Tatra: Rodinné stříbro, které se rádo ušpiní

V záběrech z ukrajinských bojišť se pravidelně objevují vojenské vozy povědomé konstrukce. Před deseti lety hrozil značce Tatra krach, s novými vlastníky ale povstala z mrtvých a v nové éře vyrobila už 10 000 vozů. Mimo jiné díky současnému dění ve světě, které automobilce pomáhá budovat renomé, jímž se málokterá česká firma může pyšnit.

„Je to model Phoenix, osmikolka, sklápěč. Převodovka je automatická a řadí velice rychle, jako v autě,“ seznamuje mě ředitel marketingu Kamil Košťál s nákladním autem pro převoz těžkého materiálu, do jehož vysoko položené kabiny jsem se vysoukal.

Vůz patří do flotily testovacích aut, která společnost Tatra Trucks půjčuje zákazníkům na vyzkoušení do jejich prostředí nebo je v nich vozí na proslulém testovacím polygonu v areálu kopřivnického závodu. Nic prý nezabírá na potenciálního kupce lépe.

A když přece jen váhá, přesvědčí jej návštěva loni otevřeného Muzea nákladních automobilů Tatra, kde se seznámí s historií automobilky, po Peugeotu druhé nejstarší na světě.

„Když ho dostaneme do rukou, je ztracen,“ říká s nadsázkou generální ředitel společnosti Pavel Lazar, sám velký milovník veteránů.

Tatra vyrábí vozy víc než 170 let, ovšem je pravda, že první desítky let to byly vozy tažené koňmi, neboť právě za tímto účelem firmu založil kopřivnický rodák Ignác Šustala. Zhotovení prvního automobilu NW Präsident v roce 1897 se nedožil, Tatra ale od té doby pokračuje v rozepsaném příběhu.

Nákladní automobily postupně převážily nad těmi osobními, jejichž produkce zanikla na konci 90. let minulého století.

Kamil Košťál už startuje. Testovací kolos se sklápěčkou se hbitě rozjede z parkoviště, a než se napojí na okružní silnici po obvodu polygonu, řidič se důkladně rozhlédne, zda se zprava neřítí jiný vůz. V areálu, jenž na 60 hektarech nabízí 22 kilometrů speciálních vozovek a pět čtverečních kilometrů odstavných ploch, je totiž stále živo.

„Každý výrobce nákladních aut je musí povinně zajet. U civilních provedení 90 kilometrů, u vojenských 140,“ podotýká.

Členitý areál vybudovaný před více než padesáti lety se skládá z terénní lesní části a pak silniční, jejíž součástí jsou dlážděné či kamenité povrchy, a dokonce vodní příkop.

Rakety na známých podvozcích

„Čím více náprav, tím snadněji projedeme. Každé kolo se vychyluje samostatně,“ vyzdvihuje Kamil Košťál přednosti osmi kol, a především unikátní tatrovácké konstrukce podvozku, která je jejím největším klenotem a hlavní konkurenční výhodou.

Ať už jsou kabiny či nástavby jakékoli, z vlastní výroby či dodané externími firmami, stojí na podobném základu. Příští rok to bude sto let, kdy jej uvedl v život legendární konstruktér Hans Ledwinka. Podvozek tvoří centrální nosná roura, k níž jsou všechna kola připevněna nezávisle.

Automobilka své produkty vyváží do více než padesáti zemí světa. Tím nejtvrdším nasazením ale v současnosti procházejí jen několik stovek kilometrů na východ.

„Nemám žádnou radost z konfliktu, to rozhodně ne, ale na druhou stranu cítím určitou satisfakci za práci, kterou tady děláme,“ odpovídá generální ředitel Pavel Lazar na otázku, s jakými pocity sleduje záběry vojenských tater ve službách ukrajinské armády.

Zatímco kabiny i nástavby armádních speciálů mohou být různé a mnohdy na nich logo Tatry chybí, typická konstrukce podvozku se nezapře.

„Považuju ho za naše rodinné stříbro. Poprvé byl použit na osobní Tatře 11 v roce 1923 a stále je to podvozek, který skýtá velké užitné vlastnosti i prostor pro další inovace,“ domnívá se šestapadesátiletý šéf automobilky, jejíž podíl vyrobených civilních a vojenských aut je přibližně stejný.

Loni činil dohromady 1268 vozů. Kromě toho působí v průmyslovém areálu samostatná společnost Tatra Defence Vehicle, která na zakázku vyrábí obrněná vozidla Pandur a Titus.

