Tatra: Rodinné stříbro, které se rádo ušpiní

V záběrech z ukrajinských bojišť se pravidelně objevují vojenské vozy povědomé konstrukce. Před deseti lety hrozil značce Tatra krach, s novými vlastníky ale povstala z mrtvých a v nové éře vyrobila už 10 000 vozů. Mimo jiné díky současnému dění ve světě, které automobilce pomáhá budovat renomé, jímž se málokterá česká firma může pyšnit.

 

„Je to model Phoenix, osmikolka, sklápěč. Převodovka je automatická a řadí velice rychle, jako v autě,“ seznamuje mě ředitel marketingu Kamil Košťál s nákladním autem pro převoz těžkého materiálu, do jehož vysoko položené kabiny jsem se vysoukal.

Vůz patří do flotily testovacích aut, která společnost Tatra Trucks půjčuje zákazníkům na vyzkoušení do jejich prostředí nebo je v nich vozí na proslulém testovacím polygonu v areálu kopřivnického závodu. Nic prý nezabírá na potenciálního kupce lépe.

A když přece jen váhá, přesvědčí jej návštěva loni otevřeného Muzea nákladních automobilů Tatra, kde se seznámí s historií automobilky, po Peugeotu druhé nejstarší na světě.

„Když ho dostaneme do rukou, je ztracen,“ říká s nadsázkou generální ředitel společnosti Pavel Lazar, sám velký milovník veteránů.

 

Tatra vyrábí vozy víc než 170 let, ovšem je pravda, že první desítky let to byly vozy tažené koňmi, neboť právě za tímto účelem firmu založil kopřivnický rodák Ignác Šustala. Zhotovení prvního automobilu NW Präsident v roce 1897 se nedožil, Tatra ale od té doby pokračuje v rozepsaném příběhu.

Nákladní automobily postupně převážily nad těmi osobními, jejichž produkce zanikla na konci 90. let minulého století.

Kamil Košťál už startuje. Testovací kolos se sklápěčkou se hbitě rozjede z parkoviště, a než se napojí na okružní silnici po obvodu polygonu, řidič se důkladně rozhlédne, zda se zprava neřítí jiný vůz. V areálu, jenž na 60 hektarech nabízí 22 kilometrů speciálních vozovek a pět čtverečních kilometrů odstavných ploch, je totiž stále živo.

 

Tatra vás dostane dál

 

„Každý výrobce nákladních aut je musí povinně zajet. U civilních provedení 90 kilometrů, u vojenských 140,“ podotýká.

Členitý areál vybudovaný před více než padesáti lety se skládá z terénní lesní části a pak silniční, jejíž součástí jsou dlážděné či kamenité povrchy, a dokonce vodní příkop.

Rakety na známých podvozcích

„Čím více náprav, tím snadněji projedeme. Každé kolo se vychyluje samostatně,“ vyzdvihuje Kamil Košťál přednosti osmi kol, a především unikátní tatrovácké konstrukce podvozku, která je jejím největším klenotem a hlavní konkurenční výhodou.

Ať už jsou kabiny či nástavby jakékoli, z vlastní výroby či dodané externími firmami, stojí na podobném základu. Příští rok to bude sto let, kdy jej uvedl v život legendární konstruktér Hans Ledwinka. Podvozek tvoří centrální nosná roura, k níž jsou všechna kola připevněna nezávisle.

 

Automobilka své produkty vyváží do více než padesáti zemí světa. Tím nejtvrdším nasazením ale v současnosti procházejí jen několik stovek kilometrů na východ.

„Nemám žádnou radost z konfliktu, to rozhodně ne, ale na druhou stranu cítím určitou satisfakci za práci, kterou tady děláme,“ odpovídá generální ředitel Pavel Lazar na otázku, s jakými pocity sleduje záběry vojenských tater ve službách ukrajinské armády.

Zatímco kabiny i nástavby armádních speciálů mohou být různé a mnohdy na nich logo Tatry chybí, typická konstrukce podvozku se nezapře.

