Tatra: Rodinné stříbro, které se rádo ušpiní

V záběrech z ukrajinských bojišť se pravidelně objevují vojenské vozy povědomé konstrukce. Před deseti lety hrozil značce Tatra krach, s novými vlastníky ale povstala z mrtvých a v nové éře vyrobila už 10 000 vozů. Mimo jiné díky současnému dění ve světě, které automobilce pomáhá budovat renomé, jímž se málokterá česká firma může pyšnit.

„Je to model Phoenix, osmikolka, sklápěč. Převodovka je automatická a řadí velice rychle, jako v autě,“ seznamuje mě ředitel marketingu Kamil Košťál s nákladním autem pro převoz těžkého materiálu, do jehož vysoko položené kabiny jsem se vysoukal.

Vůz patří do flotily testovacích aut, která společnost Tatra Trucks půjčuje zákazníkům na vyzkoušení do jejich prostředí nebo je v nich vozí na proslulém testovacím polygonu v areálu kopřivnického závodu. Nic prý nezabírá na potenciálního kupce lépe.

A když přece jen váhá, přesvědčí jej návštěva loni otevřeného Muzea nákladních automobilů Tatra, kde se seznámí s historií automobilky, po Peugeotu druhé nejstarší na světě.

„Když ho dostaneme do rukou, je ztracen,“ říká s nadsázkou generální ředitel společnosti Pavel Lazar, sám velký milovník veteránů.

Tatra vyrábí vozy víc než 170 let, ovšem je pravda, že první desítky let to byly vozy tažené koňmi, neboť právě za tímto účelem firmu založil kopřivnický rodák Ignác Šustala. Zhotovení prvního automobilu NW Präsident v roce 1897 se nedožil, Tatra ale od té doby pokračuje v rozepsaném příběhu.

Nákladní automobily postupně převážily nad těmi osobními, jejichž produkce zanikla na konci 90. let minulého století.

Kamil Košťál už startuje. Testovací kolos se sklápěčkou se hbitě rozjede z parkoviště, a než se napojí na okružní silnici po obvodu polygonu, řidič se důkladně rozhlédne, zda se zprava neřítí jiný vůz. V areálu, jenž na 60 hektarech nabízí 22 kilometrů speciálních vozovek a pět čtverečních kilometrů odstavných ploch, je totiž stále živo.

„Každý výrobce nákladních aut je musí povinně zajet. U civilních provedení 90 kilometrů, u vojenských 140,“ podotýká.

Členitý areál vybudovaný před více než padesáti lety se skládá z terénní lesní části a pak silniční, jejíž součástí jsou dlážděné či kamenité povrchy, a dokonce vodní příkop.

Rakety na známých podvozcích

„Čím více náprav, tím snadněji projedeme. Každé kolo se vychyluje samostatně,“ vyzdvihuje Kamil Košťál přednosti osmi kol, a především unikátní tatrovácké konstrukce podvozku, která je jejím největším klenotem a hlavní konkurenční výhodou.

Ať už jsou kabiny či nástavby jakékoli, z vlastní výroby či dodané externími firmami, stojí na podobném základu. Příští rok to bude sto let, kdy jej uvedl v život legendární konstruktér Hans Ledwinka. Podvozek tvoří centrální nosná roura, k níž jsou všechna kola připevněna nezávisle.

Automobilka své produkty vyváží do více než padesáti zemí světa. Tím nejtvrdším nasazením ale v současnosti procházejí jen několik stovek kilometrů na východ.

„Nemám žádnou radost z konfliktu, to rozhodně ne, ale na druhou stranu cítím určitou satisfakci za práci, kterou tady děláme,“ odpovídá generální ředitel Pavel Lazar na otázku, s jakými pocity sleduje záběry vojenských tater ve službách ukrajinské armády.

Zatímco kabiny i nástavby armádních speciálů mohou být různé a mnohdy na nich logo Tatry chybí, typická konstrukce podvozku se nezapře.

