Tatra: Rodinné stříbro, které se rádo ušpiní

V záběrech z ukrajinských bojišť se pravidelně objevují vojenské vozy povědomé konstrukce. Před deseti lety hrozil značce Tatra krach, s novými vlastníky ale povstala z mrtvých a v nové éře vyrobila už 10 000 vozů. Mimo jiné díky současnému dění ve světě, které automobilce pomáhá budovat renomé, jímž se málokterá česká firma může pyšnit.

„Je to model Phoenix, osmikolka, sklápěč. Převodovka je automatická a řadí velice rychle, jako v autě,“ seznamuje mě ředitel marketingu Kamil Košťál s nákladním autem pro převoz těžkého materiálu, do jehož vysoko položené kabiny jsem se vysoukal.

Vůz patří do flotily testovacích aut, která společnost Tatra Trucks půjčuje zákazníkům na vyzkoušení do jejich prostředí nebo je v nich vozí na proslulém testovacím polygonu v areálu kopřivnického závodu. Nic prý nezabírá na potenciálního kupce lépe.

A když přece jen váhá, přesvědčí jej návštěva loni otevřeného Muzea nákladních automobilů Tatra, kde se seznámí s historií automobilky, po Peugeotu druhé nejstarší na světě.

„Když ho dostaneme do rukou, je ztracen,“ říká s nadsázkou generální ředitel společnosti Pavel Lazar, sám velký milovník veteránů.

Tatra vyrábí vozy víc než 170 let, ovšem je pravda, že první desítky let to byly vozy tažené koňmi, neboť právě za tímto účelem firmu založil kopřivnický rodák Ignác Šustala. Zhotovení prvního automobilu NW Präsident v roce 1897 se nedožil, Tatra ale od té doby pokračuje v rozepsaném příběhu.

Nákladní automobily postupně převážily nad těmi osobními, jejichž produkce zanikla na konci 90. let minulého století.

Kamil Košťál už startuje. Testovací kolos se sklápěčkou se hbitě rozjede z parkoviště, a než se napojí na okružní silnici po obvodu polygonu, řidič se důkladně rozhlédne, zda se zprava neřítí jiný vůz. V areálu, jenž na 60 hektarech nabízí 22 kilometrů speciálních vozovek a pět čtverečních kilometrů odstavných ploch, je totiž stále živo.

„Každý výrobce nákladních aut je musí povinně zajet. U civilních provedení 90 kilometrů, u vojenských 140,“ podotýká.

Členitý areál vybudovaný před více než padesáti lety se skládá z terénní lesní části a pak silniční, jejíž součástí jsou dlážděné či kamenité povrchy, a dokonce vodní příkop.

Rakety na známých podvozcích

„Čím více náprav, tím snadněji projedeme. Každé kolo se vychyluje samostatně,“ vyzdvihuje Kamil Košťál přednosti osmi kol, a především unikátní tatrovácké konstrukce podvozku, která je jejím největším klenotem a hlavní konkurenční výhodou.

Ať už jsou kabiny či nástavby jakékoli, z vlastní výroby či dodané externími firmami, stojí na podobném základu. Příští rok to bude sto let, kdy jej uvedl v život legendární konstruktér Hans Ledwinka. Podvozek tvoří centrální nosná roura, k níž jsou všechna kola připevněna nezávisle.

Automobilka své produkty vyváží do více než padesáti zemí světa. Tím nejtvrdším nasazením ale v současnosti procházejí jen několik stovek kilometrů na východ.

„Nemám žádnou radost z konfliktu, to rozhodně ne, ale na druhou stranu cítím určitou satisfakci za práci, kterou tady děláme,“ odpovídá generální ředitel Pavel Lazar na otázku, s jakými pocity sleduje záběry vojenských tater ve službách ukrajinské armády.

Zatímco kabiny i nástavby armádních speciálů mohou být různé a mnohdy na nich logo Tatry chybí, typická konstrukce podvozku se nezapře.

„Považuju ho za naše rodinné stříbro. Poprvé byl použit na osobní Tatře 11 v roce 1923 a stále je to podvozek, který skýtá velké užitné vlastnosti i prostor pro další inovace,“ domnívá se šestapadesátiletý šéf automobilky, jejíž podíl vyrobených civilních a vojenských aut je přibližně stejný.

Loni činil dohromady 1268 vozů. Kromě toho působí v průmyslovém areálu samostatná společnost Tatra Defence Vehicle, která na zakázku vyrábí obrněná vozidla Pandur a Titus.

