Dálnice D48 zprovoznění úseku Palačov - Nový Jičín

“D48 Bělotín - Rybí, I. etapa” bylo potvrzeno, že do 6.12.24 bude převeden provoz na oba jízdní pásy v celé délce 8,2 km stavby a pak budou probíhat dokončovací práce, aby mohla být stavba uvedena do provozu v termínu 19.12.2024.

 

dalnice d48 usek palačov

 

Dne 19. prosince 2024 se dočkají nejen obyvatelé regionu, ale všichni řidiči využívající tuto dopravní tepnu. Po mnoha letech plánování a výstavby bude otevřen nový úsek dálnice D48 mezi Palačovem a Novým Jičínem. Tato významná dopravní stavba přináší řadu benefitů, jako je zvýšení bezpečnosti, plynulost dopravy a zkrácení cestovní doby.

Nový úsek dálnice měří 8,2 kilometrů a nabízí dva jízdní pruhy v každém směru. Jeho otevření výrazně zlepšuje dopravní dostupnost regionu a odlehčuje přetíženým silnicím nižších tříd. Řidiči se tak mohou těšit na pohodlnější a rychlejší cestování mezi Palačovem a Novým Jičínem.

 

dalnice d48

 

Otevření dalšího úseku dálnice D48 je významným milníkem pro celý region. Nová dálnice přispěje k rozvoji ekonomiky, zvýší kvalitu života obyvatel a usnadní cestování všem řidičům.

Zdroj: www.rsd.cz

Odstávka vody SMVAK OSTRAVA 27. listopadu 2024

Datum Plánované ukončení orientačně Číslo Obec Předběžná lokalizace poruchy Dotčená oblast Způsob náhradního zásobování Typ poruchy
25.11.2024 27.11.2024 14:00 117926 Příbor, Příbor Bonifáce Buska u č.p. 97- porucha na staré VP ulice Bonifáce Buska, Karla Čapka, Jičínská, Lidická, U brány, Místecká, dle mapového podkladu Umožněno předzásobení a následně přistavení cisterny Ověřená

 

SMVAK OSTRAVA Příbor

 

smvak příbor ostrava nový jičín

Přílohy
pdfSMVAK OSTRAVA Příbor [pdf, 238 kB]
Výluka Příbor

Dopravní terminál Frenštát pod Radhoštěm - veřejná zakázka

Město Frenštát pod Radhoštěm vypsalo veřejnou zakázku na zpracování projektové dokumentace dopravního terminálu.

Předmětem veřejné zakázky je vytvoření dopravního terminálu ve Frenštátě pod Radhoštěm, který bude částečně fungovat v módu P+R společně s nástupišti autobusové dopravy. Dopravní terminál se nachází v centru města, asi 265 m docházkové vzdálenosti od náměstí Míru a 380 m od železniční zastávky Frenštát pod Radhoštěm město. Přístavba garáží a parkoviště a stavba nového autobusového nástupiště budou umístěny při ulici Rožnovská. Jedná se o suterénní stavbu o jednom podzemním podlaží. Součástí plnění veřejné zakázky je rovněž provedení projekčních činností spočívajících ve vypracování projektové dokumentace (navazující na zadavatelem poskytnuté podklady) a poskytnutí souvisejících činností, zhotovení dokumentace díla.

 

term01

 

Podkladem ke zpracování projektové dokumentace je studie vypracována Ing. arch. Martin Foldyna. Studie je součástí příloh veřejné zakázky.

 

term08

 

Zdroj: www.msstavby.cz

TATRA T6000 - Tohle chceme vidět na silnici!

Český umělec navrhl úžasnou sportovní tatrovku. 

I když Českou republiku můžeme díky přítomnosti několika výrobních závodů různých automobilek považovat za automobilovou velmoc, v jedné kategorii naše země silné jméno nemá.

