Konec nouzového stavu: Jak se od pondělí změní Česko

Nouzový stav sice od nového týdne po dvou měsících skončí, celá řada omezení ale bude platit i dál. Patří mezi ně třeba kontroly na hranicích, zavřené restaurace anebo speciální režim na školách.

V pondělí v Česku po 67 dnech skončí nouzový stav.

Ačkoliv s ním kvůli epidemii koronaviru byla od 12. března spojena celá řada mimořádných opatření, na běžný život to nebude mít velký vliv - většina z nich zůstane v platnosti beze změny.

Může za to nedávný manévr vlády, která dosud platící omezení přesunula pod standardní zákon o ochraně veřejného zdraví, jenž - na rozdíl od krizového zákona - na stavu nouze nezávisí.

„Podle posouzení právníků a ve světle judikatury, kterou respektujeme, je to možné,“ řekl v pátek na tiskové konferenci ministr zdravotnictví Adam Vojtěch s tím, že žádné z trvajících opatření po 18. květnu nezasahuje plošně do základních lidských práv a svobod.

Většina stále platících omezení tak skončí podle harmonogramu vlády až 25. května. V průběhu dalších týdnů se podle epidemiologické situace budou navyšovat ještě kapacity hromadných akcí.

Co všechno bude po konci nouzového stavu platit i dál?

Omezení volného pohybu

Volný pohyb osob už v zemi sice není zakázán, stále ho ale provází několik podmínek. Lidé musejí až do 25. května na všech místech mimo svoje bydliště nosit roušky. Výjimku mají pouze děti do dvou let, žáci a studenti na zkouškách nebo ve školách, někteří hendikepovaní anebo umělci.

Na veřejnosti je (kromě pracovních výjimek) možné být maximálně v desetičlenné skupině. Všechny umělecké, sportovní, náboženské, spolkové nebo jiné akce mají maximální kapacitu 100 osob. To platí i pro svatby nebo bohoslužby.

Provozovatelé hromadných akcí navíc musejí zajistit účastníkům nejméně dvoumetrový odstup a i dál platí zákaz společných šaten, sprch, umýváren a podobných zařízení.

Opatření na hranicích

Do Česka mohou vstoupit pouze cizinci, kteří v zemi mají rodinné příslušníky, cestují přes ni do svého rodného státu nebo do ní vstupují za účelem práce nebo studia. Vstup je povolen i pro pracovníky mezinárodní dopravy, servisu kritické infrastruktury, diplomaty nebo cizince, jejichž zdejší přítomnost je v zájmu České republiky.

Výjimku mají i lidé v naléhavých situacích, například v případě pohřbu, svatby nebo návštěvy lékaře.

Ti, kteří cizince za účelem práce nebo podnikání do Česka přijímají, mají povinnost zajistit jim po celou dobu ubytování, lékařskou péči i dopravu ze státních hranic. Cizinci mají v zemi zakázaný volný pohyb, cestovat mohou pouze do zaměstnání nebo v nezbytně nutných případech.

Pro Čechy už zákaz opustit hranice neplatí. Občané, kteří se ale do země vrátí, musejí při hraniční kontrole předložit negativní test na koronavirus. Speciální podmínky má zdravotnický personál a zaměstnanci kritické infrastruktury nebo lidé, kteří vycestovali nejvýše na 24 hodin. Pokud lidé negativní test na koronavirus do tří dnů nepředloží, skončí v povinné karanténě.

Ministerstvo vnitra na svém webu upřesňuje, že osoby žijící na území ČR mohou vycestovat, aniž by byl na hranici kontrolován účel jejich cesty. Ten je nutné při hraniční kontrole nahlásit pouze v případě, že chce daná osoba využít jednu z výjimek z karanténních opatření po návratu do ČR.

Policisté kontroly provádějí na konkrétních hraničních přechodech, které zůstaly otevřeny. Které to jsou, zjistíte na webu vlády.

Obchody a služby

Zavřeny jsou i dál vnitřní prostory všech restaurací, včetně těch v nákupních centrech s plochou nad 5 tisíc metrů čtverečních. Výjimku pro stravovací zařízení tvoří jen zaměstnanecké jídelny.

Zákaz platí i pro sdílené taxislužby, jako jsou Uber nebo Bolt, klasické taxíky jezdit mohou. Stopku stále mají vnitřní bazény a koupaliště, sauny, tetovací a piercingové salony, hrady a zámky. Nefungují ani dál ubytovací služby, s výjimkou pro lázně, školní ubytovny a cizince, kteří do země přicestovali za prací.

