Bude tu základna USA i atomovky. Armádní sklady u Mošnova budí emoce

Křik i obviňování, ale také potlesk a snaha o vysvětlení. Atmosféra při první besedě o chystaném armádním logistickém centru u mošnovského letiště byla tento týden značně vzrušená.

 

Armáda České republiky

 

Zájem o dvouhodinovou diskusi s krajským náměstkem Jaroslavem Kaniou i zástupci Armády ČR byl obrovský, kapacita Obecního domu v Petřvaldíku, místní části Petřvaldu na Novojičínsku, zdaleka nestačila. Když se zaplnila zasedací místnost, tak mnoho lidí zůstalo na chodbě a další se snažili naslouchat venku přes otevřená okna.

Řada lidí proto poukazovala na to, že by přitom snad všechny zájemce pojala velká sokolovna přímo v Petřvaldu. „Tady je mnohem kulturnější prostředí,“ vysvětloval starosta Petřvaldu Václav Kološ. Připustil pak, že zároveň nečekal tak obrovský zájem.

Informace o akci nebyla totiž jen na obecním webu, ale také kolovala v takzvaných řetězových e-mailech, kde byl plán prezentován jako předstupeň k vytvoření vojenské základny USA. Proto dorazila řada lidí z Ostravy a i ještě vzdálenějších míst.

Právě někteří z nich drželi transparenty s nápisy například Díky Rudé armádě jsme naživu nebo Stop válce proti Slovanům.

Zahájení provozu v roce 2031

Zástupci armády uvedli, že nabídku dostali od vedení kraje v roce 2021 a oblast jim vyhovuje pro logistické centrum, podobné mají ve středočeském Rakovníku. Jako ideální se jim jeví napojení na dálniční síť, železnici i letiště.

Na zhruba čtyřiceti až padesáti hektarech za asi tři miliardy korun vzniknou armádní sklady. Pokud by vše pokračovalo ideálně, tak po přípravě území zahrnující například stavbu železniční vlečky nebo kruhového objezdu se vojenské centrum začne stavět v roce 2028 a se zahájením provozu se počítá o tři roky později.

„V centru budou působit tři stovky vojáků s logistickým zaměřením a uskladněné by byly například pohonné hmoty, dále kuchyňské vybavení, potraviny, náhradní díly, materiály na ubytování a další. V žádném případě tady nebudou bojové jednotky a zbraně,“ řekl Miroslav Heger, zástupce ředitele sekce logistiky ministerstva obrany.

Cizí vojska ne. A hned se pískalo

Jeho slova vyvolala u velké části přihlížejících pískot, smích a projevy nesouhlasu.

„Teď jen slibujete, ale pak se jen lusknutím prstu všechno změní na základnu USA s jadernými zbraněmi,“ zlobil se jeden z mužů.

Marně se Ivo Zelinka, vedoucí oddělení komunikace s veřejností Generálního štábu Armády ČR, snažil vysvětlit, že takovou změnu by musela schválit vláda a Poslanecká sněmovna, což je dáno ústavou. „Cizí vojska na našem území smějí být jen 48 hodin, navíc nikdy nemohl být muniční sklad na okraji průmyslové zóny,“ upozornil. Reakce však byla podobně nesouhlasná.

Krajský náměstek Kania upozornil na web alcmosnov.cz, který byl speciálně vytvořen k tomuto projektu. Zmínil i předpokládané přínosy centra. „Vzniknou nová pracovní místa a přítomnost armády zvýší prestiž i bezpečnost našeho regionu,“ nastínil Kania. Centrum podle něj také pomůže i v případě mimořádných událostí, například povodní.

Lidé v minulosti trpěli kvůli stíhačkám

Podle dotazů bylo většinou patrné, zda jde o občana z Petřvaldu a okolí, nebo někoho, kdo přijel z větší dálky.

Místní měli při kladení otázek přednost. Zajímali se zejména o možnost zamítnutí změny územního plánu obce, když velká část centra stojí na zemědělské půdě, a proč se radši nevyužije bývalý muniční sklad v nedalekých Sedlnicích, nyní v soukromých rukou. Obávají se také přílišného hluku.