Spolupráce s ukrajinskou armádou je dlouhodobá. Pavla Lazara potěšilo, že při velké vojenské přehlídce, která se konala loni v Kyjevě k výročí 30 let nezávislosti země, jelo v popředí i několik českých vozů.

„V minulých letech jsme s naším ukrajinským partnerem připravili několik projektů na podvozky pro jejich speciální zbraňové systémy včetně těch, které nejspíš potopily křižník Moskva,“ přibližuje stopy, které Tatra zanechává na bojišti.

Výběrová řízení na vojenskou techniku se chystají měsíce i roky, takže je předčasné říct, jak se konflikt projeví v podnikání, ovšem poptávku po vojenských vozech to téměř jistě zvýší.

Pavel Lazar může prozradit, že co se týče zakázek pro českou armádu, jedná se o kontrakt na 209 valníkových vozidel, na nějž by mělo napřesrok navázat 80 hákových nakladačů pro převoz kontejnerů.

Poptává 500 zaměstnanců

Ještě před válkou na Ukrajině se Tatře podařilo ve spolupráci s nizozemskou firmou DAF uspět ve významné veřejné soutěži.

„V tomto roce začínáme plnit kontrakt na 876 logistických vozidel pro belgickou armádu. Předpokládám, že je dodáme během tří let. Letos jsme začali stavbou deseti prototypů, které v Belgii procházejí zkouškami. Společně s kontraktem pro německé civilní a vojenské hasiče to považuju za průlom, který nám otevře vrátka do armád zemí NATO,“ věří generální ředitel.

Do čela společnosti nastoupil v polovině roku 2019, kdy už měla za sebou šestiletou ozdravnou kúru, kterou jí dopřáli noví vlastníci.

Po dekádě úpadku, kdy si Tatru přehazovali zahraniční majitelé, ji v exekuční dražbě získaly české společnosti Czechoslovak Group Jaroslava Strnada a Promet Group Reného Matery.

Pavel Lazar dění sledoval zblízka, neboť před nástupem do Tatry řídil osm let společnost Tawesco, výrobce lisovacího nářadí, kovových výlisků a svařenců, která sídlí ve stejném areálu jako Tatra, bývala jednou z jejích divizí a v současnosti významným dodavatelem. Už od roku 2011 je navíc součástí Promet Group, tedy nynějšího spoluvlastníka Tatry.

Špatná finanční kondice automobilky hrozila jejím úplným krachem. Pavel Lazar se v pozici generálního ředitele Tawesca dokonce uchýlil k tomu, že tehdy už nevymahatelné pohledávky vůči Tatře řešil tím, že nakoupil asi dvacet jejích vozidel.

„Pohledávky jsem tím snížil asi o 60 milionů korun, umožnilo mi to Tatru asi na tři měsíce nadále podporovat, auta jsme navíc dokázali asi do dvou měsíců prodat,“ vzpomíná.

Společně s René Materou se pak shodli na tom, že má-li automobilka přežít, musí do ní Promet Group vstoupit. Zmrtvýchvstání, které nastalo, podle něj vůbec není silné slovo.

Dobré ekonomické výsledky posledních let i aktuální poptávka po vojenských vozech vedla k aktuální náborové kampani „Tatra hledá 500 zaměstnanců“.

Mezi nabízené benefity patří mimo jiné náborový příspěvek 40 000 Kč, který obdrží po dvou letech noví pracovníci na výrobních pozicích. Už nyní podnik dává práci zhruba 1300 lidem, dalších 600 pak zaměstnává dceřiná firma Tatra Metalurgie.

„Do Tatry nás lákali už na učilišti. Posílali nás sem na brigády, měli jsme možnost si přivydělat,“ svěřuje se třiadvacetiletý Jaroslav Šmigura, s nímž jsem se dal do řeči v montážní hale. Vyučil se karosářem, v automobilce pracuje dva roky.

„Mám to blízko z domu, nemusím vstávat brzy a je to Tatra, má to jméno,“ pochvaluje si kopřivnický rodák, jehož strýc a bratranec tu rovněž pracovali.

Všechno pozapínáte a jede to

V Kopřivnici, která má 21 000 obyvatel, je docela běžné, že v Tatře pracují celé rodiny napříč generacemi. Patriotismus tu funguje a průměrná délka zaměstnaneckého poměru činí úctyhodných patnáct let.

