Tatra: Rodinné stříbro, které se rádo ušpiní

V záběrech z ukrajinských bojišť se pravidelně objevují vojenské vozy povědomé konstrukce. Před deseti lety hrozil značce Tatra krach, s novými vlastníky ale povstala z mrtvých a v nové éře vyrobila už 10 000 vozů. Mimo jiné díky současnému dění ve světě, které automobilce pomáhá budovat renomé, jímž se málokterá česká firma může pyšnit.

„Je to model Phoenix, osmikolka, sklápěč. Převodovka je automatická a řadí velice rychle, jako v autě,“ seznamuje mě ředitel marketingu Kamil Košťál s nákladním autem pro převoz těžkého materiálu, do jehož vysoko položené kabiny jsem se vysoukal.

Vůz patří do flotily testovacích aut, která společnost Tatra Trucks půjčuje zákazníkům na vyzkoušení do jejich prostředí nebo je v nich vozí na proslulém testovacím polygonu v areálu kopřivnického závodu. Nic prý nezabírá na potenciálního kupce lépe.

A když přece jen váhá, přesvědčí jej návštěva loni otevřeného Muzea nákladních automobilů Tatra, kde se seznámí s historií automobilky, po Peugeotu druhé nejstarší na světě.

„Když ho dostaneme do rukou, je ztracen,“ říká s nadsázkou generální ředitel společnosti Pavel Lazar, sám velký milovník veteránů.

Tatra vyrábí vozy víc než 170 let, ovšem je pravda, že první desítky let to byly vozy tažené koňmi, neboť právě za tímto účelem firmu založil kopřivnický rodák Ignác Šustala. Zhotovení prvního automobilu NW Präsident v roce 1897 se nedožil, Tatra ale od té doby pokračuje v rozepsaném příběhu.

Nákladní automobily postupně převážily nad těmi osobními, jejichž produkce zanikla na konci 90. let minulého století.

Kamil Košťál už startuje. Testovací kolos se sklápěčkou se hbitě rozjede z parkoviště, a než se napojí na okružní silnici po obvodu polygonu, řidič se důkladně rozhlédne, zda se zprava neřítí jiný vůz. V areálu, jenž na 60 hektarech nabízí 22 kilometrů speciálních vozovek a pět čtverečních kilometrů odstavných ploch, je totiž stále živo.

„Každý výrobce nákladních aut je musí povinně zajet. U civilních provedení 90 kilometrů, u vojenských 140,“ podotýká.

Členitý areál vybudovaný před více než padesáti lety se skládá z terénní lesní části a pak silniční, jejíž součástí jsou dlážděné či kamenité povrchy, a dokonce vodní příkop.

Rakety na známých podvozcích

„Čím více náprav, tím snadněji projedeme. Každé kolo se vychyluje samostatně,“ vyzdvihuje Kamil Košťál přednosti osmi kol, a především unikátní tatrovácké konstrukce podvozku, která je jejím největším klenotem a hlavní konkurenční výhodou.

Ať už jsou kabiny či nástavby jakékoli, z vlastní výroby či dodané externími firmami, stojí na podobném základu. Příští rok to bude sto let, kdy jej uvedl v život legendární konstruktér Hans Ledwinka. Podvozek tvoří centrální nosná roura, k níž jsou všechna kola připevněna nezávisle.

Automobilka své produkty vyváží do více než padesáti zemí světa. Tím nejtvrdším nasazením ale v současnosti procházejí jen několik stovek kilometrů na východ.

„Nemám žádnou radost z konfliktu, to rozhodně ne, ale na druhou stranu cítím určitou satisfakci za práci, kterou tady děláme,“ odpovídá generální ředitel Pavel Lazar na otázku, s jakými pocity sleduje záběry vojenských tater ve službách ukrajinské armády.

Zatímco kabiny i nástavby armádních speciálů mohou být různé a mnohdy na nich logo Tatry chybí, typická konstrukce podvozku se nezapře.

„Považuju ho za naše rodinné stříbro. Poprvé byl použit na osobní Tatře 11 v roce 1923 a stále je to podvozek, který skýtá velké užitné vlastnosti i prostor pro další inovace,“ domnívá se šestapadesátiletý šéf automobilky, jejíž podíl vyrobených civilních a vojenských aut je přibližně stejný.

Loni činil dohromady 1268 vozů. Kromě toho působí v průmyslovém areálu samostatná společnost Tatra Defence Vehicle, která na zakázku vyrábí obrněná vozidla Pandur a Titus.

