Před devadesáti lety, 23. prosince 1934 vyrazila z Prahy první expedice, která by mohla nést označení „Tatra kolem světa“. Posádku speciálně upravené Tatry 72 tvořili manželé Růžena a Jiří Baumovi. Objeli celý svět. Jejich dobrodružství popisuje Pavel Bek, kurátor Muzea nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici a také autor výstavy o cestách Jiřího Bauma a jeho ženy.

Říkalo se jí „Miss Australia“ a projela Austrálii, Japonsko, západ USA a celou Afriku. Řeč je o expediční Tatře 72, kterou si nechali postavil manželé Baumovi. Za první republiky to byli slavní cestovatelé, později jejich jméno poněkud upadlo v zapomnění. Muzeum nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici připravilo výstavu, která jejich cesty připomíná. Kurátorem výstavy je historik Pavel Bek.

Rodina Baumova psala za první republiky i za Protektorátu pozoruhodný příběh. Jiří Baum cestoval nejprve se společníky, později se svojí ženou po celém světě. Pak se zapojili do odboje i s jeho sestrou Annou Pollertovou. Tu to stálo život, byla popravena. Jiří Baum za války také zahynul.

Proč cesty Jiřího Bauma a jeho ženy upadly tak trochu do zapomnění?
Myslím si, že je „přebil“ Hanzelka se Zikmundem. A souvisí to i s nástupem nových médií. Hanzelka se Zikmundem vydávali po válce spoustu knih, byli v rádiu. Na svých cestách natáčeli, jejich filmy se promítaly v kinech. Když nastoupila televize, tak se objevovali i tam. Prostě byli neuvěřitelně populární. Přitom jejich inspirace byli právě Baumovi, sochař Foit (František Vladimír Foit podnikl s Jiřím Baumem v roce 1931 cestu po Africe ve voze Tatra 12 – pozn. red.). Zikmund s Hanzelkou se dokonce v Africe s Foitem a jeho ženou setkali. Sochař vyjel po válce Tatrou 57 do Afriky a už tam po únoru 1948 zůstal.

Hrálo v „zapomnění“ Jiřího Bauma roli, že on sám zahynul během 2. světové války?
Ano, zcela jistě. I když jeho žena Růžena Baumová se i po válce zasadila o nová vydání cestovatelských knih svého muže. Vycházely ještě v 50. letech minulého století.

Jaká byla motivace Jiřího Bauma k cestování? Z četby jeho knih lze nabýt dojmu, že šlo o vědecké poznání. Bylo to však hned od počátku?
Jeho první cesta vedla krátce po skončení první světové války do Spojených států. Dostal stipendium jako středoškolák. O stipendium se rozdělil se svým kamarádem a za oceán se tak vypravili oba. Odcestovali na rok, to mu bylo 21 let. Tam zcela jistě poznal, že jej lákají dálky. Následoval pobyt v Brazílii na farmě, kterou tam provozovala s manželem jeho sestra. Následně dostudoval přírodovědu na Univerzitě Karlově se zaměřením na broučky, pavouky a podobnou havěť… Ale zároveň se vzdělával i jazykově.

Jiří Baum byl prý mimořádně jazykově vybaven…
Údajně ovládal 11 jazyků. Uměl arabštinu a malajštinu. Co se týká arabštiny, tak je zajímavé, že se vzdělával u Aloise Musila (český orientalista, biblista, cestovatel, etnograf, spisovatel a moravský katolický kněz, přezdívalo se mu „český Lawrence z Arábie“, více čtěte ZDEnebo podrobněji: ZDE). Ale neabsolvoval.

Kdy se v cestování Jiřího Bauma poprvé objevil automobil?
Možná to bylo při pobytu v USA. V archivu se dochovaly snímky aut ze Singapuru z 20. let, na kterých je jeho auto.

