Pozor, jede papaláš! Tatra 603 byla vyhrazena jen pro vyvolené. Tradici luxusního vozu ale založily už předválečné modely 77, 87 a 97, po válce ji rozvinul Tatraplan a jejím symbolickým vyvrcholením se stal právě typ 603. Svého času obávané až nenáviděné, dnes mimořádně ceněné a mezinárodně uznávané reprezentativní vozy prosluly vzadu umístěnými chlazenými osmiválci a úhlednými aerodynamickými karoseriemi.

Krycí jméno Valuta

Slibný nástup

Po smrti Stalina s Gottwaldem zjara 1953 nabral režim přece jen o něco lidštějších kontur a potichu se zbavoval nejextrémnějších výstřelků bolševické ideologie. Mimo jiné to znamenalo uvědomění si, že sovětské ZISy jsou pro tuzemské funkcionáře s výjimkou těch nejvyšších nedostupné, a rychle dosluhující Tatry 87 či Tatraplany musí nahradit něčím modernějším. Jejich oko se proto opět zaměřilo do podhůří Beskyd, kde se rozkládá Kopřivnice.

Vývoj limuzíny se narychlo stěhoval z Prahy do Kopřivnice. Nový osobní vůz převzal nejen dvouapůllitrový osmiválec z monopostu T 607, ale i jeho typové označení T603. Výstavní premiéra proběhla na výstavě československého strojírenství v Brně roku 1955, v průběhu roku 1956 pak následovala ověřovací série prvních devíti kusů. Ruční výroba v dosti zastaralých dílnách však probíhala velmi pomalu a tak se o sériovou produkci jednalo spíše až na počátku 60. let. O novince se svého času vyjádřil i prezident Antonín Zápotocký a tak mu k jeho 72. narozeninám dovezli známí tatrováčtí piloti Pavelka a Veřmiřovský jednu z prvních 603 jako dárek přímo na Pražský hrad. Povídá se, že takovou drifterskou show první nádvoří ještě nikdy nezažilo - a nejspíš už ani nezažije.

 

Ze zahraničí se začaly hromadit objednávky a nutno říci, že první kusy Tatry 603 slavily značné úspěchy. Nejprve třeba v průběhu zimních olympijských her v Cortině d’Ampezzo, kde sloužily českým sportovcům, později především na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde československá expozice slavila obrovský úspěch – odtud lidové označení první generace „bruselka.“

 

Tatrovácká klasika

Konstrukčně byl vůz Tatra 603 přímým potomkem slavných typů T77, 87 a Tatraplan, měl však modernější a hlavně výrazně větší proudnicovou karoserii s velkou prosklenou plochou a šesti místy k sezení. Kromě osmiválce v zádi a centrální nosné roury tu bylo charakteristické také nezávislé zavěšení kol s kyvadlovými polonápravami, starající se o patřičný komfort jízdy.

V porovnání se svými předchůdkyněmi měla T603 výrazně lepší jízdní vlastnosti dané zejména lepším rozložením hmotnosti mezi obě osy, i tak ale většina šoférů vozila v předním zavazadelníku pytel cementu pro lepší stabilitu a odolnost proti bočnímu větru. Vrozená přetáčivost se projevovala především na kluzkém povrchu, soudě ale dle dobového reklamního filmu „Šťastnou cestu“, šlo o nezáludné a dobře ovladatelné auto – alespoň v rukou zkušeného závodníka, mistra sportu Jaroslava Pavelky.

V praxi běžných uživatelů jízdní vlastnosti odpovídaly koncepci s motorem za zadní nápravou s výkyvnými hnacími polonápravami, takže vozidlo bylo citlivé na boční vítr a při ostré jízdě v zatáčkách přetáčivé. Maximální rychlost T 603 byla 160 km/h (údaj výrobce), ve skutečnosti však byly vozy rychlejší a díky své aerodynamické karosérii s nízkým součinitelem odporu (Cw=0,354) dosahovaly rychlost přes 170 km/h. 

