Retro: Slavná limuzína pro komunistické papaláše i závodila. Tatra 603 dnes vyjde na miliony

Pozor, jede papaláš! Tatra 603 byla vyhrazena jen pro vyvolené. Tradici luxusního vozu ale založily už předválečné modely 77, 87 a 97, po válce ji rozvinul Tatraplan a jejím symbolickým vyvrcholením se stal právě typ 603. Svého času obávané až nenáviděné, dnes mimořádně ceněné a mezinárodně uznávané reprezentativní vozy prosluly vzadu umístěnými chlazenými osmiválci a úhlednými aerodynamickými karoseriemi.

Krycí jméno Valuta

Slibný nástup

Po smrti Stalina s Gottwaldem zjara 1953 nabral režim přece jen o něco lidštějších kontur a potichu se zbavoval nejextrémnějších výstřelků bolševické ideologie. Mimo jiné to znamenalo uvědomění si, že sovětské ZISy jsou pro tuzemské funkcionáře s výjimkou těch nejvyšších nedostupné, a rychle dosluhující Tatry 87 či Tatraplany musí nahradit něčím modernějším. Jejich oko se proto opět zaměřilo do podhůří Beskyd, kde se rozkládá Kopřivnice.

Vývoj limuzíny se narychlo stěhoval z Prahy do Kopřivnice. Nový osobní vůz převzal nejen dvouapůllitrový osmiválec z monopostu T 607, ale i jeho typové označení T603. Výstavní premiéra proběhla na výstavě československého strojírenství v Brně roku 1955, v průběhu roku 1956 pak následovala ověřovací série prvních devíti kusů. Ruční výroba v dosti zastaralých dílnách však probíhala velmi pomalu a tak se o sériovou produkci jednalo spíše až na počátku 60. let. O novince se svého času vyjádřil i prezident Antonín Zápotocký a tak mu k jeho 72. narozeninám dovezli známí tatrováčtí piloti Pavelka a Veřmiřovský jednu z prvních 603 jako dárek přímo na Pražský hrad. Povídá se, že takovou drifterskou show první nádvoří ještě nikdy nezažilo - a nejspíš už ani nezažije.

 

Ze zahraničí se začaly hromadit objednávky a nutno říci, že první kusy Tatry 603 slavily značné úspěchy. Nejprve třeba v průběhu zimních olympijských her v Cortině d’Ampezzo, kde sloužily českým sportovcům, později především na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde československá expozice slavila obrovský úspěch – odtud lidové označení první generace „bruselka.“

 

Tatrovácká klasika

Konstrukčně byl vůz Tatra 603 přímým potomkem slavných typů T77, 87 a Tatraplan, měl však modernější a hlavně výrazně větší proudnicovou karoserii s velkou prosklenou plochou a šesti místy k sezení. Kromě osmiválce v zádi a centrální nosné roury tu bylo charakteristické také nezávislé zavěšení kol s kyvadlovými polonápravami, starající se o patřičný komfort jízdy.

V porovnání se svými předchůdkyněmi měla T603 výrazně lepší jízdní vlastnosti dané zejména lepším rozložením hmotnosti mezi obě osy, i tak ale většina šoférů vozila v předním zavazadelníku pytel cementu pro lepší stabilitu a odolnost proti bočnímu větru. Vrozená přetáčivost se projevovala především na kluzkém povrchu, soudě ale dle dobového reklamního filmu „Šťastnou cestu“, šlo o nezáludné a dobře ovladatelné auto – alespoň v rukou zkušeného závodníka, mistra sportu Jaroslava Pavelky.

V praxi běžných uživatelů jízdní vlastnosti odpovídaly koncepci s motorem za zadní nápravou s výkyvnými hnacími polonápravami, takže vozidlo bylo citlivé na boční vítr a při ostré jízdě v zatáčkách přetáčivé. Maximální rychlost T 603 byla 160 km/h (údaj výrobce), ve skutečnosti však byly vozy rychlejší a díky své aerodynamické karosérii s nízkým součinitelem odporu (Cw=0,354) dosahovaly rychlost přes 170 km/h. 

