Retro: Slavná limuzína pro komunistické papaláše i závodila. Tatra 603 dnes vyjde na miliony

Pozor, jede papaláš! Tatra 603 byla vyhrazena jen pro vyvolené. Tradici luxusního vozu ale založily už předválečné modely 77, 87 a 97, po válce ji rozvinul Tatraplan a jejím symbolickým vyvrcholením se stal právě typ 603. Svého času obávané až nenáviděné, dnes mimořádně ceněné a mezinárodně uznávané reprezentativní vozy prosluly vzadu umístěnými chlazenými osmiválci a úhlednými aerodynamickými karoseriemi.

Krycí jméno Valuta

Slibný nástup

Po smrti Stalina s Gottwaldem zjara 1953 nabral režim přece jen o něco lidštějších kontur a potichu se zbavoval nejextrémnějších výstřelků bolševické ideologie. Mimo jiné to znamenalo uvědomění si, že sovětské ZISy jsou pro tuzemské funkcionáře s výjimkou těch nejvyšších nedostupné, a rychle dosluhující Tatry 87 či Tatraplany musí nahradit něčím modernějším. Jejich oko se proto opět zaměřilo do podhůří Beskyd, kde se rozkládá Kopřivnice.

Vývoj limuzíny se narychlo stěhoval z Prahy do Kopřivnice. Nový osobní vůz převzal nejen dvouapůllitrový osmiválec z monopostu T 607, ale i jeho typové označení T603. Výstavní premiéra proběhla na výstavě československého strojírenství v Brně roku 1955, v průběhu roku 1956 pak následovala ověřovací série prvních devíti kusů. Ruční výroba v dosti zastaralých dílnách však probíhala velmi pomalu a tak se o sériovou produkci jednalo spíše až na počátku 60. let. O novince se svého času vyjádřil i prezident Antonín Zápotocký a tak mu k jeho 72. narozeninám dovezli známí tatrováčtí piloti Pavelka a Veřmiřovský jednu z prvních 603 jako dárek přímo na Pražský hrad. Povídá se, že takovou drifterskou show první nádvoří ještě nikdy nezažilo - a nejspíš už ani nezažije.

 

Ze zahraničí se začaly hromadit objednávky a nutno říci, že první kusy Tatry 603 slavily značné úspěchy. Nejprve třeba v průběhu zimních olympijských her v Cortině d’Ampezzo, kde sloužily českým sportovcům, později především na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde československá expozice slavila obrovský úspěch – odtud lidové označení první generace „bruselka.“

 

Tatrovácká klasika

Konstrukčně byl vůz Tatra 603 přímým potomkem slavných typů T77, 87 a Tatraplan, měl však modernější a hlavně výrazně větší proudnicovou karoserii s velkou prosklenou plochou a šesti místy k sezení. Kromě osmiválce v zádi a centrální nosné roury tu bylo charakteristické také nezávislé zavěšení kol s kyvadlovými polonápravami, starající se o patřičný komfort jízdy.

V porovnání se svými předchůdkyněmi měla T603 výrazně lepší jízdní vlastnosti dané zejména lepším rozložením hmotnosti mezi obě osy, i tak ale většina šoférů vozila v předním zavazadelníku pytel cementu pro lepší stabilitu a odolnost proti bočnímu větru. Vrozená přetáčivost se projevovala především na kluzkém povrchu, soudě ale dle dobového reklamního filmu „Šťastnou cestu“, šlo o nezáludné a dobře ovladatelné auto – alespoň v rukou zkušeného závodníka, mistra sportu Jaroslava Pavelky.

V praxi běžných uživatelů jízdní vlastnosti odpovídaly koncepci s motorem za zadní nápravou s výkyvnými hnacími polonápravami, takže vozidlo bylo citlivé na boční vítr a při ostré jízdě v zatáčkách přetáčivé. Maximální rychlost T 603 byla 160 km/h (údaj výrobce), ve skutečnosti však byly vozy rychlejší a díky své aerodynamické karosérii s nízkým součinitelem odporu (Cw=0,354) dosahovaly rychlost přes 170 km/h. 

