Retro: Slavná limuzína pro komunistické papaláše i závodila. Tatra 603 dnes vyjde na miliony

Pozor, jede papaláš! Tatra 603 byla vyhrazena jen pro vyvolené. Tradici luxusního vozu ale založily už předválečné modely 77, 87 a 97, po válce ji rozvinul Tatraplan a jejím symbolickým vyvrcholením se stal právě typ 603. Svého času obávané až nenáviděné, dnes mimořádně ceněné a mezinárodně uznávané reprezentativní vozy prosluly vzadu umístěnými chlazenými osmiválci a úhlednými aerodynamickými karoseriemi.

Krycí jméno Valuta

Slibný nástup

Po smrti Stalina s Gottwaldem zjara 1953 nabral režim přece jen o něco lidštějších kontur a potichu se zbavoval nejextrémnějších výstřelků bolševické ideologie. Mimo jiné to znamenalo uvědomění si, že sovětské ZISy jsou pro tuzemské funkcionáře s výjimkou těch nejvyšších nedostupné, a rychle dosluhující Tatry 87 či Tatraplany musí nahradit něčím modernějším. Jejich oko se proto opět zaměřilo do podhůří Beskyd, kde se rozkládá Kopřivnice.

Vývoj limuzíny se narychlo stěhoval z Prahy do Kopřivnice. Nový osobní vůz převzal nejen dvouapůllitrový osmiválec z monopostu T 607, ale i jeho typové označení T603. Výstavní premiéra proběhla na výstavě československého strojírenství v Brně roku 1955, v průběhu roku 1956 pak následovala ověřovací série prvních devíti kusů. Ruční výroba v dosti zastaralých dílnách však probíhala velmi pomalu a tak se o sériovou produkci jednalo spíše až na počátku 60. let. O novince se svého času vyjádřil i prezident Antonín Zápotocký a tak mu k jeho 72. narozeninám dovezli známí tatrováčtí piloti Pavelka a Veřmiřovský jednu z prvních 603 jako dárek přímo na Pražský hrad. Povídá se, že takovou drifterskou show první nádvoří ještě nikdy nezažilo - a nejspíš už ani nezažije.

 

Ze zahraničí se začaly hromadit objednávky a nutno říci, že první kusy Tatry 603 slavily značné úspěchy. Nejprve třeba v průběhu zimních olympijských her v Cortině d’Ampezzo, kde sloužily českým sportovcům, později především na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde československá expozice slavila obrovský úspěch – odtud lidové označení první generace „bruselka.“

 

Tatrovácká klasika

Konstrukčně byl vůz Tatra 603 přímým potomkem slavných typů T77, 87 a Tatraplan, měl však modernější a hlavně výrazně větší proudnicovou karoserii s velkou prosklenou plochou a šesti místy k sezení. Kromě osmiválce v zádi a centrální nosné roury tu bylo charakteristické také nezávislé zavěšení kol s kyvadlovými polonápravami, starající se o patřičný komfort jízdy.

V porovnání se svými předchůdkyněmi měla T603 výrazně lepší jízdní vlastnosti dané zejména lepším rozložením hmotnosti mezi obě osy, i tak ale většina šoférů vozila v předním zavazadelníku pytel cementu pro lepší stabilitu a odolnost proti bočnímu větru. Vrozená přetáčivost se projevovala především na kluzkém povrchu, soudě ale dle dobového reklamního filmu „Šťastnou cestu“, šlo o nezáludné a dobře ovladatelné auto – alespoň v rukou zkušeného závodníka, mistra sportu Jaroslava Pavelky.

V praxi běžných uživatelů jízdní vlastnosti odpovídaly koncepci s motorem za zadní nápravou s výkyvnými hnacími polonápravami, takže vozidlo bylo citlivé na boční vítr a při ostré jízdě v zatáčkách přetáčivé. Maximální rychlost T 603 byla 160 km/h (údaj výrobce), ve skutečnosti však byly vozy rychlejší a díky své aerodynamické karosérii s nízkým součinitelem odporu (Cw=0,354) dosahovaly rychlost přes 170 km/h. 

