Hranická propast odkryla další tajemství. Podle vědců může mít hloubku i 40 km

Hranická propast se už pět let pyšní titulem nejhlubší zatopené jeskyně na světě a toto pondělí byl překonán dosavadní rekord. Lidé toužili znát hloubku dna propasti již od 16. století, ani teď ji však odborníci ještě neodhalili.

Hranická propast získala prvenství nejhlubší zatopené propasti či jeskyně již v roce 2016, kdy vědci spustili robota do hloubky 404 metrů. Překonala tak rekord italské propasti Pozzo del Merro, která se nachází v blízkosti Říma, s naměřenou hloubkou 392 metrů.

Toto pondělí v Hranicích padl dosavadní rekord o 46 metrů, když se vědci s robotem dostali do hloubky 450 metrů pod hladinou. Tím byly vyčerpány technické možnosti mapovací sondy umístěné na robotu.

„Sonar mohl technicky zvládnout hloubku pouze 450 metrů, na víc nebyl testovaný. My jsme počítali s tím, že se budeme pohybovat kolem hloubky 200 až 250 metrů a zadařilo se nám, tak jsme šli dolů až na technické možnosti toho robota,“ řekl Seznam Zprávám Michal Guba z české speleologické společnosti Hranického krasu.

Vědci si jsou ale jisti, že na dno propasti stále nedorazili. „Nám se třeba při tom rekordu stalo, že od hloubky 430 metrů jsme viděli dno. Říkali jsme si: ‚Aha, už jsme na dně.‘ Když jsme ale sestoupili níž, viděli jsme ve stěně další prostory, které nebyly kolmo dolů a postupovaly dál. Byly to prostory o velikosti 15 až 20 metrů, takže obrovský tunel,“ popisuje Guba.

Pokud jste tedy v naší anketě „Jak je hluboká změřená zatopená část Hranické propasti?“ hádali třetí možnost 450 m (přibližně jako je vysoký Empire State Building), měli jste pravdu. Hloubka je ale bezesporu ještě větší.

Michal Guba se přesné číslo neodvažuje odhadovat. „Jsou různé vědecké názory. Různí akademici a vědci uvádějí po dlouholetých bádáních a měření různých vrtů, že by propast mohla být hluboká mezi kilometrem, kilometrem a půl, možná třemi kilometry. Dokonce jedna teorie uvádí, že by tam mohlo být až 40 kilometrů,“ říká speleolog.

„To jsou ale všechno jen teorie. Pokud se nám nepodaří do té hloubky sestoupit a ověřit to, vždycky to bude jenom teorie. Takže my teď víme, že máme 450 metrů a že nám neustále pokračuje dál obrovskými prostory,“ dodává Guba s tím, že s kolegy doufají v probádání hlubších částí jeskyně už příští rok.

Rekordmani mezi jeskyněmi

Data České speleologické společnosti ukazují, že tři z pěti nejhlubších zatopených jeskyň na světě se nacházejí v Evropě. Ke dvěma nejhlubším jeskyním v Česku a Itálii se přidává rovněž zatopená jeskyně Fontaine de Vaucluse, která s hloubkou 315 metrů obsadila 4. místo žebříčku nejhlubších jeskyň a propastí.

O příčku výš se najdeme jeskyni Zacaton v Mexiku s hloubkou 339 metrů. Významná je také jeskyně Boesmansgat v jižní Africe s hloubkou 282 metrů.

Podle odborníků jsou zatopené jeskyně hlubší než 200 metrů velmi výjimečné, proto těchto pět patří mezi světové unikáty.

Zkoumaná již čtyři století

První písemné zmínky o Hranické propasti pocházejí již z roku 1580 od Tomáše Jordána z Klauznburku. „Rozprávěl mi jeden dobrý přítel můj, kterýž téměř již v sedmdesáti letech jest, že za mladých let svých, chtěje hlubokost její vystihnout, v ní ploval, a pod vodu se pustil, zdali by dno najíti mohl, ale že to daremné bylo, ačkoliv plovati velmi dobře uměl,“ uvádí Jordán ve svém textu o rané touze lidí poznat hloubku jezírka.

Propast se pyšní také druhým prvenstvím – v 17. století se stala nejstarším krasovým jevem u nás, který byl zanesen do topografické mapy. V roce 1627 ji totiž do své mapy Moravy zakreslil sám Jan Amos Komenský a nazval ji Propast.

