Tatra: Rodinné stříbro, které se rádo ušpiní

V záběrech z ukrajinských bojišť se pravidelně objevují vojenské vozy povědomé konstrukce. Před deseti lety hrozil značce Tatra krach, s novými vlastníky ale povstala z mrtvých a v nové éře vyrobila už 10 000 vozů. Mimo jiné díky současnému dění ve světě, které automobilce pomáhá budovat renomé, jímž se málokterá česká firma může pyšnit.

„Je to model Phoenix, osmikolka, sklápěč. Převodovka je automatická a řadí velice rychle, jako v autě,“ seznamuje mě ředitel marketingu Kamil Košťál s nákladním autem pro převoz těžkého materiálu, do jehož vysoko položené kabiny jsem se vysoukal.

Vůz patří do flotily testovacích aut, která společnost Tatra Trucks půjčuje zákazníkům na vyzkoušení do jejich prostředí nebo je v nich vozí na proslulém testovacím polygonu v areálu kopřivnického závodu. Nic prý nezabírá na potenciálního kupce lépe.

A když přece jen váhá, přesvědčí jej návštěva loni otevřeného Muzea nákladních automobilů Tatra, kde se seznámí s historií automobilky, po Peugeotu druhé nejstarší na světě.

„Když ho dostaneme do rukou, je ztracen,“ říká s nadsázkou generální ředitel společnosti Pavel Lazar, sám velký milovník veteránů.

Tatra vyrábí vozy víc než 170 let, ovšem je pravda, že první desítky let to byly vozy tažené koňmi, neboť právě za tímto účelem firmu založil kopřivnický rodák Ignác Šustala. Zhotovení prvního automobilu NW Präsident v roce 1897 se nedožil, Tatra ale od té doby pokračuje v rozepsaném příběhu.

Nákladní automobily postupně převážily nad těmi osobními, jejichž produkce zanikla na konci 90. let minulého století.

Kamil Košťál už startuje. Testovací kolos se sklápěčkou se hbitě rozjede z parkoviště, a než se napojí na okružní silnici po obvodu polygonu, řidič se důkladně rozhlédne, zda se zprava neřítí jiný vůz. V areálu, jenž na 60 hektarech nabízí 22 kilometrů speciálních vozovek a pět čtverečních kilometrů odstavných ploch, je totiž stále živo.

„Každý výrobce nákladních aut je musí povinně zajet. U civilních provedení 90 kilometrů, u vojenských 140,“ podotýká.

Členitý areál vybudovaný před více než padesáti lety se skládá z terénní lesní části a pak silniční, jejíž součástí jsou dlážděné či kamenité povrchy, a dokonce vodní příkop.

Rakety na známých podvozcích

„Čím více náprav, tím snadněji projedeme. Každé kolo se vychyluje samostatně,“ vyzdvihuje Kamil Košťál přednosti osmi kol, a především unikátní tatrovácké konstrukce podvozku, která je jejím největším klenotem a hlavní konkurenční výhodou.

Ať už jsou kabiny či nástavby jakékoli, z vlastní výroby či dodané externími firmami, stojí na podobném základu. Příští rok to bude sto let, kdy jej uvedl v život legendární konstruktér Hans Ledwinka. Podvozek tvoří centrální nosná roura, k níž jsou všechna kola připevněna nezávisle.

Automobilka své produkty vyváží do více než padesáti zemí světa. Tím nejtvrdším nasazením ale v současnosti procházejí jen několik stovek kilometrů na východ.

„Nemám žádnou radost z konfliktu, to rozhodně ne, ale na druhou stranu cítím určitou satisfakci za práci, kterou tady děláme,“ odpovídá generální ředitel Pavel Lazar na otázku, s jakými pocity sleduje záběry vojenských tater ve službách ukrajinské armády.

Zatímco kabiny i nástavby armádních speciálů mohou být různé a mnohdy na nich logo Tatry chybí, typická konstrukce podvozku se nezapře.