Taková to reklama by dnes rozhodně neprošla. Nejde jen o dvanáctiminutovou délku, ale především o předváděná alotria v běžném provozu. Poznáte historické jihočeské město, kterým se Tatra divoce prosmýkává?

Evoluce směrem k uniformitě

První "bruselky" oplývaly jedinečným designem zevnějšku i interiéru, který s jeho americkým designem plným chromu, nápaditých řešení a filigránských ovladačů přežil i ve druhé sérii vyráběné do roku 1968. Po roce 1968 přibylo černých plastů a ovladačů z jiných československých aut. Přístrojová deska jakož i jiná zákoutí kabiny se staly ponuřejšími a méně elegantními.

Na technické frontě bylo nicméně v průběhu let dosaženo značného pokroku. Brzdy, zpočátku bubnové, od konce roku 1968 nahradily licenční kotoučové brzdy na všech kolech, které byly vyráběny v licenci Dunlop. Od roku 1973 vozidlo používalo v té době revoluční bezkontaktní elektronické kondenzátorové zapalování PAL.

Zlepšení jízdních vlastností napomohlo zavedení torzního stabilizátoru přední nápravy u typu T2-603, jakož i pozdější zavedení radiálních pneumatik Barum rozměru 180/90-SR15 s dezénem OR17, které byly vyvinuty speciálně pro T 603. Vozy měly velmi dobře vyřešeno odpružení s poměrně vysokým zdvihem kol a nízkou vratnou frekvencí, takže jízda s nimi byla pohodlná i na horších silnicích.

 

Jen pro vyvolené

Šestsettrojka sice vznikala dlouhých dvacet let, 20 422 celkem vyrobených vozů ale dává představu o skutečné sériovosti a pracnosti výroby. Největší roční produkce bylo paradoxně dosaženo až závěru výroby - v letech 1973 a 1974 bylo vyrobeno až 1600 vozů za rok. 

Tatry 603 nebyly v celém průběhu výroby prakticky vůbec exportovány (přes velký zájem o tento vůz) s výjimkou několika desítek kusů pro země bývalého východního bloku (Sovětský svaz, NDR, Bulharsko, Maďarsko, Jugoslávie). Dnes už je situace úplně jiná a zachovalé šestsettrojky se ve významných počtech kromě rodné hroudy vyskytují nejen v západní Evropě, ale také v USA a Kanadě a jejich ceny stále rostou.  

T 603 nebyla levným autem ani jako nová. V roce 1959 stála 98 tisíc Kčs, zatímco ruská Volga M 21 se i s rádiem dala pořídit za 55 tisíc a tuzemská Škoda Octavia Super za necelých 33 tisíc. Běžný měsíční plat se tehdy pohyboval kolem 1500 Kčs. O deset let později, v červnu 1969, byla cena Tatry 2-603 stanovena na 195 tisíc Kčs, tedy na čtyřnásobek ceny tehdy běžného vozu Škoda 1000 MB. K soukromníkům se T 603 nedostaly jako nové prakticky vůbec, pár kusů se dostalo dál až po konci ve státních službách.

Ceny hezkých šestsettrojek začínají okolo 1,5 milionu korun, vzácné vozy první série se třemi světly jsou ale klidně o milion dražší - mnoho jich totiž v průběhu služby dostalo novější čtyřokou karoserii, takže je jich opravdu málo. Kvalita zkrátka něco stojí. Jednoduše řečeno: jestli vlastnit nějakého poválečného československého veterána, pak rozhodně šestsettrojku, jediné auto světového formátu vyráběné za socialismu.  