Taková to reklama by dnes rozhodně neprošla. Nejde jen o dvanáctiminutovou délku, ale především o předváděná alotria v běžném provozu. Poznáte historické jihočeské město, kterým se Tatra divoce prosmýkává?

Evoluce směrem k uniformitě

První "bruselky" oplývaly jedinečným designem zevnějšku i interiéru, který s jeho americkým designem plným chromu, nápaditých řešení a filigránských ovladačů přežil i ve druhé sérii vyráběné do roku 1968. Po roce 1968 přibylo černých plastů a ovladačů z jiných československých aut. Přístrojová deska jakož i jiná zákoutí kabiny se staly ponuřejšími a méně elegantními.

Na technické frontě bylo nicméně v průběhu let dosaženo značného pokroku. Brzdy, zpočátku bubnové, od konce roku 1968 nahradily licenční kotoučové brzdy na všech kolech, které byly vyráběny v licenci Dunlop. Od roku 1973 vozidlo používalo v té době revoluční bezkontaktní elektronické kondenzátorové zapalování PAL.

Zlepšení jízdních vlastností napomohlo zavedení torzního stabilizátoru přední nápravy u typu T2-603, jakož i pozdější zavedení radiálních pneumatik Barum rozměru 180/90-SR15 s dezénem OR17, které byly vyvinuty speciálně pro T 603. Vozy měly velmi dobře vyřešeno odpružení s poměrně vysokým zdvihem kol a nízkou vratnou frekvencí, takže jízda s nimi byla pohodlná i na horších silnicích.

 

Jen pro vyvolené

Šestsettrojka sice vznikala dlouhých dvacet let, 20 422 celkem vyrobených vozů ale dává představu o skutečné sériovosti a pracnosti výroby. Největší roční produkce bylo paradoxně dosaženo až závěru výroby - v letech 1973 a 1974 bylo vyrobeno až 1600 vozů za rok. 

Tatry 603 nebyly v celém průběhu výroby prakticky vůbec exportovány (přes velký zájem o tento vůz) s výjimkou několika desítek kusů pro země bývalého východního bloku (Sovětský svaz, NDR, Bulharsko, Maďarsko, Jugoslávie). Dnes už je situace úplně jiná a zachovalé šestsettrojky se ve významných počtech kromě rodné hroudy vyskytují nejen v západní Evropě, ale také v USA a Kanadě a jejich ceny stále rostou.  

T 603 nebyla levným autem ani jako nová. V roce 1959 stála 98 tisíc Kčs, zatímco ruská Volga M 21 se i s rádiem dala pořídit za 55 tisíc a tuzemská Škoda Octavia Super za necelých 33 tisíc. Běžný měsíční plat se tehdy pohyboval kolem 1500 Kčs. O deset let později, v červnu 1969, byla cena Tatry 2-603 stanovena na 195 tisíc Kčs, tedy na čtyřnásobek ceny tehdy běžného vozu Škoda 1000 MB. K soukromníkům se T 603 nedostaly jako nové prakticky vůbec, pár kusů se dostalo dál až po konci ve státních službách.

Ceny hezkých šestsettrojek začínají okolo 1,5 milionu korun, vzácné vozy první série se třemi světly jsou ale klidně o milion dražší - mnoho jich totiž v průběhu služby dostalo novější čtyřokou karoserii, takže je jich opravdu málo. Kvalita zkrátka něco stojí. Jednoduše řečeno: jestli vlastnit nějakého poválečného československého veterána, pak rozhodně šestsettrojku, jediné auto světového formátu vyráběné za socialismu.  