Taková to reklama by dnes rozhodně neprošla. Nejde jen o dvanáctiminutovou délku, ale především o předváděná alotria v běžném provozu. Poznáte historické jihočeské město, kterým se Tatra divoce prosmýkává?

Evoluce směrem k uniformitě

První "bruselky" oplývaly jedinečným designem zevnějšku i interiéru, který s jeho americkým designem plným chromu, nápaditých řešení a filigránských ovladačů přežil i ve druhé sérii vyráběné do roku 1968. Po roce 1968 přibylo černých plastů a ovladačů z jiných československých aut. Přístrojová deska jakož i jiná zákoutí kabiny se staly ponuřejšími a méně elegantními.

Na technické frontě bylo nicméně v průběhu let dosaženo značného pokroku. Brzdy, zpočátku bubnové, od konce roku 1968 nahradily licenční kotoučové brzdy na všech kolech, které byly vyráběny v licenci Dunlop. Od roku 1973 vozidlo používalo v té době revoluční bezkontaktní elektronické kondenzátorové zapalování PAL.

Zlepšení jízdních vlastností napomohlo zavedení torzního stabilizátoru přední nápravy u typu T2-603, jakož i pozdější zavedení radiálních pneumatik Barum rozměru 180/90-SR15 s dezénem OR17, které byly vyvinuty speciálně pro T 603. Vozy měly velmi dobře vyřešeno odpružení s poměrně vysokým zdvihem kol a nízkou vratnou frekvencí, takže jízda s nimi byla pohodlná i na horších silnicích.

 

Jen pro vyvolené

Šestsettrojka sice vznikala dlouhých dvacet let, 20 422 celkem vyrobených vozů ale dává představu o skutečné sériovosti a pracnosti výroby. Největší roční produkce bylo paradoxně dosaženo až závěru výroby - v letech 1973 a 1974 bylo vyrobeno až 1600 vozů za rok. 

Tatry 603 nebyly v celém průběhu výroby prakticky vůbec exportovány (přes velký zájem o tento vůz) s výjimkou několika desítek kusů pro země bývalého východního bloku (Sovětský svaz, NDR, Bulharsko, Maďarsko, Jugoslávie). Dnes už je situace úplně jiná a zachovalé šestsettrojky se ve významných počtech kromě rodné hroudy vyskytují nejen v západní Evropě, ale také v USA a Kanadě a jejich ceny stále rostou.  

T 603 nebyla levným autem ani jako nová. V roce 1959 stála 98 tisíc Kčs, zatímco ruská Volga M 21 se i s rádiem dala pořídit za 55 tisíc a tuzemská Škoda Octavia Super za necelých 33 tisíc. Běžný měsíční plat se tehdy pohyboval kolem 1500 Kčs. O deset let později, v červnu 1969, byla cena Tatry 2-603 stanovena na 195 tisíc Kčs, tedy na čtyřnásobek ceny tehdy běžného vozu Škoda 1000 MB. K soukromníkům se T 603 nedostaly jako nové prakticky vůbec, pár kusů se dostalo dál až po konci ve státních službách.

Ceny hezkých šestsettrojek začínají okolo 1,5 milionu korun, vzácné vozy první série se třemi světly jsou ale klidně o milion dražší - mnoho jich totiž v průběhu služby dostalo novější čtyřokou karoserii, takže je jich opravdu málo. Kvalita zkrátka něco stojí. Jednoduše řečeno: jestli vlastnit nějakého poválečného československého veterána, pak rozhodně šestsettrojku, jediné auto světového formátu vyráběné za socialismu.  

 

Zdroj: www.autosalon.tv

Freudova 415: Příběh domu, kde se nitě osudu nikdy nepřetrhly

Příbor. Město úzkých uliček, které pamatují kroky Sigmunda Freuda. Ale historie města se nepíše jen ve velkých učebnicích. Píše se v tichých zdech měšťanských domů. Jeden z nich, dům na ulici Freudova s číslem popisným 415 (kdysi Dolní předměstí č. 123), právě teď prožívá své znovuzrození. Navenek nenápadný, uvnitř však ukrývá příběh o mistrovském řemesle, o vůni chleba a především o neuvěřitelné síle žen, které dokázaly vést rodinu i byznys.