Spolupráce s ukrajinskou armádou je dlouhodobá. Pavla Lazara potěšilo, že při velké vojenské přehlídce, která se konala loni v Kyjevě k výročí 30 let nezávislosti země, jelo v popředí i několik českých vozů.

„V minulých letech jsme s naším ukrajinským partnerem připravili několik projektů na podvozky pro jejich speciální zbraňové systémy včetně těch, které nejspíš potopily křižník Moskva,“ přibližuje stopy, které Tatra zanechává na bojišti.

Výběrová řízení na vojenskou techniku se chystají měsíce i roky, takže je předčasné říct, jak se konflikt projeví v podnikání, ovšem poptávku po vojenských vozech to téměř jistě zvýší.

Pavel Lazar může prozradit, že co se týče zakázek pro českou armádu, jedná se o kontrakt na 209 valníkových vozidel, na nějž by mělo napřesrok navázat 80 hákových nakladačů pro převoz kontejnerů.

Poptává 500 zaměstnanců

Ještě před válkou na Ukrajině se Tatře podařilo ve spolupráci s nizozemskou firmou DAF uspět ve významné veřejné soutěži.

„V tomto roce začínáme plnit kontrakt na 876 logistických vozidel pro belgickou armádu. Předpokládám, že je dodáme během tří let. Letos jsme začali stavbou deseti prototypů, které v Belgii procházejí zkouškami. Společně s kontraktem pro německé civilní a vojenské hasiče to považuju za průlom, který nám otevře vrátka do armád zemí NATO,“ věří generální ředitel.

Do čela společnosti nastoupil v polovině roku 2019, kdy už měla za sebou šestiletou ozdravnou kúru, kterou jí dopřáli noví vlastníci.

Po dekádě úpadku, kdy si Tatru přehazovali zahraniční majitelé, ji v exekuční dražbě získaly české společnosti Czechoslovak Group Jaroslava Strnada a Promet Group Reného Matery.

Pavel Lazar dění sledoval zblízka, neboť před nástupem do Tatry řídil osm let společnost Tawesco, výrobce lisovacího nářadí, kovových výlisků a svařenců, která sídlí ve stejném areálu jako Tatra, bývala jednou z jejích divizí a v současnosti významným dodavatelem. Už od roku 2011 je navíc součástí Promet Group, tedy nynějšího spoluvlastníka Tatry.

Špatná finanční kondice automobilky hrozila jejím úplným krachem. Pavel Lazar se v pozici generálního ředitele Tawesca dokonce uchýlil k tomu, že tehdy už nevymahatelné pohledávky vůči Tatře řešil tím, že nakoupil asi dvacet jejích vozidel.

„Pohledávky jsem tím snížil asi o 60 milionů korun, umožnilo mi to Tatru asi na tři měsíce nadále podporovat, auta jsme navíc dokázali asi do dvou měsíců prodat,“ vzpomíná.

Společně s René Materou se pak shodli na tom, že má-li automobilka přežít, musí do ní Promet Group vstoupit. Zmrtvýchvstání, které nastalo, podle něj vůbec není silné slovo.

Dobré ekonomické výsledky posledních let i aktuální poptávka po vojenských vozech vedla k aktuální náborové kampani „Tatra hledá 500 zaměstnanců“.

Mezi nabízené benefity patří mimo jiné náborový příspěvek 40 000 Kč, který obdrží po dvou letech noví pracovníci na výrobních pozicích. Už nyní podnik dává práci zhruba 1300 lidem, dalších 600 pak zaměstnává dceřiná firma Tatra Metalurgie.

„Do Tatry nás lákali už na učilišti. Posílali nás sem na brigády, měli jsme možnost si přivydělat,“ svěřuje se třiadvacetiletý Jaroslav Šmigura, s nímž jsem se dal do řeči v montážní hale. Vyučil se karosářem, v automobilce pracuje dva roky.

„Mám to blízko z domu, nemusím vstávat brzy a je to Tatra, má to jméno,“ pochvaluje si kopřivnický rodák, jehož strýc a bratranec tu rovněž pracovali.

Všechno pozapínáte a jede to

V Kopřivnici, která má 21 000 obyvatel, je docela běžné, že v Tatře pracují celé rodiny napříč generacemi. Patriotismus tu funguje a průměrná délka zaměstnaneckého poměru činí úctyhodných patnáct let.

„Vyučil jsem se automechanikem v roce 1972 přímo pro Tatru a nastoupil jsem na montáž podvozků,“ říká už zasloužilý zaměstnanec, osmašedesátiletý Jan Hykel.

„Dělal tu brácha, ségra ještě dokonce na šestsettrojkách (osobní Tatra 603),“ dokládá věrnost firmě.