Spolupráce s ukrajinskou armádou je dlouhodobá. Pavla Lazara potěšilo, že při velké vojenské přehlídce, která se konala loni v Kyjevě k výročí 30 let nezávislosti země, jelo v popředí i několik českých vozů.

„V minulých letech jsme s naším ukrajinským partnerem připravili několik projektů na podvozky pro jejich speciální zbraňové systémy včetně těch, které nejspíš potopily křižník Moskva,“ přibližuje stopy, které Tatra zanechává na bojišti.

Výběrová řízení na vojenskou techniku se chystají měsíce i roky, takže je předčasné říct, jak se konflikt projeví v podnikání, ovšem poptávku po vojenských vozech to téměř jistě zvýší.

Pavel Lazar může prozradit, že co se týče zakázek pro českou armádu, jedná se o kontrakt na 209 valníkových vozidel, na nějž by mělo napřesrok navázat 80 hákových nakladačů pro převoz kontejnerů.

Poptává 500 zaměstnanců

Ještě před válkou na Ukrajině se Tatře podařilo ve spolupráci s nizozemskou firmou DAF uspět ve významné veřejné soutěži.

„V tomto roce začínáme plnit kontrakt na 876 logistických vozidel pro belgickou armádu. Předpokládám, že je dodáme během tří let. Letos jsme začali stavbou deseti prototypů, které v Belgii procházejí zkouškami. Společně s kontraktem pro německé civilní a vojenské hasiče to považuju za průlom, který nám otevře vrátka do armád zemí NATO,“ věří generální ředitel.

Do čela společnosti nastoupil v polovině roku 2019, kdy už měla za sebou šestiletou ozdravnou kúru, kterou jí dopřáli noví vlastníci.

Po dekádě úpadku, kdy si Tatru přehazovali zahraniční majitelé, ji v exekuční dražbě získaly české společnosti Czechoslovak Group Jaroslava Strnada a Promet Group Reného Matery.

Pavel Lazar dění sledoval zblízka, neboť před nástupem do Tatry řídil osm let společnost Tawesco, výrobce lisovacího nářadí, kovových výlisků a svařenců, která sídlí ve stejném areálu jako Tatra, bývala jednou z jejích divizí a v současnosti významným dodavatelem. Už od roku 2011 je navíc součástí Promet Group, tedy nynějšího spoluvlastníka Tatry.

Špatná finanční kondice automobilky hrozila jejím úplným krachem. Pavel Lazar se v pozici generálního ředitele Tawesca dokonce uchýlil k tomu, že tehdy už nevymahatelné pohledávky vůči Tatře řešil tím, že nakoupil asi dvacet jejích vozidel.

„Pohledávky jsem tím snížil asi o 60 milionů korun, umožnilo mi to Tatru asi na tři měsíce nadále podporovat, auta jsme navíc dokázali asi do dvou měsíců prodat,“ vzpomíná.

Společně s René Materou se pak shodli na tom, že má-li automobilka přežít, musí do ní Promet Group vstoupit. Zmrtvýchvstání, které nastalo, podle něj vůbec není silné slovo.

Dobré ekonomické výsledky posledních let i aktuální poptávka po vojenských vozech vedla k aktuální náborové kampani „Tatra hledá 500 zaměstnanců“.

Mezi nabízené benefity patří mimo jiné náborový příspěvek 40 000 Kč, který obdrží po dvou letech noví pracovníci na výrobních pozicích. Už nyní podnik dává práci zhruba 1300 lidem, dalších 600 pak zaměstnává dceřiná firma Tatra Metalurgie.

„Do Tatry nás lákali už na učilišti. Posílali nás sem na brigády, měli jsme možnost si přivydělat,“ svěřuje se třiadvacetiletý Jaroslav Šmigura, s nímž jsem se dal do řeči v montážní hale. Vyučil se karosářem, v automobilce pracuje dva roky.

„Mám to blízko z domu, nemusím vstávat brzy a je to Tatra, má to jméno,“ pochvaluje si kopřivnický rodák, jehož strýc a bratranec tu rovněž pracovali.

Všechno pozapínáte a jede to

V Kopřivnici, která má 21 000 obyvatel, je docela běžné, že v Tatře pracují celé rodiny napříč generacemi. Patriotismus tu funguje a průměrná délka zaměstnaneckého poměru činí úctyhodných patnáct let.

