Tatra: Rodinné stříbro, které se rádo ušpiní

V záběrech z ukrajinských bojišť se pravidelně objevují vojenské vozy povědomé konstrukce. Před deseti lety hrozil značce Tatra krach, s novými vlastníky ale povstala z mrtvých a v nové éře vyrobila už 10 000 vozů. Mimo jiné díky současnému dění ve světě, které automobilce pomáhá budovat renomé, jímž se málokterá česká firma může pyšnit.

„Je to model Phoenix, osmikolka, sklápěč. Převodovka je automatická a řadí velice rychle, jako v autě,“ seznamuje mě ředitel marketingu Kamil Košťál s nákladním autem pro převoz těžkého materiálu, do jehož vysoko položené kabiny jsem se vysoukal.

Vůz patří do flotily testovacích aut, která společnost Tatra Trucks půjčuje zákazníkům na vyzkoušení do jejich prostředí nebo je v nich vozí na proslulém testovacím polygonu v areálu kopřivnického závodu. Nic prý nezabírá na potenciálního kupce lépe.

A když přece jen váhá, přesvědčí jej návštěva loni otevřeného Muzea nákladních automobilů Tatra, kde se seznámí s historií automobilky, po Peugeotu druhé nejstarší na světě.

„Když ho dostaneme do rukou, je ztracen,“ říká s nadsázkou generální ředitel společnosti Pavel Lazar, sám velký milovník veteránů.

Tatra vyrábí vozy víc než 170 let, ovšem je pravda, že první desítky let to byly vozy tažené koňmi, neboť právě za tímto účelem firmu založil kopřivnický rodák Ignác Šustala. Zhotovení prvního automobilu NW Präsident v roce 1897 se nedožil, Tatra ale od té doby pokračuje v rozepsaném příběhu.

Nákladní automobily postupně převážily nad těmi osobními, jejichž produkce zanikla na konci 90. let minulého století.

Kamil Košťál už startuje. Testovací kolos se sklápěčkou se hbitě rozjede z parkoviště, a než se napojí na okružní silnici po obvodu polygonu, řidič se důkladně rozhlédne, zda se zprava neřítí jiný vůz. V areálu, jenž na 60 hektarech nabízí 22 kilometrů speciálních vozovek a pět čtverečních kilometrů odstavných ploch, je totiž stále živo.

„Každý výrobce nákladních aut je musí povinně zajet. U civilních provedení 90 kilometrů, u vojenských 140,“ podotýká.

Členitý areál vybudovaný před více než padesáti lety se skládá z terénní lesní části a pak silniční, jejíž součástí jsou dlážděné či kamenité povrchy, a dokonce vodní příkop.

Rakety na známých podvozcích

„Čím více náprav, tím snadněji projedeme. Každé kolo se vychyluje samostatně,“ vyzdvihuje Kamil Košťál přednosti osmi kol, a především unikátní tatrovácké konstrukce podvozku, která je jejím největším klenotem a hlavní konkurenční výhodou.

Ať už jsou kabiny či nástavby jakékoli, z vlastní výroby či dodané externími firmami, stojí na podobném základu. Příští rok to bude sto let, kdy jej uvedl v život legendární konstruktér Hans Ledwinka. Podvozek tvoří centrální nosná roura, k níž jsou všechna kola připevněna nezávisle.

Automobilka své produkty vyváží do více než padesáti zemí světa. Tím nejtvrdším nasazením ale v současnosti procházejí jen několik stovek kilometrů na východ.

„Nemám žádnou radost z konfliktu, to rozhodně ne, ale na druhou stranu cítím určitou satisfakci za práci, kterou tady děláme,“ odpovídá generální ředitel Pavel Lazar na otázku, s jakými pocity sleduje záběry vojenských tater ve službách ukrajinské armády.

Zatímco kabiny i nástavby armádních speciálů mohou být různé a mnohdy na nich logo Tatry chybí, typická konstrukce podvozku se nezapře.

„Považuju ho za naše rodinné stříbro. Poprvé byl použit na osobní Tatře 11 v roce 1923 a stále je to podvozek, který skýtá velké užitné vlastnosti i prostor pro další inovace,“ domnívá se šestapadesátiletý šéf automobilky, jejíž podíl vyrobených civilních a vojenských aut je přibližně stejný.