„Považuju ho za naše rodinné stříbro. Poprvé byl použit na osobní Tatře 11 v roce 1923 a stále je to podvozek, který skýtá velké užitné vlastnosti i prostor pro další inovace,“ domnívá se šestapadesátiletý šéf automobilky, jejíž podíl vyrobených civilních a vojenských aut je přibližně stejný.

Loni činil dohromady 1268 vozů. Kromě toho působí v průmyslovém areálu samostatná společnost Tatra Defence Vehicle, která na zakázku vyrábí obrněná vozidla Pandur a Titus.

Spolupráce s ukrajinskou armádou je dlouhodobá. Pavla Lazara potěšilo, že při velké vojenské přehlídce, která se konala loni v Kyjevě k výročí 30 let nezávislosti země, jelo v popředí i několik českých vozů.

„V minulých letech jsme s naším ukrajinským partnerem připravili několik projektů na podvozky pro jejich speciální zbraňové systémy včetně těch, které nejspíš potopily křižník Moskva,“ přibližuje stopy, které Tatra zanechává na bojišti.

Výběrová řízení na vojenskou techniku se chystají měsíce i roky, takže je předčasné říct, jak se konflikt projeví v podnikání, ovšem poptávku po vojenských vozech to téměř jistě zvýší.

Pavel Lazar může prozradit, že co se týče zakázek pro českou armádu, jedná se o kontrakt na 209 valníkových vozidel, na nějž by mělo napřesrok navázat 80 hákových nakladačů pro převoz kontejnerů.

Poptává 500 zaměstnanců

Ještě před válkou na Ukrajině se Tatře podařilo ve spolupráci s nizozemskou firmou DAF uspět ve významné veřejné soutěži.

„V tomto roce začínáme plnit kontrakt na 876 logistických vozidel pro belgickou armádu. Předpokládám, že je dodáme během tří let. Letos jsme začali stavbou deseti prototypů, které v Belgii procházejí zkouškami. Společně s kontraktem pro německé civilní a vojenské hasiče to považuju za průlom, který nám otevře vrátka do armád zemí NATO,“ věří generální ředitel.

Do čela společnosti nastoupil v polovině roku 2019, kdy už měla za sebou šestiletou ozdravnou kúru, kterou jí dopřáli noví vlastníci.

Po dekádě úpadku, kdy si Tatru přehazovali zahraniční majitelé, ji v exekuční dražbě získaly české společnosti Czechoslovak Group Jaroslava Strnada a Promet Group Reného Matery.

Pavel Lazar dění sledoval zblízka, neboť před nástupem do Tatry řídil osm let společnost Tawesco, výrobce lisovacího nářadí, kovových výlisků a svařenců, která sídlí ve stejném areálu jako Tatra, bývala jednou z jejích divizí a v současnosti významným dodavatelem. Už od roku 2011 je navíc součástí Promet Group, tedy nynějšího spoluvlastníka Tatry.

Špatná finanční kondice automobilky hrozila jejím úplným krachem. Pavel Lazar se v pozici generálního ředitele Tawesca dokonce uchýlil k tomu, že tehdy už nevymahatelné pohledávky vůči Tatře řešil tím, že nakoupil asi dvacet jejích vozidel.

„Pohledávky jsem tím snížil asi o 60 milionů korun, umožnilo mi to Tatru asi na tři měsíce nadále podporovat, auta jsme navíc dokázali asi do dvou měsíců prodat,“ vzpomíná.

Společně s René Materou se pak shodli na tom, že má-li automobilka přežít, musí do ní Promet Group vstoupit. Zmrtvýchvstání, které nastalo, podle něj vůbec není silné slovo.

Dobré ekonomické výsledky posledních let i aktuální poptávka po vojenských vozech vedla k aktuální náborové kampani „Tatra hledá 500 zaměstnanců“.

Mezi nabízené benefity patří mimo jiné náborový příspěvek 40 000 Kč, který obdrží po dvou letech noví pracovníci na výrobních pozicích. Už nyní podnik dává práci zhruba 1300 lidem, dalších 600 pak zaměstnává dceřiná firma Tatra Metalurgie.