Vodu propasti čeští badatelé prozkoumávají již 120 let. Jako první hloubku vody změřil Josef Václav Šindel, který v roce 1902 po spouštění závaží z loďky došel k závěru, že je jezírko 36 metrů hluboké. Od té doby se snažilo hloubku jeskyně odhalit velké množství badatelů i výzkumných sond.

První potápěč se do Hranické propasti ponořil v roce 1961 do hloubky šesti metrů. Nejhlubší ponor provedl v roce 2015 Krzysztof Starnawski, který se potopil do hloubky 265 metrů. Tento rok však vědci probádávali propast z jiného důvodu, než je pokoření rekordu. Snažili se vytvořit 3D model objevených či nových prostorů jeskyně.

„Do současné doby jsme prováděli mapování pomocí potápěčů, což bylo limitované hloubkou. Poslední řezy a mapy jsme proto měli z hloubky cca 170 metrů. Pokud jde o větší hloubky, tam jsme neměli vůbec nic. Tak jsme si říkali, že by bylo dobré to zmapovat,“ vysvětluje Michal Guba.

Díky 3D mapě mohou vědci najít vysvětlení pro různé anomálie. „Například teplé vývěry, studené vývěry, vývod. Kde by případně mohl být tunel a jak dlouhý. Doteď jsme jen věděli, že je někde teplý vývěr a mysleli jsme si, kam teče. Neměli jsme ale tu návaznost, jak například přesně vypadá to koryto,“ říká speleolog.

3D mapa pomůže i s rozhodováním, kdy v propasti provádět další výzkumy. „Na propasti je proměnlivá viditelnost. Jednou vidíte tak na pět až deset metrů, podruhé vidíte pouze na pět centimetrů. Je to kvůli chemickému složení vody,“ říká Guba. Jak doplňuje, viditelnost ve vodě je závislá například i na měsíci. Nová data zjištěná při rekordním ponoru vědcům pomůžou dopředu odhadovat, jaká bude kalnost vody, což bylo doteď nemožné.

Robot za miliony

Celá expedice, která se skládala z odborníků z Maďarska, Portugalska a Srbska, pokořila rekord šestého dne výzkumu. Robot spuštěný do zatopené části propasti měl původně mapovat pouze propast v hloubce okolo 200 metrů, vše však šlo hladce, a tak se vědci rozhodli s přístrojem sestoupit hlouběji.

„Robot má tři prostředky k pohybu a měření. Sonar, který jsme využívali my, je do špatných kalných vod. Pak má klasické kamery a telemetrické prostředky, něco jako lasery a další prostředky, díky kterým ‚domapovává‘ ty prostory,“ vysvětluje Guba.

Robot společnosti UNEXMIN GeoRobotics Ltd. stojí 700 tisíc eur, tedy více než 17 milionů korun. Právě sonar byl oproti robotovi, který v roce 2016 naměřil rekordní hloubku 404 metrů, velkou výhodou.

„Záleží na hustotě vody, viditelnosti a dalších parametrech. Na základě toho si tři operátoři vybírají, podle jakého prostředku budou postupovat. Teď propast zkoumali pomocí sonaru a kamer, takže robot mohl postupovat optimálně. Udělal si řez a pak postupoval středem jeskyně. Při pokoření minulého rekordu to bylo horší. Ten robot měl jen kamery a kvůli špatné viditelnosti mohl sestupovat pouze po stěně propasti.“

Hranická propast, rovněž nazývaná Kmotrova tůň, leží u Teplic nad Bečvou v Olomouckém kraji. Hloubka suché části tvoří 69,5 metru, celkově je tedy největší naměřená hloubka propasti 519,5 metru.

Zdroj: www.seznamzpravy.cz

Přeplňované nádoby na textil

Textil je sbírán do bílých nádob a je svážen přímo společností TextilEco k dalšímu vytřídění a využití např. v charitách - využitelný textil, obuv, hračky, další složky použitelné na hadry k čištění či ve výrobě nebo k tepelnému zpracování.

Od 1. ledna 2025 mají ze zákona povinnost zajistit oddělené soustřeďování textilních odpadů všechny obce.

Společnost TextilEco, s níž spolupracujeme již mnoho let, se loni díky této úpravě zákona dostala do problémů. Náhle bylo třeba navýšit počet nádob, aby mohli vyhovět všem obcím. Nezbyly jim tak prostředky pro navýšení kapacit skladů, svozových aut a zaměstnanců. Problematická situace je v rámci celé ČR. Již byly vypsány dotace zpracovatelům textilu, které mají finančně podpořit tento sektor. Firma TextiEco je také mezi žadateli a věříme, že po získání finančních prostředků nakoupí další vozy, aby stíhali svážet bohužel stále narůstající množství textilu.