 

Zdroj: www.autosalon.tv

Informace generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Radka Mátla k mostům, jejich stavu a opravám. ŘSD má ve správě 5377 mostů, z toho 2126 na dálnicích a 3249 na silnicích I. třídy. Téměř 5000 mostů je v dobrém stavu, v havarijním jediný. ŘSD také pravidelně investuje do oprav, jen pro letošní rok na ně vyčlenilo 1,9 miliardy korun. „Situace je velmi dobrá, protože z těch necelých 5400 mostů jich je ve stavu velmi špatném velmi malé procento. A oproti jiným státům jsme na tom velmi dobře. Je vidět, že v posledních deseti letech se do mostů hodně investovalo a stav se výrazně zlepšuje. Nikdo se u nás nemusí bát jezdit po mostech,“ říká Radek Mátl. Každý rok na české dálniční a silniční síti zároveň přibývají mosty nové. Letos tak jejich počet přesáhne hranici 5400. Podle šéfa ŘSD se nyní staví nádherná mostní díla. Jako příklady uvedl most přes Labe na nově budovaném úseku D11 z Jaroměře do Trutnova nebo estakádu v údolí těsně za dokončeným úsekem D6 u Petrohradu.

„Stav všech mostů, které máme ve správě, velmi pečlivě sledujeme. Situace se v posledních letech výrazně zlepšuje, protože finanční prostředky, které jdou do oprav mostů a jejich údržby, jsou skutečně velké. Od roku 2022 je to v součtu osm miliard korun. Ta částka neustále narůstá. Staráme se o to, aby mosty nebyly ve špatném stavu. Aktuálně máme jeden jediný most v havarijním stavu, a ten se opravuje (v Žatci). Řidiči se nemusí bát, že by jeli po mostě, který by byl nebezpečný,“ říká Radek Mátl.

Jak připomněl, historicky situace dobrá nebyla. V kategorii 6, což je stav velmi špatný, který zaslouží co nejdřív opravu, bylo dříve i několik stovek mostů. Teď jich je v tomto stavu zhruba sto, 50 z nich letos ŘSD opravuje. „Z toho je vidět, jak se o mosty staráme. Průměrný stav mostů je dnes kolem kategorie 3 a 4, to je dobrý a uspokojivý, což je velmi pozitivní zpráva,“ řekl Radek Mátl.

Šéf ŘSD byl nedávno na konferenci o mostech, která se odehrála na Slovensku. Zaujalo ho, že právě na Slovensku je stav mostů poměrně špatný, až 40 procent mostů je tam ve stavech špatný a velmi špatný. „To je obrovské číslo, u nás je to jedno procento. Ten rozdíl mezi námi a Slovenskem je velmi velký. Oni kvůli tomu stavu teď připravují PPP projekt na rekonstrukci a údržbu mostů po dobu několika let, protože nejsou schopni to ufinancovat vlastními prostředky. My můžeme být z tohoto hlediska spokojeni, v jakém stavu se naše mosty nacházejí. Chceme se ale nadále zlepšovat. Naším cílem je, abychom stav 6 z české dálniční a silniční sítě prakticky vymazali. Cílem je, aby se všechny mosty, kterých bude v budoucnu až 6000, nacházely nejhůř v kategorii 5, a abychom tyto mosty opravovali,“ popsal Radek Mátl.

Laik by si mohl myslet, že když jsou stovky mostů v kategorii špatný, jejich správce se asi na něco vykašlal. Není to pravda. Názvy jednotlivých sedmi kategorií, pokud jde o stav mostů, jsou ryze odborné členění. Jak ale připouští Radek Mátl, stává se, že některé části mostu jsou v horším stavu než jeho zbytek. „To znamená, že most se rekonstruuje, i když třeba nosná konstrukce je ve stavu uspokojivém nebo dobrém. Přesto do té rekonstrukce jdeme. Ale z hlediska efektivity se snažíme dělat do mostu větší zásahy, až když se dostane do stadia špatný nebo velmi špatný, protože jinak bychom se k našemu majetku nechovali hospodárně,“ vysvětlil Radek Mátl.