„Do Tatry nás lákali už na učilišti. Posílali nás sem na brigády, měli jsme možnost si přivydělat,“ svěřuje se třiadvacetiletý Jaroslav Šmigura, s nímž jsem se dal do řeči v montážní hale. Vyučil se karosářem, v automobilce pracuje dva roky.

„Mám to blízko z domu, nemusím vstávat brzy a je to Tatra, má to jméno,“ pochvaluje si kopřivnický rodák, jehož strýc a bratranec tu rovněž pracovali.

Všechno pozapínáte a jede to

V Kopřivnici, která má 21 000 obyvatel, je docela běžné, že v Tatře pracují celé rodiny napříč generacemi. Patriotismus tu funguje a průměrná délka zaměstnaneckého poměru činí úctyhodných patnáct let.

„Vyučil jsem se automechanikem v roce 1972 přímo pro Tatru a nastoupil jsem na montáž podvozků,“ říká už zasloužilý zaměstnanec, osmašedesátiletý Jan Hykel.

„Dělal tu brácha, ségra ještě dokonce na šestsettrojkách (osobní Tatra 603),“ dokládá věrnost firmě.

Během let zažil různé éry, různé majitele, stoupající i klesající prodej, ale když má vybrat tu nejlepší dobu, dlouho nepřemýšlí: „Myslím, že nejlepší je to teď.“

Generální ředitel Pavel Lazar se podle svých slov s tatrou poprvé potkal při výletu se základní školou do Kopřivnice a návštěvě muzea. S její technikou se poté blíže seznámil při praxi v oboru mechanik-opravář silničních motorových vozidel.

„Musím ale říct, že jsem chtěl opravovat osobní, ne nákladní vozidla.“

Kroky, které noví vlastníci podnikli pro oživení automobilky, doplňuje Pavel Lazar svým vlastním heslem, že tatra musí být předmětem touhy.

„Akcionáři se mi nejdřív smáli, že je to možné tak u ferrari, ale ne u užitkových vozidel. Teď už si to podle mě nemyslí. Když náš vůz předvedeme komukoli, tak získá přesvědčení, že je v něčem výjimečný,“ domnívá se.

Pokud pomineme velké, především vojenské či hasičské zakázky, pak jsou doménou firmy „kusovky“, auta na míru pro specifické požadavky zákazníků.

Unikátním kouskem na přání byl například přes 25 metrů dlouhý, v historii firmy vůbec nejdelší vůz pro převoz závitových tyčí, jenž od loňska slouží v hutnické firmě Liberty Ostrava.

Podle marketingového ředitele Kamila Košťála se auta z Kopřivnice nejlépe osvědčí v dolech, lomech nebo třeba při těžbě dřeva. „Pokud zakládáte stavbu, dálnici, developerský projekt a nemáte tam cestu, je tatra v tu chvíli vynikající. Pokud už jste stavbu rozjeli a cestu uválcovali, tak už naše auto nepotřebujete,“ podotýká zástupce firmy, která dvě třetiny produkce vyváží za hranice.

„V některých zemích ji ještě moc neznají a musejí nejdřív pochopit, co dovede,“ říká jedenapadesátiletý Zbyněk Řeha, zástupce vedoucího diagnostiky. Nedávno se vrátil z bosenského Sarajeva, kde byl na předváděčce dvou náklaďáků pro lesníky.

„Asi hodinu a půl jsme šli pěšky do kopce a oni nám ukazovali, kde by se mělo druhý den jezdit. Říkal jsem si, že to nic není, jen sem tam bláto. Druhý den ale z kopce pustili vodu, všechno bylo mazlavé a oni si možná mysleli, že to nevyjedeme,“ líčí zkušený pracovník, jenž s tatrovkami procestoval svět.

„Když jsem viděl konkurenční auto, jak to vyjelo, řekl jsem si, že to zvládnu taky. Korbu jsem měl naloženou hlínou a ještě mě schválně zastavili v polovině kopce, jestli se na tom blátě rozjedu, nebo ne.“

A jak to dopadlo? „Tož pozapínal jsem všechno, co tatra má, a jelo to,“ s úsměvem popisuje zaměstnanec, jenž se nijak neliší od spousty jiných v tom, že pochází přímo z Kopřivnice a v Tatře pracuje už od vyučení. Tak jako jeho děda, otec, matka, syn i dcera.

