V 84. díle seriálu Zaniklé tratě se podíváme na lokálku, jejíž počáteční úsek přetnula přistávací dráha letiště Mošnov, a další část byla později opuštěna kvůli stavbě seřaďovacího nádraží kopřivnické Tatry. Zamíříme na domovskou dráhu legendární Slovenské strely ze Studénky místního nádraží do Kopřivnice.

Pokusů postavit železniční spojení Kopřivnice a Severní dráhy císaře Ferdinanda bylo hned několik. První v roce 1872 zmařilo plánované křížení s průplavem Odra – Dunaj a nakonec i ekonomická krize, druhý pokus v roce 1875 zase nedostatek peněz.

Úspěšní byli až bratři Gutmannové, spolumajitelé Vítkovického horního a hutního těžířstva, kteří měli peněz dost. Gutmannové koupili ve Štramberku vápencový lom Kotouč a potřebovali vytěžený kámen co nejlaciněji a nejjednodušeji dovážet do vítkovických hutí.

Jenže doprava koňskými povozy ze Štramberka do Studénky, kde se vápenec překládal do vagonů, byla příliš složitá. Bratři se proto rozhodli postavit mezi Štramberkem a Studénkou úzkorozchodnou neveřejnou dráhu. To se ovšem nelíbilo místním. Tak dlouho si stěžovali ve Vídni, až nakonec vznikl projekt normálněrozchodné veřejné železnice.

První vlaky mezi Studénkou, Příborem, Kopřivnicí a Štramberkem projely těsně před Vánocemi v roce 1881, osobní doprava na trati začala fungovat asi až o půl roku později. Provozní délka trati byla 18,285 km, stavební délka 18,545 km, maximální sklon 17 % a nejmenší poloměr oblouku 125 m.

Dopravu na místní dráze zajišťovaly nejprve parní lokomotivy pozdější řady 310.9 a 422.9, v roce 1930 se na trati objevil první motorák, věžák M120.401. Zajímavé je, že byl později, už jako M120.903, přestavěn na pohon zemním plynem. U Příbora se totiž nacházelo jeho ložisko, a tak byla u kolejí postavena čerpací stanice. Doklady o tom, jak spolehlivý byl provoz na plyn, se však nedochovaly.

Protože se na dráhu v Kopřivnici napojovalo vlečkové kolejiště vagonky Tatry, je logické, že se na trati do Studénky zajížděly všechny tatrovácké výrobky. Ať už vagony nebo motorové vozy. Svoje první kilometry tady najela i slavná Slovenská strela.

 

 

Trať byla zestátněna až v roce 1951, jako jedna z posledních. V tu dobu se už začalo mluvit o jejím částečném konci. U Mošnova se totiž mělo začít stavět velké letiště a jeho přistávací dráha by křížila koleje. Letadla dostala přednost a 1. června 1959 byla zprovozněna přeložka a původní úsek mezi Studénkou a Sedlnicemi byl snesen.

Druhý úsek mezi Příborem a Kopřivnicí byl nahrazen v březnu 1979. Kvůli nárůstu výroby nákladních automobilů v Tatře bylo nutné postavit kapacitní seřaďovací nádraží, jenže u staré tratě pro něj nebylo místo. Vznikla proto další přeložka, kvůli které zanikla stanice Lubina, dříve Drnholec nad Lubinou a vlastně i staré nádraží v Kopřivnici.

Přes rybníky k letišti

V tomto díle Zaniklých tratí se nejprve podíváme na místní nádraží ve Studénce. Zjistíme, že budova nikdy nesloužila cestujícím. Ukážeme si polorozpadlé depo místní dráhy a vysvětlíme si, co znamenal termín Dynalkol.

Samozřejmě se projdeme po ikonických mostech. Nejprve po soumostí přes říčku Mlýnku, potom přes ocelový most přes Odru a nakonec i přes dlouhý inundační most. Zhruba před 15 lety na nich byly koleje a používaly se k odstavování správkových vozů, dnes po nich vede alespoň cesta pro pěší a cyklostezka.