ŘSD staví mosty s technickou životností až 100 let. Jedna věc je ovšem životnost mostu, druhá ta, kolik peněz je potřeba dát do údržby a oprav. „Jsou tady historicky mosty, do kterých jsme museli vstoupit daleko dřív, než se v době jejich vzniku předpokládalo. Dnes opravujeme mosty ze 70., 80. let a prakticky děláme novou nosnou konstrukci. Na stavu mostu se bude vždy promítat to, kolik finančních prostředků se dává do jeho údržby. Pokud se o ten majetek nestaráte, tak ten most chátrá daleko dříve. Bohužel je to v některých případech zejména na obecních mostech, kdy obce nemají finanční prostředky, vidíme to na některých nadjezdech na dálnicích. Pokud se ale o most staráte řádně, čistíte ho, řešíte odvodnění, aby do něj nezatékalo, tak dokážete protáhnout životnost daleko déle a opravy nastupují daleko později,“ říká Radek Mátl.

Kategorie mostů           Počet

I             bezvadný          892

II            velmi dobrý      1795

III           dobrý                 1360

IV          uspokojivý        859

V            špatný                360

VI          velmi špatný    110

VII         havarijní            1

Další informace najdete v podcastu s generálním ředitelem ŘSD zde:

https://www.rsd.cz/-/podcast-s-gener%C3%A1ln%C3%ADm-%C5%99editelem-%C5%98sd-opravy-most%C5%AF

V příloze také krátké audio s Radkem Mátlem pro možné využití v rádiích.

V příloze také fotky několika mostů včetně mostu v Žatci, který je jako jediný v havarijním stavu.

TERMÍN LETOŠNÍ SBÍRKY středa 13. května 2026

Tematické zaměření: Prevence nádorů hlavy a krku

Český den proti rakovině je nejstarší národní sbírka v ČR, která se pravidelně koná za účelem pomoci a prevence.

Cíle této sbírky:

1. Přinést veřejnosti informace o prevenci rakoviny prostřednictvím rozdávaných letáčků.

2. Za nabízené kvítky měsíčku lékařského získat prostředky na boj proti rakovině – na nádorovou prevenci, zlepšení kvality života onkologických pacientů, podporu onkologické výuky, výzkumu a vybavení onkologických center.

    

Zajímavost z historie: Víte, proč si kupujeme právě žlutou kytičku? Tradice „kytičkového dne“ sahá až do roku 1997, kdy se právě kvítek měsíčku lékařského stal oficiálním symbolem boje proti rakovině. Tato zdánlivě obyčejná a drobná léčivka tak už dlouhé roky spojuje statisíce lidí po celé zemi v obrovské vlně solidarity.

Hlavní téma letošní sbírky: Prevence nádorů hlavy a krku

Termín sbírky: 13. května 2026

Barva stužek kytiček pro letošní rok: světle fialová

Příspěvek za kytičku: libovolný, minimálně však 20 Kč

Květen v Příboře přináší nejen slunečné počasí, ale také spoustu novinek z rozvoje města, komunitních akcí a zajímavých kulturních zážitků. Ať už vás zajímá, kam vyrazit s rodinou, jaké nové projekty se chystají, nebo chcete udělat dobrý skutek, přinášíme vám přehled toho nejzajímavějšího, co aktuálně hýbe naším regionem.

Úspěchy města a novinky v infrastruktuře

Město Příbor v posledních týdnech slaví jeden velký administrativní úspěch. Radnice získala prestižní ocenění Zlatý Verouš 2026, které vyzdvihuje inovativní přístupy ve veřejné správě. Ocenění je výsledkem úspěšné a komplexní digitalizace úřadu i ochoty sdílet tyto inspirativní zkušenosti s dalšími samosprávami.

Pokud se aktivně zajímáte o budoucnost města, právě nyní máte šanci ji ovlivnit. Zahájily se totiž práce na novém Strategickém plánu rozvoje města na období 2026–2032. Občané mohou prostřednictvím veřejného dotazníku sdílet své podněty a nápady, jakým směrem by se měl Příbor v následujících letech ubírat.

