Tatra: Rodinné stříbro, které se rádo ušpiní

V záběrech z ukrajinských bojišť se pravidelně objevují vojenské vozy povědomé konstrukce. Před deseti lety hrozil značce Tatra krach, s novými vlastníky ale povstala z mrtvých a v nové éře vyrobila už 10 000 vozů. Mimo jiné díky současnému dění ve světě, které automobilce pomáhá budovat renomé, jímž se málokterá česká firma může pyšnit.

„Je to model Phoenix, osmikolka, sklápěč. Převodovka je automatická a řadí velice rychle, jako v autě,“ seznamuje mě ředitel marketingu Kamil Košťál s nákladním autem pro převoz těžkého materiálu, do jehož vysoko položené kabiny jsem se vysoukal.

Vůz patří do flotily testovacích aut, která společnost Tatra Trucks půjčuje zákazníkům na vyzkoušení do jejich prostředí nebo je v nich vozí na proslulém testovacím polygonu v areálu kopřivnického závodu. Nic prý nezabírá na potenciálního kupce lépe.

A když přece jen váhá, přesvědčí jej návštěva loni otevřeného Muzea nákladních automobilů Tatra, kde se seznámí s historií automobilky, po Peugeotu druhé nejstarší na světě.

„Když ho dostaneme do rukou, je ztracen,“ říká s nadsázkou generální ředitel společnosti Pavel Lazar, sám velký milovník veteránů.

Tatra vyrábí vozy víc než 170 let, ovšem je pravda, že první desítky let to byly vozy tažené koňmi, neboť právě za tímto účelem firmu založil kopřivnický rodák Ignác Šustala. Zhotovení prvního automobilu NW Präsident v roce 1897 se nedožil, Tatra ale od té doby pokračuje v rozepsaném příběhu.

Nákladní automobily postupně převážily nad těmi osobními, jejichž produkce zanikla na konci 90. let minulého století.

Kamil Košťál už startuje. Testovací kolos se sklápěčkou se hbitě rozjede z parkoviště, a než se napojí na okružní silnici po obvodu polygonu, řidič se důkladně rozhlédne, zda se zprava neřítí jiný vůz. V areálu, jenž na 60 hektarech nabízí 22 kilometrů speciálních vozovek a pět čtverečních kilometrů odstavných ploch, je totiž stále živo.

„Každý výrobce nákladních aut je musí povinně zajet. U civilních provedení 90 kilometrů, u vojenských 140,“ podotýká.

Členitý areál vybudovaný před více než padesáti lety se skládá z terénní lesní části a pak silniční, jejíž součástí jsou dlážděné či kamenité povrchy, a dokonce vodní příkop.

Rakety na známých podvozcích

„Čím více náprav, tím snadněji projedeme. Každé kolo se vychyluje samostatně,“ vyzdvihuje Kamil Košťál přednosti osmi kol, a především unikátní tatrovácké konstrukce podvozku, která je jejím největším klenotem a hlavní konkurenční výhodou.

Ať už jsou kabiny či nástavby jakékoli, z vlastní výroby či dodané externími firmami, stojí na podobném základu. Příští rok to bude sto let, kdy jej uvedl v život legendární konstruktér Hans Ledwinka. Podvozek tvoří centrální nosná roura, k níž jsou všechna kola připevněna nezávisle.

Automobilka své produkty vyváží do více než padesáti zemí světa. Tím nejtvrdším nasazením ale v současnosti procházejí jen několik stovek kilometrů na východ.

„Nemám žádnou radost z konfliktu, to rozhodně ne, ale na druhou stranu cítím určitou satisfakci za práci, kterou tady děláme,“ odpovídá generální ředitel Pavel Lazar na otázku, s jakými pocity sleduje záběry vojenských tater ve službách ukrajinské armády.

Zatímco kabiny i nástavby armádních speciálů mohou být různé a mnohdy na nich logo Tatry chybí, typická konstrukce podvozku se nezapře.

„Považuju ho za naše rodinné stříbro. Poprvé byl použit na osobní Tatře 11 v roce 1923 a stále je to podvozek, který skýtá velké užitné vlastnosti i prostor pro další inovace,“ domnívá se šestapadesátiletý šéf automobilky, jejíž podíl vyrobených civilních a vojenských aut je přibližně stejný.

Loni činil dohromady 1268 vozů. Kromě toho působí v průmyslovém areálu samostatná společnost Tatra Defence Vehicle, která na zakázku vyrábí obrněná vozidla Pandur a Titus.

