Retro: Slavná limuzína pro komunistické papaláše i závodila. Tatra 603 dnes vyjde na miliony

Pozor, jede papaláš! Tatra 603 byla vyhrazena jen pro vyvolené. Tradici luxusního vozu ale založily už předválečné modely 77, 87 a 97, po válce ji rozvinul Tatraplan a jejím symbolickým vyvrcholením se stal právě typ 603. Svého času obávané až nenáviděné, dnes mimořádně ceněné a mezinárodně uznávané reprezentativní vozy prosluly vzadu umístěnými chlazenými osmiválci a úhlednými aerodynamickými karoseriemi.

Krycí jméno Valuta

Slibný nástup

Po smrti Stalina s Gottwaldem zjara 1953 nabral režim přece jen o něco lidštějších kontur a potichu se zbavoval nejextrémnějších výstřelků bolševické ideologie. Mimo jiné to znamenalo uvědomění si, že sovětské ZISy jsou pro tuzemské funkcionáře s výjimkou těch nejvyšších nedostupné, a rychle dosluhující Tatry 87 či Tatraplany musí nahradit něčím modernějším. Jejich oko se proto opět zaměřilo do podhůří Beskyd, kde se rozkládá Kopřivnice.

Vývoj limuzíny se narychlo stěhoval z Prahy do Kopřivnice. Nový osobní vůz převzal nejen dvouapůllitrový osmiválec z monopostu T 607, ale i jeho typové označení T603. Výstavní premiéra proběhla na výstavě československého strojírenství v Brně roku 1955, v průběhu roku 1956 pak následovala ověřovací série prvních devíti kusů. Ruční výroba v dosti zastaralých dílnách však probíhala velmi pomalu a tak se o sériovou produkci jednalo spíše až na počátku 60. let. O novince se svého času vyjádřil i prezident Antonín Zápotocký a tak mu k jeho 72. narozeninám dovezli známí tatrováčtí piloti Pavelka a Veřmiřovský jednu z prvních 603 jako dárek přímo na Pražský hrad. Povídá se, že takovou drifterskou show první nádvoří ještě nikdy nezažilo - a nejspíš už ani nezažije.

 

Ze zahraničí se začaly hromadit objednávky a nutno říci, že první kusy Tatry 603 slavily značné úspěchy. Nejprve třeba v průběhu zimních olympijských her v Cortině d’Ampezzo, kde sloužily českým sportovcům, později především na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde československá expozice slavila obrovský úspěch – odtud lidové označení první generace „bruselka.“

 

Tatrovácká klasika

Konstrukčně byl vůz Tatra 603 přímým potomkem slavných typů T77, 87 a Tatraplan, měl však modernější a hlavně výrazně větší proudnicovou karoserii s velkou prosklenou plochou a šesti místy k sezení. Kromě osmiválce v zádi a centrální nosné roury tu bylo charakteristické také nezávislé zavěšení kol s kyvadlovými polonápravami, starající se o patřičný komfort jízdy.

V porovnání se svými předchůdkyněmi měla T603 výrazně lepší jízdní vlastnosti dané zejména lepším rozložením hmotnosti mezi obě osy, i tak ale většina šoférů vozila v předním zavazadelníku pytel cementu pro lepší stabilitu a odolnost proti bočnímu větru. Vrozená přetáčivost se projevovala především na kluzkém povrchu, soudě ale dle dobového reklamního filmu „Šťastnou cestu“, šlo o nezáludné a dobře ovladatelné auto – alespoň v rukou zkušeného závodníka, mistra sportu Jaroslava Pavelky.

V praxi běžných uživatelů jízdní vlastnosti odpovídaly koncepci s motorem za zadní nápravou s výkyvnými hnacími polonápravami, takže vozidlo bylo citlivé na boční vítr a při ostré jízdě v zatáčkách přetáčivé. Maximální rychlost T 603 byla 160 km/h (údaj výrobce), ve skutečnosti však byly vozy rychlejší a díky své aerodynamické karosérii s nízkým součinitelem odporu (Cw=0,354) dosahovaly rychlost přes 170 km/h. 

Taková to reklama by dnes rozhodně neprošla. Nejde jen o dvanáctiminutovou délku, ale především o předváděná alotria v běžném provozu. Poznáte historické jihočeské město, kterým se Tatra divoce prosmýkává?