„Považuju ho za naše rodinné stříbro. Poprvé byl použit na osobní Tatře 11 v roce 1923 a stále je to podvozek, který skýtá velké užitné vlastnosti i prostor pro další inovace,“ domnívá se šestapadesátiletý šéf automobilky, jejíž podíl vyrobených civilních a vojenských aut je přibližně stejný.

Loni činil dohromady 1268 vozů. Kromě toho působí v průmyslovém areálu samostatná společnost Tatra Defence Vehicle, která na zakázku vyrábí obrněná vozidla Pandur a Titus.

 

Spolupráce s ukrajinskou armádou je dlouhodobá. Pavla Lazara potěšilo, že při velké vojenské přehlídce, která se konala loni v Kyjevě k výročí 30 let nezávislosti země, jelo v popředí i několik českých vozů.

„V minulých letech jsme s naším ukrajinským partnerem připravili několik projektů na podvozky pro jejich speciální zbraňové systémy včetně těch, které nejspíš potopily křižník Moskva,“ přibližuje stopy, které Tatra zanechává na bojišti.

 

Výběrová řízení na vojenskou techniku se chystají měsíce i roky, takže je předčasné říct, jak se konflikt projeví v podnikání, ovšem poptávku po vojenských vozech to téměř jistě zvýší.

Pavel Lazar může prozradit, že co se týče zakázek pro českou armádu, jedná se o kontrakt na 209 valníkových vozidel, na nějž by mělo napřesrok navázat 80 hákových nakladačů pro převoz kontejnerů.

Poptává 500 zaměstnanců

Ještě před válkou na Ukrajině se Tatře podařilo ve spolupráci s nizozemskou firmou DAF uspět ve významné veřejné soutěži.

„V tomto roce začínáme plnit kontrakt na 876 logistických vozidel pro belgickou armádu. Předpokládám, že je dodáme během tří let. Letos jsme začali stavbou deseti prototypů, které v Belgii procházejí zkouškami. Společně s kontraktem pro německé civilní a vojenské hasiče to považuju za průlom, který nám otevře vrátka do armád zemí NATO,“ věří generální ředitel.

 

Do čela společnosti nastoupil v polovině roku 2019, kdy už měla za sebou šestiletou ozdravnou kúru, kterou jí dopřáli noví vlastníci.

Po dekádě úpadku, kdy si Tatru přehazovali zahraniční majitelé, ji v exekuční dražbě získaly české společnosti Czechoslovak Group Jaroslava Strnada a Promet Group Reného Matery.

Pavel Lazar dění sledoval zblízka, neboť před nástupem do Tatry řídil osm let společnost Tawesco, výrobce lisovacího nářadí, kovových výlisků a svařenců, která sídlí ve stejném areálu jako Tatra, bývala jednou z jejích divizí a v současnosti významným dodavatelem. Už od roku 2011 je navíc součástí Promet Group, tedy nynějšího spoluvlastníka Tatry.

 

Špatná finanční kondice automobilky hrozila jejím úplným krachem. Pavel Lazar se v pozici generálního ředitele Tawesca dokonce uchýlil k tomu, že tehdy už nevymahatelné pohledávky vůči Tatře řešil tím, že nakoupil asi dvacet jejích vozidel.

„Pohledávky jsem tím snížil asi o 60 milionů korun, umožnilo mi to Tatru asi na tři měsíce nadále podporovat, auta jsme navíc dokázali asi do dvou měsíců prodat,“ vzpomíná.

Společně s René Materou se pak shodli na tom, že má-li automobilka přežít, musí do ní Promet Group vstoupit. Zmrtvýchvstání, které nastalo, podle něj vůbec není silné slovo.

 

Dobré ekonomické výsledky posledních let i aktuální poptávka po vojenských vozech vedla k aktuální náborové kampani „Tatra hledá 500 zaměstnanců“.

Mezi nabízené benefity patří mimo jiné náborový příspěvek 40 000 Kč, který obdrží po dvou letech noví pracovníci na výrobních pozicích. Už nyní podnik dává práci zhruba 1300 lidem, dalších 600 pak zaměstnává dceřiná firma Tatra Metalurgie.