„Považuju ho za naše rodinné stříbro. Poprvé byl použit na osobní Tatře 11 v roce 1923 a stále je to podvozek, který skýtá velké užitné vlastnosti i prostor pro další inovace,“ domnívá se šestapadesátiletý šéf automobilky, jejíž podíl vyrobených civilních a vojenských aut je přibližně stejný.

Loni činil dohromady 1268 vozů. Kromě toho působí v průmyslovém areálu samostatná společnost Tatra Defence Vehicle, která na zakázku vyrábí obrněná vozidla Pandur a Titus.

Spolupráce s ukrajinskou armádou je dlouhodobá. Pavla Lazara potěšilo, že při velké vojenské přehlídce, která se konala loni v Kyjevě k výročí 30 let nezávislosti země, jelo v popředí i několik českých vozů.

„V minulých letech jsme s naším ukrajinským partnerem připravili několik projektů na podvozky pro jejich speciální zbraňové systémy včetně těch, které nejspíš potopily křižník Moskva,“ přibližuje stopy, které Tatra zanechává na bojišti.

Výběrová řízení na vojenskou techniku se chystají měsíce i roky, takže je předčasné říct, jak se konflikt projeví v podnikání, ovšem poptávku po vojenských vozech to téměř jistě zvýší.

Pavel Lazar může prozradit, že co se týče zakázek pro českou armádu, jedná se o kontrakt na 209 valníkových vozidel, na nějž by mělo napřesrok navázat 80 hákových nakladačů pro převoz kontejnerů.

Poptává 500 zaměstnanců

Ještě před válkou na Ukrajině se Tatře podařilo ve spolupráci s nizozemskou firmou DAF uspět ve významné veřejné soutěži.

„V tomto roce začínáme plnit kontrakt na 876 logistických vozidel pro belgickou armádu. Předpokládám, že je dodáme během tří let. Letos jsme začali stavbou deseti prototypů, které v Belgii procházejí zkouškami. Společně s kontraktem pro německé civilní a vojenské hasiče to považuju za průlom, který nám otevře vrátka do armád zemí NATO,“ věří generální ředitel.

Do čela společnosti nastoupil v polovině roku 2019, kdy už měla za sebou šestiletou ozdravnou kúru, kterou jí dopřáli noví vlastníci.

Po dekádě úpadku, kdy si Tatru přehazovali zahraniční majitelé, ji v exekuční dražbě získaly české společnosti Czechoslovak Group Jaroslava Strnada a Promet Group Reného Matery.

Pavel Lazar dění sledoval zblízka, neboť před nástupem do Tatry řídil osm let společnost Tawesco, výrobce lisovacího nářadí, kovových výlisků a svařenců, která sídlí ve stejném areálu jako Tatra, bývala jednou z jejích divizí a v současnosti významným dodavatelem. Už od roku 2011 je navíc součástí Promet Group, tedy nynějšího spoluvlastníka Tatry.

Špatná finanční kondice automobilky hrozila jejím úplným krachem. Pavel Lazar se v pozici generálního ředitele Tawesca dokonce uchýlil k tomu, že tehdy už nevymahatelné pohledávky vůči Tatře řešil tím, že nakoupil asi dvacet jejích vozidel.

„Pohledávky jsem tím snížil asi o 60 milionů korun, umožnilo mi to Tatru asi na tři měsíce nadále podporovat, auta jsme navíc dokázali asi do dvou měsíců prodat,“ vzpomíná.

Společně s René Materou se pak shodli na tom, že má-li automobilka přežít, musí do ní Promet Group vstoupit. Zmrtvýchvstání, které nastalo, podle něj vůbec není silné slovo.

Dobré ekonomické výsledky posledních let i aktuální poptávka po vojenských vozech vedla k aktuální náborové kampani „Tatra hledá 500 zaměstnanců“.