Rovněž zlepšili uzamykání nádob (dříve to bylo jen na petlici, nyní velký zámek), ale najdou se bohužel tací, kterým není žádná zábrana dost silná.

Odpadu stále přibývá, proto bývají nádoby přeplněny, i když jich máme na stanovištích již 22. Za každou nádobu se platí, proto nebudeme počet navyšovat. Společnost TextilEco má ve smlouvě uvedeno, že obec (tedy město Příbor) nebude pověřovat úklidem okolí kontejnerů třetí osobu. Proto by Technické služby města Příbora neměly uklízet kolem bílých nádob. Tento textil by končil na skládce a zvyšoval množství SKO. Při svozu firmou TextiEco se počítá do vytříděného odpadu.

Doufáme, že situace kolem přeplněných bílých nádob je dočasná, že firma navýší četnost svozů a nebude docházet k poškozování nádob. Spolupráce je potřeba všestranná, dá se předcházet vzniku zbytečných odpadů rozumným nakupováním jen skutečně potřebného textilu, vyhazováním jen již nevyužitelného. Přinese to úspory všem a nebudou nevzhledné hromady kolem nádob.

Odstávka elektrické energie 9. února 2026

ČEZ Distribuce oznamuje, že dne 09.02.2026 od 7:15 do 15:15 hod. dojde k odstávce elektrické energie v části obce Prchalov č. p. 8, 9, 10, 34, 35, 44, 50, 53, 58, 60, 61, 62, 98, 102, 119, kat. území Prchalov (kód 733067): parcelní č. 31/5.

✈️ Ostrava v oblacích! Letiště Leoše Janáčka pokořilo historický milník a chystá novinky, které si nenecháte ujít 🌍

Mošnovské letiště už dávno není jen „tím menším vzadu“. Rok 2025 se do historie Letiště Leoše Janáčka Ostrava zapsal zlatým písmem. Poprvé od zahájení svého provozu totiž překonalo magickou hranici, na kterou region dlouho čekal. Branami letiště prošlo neuvěřitelných 506 201 cestujících. Co stojí za tímto úspěchem a proč byste při plánování příští dovolené měli mít Ostravu v hledáčku i vy? Pojďme se na to podívat zblízka. 🧐

Rekord, který mluví za vše

Meziroční nárůst o tři procenta se může zdát na první pohled jako mírný posun, ale v kontextu letectví a regionální dopravy jde o jasný signál: Ostrava roste a lidé ji milují. Cestování „zpoza humna“ má totiž obrovskou výhodu – vyhnete se stresu na velkých terminálech, dlouhým frontám a drahému parkování v metropolích. 🚗💨

Nejvíce vás to loni táhlo za sluncem. Mezi top destinace se tradičně zařadily stálice jako Egypt (Marsa Alam, Hurghada), Turecko (Antalya) a Bulharsko (Burgas). Stále silnou pozici si drží také Londýn, který funguje jako klíčová spojnice pro byznys i turisty.

Můj postřeh: Obliba Egypta a Turecka ukazuje na jasný trend – čeští turisté čím dál více vyhledávají destinace s garancí teplého počasí a kvalitních all-inclusive služeb, kam se z Ostravy dostanou pohodlně za pár hodin. ☀️🏖️

Rok 2025: Španělsko na dosah ruky

Loňský rok nebyl jen o číslech, ale hlavně o nových možnostech. Letiště vsadilo na španělskou kartu a vyhrálo. Nové linky do Girony (s Ryanair) a charterové lety do Barcelony (se Smartwings) se staly okamžitým hitem. 🇪🇸

Velkým vítězstvím pro cestující je zejména celoroční provoz linek do Girony a Málagy. To mění pravidla hry – už nemusíte čekat na léto, abyste si užili španělské tapas nebo procházky po pláži. „Zimní dovolená u moře se stává dostupnější i pro obyvatele našeho kraje, což je obrovský posun v cestovním komfortu,“ doplňuje k úspěchu generální ředitel letiště Martin Šturala. 🍹

Letiště, kde se cítíte jako VIP

Růst počtu pasažérů si vyžádal i investice do zázemí. Letiště Ostrava se loni proměnilo k lepšímu:

