Zatímco na Západě měli bohatí zájemci v 80. letech k dispozici celou řadu luxusních modelů, v Československu měli leda tak smůlu. Pomalá výroba rozhodla o tom, že Tatrou 613 budou jezdit jen komunističtí vyvolení. I proto se z ní po revoluci stalo nechtěné dítě a také proto její spletitý příběh nenašel dobrého konce.
Každý dobře ví, nebo to alespoň tak nějak tuší, že osmdesátá léta měla v kategorii luxusních automobilů hodně co nabídnout. Nebyl to například jen Mercedes třídy S, Jaguar XJ nebo Maserati Quattroporte, ale také Bentley Mulsanne, první generace BMW řady 7 (E23), Alfa Romeo 6 nebo třeba Peugeot 604. Tuzemská produkce měla v té době jasnou jedničku v podobě Tatry 613. Jenže tento ikonický model z dob socialismu provázela smůla už od samého počátku. Přestože lidé z kopřivnické automobilky v čele s hlavním konstruktérem Milanem Galim odvedli skvělou práci a koncem let šedesátých byl díky nim připraven konkurenceschopný produkt, všemožné průtahy a nesmyslná rozhodnutí z vyšších míst odsoudily nástupce T 603 k zániku a s ním nakonec pohřbily také produkci osobních vozů této automobilky jako takovou.
Nechtěné dítě
Tatra 613 byla zamýšlena jako reprezentativní automobil. Byl to také první kopřivnický model, o jehož design se postaral externí dodavatel. Konkrétně italské studio Vignale (i když na designu chvíli paralelně pracovali také českoslovenští autoři), které stvořilo elegantní karoserii připomínající čtyřdveřové kupé. Dnes tolik moderní záležitost u nás jezdila už v dobách dávno minulých. První prototyp byl na světě v roce 1969, jenže výroba se naplno rozjela až v roce 1975.