Evoluce směrem k uniformitě

První "bruselky" oplývaly jedinečným designem zevnějšku i interiéru, který s jeho americkým designem plným chromu, nápaditých řešení a filigránských ovladačů přežil i ve druhé sérii vyráběné do roku 1968. Po roce 1968 přibylo černých plastů a ovladačů z jiných československých aut. Přístrojová deska jakož i jiná zákoutí kabiny se staly ponuřejšími a méně elegantními.

Na technické frontě bylo nicméně v průběhu let dosaženo značného pokroku. Brzdy, zpočátku bubnové, od konce roku 1968 nahradily licenční kotoučové brzdy na všech kolech, které byly vyráběny v licenci Dunlop. Od roku 1973 vozidlo používalo v té době revoluční bezkontaktní elektronické kondenzátorové zapalování PAL.

Zlepšení jízdních vlastností napomohlo zavedení torzního stabilizátoru přední nápravy u typu T2-603, jakož i pozdější zavedení radiálních pneumatik Barum rozměru 180/90-SR15 s dezénem OR17, které byly vyvinuty speciálně pro T 603. Vozy měly velmi dobře vyřešeno odpružení s poměrně vysokým zdvihem kol a nízkou vratnou frekvencí, takže jízda s nimi byla pohodlná i na horších silnicích.

 

Jen pro vyvolené

Šestsettrojka sice vznikala dlouhých dvacet let, 20 422 celkem vyrobených vozů ale dává představu o skutečné sériovosti a pracnosti výroby. Největší roční produkce bylo paradoxně dosaženo až závěru výroby - v letech 1973 a 1974 bylo vyrobeno až 1600 vozů za rok. 

Tatry 603 nebyly v celém průběhu výroby prakticky vůbec exportovány (přes velký zájem o tento vůz) s výjimkou několika desítek kusů pro země bývalého východního bloku (Sovětský svaz, NDR, Bulharsko, Maďarsko, Jugoslávie). Dnes už je situace úplně jiná a zachovalé šestsettrojky se ve významných počtech kromě rodné hroudy vyskytují nejen v západní Evropě, ale také v USA a Kanadě a jejich ceny stále rostou.  

T 603 nebyla levným autem ani jako nová. V roce 1959 stála 98 tisíc Kčs, zatímco ruská Volga M 21 se i s rádiem dala pořídit za 55 tisíc a tuzemská Škoda Octavia Super za necelých 33 tisíc. Běžný měsíční plat se tehdy pohyboval kolem 1500 Kčs. O deset let později, v červnu 1969, byla cena Tatry 2-603 stanovena na 195 tisíc Kčs, tedy na čtyřnásobek ceny tehdy běžného vozu Škoda 1000 MB. K soukromníkům se T 603 nedostaly jako nové prakticky vůbec, pár kusů se dostalo dál až po konci ve státních službách.

Ceny hezkých šestsettrojek začínají okolo 1,5 milionu korun, vzácné vozy první série se třemi světly jsou ale klidně o milion dražší - mnoho jich totiž v průběhu služby dostalo novější čtyřokou karoserii, takže je jich opravdu málo. Kvalita zkrátka něco stojí. Jednoduše řečeno: jestli vlastnit nějakého poválečného československého veterána, pak rozhodně šestsettrojku, jediné auto světového formátu vyráběné za socialismu.  

 

Zdroj: www.autosalon.tv

Exekutivní shrnutí: Italská firma IRCE S.p.A., dlouholetý výrobce lakovaných měděných a hliníkových vodičů pro elektromotory a transformátory, rozšiřuje svou výrobu v Ostravě-Mošnov. Do roku 2024 vybudovala první závod (~20 000 m², 3 směny/den) a nyní plánuje další investici zahrnující téměř 3 ha pozemků a výdaje ~15 mil. eur. Celkem přinese projekt desítky nových pracovních míst (od již probíhajícího náboru 60–90 osob až po ~20 míst po dokončení expanze). Infrastruktura v Mošnově (včetně letištního cargohubu) pomáhá zásobovat střední a východní Evropu a posiluje regionální ekonomiku. Článek podrobně popisuje historii IRCE, její technologie (včetně Industry 4.0 a ekologických standardů), parametry projektu včetně časové osy, investic, pracovních příležitostí, dopad na dodavatelský řetězec i na trh práce, dále plánovanou spolupráci s výzkumem a možné rizika či výzvy.