Spolupráce s ukrajinskou armádou je dlouhodobá. Pavla Lazara potěšilo, že při velké vojenské přehlídce, která se konala loni v Kyjevě k výročí 30 let nezávislosti země, jelo v popředí i několik českých vozů.

„V minulých letech jsme s naším ukrajinským partnerem připravili několik projektů na podvozky pro jejich speciální zbraňové systémy včetně těch, které nejspíš potopily křižník Moskva,“ přibližuje stopy, které Tatra zanechává na bojišti.

Výběrová řízení na vojenskou techniku se chystají měsíce i roky, takže je předčasné říct, jak se konflikt projeví v podnikání, ovšem poptávku po vojenských vozech to téměř jistě zvýší.

Pavel Lazar může prozradit, že co se týče zakázek pro českou armádu, jedná se o kontrakt na 209 valníkových vozidel, na nějž by mělo napřesrok navázat 80 hákových nakladačů pro převoz kontejnerů.

Poptává 500 zaměstnanců

Ještě před válkou na Ukrajině se Tatře podařilo ve spolupráci s nizozemskou firmou DAF uspět ve významné veřejné soutěži.

„V tomto roce začínáme plnit kontrakt na 876 logistických vozidel pro belgickou armádu. Předpokládám, že je dodáme během tří let. Letos jsme začali stavbou deseti prototypů, které v Belgii procházejí zkouškami. Společně s kontraktem pro německé civilní a vojenské hasiče to považuju za průlom, který nám otevře vrátka do armád zemí NATO,“ věří generální ředitel.

Do čela společnosti nastoupil v polovině roku 2019, kdy už měla za sebou šestiletou ozdravnou kúru, kterou jí dopřáli noví vlastníci.

Po dekádě úpadku, kdy si Tatru přehazovali zahraniční majitelé, ji v exekuční dražbě získaly české společnosti Czechoslovak Group Jaroslava Strnada a Promet Group Reného Matery.

Pavel Lazar dění sledoval zblízka, neboť před nástupem do Tatry řídil osm let společnost Tawesco, výrobce lisovacího nářadí, kovových výlisků a svařenců, která sídlí ve stejném areálu jako Tatra, bývala jednou z jejích divizí a v současnosti významným dodavatelem. Už od roku 2011 je navíc součástí Promet Group, tedy nynějšího spoluvlastníka Tatry.

Špatná finanční kondice automobilky hrozila jejím úplným krachem. Pavel Lazar se v pozici generálního ředitele Tawesca dokonce uchýlil k tomu, že tehdy už nevymahatelné pohledávky vůči Tatře řešil tím, že nakoupil asi dvacet jejích vozidel.

„Pohledávky jsem tím snížil asi o 60 milionů korun, umožnilo mi to Tatru asi na tři měsíce nadále podporovat, auta jsme navíc dokázali asi do dvou měsíců prodat,“ vzpomíná.

Společně s René Materou se pak shodli na tom, že má-li automobilka přežít, musí do ní Promet Group vstoupit. Zmrtvýchvstání, které nastalo, podle něj vůbec není silné slovo.

Dobré ekonomické výsledky posledních let i aktuální poptávka po vojenských vozech vedla k aktuální náborové kampani „Tatra hledá 500 zaměstnanců“.

Mezi nabízené benefity patří mimo jiné náborový příspěvek 40 000 Kč, který obdrží po dvou letech noví pracovníci na výrobních pozicích. Už nyní podnik dává práci zhruba 1300 lidem, dalších 600 pak zaměstnává dceřiná firma Tatra Metalurgie.

„Do Tatry nás lákali už na učilišti. Posílali nás sem na brigády, měli jsme možnost si přivydělat,“ svěřuje se třiadvacetiletý Jaroslav Šmigura, s nímž jsem se dal do řeči v montážní hale. Vyučil se karosářem, v automobilce pracuje dva roky.

„Mám to blízko z domu, nemusím vstávat brzy a je to Tatra, má to jméno,“ pochvaluje si kopřivnický rodák, jehož strýc a bratranec tu rovněž pracovali.

Všechno pozapínáte a jede to

V Kopřivnici, která má 21 000 obyvatel, je docela běžné, že v Tatře pracují celé rodiny napříč generacemi. Patriotismus tu funguje a průměrná délka zaměstnaneckého poměru činí úctyhodných patnáct let.

„Vyučil jsem se automechanikem v roce 1972 přímo pro Tatru a nastoupil jsem na montáž podvozků,“ říká už zasloužilý zaměstnanec, osmašedesátiletý Jan Hykel.