Mezi nabízené benefity patří mimo jiné náborový příspěvek 40 000 Kč, který obdrží po dvou letech noví pracovníci na výrobních pozicích. Už nyní podnik dává práci zhruba 1300 lidem, dalších 600 pak zaměstnává dceřiná firma Tatra Metalurgie.

„Do Tatry nás lákali už na učilišti. Posílali nás sem na brigády, měli jsme možnost si přivydělat,“ svěřuje se třiadvacetiletý Jaroslav Šmigura, s nímž jsem se dal do řeči v montážní hale. Vyučil se karosářem, v automobilce pracuje dva roky.

„Mám to blízko z domu, nemusím vstávat brzy a je to Tatra, má to jméno,“ pochvaluje si kopřivnický rodák, jehož strýc a bratranec tu rovněž pracovali.

Všechno pozapínáte a jede to

V Kopřivnici, která má 21 000 obyvatel, je docela běžné, že v Tatře pracují celé rodiny napříč generacemi. Patriotismus tu funguje a průměrná délka zaměstnaneckého poměru činí úctyhodných patnáct let.

„Vyučil jsem se automechanikem v roce 1972 přímo pro Tatru a nastoupil jsem na montáž podvozků,“ říká už zasloužilý zaměstnanec, osmašedesátiletý Jan Hykel.

„Dělal tu brácha, ségra ještě dokonce na šestsettrojkách (osobní Tatra 603),“ dokládá věrnost firmě.

Během let zažil různé éry, různé majitele, stoupající i klesající prodej, ale když má vybrat tu nejlepší dobu, dlouho nepřemýšlí: „Myslím, že nejlepší je to teď.“

Generální ředitel Pavel Lazar se podle svých slov s tatrou poprvé potkal při výletu se základní školou do Kopřivnice a návštěvě muzea. S její technikou se poté blíže seznámil při praxi v oboru mechanik-opravář silničních motorových vozidel.

„Musím ale říct, že jsem chtěl opravovat osobní, ne nákladní vozidla.“

Kroky, které noví vlastníci podnikli pro oživení automobilky, doplňuje Pavel Lazar svým vlastním heslem, že tatra musí být předmětem touhy.

„Akcionáři se mi nejdřív smáli, že je to možné tak u ferrari, ale ne u užitkových vozidel. Teď už si to podle mě nemyslí. Když náš vůz předvedeme komukoli, tak získá přesvědčení, že je v něčem výjimečný,“ domnívá se.

Pokud pomineme velké, především vojenské či hasičské zakázky, pak jsou doménou firmy „kusovky“, auta na míru pro specifické požadavky zákazníků.

Unikátním kouskem na přání byl například přes 25 metrů dlouhý, v historii firmy vůbec nejdelší vůz pro převoz závitových tyčí, jenž od loňska slouží v hutnické firmě Liberty Ostrava.

Podle marketingového ředitele Kamila Košťála se auta z Kopřivnice nejlépe osvědčí v dolech, lomech nebo třeba při těžbě dřeva. „Pokud zakládáte stavbu, dálnici, developerský projekt a nemáte tam cestu, je tatra v tu chvíli vynikající. Pokud už jste stavbu rozjeli a cestu uválcovali, tak už naše auto nepotřebujete,“ podotýká zástupce firmy, která dvě třetiny produkce vyváží za hranice.

„V některých zemích ji ještě moc neznají a musejí nejdřív pochopit, co dovede,“ říká jedenapadesátiletý Zbyněk Řeha, zástupce vedoucího diagnostiky. Nedávno se vrátil z bosenského Sarajeva, kde byl na předváděčce dvou náklaďáků pro lesníky.

„Asi hodinu a půl jsme šli pěšky do kopce a oni nám ukazovali, kde by se mělo druhý den jezdit. Říkal jsem si, že to nic není, jen sem tam bláto. Druhý den ale z kopce pustili vodu, všechno bylo mazlavé a oni si možná mysleli, že to nevyjedeme,“ líčí zkušený pracovník, jenž s tatrovkami procestoval svět.