Zdroj: www.novinky.cz
Foto: Jiří Jurečka

Tajemství příborského vodojemu: Rozpadající se beton a rez nahradí špičková technologie za desítky milionů!

Pijete vodu z kohoutku a berete ji jako samozřejmost? Příbor se právě teď stává dějištěm obří vodárenské revoluce. Do záchrany a kompletní modernizace zdejší kritické infrastruktury aktuálně plynou obrovské investice, které hravě překračují hranici 77 milionů korun. Co přesně se děje za zamčenými branami a hluboko pod povrchem našich ulic?

Zub času neúprosně hlodá

Hlavním bodem zájmu se stal strategický vodojem, který nepřetržitě slouží městu a jeho obyvatelům už od počátku osmdesátých let. Čtyři dekády drsného a nepřetržitého provozu si ale vybraly svou daň. Odborné posudky ukázaly, že železobetonové konstrukce ztratily svou původní pevnost, povrchové vrstvy betonu nebezpečně degradují a obnažená ocelová výztuž svádí marný boj s korozí.

Dosluhuje prakticky všechno vybavení – od propouštějící střešní krytiny přes zastaralou elektroinstalaci až po zcela nevyhovující odvětrávání. Tento alarmující stav se ale nyní stane minulostí díky schválené finanční injekci, která přesahuje 37 milionů korun a slibuje hotové dílo ještě do konce letošního roku.

Kompletní restart: Na co se můžeme těšit?

Objekt čeká doslova znovuzrození od podlahy až po samotnou střechu. Změny budou radikální:

Maximální zabezpečení a hygiena: Každá jednotlivá nádrž dostane svůj vlastní, bezpečně uzamykatelný vstup. Vnitřní prostory, včetně stropů a podlah armaturní komory, projdou hloubkovou sanací.
Technologie 21. století: Zastaralé a nepřehledné dráty nahradí moderní elektroinstalace a chytrá telemetrie s plně automatizovaným systémem řízení provozu.
Boj s přírodou: Stavebníci musí dokonce zastavit a důkladně stabilizovat ujíždějící svahy, které obklopují akumulační komory, aby byla zajištěna stoprocentní a dlouhodobá statika celého kolosu.

Nové tepny pod našima nohama

Záchrana samotného vodojemu je ale jen jednou stranou mince. Současně s těmito pracemi probíhá v Příboře i gigantická výměna starých vodovodních řadů. Do země se postupně ukládá přes 1 120 metrů zbrusu nového potrubí a moderního souvisejícího zařízení. Tato fáze spolkne dalších téměř 40 milionů korun. Výsledek? Zaručená stabilita dodávek i kvality vody na další dlouhá desetiletí.

Vize budoucna: Nejen funkčnost, ale i relaxace?

Celý tento technický projekt má v širším kontextu města ještě jeden velmi zajímavý rozměr. Podle dlouhodobých plánů se totiž otevírá i otázka atraktivnějšího využití okolních ploch. Ve hře je vize, že by v okolí starého vodojemu na Štefánikově ulici mohlo v budoucnu vzniknout zcela nové výletní místo, jehož součástí by byla i tematická naučná stezka věnovaná vodě. Z přísně střeženého areálu by se tak mohla zčásti stát zóna pro odpočinek a vzdělávání.

Veškeré stavební práce i financování zajišťuje společnost SmVaK Ostrava. Ta patří k absolutním lídrům v Moravskoslezském kraji a stará se o bezproblémové dodávky pitné vody pro více než 730 tisíc obyvatel nejen na Novojičínsku, Frýdecko-Místecku a Karvinsku, ale i v sousedním polském pohraničí. Příbor se tak díky této akci zařadí mezi lokality s nejmodernější vodárenskou sítí v republice.