Během let zažil různé éry, různé majitele, stoupající i klesající prodej, ale když má vybrat tu nejlepší dobu, dlouho nepřemýšlí: „Myslím, že nejlepší je to teď.“

Generální ředitel Pavel Lazar se podle svých slov s tatrou poprvé potkal při výletu se základní školou do Kopřivnice a návštěvě muzea. S její technikou se poté blíže seznámil při praxi v oboru mechanik-opravář silničních motorových vozidel.

„Musím ale říct, že jsem chtěl opravovat osobní, ne nákladní vozidla.“

Kroky, které noví vlastníci podnikli pro oživení automobilky, doplňuje Pavel Lazar svým vlastním heslem, že tatra musí být předmětem touhy.

„Akcionáři se mi nejdřív smáli, že je to možné tak u ferrari, ale ne u užitkových vozidel. Teď už si to podle mě nemyslí. Když náš vůz předvedeme komukoli, tak získá přesvědčení, že je v něčem výjimečný,“ domnívá se.

Pokud pomineme velké, především vojenské či hasičské zakázky, pak jsou doménou firmy „kusovky“, auta na míru pro specifické požadavky zákazníků.

Unikátním kouskem na přání byl například přes 25 metrů dlouhý, v historii firmy vůbec nejdelší vůz pro převoz závitových tyčí, jenž od loňska slouží v hutnické firmě Liberty Ostrava.

Podle marketingového ředitele Kamila Košťála se auta z Kopřivnice nejlépe osvědčí v dolech, lomech nebo třeba při těžbě dřeva. „Pokud zakládáte stavbu, dálnici, developerský projekt a nemáte tam cestu, je tatra v tu chvíli vynikající. Pokud už jste stavbu rozjeli a cestu uválcovali, tak už naše auto nepotřebujete,“ podotýká zástupce firmy, která dvě třetiny produkce vyváží za hranice.

„V některých zemích ji ještě moc neznají a musejí nejdřív pochopit, co dovede,“ říká jedenapadesátiletý Zbyněk Řeha, zástupce vedoucího diagnostiky. Nedávno se vrátil z bosenského Sarajeva, kde byl na předváděčce dvou náklaďáků pro lesníky.

„Asi hodinu a půl jsme šli pěšky do kopce a oni nám ukazovali, kde by se mělo druhý den jezdit. Říkal jsem si, že to nic není, jen sem tam bláto. Druhý den ale z kopce pustili vodu, všechno bylo mazlavé a oni si možná mysleli, že to nevyjedeme,“ líčí zkušený pracovník, jenž s tatrovkami procestoval svět.

„Když jsem viděl konkurenční auto, jak to vyjelo, řekl jsem si, že to zvládnu taky. Korbu jsem měl naloženou hlínou a ještě mě schválně zastavili v polovině kopce, jestli se na tom blátě rozjedu, nebo ne.“

A jak to dopadlo? „Tož pozapínal jsem všechno, co tatra má, a jelo to,“ s úsměvem popisuje zaměstnanec, jenž se nijak neliší od spousty jiných v tom, že pochází přímo z Kopřivnice a v Tatře pracuje už od vyučení. Tak jako jeho děda, otec, matka, syn i dcera.

Zdroj: www.novinky.cz
Foto: Jiří Jurečka

Den válečných veteránů

Město Příbor Vás zve dne 11. 11. 2025 v 16:00 hodin na pietní akt ke Dni válečných veteránů u pamětní desky před radnicí na náměstí S. Freuda v Příboře.

Den válečných veteránů

Máte už parkovací kartu na náměstí?

Listopad a prosinec jsou ideální doba, kdy si ji můžete v klidu vyřídit – ať už jde o rezidentskou, abonentskou nebo předplacenou kartu. Nenechávejte to až na Vánoce nebo na začátek nového roku! V té době se řeší spousta jiné agendy a vyřizování by se mohlo zbytečně zdržet. Teď je ten správný čas. Více informací najdete zde https://www.pribor.eu/.../zmena-predplaceneho-parkovani... Změna předplaceného parkování na náměstí S. Freuda od 11/2024 Kontakt: Ing. Sládečková – 731 537 130 Stačí zavolat, domluvit přípravu karty a pak si ji jen vyzvednout a zaplatit.

Výzva k podání přihlášky na pronájem obecního bytu 3+1

Město Příbor vyzývá zájemce k podání přihlášky na pronájem obecního bytu č. 2 na náměstí S. Freuda č. p. 33 v Příboře za smluvní nájemné.

Velikost bytu 3+1.

Více v přílohách.