Provozovny, které mají otevřeno, musejí u zákazníků dohlížet na dvoumetrový odstup, předejít dlouhým frontám, zajistit v provozovně dezinfekční prostředky a pořídit zákazníkům i personálu rukavice.

Stejná opatření platí i pro prodejce na venkovních a farmářských trzích. Ti navíc nesmějí prodávat potraviny určené k okamžité konzumaci, zakázáno je i ochutnávání.

V zoologických a botanických zahradách až do 25. května zůstávají zavřené vnitřní pavilony. Vstupenky se dají koupit pouze online, provozovatelé musejí dodržovat povinné minimální rozestupy.

Činnost kadeřnictví, kosmetických salonů nebo masérských studií také dál funguje ve zvláštním režimu - pracovníci mají povinnost při výkonu práce nosit roušky, poskytnout v provozovně antibakteriální prostředky a od ostatních zákazníků dodržovat odstup. Alespoň jednou denně musejí dezinfikovat podlahu.

I v povolených zahrádkách restaurací má být dál dodržován odstup od jednotlivých stolů minimálně 1,5 metru. Roušku si mohou návštěvníci sundat jedině při konzumaci jídla nebo pití.

Školní docházka a vzdělávací akce

Dosud se do škol znovu vrátili jen vysokoškoláci a studenti závěrečných ročníků, kteří se připravují na maturitu nebo na přijímací zkoušky.

Od 25. května se školy otevřou i všem žákům prvního stupně. Zbylí středoškoláci a žáci druhého stupně zůstanou až do do konce školního roku s největší pravděpodobností doma.

I výuka na prvním stupni ale bude podléhat speciálnímu režimu. Žáci budou sedět v lavicích po jednom, a to maximálně v počtu 15 dětí na jednu učebnu. Rodiče se navíc mohou rozhodnout, jestli svoje dítě kvůli riziku nákazy koronavirem do školy pošlou. Učitelé s nimi v takovém případě budou i dál komunikovat distančně.

Maximální kapacita 15 osob platí i pro zájmové kroužky a výuku na vysokých a uměleckých školách nebo v jazykovkách.

Sociální a zdravotnické služby

V pobytových sociálních zařízeních platí zákaz návštěv. Výjimka platí jen pro nezletilé, klienty s omezenou svéprávností nebo lidi v terminálním stadiu nemoci.

Omezení zůstává i pro porody - přítomnost se povoluje jen druhému rodiči nebo osobám ve stejné domácnosti. Ti musejí mít roušku.

Provoz lázní funguje jen s ubytováním pacientů na jednolůžkových pokojích, léčebné procedury se mohou konat v maximálním počtu pěti lidí. Nemocnice mají stále povinnost vyhradit určitou kapacitu lůžek pro pacienty s koronavirem.

Většinu opatření vláda plánuje rozvolnit v poslední velké vlně 25. května. Chystá se povolit provoz všech služeb, včetně dosud tabuizovaných šaten, sprch nebo umýváren. V omezeném režimu se povolí návštěvy v sociálních i zdravotnických zařízeních a omezí se nošení roušek.

V případě zhoršení epidemiologické situace ale ministr zdravotnictví varoval, že další rozvolnění může vláda posunout až na červen.

Zdroj: www.seznamzpravy.cz

4 miliony na „přesun“ Turistického informačního centra?!

Vyjádření

Sdružení nezávislých kandidátů „Příbor je náš domov“

4 miliony na „přesun“ Turistického informačního centra?!

Vedení města Příbora plánuje utratit téměř 4 miliony korun za přesun Turistického informačního centra do bývalé spořitelny na náměstí. Připomínáme: prostory prošly kompletní rekonstrukcí v roce 2016 a jsou plně použitelné.

Co úprava prostoru o velikosti 72 m2 podle dokumentace obnáší?

• úpravu několika příček

• nové podlahy a nátěry stěn

• doplnění elektroinstalace a několik kusů nábytku

Jen pár položek z rozpočtu: TENTO ODSTAVEC BYL NUCENĚ UPRAVEN!