Business salonek: Pokud rádi cestujete stylově, potěší vás navýšená kapacita a moderní design. Ideální místo pro klidnou kávu před odletem. ☕
Moderní bistro: Veřejná část odletové haly dostala nový šmrnc, takže i čekání na blízké je teď příjemnější.
Více parkovacích míst: Noční můra každého řidiče? Nemít kde zaparkovat. V Mošnově na to reagovali včas a parkoviště rozšířili. 🅿️✅

Cargo: Ostrava jako logistická křižovatka

I když cestující vidí hlavně letadla s logy dovolenkových destinací, v noci letiště nespí. I přes mírný pokles v nákladní dopravě (19 463 tun) zůstává Ostrava klíčovým hráčem v logistice. Pravidelné linky DHL a UPS propojují region s Lipskem a Kolínem nad Rýnem. Nové spojení s belgickým Lutychem (Liege) navíc otevírá další dveře pro obchod se západní Evropou. Ostrava zkrátka není jen o lidech, ale i o zboží, které pohání naši ekonomiku. 📦✈️

Výhled na rok 2026: Kam poletíme letos?

Pokud si myslíte, že letiště dosáhlo svého vrcholu, mýlíte se. Radek Podstawka, náměstek hejtmana, potvrdil, že tempo se spíše zrychluje. Co nás čeká v nejbližší době?

Albánská Vlora: Absolutní novinka! Albánie je aktuálně „vycházející hvězdou“ turismu díky krásným plážím a příznivým cenám. 🇦🇱
Turecký Izmir a španělská Almeria: Další skvělé možnosti pro letní relaxaci.
Nový dopravce Air001: Příchod nového hráče na trh znamená jediné – větší konkurenci a pravděpodobně i více letů do oblíbených míst. 🛫

Od února se navíc rozšiřuje nabídka letů do Egypta, takže pokud už máte dost české zimy, stačí si sbalit plavky. 🩱

Závěrem: Proč létat z Ostravy?

Letiště Leoše Janáčka dokazuje, že regionální letiště má svou nezastupitelnou roli. Půl milionu cestujících je potvrzením, že jdete správným směrem. Mošnov už není jen odletovou halou, ale moderní branou do světa, která šetří čas i nervy. ✨

Tak co, už víte, kam poletíte příště? Ostrava vám k tomu dává víc příležitostí než kdy dřív! 🌍🙌

Autor: jj

🚚💥 TATRA 815 - Oranžový anděl v pekle Empty Quarter: Dakar 2026 - Tomáš Tomeček 🇨🇿

Když se 16. ledna 2026 v saúdskoarabském Janbu uzavřely brány letošního Dakaru, výsledková listina kategorie kamionů ukazovala na 17. místě jméno Tomáš Tomeček. Pro laika je to „jen“ umístění v druhé desítce. Pro experty z Motorsport Revue a lidi z bivaku je to však jeden z nejúžasnějších výkonů moderní éry Dakaru. Proč? Protože Tomáš Tomeček letos nezávodil. Tomáš Tomeček letos zachraňoval.

Strategická oběť: Jediná asistence pro 11 bugin

Pochopit Tomášův výsledek znamená pochopit jeho roli. Tým South Racing, světový gigant v kategorii lehkých prototypů a bugin (SSV), letos nasadil do závodu 11 vozů Can-Am. Jako svou jedinou „ostrou“ asistenci na trati si vybrali právě Tomáše Tomečka s jeho Tatrou 815.

To v praxi znamená nesmírnou psychickou i fyzickou zátěž. Zatímco špička kamionů řeší, zda v duně ztratí pět sekund, Tomáš musí mít neustále zapnutý monitorovací systém svých „klientů“. Pokud se kterákoliv z 11 bugin zastaví, Tomášova Tatra 629 musí brzdit.

Logistické peklo: Na korbě vezla Tatra přes 1,5 tuny náhradních dílů. Tato zátěž dramaticky mění těžiště vozu a jeho schopnost „vyplavat“ z měkkého písku.
Servis v dunách: Představte si, že v 50 stupních Celsia (nebo naopak v nočním mrazu pouště) vyskakujete z kabiny a měníte poloosy nebo ramena na bugině, zatímco kolem vás burácí ostatní závodní speciály.

Technická analýza: Proč právě Tatra 815?

Otázka, kterou si kladli mnozí zahraniční novináři: „Proč tým jako South Racing sází na mechanickou Tatru, když jsou na trhu modernější stroje?“ Odpověď je jednoduchá: Nezničitelnost.

Tatra 815, se kterou Tomáš jezdí, je unikátní koncepce „vše v rourě“.