Článek: jj

💧 Odstávka pitné vody 1. dubna 2026 - SMVAK

Plánované ukončení orientačně	Číslo	Obec	Předběžná lokalizace poruchy	Dotčená oblast	Způsob náhradního zásobování	Typ poruchy
01.04.2026 14:00	123861	Příbor, Příbor	Příbor, ul. Hluboká - vývěr vody	ulice Hluboká, Sadová, dle mapového podkladu	Umožněno předzásobení	Ověřená

Velikonoce 2026: TRADICE, JARO A PŘEHLED OTEVÍRACÍ DOBY

Ahoj! Velikonoce jsou tady a přinášejí s sebou zasloužený odpočinek, oslavu jara a setkání s rodinou. Pokud plánujete nákupy, připravili jsme pro vás přesný přehled otevírací doby, abyste nebyli překvapeni.

Velikonoce, nejvýznamnější křesťanský svátek, jsou pro mnohé především oslavou příchodu jara a probouzení přírody. Po celém Česku se dodržují tradice jako pletení pomlázky, barvení kraslic a velikonoční hodování s beránkem a mazancem.

Jak a Kdy Nakoupit o Velikonocích?

Je dobré mít na paměti, že o velikonočních svátcích se otevírací doby obchodů mění, ale omezení se týká pouze jednoho dne.

Pro rok 2026 platí následující pravidla:

Zelený čtvrtek (2. dubna): Běžná otevírací doba.
Velký pátek (3. dubna): Státní svátek, ale zákon o prodejní době se na něj nevztahuje. Obchody, včetně těch velkých nad 200 m², zůstanou otevřené podle své běžné otevírací doby.
Bílá sobota (4. dubna): Běžná otevírací doba, většina obchodů bude mít otevřeno standardně.
Velikonoční neděle (5. dubna): Běžná otevírací doba u naprosté většiny obchodů.
Velikonoční pondělí (6. dubna): Státní svátek. Ze zákona musí mít všechny obchody nad 200 m² zavřeno.

Kde Nakoupit na Velikonoční pondělí?

Pokud nutně potřebujete nakoupit na Velikonoční pondělí, můžete využít výjimky:

Menší prodejny: Obchody do 200 m² mohou mít otevřeno (např. večerky, menší potraviny).
Lékárny a Pohotovost: Hlavní lékárny ve městech budou mít pohotovost.
Čerpací stanice: Většina má otevřeno nonstop a nabízí i základní sortiment.
Nádraží a Letiště: Obchody v tranzitních prostorech bývají otevřené.

Užijte si krásné a klidné Velikonoce!

Tematická módní přehlídka

Město Příbor Vás srdečně zve na módní přehlídku, která se koná 16.4.2026 v 18:00 v Kulturním domě Příbor. Vstupenky k dostání v TIC Příbor nebo online.

Tematická módní přehlídka

🏭 Italská společnost IRCE expanduje v ostravské průmyslové zóně Mošnov

Exekutivní shrnutí: Italská firma IRCE S.p.A., dlouholetý výrobce lakovaných měděných a hliníkových vodičů pro elektromotory a transformátory, rozšiřuje svou výrobu v Ostravě-Mošnov. Do roku 2024 vybudovala první závod (~20 000 m², 3 směny/den) a nyní plánuje další investici zahrnující téměř 3 ha pozemků a výdaje ~15 mil. eur. Celkem přinese projekt desítky nových pracovních míst (od již probíhajícího náboru 60–90 osob až po ~20 míst po dokončení expanze). Infrastruktura v Mošnově (včetně letištního cargohubu) pomáhá zásobovat střední a východní Evropu a posiluje regionální ekonomiku. Článek podrobně popisuje historii IRCE, její technologie (včetně Industry 4.0 a ekologických standardů), parametry projektu včetně časové osy, investic, pracovních příležitostí, dopad na dodavatelský řetězec i na trh práce, dále plánovanou spolupráci s výzkumem a možné rizika či výzvy.