„Vyučil jsem se automechanikem v roce 1972 přímo pro Tatru a nastoupil jsem na montáž podvozků,“ říká už zasloužilý zaměstnanec, osmašedesátiletý Jan Hykel.

„Dělal tu brácha, ségra ještě dokonce na šestsettrojkách (osobní Tatra 603),“ dokládá věrnost firmě.

Během let zažil různé éry, různé majitele, stoupající i klesající prodej, ale když má vybrat tu nejlepší dobu, dlouho nepřemýšlí: „Myslím, že nejlepší je to teď.“

Generální ředitel Pavel Lazar se podle svých slov s tatrou poprvé potkal při výletu se základní školou do Kopřivnice a návštěvě muzea. S její technikou se poté blíže seznámil při praxi v oboru mechanik-opravář silničních motorových vozidel.

„Musím ale říct, že jsem chtěl opravovat osobní, ne nákladní vozidla.“

Kroky, které noví vlastníci podnikli pro oživení automobilky, doplňuje Pavel Lazar svým vlastním heslem, že tatra musí být předmětem touhy.

„Akcionáři se mi nejdřív smáli, že je to možné tak u ferrari, ale ne u užitkových vozidel. Teď už si to podle mě nemyslí. Když náš vůz předvedeme komukoli, tak získá přesvědčení, že je v něčem výjimečný,“ domnívá se.

Pokud pomineme velké, především vojenské či hasičské zakázky, pak jsou doménou firmy „kusovky“, auta na míru pro specifické požadavky zákazníků.

Unikátním kouskem na přání byl například přes 25 metrů dlouhý, v historii firmy vůbec nejdelší vůz pro převoz závitových tyčí, jenž od loňska slouží v hutnické firmě Liberty Ostrava.

Podle marketingového ředitele Kamila Košťála se auta z Kopřivnice nejlépe osvědčí v dolech, lomech nebo třeba při těžbě dřeva. „Pokud zakládáte stavbu, dálnici, developerský projekt a nemáte tam cestu, je tatra v tu chvíli vynikající. Pokud už jste stavbu rozjeli a cestu uválcovali, tak už naše auto nepotřebujete,“ podotýká zástupce firmy, která dvě třetiny produkce vyváží za hranice.

„V některých zemích ji ještě moc neznají a musejí nejdřív pochopit, co dovede,“ říká jedenapadesátiletý Zbyněk Řeha, zástupce vedoucího diagnostiky. Nedávno se vrátil z bosenského Sarajeva, kde byl na předváděčce dvou náklaďáků pro lesníky.

„Asi hodinu a půl jsme šli pěšky do kopce a oni nám ukazovali, kde by se mělo druhý den jezdit. Říkal jsem si, že to nic není, jen sem tam bláto. Druhý den ale z kopce pustili vodu, všechno bylo mazlavé a oni si možná mysleli, že to nevyjedeme,“ líčí zkušený pracovník, jenž s tatrovkami procestoval svět.

„Když jsem viděl konkurenční auto, jak to vyjelo, řekl jsem si, že to zvládnu taky. Korbu jsem měl naloženou hlínou a ještě mě schválně zastavili v polovině kopce, jestli se na tom blátě rozjedu, nebo ne.“

A jak to dopadlo? „Tož pozapínal jsem všechno, co tatra má, a jelo to,“ s úsměvem popisuje zaměstnanec, jenž se nijak neliší od spousty jiných v tom, že pochází přímo z Kopřivnice a v Tatře pracuje už od vyučení. Tak jako jeho děda, otec, matka, syn i dcera.

Zdroj: www.novinky.cz
Foto: Jiří Jurečka

👑 České korunovační klenoty na dosah: Historický poklad míří k nám do Beskyd!

Máme pro vás tip na výlet, který se neodmítá. Pokud jste si vždy přáli vidět symboly české státnosti na vlastní oči, ale odrazovaly vás davy v Praze, máme pro vás skvělou zprávu. Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku otevírá unikátní výstavu, která vás vezme do srdce naší historie.

Co vás na výstavě čeká?

Nejde o jen tak ledajaké kopie. Uvidíte mistrovské repliky, které vytvořil jeden z nejlepších světových šperkařů, Jiří Urban. Detaily jsou tak precizní, že rozdíl od originálu pozná jen málokdo. Poprvé bude k vidění kompletní souprava:

Svatováclavská koruna,
středověké žezlo a jablko Karla IV.,
legendární Svatováclavský meč.

