Tatra: Rodinné stříbro, které se rádo ušpiní

V záběrech z ukrajinských bojišť se pravidelně objevují vojenské vozy povědomé konstrukce. Před deseti lety hrozil značce Tatra krach, s novými vlastníky ale povstala z mrtvých a v nové éře vyrobila už 10 000 vozů. Mimo jiné díky současnému dění ve světě, které automobilce pomáhá budovat renomé, jímž se málokterá česká firma může pyšnit.

„Je to model Phoenix, osmikolka, sklápěč. Převodovka je automatická a řadí velice rychle, jako v autě,“ seznamuje mě ředitel marketingu Kamil Košťál s nákladním autem pro převoz těžkého materiálu, do jehož vysoko položené kabiny jsem se vysoukal.

Vůz patří do flotily testovacích aut, která společnost Tatra Trucks půjčuje zákazníkům na vyzkoušení do jejich prostředí nebo je v nich vozí na proslulém testovacím polygonu v areálu kopřivnického závodu. Nic prý nezabírá na potenciálního kupce lépe.

A když přece jen váhá, přesvědčí jej návštěva loni otevřeného Muzea nákladních automobilů Tatra, kde se seznámí s historií automobilky, po Peugeotu druhé nejstarší na světě.

„Když ho dostaneme do rukou, je ztracen,“ říká s nadsázkou generální ředitel společnosti Pavel Lazar, sám velký milovník veteránů.

Tatra vyrábí vozy víc než 170 let, ovšem je pravda, že první desítky let to byly vozy tažené koňmi, neboť právě za tímto účelem firmu založil kopřivnický rodák Ignác Šustala. Zhotovení prvního automobilu NW Präsident v roce 1897 se nedožil, Tatra ale od té doby pokračuje v rozepsaném příběhu.

Nákladní automobily postupně převážily nad těmi osobními, jejichž produkce zanikla na konci 90. let minulého století.

Kamil Košťál už startuje. Testovací kolos se sklápěčkou se hbitě rozjede z parkoviště, a než se napojí na okružní silnici po obvodu polygonu, řidič se důkladně rozhlédne, zda se zprava neřítí jiný vůz. V areálu, jenž na 60 hektarech nabízí 22 kilometrů speciálních vozovek a pět čtverečních kilometrů odstavných ploch, je totiž stále živo.

„Každý výrobce nákladních aut je musí povinně zajet. U civilních provedení 90 kilometrů, u vojenských 140,“ podotýká.

Členitý areál vybudovaný před více než padesáti lety se skládá z terénní lesní části a pak silniční, jejíž součástí jsou dlážděné či kamenité povrchy, a dokonce vodní příkop.

Rakety na známých podvozcích

„Čím více náprav, tím snadněji projedeme. Každé kolo se vychyluje samostatně,“ vyzdvihuje Kamil Košťál přednosti osmi kol, a především unikátní tatrovácké konstrukce podvozku, která je jejím největším klenotem a hlavní konkurenční výhodou.

Ať už jsou kabiny či nástavby jakékoli, z vlastní výroby či dodané externími firmami, stojí na podobném základu. Příští rok to bude sto let, kdy jej uvedl v život legendární konstruktér Hans Ledwinka. Podvozek tvoří centrální nosná roura, k níž jsou všechna kola připevněna nezávisle.

Automobilka své produkty vyváží do více než padesáti zemí světa. Tím nejtvrdším nasazením ale v současnosti procházejí jen několik stovek kilometrů na východ.

„Nemám žádnou radost z konfliktu, to rozhodně ne, ale na druhou stranu cítím určitou satisfakci za práci, kterou tady děláme,“ odpovídá generální ředitel Pavel Lazar na otázku, s jakými pocity sleduje záběry vojenských tater ve službách ukrajinské armády.

Zatímco kabiny i nástavby armádních speciálů mohou být různé a mnohdy na nich logo Tatry chybí, typická konstrukce podvozku se nezapře.