„Dělal tu brácha, ségra ještě dokonce na šestsettrojkách (osobní Tatra 603),“ dokládá věrnost firmě.

Během let zažil různé éry, různé majitele, stoupající i klesající prodej, ale když má vybrat tu nejlepší dobu, dlouho nepřemýšlí: „Myslím, že nejlepší je to teď.“

Generální ředitel Pavel Lazar se podle svých slov s tatrou poprvé potkal při výletu se základní školou do Kopřivnice a návštěvě muzea. S její technikou se poté blíže seznámil při praxi v oboru mechanik-opravář silničních motorových vozidel.

„Musím ale říct, že jsem chtěl opravovat osobní, ne nákladní vozidla.“

Kroky, které noví vlastníci podnikli pro oživení automobilky, doplňuje Pavel Lazar svým vlastním heslem, že tatra musí být předmětem touhy.

„Akcionáři se mi nejdřív smáli, že je to možné tak u ferrari, ale ne u užitkových vozidel. Teď už si to podle mě nemyslí. Když náš vůz předvedeme komukoli, tak získá přesvědčení, že je v něčem výjimečný,“ domnívá se.

Pokud pomineme velké, především vojenské či hasičské zakázky, pak jsou doménou firmy „kusovky“, auta na míru pro specifické požadavky zákazníků.

Unikátním kouskem na přání byl například přes 25 metrů dlouhý, v historii firmy vůbec nejdelší vůz pro převoz závitových tyčí, jenž od loňska slouží v hutnické firmě Liberty Ostrava.

Podle marketingového ředitele Kamila Košťála se auta z Kopřivnice nejlépe osvědčí v dolech, lomech nebo třeba při těžbě dřeva. „Pokud zakládáte stavbu, dálnici, developerský projekt a nemáte tam cestu, je tatra v tu chvíli vynikající. Pokud už jste stavbu rozjeli a cestu uválcovali, tak už naše auto nepotřebujete,“ podotýká zástupce firmy, která dvě třetiny produkce vyváží za hranice.

„V některých zemích ji ještě moc neznají a musejí nejdřív pochopit, co dovede,“ říká jedenapadesátiletý Zbyněk Řeha, zástupce vedoucího diagnostiky. Nedávno se vrátil z bosenského Sarajeva, kde byl na předváděčce dvou náklaďáků pro lesníky.

„Asi hodinu a půl jsme šli pěšky do kopce a oni nám ukazovali, kde by se mělo druhý den jezdit. Říkal jsem si, že to nic není, jen sem tam bláto. Druhý den ale z kopce pustili vodu, všechno bylo mazlavé a oni si možná mysleli, že to nevyjedeme,“ líčí zkušený pracovník, jenž s tatrovkami procestoval svět.

„Když jsem viděl konkurenční auto, jak to vyjelo, řekl jsem si, že to zvládnu taky. Korbu jsem měl naloženou hlínou a ještě mě schválně zastavili v polovině kopce, jestli se na tom blátě rozjedu, nebo ne.“

A jak to dopadlo? „Tož pozapínal jsem všechno, co tatra má, a jelo to,“ s úsměvem popisuje zaměstnanec, jenž se nijak neliší od spousty jiných v tom, že pochází přímo z Kopřivnice a v Tatře pracuje už od vyučení. Tak jako jeho děda, otec, matka, syn i dcera.

Zdroj: www.novinky.cz
Foto: Jiří Jurečka

Konec října ve znamení změn: Hodina spánku navíc, zavřené obchody a nečekaně dlouhé volno

Konec října každoročně přináší zvláštní atmosféru – podzim se definitivně hlásí o slovo, dny se krátí a kalendář chystá hned několik změn najednou. Poslední říjnový týden bude letos obzvlášť pestrý: čeká nás návrat ke standardnímu času, státní svátek uprostřed týdne i podzimní prázdniny. Na co všechno se připravit, kde bez problémů nakoupíte a jak si dny volna užít na maximum?

1. Změna času: Hodina spánku k dobru, ale dřívější tma ⏰

V noci ze soboty 24. října na neděli 25. října nastává konec letního času. Přesně ve 3:00 ráno se ručičky hodin posunou zpět na 2:00.

Dobrá zpráva: V neděli si pospíme o hodinu déle. Tělo sice přechod na zimní (astronomický standardní) čas snáší obvykle lépe než jarní posun, i tak ale může vnitřním hodinám pár dní trvat, než si zvyknou.
Daň za ranní světlo: Ráno bude sice dříve světlo, odpoledne se však začne stmívat citelně dřív. Tento trend potrvá až do zimního slunovratu (21. prosince), kdy se den začne opět pomalu prodlužovat.

