Freudova 415: Příběh domu, kde se nitě osudu nikdy nepřetrhly
Příbor. Město úzkých uliček, které pamatují kroky Sigmunda Freuda. Ale historie města se nepíše jen ve velkých učebnicích. Píše se v tichých zdech měšťanských domů. Jeden z nich, dům na ulici Freudova s číslem popisným 415 (kdysi Dolní předměstí č. 123), právě teď prožívá své znovuzrození. Navenek nenápadný, uvnitř však ukrývá příběh o mistrovském řemesle, o vůni chleba a především o neuvěřitelné síle žen, které dokázaly vést rodinu i byznys.
Dnes tento dům pod citlivýma rukama majitelky Petry Jandourkové a její značky AMOENÉ ožívá, aby spojil úctu k tradici s moderní vizí krásy a péče. ✨
I. Z popela k novému životu (17. století)
Pokud bychom se dotkli nejstarších cihel ve sklepě, možná by nám vyprávěly příběh starý více než 400 let. První zmínky o domě sahají až do roku 1591, kdy jej vlastnil jistý Jan Mahdin. Dějiny však k domu nebyly vždy milostivé. Archivní záznamy z roku 1678 hovoří smutnou řečí: dům byl „pustý, na skázu a ruinu přišel“ a město pro něj marně hledalo kupce, „aby grunt dokonale nespadl“.
Už tehdy se ale ukázala odolnost tohoto místa. Vždy se našel někdo, kdo v ruině viděl potenciál a domov. Stejně jako dnes, kdy Petra Jandourková vidí pod vrstvami prachu a omítky skrytý klenot, který si zaslouží péči.

II. Zlatá éra sukna: Když domem zněly nůžky (18. a 19. století)
Tu nejsilnější paralelu se současností však najdeme na přelomu 18. a 19. století. Dům č. 415 se tehdy stal tepajícím srdcem příborského soukenictví.
V roce 1799 dům zakoupil mistr Johann Panosch a vybudoval zde impérium látky. Dochované inventáře nám dávají nahlédnout přímo do jeho dílny. Představte si to: v místnostech, kde dnes plánujeme budoucnost AMOENÉ, tehdy stály dva bytelné lisy, česací kartáče, „strajsky“ na vlnu a především – osm kusů vzácných soukenických nůžek.
Zde se rodila kvalita. Zde se tvořily materiály, které oblékaly měšťany, dbaly na detail a estetku. Není náhoda, že se historie opakuje. Tam, kde se kdysi dbalo na kvalitu sukna a precizní střih, se dnes pod značkou AMOENÉ opět řeší krása, dotek a komfort, byť v moderním pojetí kosmetiky a péče. Nit příběhu, kterou začali soukeníci Foltin a Panosch, Petra Jandourková znovu navléká do jehly. 🧵

III. Cecilie a Petra: Odkaz silných žen
Historie domu nám odkrývá jeden mimořádně silný příběh ženské podnikavosti, který rezonuje i dnes. Když v roce 1808 zemřel majitel Johann Panosch, mnozí by čekali konec živnosti. Nestalo se. Otěže převzala vdova Cecilie Panoschová.
Cecilie nebyla jen pasivní dědičkou. Byla manažerkou své doby. V roce 1822 sice prodala dílnu tovaryši Justinu Heinzovi, ale protože ten ještě neměl mistrovský titul, vedla dílnu nadále ona sama. Byla to ona, kdo zajišťoval kontinuitu. Byla to ona, kdo spravoval majetek v hodnotě tisíců zlatých a nakonec dům moudře předala dceři Rosalii.
Podobnost se současností je až mrazivě přesná. Stejně jako Cecilie v 19. století, i dnes stojí za domem žena. Petra Jandourková, majitelka AMOENÉ, nespoléhá jen na zdi a historii, ale aktivně buduje hodnoty. Dům č. 415 má zjevně v DNA zakódovanou ženskou sílu, odolnost a schopnost vést. 💪

IV. Pekařská vůně a mezigenerační úcta
Dům nebyl jen o práci. V polovině 19. století, kdy dům koupil pekař Josef Klimetzký, vystřídalo vůni vlny aroma čerstvého chleba. Historické listiny nám však ukazují i dojemnou sociální stránku života té doby.
Téměř každá kupní smlouva pamatovala na starší generaci. Bývalí majitelé (např. otec Klimetzký nebo staří manželé Heckmanovi) si vymiňovali právo dožití v tzv. výměnku – malé světničce (Ausgedingstübchen). Byla to samozřejmost: postarat se o ty, kteří dům vybudovali. Tato úcta k člověku, péče a laskavost je další hodnotou, kterou chce AMOENÉ ctít. Dům nebyl jen nemovitostí, byl bezpečným přístavem.

V. Tajemství na půdě: Zatmění slunce 1912
Každá rekonstrukce starého domu je tak trochu archeologií. Během současných prací na střeše a půdě byl objeven vzácný poklad – ručně psaný záznam o událostech z dubna 1912. 🌑
Neznámý autor na papíře, který ležel v prachu pod trámy přes sto let, barvitě líčí zatmění slunce ze 17. dubna 1912:
„Nastalo šero, jakoby popelavá tma... Lidé vybíhali ven... Zvířata, zvláště pak holubi, zděšeně létali v hejnech.“
Tento lístek je důkazem, že dům má „paměť“. Z jeho oken lidé sledovali nebeská divadla, prožívali obavy i úžas. Pro Petru Jandourkovou není tento nález jen kusem papíru, ale závazkem zachovat genius loci tohoto místa.

VI. Vize AMOENÉ: Od soukenických nůžek k trvalé kráse
Proč se vracet k historii? Protože značka AMOENÉ nestaví na zelené louce. Její filozofie – pomáhat ženám cítit se krásně a sebevědomě – má v tomto domě hluboké kořeny.
-
Kde se kdysi stříhalo sukno na míru, tam dnes vzniká prostor pro krásu.
-
Kde Cecilie Panoschová vedla svou živnost, tam dnes pokračuje tradice ženského podnikání.
Rekonstrukce Freudovy 415 probíhá s maximálním citem pro detail. Není to jen o opravě fasády. Je to o dialogu mezi staletími. Cílem Petry Jandourkové je vytvořit prostor, který nebude jen sídlem firmy, ale místem s duší. Místem, kde se historie dotýká současnosti a kde se zákaznice budou cítit stejně dobře, jako se kdysi cítili obyvatelé ve své „světničce“.


AMOENÉ zde nepíše nový příběh. AMOENÉ píše další kapitolu v kronice, kterou začal psát Jan Mahdin v roce 1591, rozvinul soukeník Panosch a pečlivě střežila Cecilie Panoschová. Vítejte v domě, který má srdce. ❤️
Dokončení fasády se plánuje na květen 2026, bude-li počasí nakloněno. 🌤️

Článek, foto a zdroje: Petra Jandourková a Jiří Jurečka
Archiv AMOENÉ s.r.o.
SOkA Nový Jičín
Zemský archiv v Opavě
Slezské zemské muzeum v Opavě
Národní památkový ústav Praha
Renesanční domy moravsko-slezského pomezí - Ondřej Haničák