Původně jsme sdíleli i některé konkrétní položky rozpočtu na úpravu TIC, aby si každý mohl udělat jasný obrázek. Bohužel jsme byli nuceni tyto detailní údaje stáhnout a nesmíme je konkrétně zveřejnit. Přesto musíme říct, že částky v rozpočtu jsou podle odborného posudku extrémně předražené a rozhodně neodpovídají tomu, co se má v prostoru skutečně udělat.

To je podle nás naprosto neobhajitelné. Cena téměř 4 miliony Kč odpovídá ceně nového, nadstandardně vybaveného bytu v Příboře. A tady jde „jen“ o úpravy v už zrekonstruovaných prostorách!

My, sdružení nezávislých kandidátů Příbor je náš domov (PJND), s takovým postupem zásadně nesouhlasíme. Peníze z městského rozpočtu by měly sloužit občanům – na novou školku, rozvoj sportu, nebo podporu rodin – ne na předražený stůl a přemrštěné ceny za elektroinstalace.

Přijďte 17. 9. na zasedání zastupitelstva a dejme vedení města jasně najevo, že 4 miliony mají v Příboře mnohem lepší využití.

Sdružení nezávislých kandidátů „Příbor je náš domov“

Pozvánka na 20. zasedání zastupitelstva města Příbor

Starosta města Příbora Vás zve na 20. zasedání zastupitelstva města, které se uskuteční dne 17.09.2025 v jednacím sále piaristického kláštera se začátkem v 16 hod.

Drtikolka T813 měla gigantický motor a tahala i letadla

Tatra T813 vznikla primárně pro potřeby armády, její schopnosti se ale hodily i v civilním sektoru, a tak sloužila nejen ve vojenských barvách. Připomeňte si její příběh.

Tuzemská armáda je pro automobilku Tatra dlouhé desítky let klíčovým odběratelem. Platilo to samozřejmě i v době socialismu, kdy mnohé projekty kopřivnické automobilky byly právě výsledkem vojenského zadání. To je případ i Tatry 813 „Kolos“, která vznikla na základě armádní zakázky na dělostřelecký tahač.

Podivný prototyp bez kabiny

Práce na vozidle odstartovaly v roce 1960 v konstrukční kanceláři pobočného závodu Bánovce nad Bebravou. První prototyp vznikl z komponentů tehdy nové Tatry 138, šlo vlastně jen o funkční vzorek – stroj neměl karoserii, a tak tu byla jen čtyři sedadla upevněná k osmikolovému podvozku a motocyklový štít chránící řidiče.

Speciální byl i pohon, který obstarával nově vyvinutý vznětový dvanáctiválec T930 o objemu 17 640 cm³, vzniklý přidáním čtyř válců k původnímu osmiválcovému motoru. Výsledkem atmosférického motoru s přímým vstřikováním byl výkon 199 kW a točivý moment 990 Nm, což byly v době vzniku fantastické hodnoty. Později tu byly i prototypy s benzinovým osmiválcem, ten se ale moc neosvědčil.

Prototyp byl pečlivě testován, a to mimo jiné ve vojenském prostoru Libavá, kde si ho prohlédli i zástupci armády. Ty vůz nadchnul, vždyť zvládal překonat příkop široký až 1,5 metru, zdolat kolmé překážky do výšky až 60 centimetrů nebo jezdit s bočním náklonem až 30°. I díky tomu vývoj mohl pokračovat, už v upravené podobě, s karoserií.

Přichází sériový Kolos

Automobil tak dalšími jízdními zkouškami mířil k sériové výrobě, která byla nakonec zahájena v roce 1967. První se začal vyrábět osmikolový speciál určený pro armádu, tzv. Kolos 8 × 8 s dvěma řiditelnými nápravami a odpružením vpředu i vzadu podélnými listovými pery. Základem byl pro Tatru typický páteřový podvozek s centrální nosnou rourou, zde tvořený spojenými skříněmi montážních celků pohonu, a výkyvnými polonápravami.

O pohon se postaral už dobře známý dvanáctiválec, který v sériové podobě dosáhl na výkon 190 kW. Spárován byl s pětistupňovou mechanickou převodovkou s dvoustupňovou redukcí. Trambusová kabina byla dostupná v krátkém nebo prodlouženém provedení.

Tatra T813 měla v armádě na starosti rozličné úkoly. Vedle tahače přívěsů postupně vznikly i různé speciály jako třeba nosič mostní konstrukce pro ženisty nebo nosiče různých raketových systémů.

Do civilu!