Loni činil dohromady 1268 vozů. Kromě toho působí v průmyslovém areálu samostatná společnost Tatra Defence Vehicle, která na zakázku vyrábí obrněná vozidla Pandur a Titus.

Spolupráce s ukrajinskou armádou je dlouhodobá. Pavla Lazara potěšilo, že při velké vojenské přehlídce, která se konala loni v Kyjevě k výročí 30 let nezávislosti země, jelo v popředí i několik českých vozů.

„V minulých letech jsme s naším ukrajinským partnerem připravili několik projektů na podvozky pro jejich speciální zbraňové systémy včetně těch, které nejspíš potopily křižník Moskva,“ přibližuje stopy, které Tatra zanechává na bojišti.

Výběrová řízení na vojenskou techniku se chystají měsíce i roky, takže je předčasné říct, jak se konflikt projeví v podnikání, ovšem poptávku po vojenských vozech to téměř jistě zvýší.

Pavel Lazar může prozradit, že co se týče zakázek pro českou armádu, jedná se o kontrakt na 209 valníkových vozidel, na nějž by mělo napřesrok navázat 80 hákových nakladačů pro převoz kontejnerů.

Poptává 500 zaměstnanců

Ještě před válkou na Ukrajině se Tatře podařilo ve spolupráci s nizozemskou firmou DAF uspět ve významné veřejné soutěži.

„V tomto roce začínáme plnit kontrakt na 876 logistických vozidel pro belgickou armádu. Předpokládám, že je dodáme během tří let. Letos jsme začali stavbou deseti prototypů, které v Belgii procházejí zkouškami. Společně s kontraktem pro německé civilní a vojenské hasiče to považuju za průlom, který nám otevře vrátka do armád zemí NATO,“ věří generální ředitel.

Do čela společnosti nastoupil v polovině roku 2019, kdy už měla za sebou šestiletou ozdravnou kúru, kterou jí dopřáli noví vlastníci.

Po dekádě úpadku, kdy si Tatru přehazovali zahraniční majitelé, ji v exekuční dražbě získaly české společnosti Czechoslovak Group Jaroslava Strnada a Promet Group Reného Matery.

Pavel Lazar dění sledoval zblízka, neboť před nástupem do Tatry řídil osm let společnost Tawesco, výrobce lisovacího nářadí, kovových výlisků a svařenců, která sídlí ve stejném areálu jako Tatra, bývala jednou z jejích divizí a v současnosti významným dodavatelem. Už od roku 2011 je navíc součástí Promet Group, tedy nynějšího spoluvlastníka Tatry.

Špatná finanční kondice automobilky hrozila jejím úplným krachem. Pavel Lazar se v pozici generálního ředitele Tawesca dokonce uchýlil k tomu, že tehdy už nevymahatelné pohledávky vůči Tatře řešil tím, že nakoupil asi dvacet jejích vozidel.

„Pohledávky jsem tím snížil asi o 60 milionů korun, umožnilo mi to Tatru asi na tři měsíce nadále podporovat, auta jsme navíc dokázali asi do dvou měsíců prodat,“ vzpomíná.

Společně s René Materou se pak shodli na tom, že má-li automobilka přežít, musí do ní Promet Group vstoupit. Zmrtvýchvstání, které nastalo, podle něj vůbec není silné slovo.

Dobré ekonomické výsledky posledních let i aktuální poptávka po vojenských vozech vedla k aktuální náborové kampani „Tatra hledá 500 zaměstnanců“.

Mezi nabízené benefity patří mimo jiné náborový příspěvek 40 000 Kč, který obdrží po dvou letech noví pracovníci na výrobních pozicích. Už nyní podnik dává práci zhruba 1300 lidem, dalších 600 pak zaměstnává dceřiná firma Tatra Metalurgie.

„Do Tatry nás lákali už na učilišti. Posílali nás sem na brigády, měli jsme možnost si přivydělat,“ svěřuje se třiadvacetiletý Jaroslav Šmigura, s nímž jsem se dal do řeči v montážní hale. Vyučil se karosářem, v automobilce pracuje dva roky.

„Mám to blízko z domu, nemusím vstávat brzy a je to Tatra, má to jméno,“ pochvaluje si kopřivnický rodák, jehož strýc a bratranec tu rovněž pracovali.