 

Na rozdíl třeba od Itálie, Japonska nebo Německa nemáme tak výraznou pověst ve výrobě sportovních vozů. Je to vlastně logické, vždyť naše země byla dlouhá desetiletí součástí východního bloku, v němž pro výkonné sporťáky jednoduše nebylo místo.

 

Tatra T6000-1

 

Socialistické automobilky se věnovaly produkci hlavně „obyčejných“ vozidel, navíc měly často svoje vlastní problémy, které souvisely s hospodářskou situací zemí východního bloku.

A jasně, pokusy o produkci sportovních aut samozřejmě u známých značek socialistického východu najdeme, v Československu jde například o elegantní Škodu 110 R nebo třeba modely Garde a Rapid. Jenže tato auta sice sportovně vyhlížela, využívala však techniku standardních sériových vozů, takže ve výsledku moc sportovní ani výkonná nebyla.

Vznikaly u nás také zajímavé sportovní prototypy, ale že by alespoň malosériově vyráběl nějaký silný supersport, to bylo nemyslitelné. V roce 1989 však přišla změna režimu, která povzbudila různé podnikavce k tomu, že by se do výroby sportovních aut pustili.

 

Tatra T6000-2

 

Jedním z nejznámějších takových projektů je MTX Tatra V8, který sice má kořeny ještě v 80. letech, kdy vznikly první návrhy, ale realizace se dočkal až v letech devadesátých. Vzhled navrhl legendární designér Václav Král, technický základ pocházel z Tatry 613.

Ani tento pokus o supersport však nemůžeme považovat za úspěšný - v plánu totiž byla stokusová série, jenže nakonec v letech 1991 až 1993 vznikly jen tři kusy. Je ale možné, že se s odstupem let dočkáme ještě dalších exemplářů, firma MTX totiž nedávno oznámila, že postaví dalších 10 strojů, které budou prakticky totožné s originály. Stát mají do 10 milionů korun.

 

Tatra T6000-3

 

Právě na MTX Tatra V8 jsme si vzpomněli, když jsme nedávno na portálu ArtStation narazili na koncept Tatra T6000, za nímž stojí český 3D umělec Martin Vaněk. Martin totiž navrhl studii právě supersportovní tatrovky.

A je to vážně pecka. Vůz kombinuje retro prvky s futuristický designem, je krásně uhlazený, placatý a široký. Na klasické tatry koncept navazuje například nádhernými koly, ploutvičkou na zádi nebo důrazem na co nejlepší aerodynamiku, kterou podtrhuje částečné zakrytování zadních kol.

Moderně zase působí karbonové aerodynamické prvky, difuzor nebo řešení zadních světlometů. O technice, kterou by si Martin Vaněk u takového auta představoval, bohužel nic nevíme, vzhledem k přítomnosti výfukové soustavy ale jasně počítá s přítomností spalovacího motoru.

 

Tatra T6000-4

 

Zdroj: https://martin_vanek.artstation.com, www.garaz.cz

 

Odstávka vody SMVAK OSTRAVA 20. listopadu 2024 - Příbor

Datum Plánované ukončení orientačně Číslo Obec Předběžná lokalizace poruchy Dotčená oblast Způsob náhradního zásobování Typ poruchy
18.11.2024 20.11.2024 11:00 117856 Příbor, Příbor Jičínská č.p. 1415- porucha na ventilu VP ulice Jičínská, Tyršova, Štefanikova, dle mapového podkladu Umožněno předzásobení Ověřená

 

smvak

 

SMVAK Příbor

Tramvaj Tatra T3 je ikona českých ulic. Je to druhá nejpočetnější tramvaj na světě a jezdí dodnes. Existuje i jako kupé

Tatra T3 patří mezi legendární tramvaje, však jde o druhé nejvíce vyráběné tramvajové vozidlo na světě. Jaký je její příběh?