Nakonec však nezůstalo jen u vojenských speciálů. Uvolněná doba druhé poloviny šedesátých let znamenala, že bylo rozhodnuto o možnosti využití T813 také v civilním sektoru. Vůz zde měl nahradit zastaralou Tatru 141, jejíž konstrukce vycházela ještě z modelu T111, vzniklého už za války.

V roce 1969 tak vznikly další deriváty. Novým základem se stala čtyřkolka 4 × 4 s jednou řiditelnou nápravou, nad níž stála šestikolka 6 × 6 se dvěma řiditelnými nápravami. Civilním vrcholem byla osmikolka 8 × 8 pro přívěsy o hmotnosti až 100 tun.

Do sériové výroby se tak dostaly různé tahače či podvozky pro jeřáby stejně jako sklápěče nebo speciály pro hasiče. Právě podle sklápěče se T813 někdy přezdívá Drtikol nebo Drtikolka, a to podle filmu Prázdniny pod psa z roku 1980. V něm s vozem jezdila postava přezdívaná právě Drtikol.

Díky spolupráci se západoněmeckou společností SEMEX dokonce vznikl i výkonný letištní tahač schopný manipulovat letadly o hmotnosti až 300 tun. V době politické normalizace se ale takový vůz na Západ nakonec vyvážet nemohl.

Tatra 813 se vyráběla do roku 1982, kdy byla nahrazena modelem T815. Vzniklo celkem 11 751 exemplářů různých modifikací. Vedle Československa tahle tatra jezdila také v Indii, Rumunsku, NDR nebo SSSR.

Zdroj: www.garaz.cz

Uzavírky ulic Jičínské a Místecké – výměna vodovodního řadu 🚧🚦💧

Město Příbor informuje občany, že od 17. září 2025 do 14. listopadu 2025 proběhne v našem městě výměna vodovodního řadu.

Stavební práce se dotknou zejména těchto úseků:

• ulice Jičínská – 1. část (📅 17. 9. – 14. 11. 2025 a v návaznosti na opravu povrchu silnice I/58 prováděnou ŘSD)
➡️ úsek mezi křižovatkou s ul. Tyršovou a křižovatkou s ul. Komenského

• ulice Místecká – 2. část (📅 17. 9. – 14. 11. 2025)
➡️ úsek mezi čerpací stanicí a křižovatkou s ulicí Lomenou

🚗 V souvislosti s těmito uzavírkami bude doprava vedena po objízdných trasách, které povedou po komunikacích města Příbora.

🙏 Děkujeme občanům za pochopení a trpělivost při dočasném omezení dopravy.

Zveme všechny věkové kategorie na ukázku dokončované dálnice D1 kolem Přerova

Po schválení všech náležitostí je nám ctí pozvat co nejširší veřejnost na prohlídku dokončované dálnice D1 v úseku Říkovice–Přerov. Návštěvníci budou mít unikátní možnost jako jedni z prvních projít či projet poslední chybějící úsek nejdelší a nejdůležitější české dálnice.

Den otevřené dálnice D1 se uskuteční v neděli 21. září 2025 od 10:00 do 16:00 hodin. Bohatý program zaujme všechny věkové kategorie (připravujeme soutěže, přehlídky techniky, fotokoutek, zajímavé stánky, zástupci ŘSD i zhotovitele na místě apod.). Občerstvení i parkování zajištěno (pro zájemce poslouží bezplatná kyvadlová doprava autobusem). Další podrobnosti včetně určení místa konání upřesňuje plakát, který je volně k dispozici pro sdílení mezi občany.

Předem děkuji za šíření pozvánky, přeji pěkný den.

Zdroj: www.rsd.cz

Řídili jsme poslední skutečnou českou limuzínu: Tatra 700

Řídili jsme poslední skutečnou českou limuzínu: Tatra 700 umí být trochu záludná, ale je strašná škoda, že neuspěla.

Automobilka Tatra je opravdovou českou legendou, která je stále aktivní. To je na třetí nejstarší automobilku v Evropě skvělý výsledek, jen už dělá pouze nákladní automobily. Není to ale tak dávno, co pod značkou Tatra existovala i výroba osobních aut a na jejich poslední typ se dnes podíváme.