Dnes tento dům pod citlivýma rukama majitelky Petry Jandourkové a její značky AMOENÉ ožívá, aby spojil úctu k tradici s moderní vizí krásy a péče. ✨

I. Z popela k novému životu (17. století)

Pokud bychom se dotkli nejstarších cihel ve sklepě, možná by nám vyprávěly příběh starý více než 400 let. První zmínky o domě sahají až do roku 1591, kdy jej vlastnil jistý Jan Mahdin. Dějiny však k domu nebyly vždy milostivé. Archivní záznamy z roku 1678 hovoří smutnou řečí: dům byl „pustý, na skázu a ruinu přišel“ a město pro něj marně hledalo kupce, „aby grunt dokonale nespadl“.

Už tehdy se ale ukázala odolnost tohoto místa. Vždy se našel někdo, kdo v ruině viděl potenciál a domov. Stejně jako dnes, kdy Petra Jandourková vidí pod vrstvami prachu a omítky skrytý klenot, který si zaslouží péči.

II. Zlatá éra sukna: Když domem zněly nůžky (18. a 19. století)

Tu nejsilnější paralelu se současností však najdeme na přelomu 18. a 19. století. Dům č. 415 se tehdy stal tepajícím srdcem příborského soukenictví.

V roce 1799 dům zakoupil mistr Johann Panosch a vybudoval zde impérium látky. Dochované inventáře nám dávají nahlédnout přímo do jeho dílny. Představte si to: v místnostech, kde dnes plánujeme budoucnost AMOENÉ, tehdy stály dva bytelné lisy, česací kartáče, „strajsky“ na vlnu a především – osm kusů vzácných soukenických nůžek.

Zde se rodila kvalita. Zde se tvořily materiály, které oblékaly měšťany, dbaly na detail a estetku. Není náhoda, že se historie opakuje. Tam, kde se kdysi dbalo na kvalitu sukna a precizní střih, se dnes pod značkou AMOENÉ opět řeší krása, dotek a komfort, byť v moderním pojetí kosmetiky a péče. Nit příběhu, kterou začali soukeníci Foltin a Panosch, Petra Jandourková znovu navléká do jehly. 🧵

III. Cecilie a Petra: Odkaz silných žen

Historie domu nám odkrývá jeden mimořádně silný příběh ženské podnikavosti, který rezonuje i dnes. Když v roce 1808 zemřel majitel Johann Panosch, mnozí by čekali konec živnosti. Nestalo se. Otěže převzala vdova Cecilie Panoschová.

Cecilie nebyla jen pasivní dědičkou. Byla manažerkou své doby. V roce 1822 sice prodala dílnu tovaryši Justinu Heinzovi, ale protože ten ještě neměl mistrovský titul, vedla dílnu nadále ona sama. Byla to ona, kdo zajišťoval kontinuitu. Byla to ona, kdo spravoval majetek v hodnotě tisíců zlatých a nakonec dům moudře předala dceři Rosalii.

Podobnost se současností je až mrazivě přesná. Stejně jako Cecilie v 19. století, i dnes stojí za domem žena. Petra Jandourková, majitelka AMOENÉ, nespoléhá jen na zdi a historii, ale aktivně buduje hodnoty. Dům č. 415 má zjevně v DNA zakódovanou ženskou sílu, odolnost a schopnost vést. 💪

IV. Pekařská vůně a mezigenerační úcta

Dům nebyl jen o práci. V polovině 19. století, kdy dům koupil pekař Josef Klimetzký, vystřídalo vůni vlny aroma čerstvého chleba. Historické listiny nám však ukazují i dojemnou sociální stránku života té doby.

