ČEZ Distribuce oznamuje přerušení dodávky el. energie 12.10.2026 od 7,30 do 9,30 hodin v těchto lokalitách:
Místecká
č. p. 1126
nábřeží Rudoarmějců
č. p. 887, 888
Tuzemská armáda je pro automobilku Tatra dlouhé desítky let klíčovým odběratelem. Platilo to samozřejmě i v době socialismu, kdy mnohé projekty kopřivnické automobilky byly právě výsledkem vojenského zadání. To je případ i Tatry 813 „Kolos“, která vznikla na základě armádní zakázky na dělostřelecký tahač.
Podivný prototyp bez kabiny
Práce na vozidle odstartovaly v roce 1960 v konstrukční kanceláři pobočného závodu Bánovce nad Bebravou. První prototyp vznikl z komponentů tehdy nové Tatry 138, šlo vlastně jen o funkční vzorek – stroj neměl karoserii, a tak tu byla jen čtyři sedadla upevněná k osmikolovému podvozku a motocyklový štít chránící řidiče.
Speciální byl i pohon, který obstarával nově vyvinutý vznětový dvanáctiválec T930 o objemu 17 640 cm³, vzniklý přidáním čtyř válců k původnímu osmiválcovému motoru. Výsledkem atmosférického motoru s přímým vstřikováním byl výkon 199 kW a točivý moment 990 Nm, což byly v době vzniku fantastické hodnoty. Později tu byly i prototypy s benzinovým osmiválcem, ten se ale moc neosvědčil.
Prototyp byl pečlivě testován, a to mimo jiné ve vojenském prostoru Libavá, kde si ho prohlédli i zástupci armády. Ty vůz nadchnul, vždyť zvládal překonat příkop široký až 1,5 metru, zdolat kolmé překážky do výšky až 60 centimetrů nebo jezdit s bočním náklonem až 30°. I díky tomu vývoj mohl pokračovat, už v upravené podobě, s karoserií.
Přichází sériový Kolos
Automobil tak dalšími jízdními zkouškami mířil k sériové výrobě, která byla nakonec zahájena v roce 1967. První se začal vyrábět osmikolový speciál určený pro armádu, tzv. Kolos 8 × 8 s dvěma řiditelnými nápravami a odpružením vpředu i vzadu podélnými listovými pery. Základem byl pro Tatru typický páteřový podvozek s centrální nosnou rourou, zde tvořený spojenými skříněmi montážních celků pohonu, a výkyvnými polonápravami.
O pohon se postaral už dobře známý dvanáctiválec, který v sériové podobě dosáhl na výkon 190 kW. Spárován byl s pětistupňovou mechanickou převodovkou s dvoustupňovou redukcí. Trambusová kabina byla dostupná v krátkém nebo prodlouženém provedení.
Tatra T813 měla v armádě na starosti rozličné úkoly. Vedle tahače přívěsů postupně vznikly i různé speciály jako třeba nosič mostní konstrukce pro ženisty nebo nosiče různých raketových systémů.
Do civilu!
Nakonec však nezůstalo jen u vojenských speciálů. Uvolněná doba druhé poloviny šedesátých let znamenala, že bylo rozhodnuto o možnosti využití T813 také v civilním sektoru. Vůz zde měl nahradit zastaralou Tatru 141, jejíž konstrukce vycházela ještě z modelu T111, vzniklého už za války.
V roce 1969 tak vznikly další deriváty. Novým základem se stala čtyřkolka 4 × 4 s jednou řiditelnou nápravou, nad níž stála šestikolka 6 × 6 se dvěma řiditelnými nápravami. Civilním vrcholem byla osmikolka 8 × 8 pro přívěsy o hmotnosti až 100 tun.
Do sériové výroby se tak dostaly různé tahače či podvozky pro jeřáby stejně jako sklápěče nebo speciály pro hasiče. Právě podle sklápěče se T813 někdy přezdívá Drtikol nebo Drtikolka, a to podle filmu Prázdniny pod psa z roku 1980. V něm s vozem jezdila postava přezdívaná právě Drtikol.
Díky spolupráci se západoněmeckou společností SEMEX dokonce vznikl i výkonný letištní tahač schopný manipulovat letadly o hmotnosti až 300 tun. V době politické normalizace se ale takový vůz na Západ nakonec vyvážet nemohl.
Tatra 813 se vyráběla do roku 1982, kdy byla nahrazena modelem T815. Vzniklo celkem 11 751 exemplářů různých modifikací. Vedle Československa tahle tatra jezdila také v Indii, Rumunsku, NDR nebo SSSR.
Zdroj: www.garaz.cz