Už od sedmdesátých let vyráběla Tatra luxusní limuzínu 613 a s každou další pětiletkou bylo víc a víc jasné, že trend v tomto segmentu už jde jiným směrem. Krutou realitu ukázala změna režimu a srovnání se západními luxusními automobily. Tatra se přesto pokusila zareagovat a na technice letitého modelu vyvinout ještě jeden pokus o záchranu. Otázka je, proč se do toho pustili, když se v roce 1995 prodalo jen 55 Tater 613, což byl za pět let propad o více než 90 %.

Devátého dubna 1996, po pouhém ročním vývoji, se tedy v pražském Hiltonu představuje Tatra 700 s elegantním designem Geoffa Wardle. Ten trochu navázal na předchozí pokusy model 613 modernizovat v podobě typu M95, což je znát například na předních náraznících a klikách. Z prototypu Prezident od Václava Krále si půjčil například kulaté otvory u zadních kol. Krásným designovým prvkem je chromovaný ovál obkružující masku, který odkazuje na ikonický typ 603. Obkružuje ale také čiré blinkry ze Škody Felicie. Mimochodem boční oranžové blinkry pocházejí ze stejného typu auta a zadní archaické osvětlení RZ je z předchozí Tatry 613 a tedy stejné jako u Škody 100.

Podle masky a pak také podle dlouhých C-sloupků a spojleru na kapotě poznáte první verzi. Tvary té druhé upravil akademický sochař Jiří Španihel a podle mnohých včetně mě je tato verze naopak ošklivější, i když aerodynamika u ní fungovala lépe a dostalo se více vzduchu k motoru. Ale tato starší verze (na fotkách je jeden z prvních kusů, který byl dodán do Senátu) je prostě hezčí. Nemyslete si ale, že Tatra 700 nevznikala trochu pankáčsky. Pokud se v autech vyznáte, na první pohled odhalíte zpětná zrcátka z Range Roveru. Ovšem třeba na Tatře Jozefa Zielence byla zrcátka z Cadillacu DeVille.

Interiér je jako skládačka cizích a drahých dílů

Pokračuje to i uvnitř. Páčky pod volantem jsou z Hondy a stropní světlo zase z Opelu Omega. Opel věnoval i své dveřní kliky, ty zadní, aby neměly otvor pro zámek. Vnitřní kliky jsou pro změnu zase z Hondy. A budíky zase bezpečně poznáte skoro všichni, protože alespoň jednou jste nějakou Škodu Felicii řídili. Jen jsou v Tatře ocejchované na vyšší rychlosti a mají oranžové podsvícení. Z Felicie pocházejí i výdechy topení. Nové přední blatníky nemohli v Tatře vyrobit vcelku, a tak je svařovali z několika kusů dohromady.

Když otevřu dveře, zaujmou mě kryty prahů s nápisem Tatra. Uvnitř najdete čtyřramenný výškově stavitelný volant Nardi, dřevěné obložení, digitální dvouzónovou klimatizaci s nezávislým topením, roletu zadního okna a rádio. Tvar palubní desky připomínal vnitřek švédského Saabu, jen je tady kombinace dřeva a kůže. Tatra auta vyráběla formou zakázkové výroby, takže si zákazníci mohli vymýšlet a žádná dvě auta nejsou zcela stejná. Za příplatek mohla být v autě lednice, CD měnič, videopřehrávač, televize, radiotelefon a fax. Zavazadlový prostor pod přední kapotou je solidně prostorný a krásně se můžete rozvalovat i na zadních sedadlech.

Koncepce? Tatra se vším všudy

Je to čtyřdveřová limuzína s koncepcí vše vzadu, protože vycházela z modelu 613 a na jeho základu je i postavená, proto je třeba i záměnné čelní sklo. Číslo 700 je vlastně jen obchodní označení, které prosadil tehdejší ředitel Ing. Karel Beneda, ale homologace se stále vztahují k typu 613. Konkrétně šlo o modernizovaný model 613-4 MiLong Model 96, tedy verzi s prodlouženým rozvorem.

Vzadu najdete vždy vzduchem chlazený vidlicový osmiválec a v těchto prvních sedmistovkách jde o T613-KATi s objemem 3,5 litru. Rozevření válců je přesně do pravého úhlu a nechybí trojcestný katalyzátor. Sekvenční elektronické vstřikování řídila jednotka GEMS. Výsledkem je výkon 200 koní (148 kW) v 5 750 otáčkách a točivý moment 300 Nm. Tatra byla jednou z posledních automobilek, která se držela vzduchem chlazených motorů a jejich limuzína dokázala jet 230 km/h a na stovku akcelerovala za 10,8 sekundy. Katalyzátor a vstřikování na motor implementoval Tim Bishop.