Téměř každá kupní smlouva pamatovala na starší generaci. Bývalí majitelé (např. otec Klimetzký nebo staří manželé Heckmanovi) si vymiňovali právo dožití v tzv. výměnku – malé světničce (Ausgedingstübchen). Byla to samozřejmost: postarat se o ty, kteří dům vybudovali. Tato úcta k člověku, péče a laskavost je další hodnotou, kterou chce AMOENÉ ctít. Dům nebyl jen nemovitostí, byl bezpečným přístavem.

V. Tajemství na půdě: Zatmění slunce 1912

Každá rekonstrukce starého domu je tak trochu archeologií. Během současných prací na střeše a půdě byl objeven vzácný poklad – ručně psaný záznam o událostech z dubna 1912. 🌑

Neznámý autor na papíře, který ležel v prachu pod trámy přes sto let, barvitě líčí zatmění slunce ze 17. dubna 1912:

„Nastalo šero, jakoby popelavá tma... Lidé vybíhali ven... Zvířata, zvláště pak holubi, zděšeně létali v hejnech.“

Tento lístek je důkazem, že dům má „paměť“. Z jeho oken lidé sledovali nebeská divadla, prožívali obavy i úžas. Pro Petru Jandourkovou není tento nález jen kusem papíru, ale závazkem zachovat genius loci tohoto místa.

VI. Vize AMOENÉ: Od soukenických nůžek k trvalé kráse

Proč se vracet k historii? Protože značka AMOENÉ nestaví na zelené louce. Její filozofie – pomáhat ženám cítit se krásně a sebevědomě – má v tomto domě hluboké kořeny.

• Kde se kdysi stříhalo sukno na míru, tam dnes vzniká prostor pro krásu.

• Kde Cecilie Panoschová vedla svou živnost, tam dnes pokračuje tradice ženského podnikání.

Rekonstrukce Freudovy 415 probíhá s maximálním citem pro detail. Není to jen o opravě fasády. Je to o dialogu mezi staletími. Cílem Petry Jandourkové je vytvořit prostor, který nebude jen sídlem firmy, ale místem s duší. Místem, kde se historie dotýká současnosti a kde se zákaznice budou cítit stejně dobře, jako se kdysi cítili obyvatelé ve své „světničce“.

AMOENÉ zde nepíše nový příběh. AMOENÉ píše další kapitolu v kronice, kterou začal psát Jan Mahdin v roce 1591, rozvinul soukeník Panosch a pečlivě střežila Cecilie Panoschová. Vítejte v domě, který má srdce. ❤️

Dokončení fasády  se plánuje na květen 2026, bude-li počasí nakloněno. 🌤️

Článek, foto a zdroje: Petra Jandourková a Jiří Jurečka
Archiv AMOENÉ s.r.o.
SOkA Nový Jičín
Zemský archiv v Opavě
Slezské zemské muzeum v Opavě
Národní památkový ústav Praha

Renesanční domy moravsko-slezského pomezí - Ondřej Haničák

Dočasné omezení provozu bankomatu České spořitelny: Kde vybrat hotovost během rekonstrukce?

Z důvodu plánované rekonstrukce vnitřních prostor dojde ve čtvrtek 22. ledna k dočasnému odstranění bankomatu České spořitelny. Předpokládaná doba omezení je stanovena na přibližně 4 měsíce.

Hledá se náhradní řešení

Aktuálně probíhají jednání s Českou spořitelnou o možnosti umístění mobilního bankomatu v bezprostřední blízkosti, aby byl dopad na dostupnost služeb co nejmenší. O případném zprovoznění mobilní jednotky bude veřejnost včas informována.

Kde najdete nejbližší služby České spořitelny? Po dobu prací mohou klienti využívat nejbližší plnohodnotnou pobočku s bankomatem v Kopřivnici:

• 📍 Adresa: Záhumenní 1353/4b, 742 21 Kopřivnice

• Služby: Bankomat a vkladomat (k dispozici v režimu 24/7), poradenské služby v otevírací době pobočky.
  
  
  

Návrat na původní místo Po dokončení stavebních úprav a modernizace prostor se bankomat vrátí na své původní místo. Rekonstrukce přinese uživatelům kultivovanější a modernější prostředí.