„Považuju ho za naše rodinné stříbro. Poprvé byl použit na osobní Tatře 11 v roce 1923 a stále je to podvozek, který skýtá velké užitné vlastnosti i prostor pro další inovace,“ domnívá se šestapadesátiletý šéf automobilky, jejíž podíl vyrobených civilních a vojenských aut je přibližně stejný.

Loni činil dohromady 1268 vozů. Kromě toho působí v průmyslovém areálu samostatná společnost Tatra Defence Vehicle, která na zakázku vyrábí obrněná vozidla Pandur a Titus.

Spolupráce s ukrajinskou armádou je dlouhodobá. Pavla Lazara potěšilo, že při velké vojenské přehlídce, která se konala loni v Kyjevě k výročí 30 let nezávislosti země, jelo v popředí i několik českých vozů.

„V minulých letech jsme s naším ukrajinským partnerem připravili několik projektů na podvozky pro jejich speciální zbraňové systémy včetně těch, které nejspíš potopily křižník Moskva,“ přibližuje stopy, které Tatra zanechává na bojišti.

Výběrová řízení na vojenskou techniku se chystají měsíce i roky, takže je předčasné říct, jak se konflikt projeví v podnikání, ovšem poptávku po vojenských vozech to téměř jistě zvýší.

Pavel Lazar může prozradit, že co se týče zakázek pro českou armádu, jedná se o kontrakt na 209 valníkových vozidel, na nějž by mělo napřesrok navázat 80 hákových nakladačů pro převoz kontejnerů.

Poptává 500 zaměstnanců

Ještě před válkou na Ukrajině se Tatře podařilo ve spolupráci s nizozemskou firmou DAF uspět ve významné veřejné soutěži.

„V tomto roce začínáme plnit kontrakt na 876 logistických vozidel pro belgickou armádu. Předpokládám, že je dodáme během tří let. Letos jsme začali stavbou deseti prototypů, které v Belgii procházejí zkouškami. Společně s kontraktem pro německé civilní a vojenské hasiče to považuju za průlom, který nám otevře vrátka do armád zemí NATO,“ věří generální ředitel.

Do čela společnosti nastoupil v polovině roku 2019, kdy už měla za sebou šestiletou ozdravnou kúru, kterou jí dopřáli noví vlastníci.

Po dekádě úpadku, kdy si Tatru přehazovali zahraniční majitelé, ji v exekuční dražbě získaly české společnosti Czechoslovak Group Jaroslava Strnada a Promet Group Reného Matery.

Pavel Lazar dění sledoval zblízka, neboť před nástupem do Tatry řídil osm let společnost Tawesco, výrobce lisovacího nářadí, kovových výlisků a svařenců, která sídlí ve stejném areálu jako Tatra, bývala jednou z jejích divizí a v současnosti významným dodavatelem. Už od roku 2011 je navíc součástí Promet Group, tedy nynějšího spoluvlastníka Tatry.

Špatná finanční kondice automobilky hrozila jejím úplným krachem. Pavel Lazar se v pozici generálního ředitele Tawesca dokonce uchýlil k tomu, že tehdy už nevymahatelné pohledávky vůči Tatře řešil tím, že nakoupil asi dvacet jejích vozidel.

„Pohledávky jsem tím snížil asi o 60 milionů korun, umožnilo mi to Tatru asi na tři měsíce nadále podporovat, auta jsme navíc dokázali asi do dvou měsíců prodat,“ vzpomíná.

Společně s René Materou se pak shodli na tom, že má-li automobilka přežít, musí do ní Promet Group vstoupit. Zmrtvýchvstání, které nastalo, podle něj vůbec není silné slovo.

Dobré ekonomické výsledky posledních let i aktuální poptávka po vojenských vozech vedla k aktuální náborové kampani „Tatra hledá 500 zaměstnanců“.

Mezi nabízené benefity patří mimo jiné náborový příspěvek 40 000 Kč, který obdrží po dvou letech noví pracovníci na výrobních pozicích. Už nyní podnik dává práci zhruba 1300 lidem, dalších 600 pak zaměstnává dceřiná firma Tatra Metalurgie.

„Do Tatry nás lákali už na učilišti. Posílali nás sem na brigády, měli jsme možnost si přivydělat,“ svěřuje se třiadvacetiletý Jaroslav Šmigura, s nímž jsem se dal do řeči v montážní hale. Vyučil se karosářem, v automobilce pracuje dva roky.