Všechno pozapínáte a jede to

V Kopřivnici, která má 21 000 obyvatel, je docela běžné, že v Tatře pracují celé rodiny napříč generacemi. Patriotismus tu funguje a průměrná délka zaměstnaneckého poměru činí úctyhodných patnáct let.

„Vyučil jsem se automechanikem v roce 1972 přímo pro Tatru a nastoupil jsem na montáž podvozků,“ říká už zasloužilý zaměstnanec, osmašedesátiletý Jan Hykel.

„Dělal tu brácha, ségra ještě dokonce na šestsettrojkách (osobní Tatra 603),“ dokládá věrnost firmě.

Během let zažil různé éry, různé majitele, stoupající i klesající prodej, ale když má vybrat tu nejlepší dobu, dlouho nepřemýšlí: „Myslím, že nejlepší je to teď.“

Generální ředitel Pavel Lazar se podle svých slov s tatrou poprvé potkal při výletu se základní školou do Kopřivnice a návštěvě muzea. S její technikou se poté blíže seznámil při praxi v oboru mechanik-opravář silničních motorových vozidel.

„Musím ale říct, že jsem chtěl opravovat osobní, ne nákladní vozidla.“

Kroky, které noví vlastníci podnikli pro oživení automobilky, doplňuje Pavel Lazar svým vlastním heslem, že tatra musí být předmětem touhy.

„Akcionáři se mi nejdřív smáli, že je to možné tak u ferrari, ale ne u užitkových vozidel. Teď už si to podle mě nemyslí. Když náš vůz předvedeme komukoli, tak získá přesvědčení, že je v něčem výjimečný,“ domnívá se.

Pokud pomineme velké, především vojenské či hasičské zakázky, pak jsou doménou firmy „kusovky“, auta na míru pro specifické požadavky zákazníků.

Unikátním kouskem na přání byl například přes 25 metrů dlouhý, v historii firmy vůbec nejdelší vůz pro převoz závitových tyčí, jenž od loňska slouží v hutnické firmě Liberty Ostrava.

Podle marketingového ředitele Kamila Košťála se auta z Kopřivnice nejlépe osvědčí v dolech, lomech nebo třeba při těžbě dřeva. „Pokud zakládáte stavbu, dálnici, developerský projekt a nemáte tam cestu, je tatra v tu chvíli vynikající. Pokud už jste stavbu rozjeli a cestu uválcovali, tak už naše auto nepotřebujete,“ podotýká zástupce firmy, která dvě třetiny produkce vyváží za hranice.

„V některých zemích ji ještě moc neznají a musejí nejdřív pochopit, co dovede,“ říká jedenapadesátiletý Zbyněk Řeha, zástupce vedoucího diagnostiky. Nedávno se vrátil z bosenského Sarajeva, kde byl na předváděčce dvou náklaďáků pro lesníky.

„Asi hodinu a půl jsme šli pěšky do kopce a oni nám ukazovali, kde by se mělo druhý den jezdit. Říkal jsem si, že to nic není, jen sem tam bláto. Druhý den ale z kopce pustili vodu, všechno bylo mazlavé a oni si možná mysleli, že to nevyjedeme,“ líčí zkušený pracovník, jenž s tatrovkami procestoval svět.

„Když jsem viděl konkurenční auto, jak to vyjelo, řekl jsem si, že to zvládnu taky. Korbu jsem měl naloženou hlínou a ještě mě schválně zastavili v polovině kopce, jestli se na tom blátě rozjedu, nebo ne.“

A jak to dopadlo? „Tož pozapínal jsem všechno, co tatra má, a jelo to,“ s úsměvem popisuje zaměstnanec, jenž se nijak neliší od spousty jiných v tom, že pochází přímo z Kopřivnice a v Tatře pracuje už od vyučení. Tak jako jeho děda, otec, matka, syn i dcera.

Zdroj: www.novinky.cz
Foto: Jiří Jurečka

Český den proti rakovině 2025

TERMÍN LETOŠNÍ SBÍRKY

středa 14. května 2025

Tematické zaměření: Prevence kolorektálního karcinomu

Český den proti rakovině je nejstarší sbírka v ČR, která se pravidelně koná již od roku 1996.