Děkujeme za pochopení a trpělivost po dobu této nezbytné odstávky.

Bankomaty v Příboře najdete ZDE

Vážení občané,

rádi bychom Vás informovali o dočasné změně hodin pro veřejnost provozovny České pošty, s. p. v Příboře. 🕒

Rozsah hodin pro veřejnost bude omezen na nezbytně nutnou dobu ve dnech 1. 2. – 30. 4. 2026 z provozních důvodů.

Děkujeme za pochopení. 🙏

🎭 Občanské sdružení Klokočov, z. s. ve spolupráci s Městem Příbor Vás srdečně zve na maškarní rodinné odpoledne pro děti i dospělé.

Kdy: 28. února 2026 od 14 hodin 

Kde: Kulturní dům Příbor

🎉 Čeká vás zábavné odpoledne plné her, tance, překvapení a smíchu, klaun HOPík a jeho pomocníci, oblíbené vypouštění balónků, tvarování balónků a ocenění tří nejlepších masek!

🏆 Velká soutěž o ceny – každý vyhrává!

🍔 Občerstvení zajištěno

📞 Rezervace míst:
Pro předpokládaný velký zájem prosíme o rezervaci nejpozději do 22. 2. 2026 na tel. čísle 725 707 515 nebo napište na kajatill@seznam.cz

🌐 Více informací a rezervační tabulku najdete na: www.klokocov.com

💖 Těšíme se na Vaši účast!

Textil je sbírán do bílých nádob a je svážen přímo společností TextilEco k dalšímu vytřídění a využití např. v charitách - využitelný textil, obuv, hračky, další složky použitelné na hadry k čištění či ve výrobě nebo k tepelnému zpracování.

Od 1. ledna 2025 mají ze zákona povinnost zajistit oddělené soustřeďování textilních odpadů všechny obce.

Společnost TextilEco, s níž spolupracujeme již mnoho let, se loni díky této úpravě zákona dostala do problémů. Náhle bylo třeba navýšit počet nádob, aby mohli vyhovět všem obcím. Nezbyly jim tak prostředky pro navýšení kapacit skladů, svozových aut a zaměstnanců. Problematická situace je v rámci celé ČR. Již byly vypsány dotace zpracovatelům textilu, které mají finančně podpořit tento sektor. Firma TextiEco je také mezi žadateli a věříme, že po získání finančních prostředků nakoupí další vozy, aby stíhali svážet bohužel stále narůstající množství textilu.

Rovněž zlepšili uzamykání nádob (dříve to bylo jen na petlici, nyní velký zámek), ale najdou se bohužel tací, kterým není žádná zábrana dost silná.

Odpadu stále přibývá, proto bývají nádoby přeplněny, i když jich máme na stanovištích již 22.  Za každou nádobu se platí, proto nebudeme počet navyšovat. Společnost TextilEco má ve smlouvě uvedeno, že obec (tedy město Příbor) nebude pověřovat úklidem okolí kontejnerů třetí osobu. Proto by Technické služby města Příbora neměly uklízet kolem bílých nádob. Tento textil by končil na skládce a zvyšoval množství SKO. Při svozu firmou TextiEco se počítá do vytříděného odpadu.

Doufáme, že situace kolem přeplněných bílých nádob je dočasná, že firma navýší četnost svozů a nebude docházet k poškozování nádob. Spolupráce je potřeba všestranná, dá se předcházet vzniku zbytečných odpadů rozumným nakupováním jen skutečně potřebného textilu, vyhazováním jen již nevyužitelného. Přinese to úspory všem a nebudou nevzhledné hromady kolem nádob.

ČEZ Distribuce oznamuje, že dne 09.02.2026 od 7:15 do 15:15 hod. dojde k odstávce elektrické energie v části obce Prchalov č. p. 8, 9, 10, 34, 35, 44, 50, 53, 58, 60, 61, 62, 98, 102, 119, kat. území Prchalov (kód 733067): parcelní č. 31/5.