2. Středeční státní svátek (28. října): Pozor na velké obchody 🛒

Uprostřed následujícího týdne nás čeká významný den naší historie – Den vzniku samostatného československého státu. Letos vychází přímo na středu 28. října.

Pokud plánujete rodinné nákupy, vyplatí se udělat si zásoby předem. Podle zákona o prodejní době musí mít velké obchody s plochou nad 200 m² zavřeno.

Kde bez problému nakoupíte? Zákon pamatuje na výjimky, takže v nouzi pořídíte základní věci na těchto místech:

menší prodejny potravin a večerky s plochou do 200 m²,
čerpací stanice s doplňkovým prodejem,
lékárny (včetně pohotovostí),
obchody na nádražích a letištích,
prodejny ve zdravotnických zařízeních.

3. Podzimní prázdniny a ředitelská volna: Kdo má pré? 🎒

Na středeční státní svátek plynule navazují oficiální dvoudenní podzimní prázdniny, které připadají na čtvrtek 29. a pátek 30. října. Školáci se tak do lavic nevrátí minimálně do dalšího pondělí.

Mnoho základních a středních škol navíc využívá situace a vyhlašuje ředitelské volno na pondělí 26. a úterý 27. října. Pokud to platí i pro školu vašich dětí, rýsuje se před vámi celých devět dní souvislého volna (od soboty 24. října do neděle 1. listopadu). Zda má volno i vaše škola, si ale raději ověřte přímo v jejím rozvrhu či na webu.

Shrnutí: Jak z konce října vytěžit co nejvíce? 🍂

Přenastavte si mechanické hodiny a budíky v sobotu večer před spaním (většina chytrých telefonů a počítačů se postará sama).
Nákupy na sváteční oběd vyřešte v pondělí nebo v úterý, ať ve středu nestojíte před zavřenými dveřmi supermarketu.
Naplánujte si podzimní výlet: Pokud máte možnost vzít si v práci dva dny dovolené, můžete získat skvělý týdenní odpočinek na chalupě, v lázních nebo na podzimních horách.

Líbil se vám článek? Nezapomeňte jej sdílet s přáteli, ať na změnu času ani zavřené obchody nezapomenou!

Ředitelství silnic a dálnic otevřelo Palačovskou spojku a nový úsek D48

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) otevřelo 5,2 kilometru dlouhou Palačovskou spojku a navazující téměř čtyřkilometrovou část dálnice D48 mezi Palačovem a Dubem. Jde o stavby ve Zlínském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Práce za 2,4 miliardy Kč bez DPH trvaly tři a čtvrt roku.

„Dokončená Palačovská spojka je jednou z klíčových dopravních staveb pro Moravskoslezský a Zlínský kraj. Přináší 5,2 kilometru nové čtyřpruhové silnice mezi Lešnou a Palačovem a téměř 3,7 kilometru modernizované dálnice D48. Významně zlepší napojení Valašska na dálniční síť a zrychlí cestování mezi regiony. Zároveň odvede část tranzitní dopravy ze stávající silnice přes Hranice a Teplice nad Bečvou. Pro místní obyvatele to znamená méně hluku a bezpečnější prostředí, pro firmy lepší dopravní dostupnost. Jde o investici, která podpoří hospodářský rozvoj celého regionu,“ říká ministr dopravy Ivan Bednárik.

Palačovská spojka začíná v Lešné za mimoúrovňovou křižovatkou (MÚK), kde navazuje na stavbu I/35 Valašské Meziříčí–Lešná. Dál vede kolem Poruby k silnici I/48, končí napojením na I/48 u nové MÚK Palačov, jejíž větve jsou 4,1 kilometru dlouhé. Nová silnice mezi obcemi Lešná a Palačov nahradí trasu z Hranic do Valašského Meziříčí. Řidiči se tak vyhnou průjezdu obcemi. Součástí stavby je 3,7 kilometru dlouhý nový úsek dálnice D48 mezi Palačovem a Dubem, vznikl přestavbou I/48. Po polovině tohoto úseku se jezdí od letošního dubna. K údržbě D48, z níž ŘSD už staví její poslední chybějící část od Šenova k Rybí v Moravskoslezském kraji, bude sloužit Středisko správy a údržby dálnic Poruba. Fungovat začne příští rok na jaře. Palačovská spojka s novou částí D48 zahrnuje rovněž 16 mostů, protihlukové stěny i odvodňovací systém dálnice. Kvůli přírodní rezervaci Choryňský mokřad jsou na trase bariéry, jež mají bránit střetům ptáků s auty.