Přílohy

Výzva k podání přihlášky na pronájem obecního bytu 3+1 Příbor [pdf, 529 kB]

Výzva k podání přihlášky na pronájem obecního bytu 3+1 Příbor

Žádost k podání přihlášky na pronájem obecního bytu 3+1 Příbor [pdf, 560 kB]

Žádost k podání přihlášky na pronájem obecního bytu 3+1 Příbor

Celostátní kampaň „72 hodin: Jak se připravit na krizové situace a společně je zvládnout“

V těchto dnech jsou do všech domácností nejen v Příboře, ale i v celé České republice, distribuovány tištěné příručky s názvem 72 hodin: Jak se připravit na krizové situace a společně je zvládnout“.

Příručku vytvořil Hasičský záchranný sbor ČR s Ministerstvem vnitra ČR a s řadou dalších odborníků na základě praktických zkušeností z terénu. Cílem je ukázat lidem, jak konkrétně se na krizové a mimořádné situace připravit a jak je zvládnout vlastními silami.

Příručka pomůže se připravit na situace, kdy například může nastat některá z těchto situací: z kohoutku nepoteče voda, nepůjde elektřina, přestane fungovat telefon, televize a internet, nebude kde si vyzvednout léky, nebude jak vařit, nebude fungovat topení, budou zavřené obchody, nezaplatíme platební kartou, toaletu nebude možné spláchnout, nenatankujeme na čerpacích stanicích či přestane jezdit hromadná doprava.

V České republice už jsme zažili mnoho mimořádných událostí a krizových situací, jako jsou povodně, vichřice nebo výpadky proudu. Nejnáročnější bývají první tři dny – tedy 72 hodin. Je zásadní, abychom byli připraveni a měli doma nouzové zásoby, které nám a naší rodině pomohou toto období zvládnout. Pokud se včas připravíme, pomůžeme tím i ostatním. Záchranné složky se pak mohou soustředit na pomoc lidem, kteří jsou v přímém ohrožení života.

Příručka obsahuje přesně ty informace a postupy, které se v praxi osvědčily jako nejužitečnější. Můžete se v ní dočíst, jak vypadají nouzové zásoby na 72 hodin, co dělat bez vody a bez jídla, jak zajistit přístup k informacím, co dělat při výpadku proudu, jak se bezpečně ukrýt, jak probíhá evakuace, jak pomoct zranitelným, jak komunikovat v krizových situacích s dětmi, hlavní zásady první pomoci a důležitá telefonní čísla.

Připravit se znamená chránit sebe i ostatní. Stačí málo - a můžete si být jistí, že i při výpadku proudu nebo jiné krizové situaci zůstanete v bezpečí. Více informací najdete v příručce na webu 72h.gov.cz nebo v aplikaci Záchranka. Pro více informací můžete shlédnout reportáž České televize z Události ze dne 02.11.2025 https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/225411000101102/cast/1148472/ nebo část pořadu 90´ ČT24 věnovanou tématu 72 hodin v kritických situacích https://www.ceskatelevize.cz/porady/11412378947-90-ct24/225411058130527/cast/1118249/ .

Cyklopoint: Nové centrum pro cestovatele nabírá konkrétní obrysy!

Základy pokládají pevný základ pro budoucnost

Projekt Cyklopoint, který má ambici stát se novým cílem pro cyklisty, turisty a milovníky aktivního trávení volného času, rychle pokračuje vpřed. Jak je patrné z aktuálního stavu na staveništi, klíčová etapa je za námi: základy jsou hotové.

Na místě je již zabetonovaná základová deska, která je připravena nést budoucí objekt a stala se tak pevnou platformou pro další stavební práce. Z desky viditelně vyčnívají trubky pro inženýrské sítě a odpady (jak vidíme na fotografii s hutnícím strojem), což značí, že moderní řešení pro připojení budovy k infrastruktuře jsou již precizně připravena.

Tradiční trend: Obvodové stěny zídky

Nejvýraznějším prvkem současného postupu je však zahájení prací na obvodových stěnách a opěrných zídkách. Namísto konvenčního betonu či cihel je zde zjevná sázka na kvalitu a estetiku.

Z velkých kamenných bloků v přírodních šedých tónech vzniká robustní a vizuálně poutavá opěrná stěna (jak ukazují detailní fotografie). Toto použití tradičního, trvanlivého materiálu je v souladu se současnými architektonickými trendy, které kladou důraz na soulad stavby s okolím a vysokou životnost. Tato stěna dodává stavbě jedinečný charakter a vytváří vizuální most mezi moderní konstrukcí a historickým prostředím okolní zástavby.