Profil a historie společnosti IRCE

Společnost IRCE S.p.A. byla založena roku 1947 v imolském regionu Itálie. Od roku 1996 jsou její akcie kotovány na italské burze; od roku 2021 je společnost součástí segmentu STAR pro růstové firmy. IRCE provozuje 9 výrobních závodů ve 6 zemích (např. Brazílie, Německo, Indie, Itálie, Nizozemsko, Velká Británie) a aktuálně buduje nové kapacity i v Číně. Celkově firma vyrábí ~60 000 tun vodičů ročně. IRCE se vyznačuje kompletním sortimentem smaltovaných (lakovaných) vinutých vodičů a vlastním know-how pro některé konstrukční části výrobních strojů. Organizace je rodinně řízená s důrazem na dlouhodobou růstovou strategii. Mezi klíčové konkurenční výhody patří historická tradice kvality, silná finanční struktura a orientace na vývoj nových technologií.

Produkty, kapacity a technologie

IRCE se specializuje na vinuté vodiče (magnet wire) pro elektrické stroje. Tyto vodiče mají jádro z mědi či hliníku, na které je nanesena tenká izolační polymerní (organická) vrstva. Uplatňují se zejména v elektromobilech (vinutí motorů, generátorů, transformátorů), v domácích spotřebičích, elektrotechnice a v energetice. V posledních letech roste poptávka právě v segmentu elektromobility, kterou IRCE považuje za „budoucnost čisté dopravy“. Firma plánuje zvyšovat kapacitu: do roku 2028 chce dosáhnout 10 000 tun ročně a je připravena dalšími linkami rozšířit na až 36 000 tun.

Technologie: Nové závody IRCE mají být vybaveny špičkovými průmyslovými 4.0 technologiemi. Továrna Mošnov bude automatizovaná, s průběžným provozem 24/7 (3 směny). Ve výrobě se uplatní procesy válcování, žíhání, nanášení elektroizolačních filmů, kalení, navíjení a balení. Všechny stroje budou „nové generace“ od evropských dodavatelů, aby byl zaručen tichý provoz bez rušení okolí. Firma rovněž počítá s investicemi do výzkumu a vývoje, zaměstnávala by desítky inženýrů pro optimalizaci procesů a počítá i s úzkou spoluprací s VŠB–Technickou univerzitou Ostrava.

Projekt IRCE v Ostravě-Mošnov: časová osa a detaily

2021: Ostravští radní schválili prodej pozemků ve strategické zóně Mošnov italské IRCE.
2023 (Q3): Zahájena stavba první výrobní haly (~20 000 m²). Lokalita je u letištního areálu, těsně u dálnice D1 a silničního přivaděče k Europortu.
2024 (podzim): Očekávané dokončení výstavby primárního závodu.
2025: Plánovaný náběh výroby vinutých vodičů a zahájení dodávek. Část výrobků půjde na výrobu elektromotorů a transformátorů, další jako palety vodičů (CTC) pro automobilový průmysl.
2026 (březen): Ostravští zastupitelé schválili další rozšíření projektu. IRCE si pronajímá další téměř 3 ha (28 888 m²) sousedících pozemků. Na nich postaví novou výrobní halu pro další finišování a skladování finálních vodičů. Tento krok si vyžádá investici cca 15 mil. eur (z rozpočtu italského investora).

Klíčové parametry projektu

Celková plocha: první hala ~2,7 ha (20 000 m²), nově ~2,9 ha (28 888 m²).
Investice: první fáze stála neuváděný objem, expanze ~15 mil. EUR.
Výrobní kapacita: plánovaná cca 10 000 tun vodičů ročně do roku 2028 (potenciál až 36 000 tun).
Provoz: 3 směny/den, 7 dnů v týdnu, plně automatizované linky (Ind. 4.0).
Ekologie a R&D: Nové technologie EU, tichý provoz, smluvní závazek nulového narušení okolí, spolupráce s VŠB–TU Ostrava na výzkumu.

Shrnutí investice a pracovních míst:

Investice: cca 15 mil. EUR.
Nabízená pracovní místa: ~20 nových míst po rozšíření projektu + stávající nábor 60–90 osob pro výrobu a podpůrné činnosti.
Další příležitosti: služby a subdodávky (údržba, logistika, ostraha aj.) – zhruba při rozšíření se vytvoří i desítky míst nepřímo.