Máme i jednu praktickou zprávu pro zahrádkáře: Od dnešního dne (pondělí 11. května) je na kompostárně Točna opět spuštěn prodej prosátého kompostu. Cena je stanovena na 850 Kč za tunu, takže pokud plánujete jarní úpravy záhonů, máte ideální příležitost k nákupu. Naopak zpozornět by měli ti, kdo potřebují vyřídit záležitosti na hřbitovní správě – kancelář Technických služeb je aktuálně až do 22. května z provozních důvodů uzavřena.

Dobrou zprávou pro oblast sociální péče je finišující výstavba nového domova se zvláštním režimem Clementas Příbor na Masarykově ulici. Stavební práce se chýlí ke konci a první klienti by se do moderního zařízení měli nastěhovat už letos na podzim.

Komunita, rodina a aktivní odpočinek

Jarní měsíce jsou ideální na provětrání skříní. Přesně to nabízí ekologicko-dobročinná akce Šatník, kterou pořádá Diakonie Českobratrské církve evangelické ve spolupráci s městem. Zastavit se můžete od 11. do 22. května (vždy od 10:00 do 17:00) v prádelně DPS. Můžete si zde obměnit garderobu a vdechnout nový život věcem, které už sami nevynosíte.

Pro milovníky pohybu se v sobotu 23. května chystá jubilejní 5. ročník cyklistické akce Klokošlap. Startuje se ráno v 7:30 na hřišti v Klokočově. Pořadatelé připravili několik tras pro cyklisty všech věkových kategorií, a myslelo se dokonce i na speciální trasu pro rodiče s kočárky. Šlape se za každého počasí!

Konec měsíce bude tradičně patřit dětem. V pátek 29. května od 15:00 ožije Městský park oblíbenou akcí Den dětí a rodiny. Město slibuje pestré odpoledne plné zábavy, vystoupení a řadu překvapení pro ty nejmenší.

Za hudbou a uměním

Kulturní scéna v Příboře nabízí v květnu skutečné mezinárodní perly. Milovníky hudby jistě potěší Komorní koncert jihokorejského sboru Gwangju Sinabro Choir, který se uskuteční v neděli 24. května od 18:00 v nádherně akustických prostorách refektáře piaristického kláštera.

Své talenty během května představí také žáci Základní umělecké školy. V úterý 26. května od 17:00 se koná ZUŠ Open koncert v zahradách piaristického kláštera, který slibuje uvolněný program napříč různými uměleckými obory. Hned o dva dny později, ve čtvrtek 28. května v 17:00, se v Kulturním domě roztančí pódium při velkolepé Taneční revue – závěrečném vystoupení tanečního oboru.

Prevence a zdraví na prvním místě

Sousední Kopřivnice přivítá v úterý 26. května v odpoledních hodinách (15:10) výjimečný projekt Revolution Train. Tento speciálně vybavený protidrogový vlak, jehož příjezd město Příbor finančně podpořilo, nabízí mimořádně silný a interaktivní zážitek zaměřený na primární prevenci. Návštěvníky provází reálným příběhem o drogové závislosti a představuje silný edukační nástroj pro dospívající mládež i jejich rodiče.

A pokud byste chtěli udělat něco opravdu neocenitelného, poznamenejte si do kalendáře datum 2. června. V Kulturním domě v Příboře proběhne dopoledne (8:00 – 11:00) mobilní odběr krve ve spolupráci s AGEL Transfúzní službou. Stačí krátká chvíle vašeho času, která může reálně zachránit lidský život.

Sigmund Freud: Geniální myslitel, jehož odkaz žije v psychologii i popkultuře

Základy, které položil náš příborský rodák Sigmund Freud, dodnes formují naše chápání lidské mysli. Otec psychoanalýzy, jehož 170. výročí narození připadá přesně na tyto dny, nejenže zcela změnil tvář moderní psychiatrie a psychologie, ale stal se i fenoménem, který neoddělitelně prorostl do globální populární kultury. Je fascinující, jak hluboce se jeho myšlenky zakořenily nejen v odborných kruzích, ale i v běžné mluvě, literatuře a na stříbrném plátně.