„Mám to blízko z domu, nemusím vstávat brzy a je to Tatra, má to jméno,“ pochvaluje si kopřivnický rodák, jehož strýc a bratranec tu rovněž pracovali.

Všechno pozapínáte a jede to

V Kopřivnici, která má 21 000 obyvatel, je docela běžné, že v Tatře pracují celé rodiny napříč generacemi. Patriotismus tu funguje a průměrná délka zaměstnaneckého poměru činí úctyhodných patnáct let.

„Vyučil jsem se automechanikem v roce 1972 přímo pro Tatru a nastoupil jsem na montáž podvozků,“ říká už zasloužilý zaměstnanec, osmašedesátiletý Jan Hykel.

„Dělal tu brácha, ségra ještě dokonce na šestsettrojkách (osobní Tatra 603),“ dokládá věrnost firmě.

Během let zažil různé éry, různé majitele, stoupající i klesající prodej, ale když má vybrat tu nejlepší dobu, dlouho nepřemýšlí: „Myslím, že nejlepší je to teď.“

Generální ředitel Pavel Lazar se podle svých slov s tatrou poprvé potkal při výletu se základní školou do Kopřivnice a návštěvě muzea. S její technikou se poté blíže seznámil při praxi v oboru mechanik-opravář silničních motorových vozidel.

„Musím ale říct, že jsem chtěl opravovat osobní, ne nákladní vozidla.“

Kroky, které noví vlastníci podnikli pro oživení automobilky, doplňuje Pavel Lazar svým vlastním heslem, že tatra musí být předmětem touhy.

„Akcionáři se mi nejdřív smáli, že je to možné tak u ferrari, ale ne u užitkových vozidel. Teď už si to podle mě nemyslí. Když náš vůz předvedeme komukoli, tak získá přesvědčení, že je v něčem výjimečný,“ domnívá se.

Pokud pomineme velké, především vojenské či hasičské zakázky, pak jsou doménou firmy „kusovky“, auta na míru pro specifické požadavky zákazníků.

Unikátním kouskem na přání byl například přes 25 metrů dlouhý, v historii firmy vůbec nejdelší vůz pro převoz závitových tyčí, jenž od loňska slouží v hutnické firmě Liberty Ostrava.

Podle marketingového ředitele Kamila Košťála se auta z Kopřivnice nejlépe osvědčí v dolech, lomech nebo třeba při těžbě dřeva. „Pokud zakládáte stavbu, dálnici, developerský projekt a nemáte tam cestu, je tatra v tu chvíli vynikající. Pokud už jste stavbu rozjeli a cestu uválcovali, tak už naše auto nepotřebujete,“ podotýká zástupce firmy, která dvě třetiny produkce vyváží za hranice.

„V některých zemích ji ještě moc neznají a musejí nejdřív pochopit, co dovede,“ říká jedenapadesátiletý Zbyněk Řeha, zástupce vedoucího diagnostiky. Nedávno se vrátil z bosenského Sarajeva, kde byl na předváděčce dvou náklaďáků pro lesníky.

„Asi hodinu a půl jsme šli pěšky do kopce a oni nám ukazovali, kde by se mělo druhý den jezdit. Říkal jsem si, že to nic není, jen sem tam bláto. Druhý den ale z kopce pustili vodu, všechno bylo mazlavé a oni si možná mysleli, že to nevyjedeme,“ líčí zkušený pracovník, jenž s tatrovkami procestoval svět.

„Když jsem viděl konkurenční auto, jak to vyjelo, řekl jsem si, že to zvládnu taky. Korbu jsem měl naloženou hlínou a ještě mě schválně zastavili v polovině kopce, jestli se na tom blátě rozjedu, nebo ne.“

A jak to dopadlo? „Tož pozapínal jsem všechno, co tatra má, a jelo to,“ s úsměvem popisuje zaměstnanec, jenž se nijak neliší od spousty jiných v tom, že pochází přímo z Kopřivnice a v Tatře pracuje už od vyučení. Tak jako jeho děda, otec, matka, syn i dcera.

