přes říčku Mlýnku, potom přes ocelový most přes Odru a nakonec i přes dlouhý inundační most. Zhruba před 15 lety na nich byly koleje a používaly se k odstavování správkových vozů, dnes po nich vede alespoň cesta pro pěší a cyklostezka.

Ukážeme vám nejstrmější úsek zrušené části tratě, a také místo, kde od roku 1947 stávala zastávka Albrechtičky. Podíváme se až k plotu mošnovského letiště. S kamerou jsme zašli co nejblíže místu, kde stávala stanice Sedlnice, před několika lety ovšem na jejím místě vznikly obří skladovací haly. Aspoň, že nám zbyly historické fotky.

Od Příbora do Kopřivnice

Nevynechali jsme ani druhý zaniklý úsek. Začneme hned na jeho začátku za Příborem. Těleso dráhy je tam velmi dobře patrné, místy slouží jako cesta. Na kraji Kopřivnice jsme objevili původní mostek přes Sýkoreček a zjistili jsme, že staré kopřivnické nádraží stále stojí, jen se v jeho areálu dnes vyrábí nábytek.

I přes několik zaniklých úseků trať ze Studénky do Kopřivnice za téměř 150 let existence mnohokrát obhájila svůj smysl. Naposledy v roce 2015, když z ní byly vyvedeny koleje na mošnovské letiště. No, a Slovenská strela po ní z Kopřivnice vyráží dodnes.

Zdroj: www.idnes.cz

Když během nedávných povodní vyřadila velká voda řeky Bělá z provozu most v obci Česká Ves na Jesenicku, přispěchali na pomoc na žádost IZS specialisté z Excalibur Army, kteří za tři dny vybudovali důležité provizorní přemostění. Klíčovou roli mechanického hrdiny sehrála v tomto případě osmikolová Tatra Force. Ukážeme vám, co se dělo.

TADEAS 6×6 je špičkovým produktem na trhu speciálních vozidel, díky své vynikající adaptabilitě a vysokému výkonu. Vozidlo, vyvinuté společností TATRA DEFENCE VEHICLE a.s., dosahuje rychlosti až 120 km/h na tvrdých površích a má nosnost až 10 tun, což dokazuje jeho rychlost a kapacitu zatížení. Díky modulární konstrukci lze TADEAS přizpůsobit pro různé mise, zatímco špičková technologie, jako je výkonnější motor Caterpillar, říditelná první a třetí náprava, nebo také kamerový systém vozidla zajišťují jeho výbornou ovladatelnost a průchodnost terénem. TATRA DEFENCE VEHICLE a.s. je výhradním distributorem tohoto vozidla na trh.

TADEAS nabízí prostor pro každou misi s jedním sedadlem pro řidiče, místem pro velitele a až 11 sedadly pro posádku. Je ideální volbou pro operace, kde je klíčová koordinace a spolupráce jak velkého, tak i menšího týmu. Vozidlo je možné vybavit balistickou ochranou až do levelu 4 balistické ochrany a do levelu M4a/M4b protiminové ochrany, a to vše dle STANAG 4569. TADEAS, jako pevnost na kolech, je spolehlivým spojencem v nejrizikovějších prostředích. Tato univerzální platforma může být upravena pro armádní, hasičské, či záchranářské verze podle speciálních požadavků zákazníka.

Vozidlo TADEAS je postaveno na osvědčeném podvozku Tatra 6x6 s centrální nosnou rourou a s nezávisle zavěšenými, vzduchem odpruženými polonápravami, přičemž první a třetí náprava jsou řiditelné. Podvozek Tatra dává vozidlu TADEAS do vínku výjimečné jízdní vlastnosti na zpevněných vozovkách i ve velmi těžkém terénu. Vysoká průchodnost terénem je dána i větším rozvorem mezi druhou a třetí nápravou a plně automatickým systémem dohušťování pneumatik. Systém vzduchového odpružení podvozku navíc umožňuje také změnu světlé výšky vozidla za jízdy.

Zdroj: tatradv.cz

Až do odvolání se nesmí turisté ve Štramberku ani přiblížit k jeskyni Šipka. Národní přírodní památku, která je světově známá díky objevu čelisti neandrtálského dítěte v roce 1880, poničily nedávné deště.

Tatra T813 vznikla primárně pro potřeby armády, její schopnosti se ale hodily i v civilním sektoru, a tak sloužila nejen ve vojenských barvách. Připomeňte si její příběh.