Freud v záři hollywoodských reflektorů

Není žádným tajemstvím, že Freudovy teorie o nevědomí, snech či oidipovském komplexu celosvětově fascinují filmové a televizní tvůrce. Vlastně se dá s trochou nadsázky, leč vcelku trefně, říci, že je Freud, respektive jeho dílo, zmiňován nebo citován snad v každém druhém americkém filmu či seriálu. Jeho jméno je takřka automatickým synonymem pro analýzu jakéhokoliv skrytého lidského motivu.

Zářným příkladem je kultovní seriál Přátelé. Konkrétně v 6. epizodě 1. série získá Joey Tribbiani hlavní roli v poněkud bizarním a energickém muzikálu s názvem Freud!. Během vystoupení se na pódiu přímočaře zpívají dvojsmyslné písně o psychoanalytických konceptech.

Když se podíváme na moderní fenomény, skvělým příkladem je megaúspěšný seriál Stranger Things. V 7. epizodě 3. série, ve vtipných momentech poté, co hlavní hrdinové dostanou od ruských vojáků „sérum pravdy“, Dustin rázně uzemňuje zmateného Steva a Robin hláškou:
„Stay put, Freud!“ (Zůstaňte na místě, Freude!).

Zlatým dolem pro freudiánskou analýzu je však legendární Rodina Sopránů (The Sopranos). Celá kostra tohoto mafiánského eposu je postavena na sezeních Tonyho Soprana u psychiatričky Dr. Melfiové. Seriál v průběhu let hluboce těží z Freudova rozdělení osobnosti na Id, Ego a Superego. Tonyho vnitřní konflikt mezi rolemi nelítostného bosse a muže sužovaného panickými atakami je čistou ukázkou psychoanalýzy v praxi.

Dalším gigantem televizní obrazovky, který Freuda nesčetněkrát cituje, je sitcom Frasier. Bratři Frasier a Niles Craneovi jsou oba psychiatři. Freudovské pojetí je nejvýrazněji zkoumáno ve 14. epizodě 11. série příznačně nazvané Freudiánský spánek (Freudian Sleep), kde se postavy potýkají s absurdními nočními můrami ztělesňujícími jejich podvědomé obavy.

Ve sci-fi žánru na něj nezapomněl ani Star Trek: Nová generace, kde v epizodě Přeludy (Phantasms) android Dat spustí holografický program samotného Sigmunda Freuda, a na filmovém plátně ho skrze své vlastní neurózy proslavil Woody Allen ve slavné Annie Hallové.

O Freudovi pochopitelně vznikla i celá řada vynikajících životopisných děl. Zásadní důraz si zaslouží tři roky starý film Freudovo poslední sezení (Freud's Last Session, 2023), ve kterém se role stárnoucího psychologa ujal fenomenální Anthony Hopkins. Snímek mistrně zpracovává filozoficky hutné setkání Freuda a spisovatele C. S. Lewise na prahu druhé světové války. Hopkinsův výkon zde dodává Freudově postavě obrovskou hloubku a zranitelnost.

Skrytá tajemství a nová literární odhalení nového milénia

Zatímco filmové plátno nám často nabízí zpopularizovanou verzi otce psychoanalýzy, na poli literatury probíhá za posledních několik let obrovská renesance a vznikají naprosto zásadní díla. Vzhledem k tomu, že mám tu vzácnou příležitost se s většinou níže zmíněných badatelů a spisovatelů znát osobně, mohu z první ruky potvrdit, s jakou neuvěřitelnou pečlivostí, vášní a vědeckou rigorózností k Freudovu odkazu přistupují.
Z našich společných diskuzí je zřejmé, že formují Freudův odkaz přímo pro 21. století.