Taková to reklama by dnes rozhodně neprošla. Nejde jen o dvanáctiminutovou délku, ale především o předváděná alotria v běžném provozu. Poznáte historické jihočeské město, kterým se Tatra divoce prosmýkává?

Evoluce směrem k uniformitě

První "bruselky" oplývaly jedinečným designem zevnějšku i interiéru, který s jeho americkým designem plným chromu, nápaditých řešení a filigránských ovladačů přežil i ve druhé sérii vyráběné do roku 1968. Po roce 1968 přibylo černých plastů a ovladačů z jiných československých aut. Přístrojová deska jakož i jiná zákoutí kabiny se staly ponuřejšími a méně elegantními.

Na technické frontě bylo nicméně v průběhu let dosaženo značného pokroku. Brzdy, zpočátku bubnové, od konce roku 1968 nahradily licenční kotoučové brzdy na všech kolech, které byly vyráběny v licenci Dunlop. Od roku 1973 vozidlo používalo v té době revoluční bezkontaktní elektronické kondenzátorové zapalování PAL.

Zlepšení jízdních vlastností napomohlo zavedení torzního stabilizátoru přední nápravy u typu T2-603, jakož i pozdější zavedení radiálních pneumatik Barum rozměru 180/90-SR15 s dezénem OR17, které byly vyvinuty speciálně pro T 603. Vozy měly velmi dobře vyřešeno odpružení s poměrně vysokým zdvihem kol a nízkou vratnou frekvencí, takže jízda s nimi byla pohodlná i na horších silnicích.

 

Jen pro vyvolené

Šestsettrojka sice vznikala dlouhých dvacet let, 20 422 celkem vyrobených vozů ale dává představu o skutečné sériovosti a pracnosti výroby. Největší roční produkce bylo paradoxně dosaženo až závěru výroby - v letech 1973 a 1974 bylo vyrobeno až 1600 vozů za rok. 

Tatry 603 nebyly v celém průběhu výroby prakticky vůbec exportovány (přes velký zájem o tento vůz) s výjimkou několika desítek kusů pro země bývalého východního bloku (Sovětský svaz, NDR, Bulharsko, Maďarsko, Jugoslávie). Dnes už je situace úplně jiná a zachovalé šestsettrojky se ve významných počtech kromě rodné hroudy vyskytují nejen v západní Evropě, ale také v USA a Kanadě a jejich ceny stále rostou.  

T 603 nebyla levným autem ani jako nová. V roce 1959 stála 98 tisíc Kčs, zatímco ruská Volga M 21 se i s rádiem dala pořídit za 55 tisíc a tuzemská Škoda Octavia Super za necelých 33 tisíc. Běžný měsíční plat se tehdy pohyboval kolem 1500 Kčs. O deset let později, v červnu 1969, byla cena Tatry 2-603 stanovena na 195 tisíc Kčs, tedy na čtyřnásobek ceny tehdy běžného vozu Škoda 1000 MB. K soukromníkům se T 603 nedostaly jako nové prakticky vůbec, pár kusů se dostalo dál až po konci ve státních službách.

Ceny hezkých šestsettrojek začínají okolo 1,5 milionu korun, vzácné vozy první série se třemi světly jsou ale klidně o milion dražší - mnoho jich totiž v průběhu služby dostalo novější čtyřokou karoserii, takže je jich opravdu málo. Kvalita zkrátka něco stojí. Jednoduše řečeno: jestli vlastnit nějakého poválečného československého veterána, pak rozhodně šestsettrojku, jediné auto světového formátu vyráběné za socialismu.  

 

Zdroj: www.autosalon.tv

Město Příbor vyzývá zájemce k podání přihlášky na pronájem obecního bytu č. 2 na náměstí S. Freuda č. p. 33 v Příboře za smluvní nájemné.

Velikost bytu 3+1.

Více v přílohách.

Základy pokládají pevný základ pro budoucnost

Projekt Cyklopoint, který má ambici stát se novým cílem pro cyklisty, turisty a milovníky aktivního trávení volného času, rychle pokračuje vpřed. Jak je patrné z aktuálního stavu na staveništi, klíčová etapa je za námi: základy jsou hotové.