 

Zdroj: www.autosalon.tv

Česká automobilka Tatra Trucks opět ukazuje, že ve světě těžké techniky patří mezi absolutní špičku. Ve spolupráci s australským dealerem Offroad Trucks Australia vzniká mimořádný projekt — TATRA PHOENIX v unikátní konfiguraci 16×16, který posouvá hranice toho, co si lze u speciálních nákladních vozidel vůbec představit. A upřímně? Tohle už není jen náklaďák. To je technický kolos. 😎

Osm náprav, šestnáct kol a jediný cíl: zvládnout nemožné

Speciální podvozek vzniká pro australského zákazníka Quantum Comms ze státu Victoria 🇦🇺 a jeho hlavním úkolem bude nést špičkovou výškovou plošinu od společnosti Bronto Skylift. Vozidlo tak bude sloužit především při instalacích a údržbě telekomunikační infrastruktury a dalších výškových pracích.

Konfigurace 16×16 znamená jediné — poháněná jsou úplně všechna kola. Celkem osm náprav přitom není jen pro efekt. První tři a poslední dvě nápravy jsou řiditelné, což výrazně zlepšuje manévrovatelnost i přes obří rozměry vozidla. Jinými slovy: i takový obr se dokáže pohybovat překvapivě obratně. 😉

Síla pod kapotou: když výkon není kompromis

Srdcem stroje je osvědčený motor Paccar MX-13 o výkonu 390 kW (zhruba 530 koní), splňující emisní normu Euro 6. Spolupracuje s moderní dvanáctistupňovou automatizovanou převodovkou TraXon, která zajišťuje efektivní přenos výkonu jak na silnici, tak v těžkém terénu.

Speciál stojí na mimořádně širokých pneumatikách o šířce 445 mm na všech nápravách. Díky tomu dokáže dosáhnout nosnosti až 10 tun na nápravu, což je parametr, který z něj dělá ideální základ pro extrémně těžké nástavby. 💪

Proč právě Tatra? Výhoda ukrytá v konstrukci

Jedním z hlavních důvodů, proč padla volba právě na Phoenix, je legendární tatrovácká koncepce podvozku s centrální nosnou rourou a nezávislým zavěšením kol. Tento systém umožňuje lepší rozložení hmotnosti, vysokou stabilitu a schopnost pohybu i v náročném terénu — což je v australských podmínkách naprosto zásadní.

Tam, kde běžné silniční trucky končí, tatrovky často teprve začínají pracovat. 🔥

Malý průzkum: proč podobné stroje dávají smysl

Při pohledu na současné trendy v těžké technice je jasné, že poptávka po extrémních speciálech roste. Telekomunikační infrastruktura se rozšiřuje do odlehlých oblastí, energetické sítě vyžadují údržbu ve stále větších výškách a firmy hledají mobilní řešení schopná pracovat prakticky kdekoliv.

Austrálie je pro takové stroje ideální testovací laboratoří:

• obrovské vzdálenosti,

• náročný terén,

• vysoké teploty,

• omezená infrastruktura mimo města.

Právě kombinace robustního podvozku a výškové plošiny umožňuje provádět zásahy bez nutnosti složité přepravy techniky na místo. Jedno vozidlo tak zvládne práci, která by dříve vyžadovala několik strojů a logistický tým navíc.

Podle odborníků jde o segment, který bude v příštích letech růst — zejména díky rozvoji 5G sítí a energetických projektů.

Česká technika dobývá svět 🌍

Export speciálních vozidel je dlouhodobě jednou z nejsilnějších stránek značky Tatra Trucks. Projekt Phoenix 16×16 navíc ukazuje, že tradiční výrobce dokáže reagovat na velmi specifické požadavky zákazníků a vytvořit řešení doslova „na míru“.

A právě takové projekty potvrzují, že české strojírenství má ve světě stále mimořádné jméno.

Verdikt? Monstrum s jasným účelem 😄

TATRA PHOENIX 16×16 není vozidlo, které budete potkávat na dálnici cestou do práce. Je to specialista navržený pro extrémní úkoly, kde rozhoduje stabilita, síla a spolehlivost.

Ať už ho nazveme technickým unikátem, mobilní pracovní platformou nebo jednoduše tatrováckým monstrem — jedno je jisté: podobné stroje vznikají jen zřídka. A když už vzniknou, budí respekt po celém světě.

Zdroj foto: www.tatra.cz