 

Tatra kariéra

 

„Do Tatry nás lákali už na učilišti. Posílali nás sem na brigády, měli jsme možnost si přivydělat,“ svěřuje se třiadvacetiletý Jaroslav Šmigura, s nímž jsem se dal do řeči v montážní hale. Vyučil se karosářem, v automobilce pracuje dva roky.

„Mám to blízko z domu, nemusím vstávat brzy a je to Tatra, má to jméno,“ pochvaluje si kopřivnický rodák, jehož strýc a bratranec tu rovněž pracovali.

Všechno pozapínáte a jede to

V Kopřivnici, která má 21 000 obyvatel, je docela běžné, že v Tatře pracují celé rodiny napříč generacemi. Patriotismus tu funguje a průměrná délka zaměstnaneckého poměru činí úctyhodných patnáct let.

„Vyučil jsem se automechanikem v roce 1972 přímo pro Tatru a nastoupil jsem na montáž podvozků,“ říká už zasloužilý zaměstnanec, osmašedesátiletý Jan Hykel.

„Dělal tu brácha, ségra ještě dokonce na šestsettrojkách (osobní Tatra 603),“ dokládá věrnost firmě.

Během let zažil různé éry, různé majitele, stoupající i klesající prodej, ale když má vybrat tu nejlepší dobu, dlouho nepřemýšlí: „Myslím, že nejlepší je to teď.“

 

Generální ředitel Pavel Lazar se podle svých slov s tatrou poprvé potkal při výletu se základní školou do Kopřivnice a návštěvě muzea. S její technikou se poté blíže seznámil při praxi v oboru mechanik-opravář silničních motorových vozidel.

„Musím ale říct, že jsem chtěl opravovat osobní, ne nákladní vozidla.“

Kroky, které noví vlastníci podnikli pro oživení automobilky, doplňuje Pavel Lazar svým vlastním heslem, že tatra musí být předmětem touhy.

„Akcionáři se mi nejdřív smáli, že je to možné tak u ferrari, ale ne u užitkových vozidel. Teď už si to podle mě nemyslí. Když náš vůz předvedeme komukoli, tak získá přesvědčení, že je v něčem výjimečný,“ domnívá se.

 

Pokud pomineme velké, především vojenské či hasičské zakázky, pak jsou doménou firmy „kusovky“, auta na míru pro specifické požadavky zákazníků.

Unikátním kouskem na přání byl například přes 25 metrů dlouhý, v historii firmy vůbec nejdelší vůz pro převoz závitových tyčí, jenž od loňska slouží v hutnické firmě Liberty Ostrava.

Podle marketingového ředitele Kamila Košťála se auta z Kopřivnice nejlépe osvědčí v dolech, lomech nebo třeba při těžbě dřeva. „Pokud zakládáte stavbu, dálnici, developerský projekt a nemáte tam cestu, je tatra v tu chvíli vynikající. Pokud už jste stavbu rozjeli a cestu uválcovali, tak už naše auto nepotřebujete,“ podotýká zástupce firmy, která dvě třetiny produkce vyváží za hranice.

 

„V některých zemích ji ještě moc neznají a musejí nejdřív pochopit, co dovede,“ říká jedenapadesátiletý Zbyněk Řeha, zástupce vedoucího diagnostiky. Nedávno se vrátil z bosenského Sarajeva, kde byl na předváděčce dvou náklaďáků pro lesníky.

„Asi hodinu a půl jsme šli pěšky do kopce a oni nám ukazovali, kde by se mělo druhý den jezdit. Říkal jsem si, že to nic není, jen sem tam bláto. Druhý den ale z kopce pustili vodu, všechno bylo mazlavé a oni si možná mysleli, že to nevyjedeme,“ líčí zkušený pracovník, jenž s tatrovkami procestoval svět.