„Vyučil jsem se automechanikem v roce 1972 přímo pro Tatru a nastoupil jsem na montáž podvozků,“ říká už zasloužilý zaměstnanec, osmašedesátiletý Jan Hykel.

„Dělal tu brácha, ségra ještě dokonce na šestsettrojkách (osobní Tatra 603),“ dokládá věrnost firmě.

Během let zažil různé éry, různé majitele, stoupající i klesající prodej, ale když má vybrat tu nejlepší dobu, dlouho nepřemýšlí: „Myslím, že nejlepší je to teď.“

Generální ředitel Pavel Lazar se podle svých slov s tatrou poprvé potkal při výletu se základní školou do Kopřivnice a návštěvě muzea. S její technikou se poté blíže seznámil při praxi v oboru mechanik-opravář silničních motorových vozidel.

„Musím ale říct, že jsem chtěl opravovat osobní, ne nákladní vozidla.“

Kroky, které noví vlastníci podnikli pro oživení automobilky, doplňuje Pavel Lazar svým vlastním heslem, že tatra musí být předmětem touhy.

„Akcionáři se mi nejdřív smáli, že je to možné tak u ferrari, ale ne u užitkových vozidel. Teď už si to podle mě nemyslí. Když náš vůz předvedeme komukoli, tak získá přesvědčení, že je v něčem výjimečný,“ domnívá se.

Pokud pomineme velké, především vojenské či hasičské zakázky, pak jsou doménou firmy „kusovky“, auta na míru pro specifické požadavky zákazníků.

Unikátním kouskem na přání byl například přes 25 metrů dlouhý, v historii firmy vůbec nejdelší vůz pro převoz závitových tyčí, jenž od loňska slouží v hutnické firmě Liberty Ostrava.

Podle marketingového ředitele Kamila Košťála se auta z Kopřivnice nejlépe osvědčí v dolech, lomech nebo třeba při těžbě dřeva. „Pokud zakládáte stavbu, dálnici, developerský projekt a nemáte tam cestu, je tatra v tu chvíli vynikající. Pokud už jste stavbu rozjeli a cestu uválcovali, tak už naše auto nepotřebujete,“ podotýká zástupce firmy, která dvě třetiny produkce vyváží za hranice.

„V některých zemích ji ještě moc neznají a musejí nejdřív pochopit, co dovede,“ říká jedenapadesátiletý Zbyněk Řeha, zástupce vedoucího diagnostiky. Nedávno se vrátil z bosenského Sarajeva, kde byl na předváděčce dvou náklaďáků pro lesníky.

„Asi hodinu a půl jsme šli pěšky do kopce a oni nám ukazovali, kde by se mělo druhý den jezdit. Říkal jsem si, že to nic není, jen sem tam bláto. Druhý den ale z kopce pustili vodu, všechno bylo mazlavé a oni si možná mysleli, že to nevyjedeme,“ líčí zkušený pracovník, jenž s tatrovkami procestoval svět.

„Když jsem viděl konkurenční auto, jak to vyjelo, řekl jsem si, že to zvládnu taky. Korbu jsem měl naloženou hlínou a ještě mě schválně zastavili v polovině kopce, jestli se na tom blátě rozjedu, nebo ne.“

A jak to dopadlo? „Tož pozapínal jsem všechno, co tatra má, a jelo to,“ s úsměvem popisuje zaměstnanec, jenž se nijak neliší od spousty jiných v tom, že pochází přímo z Kopřivnice a v Tatře pracuje už od vyučení. Tak jako jeho děda, otec, matka, syn i dcera.

Zdroj: www.novinky.cz
Foto: Jiří Jurečka

Pevnost na osmi kolech: Australský SLRV představil ultimátní expediční speciál Tatra Phoenix 8×8

Když se spojí legendární česká technika s australským smyslem pro absolutní off-grid nezávislost, vznikne stroj, který nezná kompromisy. Australská společnost SLRV Expedition Vehicles, patřící ke světové špičce v segmentu přestaveb extrémních obytných vozů, odhalila svůj nejnovější projekt s příznačným názvem „Commander“. Tento kolos na podvozku Tatra Phoenix 8×8 je připraven zdolat nejzazší kouty planety, a přitom své posádce poskytnout zázemí luxusního hotelu.

