Všichni znají Tatru 603, také Tatra 613 rozhodně není neznámým pojmem. Už daleko méně je v povědomí široké veřejnosti typ 623, který svého času kopřivnická automobilka rovněž nabízela. Ve skutečnosti se ale nejedná o nástupce manažerského sedanu 613, nýbrž o speciální verzi tohoto vozu.
Interiér Tatry 623 rozhodně neoplýval luxusem, právě naopak. Byl plně podřízen tomu, aby se za pomocí tohoto vozu a jeho speciálního vybavení mohly zachraňovat lidské životy. A to nejen závodníků během různých sportovních podniků, ale také naprosto běžných obyvatel Československa.
Tatru 623 si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.Od roku 1983 totiž bývaly k vidění na dálnici D1, kde byly připraveny poskytnout rychlou pomoc při páteční i nedělní dopravní špičce.
Vozy byly stavěny pro specializovaný tým Narex Praha, jehož vůdčí osobností byl Cyril Svoboda. V Tatře Kopřivnice na základě jeho požadavků připravili dokumentaci, díky níž speciály získaly schválení do provozu s označením Tatra 623.
Je přitom zajímavé, že tyto vozidla nevznikaly ve výrobním závodě Tatry v Přiboru z nových karosérií, ale jednalo se o úpravy ojetých exemplářů. Převážně pocházely z vozového parku ministerstva vnitra, z něhož musely být po ujetí předem stanoveného počtu kilometrů vyřazeny.
Přestavby měly na starosti podniky Narex, Kovoslužba Tatra, případně některá servisní centra značky Tatra.
Narex postupně získal celou flotilu těchto vozů, další využívaly různé hasičské útvary. I pro jejich účely se totiž hodila speciální výbava tohoto vozu. Zahrnovala například hydraulické nůžky, speciální roztahovací soupravu, sadu přenosných hasicích přístrojů, dávkovací hasicí dělo s desetimetrovou hadicí, radiostanici a výstražné majáky.
Nástupcem měla být Supertatra
Pravděpodobně nejslavnější érou Narex týmu se stalo jeho působení v roli oficiálních záchranářů během Velké ceny Maďarska vozů formule 1. Ta se jela v tomto tehdy ještě socialistickém státě poprvé v létě roku 1986. A v žádné zemi tehdejšího socialistického tábora nebyl pro účely rychlého záchranářského vozidla vhodnější typ vozu než osmiválcová Tatra 613.
Byť výkon jejího agregátu 166 koní (a ani maximální rychlost sériového provedení 190 kilometrů) nebyl rozhodně úplně dostačující. Také proto Tatry sice byly přítomné na okruhu pro případné zásahy, ale v zaváděcím kole jezdily před burácejícími monoposty F1 modely Porsche.
Ještě pomalejší byla logicky Tatra 624, což nebylo nic jiného, než další Tatra 613 se zvýšenou střechou. To proto, aby mohla být využívána jako vůz rychlé lékařské pomoci.
Z toho důvodu se také záhy konstruktéři v Tatře začali zabývat vývojem vozu, který by zvládal alespoň rychlost 250 kilometrů v hodině. Dospěli k tomu díky odlehčení karosérie hliníkovými panely, náhradou skel v oknech plasty a úpravami motoru. Ten měl poté větší objem válců a výkon stoupl na tři sta koňských sil. Tato verze dostala označení 623 R, přičemž písmeno na konci bylo prostou zkratkou slova rychlá.
Další evolucí záchranářského vozidla Narex týmu měla být (a to se téměř neví), Tatra MTX V8 designéra Václava Krále. Ta už by klidně mohla ono Porsche v zahřívacím kole vystřídat. Počítalo se pro ni s oním upraveným silným motorem z Tatry 623 R.
Jenže, vývoj probíhal na samém konci osmdesátých let a nakonec vyšuměl tak trošku do ztracena.
V devadesátých letech pak Tatry 623 získaly jiné barvy (ty, které mají na titulním snímku vozu z Muzea Tatra v Kopřivnici) a byly včleněny do organizace ABA. Následně byly nahrazeny jinými typy vozů.
Zdroj: www.tipcars.com