Cíle této sbírky:
1. Přinést veřejnosti informace o prevenci rakoviny prostřednictvím rozdávaných letáčků.
2. Za nabízené kvítky měsíčku lékařského získat prostředky na boj proti rakovině – na nádorovou prevenci, zlepšení kvality života onkologických pacientů, podporu onkologické výuky, výzkumu a vybavení onkologických center.

Hlavní téma letošní sbírky:
Prevence kolorektálního karcinomu

Termín sbírky:
14. května 2025

Barva stužek kytiček pro letošní rok:
světle zelená

Příspěvek za kytičku:
libovolný, minimálně však 20 Kč

Josefův dub v Sedlnicích: Místo, kde historie ožívá a příroda zve k odpočinku

V malebné krajině poblíž Příbora, v obci Sedlnice, se nachází pozoruhodné místo, které v sobě snoubí úctu k historii, lásku k přírodě a nabídku příjemného odpočinku pro všechny generace. Jeho srdcem je Josefův (Eichendorffův) dub, památný strom, který tiše svědčí o dávných časech a zároveň je obklopen moderními prvky, lákajícími k návštěvě.

Už při příchodu vás okouzlí klidná atmosféra místa. Dominantou je majestátní dub, jehož košatá koruna poskytuje stín a pocit pohody. Kousek od něj naleznete dvě pohodlná dřevěná lehátka, vybízející k zastavení a relaxaci s výhledem na okolní zelené louky. V blízkosti stojí i dřevěný kříž s Kristem, připomínající duchovní rozměr tohoto místa.

Pro milovníky literatury je zde připraveno milé překvapení – venkovní knihovnička. Ta nabízí možnost nejen si odpočinout s dobrou knihou v lůně přírody, ale také sdílet své oblíbené tituly s ostatními návštěvníky.

Místo je ideálním cílem pro rodinné výlety. Děti jistě ocení malé hřiště s jednoduchými, ale zábavnými prvky, kde se mohou vyřádit na čerstvém vzduchu. Celou lokalitou prochází krásná alej stromů, která zve k procházkám a objevování okolní přírody.

Pro cyklisty představuje Josefův dub příjemnou zastávku na jejich cestách. Nachází se v klidné oblasti s cyklistickými trasami, o čemž svědčí i dřevěné ukazatele s vyznačenými směry a vzdálenostmi k okolním obcím, jako je Sedlnice či Příbor.

Kulturní rozměr místa podtrhuje venkovní miniamfiteátr, který slibuje možnost konání menších společenských akcí či komorních představení v jedinečném přírodním prostředí.

Zvláštní pozornost si zaslouží memoriam věnované významným osobnostem dabingu. Kamenná deska s portréty Miroslava a Valérie, zakladatelů Cen Československého dabingu, je dojemnou připomínkou jejich přínosu české kultuře. Okolí památníku je citlivě upraveno s květinami a dekorativními prvky, dotvářející pietní atmosféru.

Při procházce areálem narazíte na další zajímavé a umělecké instalace, které dokazují, že toto místo žije a neustále se rozvíjí. Dřevěné sochy zajíců, originální dekorace z recyklovaných materiálů, jako je kolo s lucerničkami, či tajemná postava zahalená v plášti, dodávají místu osobitý a hravý charakter.

Josefův dub v Sedlnicích je tak mnohem víc než jen památný strom. Je to živoucí prostor, který nabízí spojení historie, kultury, přírody a odpočinku. Ať už jste vášniví cyklisté, rodiny s dětmi, milovníci knih nebo jen hledáte klidné místo k zastavení, toto kouzelné zákoutí v moravskoslezském kraji vás jistě okouzlí a nabije pozitivní energií. Nechte se zlákat k návštěvě a objevte krásu a pohodu tohoto výjimečného místa.

Odstávka elektrické energie 02.06.2025

ČEZ Distribuce oznamuje, že dne 02.06.2025 od 07:15 do 15:30 hod. dojde k odstávce elektrické energie v části obce Prchalov č. p. 19, 21-27, 45, 46, 52, 59, 66, 77, 78, 81, 82, 92, 94, 99, 103, kat. území Prchalov (kód 733067): parcelní č. 190/8, 190/19, 190/69, 198/2.

