V 84. díle seriálu Zaniklé tratě se podíváme na lokálku, jejíž počáteční úsek přetnula přistávací dráha letiště Mošnov, a další část byla později opuštěna kvůli stavbě seřaďovacího nádraží kopřivnické Tatry. Zamíříme na domovskou dráhu legendární Slovenské strely ze Studénky místního nádraží do Kopřivnice.

Pokusů postavit železniční spojení Kopřivnice a Severní dráhy císaře Ferdinanda bylo hned několik. První v roce 1872 zmařilo plánované křížení s průplavem Odra – Dunaj a nakonec i ekonomická krize, druhý pokus v roce 1875 zase nedostatek peněz.

Úspěšní byli až bratři Gutmannové, spolumajitelé Vítkovického horního a hutního těžířstva, kteří měli peněz dost. Gutmannové koupili ve Štramberku vápencový lom Kotouč a potřebovali vytěžený kámen co nejlaciněji a nejjednodušeji dovážet do vítkovických hutí.

Jenže doprava koňskými povozy ze Štramberka do Studénky, kde se vápenec překládal do vagonů, byla příliš složitá. Bratři se proto rozhodli postavit mezi Štramberkem a Studénkou úzkorozchodnou neveřejnou dráhu. To se ovšem nelíbilo místním. Tak dlouho si stěžovali ve Vídni, až nakonec vznikl projekt normálněrozchodné veřejné železnice.

První vlaky mezi Studénkou, Příborem, Kopřivnicí a Štramberkem projely těsně před Vánocemi v roce 1881, osobní doprava na trati začala fungovat asi až o půl roku později. Provozní délka trati byla 18,285 km, stavební délka 18,545 km, maximální sklon 17 % a nejmenší poloměr oblouku 125 m.

Dopravu na místní dráze zajišťovaly nejprve parní lokomotivy pozdější řady 310.9 a 422.9, v roce 1930 se na trati objevil první motorák, věžák M120.401. Zajímavé je, že byl později, už jako M120.903, přestavěn na pohon zemním plynem. U Příbora se totiž nacházelo jeho ložisko, a tak byla u kolejí postavena čerpací stanice. Doklady o tom, jak spolehlivý byl provoz na plyn, se však nedochovaly.

Protože se na dráhu v Kopřivnici napojovalo vlečkové kolejiště vagonky Tatry, je logické, že se na trati do Studénky zajížděly všechny tatrovácké výrobky. Ať už vagony nebo motorové vozy. Svoje první kilometry tady najela i slavná Slovenská strela.

 

 

Trať byla zestátněna až v roce 1951, jako jedna z posledních. V tu dobu se už začalo mluvit o jejím částečném konci. U Mošnova se totiž mělo začít stavět velké letiště a jeho přistávací dráha by křížila koleje. Letadla dostala přednost a 1. června 1959 byla zprovozněna přeložka a původní úsek mezi Studénkou a Sedlnicemi byl snesen.

Druhý úsek mezi Příborem a Kopřivnicí byl nahrazen v březnu 1979. Kvůli nárůstu výroby nákladních automobilů v Tatře bylo nutné postavit kapacitní seřaďovací nádraží, jenže u staré tratě pro něj nebylo místo. Vznikla proto další přeložka, kvůli které zanikla stanice Lubina, dříve Drnholec nad Lubinou a vlastně i staré nádraží v Kopřivnici.

Přes rybníky k letišti

V tomto díle Zaniklých tratí se nejprve podíváme na místní nádraží ve Studénce. Zjistíme, že budova nikdy nesloužila cestujícím. Ukážeme si polorozpadlé depo místní dráhy a vysvětlíme si, co znamenal termín Dynalkol.

Samozřejmě se projdeme po ikonických mostech. Nejprve po soumostí přes říčku Mlýnku, potom přes ocelový most přes Odru a nakonec i přes dlouhý inundační most. Zhruba před 15 lety na nich byly koleje a používaly se k odstavování správkových vozů, dnes po nich vede alespoň cesta pro pěší a cyklostezka.

Ukážeme vám nejstrmější úsek zrušené části tratě, a také místo, kde od roku 1947 stávala zastávka Albrechtičky. Podíváme se až k plotu mošnovského letiště. S kamerou jsme zašli co nejblíže místu, kde stávala stanice Sedlnice, před několika lety ovšem na jejím místě vznikly obří skladovací haly. Aspoň, že nám zbyly historické fotky.

Od Příbora do Kopřivnice

Nevynechali jsme ani druhý zaniklý úsek. Začneme hned na jeho začátku za Příborem. Těleso dráhy je tam velmi dobře patrné, místy slouží jako cesta. Na kraji Kopřivnice jsme objevili původní mostek přes Sýkoreček a zjistili jsme, že staré kopřivnické nádraží stále stojí, jen se v jeho areálu dnes vyrábí nábytek.

