Tatra je dnes známá jakožto úspěšný výrobce nákladních automobilů, v době socialismu (a pochopitelně i dříve) však hrála také roli výrobce reprezentativních vozidel pro nejvyšší představitele státu. Výroba luxusních automobilů pokračovala i po listopadu 89, brzy se však ukázalo, že na volném trhu Tatra se zastaralou koncepcí nemá šanci.
Místo hran obliny
Přesto se kopřivnická automobilka ještě nějakou dobu snažila prorazit. Vedení si uvědomovalo, že konkurence na volném trhu je tuhá a je potřeba nejen modernizovat styl dosavadní 613, ale také napravit některé její neduhy. Zároveň však kvůli nedostatku financí bylo potřeba inovace provést s co nejnižšími náklady. V dubnu 1996 se tak představil nový osobní model Tatra 700, což však nebylo nic jiného než rozsáhle modernizovaná verze dosavadní 613. Ostatně interní označení znělo Tatra 613-4 T 700.
Design navrhnul britský stylista Geoff Wardle, který místo přísně hranatých tvarů dosavadní 613 vsadil na tehdy moderní obliny. Přitom se inspiroval i vozy z historie Tatry, konkrétně ten chromovaný ovál na přídi kolem masky a světlometů měl odkazovat na obdobný motiv z Tatry 603.
V této podobě ale 700 vydržela vlastně jen rok. Už v roce 1997 dorazila inovovaná verze upravená akademickým sochařem Jiřím Španihelem, který pozměnil tvar zadního okna, kapoty a palubní desky.
Tatra 700 si logicky zachovávala koncepci předchůdce, což znamenalo vzadu uložený, vzduchem chlazený vidlicový osmiválec. Motor o objemu 3,5 litru dostal zcela nový systém vstřikování, výsledkem čehož byl výkon 148 kW, lepší průběh točivého momentu i nižší spotřeba. Později tu bylo i provedení s osmiválcem o objemu 4,4 litru s výkonem 172 kW.
O přenos síly na zadní kola se starala pětistupňová manuální převodovka. Tatra 700 se totiž rodila v době, kdy ruční řazení bylo časté také u luxusních automobilů.
Mnichovský konkurent Tatry
Právě koncepce nicméně v plné nahotě odhalovala zastaralost vozu, která byla obzvlášť patrná ve srovnání s přímou konkurencí ze západu. Mezi konkurenční automobily patřilo třeba sportovně laděné BMW 7, jehož generace E38 byla představena dva roky před Tatrou 700, tedy v roce 1994. Prodloužené provedení s délkou 5 124 mm velikostně přímo soupeřilo se sedmistovkou, jejíž délka činila 5 130 mm.
Právě mnichovská sedmička dokazovala, jak západní luxus je zcela jinde a jak je jeho technika mnohem modernější. Konkrétně BMW 7 (E38) už umělo nabídnout satelitní navigaci, a to jako jedno z prvních aut v Evropě, úplnou novinkou byly i okenní airbagy. Připlatit se dalo rovněž za televizi.
Řada 7 navíc uměla oslovit širší nabídkou motorů. K dispozici byly hned dva benzinové vidlicové osmiválce – zprvu s objemem tří a čtyř litrů, s výkonem 160 kW, respektive 210 kW, později o objemu 3,5 litru a 4,4 litru, o výkonu 173 kW a 210 kW. Komu to nestačilo, měl tu od roku 1995 také vidlicový dvanáctiválec o objemu 5,4 litru. Kdo chtěl naopak ušetřit, mohl zvolit 2,8litrový řadový šestiválec. Jako první generace pak E38 nabídla i vznětové motory – od roku 1996 tu byl řadový šestiválec o objemu 2,5 litru se 105 kW. Později následovaly větší a silnější jednotky.
Pro všechny motorizace byla navíc dostupná samočinná převodovka. Na vybraných trzích šlo však pořídit i pětistupňový manuál, respektive šestistupňový.
Tatra zůstala státnickým vozem
V přímém srovnání Tatra 700 proti takové konkurenci zkrátka neměla šanci. V tehdejších tuzemských podmínkách možná nemohla být lepší, na to se ale volný trh neptal. BMW mělo s takovým typem vozu mnohem více zkušeností, navíc výrazně více prostředků, jak luxusní auto vyladit a vyšperkovat širokou výbavou. Tatra 700 rovněž ztrácela v otázce komfortu nebo jízdních vlastností. Tatra se navíc v devadesátých letech musela potýkat s negativní image, kdy s odkazem na tehdy ještě nedávnou minulost byla považována za auto papalášů.
To vlastně platilo i pro Tatru 700. Obchodně propadla, a tak většina postavených kusů zamířila do státní správy. Využívána byla ve státních podnicích, na okresních úřadech, ale i senátory nebo členy vlády. Vozil se v ní i velký propagátor tuzemských automobilů, Miloš Zeman, tehdy v roli předsedy vlády. V této roli nicméně sloužila také 7-Series.
Výroba byla de facto kusová, což produkci prodražovalo. A to opět snižovalo zájem zákazníků. Tatra si tak brzy uvědomila, že na modelu 700 nevydělává. V roce 1999 tak došlo k očekávanému a logickému kroku, výroba Tatry 700 byla ukončena. Vzniklo jen 75 kusů tohoto modelu.
Ve srovnání s řadou 7 je to opravdu žalostně málo. BMW 7 generace E38 se vyrábělo mezi lety 1994 až 2001, kdy vzniklo přes 340 000 exemplářů tohoto luxusního sedanu. I speciální superprodloužené varianty L7 s délkou 5,37 metru a dvanáctiválcem pod kapotou vzniklo výrazně více než sedmistovky, a to 899 kusů. Desítky let bez konkurence se zkrátka na osobní Tatře podepsaly. Kde by asi byla, kdyby nemusela působit ve státem řízené ekonomice…
Zdroj: www.garaz.cz