„Když jsem viděl konkurenční auto, jak to vyjelo, řekl jsem si, že to zvládnu taky. Korbu jsem měl naloženou hlínou a ještě mě schválně zastavili v polovině kopce, jestli se na tom blátě rozjedu, nebo ne.“

A jak to dopadlo? „Tož pozapínal jsem všechno, co tatra má, a jelo to,“ s úsměvem popisuje zaměstnanec, jenž se nijak neliší od spousty jiných v tom, že pochází přímo z Kopřivnice a v Tatře pracuje už od vyučení. Tak jako jeho děda, otec, matka, syn i dcera.

 

Zdroj: www.novinky.cz
Foto: Jiří Jurečka

🚆 Výluka vlaků na trati směr Kopřivnice a Veřovice (2. a 3. června 2026)

 

Vážení cestující,

rádi bychom vás informovali o nadcházejícím omezení na železniční trati č. 271/321 (Ostrava střed – Studénka – Mošnov, Ostrava Airport – Příbor – Kopřivnice – Štramberk – Veřovice). Provozovatel dráhy Správa železnic, s.o. a dopravce České dráhy, a.s. ohlásili výluky, které se dotknou vlakových spojů projíždějících naším městem směrem na Veřovice.

Kdy budou výluky probíhat?

  • Úterý 2. června 2026: v čase od 7:30 do 15:30 hod.

  • Středa 3. června 2026: v čase od 7:50 do 17:00 hod.

Jak výluka proběhne a co to znamená pro cestující z Příbora? V uvedených časech bude přerušen provoz v úseku Štramberk – Veřovice. Všechny dotčené vlaky budou nahrazeny náhradní autobusovou dopravou (NAD), která bude organizována dle speciálních výlukových jízdních řádů. Pokud cestujete přes Příbor směrem na Veřovice a Ženklavu, využijete pro přestup mezi vlakem a náhradním autobusem stanici Kopřivnice.

 

Příbor výluka vlaků

 

 

Umístění zastávek náhradní autobusové dopravy:

  • Kopřivnice – před staniční budovou

  • Štramberk – autobusová zastávka „Štramberk, rest. Palárna“

  • Ženklava – autobusová zastávka „Ženklava, kostel“

  • Veřovice – před staniční budovou

Detailní časy odjezdů a příjezdů naleznete v přiložených výlukových jízdních řádech. Aktuální informace k vašemu spoji můžete ověřit také na webu www.cd.cz, přes aplikaci Můj vlak, nebo na zákaznické lince Českých drah: +420 221 111 122.

České dráhy i Správa železnic se omlouvají za vzniklé komplikace a děkují za pochopení.

 

Výluka vlaků na trati směr Kopřivnice a Veřovice (2. a 3. června 2026)

 

Výluka vlaků na trati směr Kopřivnice a Veřovice (2. a 3. června 2026)

Přílohy
pdfVýluka vlaků na trati směr Kopřivnice a Veřovice (2. a 3. června 2026) [pdf, 555 kB]
Výluka vlaků na trati směr Kopřivnice a Veřovice (2. a 3. června 2026)
pdfVýluka vlaků na trati směr Kopřivnice a Veřovice (2. a 3. června 2026)-2 [pdf, 546 kB]
Výluka vlaků na trati směr Kopřivnice a Veřovice (2. a 3. června 2026)-2

💧 Odstávka pitné vody 10. června 2026 - SMVAK

 

Obyvatelé části ulice Ostravská v Příboře musí ve středu 10. června 2026 počítat s plánovanou odstávkou dodávky pitné vody. Důvodem jsou práce na vodovodní síti, konkrétně výměna uzávěru.

Kdy odstávka proběhne?

  • Zahájení odstávky: 10. 6. 2026 v 8:00
  • Ukončení odstávky: 10. 6. 2026 ve 14:00

Odstávka se dotkne části ulice Ostravská dle přiloženého mapového podkladu.

Náhradní zásobování vodou

Po dobu odstávky bude obyvatelům umožněno předzásobení pitnou vodou. Následně bude v oblasti zajištěn pojezd cisterny s pitnou vodou.