Na místě je již zabetonovaná základová deska, která je připravena nést budoucí objekt a stala se tak pevnou platformou pro další stavební práce. Z desky viditelně vyčnívají trubky pro inženýrské sítě a odpady (jak vidíme na fotografii s hutnícím strojem), což značí, že moderní řešení pro připojení budovy k infrastruktuře jsou již precizně připravena.

Tradiční trend: Obvodové stěny zídky

Nejvýraznějším prvkem současného postupu je však zahájení prací na obvodových stěnách a opěrných zídkách. Namísto konvenčního betonu či cihel je zde zjevná sázka na kvalitu a estetiku.

Z velkých kamenných bloků v přírodních šedých tónech vzniká robustní a vizuálně poutavá opěrná stěna (jak ukazují detailní fotografie). Toto použití tradičního, trvanlivého materiálu je v souladu se současnými architektonickými trendy, které kladou důraz na soulad stavby s okolím a vysokou životnost. Tato stěna dodává stavbě jedinečný charakter a vytváří vizuální most mezi moderní konstrukcí a historickým prostředím okolní zástavby.

Další kroky: Směr hrubá stavba a dokončení

S dokončenými základy a započatými obvodovými stěnami se nyní stavební tým zaměří na dokončení hrubé stavby a vztyčení hlavní nosné konstrukce.

Rychlost, s jakou práce postupují, naznačuje, že se brzy můžeme těšit na další významné milníky, které tento projekt, přinášející do regionu tolik potřebnou inovaci v turistické infrastruktuře, posunou k finální podobě.

Cyklopoint tak již brzy nabídne nové zázemí a stane se důležitým cestovatelským bodem pro všechny, kdo rádi cestují a objevují neotřelá místa.

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) má pro nadcházející zimu připravených 55 000 tun soli, 1,1 milionu litrů solanky a 213 sypačů. O to, aby víc než 1000 kilometrů dálnic bylo i při silném sněžení sjízdných, se bude starat 822 zaměstnanců ŘSD. Údržbu mají na starosti střediska správy a údržby dálnice (SSÚD), přičemž na jedno připadá přibližně 50 kilometrů dálnice. Zbývající úseky dálnic a silnice I. třídy udržují v zimě pro ŘSD různé dodavatelské firmy. Na letošní zimní údržbu vyčlenilo ŘSD 135 milionů Kč, dalších 750 milionů Kč je v rozpočtu na platby externím dodavatelským firmám.

V posledních dvou letech pořídilo ŘSD 27 nových sypačů. Jsou přesnější a umožňují lépe dávkovat posypový materiál podle toho, jak silnice vypadá. „Letos poprvé zapojíme několik nových sypačů vybavených automatickým systémem, který řídí šířku a dávkování posypu podle polohy vozu. Na D8 u Petrovic vyzkoušíme jako první v Česku pluh s dvojitým ostřím a speciálními tryskami. Ty umí přímo stříkat slaný roztok proti námraze. Pod tlakem aplikují postřik a zadní břit ho ještě zatlačí do pórů silnice. Tahle nová metoda rychleji odstraní zbytky sněhu i ledu. A je to o hodně šetrnější k životnímu prostředí. Podobné radlice se už zkoušely třeba při údržbě Brennerského průsmyku v Alpách, v ČR to ale bude poprvé,“ řekl mluvčí ŘSD Jan Rýdl.

Jak doplnil, u nových sypačů se nezapomíná ani na digitalizaci: vozy mají telemetrickou jednotkou, takže dispečeři přesně vidí, kde se která technika pohybuje a kdy byl který úsek naposledy ošetřený. Na trend posledních let, tedy mírné zimy s kolísavou teplotou kolem nuly, reaguje ŘSD i tím, že pořizuje čistě solankové vozy pro maximalizaci prevence.