„Když jsem viděl konkurenční auto, jak to vyjelo, řekl jsem si, že to zvládnu taky. Korbu jsem měl naloženou hlínou a ještě mě schválně zastavili v polovině kopce, jestli se na tom blátě rozjedu, nebo ne.“

A jak to dopadlo? „Tož pozapínal jsem všechno, co tatra má, a jelo to,“ s úsměvem popisuje zaměstnanec, jenž se nijak neliší od spousty jiných v tom, že pochází přímo z Kopřivnice a v Tatře pracuje už od vyučení. Tak jako jeho děda, otec, matka, syn i dcera.

Zdroj: www.novinky.cz
Foto: Jiří Jurečka

Zahájení stavby dálnice D48 MÚK Bělotín–Rybí II. etapa

Dobrý den,

dovolujeme si Vás srdečně pozvat na slavnostní zahájení stavby dálnice D48 MÚK Bělotín–Rybí II. etapa.

Setkání se uskuteční ve středu 30. 9. 2026 od 11:30 hod.

Akce se bude konat na MÚK dálnice D48 ve městě Nový Jičín, viz mapka v pozvánce.

Těšíme se na setkání s Vámi.

S pozdravem

www.rsd.cz

Mgr. Nina Ledvinová

ŘSD je připravené začít letos a příští rok stavět až 154 kilometrů nových dálnic a silnic

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) je připravené začít letos a příští rok stavět až 154 kilometrů nových dálnic a silnic I. třídy. Finance na to poskytne rekordní rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), jejž schválila vláda a pro ŘSD počítá na příští rok se sumou 87 miliard Kč, což je historicky největší rozpočet. V plánu je zahájit realizaci 90,8 kilometru nových dálnic, zkapacitnění téměř 13 kilometrů dálnic a stavba 50,3 kilometru nových silnic I. třídy. Začít stavět by se v příštích 15 měsících měly dva úseky dálnice D52, dva úseky dálnice D6, další úseky D7, D48, D55 či D35. Zahájí se také stavby mnoha obchvatů silnic I. třídy a bude pokračovat zkapacitnění klíčových tepen v ČR, jimiž jsou Pražský okruh nebo D1 kolem Brna.

„Ředitelství silnic a dálnic by mělo mít v příštím roce dostatek finančních prostředků, abychom mohli pokračovat v naplňování našeho hlavního cíle, kterým je dokončení páteřní dálniční sítě. Zahájit chceme například výstavbu dalších úseků dálnice D52 před Novomlýnskými nádržemi a za nimi nebo nového úseku dálnice D55 mezi Napajedly a Babicemi a řadu dalších dálničních staveb. Vládou schválený rozpočet SFDI umožní pokračovat v rekordní výstavbě, ŘSD nyní realizuje 266,4 kilometru nových dálnic a silnic I. třídy. Díky tak vysokému rozpočtu můžeme také dál zajistit přípravu nových dálnic, zejména D0 v severní části, středočeské D3 či dokončení D55 a silnic I. tříd. Zároveň budeme mít dostatek finančních prostředků pro řádnou údržbu stávající sítě včetně potřebných oprav,“ řekl generální ředitel ŘSD Radek Mátl.

Příští rok by měla začít například stavba dvou úseků dálnice D52 na jižní Moravě směrem do Rakouska, které budou dohromady dlouhé 17,5 kilometru. Jeden povede od Pohořelic k vodní nádrži Nové Mlýny, druhý od nádrže k hranicím. Podobně očekávané jsou poslední dva úseky dálnice D6 z Prahy do Karlových Varů, přes 15 kilometrů od Karlových Varů přes Olšová Vrata k Žalmanovu. K zahájení realizace na rok 2027 připravujeme i poslední úsek D7 na obchvatu Postoloprt a už za týden se začne stavět poslední úsek D48 u Bělotína. Začnou se také realizovat poslední dva nerozestavěné úseky dálnice D35, která je do určité míry alternativou k D1. Jde zhruba o 35 kilometrů mezi Svitavami a Mohelnicí, vznikat budou jako PPP projekt. V plánu je také rozestavět dva úseky dálnice D55, celkem 13 kilometrů. Jsou to úseky Kokory – Přerov a Napajedla – Babice.