Vzduchem chlazený dvanáctiválec: Klíčový faktor. Většina moderních kamionů letos řešila problémy s chlazením vody v extrémních dunových polích. Tomášův motor vodu nemá – nemá co vytéct, nemá co prasknout.
Mechanická převodovka: Zatímco automaty v písku občas „zmatkují“, Tomáš má v ruce stoprocentní kontrolu nad krouticím momentem.
Tatrovácký podvozek: Výkyvné polonápravy umožňují Tatře projíždět terénem s mnohem menšími otřesy. To je pro asistenční kamion, který je naložený křehkými náhradními díly, naprosto zásadní.

Drama v kabině: Nečekaná změna posádky

Hloubka letošního příběhu spočívá i v lidské rovině. Tomáš měl letos jet se synem Metodějem. Administrativní rozhodnutí FIA těsně před startem (nedostatečná délka vlastnictví řidičského průkazu sk. C pro druhého člena posádky) však syna do závodu nepustilo. Tomáš musel bleskově jednat. Do kabiny naskočil slovenský navigátor Tomáš Kazarka a mechanik Grant Ballington. Že se tato narychlo sestavená trojice dokázala sehrát natolik, že dotáhla naložený kamion na 17. místo, je důkazem Tomášova klidu a vůdčích schopností.

Klíčové momenty závodu

Největší krize přišla v 8. etapě. Jeden z vozů Can-Am týmu South Racing utrpěl těžkou havárii v dunách. Tomášova posádka strávila na místě neuvěřitelných 4,5 hodiny. Museli buginu doslova „vzkřísit“, aby mohla pokračovat. Aby toho nebylo málo, hned po dokončení opravy vypověděl službu ventilátor na samotné Tatře. Tomáš, s klidem sobě vlastním, v hluboké tmě a prachu pouště provedl improvizovanou opravu hřídele a dojel do bivaku jen pár hodin před startem další etapy. Právě tyto „neviditelné“ hodiny práce jsou tím, co dělá z jeho 17. místa v celkovém pořadí Trucků hrdinský čin. 🛠️

Závěr: Hrdost na českou stopu

Tomáš Tomeček letos v Saúdské Arábii ukázal, že motorsport není jen o vítězích na pódiu. Je o solidaritě, o technické brilantnosti a o schopnosti upozadit vlastní ego pro úspěch týmu. Skončit 17. s autem, které funguje jako pojízdná dílna pro 11 dalších vozů, je výsledek, který v historii českého Dakaru nemá obdoby.

🌟 Zajímavosti, které jinde nenajdete:

Váha nákladu: Tomáš vezl na korbě cca 1 800 kg materiálu. To je ekvivalent jednoho celého osobního auta naloženého na závodním kamionu.
Pneumatiky: I s touto váhou Tomáš dokázal v dunách pracovat s tlakem v pneumatikách až na hranici 1,2 baru, což vyžaduje extrémní cit v noze, aby nedošlo k zutí pneumatiky z ráfku.
Spánkový deficit: Během 14 dnů závodu naspal Tomáš v průměru jen 4,5 hodiny denně, protože po návratu z trati (vždy pozdě kvůli asistencím) musel ještě dohlížet na přípravu auta na další den.

🌟 Zajímavosti z deníku Tomáše Tomečka:

Fesh-fesh filtr: V nejvíce prašných etapách musel Tomáš čistit vzduchové filtry i třikrát za etapu. Bez čistého vzduchu by dvanáctiválec v horkém písku "umřel" během pár kilometrů.
Spotřeba v dunách: Při jízdě v hlubokém písku s 1,5 tunou nákladu se spotřeba Tatry šplhá k neuvěřitelným 100 litrům na 100 km.
Solidarita: Tomáš je známý tím, že v kabině vozí drobné dárky a českou čokoládu, kterou rozdává ztroskotaným posádkám bugin, aby jim v poušti zvedl náladu, zatímco jim opravuje auto.

A neuvěřitelná tečka? Zatímco ostatní v Janbu slavili u moře, Tomáš už nakládal svou techniku na loď. Bez jediného dne odpočinku se totiž přesouvá na start Africa Eco Race 2026. Pro něj Dakar totiž skutečně končí až v Senegalu. Tomáš Tomeček je Desert Master, který s logem TATRA na kapotě a hrdostí v srdci ukazuje celému světu, co dokáže český chlap a jeho Tatra. 🇨🇿

Autor: jj

Co jsme v roce 2025 udělali pro životní prostředí?