Dopady na region, trh práce a ekonomiku

Realizace závodu IRCE představuje významný stimul pro regionální průmysl a zaměstnanost. Ostrava-Mošnov je dopravně strategicky výhodný uzel (dálnice, železnice, letiště s nakl. terminálem) – IRCE zde může rychle zásobovat zákazníky ve střední a východní Evropě. Příchod firmy rozšiřuje místní dodavatelsko-odběratelskou síť zejména pro automobilový a elektroprůmysl.

Mošnovská zóna vznikla přeměnou bývalého vojenského brownfieldu. Od otevření postupně vyrostly stovky podniků (Mahle, Plakor, Cromodora aj.) a zaměstnanost. Podle magistrátu Ostravy zde bylo na konci roku 2023 ~4 700 míst, do konce roku 2026 se očekává až ~5 850 (díky novým investorům). Každé nové místo má v kraji s tradičně vysokou nezaměstnaností zásadní význam.

Benefity pro region:

Zvýšení nabídky kvalifikovaných míst (operátoři výrobních linek, inženýři, technici) i nekvalifikovaných (údržba, logistika, bezpečnost).
Přeshraniční poptávka (Polsko, Slovensko, Maďarsko) díky logistické poloze Mošnova (přístupy na D1, D48 a železniční konektor).
Propojení průmyslu a akademie: možnost spolupráce s VŠB na optimalizaci technologií (odběr talentů, výzkum elektromotorů, IoT apod.).
Zesílení synergie s ostravským letištěm: nově otevřený cargo terminál a rostoucí letové linky (Leipzig, Kolín nad Rýnem, Taškent, Almaty) zrychlují doručení komponent i finálních výrobků IRCE.

Rizika a výzvy projektu

Některé aspekty projektu vyžadují pozornost: odhad situace zahrnuje možné výzvy logistického a personálního charakteru. Například:

Nedostatek kvalifikované pracovní síly: MSK je regionem s vysokou nezaměstnaností, ale poptávka po technických oborech roste. IRCE již intenzivně náboruje (60–90 osob) a v rámci expanze další desítky. Rizikem může být působení konkurence na pracovním trhu (jiná průmyslová centra, vyhánění talentů do větších měst).
Závislost na globálních trzích: I když průmyslová výroba vodičů reaguje na elektromobilitu, kolísání mezinárodních dodavatelských řetězců (ceny kovů, doprava) ovlivní hospodárnost provozu.
Ekologické požadavky: Ačkoliv IRCE deklaruje plnou ekologickou šetrnost (moderní stroje, utlumení hluku), musí zajistit minimalizaci odpadu a emisí (dodržování evropských i českých norem). Každá investice velkého rozsahu podléhá EIA a místní posouzení vlivu na životní prostředí.
Koordinace stakeholderů: Úspěch projektu závisí na plynulé spolupráci s městem, krajem a dalšími investory (Panattoni aj.), což magistrát intenzivně řeší v rámci masterplanu rozvoje prostoru před letištěm.

Na druhou stranu má projekt silné pilíře: strategická poloha, fixní dlouhodobý investor s rodinnou stabilitou a jasným technologickým zaměřením, plus aktivní podpora města a kraje při získávání investice.

Závěr a perspektivy

Italská společnost IRCE představuje významný zahraniční kapitálový přínos do Moravskoslezského kraje. Její závod ve strategické zóně Ostrava-Mošnov má potenciál stát se klíčovým dodavatelem vodičů pro automobilový průmysl i energetiku v širším regionu. S plánovanými investicemi (až 15 mil. EUR navíc), novými pracovními místy a přidruženými službami dopadne projekt nejen na přímé zaměstnance, ale i na dodavatelský řetězec a infrastrukturu.

Optimistický rozvoj projektu podtrhuje i vyjádření městské správy a krajských představitelů – podle nich investice jako IRCE potvrzuje atraktivitu Mošnova a naplňuje cíl revitalizovat brownfield a obnovit tuzemský průmysl s důrazem na moderní technologie a ekologii.

Zdroj: článek JJ
https://irce.it (oficiální web skupiny IRCE)