Neméně zásadní, než dostavba základní dálniční sítě je rozšiřování a modernizace hlavních dopravních tepen v Česku. „Již v těchto dnech začaly přípravné práce ke zkapacitnění mimoúrovňové křižovatky (MÚK) Třebonice, kde se protíná Pražský okruh s dálnicí D5, hlavní stavební práce se rozjedou příští rok. MÚK Třebonice patří k nejvytíženějším místům na Pražském okruhu, místem projede podle posledního sčítání dopravy přes 75 000 aut za 24 hodin,“ popsal Radek Mátl. Na Pražském okruhu se počítá také se zkapacitněním téměř tříkilometrového úseku D0 od Satalic k Běchovicím, s rozšířením mostů u Počernického rybníka i zkapacitněním sedmi kilometrů mezi Slivencem a Třebonicemi.

ŘSD má na letošek a příští rok připravené k zahájení skoro 51 kilometrů nových silnic I. třídy. Již letos v listopadu začne stavět 6,5 kilometru dlouhý obchvat Pelhřimova. „Dále plánujeme například výstavbu západního obchvatu Krnova v Moravskoslezském kraji, obchvaty Bučovic, Znojma a Břeclavi na jižní Moravě, ale i jihozápadní obchvat Pardubic či obchvat Rychnova nad Kněžnou a další. Na Vysočině nás čeká například přestavba úseku silnice I/23 Třebíč – Vladislav. Uvědomujeme si, že obchvaty měst a obcí zásadně zlepšují jak život obyvatel dotčených míst, tak pomáhají i k plynulejší a bezpečnější jízdě,“řekl mluvčí ŘSD Jan Rýdl.

V rámci provozní platby bude mít ŘSD k dispozici necelých 22 miliard korun na provoz podniku, údržbu a opravy stávajících dálnic a silnic I. třídy, což umožní nadále zlepšovat podmínky pro veřejnost na nejdůležitější komunikacích v zemi.

Ředitelství silnic a dálnic aktuálně realizuje celkem 266,4 kilometru nových staveb. Jedná se o 156,8 km dálnic a 109,6 km silnic I. třídy.

Ve výběrovém řízení se nachází dalších 84,3 km dálnic a silnic I. třídy.

Kompletní přehled všech připravovaných i realizovaných staveb naleznete v interaktivní mapě na webu www.rsd.cz.

Mgr. Václav Koblenc

Oddělení regionální a celostátní komunikace

Vedoucí oddělení

www.rsd.cz

Programové dotace na rok 2027

Městský úřad Příbor, úsek právní a kontrolní, informuje, že Rada města Příbora dne 03.09.2026 schválila Programy pro poskytnutí dotace z rozpočtu města Příbora pro rok 2027 pro oblast provoz a činnost, granty, materiálně technická základna a sociální služby.

Žádosti o programovou dotaci pro rok 2027 pro výše uvedené oblasti bude možno podávat pouze elektronicky prostřednictvím Portálu občana na www.pribor.eu, a to v termínu od 01.11.2026 (neděle) do 30.11.2026 (pondělí) včetně.

Bližší informace k programům jsou k dispozici na /mestsky-urad/dotace-poskytovane-mestem/programove-dotace-vyhlasene-programy/, popř. na tel.: 556 455 410 nebo 731 486 419.

Ulice Místecká a Jičínská se otevřou dříve

Práce na rekonstrukci ulic Místecká a Jičínská se blíží ke svému závěru. Díky intenzivní spolupráci všech zúčastněných stran se podaří obnovit provoz dříve, než byl původně plánovaný termín 11. října 2026.

V těchto dnech probíhá na ulici Místecké finální dočištění stavby po pokládce poslední asfaltové vrstvy. Byly dokončeny asfaltové zálivky a probíhají také práce související s mostem přes řeku Lubinu.