Připomínali i neblahé zkušenosti z minulosti, kdy v Mošnově přes třicet let fungoval stíhací pluk. „Stíhačky byly utrpení a nechceme to opakovat,“ shodovali se.

Hodně kritiky od místních směřovalo k místostarostce Petřvaldu Šárce Fabiánové, která má na starosti územní plánování. „Řekni, jestli základnu podporuješ a i změnu,“ vybízeli místostarostku. Ta nakonec prohlásila, že na rozdíl od některých se rozhodně nedomnívá, že by centrum mělo později být muniční základnou, natož s jadernými zbraněmi. „Nevidím to tak,“ konstatovala.

Petice má několik stovek popisů

Ohledně nutné změny obecního územního plánu ze zemědělských ploch na pozemky pro sklady a lehkou výrobu se místní také zajímali, co se stane, když obec změnu neschválí. Na to krajský náměstek Kania odvětil, že platí nadřazený plán, tedy krajský, který s tímto počítá. Současně nevyloučil referendum a připomněl, že kraj obci může v mnohém pomoci, stačí najít vhodný dotační program.

Pokud se tázali lidé, kteří přijeli z větších vzdáleností, tak se věnovali hlavně údajné hrozbě, že z centra vznikne vojenská základna. „Proč nechráníte naše nebe? Proč tady přelétávají cizí letadla a sypou na nás bordel,“ ptal se jeden muž a přidal se další: „Podle nových smluv se znásilňování našich žen americkými vojáky a krádeže budou řešit podle amerických zákonů.“

V obci také vznikla petice proti centru, zatím ji podpořily čtyři stovky lidí. „Máme obavy, že jsme informováni pozdě a neúplně. Že je rozhodnuto o nás bez nás,“ povzdychla si iniciátorka petice Pavla Veřmiřovská, která zmínila také současné vykupování pozemků krajským úřadem. „Lidé se obávají, že jim budou pozemky vyvlastněny a nedostanou nic, proto také prodávají. Přitom to není pravda,“ upozornila s tím, že bojovat určitě nepřestane.

Starosta Petřvaldu sdělil, že podobný průběh besedy očekával. „Kdo chce pochopit, pochopí, kdo nechce pochopit, tak ho nepřesvědčí nic,“ poznamenal.

 

Zdroj: www.idnes.cz

Odstávka vody SMVAK OSTRAVA 28. února 2023

Číslo poruchy:  111084
Obec:  Příbor, Příbor
Ulice:  Bezručova
Skut. zahájení:   
Plán. zahájení orientačně:  28.02.2023 08:00
Plán. ukončení orientačně:  28.02.2023 14:00
Dotčená oblast:  část ulice Bezručova- v místě vyvěšení
Způsob náhradního zásobování:  Umožněno předzásobení



Žádáme odběratele, aby v průběhu termínu přerušení dodávky vody, po kterou probíhá odstraňování příčiny přerušení dodávky vody, neodebírali vodu z vodovodní sítě. Vlivem manipulací na vodovodní síti se mohou vyskytnout krátkodobě zhoršené senzorické vlastnosti vody.

 

SMVAK Příbor

Valašská rally ValMez odkrývá další detaily

Start KOWAX Valašské rally ValMez 2023 se neúprosně blíží. Jednačtyřicátý ročník populární valašsko-lašské soutěže se uskuteční ve dnech 31. března – 2. dubna 2023. V soutěžácké terminologii bude úvodním kláním seriálů FIA European Rally Trophy, Mistrovství ČR v rally a v rally historických automobilů. Zároveň se pojede jako druhý podnik FIA Central European Zone.