Na 21 střediscích správy a údržby dálnice je do připravených směn zařazených 672 řidičů a 150 dispečerů. Vedle 213 sypačů má ŘSD také 62 univerzálních vozidel s různým vybavením – při velkém sněžení se využijí třeba mohutné frézy, schopné zvládnout i ty největší závěje. K nakládání soli do sypačů má ŘSD 52 nakladačů. Na každém SSÚD funguje centrum pro výrobu a distribuci solanky, což je roztok vody a chloridu sodného nebo chloridu vápenatého. Během zimy se solanka vyrábí podle potřeby: za minulou zimu se spotřebovalo 6,1 milionu litrů solanky. Spotřeba soli byla v uplynulé zimě 17 000 tun.

„Důležitým prvkem zimní údržby jsou dispečerská pracoviště. Dispečeři na SSÚD mají většinou k dispozici online obrazové údaje z kamer, aktuální informace z meteorologických stanic, ale i ze snímačů umístěných přímo na vozovkách. Vyhodnocují zároveň krátkodobé, střednědobé i liniové předpovědi ČHMÚ pro jednotlivé dálnice. Součástí systému je i srážkový radar. A důležité také je, že dispečeři jsou v kontaktu s řidiči po celou dobu zásahu,“ popsal mluvčí ŘSD.

Minulou zimu byly náklady ŘSD za zimní údržbu 130 milionů Kč, externím dodavatelům ŘSD zaplatilo 665 milionů Kč. Na nastávající zimu jsou plánované náklady o něco vyšší. „Meziročně nás stojí údržba více, což jde samozřejmě ruku v ruce s výstavbou a zprovozňováním nových úseků dálnic a silnic. Jen loni se česká dálniční síť rozrostla o 110 kilometrů, letos to bude téměř 67 kilometrů nových dálnic,“ řekl Jan Rýdl.

Zdroj: www.rsd.cz

V Kulturním domě Příbor se ve čtvrtek 30. října 2025 uskutečnilo již druhé letošní setkání jubilantů. Tentokrát jsme společně slavili životní jubileum příborských občanů, kteří v letošním roce oslavili 75 a 80 let.

Slavnostního odpoledne se zúčastnili starosta města Ing. arch. Jan Malík, členové rady města MUDr. Mořic Jurečka a Mgr. Pavel Netušil, a také členky Komise pro občanské záležitosti, která akci tradičně pořádá pod vedením paní Věry Kovaříkové.

Každý z jubilantů obdržel keramickou misku se svým jménem – drobný, ale osobní dárek, a kytičku.

Po oficiálním přivítání následovalo milé posezení u sklenky vína a drobného pohoštění, během něhož se o hudební zážitek postarali sólisté muzikálového souboru Národního divadla Moravskoslezského v  Ostravě – Eva Zbrožková, Petr Müller a Roman Harok.

„Atmosféra celého setkání byla vřelá, přátelská a plná vzpomínek i úsměvů. Všem přítomný jubilantům město Příbor ještě jednou srdečně blahopřeje a přeje především pevné zdraví, štěstí a lásku do dalších let,“ uvedla Ivana Bolomová z odboru organizačního a správních činností.

 Foto: Stanislava Slováková

Mgr. Martina Ryndová, odbor finanční Městského úřadu v Příboře

Vážení občané,

správce místního poplatku ze psů, odbor finanční, upozorňuje držitele psů, kteří jsou přihlášeni k pobytu nebo mají sídlo ve městě Příboře, na splatnost místního poplatku ze psů pro letošní rok, která nastala 31. října 2025.

V případě, že jste poplatek do dnešního dne ještě neuhradili, učiňte tak co nejdříve, a to na pokladně Městského úřadu v Příboře, bezhotovostně bankovním převodem na číslo účtu 19-2225801/0100, anebo poštovní poukázkou typu A.

Sazby poplatku zůstávají stejné jako v loňském roce.

Sazba poplatku ze psů ve městě Příboře od 1. 1. do 31. 12. kalendářního roku činí za:

Formuláře k přihlášení nebo odhlášení psa naleznete na stránkách města: www.pribor.eu v sekci: Městský úřad – Formuláře – Kategorie: Odbor finanční

Také jsme je přidali k tomuto článku jako přílohu.

V případě nejasností Vám rádi poskytneme další informace na tel. čísle: 556 455 432 nebo na e-mailu: ryndova@pribor-mesto.cz

Obrázek: deevid.ai