Od pondělí 7. září 2026 byla po dohodě s objednatelem a společností KODIS vracena na ulici Místeckou autobusová doprava v obou směrech. Ostatní doprava bude až do 21. září nadále vedena jednosměrně ve směru do města. V týdnu od 14. do 18. září bude probíhat realizace dopravního značení.

V pondělí 21. září 2026 v odpoledních hodinách bude spuštěn obousměrný provoz na ulicích Místecké i Jičínské. Řidiči však budou komunikacemi projíždět stále v režimu průjezdu stavbou, a je proto nutné dbát zvýšené opatrnosti a respektovat aktuální dopravní značení.

Současně upozorňujeme, že od 21. září 2026 bude obnovena částečná uzávěra související se stavbou chodníku k McDonald's, v rámci projektu „Přístupy k obchodní zóně v Příboře – I. etapa“.

Doprava bude umožněna ve směru od kruhového objezdu do města. Ve směru z města ven nebude průjezd v tomto úseku možný.

Prosíme řidiče, aby i nadále věnovali zvýšenou pozornost aktuálnímu dopravnímu značení a respektovali dopravní omezení.

Společnost COLAS CZ děkuje občanům za trpělivost a spolupráci během stavebních prací na ulici Místecké. Společně se všemi zúčastněnými stranami bylo vynaloženo maximální úsilí, aby mohl být provoz obnoven výrazně dříve, než stanovoval původní harmonogram.

Děkujeme také všem občanům za trpělivost a pochopení při probíhajících dopravních omezeních.

Po více než 30 letech prošla vzácná kulturní památka v Příboře kompletní obnovou

Jedna z historických památek města Příbora se opět představuje veřejnosti v plné kráse. Sloup se sochou Panny Marie na ulici Jičínské prošel po více než třiceti letech náročným a komplexním restaurátorským zásahem.

Obnova se týkala nejen samotného vrcholového sousoší, ale také sloupu, podstavce, dalších kamenných prvků i kovového oplocení, které památku obklopuje.

„Nejnáročnější část obnovy se týkala vrcholového sousoší Panny Marie. To bylo vzhledem k narušenému stavu hlavice nutné demontovat a převézt do specializovaného restaurátorského ateliéru. Zde prošlo důkladným očištěním a odborným restaurováním,“ uvedla Marika Demlová z odboru investic, rozvoje a správy majetku.

Restaurátoři provedli zpevnění kamene, opravy prasklin a poškozených míst, doplnili chybějící části a obnovili také pozlacené kovové atributy. Současně probíhaly přímo na místě práce na obnově samotného sloupu, podstavce, říms a dalších kamenných architektonických prvků.

Pozornost byla věnována rovněž kovovému plůtku, který památku obklopuje. I ten prošel restaurátorskou obnovou a společně s opraveným sousoším a kamennými prvky nyní vytváří opět důstojný celek.

„Jedním z nejzajímavějších momentů celé obnovy je návrat výrazného detailu, který na památce po dlouhá léta chyběl – paprsčité svatozáře Panny Marie. Ta za dosud neobjasněných okolností zmizela někdy po roce 2006. Ani tehdy však již nešlo o původní historickou svatozář, ale o její dříve vytvořenou kopii. Díky dochovaným historickým fotografiím mohli restaurátoři tento významný prvek znovu rekonstruovat. Paprsčitá svatozář byla kompletně nově vyrobena podle historických předloh a po dlouhých letech se vrátila na své původní místo,“ doplnila Marika Demlová.

Příbor je městem s mimořádně bohatou historií a zachování památek, které jsou součástí jeho veřejného prostoru a každodenního života obyvatel, má pro město velký význam.

Díky odborné práci restaurátorů se podařilo nejen odstranit následky dlouhodobého působení času a povětrnostních vlivů, ale také vrátit památce důležité detaily, které byly po mnoho let ztraceny.