A kdy se v Baumově cestování objevuje poprvé vůz značky Tatra?
Bylo to hned počátkem 30. let. Šlo o vůz Tatra 12, ve kterém spolu se sochařem Foitem přejeli v roce 1931 celou Afriku.

To bylo upravené auto? Něco, co bychom dnes označili za expediční speciál?
Ano, ale na klasickém chassis Tatry 12. Konstrukce Hanse Ledwinky byla hodně dobrá do terénu. Odpovídala stavu silnic v tehdejším Československu. A tím, že projeli Afriku a vrátili se domů i s pojízdným autem, tak schopnosti tatrováckého řešení potvrdili. Vozidlo bylo upraveno v karosárně O. Uhlík v pražských Strašnicích. A jednalo se o velmi promyšlenou úpravu. Ukazuje to kresba, která se dochovala. Vozidlo bylo upravené na spaní, v jeho zadní části byla sklopná plocha, která prodlužovala „postel“. V levé přední části se nacházela nádrž na 40 litrů vody. Vozili se sebou koš s nádobím, stan i pušku. Dokonce mysleli na prostor pro kosti, luky, zbraně, oštěpy a stažené kůže.

Ovšem nejslavnějším autem Baumových byl expediční speciál postavený na podvozku Tatry 72. Bylo snadné pro civilní zákazníky podvozek získat? Původně šlo o vozidlo určené pro vojáky.
Baumovi propagovali značku Tatra. Z každé jejich cesty automobilka uspořádala reklamní kampaň. V časopisech vycházely celostránkové inzeráty s titulkem: „Nový důkaz spolehlivosti vozů Tatra“ a dále inzerát pokračuje výtahem z Baumova dopisu. „Pro vůz to byla dobrá zkouška. Měli jsme strašná vedra a někdy teploměr ukazoval po celý den ve voze 46 až 48 stupňů Celsia. Dostali jsme se až ke zlatým polím ve vnitrozemí…“

Baumava tatra měla jiný rozvor kol než sériově vyráběné podvozky Tater 72. Vyjela takto přímo z továrny zřejmě připravená na následnou montáž expediční obytné nástavby. V knize dodávek je tatra Baumových zachycená. Vidíme tady vozy vyrobené pro ministerstvo obrany a pak jednu pro Jiřího Bauma z Prahy a u něj jsou uvedeny speciální rozměry. Dochovalo se jak výrobní číslo podvozku, tak výrobní číslo motoru.

Existuje nějaký doklad, že by Tatra měla z cest Baumových přímý ekonomický profit? Prodali třeba Tatry 72 do Japonska či Austrálie?
Ne, Tatry 72 šly do československé armády, pro kterou je nakupovalo ministerstvo národní obrany. Nějaká chassis šla do Švýcarska a do Čankajškovy Číny. Byly to však malé počty kusů.

Ale to nebyl hlavní důvod, proč Baumovi s Tatrou 72 cestovali po Austrálii a Africe, že?
Jiří Baum byl zástupcem Národního muzea. Pro něj sbíral vzorky zoologického materiálu. Dělal to osobně, či je získával od místních. A také se setkávali s mnoha zajímavými lidmi. Třeba v Austrálii narazili na Williama Sempilla (šlo o Williamae Francis Forbes-Sempilla, skotského šlechtice, letce a špiona, více čtěte ZDE). To je hrozně zajímavá postava z vysoké britské společnosti. Jako jeden z prvních pilotů dokázal odstartovat z paluby lodě a podílel se na vývoji prvních britských letadlových lodí. Když se mu začalo nedostávat peněz, tak to, co věděl, prodal Japoncům. Japonci jako první na světě spustili na vodu letadlovou loď stavěnou od počátku jako letadlová. Byla to loď Hóšó, která předběhla britskou letadlovou loď Hermes.