Nekompromisní základ pro nejtěžší terén

Základem tohoto výjimečného stroje je ikonický podvozek Tatra. Koncepce s centrální nosnou rourou a nezávisle výkyvnými polonápravami zaručuje fenomenální průchodnost terénem, torzní tuhost a především komfort i na těch nejrozbitějších cestách. Ve spojení s pohonem všech osmi kol a masivními terénními pneumatikami se model Commander stává absolutně nezávislým na zpevněných komunikacích.

Dominantou exteriéru je přední ochranný rám a masivní pevnostní nárazník integrovaný s výkonným navijákem. Tento prvek nejenže umocňuje agresivní vzhled vozidla, ale v praxi si doslova dokáže prorazit cestu jakoukoliv překážkou – s trochou nadsázky by se dalo říci, že rozboří i zeď. Celý vnější plášť je koncipován s ohledem na maximální odolnost proti poškození v nehostinném prostředí.

Pětihvězdičkový apartmán na zádech

Zatímco zvenku působí Tatra Phoenix od SLRV jako vojenský speciál připravený na apokalypsu, uvnitř obytné nástavby čeká na posádku šokující kontrast. Interiér je navržen v elegantních krémových tónech a materiálové zpracování si nezadá s prémiovými jachtami.

Prostor je maximálně variabilní a promyšlený do posledního detailu. Velkorysé sezení lze snadno transformovat na další lůžka, přičemž hlavní ložnice disponuje královskou postelí (king-size bed) a vlastním televizorem. Srdcem obytného prostoru je plně vybavená kuchyň osazená špičkovými značkovými spotřebiči, která umožňuje plnohodnotné vaření i tisíce kilometrů od civilizace.

Nezávislost na vnějším světě podtrhuje dokonalé sociální zázemí. K dispozici je oddělená koupelna se sprchou a toaletou, a dokonce i integrovaná pračka. Prosvětlení prostoru zajišťují promyšleně umístěná střešní okna, zatímco o bezpečnost se starají integrované hasicí systémy.

Exkluzivita s odpovídající cenovkou

Projekt Commander není pro australské úpravce prvním setkáním s kopřivnickou technikou. Již v roce 2023 společnost SLRV představila podobně impozantní osmikolku, která vzbudila na mezinárodní scéně značný ohlas. Tento nový model však posouvá hranice luxusu a inženýrství ještě o krok dál.

Přesné částky za tyto zakázkové stavby společnost oficiálně nezveřejňuje, jelikož se každý vůz staví striktně na míru konkrétnímu zákazníkovi. Odhady a zkušenosti z trhu však hovoří jasně: základní provedení obdobných expedičních gigantů startuje v přepočtu na zhruba 21 milionech korun. Pokud si ovšem klient navolí špičkové vybavení a maximální off-grid technologie, může se finální cenovka vyšplhat k astronomickým 60 milionům korun.

Noví majitelé tohoto konkrétního stroje si tak právě převzali klíče od vozu, který je ztělesněním absolutní svobody. Cesty tam, kde silnice končí, pro ně teprve začínají.

With permission

Příbor si stanovil priority rozvoje do roku 2032

Zastupitelstvo města Příbora na svém červnovém zasedání schválilo nový Strategický plán rozvoje města Příbora. Tím vyvrcholila téměř roční příprava klíčového koncepčního dokumentu, který určuje priority, cíle i konkrétní projekty rozvoje města pro nadcházející roky.

Strategický plán bude určovat směr rozvoje Příbora až do roku 2032 s výhledem do roku 2040. Jeho vize představuje Příbor jako město, kde se přirozeně propojuje historie s budoucností, příroda s městskou zástavbou, vzdělanost s podnikavostí a především společenství lidí ochotných spolupracovat na vytváření kvalitních podmínek pro život budoucích generací.

„Na přípravě strategického plánu se podílely desítky odborníků, zástupců města, místních organizací i veřejnosti. Do procesu byly zapojeny odborné pracovní skupiny, uskutečnily se hloubkové rozhovory a také vizionářský workshop, který pomohl nastavit dlouhodobý pohled na budoucnost Příbora,“ uvedla Romana Černochová z odboru investic, rozvoje a správy majetku.

Nový strategický plán se zaměřuje na 12 prioritních oblastí rozvoje, které zahrnují nejdůležitější témata a agendy města. Jeho součástí je také akční plán obsahující sedm vlajkových projektů a přibližně pět desítek dalších rozvojových záměrů. Jejich postupná realizace má přispět k naplnění stanovené vize a k dalšímu zvyšování kvality života ve městě.

