Dotčené lokality: náměstí S.Freuda, Karla Čapka, Místecká, B. Buska, Švédská, Křivá, Pod hradbami, Úzká, Kašnice, Viznarova, K.H.Máchy, Smetanova, Ostravska, dle mapového podkladu.
Nejdřív něco k původu tohohle úžasného kousku naší automobilové historie, konkrétně ke slovenskému automobilovému konstruktérovi Júliovi Kubinskému. Ten své práci opravdu rozuměl, stál například i za stavbou monopostu JK Mono, který splňoval předpisy tehdejší formule 1. Speciál s kompresorovým vidlicovým čtyřválcem Lancia měl však těžkou nehodu v tréninku a do Velké ceny Československa 1949 nakonec nemohl nastoupit. Jeho jméno je spojené i s automobily Velorex.
Tím hlavním výtvorem ale bylo jeho vlastní auto. Pro sebe totiž zaměstnanec Karosy Brno vytvořil sportovní GT s označením JK 2500 – nesmírně elegantní kupé s dřevěnou kostrou. Tvarově perfektně odpovídá trendům padesátých let pro sportovní auto třídy GT, skvěle vypadala i dvoubarevná černo červená kombinace laku karoserie. S její výrobou pomáhal karosář Jan Heger. Nechybí dlouhá kapota a krátká nízká kabina pro posádku. Velká a drátěná kola také odpovídala standardům doby. Základem je pak prostorový rám z bezešvých trubek, které kupoval v obyčejném železářství. Výsledek měl 1160 kg, které byly rozložené v poměru 51:49 mezi přední a zadní nápravu.
Auto vyrobil v roce 1954 (podle jiných zdrojů až 1955), ovšem začal s tím už v roce 1951. Určitě bylo ale hotové v roce 1956, kdy o něm psal tehdejší Svět Motorů. Kubinský si vše dělal sám ve vlastní garáži a ve volném čase, převážně ručně. A právě tam pod přední kapotu instaloval řadový šestiválec Alfa Romeo o objemu 2,5 litru (88 koní) a čtyřstupňovou převodovku, se kterou kupé zvládlo rychlost 170 km/h. Motor koupil od motocyklového závodníka Františka Juhana, bratra slavného Jaroslava Juhana, který později emigroval a dosáhl řady úspěchů s automobily Porsche. Kubinský už tehdy chtěl osmiválec Tatra, žádný ale neměl k dispozici. Přední náprava pocházela z KdF a zajišťovala stabilitu i při maximální rychlosti 170 km/h. Stejného původu bylo i řízení. Drátěná kola byla z Lancie Aprilia.
Nakonec ale Kubinský motor Tatra sehnal a do auta jej instaloval. Vzduchem chlazený osmiválec o objemu 2,5 litru vpředu tehdy moc sportovních kupé nepoháněl, pocházel totiž z lehkého vojenského automobilu Tatra 805 (75 koní). Proto se auto někdy označuje jako Tatra 2500 JK, oficiálně však s Tatrou nemělo nic společného a jiná její součástka v autě nebyla. Výkon motoru byl slušných 105 koní, které putovaly na zadní nápravu typu De Dion. Kubinský odstranil původní vodní chlazení italské jednotky a místo toho k motoru umístil rezervu. Navíc byl motor až za přední nápravou, takže vyvážení bylo skoro dokonalé. Auto mělo v zádi dvě nádrže, aby byl zaručen slušný dojezd. Brzdy byly pouze bubnové, pocházely z kupé Lancia Aurelia.
Veřejnost se s autem poprvé seznámila v roce 1958 v Kopřivnici. Auto bylo přijato velmi pozitivně nejen veřejností, ale i ředitelem Tatry Ladislavem Hojeckým, Kubinský dostal místo v Tatře a měl zde zrealizovat výrobu pěti kusů pro zákazníky. Následně bylo auto podrobenou dvoutýdennímu testování. Později prý dostalo dokonce motor z Tatry 603 a výkon vzrostl na 140 koní. Dostalo také silnější brzdy a jiná kola, aby byly nové brzdy lépe chlazené. Ono se to hodilo, maximálka prý vzrostla na 200 km/h.
Jenže k výrobě ani malé série nedošlo, a tak existoval onen jeden jediný, i když nadále vylepšovaný kus. V socialistickém státě byla prostě výroba sportovního auta zbytečná, navíc na ní nebyly peníze. Kubinský své kupé 14 let používal jako soukromý automobil. Pak jej prodal a auto se ztratilo z povědomí i veřejnosti, ve zbědovaném stavu ale přežilo dodnes a prý jej čeká renovace. I když tato informace se během let objevila už několikrát.
Zdroj: www.garaz.cz
.jpeg){kind=link}