Ukážeme vám nejstrmější úsek zrušené části tratě, a také místo, kde od roku 1947 stávala zastávka Albrechtičky. Podíváme se až k plotu mošnovského letiště. S kamerou jsme zašli co nejblíže místu, kde stávala stanice Sedlnice, před několika lety ovšem na jejím místě vznikly obří skladovací haly. Aspoň, že nám zbyly historické fotky.

Od Příbora do Kopřivnice

Nevynechali jsme ani druhý zaniklý úsek. Začneme hned na jeho začátku za Příborem. Těleso dráhy je tam velmi dobře patrné, místy slouží jako cesta. Na kraji Kopřivnice jsme objevili původní mostek přes Sýkoreček a zjistili jsme, že staré kopřivnické nádraží stále stojí, jen se v jeho areálu dnes vyrábí nábytek.

I přes několik zaniklých úseků trať ze Studénky do Kopřivnice za téměř 150 let existence mnohokrát obhájila svůj smysl. Naposledy v roce 2015, když z ní byly vyvedeny koleje na mošnovské letiště. No, a Slovenská strela po ní z Kopřivnice vyráží dodnes.

Zdroj: www.idnes.cz

Moravskoslezský kraj se stává dějištěm mimořádné kulturní události. Zámek v Bílovci hostí jedinečnou historickou výstavu s názvem Koruny Karla IV.. Návštěvníci mají neopakovatelnou příležitost spatřit na jednom místě mistrovské repliky korunovačních klenotů z pěti evropských zemí. Tato expozice, doplněná o fascinující archeologické nálezy a modely dobových staveb, představuje období vlády lucemburské dynastie v letech 1308–1437, kdy se české země staly středobodem evropského politického i kulturního dění.

Pět symbolů moci pod jednou střechou

Středobodem celé výstavy je kompletní zastoupení pěti korunovačních klenotů, které jsou úzce spjaty s osobou Karla IV. a jeho synem Zikmundem Lucemburským. Vidět tyto koruny pohromadě je naprostá vzácnost. V reálném světě by zájemce o jejich prohlídku musel procestovat pět různých států, a navíc by se k nim jako běžný návštěvník z přísných bezpečnostních důvodů vůbec nedostal.

Meziystavenými exponáty vévodí Svatováclavská koruna. Tuto nádhernou insignii nechal Karel IV. zhotovit v roce 1346 ke své korunovaci českým králem. Její nedozírně cenný originál odpočívá v přísně střežené Korunní komoře svatovítské katedrály v Praze.

Hned vedle ní se tyčí Koruna Svaté říše římské (často označovaná jednoduše jako říšská koruna). Právě tu měl Karel IV. na hlavě během své slavné císařské korunovace v Římě roku 1355. Tato koruna svým nezaměnitelným osmibokým tvarem a neobvykle bohatým osazením drahokamy a perlami symbolizuje absolutní vrchol světské moci ve středověké Evropě.

Návštěvníci si mohou prohlédnout také proslulou Železnou korunu lombardskou, jíž byl panovník korunován v Miláně na italského krále. Její název je odvozen od tenkého železného pásku zasazeného uvnitř – legenda totiž praví, že byl ukován z hřebů použitých při Kristově ukřižování. Tuto fascinující kolekci doplňuje koruna římská, jíž byl Karel IV. korunován v Cáchách, a Svatoštěpánská koruna uherských králů, trvale uložená v budapešťském parlamentu.

Zlatnické mistrovství, které bere dech

Výjimečnost expozice v Bílovci nespočívá pouze v poutavém historickém kontextu, ale také v samotném řemeslném zpracování. Rozhodně se nejedná o obyčejné turistické kopie. Tyto mistrovské repliky jsou výsledkem desetileté mravenčí práce špičkových evropských zlatníků a šperkařů.

Hlavním tvůrcem je věhlasný český klenotník Jiří Urban z Turnova, který dokázal středověké originály napodobit s takovou precizností, že i mnozí odborníci mají problém rozeznat repliku od původního díla. Na projektu se podílela také přední česká šperkařka Eva Víšková-Mrákotová z Pardubic, z jejíhož ateliéru pocházejí dokonalé kopie historických kamejí. Práce se středověkými smalty a složité zlacení pak byly svěřeny úzkému týmu specialistů ze Slovenska.