 

alt_banner2

 

Soutěž s centrem ve Valašském Meziříčí se uskuteční na silnicích Zlínského a Moravskoslezského kraje. Tam se bude bojovat o první porci mistrovských bodů do českého šampionátu soudobých i historických vozů. Zatímco český kalendář nedoznal zásadních změn a čítá sedm osvědčených podniků, kámen na kameni nezůstal v rámci seriálu FIA European Rally Trophy (ERT). Restrukturalizace se týkala zrušení šesti regionálních zón a závěrečného finálové klání. Nově je v kalendáři pro sezónu 2023 dvacet podniků (maximálně dva nominované národní federací ASN). Ze známějších jmenujme francouzskou Rallye Antibes Cote d'Azur, chorvatskou INA Delta rally, belgickou Ypres Rally, portugalskou Rali Vinho Madeira, britskou Ulster Rally, švýcarskou Rallye Int. du Valais či německou ADMV-Lausitz Rallye. Druhým českým závodem v ERT je květnová 50. Rallye Český Krumlov.

Šampiónem ERT se stane jezdec, jenž osedlá některý z vozů kategorií Rally2, Rally3, Rally4, Rally5 a RGT. Vzhledem k novinkám v bodování (s přihlédnutím ke bodovým koeficientům) se mistrem bude moci stát jezdec se slabším vozem ve startovním poli. Do šampionátu mu bude započteno šest nejlepších výsledků, ve hře budou i juniorské tituly (pro jezdce mladší 27 let)

 

Na webových stránkách a v aplikaci Sportity organizační tým právě zveřejnil Zvláštní ustanovení 41. KOWAX Valašské rally ValMez, souběžně je spuštěna možnost přihlašovat se v rámci licenčního systému Autoklubu ČR.

V ZU nechybí ani harmonogram soutěže, ze kterého lze vyčíst i finální kilometráže. Soutěž bude celkem měřit 502,42 km, soutěžící budou závodit na 16 rychlostních zkouškách (152,62 km). Lze vypozorovat i finální změny, které se dotknuly hlavně termínu divácké superspeciálky v industriálním areálu Dolní Vítkovice. Ta se ve dvou průjezdech nakonec odjede až v nedělním odpoledni.

Závodění v Dolních Vítkovicích je potvrzeno, z organizačních důvodů jsme však byli nuceni rychlostku přesunout na neděli se startem ve 14 hodin. Dva průjezdy bude doprovázet prezentace ÚAMK a BESIPu, výstavy sportovních a tuningových vozidel, záchranné techniky. Od dopoledních hodin se v areálu uskuteční 1. Valašská rally RC modelů. Motoristický program budou doprovázet vystoupení hudebních skupin Fattt Boys, GATE CRASHER a MOTORBAND,“ naznačuje ředitel rally Jaromír Tomaštík a pokračuje: „Chtěli bychom speciálku v Ostravě pojmout formou oslavy motorsportu jako takového. U této příležitosti bych chtěl nabídnout všem účastníkům oficiálních šampionátů z jiných motoristických disciplín (okruhy, motokáry, motokros, rallykros, Dakar aj.) možnost prezentace v bezprostřední blízkosti rychlostky v průběhu celého nedělního programu. Po domluvě vám poskytneme prostor pro vystavení závodní techniky a to samozřejmě zdarma. V případě zájmu nás prosím kontaktujte na emailu dov@valasskarally.cz.“

 

nahrada1

 

Změny v zařazení divácké speciálky Vítkovice – ROCKSTEEL se promítly i do návratu večerního servisu, který byl původně plánován až na nedělní ráno. Díky tomu se v neděli začne závodit mnohem dříve, RZ Velká Lhota odstartuje už v 9 hodin.

 

Informačním kanálem 41. KOWAX Valašské rally ValMez 2023 bude postupně aktualizovaná internetová stránka www.valasskarally.cz. Informace k soutěži lze získat rovněž na facebookovém profilu soutěže Valašská Rally ValMez, pro posádky bude k dispozici aplikace Sportity.

 

41. KOWAX Valašská rally ValMez 2023, tiskový servis

Tomáš Plachý

Anketa Století českého automobilu má vítěze. Fanoušci vybrali kultovní Tatru

Nejvýznamnější vůz ze seriálu Století českého automobilu je kultovní Tatra 603! Čtenáři Garáže v našem hlasování vybrali nejdůležitější auta vzniklá v českých zemích za posledních sto let. Zlaté a bronzové místo obsadily průkopnické aerodynamické Tatry, stříbro si odváží pokroková Škoda 1000 MB.