Kromě samotných klenotů se seznámíte s osudy 22 českých panovníků. Výstava je koncipována interaktivně a poutavě, takže si na své přijdou jak milovníci historie, tak rodiny s dětmi.

Proč vyrazit právě teď?

Z Příbora jste na zámku ve Frýdku za necelých 20 minut. Je to jedinečná šance prohlédnout si tyto poklady v klidné atmosféře malebného zámku. Ale pozor, výstava trvá jen od 8. února do 26. dubna 2026, tak si návštěvu nenechte utéct!

Náš tip: Pokud plánujete vyrazit ve větší skupině (nad 10 osob), určitě si místo rezervujte předem na čísle 558 628 001. Kapacita prostor je omezená, aby si každý mohl exponáty prohlédnout v klidu a zblízka.

Praktické informace:

Kdy: 8. 2. – 26. 4. 2026
Kde: Muzeum Beskyd (Zámek Frýdek)
Vstupné: Základní 180 Kč, rodinné 450 Kč, snížené (děti, senioři) od 70 Kč.

🚲 Cyklopoint v centru Příbora: prostor pro cyklisty v závěrečné fázi úprav

V centru města Příbora, v blízkosti rodného domu Sigmunda Freuda, vznikl nový cyklopoint – místo určené pro cyklisty, turisty i návštěvníky města. Prostor v dvoře u domu č. p. 118 je v současnosti ve fázi dokončovacích prací, které dotvářejí jeho výslednou podobu.

Cyklopoint je součástí úprav veřejného prostoru, jejichž cílem je nabídnout praktické zázemí pro cyklistickou dopravu a zároveň kultivovat okolí historického centra města.

Před zahájením stavby

Cyklopoint

🔧 Co je v prostoru připraveno

Podle dostupných informací a aktuální podoby místa nabízí cyklopoint několik funkčních prvků:

🚲 stojany na kola pro krátkodobé i delší zastavení
⚡ nabíjecí stanici pro elektrokola
🪑 lavičky pro odpočinek
🌳 zeleň a nový strom, který prostor přirozeně doplňuje

Součástí úprav je také propojení ulic Freudovy a Nádražní pomocí schodiště a rampy, které zlepšují průchodnost této části města.

🏗️ Dokončovací fáze

Na místě jsou patrné již hotové konstrukce, mobiliář i technické prvky. V současnosti probíhají dokončovací práce a finální úpravy prostoru, které dotvářejí celkový vzhled a funkčnost cyklopointu.
Město zatím nezveřejnilo oficiální informaci o slavnostním otevření či zahájení provozu, proto je prostor zatím prezentován bez časového určení spuštění.

📸 Jak cyklopoint vypadá dnes

„Krytý přístřešek cyklopointu s kruhovými průsvity v betonové konstrukci.“

„Stojany na kola a připravená nabíjecí stanice pro elektrokola.“

„Posezení v prostoru cyklopointu v centru města.“

„Nově upravený dvůr u domu č. p. 118.“

ℹ️ Závěrem

Cyklopoint v Příboře rozšiřuje možnosti zázemí pro cyklisty v historickém centru města a přispívá k větší komfortnosti městského prostoru 🚴‍♂️.

💧 Odstávka pitné vody 24.2.2026 - SMVAK

Číslo	Ulice	Dotčená oblast	Plánované zahájení	Plánované ukončení	Způsob náhradního zásobování	Důvod odstávky
122442	Zámečnická	ulice Zámečnická, Etzlova, dle mapového podkladu	24.02.2026 08:00	24.02.2026 14:00	Umožněno předzásobení a následně přistavení cisterny	Ostatní plánovaná oprava

Odstávka elektrické energie ČEZ 9. 2. 2026, 07:15–15:15

Příbor (okres Nový Jičín)

Prchalov

č. p. 8, 9, 10, 34, 35, 44, 50, 53, 58, 60, 61, 62, 98, 102, 119

plánovaná odstávka č. 110061067190

Přílohy

Odstávka elektrické energie ČEZ 9. 2. 2026, 07:15–15:15 [pdf, 554 kB]

Odstávka elektrické energie ČEZ 9. 2. 2026, 07:15–15:15

🇨🇿 Tatrovácký matador Tomáš Tomeček: Z moderního Dakaru rovnou do afrických dun zachraňovat ostatní

Zatímco většina závodníků po náročném Dakaru v Saúdské Arábii odpočívá, tatrovácký matador Tomáš Tomeček zvolil tempo, které vyráží dech. Jen co koncem ledna přistál v Praze z jednoho maratonu, okamžitě přesedl do své milované Tatry a vyrazil na ten druhý – na Africa Eco Race, aby se vrátil ke kořenům v původních afrických kulisách.