Skrytý středověk v zámeckém podzemí

Bílovecký zámek nabízí víc než jen přehlídku zlata a drahokamů. Organizátoři skvěle propojili oslnivý svět královských dvorů s lokální historií regionu. Součástí výstavy jsou originální iluminované rukopisy, detailní modely slavných staveb, ale především fascinující archeologické nálezy pocházející přímo z podzemí bíloveckého zámku.

Mezi největší lákadla z místních objevů bezesporu patří unikátní zásnubní prsten datovaný na přelom 14. a 15. století. Návštěvníci navíc získají výjimečnou možnost vstoupit do středověkého podzemí a na vlastní kůži si vyzkoušet tíhu dobových zbraní či oděvů.

Praktické informace pro návštěvníky

Představitelé zámku a kurátoři zdůrazňují, že cílem projektu bylo zprostředkovat návštěvníkům možnost „doslova se dotknout středověku“. Pro zájemce o detailnější vhled jsou připraveny i speciální komentované prohlídky provázené autory výstavy.

• Místo konání: Zámek Bílovec (Zámecká 2, Bílovec)

• Termín: 19. června – 20. září 2026

• Otevírací doba: Pondělí až neděle, od 10:00 do 17:00 hodin

• Vstupné: Základní 150 Kč | Zvýhodněné (děti, senioři, studenti) 100 Kč | Rodinné vstupné 350 Kč

VSTUPENKY ZDE:
www.korunykarla4.cz

Na podzim nás čeká důležité rozhodování o tom, kdo povede naše město v dalších čtyřech letech.
Letošní volby do obecních zastupitelstev přinášejí pro voliče i kandidáty několik novinek. Připravili jsme pro vás kompletní přehled termínů a pravidel, abyste měli všechny podstatné informace přehledně na jednom místě.

Pevný říjnový termín

Historicky poprvé se komunální volby řídí novelou Ústavy (č. 87/2024 Sb.), která sjednotila a zafixovala termín konání hlasování na první celý říjnový týden.
K volebním urnám se tak vydáme ve dnech:

• Pátek 9. října 2026 (od 14:00 do 22:00)

• Sobota 10. října 2026 (od 8:00 do 14:00)

Kde budeme v Příboře volit?

Tradičně budou pro voliče připraveny volební místnosti v našich obvyklých okrscích. Hlasování bude probíhat zejména v těchto lokalitách:

• Základní škola Příbor, Jičínská
• ZŠ npor. Loma, Školní
• Obecní dům, místní část Hájov
• Obecní dům, místní část Prchalov

(Přesné rozdělení ulic pod jednotlivé okrsky bude s předstihem zveřejněno na úřední desce a doručeno
do schránek spolu s hlasovacími lístky).

Vše, co potřebujete vědět před cestou k urnám v Příboře

Co musí vědět voliči a jak správně hlasovat?
Systém komunálních voleb patří k těm vůbec nejsložitějším. Zde je opáčko těch nejdůležitějších pravidel:

Kdo a kde může volit: Právo volit má každý občan ČR (případně občan EU s registrovaným pobytem v obci), kterému bude nejpozději druhý den voleb 18 let a má v Příboře trvalý pobyt. Na rozdíl od jiných voleb nelze hlasovat na voličský průkaz mimo místo svého trvalého bydliště.

Způsob hlasování (tzv. křížkování): Zastupitelstvo města Příbora má 21 členů. Na velkém hlasovacím lístku, který obdržíte do schránky nejpozději 3 dny před volbami, máte k dispozici přesně 21 křížků.
Můžete zakřížkovat celou jednu stranu (dáte hlas prvním 21 kandidátům této strany).
Můžete dát křížky jednotlivým kandidátům napříč různými listinami (maximálně však 21 křížků).
Můžete obě možnosti kombinovat (zakřížkujete stranu a k tomu vybrané kandidáty z jiných stran – hlasy se pak doplní kandidátům zakřížkované strany do počtu 21).