 

V minulých týdnech jsme se společně vydali na toulky automobilové historie v českých zemích, když jsme vám představovali námi vybraná nejvýznamnější auta jednotlivých desetiletí za posledních sto let. Společně jsme si připomněli Pragu Piccolo, Tatru 87, legendární „embéčko“, stopětky i stodvactíky nebo moderní škodovky od první novodobé Octavie až po elektrický Enyaq iV. Definitivního vítěze jste následně vybrali vy v naší anketě.

 

A dnes vám slavnostně představujeme nejvýznamnější český automobil posledního století podle vás, čtenářů Garáže. Vavříny si do své domácí Kopřivnice odváží kultovní Tatra 603, dodnes přitahující pozornost pamětníků, mladších benzinových nadšenců i obdivujících dětí na pravidelných veteránských setkáních v Česku, na Slovensku i v západní Evropě.

 

TATRA 603

 

Ikonická Tatra 603 v našem seriálu o Století českého automobilu zosobňuje padesátá léta minulého století. Majestátní aerodynamická reprezentační limuzína sloužila zejména státním institucím, nejprve vznikala v utajení a jako umělecké dílo výtvarníka Františka Kardause je symbolem československého automobilového designu. Už tradičně si pak jeden z nejvýznamnějších českých automobilů všech dob zachoval charakteristický vzduchem chlazený vidlicový osmiválec.

Česká automobilová chlouba doslova ovládla naši čtenářskou anketu. Kultovní Tatry jsou u českých nadšenců celkově populární, protože na třetí místo se probojoval předchůdce „šestsettrojky“, legendární Tatra 87. Ukořistit pomyslné stříbro se povedlo lidovější Škodě 1000 MB, první škodovce s pokrokovou technickou koncepcí „vše vzadu“ a samonosnou karoserií.

 

Který z námi vybraných vozů mapujících století českého automobilu je podle vás nejvýznamnější?
Praga Piccolo                   1 %
Tatra 87                        18,5 %
Škoda 1101/1102 Tudor   1 %
Tatra 603                       47,8 %
Škoda 1000 MB              18,7 %
Škoda 105/120               1,7 %
Škoda Favorit                 3,2 %
Škoda Octavia                7,2 %
Škoda Superb                0,4 %
Škoda Kodiaq                0,3 %
Škoda Enyaq iV             0,2 %
 
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 8802 čtenářů.
 
Zdroj: www.garaz.cz

Odstávka vody SMVAK OSTRAVA 22. února 2023

Číslo poruchy:  111047
Obec:  Příbor, Příbor
Ulice:  Karla Čapka
Skut. zahájení:   
Plán. zahájení orientačně:  22.02.2023 08:00
Plán. ukončení orientačně:  22.02.2023 14:00
Dotčená oblast:  ul. Karla Čapka, Lidická, Místecká, Bonifáce Buska, U Brány (v místě vyvěšení)
Způsob náhradního zásobování:  Umožněno předzásobení



Žádáme odběratele, aby v průběhu termínu přerušení dodávky vody, po kterou probíhá odstraňování příčiny přerušení dodávky vody, neodebírali vodu z vodovodní sítě. Vlivem manipulací na vodovodní síti se mohou vyskytnout krátkodobě zhoršené senzorické vlastnosti vody.

 

SMVAK Příbor

První tatrovácká moderna. Tatra 138 výrazně změnila nákladní auta z Kopřivnice

Je začátek 50. let a ačkoliv Tatra 111 platí za nezdolného dříče, který pomáhal a pomáhá budovat socialistickou infrastrukturu, doba vývoje se na ní postupně začíná podepisovat. V Kopřivnici tak navzdory turbulentnímu období pomalu začínají pracovat na nástupci. První prototyp předcházející Tatře 138 vyjel v říjnu 1954 a v porovnání s T111 působil skoro jako z jiného století.