Profil a historie společnosti IRCE

Společnost IRCE S.p.A. byla založena roku 1947 v imolském regionu Itálie. Od roku 1996 jsou její akcie kotovány na italské burze; od roku 2021 je společnost součástí segmentu STAR pro růstové firmy. IRCE provozuje 9 výrobních závodů ve 6 zemích (např. Brazílie, Německo, Indie, Itálie, Nizozemsko, Velká Británie) a aktuálně buduje nové kapacity i v Číně. Celkově firma vyrábí ~60 000 tun vodičů ročně. IRCE se vyznačuje kompletním sortimentem smaltovaných (lakovaných) vinutých vodičů a vlastním know-how pro některé konstrukční části výrobních strojů. Organizace je rodinně řízená s důrazem na dlouhodobou růstovou strategii. Mezi klíčové konkurenční výhody patří historická tradice kvality, silná finanční struktura a orientace na vývoj nových technologií.

Produkty, kapacity a technologie

IRCE se specializuje na vinuté vodiče (magnet wire) pro elektrické stroje. Tyto vodiče mají jádro z mědi či hliníku, na které je nanesena tenká izolační polymerní (organická) vrstva. Uplatňují se zejména v elektromobilech (vinutí motorů, generátorů, transformátorů), v domácích spotřebičích, elektrotechnice a v energetice. V posledních letech roste poptávka právě v segmentu elektromobility, kterou IRCE považuje za „budoucnost čisté dopravy“. Firma plánuje zvyšovat kapacitu: do roku 2028 chce dosáhnout 10 000 tun ročně a je připravena dalšími linkami rozšířit na až 36 000 tun.

Technologie: Nové závody IRCE mají být vybaveny špičkovými průmyslovými 4.0 technologiemi. Továrna Mošnov bude automatizovaná, s průběžným provozem 24/7 (3 směny). Ve výrobě se uplatní procesy válcování, žíhání, nanášení elektroizolačních filmů, kalení, navíjení a balení. Všechny stroje budou „nové generace“ od evropských dodavatelů, aby byl zaručen tichý provoz bez rušení okolí. Firma rovněž počítá s investicemi do výzkumu a vývoje, zaměstnávala by desítky inženýrů pro optimalizaci procesů a počítá i s úzkou spoluprací s VŠB–Technickou univerzitou Ostrava.

Projekt IRCE v Ostravě-Mošnov: časová osa a detaily

• 2021: Ostravští radní schválili prodej pozemků ve strategické zóně Mošnov italské IRCE.
• 2023 (Q3): Zahájena stavba první výrobní haly (~20 000 m²). Lokalita je u letištního areálu, těsně u dálnice D1 a silničního přivaděče k Europortu.
• 2024 (podzim): Očekávané dokončení výstavby primárního závodu.
• 2025: Plánovaný náběh výroby vinutých vodičů a zahájení dodávek. Část výrobků půjde na výrobu elektromotorů a transformátorů, další jako palety vodičů (CTC) pro automobilový průmysl.
• 2026 (březen): Ostravští zastupitelé schválili další rozšíření projektu. IRCE si pronajímá další téměř 3 ha (28 888 m²) sousedících pozemků. Na nich postaví novou výrobní halu pro další finišování a skladování finálních vodičů. Tento krok si vyžádá investici cca 15 mil. eur (z rozpočtu italského investora).

Klíčové parametry projektu

• Celková plocha: první hala ~2,7 ha (20 000 m²), nově ~2,9 ha (28 888 m²).
• Investice: první fáze stála neuváděný objem, expanze ~15 mil. EUR.
• Výrobní kapacita: plánovaná cca 10 000 tun vodičů ročně do roku 2028 (potenciál až 36 000 tun).
• Provoz: 3 směny/den, 7 dnů v týdnu, plně automatizované linky (Ind. 4.0).
• Ekologie a R&D: Nové technologie EU, tichý provoz, smluvní závazek nulového narušení okolí, spolupráce s VŠB–TU Ostrava na výzkumu.

Shrnutí investice a pracovních míst:

• Investice: cca 15 mil. EUR.
• Nabízená pracovní místa: ~20 nových míst po rozšíření projektu + stávající nábor 60–90 osob pro výrobu a podpůrné činnosti.
• Další příležitosti: služby a subdodávky (údržba, logistika, ostraha aj.) – zhruba při rozšíření se vytvoří i desítky míst nepřímo.