Den dětí a rodiny 30. května 2025

Město Příbor zve rodiny s dětmi na tradiční akci - "DEN DĚTÍ A RODINY" v městském parku v Příboře.🤩 Těšit se můžete na spoustu zábavy, vystoupení a další překvapení. Moc se na Vás těšíme.🤩

Činnost Ředitelství silnic a dálnic zajišťuje téměř 2 400 zaměstnanců

Pravidelně vydáváme informační zprávy k jednotlivým stavbám, opravám nebo údržbě svěřených komunikací ve správě Ředitelství silnic a dálnic (též ŘSD). Známou organizaci charakterizuje denní vliv na plynulost provozu dálnic i silnic I. třídy, ovšem nutno občas připomenout pozadí fungování či základní údaje o statním podniku, který zanedlouho oslaví 58. narozeniny

Aktuálně platí tyto základní fakta o Ředitelství silnic a dálnic:

- Vznik dnešního ŘSD se datuje od 1. července 1967.

- Organizační strukturu tvoří generální ředitelství v Praze, 2 závody v Praze a Brně, 12 krajských správ a Správa dálnic.

- Veškeré činnosti zajišťuje 2 398 zaměstnanců.

- Meziročně roste rozpočet – letos opět rekordní ve výši cca 80 miliard Kč, z toho cca 2/3 na investiční přípravu + výstavbu a 1/3 na opravy a údržbu.

- Celková délka silnic I. třídy: 5 902 km.

- Celková délka dálnic: 1 502 km.

- Cílem do roku 2033 je provozovat 2 000 km páteřních dálnic.

- Počet mostů na dálnicích: 2 172 v délce 164,5 km.

- Počet tunelů na dálnicích: 24 v délce 19,8 km.

- Údržbu dálnic zajišťuje 22 středisek, další 3 jsou ve výstavbě.

- Údržbu silnic I. třídy a vybraných úseků dálnic provádíme dodavatelsky externími firmami.

Zdroj: www.rsd.cz

Obytná Tatra Phoenix, která nás dostala nejen temně černou barvou

České tatrovky jsou odolné náklaďáky, které se těší zájmu nejen doma, ale i v cizině. Důkazem budiž Tatra Phoenix jistého německého páru, jež se přijela podívat na kopřivnický polygon vybavená vlastním domečkem z Rakouska. A ne ledajakým.

Německý pár Matthias a Andrea si kvůli terénní průchodnosti vybrali černou Tatru Phoenix, kterou zakoupili u autorizovaného prodejce Tschann-Bayern, nicméně poté vůz čekala ještě zastávka u rakouské společnosti Zirbenbox, kde model dostal unikátní dřevěnou obytnou nástavbu.

Zajímavostí je také černá barva celého obytňáku. To je prý proto, že černá v kombinaci s určitými materiály (třeba vlna uchovávající vlhkost) může auto ochlazovat (odpařováním), a nikoli ohřívat, jak by se předpokládalo.

Rakušané používající k práci přírodní materiály dále uvádí, že řada komponentů nástavby byla vyrobena individuálně a celek uspořádán podle potřeb zákazníků, ale i jejich psa Chilliho.

Vpředu tak najdete terasu, uvnitř lůžka přeskládatelná na jídelní kout, spouštěcí lůžko, vytápěnou podlahu, profesionální kávovar, kamna na dřevo, indukční varnou desku, troubu, koupelnu s výklopným umyvadlem, kompostovací toaletu nebo otevírací střechu.

Pod ní je mimochodem postel, takže můžete ležet v posteli, být na střeše a užívat si okolní přírodu. To je zkrátka fenomenální. Kromě toho má vůz na střeše ještě expediční nosič, přídavné osvětlení a solární panely.

Nechybí ani centrální dofuk pneumatik, pohon všech kol, brodivost 800 mm, motor Paccar MX-11 o výkonu 450 koní a 16stupňová převodovka.

Auto už poznalo kus Evropy, což dokládají vlajky navštívených zemí umístěné v zadní části kabiny. Včetně Česka jich je podle fotek celkem jedenáct. Ve videu na webu úpravce jsme se navíc dozvěděli, že se cestovatelé podívali i za polární kruh, kde bylo až minus 35 stupňů, a také, že navštívili řecký poloostrov Peloponés.

Obytné vozidlo Tatra Phoenix a jeho majitelé se v minulosti účastnili rovněž slavného off-roadového festivalu Abenteuer und Allrad v německém Bad Kissingenu. Vskutku pěkný kousek.

Zdroj: www.garaz.cz