 

Tramvaj T3

 

Tatra dnes funguje jako výrobce nákladních vozidel, v minulosti ale její portfolio bylo značně různorodější. A to nemáme na mysli jen luxusní vozidla, „papalášfároše“ z éry socialistického Československa. S odkazem na někdejší začlenění do koncernu Ringhoffer název Tatra jeden čas nesly i tramvaje. Nejznámější (a nejúspěšnější) z nich byla Tatra T3, jejíž sériová výroba začala v roce 1962. Dodnes je přitom úkazem v ulicích mnoha měst.

Tatra T3 byla dílem smíchovského podniku Tatra Smíchov, který se v šedesátých letech stal součástí podniku ČKD Praha. Historicky nicméně šlo o slavné Ringhofferovy závody, do nichž v době první republiky byly začleněny mnohé firmy, včetně dnešní Tatry.

Vývoj započal v roce 1960, koncepčně tramvaj přímo navazovala na svého předchůdce, Tatru T2. Šlo tudíž opět o jednosměrné, jednočlánkové vozidlo s dvěma dvounápravovými podvozky, které bylo schopné jezdit buď sólo, nebo v soupravě. Koncepci se říká PCC a je původem americká – díky ještě meziválečné spolupráci se Západem.

 

Tramvaj T3 - 1

Důraz na nízkou hmotnost

Na předchůdce měla novinka navázat vysokou přepravní kapacitou, která se postupně u československých derivátů ustálila na 110 osobách - 23 sedících a 87 stojících. Rozdílem proti T2 však měla být lehčí konstrukce, vysoká hmotnost totiž T2 limitovala na kolejích s nekvalitním svrškem. Proto nová tramvaj dostala skořepinové laminátové čelo a zcela přepracovanou skříň. Stroj navíc použil na svou dobu moderní materiály, ať už právě sklolaminát nebo plasty. I díky tomu tak šlo v době vzniku o moderní stroj.

Hlavním konstruktérem se stal Antonín Honzík, zatímco konstrukci elektrické výzbroje vedl Vladimír Zouhar. Autorem vnějšího vzhledu pak byl František Kardaus, který už navrhoval předcházející T2. Na designu je to znát, protože T3 na předchůdce opticky navazuje. Rozdílem je však třeba dvojice čelních světlometů místo jednoho.

První prototyp s evidenčním číslem 6101 zahájil zkušební jízdy na podzim roku 1960, krátce po premiéře na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, přičemž probíhaly v Praze. Nejprve jezdil bez cestujících, ty poprvé svezl až 21. června 1961, kdy už začal jezdit na pravidelných linkách.

Místo koženkových sedaček slavná sedadla

Proti pozdějším sériovým kusům se lišil hlavně dveřmi. Přední a zadní byly širší a střední užší, ve stylu T2, zatímco sériové vozy dostaly trojici sjednocených dveří stejné šířky.

Interiér tehdy sázel ještě na koženkové červené sedačky v příčném uspořádání 1+1, které měly i první sériové vozy. Až u vozů od roku 1964 byly nahrazeny za dodnes známá laminátová sedadla od návrháře Miroslava Navrátila, zpestřená střídáním šedé a červené barvy. Specialitou bylo také stanoviště pro průvodčího, až vozidla v sedmdesátých letech byla upravena pro samoobslužný provoz.

 

Tramvaj T3 - 2

Potíže s infrastrukturou

Sériová výroba započala v roce 1962 a v následujících letech rychle rostla. Tatra T3 tak expandovala do českých a slovenských měst. Vedle „domovské“ Prahy tak „té-trojka“ brzy jezdila také třeba v Plzni, Ostravě nebo Bratislavě. Později následovala i mnohá další města.

Zajímavostí přitom je, že konkrétně v Praze se na rozšíření stroje musela připravit také infrastruktura. Bylo nutné zvýšit kapacitu napájecí soupravy, aby nedocházelo k výpadkům, upravovaly se i oblouky, aby se na nich mohly vedle sebe míjet dvě tramvaje.