Doporučujeme občanům připravit si dostatečnou zásobu vody nejen na pití, ale také pro běžné domácí potřeby.

Důvod odstávky

Odstávka je nutná kvůli plánované výměně uzávěru na vodovodním řadu, která má přispět ke zvýšení spolehlivosti vodovodní sítě v lokalitě.

 

Odstávka pitné vody 10. června 2026 - SMVAK

Město upravuje nájemné v obecních bytech, cílem je zachování kvalitního bydlení i další rozvoj

 

 

Rada města Příbora schválila změnu výše nájemného v městských bytech. Úprava reaguje na dlouhodobý růst provozních a investičních nákladů, který se v posledních letech výrazně promítá do správy a údržby bytového fondu.

Město aktuálně spravuje více než pět set bytových jednotek různého charakteru – od běžných nájemních bytů přes sociální bydlení až po byty v domech s pečovatelskou službou. Zachování jejich technického stavu, modernizace a zajištění potřebných oprav představují každoročně významnou část výdajů městského rozpočtu.

„Dosavadní výše nájemného byla nastavena před několika lety a od té doby došlo k výraznému růstu cen energií, stavebních materiálů, řemeslných prací i dalších služeb souvisejících se správou nemovitostí. Náklady města se tak zvýšily v rozsahu, který již současné nájemné dlouhodobě nepokrývá,“ uvedl Michal Rek z odboru bytového a nebytového fondu.

 

Radnice města Příbor 2026

 

Nově schválené změny byly nastaveny s ohledem na sociální dostupnost městského bydlení. U městských bytů bude nájemné navýšeno o 20 procent. 

„Pro ilustraci bude nájemné zvýšeno v domově s pečovatelskou službou o cca 240-440 Kč/měsíc v závislosti na velikosti bytu, u revitalizovaných domů to bude měsíčně cca o 430 Kč u jednopokojových bytů, cca o 600 Kč u dvoupokojových bytů, o cca 780 Kč u třípokojových a největší zvýšení bude u některých bytů na náměstí, kde u největších bytů bude zvýšení o 1 050 Kč i více měsíčně,“ doplnil Michal Rek.

Před přijetím rozhodnutí město zároveň porovnalo výši nájemného s okolními městy i běžnými cenami v soukromém sektoru. Také po schválené úpravě zůstávají městské byty v Příboře cenově dostupnější než řada srovnatelných nájmů v regionu.

Očekávaný roční přínos změny činí přibližně 3,19 milionu korun. Finanční prostředky budou směřovat zejména do oprav a modernizace bytového fondu, ale také do dalších investic ve městě. 
Vedení města si uvědomuje, že zvýšení výdajů na bydlení není pro domácnosti jednoduché. Přijaté opatření však má zajistit, aby město mohlo i nadále poskytovat kvalitní a dostupné bydlení a současně pokračovat v rozvoji veřejných služeb a infrastruktury.

Město Příbor děkuje občanům za pochopení a vstřícný přístup.

Poeziomat v Příboře oživuje veřejný prostor

 

Město Příbor získalo další originální kulturní prvek, který propojuje veřejný prostor, historii i umění. U rodného domu Sigmunda Freuda byl nově instalován Poeziomat – jedinečné „mluvítko poezie“, které přináší kolemjdoucím verše, hudbu, vzpomínky i zvuky neodmyslitelně spojené s městem.

Za projektem stojí Ondřej Kobza, známý iniciátor kulturních aktivit ve veřejném prostoru a zakladatel spolku Piána na ulici. Právě díky jeho projektům se kultura dostává přímo mezi lidi – do ulic, parků či náměstí – a stává se přirozenou součástí každodenního života.

„Poeziomat v Příboře funguje zcela jednoduše a zároveň kouzelně. Na první pohled připomíná zahnutou rouru vyčnívající ze země. Stačí zatočit klikou, vybrat si některou z nahrávek a zaposlouchat se do hlasů, hudby či příběhů, které vyprávějí o městě a jeho jedinečné atmosféře,“ sdělila Marika Demlová z odboru investic, rozvoje a správy majetku.