Mezi absolutní špičku děl, patří:

• Joel Whitebook – Freud: An Intellectual Biography (2017): Vynikající a nesmírně respektovaná publikace, která je mnohými považována za vůbec nejlepší biografii nového století. Filozof a psychoanalytik Whitebook zde komplexně, a bez zbytečného mýtizování, propojuje Freudův osobní život s jeho intelektuálním vývojem.

• Frederick Crews – Freud: The Making of an Illusion (2017): Renomovaný americký literární kritik a esejista přinesl na trh dílo, které vyvolalo značný rozruch. Jde o nesmírně propracovanou, leč vůči Freudovi velmi kritickou knihu. Crews podrobuje freudovské postupy tvrdé zkoušce z hlediska moderní vědy.

• Mark Solms – The Only Cure: Freud and the Neuroscience of Mental Healing (2026): Naprostá literární a vědecká novinka letošního roku. Neuropsycholog a psychoanalytik Mark Solms se v ní detailně zaměřuje na to, jak současná vyspělá neurověda a výzkum mozku vlastně přímo navazují na Freudovy rané biologické teorie.

• Jonathan Lear – Freud (2005): Kniha, která je v akademických kruzích dodnes brána jako jeden z nejvíce brilantních úvodů do hlubokého Freudova myšlení, přičemž se soustředí spíše na logiku lidské duše než jen na biografická data.

Vedle těchto velikánů upoutala v literatuře velkou pozornost i badatelská odhalení posledních let:

• V loňském roce (2025) vydal brazilský autor André Schüller strhující knihu Jak to (konečně) začalo, kde na základě nově objevených pramenů detailně zkoumá opomíjené osudy Freudových rodičů a rodovou linii z matčiny strany.

• Australská historička umění Janine Burke ve své poutavé knize Bohové Freuda odhalila psychologa jako vášnivého sběratele a ukázala, jak se jeho sbírka egyptských a římských starožitností prolínala s vývojem psychoanalýzy.

• Americká vědkyně Diane O'Donoghue se zase v publikaci Na nebezpečné půdě zaměřila na Freudův vztah k architektuře a vizuální kultuře Vídně, jež zásadně formovala jeho chápání nevědomí.

Probíhající akce, odborná vystoupení a oslavy (2026)

Freudův odkaz je neustále udržován při životě a právě nyní, u příležitosti 170. výročí jeho narození, probíhá několik mimořádně důležitých akcí.

Tady u nás, konkrétně v sousední Libhošti, se už ve čtvrtek 7. května 2026 od 18:00 koná ve Fojtství naprosto výjimečná přednáška a beseda. Zlatým hřebem večera bude vystoupení předního českého psychologa, psychoanalytika a vydavatele uceleného Freudova díla, doc. PhDr. Jiřího Kocourka, Ph.D. Jeho přednáška nese název „Osobnost Sigmunda Freuda a jeho význam pro současnost“ a půjde o velmi hluboký analytický vhled, který dokonale rezonuje i s mým vlastním pohledem na Freudovu práci.

A pokud obrátíme zrak za hranice, velkolepé pocty právě startují i ve Velké Británii. Přímo v Londýně, v domě, kde Freud trávil po útěku z pevniny poslední dny svého života, je na 6. května 2026 připravena prestižní událost Sigmund Freud's 170th Anniversary Celebration za osobní účasti Freudových pravnuček.

Ať už se tedy ponoříme do stránek špičkových historických biografií, vyrazíme na akademickou debatu za docentem Kocourkem do Libhoště, nebo si jen pustíme náhodný hollywoodský seriál, je jasné jedno – odkaz našeho proslulého rodáka Sigmunda Freuda zkrátka navždy zůstane trvalou součástí naší kulturní, vědecké i společenské DNA.

Portrétní fotografie vytvořená společně se studenty Harvardovy univerzity v Bostonu.

Fota a článek: Jiří Jurečka