Baumovi museli být společensky velmi obratní. V cestopisu po Japonsku vyplývá, že se stýkali s vyšší společností.
V Japonsku se začali stýkat s rodinou Shimadzu, což bylo přes československého konzula v Osace Jana Fierlingera. Jejich firma existuje dodnes a podniká dnes i v České republice. Přes ně se dostali ke švagrovi tehdejší císařovny. Dostat se do předpokojů japonské císařské rodiny, to je podle mě na české cestovatele té doby velmi slušný výkon.

Byli ve své době Baumovi slavní?
Ano. Zaprvé: vydávali knihy. Za druhé: po návratu z cest pořádali přednášky. A měli i mezinárodní věhlas. Dokazuje to i dokument z roku 1938. A když v roce 1938 cestovali po Africe, byly hlavní hvězdy slavnostního večera v johannesburském hotelu Carlton, který pořádal československý kroužek ke 20. výročí vzniku Československa. Jiří Baum tam měl pětačtyřicetiminutovou přednášku o cestách.

Knížky, přednášky, sběr materiálů pro Národní muzeum. Baumovi museli být velmi pracovití.
Byli. Obecně objem práce, který naši předkové zvládali, by pro mnoho dnešních lidí byl až překvapivý. Byli zvyklí číst, psát, celoživotně studovat a pracovat.

Vraťme se k australské cestě. Jak Baumovi v tatrovce fungovali?
Jezdili v ní, spali v ní, jedli v ní, prostě v tom autě žili. Samozřejmě, když dorazili do nějakého většího města, tak se ubytovali v hotelu. Na cestách si zachovávali úroveň: paní Baumovou vidíme na fotkách v kostýmku, v rukavičkách, s psaníčkem a v bílých botkách. To vše uprostřed přístavní špíny během vykládání auta. Pan Baum nosil sako, kalhoty, polobotky a samozřejmě klobouk.

Jak bylo během expedice po Austrálii důležité fotografování?
Fotografická dokumentace byla jedním z hlavních cílů cesty.

Dokázali v roce 1935 přejet autem Austrálii napříč, ze západu na východ. To tehdy musel být výkon…
I dnes je to náročné. Připočtěte si tehdejší stav cest. Při průjezdu průsmykem Madura se jejich auto pohybovalo v offroad terénu. Dokonce místní jim říkali, že pro vůz Baumových je průsmyk Madura neprůjezdný. Oni to zvládli, auto obstálo.

Co se o cestách Baumových dochovalo v archivech a muzeích?
V Regionálním muzeu Kopřivnice jsou fotografie Jiřího Bauma, které poslal z Austrálie syn Baumových Petr Baum. Dále se v Archivu Národního muzea nachází několik fondů týkajících se činnosti a cest Jiřího Bauma.

Baumovi si své cesty financovali sami?
Zřejmě ano. Jiří Baum pocházel z velmi dobře situované rodiny.

Byli to vlastenci?
Ano, to je vidět na příkladu Baumovi sestry Anny Pollertové, která šla „do hrdel a statků“. Vkládala do protinacistického odboje velké finanční prostředky. To samé zřejmě dělal i Jiří Baum. Mimochodem, z cesty po Africe se do Československa se vrátili v březnu 1939, těsně před okupací nacisty. Přitom celníci ve Švýcarsku se podivovali, proč se vracejí.

Jaké byli osudy rodiny Baumových po druhé světové válce?
Růžena Baumová zemřela na začátku roku 1975 v socialistickém Československu. Baumovi měli již zmiňovaného syna Petra (narozen v roce 1941), který emigroval do Austrálie. Po roce 1989 pravidelně přijížděl do Česka.

Mimochodem. Co se s jejich expediční Tatrou 72 stalo? Jsou po ní nějaké stopy?
Prý byla údajně za okupace převezena na statek ve středních Čechách. Němci Tatry 72 rekvírovali jako vojenské auto a Baumovi jej chtěli před tímto osudem ochránit. Baumovi jej dali „na špalky“ a nástavba sloužila jako kurník. Ale jsou to informace z doslechu.

Zdroj: www.idnes.cz