Díky obyvatelům se naše město Příbor může za rok 2025 pochlubit výsledky sběru vysloužilého elektrozařízení předaného ke zpětnému odběru společnosti Elektrowin o celkové hmotnosti 45,66 t. Každý obyvatel tak odevzdal průměrně 5,50 kg spotřebičů.

Ušetřili jsme tak spotřebu elektřiny a snížili produkci skleníkových plynů. Nespotřebovali jsme ropu, železnou rudu, měď a hliník, které jsou potřebné pro průmyslovou výrobu. Nahradili jsme je právě recyklací odevzdaných spotřebičů.

Konkrétní přínos obyvatel vyčísluje Osvědčení o podílu na zlepšení životního prostředí, které na základě dosažených výsledků vystavil kolektivní systém pro sběr a recyklaci vysloužilých spotřebičů Elektrowin.

Vyplývá z něj, že díky našim odpovědným obyvatelům došlo za rok 2025 k úspoře produkce CO2 o 472,84 tun. Tipnete si, kolik smrků pohltí stejné množství CO2? 182 ks!

Také nebylo nutné vytěžit a spotřebovat 26 768,89 litrů ropy. Představte si, že z tohoto množství se pokryje spotřeba pohonných hmot auta např. na cestu z Prahy do Brna po dálnici D1 a to 1002 krát.

Došlo také k úspoře 275 564,30 kWh energie. Asi stejné množství, jako kdybychom spustili cyklus myčky nádobí 275 565 krát.

Z odevzdaného množství spotřebičů se podařilo vrátit do výroby 26 370,63 kg železa. Takové množství recyklovaného železa je možné použít pro výrobu 1 081 ks nových praček, aniž by bylo nutné těžit železnou rudu.

Recyklací vysbíraných spotřebičů se také podařilo získat 917,52 kg mědi, což stačí pro ražbu 163 115 1€ mincí, nebo 1 112,86 kg hliníku, který by stačil na výrobu 74 191 plechovek o objemu 0,33 l.

Pamatujte! Elektrozařízení obsahuje nejen dále využitelné materiály, ale také škodlivé látky. Odhozením do popelnice se elektrozařízení nedostanou k recyklaci, ale skončí nevyužité na skládce. Odevzdávejte spotřebiče na sběrný dvůr, nebo poslednímu prodejci při zakoupení nového!

V rámci Evropy ojedinělá licence. Státní podnik u Nového Jičína začal výrobu pro německou armádu

Státní vojenský podnik v Šenově u Nového Jičína začal vyrábět obrněné korby nákladních aut pro německou armádu. Jako jeden z mála evropských výrobců totiž získal certifikaci na svařování nejvyšších kvalit. Letos v Šenově vyrobí sto dvacet takových kabin. Podnik kvůli tomu přijme i nové zaměstnance.

Svářeč Roman Bránecký je jedním z těch, kdo prošli školením na speciální sváry pro pancéřované vozy německé armády. „Jsou složitější, mají více vrstev a tak,“ přibližuje pro Český rozhlas Ostrava Bránecký.

V podniku pracuje pětatřicet let, jako svářeč desátým rokem, a kvůli této zakázce se v Německu musel naučit jít v kvalitě ještě dál.

„Měl jsem základní kurz, to je takové obyčejné ‚šmrdlání‘, pak je úřední kurz – to už je trochu složitější. Tohle je ještě nad tím, to je už mega složité. Myslím, že je to to nejvíc, co se dá,“ doplňuje.

Teď s kolegy vyrábí kabiny nákladních aut, které vydrží i ostré nasazení. Podle technického ředitele vojenského podniku Lukáše Drábka jsou jedni z mála v Evropě, kdo to umí. A poptávka roste.

Stovky kusů

„Otvírá nám to dveře pro další budoucí zakázky. Další, kterou už máme podepsanou, tak je zakázka na obrněné rámečky, které se používají do obrněných aut pro pancéřová skla,“ vysvětluje Drábek.

Musí odolat i balistice a vyrobí jich stovky kusů. Proto budou hledat nové pracovníky, které na to proškolí. Část práce ale podle Lukáše Drábka zastane i speciální robot. „Robota využíváme hlavně u svárů, které jsou velké, anebo které jsou menší a člověk musí svařovat do kruhu, což je náročné pro ergonomii. Pro toho robota je to jednodušší,“ dodává Drábek.

Bez lidí se to ale neobjede, proto ve vojenském podniku zakládají velké svařovací centrum až pro stovku nových svářečů.

Zdroj: www.irozhlas.cz