Matador, který „zametá“ Afriku

Tomáš Tomeček je na Africa Eco Race (AER) legendou, ale letošní ročník je pro něj v něčem výjimečný. Poprvé na dveřích své Tatry 815 neveze závodní číslo. Přesto je pro úspěch celého závodu klíčovou postavou. Společně s Petrem Foltýnem, Poldou Paďourem a celkem třemi týmovými Tatrami v úpravě „balai“ (pouštní odtahovky) tvoří páteř pořadatelského týmu.

Jako skutečný matador pouště má na starosti to nejtěžší: „zametání“ trati. Bez těchto tatrováckých speciálů by pořadatelé nedokázali tak obrovský maraton v náročných terénech Maroka, Mauritánie a Senegalu vůbec uspořádat. Tomeček v terénu neřeší jen vteřiny, ale především osudy těch, kteří v dunách uvízli nebo je zradila technika.

Symbolických 40 let Tatry u Růžového jezera

Letošní putování má navíc silný historický podtext. Právě v roce 2026 uplynulo přesně 40 let od chvíle, kdy na tehdejším Dakaru poprvé startovala Tatra 815. Cíl u legendárního Růžového jezera (Lac Rose), který je naplánován na sobotu 7. února, by tak měl být oslavou této nezničitelné české techniky.

Tomeček v jednom z videoreportáží přiznává, že motor Tatry si v extrémních podmínkách pečlivě chrání, používá speciální aditiva pro zvýšení životnosti a v Mauritánii si musí poradit i s méně kvalitní naftou plnou písku.

Češi a Slováci v africkém písku

Kromě „andělů v Tatrách“ bojuje v Africe i silná česko-slovenská stopa mezi závodníky:

Roman Krejčí: Na svém motocyklu předvádí v kategorii Motul Xtreme Rider (Male Moto) neskutečný výkon, který trefně pojmenoval jako „one kulomet show“.
Tomáš Ouředníček a Lukáš Barták: Posádka, která čeří vody v kategorii automobilů.
Martin Benko a Marek Sýkora: Slovenská dvojice, která potvrzuje, že federální spolupráce v poušti stále skvěle funguje.

Sledujte finále na vlastní oči

Cesta přes Západní Saharu do Senegalu vrcholí právě nyní. Celé putování a každodenní nasazení kluků na trati můžete podrobně sledovat na Facebooku Motorsport Revue, kde media tým pod vedením Prokopa Siwka zveřejňuje unikátní záběry přímo z centra dění.

Podívejte se na nejnovější videoreportáže z trati:

Text připraven s využitím materiálů media týmu Tomáše Tomečka (Prokop Siwek) a fotografií Petra Hrabiny.

🏦 Bankomat České spořitelny je zpět v Příboře! 🏧

Jak jsme avizovali v lednu, probíhající rekonstrukce dočasně vyřadila z provozu bankomat České spořitelny. Jednání s bankou však byla úspěšná a náhradní řešení je ode dneška realitou!

📍 Kde mobilní bankomat najdete?

Nemusíte jezdit do Kopřivnice! Mobilní bankomat byl čerstvě nainstalován na strategickém místě u frekventované křižovatky:

Lokalita: křižovatka ulic Jičínská, Karla Čapka a ČS armády.
Přesné místo: přímo před domem číslo 54 (před náměstím).

Proč tato změna?

Tato mobilní buňka plně nahrazuje služby původního bankomatu po dobu plánované modernizace vnitřních prostor, která by měla trvat přibližně do května. Díky tomuto kroku se podařilo minimalizovat dopad na komfort obyvatel i návštěvníků Příbora.

Tip: Bankomat je na tomto místě dobře přístupný a viditelný, takže ho při cestě přes město určitě nepřehlédnete.

Děkujeme České spořitelně a městu Příbor za rychlou instalaci a vám za trpělivost během období, kdy bylo nutné za službami cestovat.
Teď už máte své finance opět pohodlně "pod rukou".