„Návštěvníci si mohou poslechnout například autentickou nahrávku hlasu Sigmunda Freuda, zvuk motoru legendární Tatra 603 nebo recept na vyhlášené příborské šifle. Hudební část doplňují lidové písně v podání sboru Valentin či skladby souboru Musica Priboriensis. Poeziomat tak vytváří originální zvukovou mozaiku, která představuje kulturní identitu města netradiční a hravou formou,“ doplnila Marika Demlová.

Instalace Poeziomatu zároveň vhodně doplňuje návštěvu rodného domu Sigmunda Freuda, který nabízí novou moderní expozici věnovanou životu a odkazu slavného rodáka. Spojení historie, kultury a moderního veřejného umění tak přináší obyvatelům i návštěvníkům města nový zážitek a další důvod zastavit se, poslouchat a objevovat.

Poeziomat je důkazem, že kultura nemusí být uzavřena pouze v galeriích nebo koncertních sálech. Může nás potkat cestou do práce, při procházce městem nebo během obyčejného dne – a právě v tom spočívá jeho jedinečné kouzlo.

ŘSD - opravy a stav mostů v ČR

Informace generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Radka Mátla k mostům, jejich stavu a opravám. ŘSD má ve správě 5377 mostů, z toho 2126 na dálnicích a 3249 na silnicích I. třídy. Téměř 5000 mostů je v dobrém stavu, v havarijním jediný. ŘSD také pravidelně investuje do oprav, jen pro letošní rok na ně vyčlenilo 1,9 miliardy korun. „Situace je velmi dobrá, protože z těch necelých 5400 mostů jich je ve stavu velmi špatném velmi malé procento. A oproti jiným státům jsme na tom velmi dobře. Je vidět, že v posledních deseti letech se do mostů hodně investovalo a stav se výrazně zlepšuje. Nikdo se u nás nemusí bát jezdit po mostech,“ říká Radek Mátl. Každý rok na české dálniční a silniční síti zároveň přibývají mosty nové. Letos tak jejich počet přesáhne hranici 5400. Podle šéfa ŘSD se nyní staví nádherná mostní díla. Jako příklady uvedl most přes Labe na nově budovaném úseku D11 z Jaroměře do Trutnova nebo estakádu v údolí těsně za dokončeným úsekem D6 u Petrohradu.

 

„Stav všech mostů, které máme ve správě, velmi pečlivě sledujeme. Situace se v posledních letech výrazně zlepšuje, protože finanční prostředky, které jdou do oprav mostů a jejich údržby, jsou skutečně velké. Od roku 2022 je to v součtu osm miliard korun. Ta částka neustále narůstá. Staráme se o to, aby mosty nebyly ve špatném stavu. Aktuálně máme jeden jediný most v havarijním stavu, a ten se opravuje (v Žatci). Řidiči se nemusí bát, že by jeli po mostě, který by byl nebezpečný,“ říká Radek Mátl.

 

Jak připomněl, historicky situace dobrá nebyla. V kategorii 6, což je stav velmi špatný, který zaslouží co nejdřív opravu, bylo dříve i několik stovek mostů. Teď jich je v tomto stavu zhruba sto, 50 z nich letos ŘSD opravuje. „Z toho je vidět, jak se o mosty staráme. Průměrný stav mostů je dnes kolem kategorie 3 a 4, to je dobrý a uspokojivý, což je velmi pozitivní zpráva,“ řekl Radek Mátl.

 

Šéf ŘSD byl nedávno na konferenci o mostech, která se odehrála na Slovensku. Zaujalo ho, že právě na Slovensku je stav mostů poměrně špatný, až 40 procent mostů je tam ve stavech špatný a velmi špatný. „To je obrovské číslo, u nás je to jedno procento. Ten rozdíl mezi námi a Slovenskem je velmi velký. Oni kvůli tomu stavu teď připravují PPP projekt na rekonstrukci a údržbu mostů po dobu několika let, protože nejsou schopni to ufinancovat vlastními prostředky. My můžeme být z tohoto hlediska spokojeni, v jakém stavu se naše mosty nacházejí. Chceme se ale nadále zlepšovat. Naším cílem je, abychom stav 6 z české dálniční a silniční sítě prakticky vymazali. Cílem je, aby se všechny mosty, kterých bude v budoucnu až 6000, nacházely nejhůř v kategorii 5, a abychom tyto mosty opravovali,“ popsal Radek Mátl.