Hranaté účelné tvary T111 jsou pryč, Tatra 137 - jak se první sedmitunový dvounápravový prototyp jmenoval - dostala sice stále kapotovanou kabinu, ale moderních zaoblených tvarů. Čelní sklo už nebylo rozdělené mohutnou příčkou, takže z kabiny bylo mnohem lépe vidět, a také samotný interiér se na míle vzdálil utilitárnímu řešení Tatry 111. V některých publikacích se lze dočíst, že to bylo dokonce jako usednout do osobního auta.

 

Přesto bylo k sériovému vozu ještě potřeba ujít pořádný kus cesty. Tatra 137 byla totiž jen prvním z mnoha prototypů v nejrůznějších provedeních. Kromě moderních tvarů, na jejichž návrhu se zvenku i zevnitř podílel renomovaný průmyslový designér Zdeněk Kovář, už měla v útrobách také nový tatrovácký motor T928. Šlo o vzduchem chlazený naftový vidlicový osmiválec o objemu 11 762 cm3.

Nová byla také pětistupňová převodovka se synchronizací druhého až pátého stupně, kterou doplňovala dvoustupňová přídavná převodovka.

S T137, vybavenou pohonem 4×2 i 4×4, byla unifikovaná Tatra 138, prototyp pro změnu třínápravového nákladního automobilu s pohonem 6×6, navíc s nosností dvanáct tun. Kromě ní a počtu náprav si ale byly oba automobily podobné jako vejce vejci, unifikace, v případě prototypů údajně až 70procentní, měla být klíčem ke snadné výrobě obou modelových řad. Přestože testy ve druhé polovině 50. let probíhaly úspěšně, do výroby později zamířil jen jeden ze dvou automobilů.

Tatru 137 totiž pohřbila politická garnitura, která na jaře roku 1956 rozhodla, že menší sedmitunové nákladní automobily bude vyrábět LIAZ, což byla zkratka pro Liberecké automobilové závody. Důvod? Tady se různé publikace shodují, že to bylo kvůli poválečnému dosídlení pohraničí v severních Čechách. Tam tak probíhal další vývoj Škody 706, Tatra nadále vyvíjela už jen třínápravovou dvanáctitunovou T138.

 

TATRA 138

 

Jak připomíná třeba Milan Olšanský v knize Tatra nesmrtelná, následně narazili vývojáři ještě na další problém. Z původních 2500 mm museli kvůli mezinárodním předpisům zúžit karoserii na 2438 mm, kvůli předpisům bylo také zapotřebí uzpůsobit nosnost na 10 tun na silnici a 12 tun v terénu.

V následujících letech se nový nákladní automobil pilně testoval a dolaďoval, objevil se také v různých modifikacích na brněnských výstavách věnovaných československému strojírenství, které předcházely slavnějšímu strojírenskému veletrhu. Ve stejném roce, kdy proběhl jeho první ročník, pak Tatra rozběhla sériovou výrobu typu T138, jakkoliv slovo sériová bylo vzhledem k nízkému počtu vyrobených kusů hodně nadnesené.

To se psal rok 1959 a Tatra 138 působila pořád na poli nákladních aut tak trochu jako zjevení. Pohledné zaoblené tvary jí zůstaly, stejně jako zmíněné praktičtější čelní sklo. První kusy také ještě měly dveře otevírající se proti směru jízdy, to později zmizelo.

 

Sedadlo řidiče bylo možné nastavovat podélně i výškově, k tomu se objevily nové budíky, ergonomická palubní deska a také řízení nejen s příjemněji umístěným volantem, ale především posilovačem. K tomu také přibylo i nezávislé topení. O výrazně jednodušším elektropneumatickém řazení, které opět připomíná třeba již odkazovaný Milan Olšanský, ani nemluvě. Tatra 138 tak měla až nebývale blízko k osobním autům, tedy co se komfortu kabiny týká.