Dopady na region, trh práce a ekonomiku

Realizace závodu IRCE představuje významný stimul pro regionální průmysl a zaměstnanost. Ostrava-Mošnov je dopravně strategicky výhodný uzel (dálnice, železnice, letiště s nakl. terminálem) – IRCE zde může rychle zásobovat zákazníky ve střední a východní Evropě. Příchod firmy rozšiřuje místní dodavatelsko-odběratelskou síť zejména pro automobilový a elektroprůmysl.

Mošnovská zóna vznikla přeměnou bývalého vojenského brownfieldu. Od otevření postupně vyrostly stovky podniků (Mahle, Plakor, Cromodora aj.) a zaměstnanost. Podle magistrátu Ostravy zde bylo na konci roku 2023 ~4 700 míst, do konce roku 2026 se očekává až ~5 850 (díky novým investorům). Každé nové místo má v kraji s tradičně vysokou nezaměstnaností zásadní význam.

Benefity pro region:

• Zvýšení nabídky kvalifikovaných míst (operátoři výrobních linek, inženýři, technici) i nekvalifikovaných (údržba, logistika, bezpečnost).
• Přeshraniční poptávka (Polsko, Slovensko, Maďarsko) díky logistické poloze Mošnova (přístupy na D1, D48 a železniční konektor).
• Propojení průmyslu a akademie: možnost spolupráce s VŠB na optimalizaci technologií (odběr talentů, výzkum elektromotorů, IoT apod.).
• Zesílení synergie s ostravským letištěm: nově otevřený cargo terminál a rostoucí letové linky (Leipzig, Kolín nad Rýnem, Taškent, Almaty) zrychlují doručení komponent i finálních výrobků IRCE.

Rizika a výzvy projektu

Některé aspekty projektu vyžadují pozornost: odhad situace zahrnuje možné výzvy logistického a personálního charakteru. Například:

• Nedostatek kvalifikované pracovní síly: MSK je regionem s vysokou nezaměstnaností, ale poptávka po technických oborech roste. IRCE již intenzivně náboruje (60–90 osob) a v rámci expanze další desítky. Rizikem může být působení konkurence na pracovním trhu (jiná průmyslová centra, vyhánění talentů do větších měst).
• Závislost na globálních trzích: I když průmyslová výroba vodičů reaguje na elektromobilitu, kolísání mezinárodních dodavatelských řetězců (ceny kovů, doprava) ovlivní hospodárnost provozu.
• Ekologické požadavky: Ačkoliv IRCE deklaruje plnou ekologickou šetrnost (moderní stroje, utlumení hluku), musí zajistit minimalizaci odpadu a emisí (dodržování evropských i českých norem). Každá investice velkého rozsahu podléhá EIA a místní posouzení vlivu na životní prostředí.
• Koordinace stakeholderů: Úspěch projektu závisí na plynulé spolupráci s městem, krajem a dalšími investory (Panattoni aj.), což magistrát intenzivně řeší v rámci masterplanu rozvoje prostoru před letištěm.

Na druhou stranu má projekt silné pilíře: strategická poloha, fixní dlouhodobý investor s rodinnou stabilitou a jasným technologickým zaměřením, plus aktivní podpora města a kraje při získávání investice.

Závěr a perspektivy

Italská společnost IRCE představuje významný zahraniční kapitálový přínos do Moravskoslezského kraje. Její závod ve strategické zóně Ostrava-Mošnov má potenciál stát se klíčovým dodavatelem vodičů pro automobilový průmysl i energetiku v širším regionu. S plánovanými investicemi (až 15 mil. EUR navíc), novými pracovními místy a přidruženými službami dopadne projekt nejen na přímé zaměstnance, ale i na dodavatelský řetězec a infrastrukturu.

Optimistický rozvoj projektu podtrhuje i vyjádření městské správy a krajských představitelů – podle nich investice jako IRCE potvrzuje atraktivitu Mošnova a naplňuje cíl revitalizovat brownfield a obnovit tuzemský průmysl s důrazem na moderní technologie a ekologii. 

Zdroj: článek JJ
https://irce.it (oficiální web skupiny IRCE)

Příbor opět po zimní přestávce otevírá veřejnosti oblíbené piaristické zahrady. Slavnostní zahájení již jedenácté sezóny se uskuteční v neděli 29. března 2026 v rámci akce Velikonoční vítání jara.

Piaristické zahrady se za uplynulé roky staly vyhledávaným místem pro odpočinek, setkávání i poznávání přírody. Město prostor dlouhodobě rozvíjí s cílem nabídnout návštěvníkům všech generací příjemné a podnětné prostředí.