 

Laik by si mohl myslet, že když jsou stovky mostů v kategorii špatný, jejich správce se asi na něco vykašlal. Není to pravda. Názvy jednotlivých sedmi kategorií, pokud jde o stav mostů, jsou ryze odborné členění. Jak ale připouští Radek Mátl, stává se, že některé části mostu jsou v horším stavu než jeho zbytek. „To znamená, že most se rekonstruuje, i když třeba nosná konstrukce je ve stavu uspokojivém nebo dobrém. Přesto do té rekonstrukce jdeme. Ale z hlediska efektivity se snažíme dělat do mostu větší zásahy, až když se dostane do stadia špatný nebo velmi špatný, protože jinak bychom se k našemu majetku nechovali hospodárně,“ vysvětlil Radek Mátl.

 

ŘSD staví mosty s technickou životností až 100 let. Jedna věc je ovšem životnost mostu, druhá ta, kolik peněz je potřeba dát do údržby a oprav. „Jsou tady historicky mosty, do kterých jsme museli vstoupit daleko dřív, než se v době jejich vzniku předpokládalo. Dnes opravujeme mosty ze 70., 80. let a prakticky děláme novou nosnou konstrukci. Na stavu mostu se bude vždy promítat to, kolik finančních prostředků se dává do jeho údržby. Pokud se o ten majetek nestaráte, tak ten most chátrá daleko dříve. Bohužel je to v některých případech zejména na obecních mostech, kdy obce nemají finanční prostředky, vidíme to na některých nadjezdech na dálnicích. Pokud se ale o most staráte řádně, čistíte ho, řešíte odvodnění, aby do něj nezatékalo, tak dokážete protáhnout životnost daleko déle a opravy nastupují daleko později,“ říká Radek Mátl.

 

Kategorie mostů           Počet

 

I             bezvadný          892

II            velmi dobrý      1795

III           dobrý                 1360

IV          uspokojivý        859

V            špatný                360

VI          velmi špatný    110

VII         havarijní            1

 

Další informace najdete v podcastu s generálním ředitelem ŘSD zde:

https://www.rsd.cz/-/podcast-s-gener%C3%A1ln%C3%ADm-%C5%99editelem-%C5%98sd-opravy-most%C5%AF

 

V příloze také krátké audio s Radkem Mátlem pro možné využití v rádiích.

V příloze také fotky několika mostů včetně mostu v Žatci, který je jako jediný v havarijním stavu.

 

 

 

Mgr. Václav Koblenc

Oddělení regionální a celostátní komunikace

Vedoucí oddělení

Přístupy k obchodní zóně v Příboře - I. etapa

 

Vážení občané,

město Příbor informuje o připravovaném zahájení stavby „Přístupy k obchodní zóně v Příboře – I. etapa“, jejímž cílem je zlepšení pěší dostupnosti a dopravní infrastruktury v lokalitě u nového provozu Svarmetal a McDonald's na ulici Jičínské.

Na konci dubna 2026 byla podepsána smlouva o dílo se zhotovitelskou firmou Stavby s bagry s.r.o., která nyní zajišťuje administrativní přípravu a potřebné kroky před zahájením stavby.

Předání staveniště a zahájení realizace je plánováno na 25. 5. 2026.

V rámci stavby vznikne:
▪ nový chodník podél ulice Jičínské
▪ veřejné osvětlení
▪ přeložka vodovodu
▪ autobusové zálivy

 

Prosíme občany o zvýšenou opatrnost v okolí stavby a děkujeme za pochopení a trpělivost během realizace prací.