Pod kapotou byl již také zmíněný úplně nový vzduchem chlazený naftový vidlicový osmiválec o objemu 11,8 litru a s výkonem 132 kW. Umístěný byl nad přední nápravou. Navzdory vyššímu výkonu byl lehčí než dvanáctiválec T111, měl jen jeden centrální ventilátor místo dvou a chlazení nebylo stálé - odvíjelo se od teploty oleje. Tady se také sluší zmínit, že v roce 1956 se ukázal prototyp T138 s tímto motorem vybaveným turbodmychadlem. Do výroby ale nezamířil. Sériové auto pak jezdilo nejvýše 71,6 km/h a spotřebovalo kolem 36 litrů nafty na 100 kilometrů.

 

Pětistupňová převodovka měla zmiňovanou synchronizaci, doplněná byla o dvoustupňovou přídavnou skříň - obě byly v jednom bloku. Co dále usnadňovalo ovládání, byl kromě posilovače řízení též posilovač spojky. Základem auta pak byl samozřejmě páteřový rám s centrální nosnou rourou doplněný o výkyvné polonápravy, poháněná byla všechna kola s odpojitelnou přední nápravou. Nechyběly ani uzávěrky diferenciálů s elektropneumatickým ovládáním.

Světlá výška dosahovala 290 mm, brodivost byla až 800 mm. Tatra tak opět excelovala při jízdě v terénu. Kromě toho ale utáhla i 15 tun těžký přívěs, pokud bylo potřeba.

Naplno se výroba nového typu rozběhla v roce 1962, kdy se definitivně zastavila výroba legendárního, ale již hodně přesluhujícího typu T111. Postupně se ve výrobě objevila celá řada verzí, přičemž ambicí na tomto místě rozhodně není vyjmenovat všechny. Šlo třeba o valníky civilní i vojenské (vojenské verze T138 měly jiný hranatý přední nárazník nebo kruhový otvor ve střeše nad sedačkou spolujezdce), jednostranný nebo třístranný sklápěč, základ pro jeřáb, bagr, domíchávač cementu, cisterny, existovaly specifické verze pro hasiče, a dokonce došlo i na dvounápravovou T138 s pohonem 4×4. To byl tahač návěsů, který se dělal i v provedení 6×6.

Kromě Československa se T138 samozřejmě prodávala i v zahraničí. Jmenujme Sovětský svaz nebo NDR, z kapitalistických zemí třeba Německo (tedy SRN), Francii nebo Rakousko. Za zmínku jistě stojí, že některé z vyrobených kusů se objevily i v Číně.

 

Definitivně se výroba Tatry 138 zastavila v roce 1972 u počtu 48 222 automobilů. V tu chvíli už se souběžně vyráběla i nástupnická Tatra 148, což byla výrazná modernizace T138. Její vývoj začal už v polovině 60. let pod označením Tatra 2-138, sériová výroba už jako T148 započala v roce 1969.

Tak jako jiné tatrovky, ani T138 nemohla chybět v zápise slavných expedicí. Asi nejznámější byla studentská expedice Lambaréné, která odstartovala 1. ledna 1968 a jejímž cílem bylo doručení léků, přístrojů a zdravotnického materiálu do nemocnice v gabonském městě Lambaréné. Toho ale nakonec posádka T138 s nástavbou z Pragy V3S nedosáhla, vláda afrického státu je odmítla vpustit do země. Z humanitární pomoci tak mohli v přístavu ve městě Libreville předat jen část. Následně se členové expedice vrátili zpět do Československa, tehdy už okupovaného vojsky Varšavské smlouvy.

 

Lambaréné ale nebyla jediná expedice za účasti Tatry 138. Zmínit lze dále třeba expedici Dudh-Kosi z roku 1973, jejímž cílem bylo vůbec poprvé sjet řeku Dudh-Kosi pod Mount Everestem. To se nakonec také povedlo. O několik let dříve, v roce 1969, se zase vydala výprava z Vysokých Tater až do Himálaje na horu Nanga Parbat. Tato expedice byla naopak neúspěšná, byť její účastníci horu zdolali o dva roky později.

 

Zdroj: zpravy.aktualne.cz