Důležité termíny pro kandidáty

Pro politické subjekty a nezávislé kandidáty platí pevně daný harmonogram, který vychází ze zákona:

4. srpna 2026 (do 16:00): Poslední možnost pro podání kandidátních listin registračnímu úřadu.

22. srpna 2026: Úřad s konečnou platností rozhodne o registraci (nebo odmítnutí) kandidátních listin.

7. října 2026 (do 14:00): Nejzazší lhůta, kdy se kandidát ještě může vzdát své kandidatury, nebo být odvolán zmocněncem.

Když se spojí legendární česká technika s australským smyslem pro absolutní off-grid nezávislost, vznikne stroj, který nezná kompromisy. Australská společnost SLRV Expedition Vehicles, patřící ke světové špičce v segmentu přestaveb extrémních obytných vozů, odhalila svůj nejnovější projekt s příznačným názvem „Commander“. Tento kolos na podvozku Tatra Phoenix 8×8 je připraven zdolat nejzazší kouty planety, a přitom své posádce poskytnout zázemí luxusního hotelu.

Nekompromisní základ pro nejtěžší terén

Základem tohoto výjimečného stroje je ikonický podvozek Tatra. Koncepce s centrální nosnou rourou a nezávisle výkyvnými polonápravami zaručuje fenomenální průchodnost terénem, torzní tuhost a především komfort i na těch nejrozbitějších cestách. Ve spojení s pohonem všech osmi kol a masivními terénními pneumatikami se model Commander stává absolutně nezávislým na zpevněných komunikacích.

Dominantou exteriéru je přední ochranný rám a masivní pevnostní nárazník integrovaný s výkonným navijákem. Tento prvek nejenže umocňuje agresivní vzhled vozidla, ale v praxi si doslova dokáže prorazit cestu jakoukoliv překážkou – s trochou nadsázky by se dalo říci, že rozboří i zeď. Celý vnější plášť je koncipován s ohledem na maximální odolnost proti poškození v nehostinném prostředí.

Pětihvězdičkový apartmán na zádech

Zatímco zvenku působí Tatra Phoenix od SLRV jako vojenský speciál připravený na apokalypsu, uvnitř obytné nástavby čeká na posádku šokující kontrast. Interiér je navržen v elegantních krémových tónech a materiálové zpracování si nezadá s prémiovými jachtami.

Prostor je maximálně variabilní a promyšlený do posledního detailu. Velkorysé sezení lze snadno transformovat na další lůžka, přičemž hlavní ložnice disponuje královskou postelí (king-size bed) a vlastním televizorem. Srdcem obytného prostoru je plně vybavená kuchyň osazená špičkovými značkovými spotřebiči, která umožňuje plnohodnotné vaření i tisíce kilometrů od civilizace.

Nezávislost na vnějším světě podtrhuje dokonalé sociální zázemí. K dispozici je oddělená koupelna se sprchou a toaletou, a dokonce i integrovaná pračka. Prosvětlení prostoru zajišťují promyšleně umístěná střešní okna, zatímco o bezpečnost se starají integrované hasicí systémy.

Exkluzivita s odpovídající cenovkou

Projekt Commander není pro australské úpravce prvním setkáním s kopřivnickou technikou. Již v roce 2023 společnost SLRV představila podobně impozantní osmikolku, která vzbudila na mezinárodní scéně značný ohlas. Tento nový model však posouvá hranice luxusu a inženýrství ještě o krok dál.

Přesné částky za tyto zakázkové stavby společnost oficiálně nezveřejňuje, jelikož se každý vůz staví striktně na míru konkrétnímu zákazníkovi. Odhady a zkušenosti z trhu však hovoří jasně: základní provedení obdobných expedičních gigantů startuje v přepočtu na zhruba 21 milionech korun. Pokud si ovšem klient navolí špičkové vybavení a maximální off-grid technologie, může se finální cenovka vyšplhat k astronomickým 60 milionům korun.

Noví majitelé tohoto konkrétního stroje si tak právě převzali klíče od vozu, který je ztělesněním absolutní svobody. Cesty tam, kde silnice končí, pro ně teprve začínají.

With permission