I přes několik zaniklých úseků trať ze Studénky do Kopřivnice za téměř 150 let existence mnohokrát obhájila svůj smysl. Naposledy v roce 2015, když z ní byly vyvedeny koleje na mošnovské letiště. No, a Slovenská strela po ní z Kopřivnice vyráží dodnes.

Zdroj: www.idnes.cz

Kdo bude v příštích čtyřech letech rozhodovat o směřování Příbora? Ustavující zasedání zastupitelstva ve středu 4. listopadu 2026 dalo jasnou odpověď. Starostou města byl zvolen Mgr. Jiří Tuza, MBA, místostarostkou se stala Ing. Dana Forišková, Ph.D. Zastupitelé zároveň vybrali členy rady města a rozhodli o zřízení výborů.

Říjnové komunální volby tak dostaly konkrétní pokračování. Jednadvacet zastupitelů složilo zákonem předepsaný slib a zahájilo své působení ve volebním období 2026–2030. Zasedání zahájila Dana Forišková, která nově zvolené členy zastupitelstva ke složení slibu vyzvala.

Pro obyvatele města je ustavující zasedání především okamžikem, kdy se volební výsledky proměňují v konkrétní odpovědnost. Nově obsazené vedení bude stát před rozhodnutími, která se postupně promítnou do každodenního života v Příboře i jeho místních částech.

Vedle starosty a místostarostky zasednou v sedmičlenné radě města také Gabriela Grodzová, Patrik Nedoma, Iveta Šitavancová, Jan Monsport a Radek Jurečka. Společně tak tvoří tým, který vstupuje do nového období správy města.

Důležitou součástí jednání bylo také ustavení výborů. Zastupitelé rozhodli o zřízení finančního a kontrolního výboru i osadních výborů pro Hájov a Prchalov. Právě zastoupení místních částí přináší prostor pro řešení potřeb obyvatel, jejichž každodenní starosti mohou být odlišné od těch v centru Příbora.

Finanční výbor povede Josef Podstavek. Jeho dalšími členy jsou Milan Gabzdyl, Tomáš Jiřík, Kamila Nenutilová, Ondřej Rečka, Anna Štěpánová a Zuzana Turková.

Předsedkyní kontrolního výboru byla zvolena Simona Macková. Ve výboru dále zasednou Oldřich Filip, Jan Krišák, Karolína Monsportová, David Obercian, Jaromír Šitavanc mladší a Arnošt Vaněk.

Osadní výbor Hájov bude pracovat pod vedením Radka Jurečky. Doplní jej Pavel Kocourek, Jaroslav Šrámek, Iveta Linartová, Petr Böhm, Aleš Kryške a Martin Böhm.

Složení nového zastupitelstva vychází z komunálních voleb, které se uskutečnily 9. a 10. října 2026. Důvěru voličů získalo šest volebních subjektů. Nejsilnější zastoupení má s deseti mandáty uskupení PŘÍBOR JE NÁŠ DOMOV.

Kdo bude v zastupitelstvu hájit zájmy obyvatel?

• PŘÍBOR JE NÁŠ DOMOV – 10 mandátů: Jiří Tuza, Gabriela Grodzová, Radek Jurečka, Patrik Nedoma, Hana Hrnčířová, Iveta Šitavancová, Ondřej Sýkora, Josef Podstavek, Pavel Kocourek a Milan Střelka.

• SPOLEČNĚ PRO PŘÍBOR – 4 mandáty: Pavel Netušil, Simona Macková, Milan Gabzdyl a Lucie Caloňová.

• ŽIJEME! PŘÍBOR – 2 mandáty: Pavel Debef a Miroslava Motlíčková Ratajová.

• PŘÍBORŠTÍ DEMOKRATÉ – 2 mandáty: Valentin Putala a Kamil Bordovský.

• KDU-ČSL – 2 mandáty: Dana Forišková a Jan Monsport.

• SPD PŘÍBOR – 1 mandát: Robert Rosmarin.

Obsazením funkcí práce nového zastupitelstva teprve začíná. O tom, jaké bude volební období 2026–2030, rozhodnou konkrétní kroky, schopnost spolupracovat a ochota naslouchat obyvatelům. Právě podle výsledků budou moci Příbořané posuzovat, jak zvolení zástupci s jejich důvěrou naložili.

Novému vedení města i všem zastupitelům přejeme dobrá rozhodnutí, otevřenou komunikaci a dostatek odhodlání pracovat pro celý Příbor, Hájov i Prchalov.