Zdroj: www.novinky.cz
Foto: Jiří Jurečka

🚛 Tatrovácký obr míří na druhý konec světa: TATRA PHOENIX 16×16 dobývá Austrálii 🔥

Česká automobilka Tatra Trucks opět ukazuje, že ve světě těžké techniky patří mezi absolutní špičku. Ve spolupráci s australským dealerem Offroad Trucks Australia vzniká mimořádný projekt — TATRA PHOENIX v unikátní konfiguraci 16×16, který posouvá hranice toho, co si lze u speciálních nákladních vozidel vůbec představit. A upřímně? Tohle už není jen náklaďák. To je technický kolos. 😎

Osm náprav, šestnáct kol a jediný cíl: zvládnout nemožné

Speciální podvozek vzniká pro australského zákazníka Quantum Comms ze státu Victoria 🇦🇺 a jeho hlavním úkolem bude nést špičkovou výškovou plošinu od společnosti Bronto Skylift. Vozidlo tak bude sloužit především při instalacích a údržbě telekomunikační infrastruktury a dalších výškových pracích.

Konfigurace 16×16 znamená jediné — poháněná jsou úplně všechna kola. Celkem osm náprav přitom není jen pro efekt. První tři a poslední dvě nápravy jsou řiditelné, což výrazně zlepšuje manévrovatelnost i přes obří rozměry vozidla. Jinými slovy: i takový obr se dokáže pohybovat překvapivě obratně. 😉

Síla pod kapotou: když výkon není kompromis

Srdcem stroje je osvědčený motor Paccar MX-13 o výkonu 390 kW (zhruba 530 koní), splňující emisní normu Euro 6. Spolupracuje s moderní dvanáctistupňovou automatizovanou převodovkou TraXon, která zajišťuje efektivní přenos výkonu jak na silnici, tak v těžkém terénu.

Speciál stojí na mimořádně širokých pneumatikách o šířce 445 mm na všech nápravách. Díky tomu dokáže dosáhnout nosnosti až 10 tun na nápravu, což je parametr, který z něj dělá ideální základ pro extrémně těžké nástavby. 💪

Proč právě Tatra? Výhoda ukrytá v konstrukci

Jedním z hlavních důvodů, proč padla volba právě na Phoenix, je legendární tatrovácká koncepce podvozku s centrální nosnou rourou a nezávislým zavěšením kol. Tento systém umožňuje lepší rozložení hmotnosti, vysokou stabilitu a schopnost pohybu i v náročném terénu — což je v australských podmínkách naprosto zásadní.

Tam, kde běžné silniční trucky končí, tatrovky často teprve začínají pracovat. 🔥

Malý průzkum: proč podobné stroje dávají smysl

Při pohledu na současné trendy v těžké technice je jasné, že poptávka po extrémních speciálech roste. Telekomunikační infrastruktura se rozšiřuje do odlehlých oblastí, energetické sítě vyžadují údržbu ve stále větších výškách a firmy hledají mobilní řešení schopná pracovat prakticky kdekoliv.

Austrálie je pro takové stroje ideální testovací laboratoří:

obrovské vzdálenosti,
náročný terén,
vysoké teploty,
omezená infrastruktura mimo města.

Právě kombinace robustního podvozku a výškové plošiny umožňuje provádět zásahy bez nutnosti složité přepravy techniky na místo. Jedno vozidlo tak zvládne práci, která by dříve vyžadovala několik strojů a logistický tým navíc.

Podle odborníků jde o segment, který bude v příštích letech růst — zejména díky rozvoji 5G sítí a energetických projektů.

Česká technika dobývá svět 🌍

Export speciálních vozidel je dlouhodobě jednou z nejsilnějších stránek značky Tatra Trucks. Projekt Phoenix 16×16 navíc ukazuje, že tradiční výrobce dokáže reagovat na velmi specifické požadavky zákazníků a vytvořit řešení doslova „na míru“.

A právě takové projekty potvrzují, že české strojírenství má ve světě stále mimořádné jméno.