Už během šedesátých let se pak Tatra T3 stala důležitým vývozním artiklem. Tramvaje mířily hlavně do Sovětského svazu, konkrétně začaly jezdit třeba v Moskvě, Ufě, Kursku, Kyjevě, Doněcku, Oděse nebo Záporoží. Později bylo vozidlo vyváženo také do NDR nebo Jugoslávie.

Export umožňovala univerzálnost stroje. Dle potřeby smíchovský podnik montoval podvozky pro normální rozchod kolejí 1.435 mm, tak i pro široký rozchod 1.524 mm nebo naopak úzkokolejky 1.000 mm. Pro SSSR navíc vznikl i derivát jen se dvěma bočními dveřmi (bez středových) a vyšším počtem sedaček, tzv. typ T3SU.

Postupné inovace

V průběhu let byl navíc stroj postupně inovován. V kabině tak třeba zmizelo stanoviště pro průvodčího, zatímco kabina řidiče se stala zcela uzavřenou. Měnila se okna a doplňovaly se další přidržovací tyče pro cestující. Řešil se též úspornější provoz.

V roce 1967 se začala vyrábět i kloubová tramvaj Tatra K2, která byla alternativou ke dvoučlenným soupravám tvořeným dvěma vozy zapřaženými za sebe. K2 byla šestinápravový stroj s dvěma články, s kloubovým spojením s průchodem krytým měchem. Stroj objednali v Brně nebo Ostravě, zamířil také do Jugoslávie a Sovětského svazu.

Postupnými modernizacemi navíc vznikly také různé podtypy T3, ať už s inovovaným designem nebo vylepšenou technikou. Zajímavostí byla třeba Tatra K3R-NT, tříčlánková tramvaj s nízkopodlažnou středovou částí vzniklá v rámci modernizace T3 pro Plzeňské městské dopravní podniky v letech 2005 až 2006. Tatra T3R z poloviny devadesátých let zase byla kompletně modernizovaná T3 s novým designem pro Brněnský dopravní podnik.

Zapomenout pak nesmíme ani na T3 Coupé, výletní tramvaj postavenou mezi lety 2017 a 2018 pro pražský dopravní podnik, a to v rámci přestavby jednoho z kusů T3R.P. Za designem stojí návrhářka Anna Marešová, která přímo navázala na původní myšlenku Františka Kardause. Podle původního nápadu mělo jít o kabriolet, kvůli bezpečnosti a snaze o celoroční provoz však nakonec byl stroj zastřešen.

 

Tramvaj T3 coupe

Místo novinky nutné modernizace

Bohužel nedostatek financí a tím i nedostatek prostoru pro inovace způsobený centrálním hospodářstvím se projevil také u této tramvaje. Podle původních plánů se T3 měla dostat na konec své životnosti po dvaceti letech provozu, v osmdesátých letech tak mělo dle těchto plánů již dojít na výměnu prvních kusů za nové stroje. Jenže moderní náhrada za ně nebyla, a tak se T3 vyráběla dál.

Tatra T3 se nakonec produkovala až do roku 1997, devadesátá léta byla nicméně už hlavně ve znamení rozsáhlých modernizací již postavených kusů. Ty už si některé dopravní podniky realizovaly samy, starala se o ně také třeba šumperská strojírna PARS.

Celkem má slavný stroj na svém kontě 13 945 postavených kusů, díky čemuž je druhou nejvíce vyráběnou tramvají na světě. Více kusů na svém kontě má jen sovětský KTM-5 se 14 991 postavenými exempláři.

Konkrétně v Praze pravidelný provoz původní T3 skončil v roce 2011. Dnes lze však stroje potkávat na tzv. nostalgické lince 23. V jiných městech je stroj pořád v provozu, nedávno některé dříve vyřazené stroje zamířily na válkou poničenou Ukrajinu.

 

 

Zdroj: www.kralovstvizeleznic.cz, www.youtube.cz, www.garaz.cz, www.dpp.cz