Pouze s manuálem

K motoru se párovala jediná převodovka, a to plně synchronizovaný pětistupňový manuál. Absence automatu byla dalším problémem a nevýhodou proti konkurenčním značkám. Průměrná spotřeba se udávala 12,5 litru, ale reálně jezdí Tatra za víc, spíš 15 litrů. Alespoň že kotoučové brzdy na všech patnáctipalcových kolech Borbet fungují opravdu dobře. Stejně tak se povedlo naladění tlumičů Sachs a auto není výrazně přetáčivé, protože motor je nad nápravou, ne až za ní. Osmiválec mimochodem cestu okoření svým příjemným bublavým zvukem.

Poslední velká tatra váží 1 840 kilogramů a dalších 410 uveze. Jen 53 % hmotnosti nese zadní náprava. Firma HP nabízela sportovnější snížený podvozek, ale moc kusů jím vybaveno nebylo. Dle zdrojů jej měl ve své Tatře například šéf NKÚ Lubomír Voleník nebo ministr Jozef Zielenec. Standardní Tatra s vinutými pružinami a hydraulickými tlumiči je plavná příjemná limuzína. Na limitu nebo kluzkém povrchu ale vyžaduje zkušeného řidiče, protože kvůli své koncepci může být zrádná. Vpředu sice je klasický McPherson, ale zadní nezávislá náprava má vidlicová vlečená ramena.

Jak jí ohodnotit? Dá se pochválit?

Já vím, že mi budou zapřisáhlí fanoušci Tatry spílat, ale ani model 700 se moc nepovedl a nezafungoval. Auto si kupovali nejčastěji úřady a instituce. Dokonce ani pozdější větší motory 4,3 litru s výkonem 234 koní autu nepomohly. Celkem vzniklo obou verzí jen 62 aut (podle jiných zdrojů 70 nebo 75), na kterých automobilka prodělávala navzdory původní základní ceně 1 400 000 korun (pro srovnání základní Škoda Felicia startovala na 225 tisících), po modernizaci dokonce 1 649 000 (v lednu 1997). Nikdo tehdy nechtěl drahé auto s horší kvalitou zpracování a bez tehdy již běžných věcí (v tomto segmentu), jakými byl systém ABS, airbagy (i výše zmíněná Felicia je mohla mít alespoň za příplatek) nebo kontrola stabilizace. A pro dost lidí byly limuzíny Tatra symbolem komunistického režimu.

To je prostě fakt a důkazem je, že v červenci 1999 byla výroba v Kopřivnici (kam se na konci přestěhovala z Příboru) ukončena. Ovšem na západě prý na autosalonech nezvyklá koncepce lidi zaujala, a kdyby se vychytaly nedostatky a bylo více peněz na vývoj, možná by Tatra pár aut prodala. Jen nikdo neví, zda by jich na uživení automobilky bylo dost. Kdyby to auto bylo dobré, tak by mělo prodejní úspěch. A já bych chtěl, aby ho mělo, mně se sedmistovka odmala líbila. Zvláště v unikátním dvoudveřovém kupé 700 GT (původně ale mělo karoserii sedan), které mělo ovšem výkon 400 koní a kratší rozvor. Z modelu 700 vycházel i závodní speciál Eccora Sport. Bohužel, po konci modelu 700 výroba osobních aut započatá Präsidentem, prvním autem vyrobeným na našem území, po 102 letech skončila úplně a Tatra se soustředila jen na výrobu nákladních aut.

Tatra 700 se tak prakticky ihned stala objektem zájmu sběratelů, většinou měla nějakého známého politika za uživatele (mimo jiné Miloše Zemana, Václava Klause nebo Petra Pitharta a další) a její ceny tak nebyly nikdy nízké. Dnes si musíte nachystat několik milionů korun. Tento kus z roku 1996 ovšem na prodej nejspíš nikdy nebude, ale můžete jej alespoň obdivovat. Libor Kucharski z Retroautomuzea si jeho pořízením před lety splnil sen a já mu to můžu jen závidět. Tatru 700 bych s jejími nedostatky bral taky. Ale aspoň si ji můžeme v expozici muzea prohlédnout.

Zdroj: www.garaz.cz