V loňském roce prošly zahrady úpravami. Vysazeno bylo několik set cibulovin, které nyní na jaře postupně rozkvétají a dodávají prostoru pestrou barevnost. Revitalizací prošla také bylinková zahrada, která nově plní nejen estetickou, ale i edukativní funkci pro návštěvníky se zájmem o tradiční byliny a jejich využití.

Do péče o zahrady se aktivně zapojily také děti ze základních škol. Jejich účast přináší důležitý komunitní a vzdělávací rozměr, na který město naváže i v letošním roce. Spolupráce s mladou generací tak zůstává jedním z klíčových prvků dalšího rozvoje tohoto prostoru.

Jedním z hlavních plánů letošní sezóny je postupná obnova živých plotů. Stávající buxusy budou nahrazeny odolnějšími a ekologicky vhodnějšími druhy, konkrétně dřínem obecným (Cornus mas) a svídou výběžkatou (Cornus sericea ‘Kelseyi’). Tyto keře nevyžadují chemickou ochranu proti škůdcům a zároveň přispějí k větší druhové pestrosti i přirozenému charakteru zahrady.

Slavnostní otevření zahrad proběhne v rámci akce Velikonoční vítání jara, která nabídne bohatý program pro rodiny s dětmi i širokou veřejnost. Návštěvníci se mohou těšit na ukázky tradičních velikonočních řemesel, jako je malování vajíček voskovou metodou či pletení pomlázky. Připraveny budou také tvořivé dílny, velikonoční stezka pro děti a mini kontaktní zoo.

Kulturní program obohatí vystoupení dětí z mateřské školy a základní umělecké školy, o hudební doprovod se postará cimbálová muzika Fojt.

Akce se koná v čase od 9:00 do 13:00 hodin v zahradách piaristického kláštera.

Po zahájení sezóny budou piaristické zahrady otevřeny pravidelně od dubna do října, vždy od 8:00 do 19:00 hodin.

Město Příbor se i letos připojí k celorepublikové dobrovolnické akci Ukliďme Česko, jejímž cílem je uklidit veřejná prostranství, odstranit nelegální skládky a přispět k ochraně přírody. Společný úklid proběhne v sobotu 28. března 2026.

Hlavní sraz dobrovolníků je naplánován v 9 hodin před městským úřadem v Příboře, kde budou účastníkům k dispozici pytle na odpad i ochranné rukavice. Doporučeno je přijít ve vhodném pracovním oblečení a pevné obuvi.

Do úklidu se zapojí také místní části a další dobrovolnické skupiny, které se zaměří především na úklid extravilánu – tedy míst, kam běžný úklid technických služeb nedosahuje. Půjde zejména o vycházkové trasy, cyklostezky, okolí vodních toků či pobytové zóny v přírodě.

•    V Příboře je sraz v 9 hodin před městským úřadem.
•    Na Hájově se dobrovolníci sejdou v 9 hodin před obecním domem. 
•    Na Prchalově je sraz v 9 hodin na místním hřišti.
•    Příborští skauti – sraz v 9 hodin před skautským střediskem.

Akce je otevřená široké veřejnosti – zapojit se mohou jednotlivci, rodiny s dětmi, školy, spolky i další organizace. Každý si může vybrat lokalitu, která je mu blízká, a přiložit ruku k dílu.

„Podobné dobrovolnické akce mají velký význam nejen pro samotné životní prostředí, ale i pro komunitní život ve městě. Každý, kdo přiloží ruku k dílu, pomáhá tomu, aby byl Příbor čistším a příjemnějším místem pro život,“ uvedla Dita Kalužová z odboru životního prostředí, dotací a veřejných zakázek.

„Význam akce ale není jen v samotném úklidu. Velmi důležitý je i její výchovný rozměr. Každý, kdo se do úklidu zapojí, si příště mnohem více rozmyslí, jak s odpady naloží. Pokud si odpad z vycházky odnese a vyhodí ho až doma nebo cestou do odpadní nádoby, ušetří tím práci sobě i ostatním,“ doplnila Dita Kalužová.

Celostátní iniciativa Ukliďme Česko každoročně mobilizuje desetitisíce dobrovolníků po celé republice. Ti během jednoho dne pomáhají odstraňovat odpadky z přírody, lesů, parků, okolí vodních toků i veřejných prostranství ve městech a obcích.

Dobrovolníci jsou srdečně zváni – přijďte pomoci a přispět k tomu, aby bylo město Příbor zase o něco čistější.