„Palačovská spojka je na pomezí tří krajů a má pro ně velký význam. Například řidiči z Moravskoslezského kraje budou moci vynechat silnici I/57, která vede z Nového Jičína do Valašského Meziříčí. Ta by pak neměla být tak frekventovaná, ani není stavěná na dnešní intenzivní dopravu, vede přes obce a celým Novým Jičínem, což je nepříjemné pro obyvatele i řidiče. Lidem z Valašska se zrychlí cesta k D1 a napojení na aglomerace, jako jsou Olomouc, Ostrava či Brno. Na celé stavbě položili dělníci asi 100 000 tun asfaltu a použili 40 000 metrů krychlových betonu. Zhotovitel se musel vypořádat i s nečekanými úpravami harmonogramu, jako byla oproti předpokladu odlišná poloha původní kanalizace nebo vysokotlakého plynového potrubí. Také byly nutné rozsáhlé sanace zvodnělého podloží,“ řekl generální ředitel ŘSD Radek Mátl.

Jako jednu ze souvisejících staveb chystá ŘSD obchvat Valašského Meziříčí. Je vydané územní rozhodnutí a ŘSD počítá s tím, že příští rok požádá o stavební povolení a začne vykupovat pozemky.

I/35 Lešná – Palačov

Hlavní trasa:

délka novostavby silnice I/35 Lešná–Palačov: 5200 m

délka D48 Dub–Palačov: 3695 m

protihlukové stěny a valy: 3, celková délka 1052 m

zhotovitel: COLAS CZ, Colas Hungária Zrt, FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby a.s.

cena stavby dle smlouvy: 2 184 076 205 Kč bez DPH

cena po valorizaci: cca 2,45 miliardy Kč bez DPH *

zahájení realizace: 6/2023

zprovoznění: 10/2026

délka stavby do zprovoznění: 40 měsíců

* včetně změn během výstavby, stav k říjnu 2026

Ředitelství silnic a dálnic aktuálně realizuje celkem 259,1 kilometru nových staveb. Jedná se o 154,7 km dálnic a 104,4 km silnic I. třídy.

Ve výběrovém řízení se nachází dalších 81,2 km dálnic a silnic I. třídy.

Kompletní přehled všech připravovaných i realizovaných staveb naleznete v interaktivní mapě na webu www.rsd.cz.

Václav Koblenc

Oddělení regionální a celostátní komunikace

Vedoucí oddělení

👨‍🍳Kde se v Příboře tento týden dobře najíst? 🍽️

Odstávka pitné vody 03.11.2026 - ulice 9. května, Kubínova Příbor

SmVaK informuje o odstávce pitné vody z důvodu plánované opravy, a to 03.11.2026 od 8 do 14 hodin na ul. 9. května a Kubínova.

Slavnostní zprovoznění stavby silnice I/35 Lešná – Palačov

Dobrý den,

dovolujeme si Vás srdečně pozvat na slavnostní zprovoznění stavby silnice I/35 Lešná – Palačov.

Setkání se uskuteční ve středu 21. 10. 2026 od 13:30 hodin.

Akce se bude konat na nově vybudované silnici I/35 v blízkosti obce Lešná, viz mapka v pozvánce.

Těšíme se na setkání s Vámi.

S pozdravem

Mgr. Nina Ledvinová

Oddělení podpory komunikace a akcí pro veřejnost

Vedoucí oddělení

Slavnostní zprovoznění stavby silnice I/35 Lešná – Palačov

Kazachstán – Bod nula: cestovatelská přednáška Rudolfa Korčáka

Kulturní festival Maglajs zve na cestovatelskou přednášku Kazachstán – Bod nula s Rudolfem Korčákem. Čekají vás cesta, příběhy a svoboda.

Kdy: pátek 23. 10. 2026 v 18:00 Kde: Kulturní dům Příbor Vstup: zdarma

Přijďte se nechat unést na cestu do Kazachstánu.

O Kazachstánu

Kazachstán je devátá největší země světa a rozlohou největší vnitrozemský stát. Většinu území tvoří step, polopouště a pouště, na jihovýchodě se zvedají hory Ťan-šanu a Altaje. Žije tu jen kolem 20 milionů lidí, takže zůstávají obrovské prostory skoro bez osídlení.

Země je zvláštní směsicí kultur: kočovnická tradice Kazachů se tu potkává se sovětským dědictvím, kosmodromem Bajkonur i moderními městy jako Astana a Almaty. Cestovatele láká divokou přírodou, kaňony, horskými jezery i pohostinností místních lidí.