„Cenné podněty přinesli také obyvatelé a návštěvníci města prostřednictvím dotazníkového šetření a pocitové mapy. Díky širokému zapojení veřejnosti i odborníků vznikl dokument, který odráží potřeby města a vytváří společnou představu o jeho dalším rozvoji,“ doplnila Romana Černochová.

Staré místo v novém hávu. Dům snů Sigmunda Freuda otevírá návštěvníkům nové zážitky

Nová expozice, jedinečná atmosféra a místo, kde začal příběh jednoho z nejvýznamnějších myslitelů světa. I takto můžeme popsat rodný dům Sigmunda Freuda s novou náplní.

Expozice byla slavnostně uvedena do provozu v květnu letošního roku při příležitosti kulturně-naučného festivalu Freud Fest, který připomněl 170. výročí narození Sigmunda Freuda. Od té doby zve návštěvníky všech generací k objevování příběhu jednoho z nejvýznamnějších myslitelů světové historie zcela novým způsobem.

„Prohlídka je postavena na originálním konceptu symbolických klíčů, které návštěvníci během své cesty získávají a postupně jimi „odemykají“ jednotlivé vrstvy Freudova dětství, jeho vzpomínek, snů i vlastní fantazie. Místo tradičních vitrín s historickými exponáty nabízí expozice propojení historie, psychologie, multimédií a moderní scénografie. Díky interaktivním prvkům se každý návštěvník stává součástí příběhu a může si prohlídku prožít vlastním způsobem,“ uvedla Romana Černochová z odboru investic, rozvoje a správy majetku.

Nový Dům snů Sigmunda Freuda není jen muzeem věnovaným významnému rodákovi. Je místem inspirace, poznání i zamyšlení nad tím, jak naše vzpomínky, sny a představivost formují lidskou osobnost.

„Moderní pojetí expozice osloví nejen zájemce o historii či psychologii, ale také rodiny s dětmi, školy i turisty hledající nevšední kulturní zážitek,“ doplnila Romana Černochová.

Město Příbor zve všechny obyvatele i návštěvníky regionu, aby objevili jedinečné místo, kde se začal psát příběh Sigmunda Freuda. Přijďte si odemknout tajemství ukrytá v Domě snů Sigmunda Freuda a zažít expozici, která spojuje minulost se současností a nabízí zážitek, na který jen tak nezapomenete.

Foto: @vaclavnovakcom

💃🕺 Plesová sezóna začíná tady!

Chcete se naučit tančit nebo si oprášit své taneční dovednosti?

Přihlaste se do tanečního kurzu pro dospělé páry, který od 13. září 2026 pořádá HMdance v kulturním domě v Příboře.

Čeká vás:
✨ výuka více než 10 společenských tanců,
🎶 skvělá příprava na plesovou sezónu,
🤝 příjemně strávené nedělní podvečery,
☕ malé občerstvení během lekcí zdarma.

Ať už jste úplní začátečníci, nebo si chcete své taneční kroky jen připomenout, jste srdečně vítáni.

📲 Přihlášky a více informací najdete na www.tanecni-vecery.cz.
Přijďte si užít tanec, dobrou náladu a společně vykročit na parket s jistotou.

Těšíme se na vás!

Pojďme společně pomoci příborské rodině

V našem městě žije rodina, která prochází mimořádně těžkým životním obdobím.

Maminka sama bojuje s vážným onemocněním – lymfoblastickou leukémií – a současně s obrovskou láskou pečuje o své dvě děti. Syn Nikolas má kombinaci závažných zdravotních diagnóz včetně dětské mozkové obrny, epilepsie, autismu a dalších zdravotních komplikací. Dcera Stella se potýká s autismem, ADHD, úzkostmi a depresemi. Obě děti potřebují pravidelné terapie a odbornou péči, které jim pomáhají v každodenním životě i dalším rozvoji.

Rodina se nyní ocitla v situaci, kdy už vlastní síly ani finance nestačí. Prostřednictvím veřejné sbírky se snaží získat prostředky na terapie, rehabilitace, dopravu k lékařům, potřebné pomůcky, osobní asistenci i běžné životní náklady.

Pokud můžete, pomozte.

Nemusí jít o velkou částku. Každá koruna, ale také každé sdílení sbírky může rodině výrazně ulehčit toto náročné období.

Děkujeme všem, kteří se rozhodnou rodinu podpořit.

Odkaz na sbírku: https://1url.cz/re4bT