Verdikt? Monstrum s jasným účelem 😄

TATRA PHOENIX 16×16 není vozidlo, které budete potkávat na dálnici cestou do práce. Je to specialista navržený pro extrémní úkoly, kde rozhoduje stabilita, síla a spolehlivost.

Ať už ho nazveme technickým unikátem, mobilní pracovní platformou nebo jednoduše tatrováckým monstrem — jedno je jisté: podobné stroje vznikají jen zřídka. A když už vzniknou, budí respekt po celém světě.

Zdroj foto: www.tatra.cz

INFORMACE A VÝZVA PRO BEZPŘÍSPĚVKOVÉ DÁRCE KRVE A KREVNÍ PLAZMY

Město Příbor oceňuje každoročně občany města - bezpříspěvkové dárce krve (plazmy), kteří v předcházejícím roce dosáhli 40, 80, 120, 160, 200, 240, 280, 320 nebo 360 odběrů.

Vzhledem k tomu, že Český červený kříž z důvodu ochrany osobních údajů neposkytuje obcím údaje o dárcích, můžete se v případě zájmu o setkání, na němž oceňování probíhá a kde jste srdečně vítáni, přihlásit. Setkání s bezpříspěvkovými dárci krve, kteří v daném roce dosáhli oceňovaného počtu odběrů, se koná pravidelně v měsíci dubnu následujícího roku v prostorách piaristického kláštera v Příboře. Tzn. že setkání za rok 2025 proběhne v dubnu roku 2026.

Kontaktovat můžete přímo pracoviště matriky na telefonních číslech 556 455 443, 731 130 856 nebo prostřednictvím e-mailové adresy matrika@pribor-mesto.cz. Dostavit se můžete také osobně do kanceláře matriky, v budově Městského úřadu Příbor, kde získáte podrobnější informace.

Podání daňového přiznání za rok 2025

Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj informuje, že lhůta pro podání přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2025 v papírové podobě končí 1. dubna 2026. Nejjednodušší způsob podání je prostřednictvím chytrých formulářů na portálu www.mojedane.cz , kde lze přiznání vyplnit a odeslat online . Od 23. března do 1. dubna 2026 budou na všech územních pracovištích finančního úřadu prodlouženy úřední hodiny: Pondělí–čtvrtek: 8:00–17:00 Pátek: 8:00–14:00 Finanční úřad zároveň poskytuje telefonické i osobní konzultace a v průběhu března zajistí také výjezdy specialistů do vybraných obcí, kde nejsou zřízena územní pracoviště.

Běžný provoz kompostárny Příbor

Informujeme občany o zahájení běžného provozu kompostárny na Točně, a to od 16.3.2026.

Současně informujeme, že je prováděna překopávka zakládek a převoz hmot, proto je možno do 1.4.2026 vozit pouze větve z ořezů dřevin na zahradách. Také společnosti s větší produkcí biohmoty budou moci navážet až od 1.4.2026.

Provozní doba
Pondělí	7.00 - 18.00
Úterý	7.00 - 15.00
Středa	7.00 - 15.00
Čtvrtek	7.00 - 18.00
Pátek	7.00 - 15.00
Sobota	7.00 - 12.00

Provozovatelem je firma Recovera Využití zdrojů a.s.,

správce technologie: Kamil Sarka Dis., tel.: 773 762 558, kamil.sarka@veolia.com,

obsluha kompostárny: Jaromír Šedý, tel.: 602 590 186.

Občané města Příbora mohou na kompostárnu vozit a zdarma odevzdávat veškerý bioodpad ze zahrad – jako např. větve, trávu, listí či rostliny, které si nechtějí kompostovat sami.

Běžný provoz kompostárny Příbor

💧 Odstávka pitné vody 23.3.2026 - SMVAK Klokočov u Příbora

Číslo	Ulice	Dotčená oblast	Plánované zahájení	Plánované ukončení	Způsob náhradního zásobování	Umístění náhradního zdroje pitné vody	Důvod odstávky
12036	9. května	místní část Klokočov, dle mapového podkladu	23.03.2026 08:00	23.03.2026 11:00	Umožněno předzásobení		Jiná manipulace na vod.síti