Další kroky: Směr hrubá stavba a dokončení

S dokončenými základy a započatými obvodovými stěnami se nyní stavební tým zaměří na dokončení hrubé stavby a vztyčení hlavní nosné konstrukce.

Rychlost, s jakou práce postupují, naznačuje, že se brzy můžeme těšit na další významné milníky, které tento projekt, přinášející do regionu tolik potřebnou inovaci v turistické infrastruktuře, posunou k finální podobě.

Cyklopoint tak již brzy nabídne nové zázemí a stane se důležitým cestovatelským bodem pro všechny, kdo rádi cestují a objevují neotřelá místa.

ŘSD má na zimu 55 000 tun soli, poprvé nasadí nové sypače se speciálními tryskami

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) má pro nadcházející zimu připravených 55 000 tun soli, 1,1 milionu litrů solanky a 213 sypačů. O to, aby víc než 1000 kilometrů dálnic bylo i při silném sněžení sjízdných, se bude starat 822 zaměstnanců ŘSD. Údržbu mají na starosti střediska správy a údržby dálnice (SSÚD), přičemž na jedno připadá přibližně 50 kilometrů dálnice. Zbývající úseky dálnic a silnice I. třídy udržují v zimě pro ŘSD různé dodavatelské firmy. Na letošní zimní údržbu vyčlenilo ŘSD 135 milionů Kč, dalších 750 milionů Kč je v rozpočtu na platby externím dodavatelským firmám.

V posledních dvou letech pořídilo ŘSD 27 nových sypačů. Jsou přesnější a umožňují lépe dávkovat posypový materiál podle toho, jak silnice vypadá. „Letos poprvé zapojíme několik nových sypačů vybavených automatickým systémem, který řídí šířku a dávkování posypu podle polohy vozu. Na D8 u Petrovic vyzkoušíme jako první v Česku pluh s dvojitým ostřím a speciálními tryskami. Ty umí přímo stříkat slaný roztok proti námraze. Pod tlakem aplikují postřik a zadní břit ho ještě zatlačí do pórů silnice. Tahle nová metoda rychleji odstraní zbytky sněhu i ledu. A je to o hodně šetrnější k životnímu prostředí. Podobné radlice se už zkoušely třeba při údržbě Brennerského průsmyku v Alpách, v ČR to ale bude poprvé,“ řekl mluvčí ŘSD Jan Rýdl.

Jak doplnil, u nových sypačů se nezapomíná ani na digitalizaci: vozy mají telemetrickou jednotkou, takže dispečeři přesně vidí, kde se která technika pohybuje a kdy byl který úsek naposledy ošetřený. Na trend posledních let, tedy mírné zimy s kolísavou teplotou kolem nuly, reaguje ŘSD i tím, že pořizuje čistě solankové vozy pro maximalizaci prevence.

Na 21 střediscích správy a údržby dálnice je do připravených směn zařazených 672 řidičů a 150 dispečerů. Vedle 213 sypačů má ŘSD také 62 univerzálních vozidel s různým vybavením – při velkém sněžení se využijí třeba mohutné frézy, schopné zvládnout i ty největší závěje. K nakládání soli do sypačů má ŘSD 52 nakladačů. Na každém SSÚD funguje centrum pro výrobu a distribuci solanky, což je roztok vody a chloridu sodného nebo chloridu vápenatého. Během zimy se solanka vyrábí podle potřeby: za minulou zimu se spotřebovalo 6,1 milionu litrů solanky. Spotřeba soli byla v uplynulé zimě 17 000 tun.

„Důležitým prvkem zimní údržby jsou dispečerská pracoviště. Dispečeři na SSÚD mají většinou k dispozici online obrazové údaje z kamer, aktuální informace z meteorologických stanic, ale i ze snímačů umístěných přímo na vozovkách. Vyhodnocují zároveň krátkodobé, střednědobé i liniové předpovědi ČHMÚ pro jednotlivé dálnice. Součástí systému je i srážkový radar. A důležité také je, že dispečeři jsou v kontaktu s řidiči po celou dobu zásahu,“ popsal mluvčí ŘSD.

Minulou zimu byly náklady ŘSD za zimní údržbu 130 milionů Kč, externím dodavatelům ŘSD zaplatilo 665 milionů Kč. Na nastávající zimu jsou plánované náklady o něco vyšší. „Meziročně nás stojí údržba více, což jde samozřejmě ruku v ruce s výstavbou a zprovozňováním nových úseků dálnic a silnic. Jen loni se česká dálniční síť rozrostla o 110 kilometrů, letos to bude téměř 67 kilometrů nových dálnic,“ řekl Jan Rýdl.

Zdroj: www.rsd.cz