Město Příbor Vás srdečně zve na módní přehlídku, která se koná 16.4.2026 v 18:00 v Kulturním domě Příbor. Vstupenky k dostání v TIC Příbor nebo online.
Moderní a populární Tatra 57, nástupce lidového modelu 12, se poprvé představila v roce 1931 na pražském autosalonu, výroba běžela od března následujícího roku. Licenčně se vyráběla i u rakouské společnosti Austro-Tatra, kde vzniklo celkem 300 aut. Hlavní podíl na jejím vzniku mají konstruktéři Erich Überlacker a Erich Ledwinka (syn známějšího Hanse Ledwinky). Tvarově ale auto na předchůdce navazovalo.
Prodejní úspěch sázel hlavně na přijatelnou cenu od 25 po 30 tisíc korun. Ta byla nižší než u ostatních československých aut, což bylo v období hospodářské krize velmi důležité. Konkurenci mohla být Praga Piccolo se slabším motorem. V roce 1933 tvořila výroba typu 57 celkem 90 % všech vyrobených Tater. Nejčastěji k zákazníkům mířil dvoudveřový sedan, ale nabízel se i polokabriolet, dodávka a kombík, existovala i možnost nechat si auto karosovat u Sodomky (i k dodanému holému šasi jste ale od Tatry dostali kapotu s blatníky).
První typ se vyráběl do roku 1935 a vzniklo 5 997 aut. To už se dávno vžila přezdívka Hadimrška podle slavné komedie s Vlastou Burianem a toto jméno začala oficiálně v propagačních materiálech používat i sama automobilka. S filmem přitom nemělo auto nic společného, akorát šlo na trh ve stejnou dobu jako známá komedie do kin.
Modernizovaná verze
Pražský autosalon byl v říjnu 1935 dějištěm premiéry Tatry 57 A, kterou vidíte na fotkách. Tedy původně ji Tatra označovala jen jako „Novou Tatru 57“, označení 57 A auto získalo až po další modernizaci a uvedení typu 57 B. V tomto případě jde o automobil z roku 1938. Její karoserie byla modernizována a více se podobala větší Tatře 75, pořád to jsou ale typická třicátá léta. Stále ale měla oplechovanou dřevěnou kostru. Novinkou byla tvrzená skla, čelní bylo jednodílné. Elektrická soustava je stále šestivoltová.
Dovnitř se dostanete přes opačně otevíratelné dveře a nášlapné prahy, jak bylo tehdy normální. Nastupování je ale díky tomu vlastně snazší. Jde o dvoudveřovou variantu, což pak trochu komplikuje nastupování dozadu. Sedadla tvoří ocelový trubkový rám, ale přesto jsou docela pohodlná. Na potah zvolila automobilka umělou kůži. A vzhledem k datu výroby má Tatra ještě pravostranné řízení. Přístup do zavazadlového prostoru je možný jen zevnitř sklopením zadních opěradel.
Tradiční tatrovácká koncepce
V kompletně otevíratelné přední části je vzduchem chlazený čtyřválcový boxer OHV o objemu 1 155 cm3 s karburátorem Zenith 30T, který nabízí 20 koní (15 kW) v 3 500 otáčkách. Pohání samozřejmě zadní kola. K motoru je připojená čtyřstupňová převodovka se suchou spojkou a řazení jde docela ztuha. Maximální rychlost je 90 km/h. Jednalo se o poslední typ vzduchem chlazeného čtyřválce boxer, který Tatra vyráběla. A vyráběla jej i po konci produkce typu 57 jako pohon svých jeřábů na nákladních podvozcích 111 a 138. Tady se startuje levou nohou, která jej mačká, a pravá k tomu musí správně přidávat plyn.
Maximální rychlost je lehce přes 80 km/h. Tatra má navíc slušnou světlou výšku 210 milimetrů a šestnáctipalcová kola, takže lehčí terén většinou nebude překážkou. Je to fajn, protože s exemplářem od Veteránů na Truc jedeme fotit na nedalekou louku. Ze stejného důvodu je ale Hadimrška nesmírně komfortní. Díky přepracovanému chlazení s ventilátorem před motorem a kanálovým rozvodem kolem válců je Tatra schopná i jízdy krokem, aniž by se přehřívala.
Proč je vlastně tak pohodlná?
Tatra váží 930 kilogramů (z toho 410 kilogramů připadá na podvozek) a spoléhá na tradiční koncepci páteřového rámu s centrální nosnou rourou a výkyvných polonáprav, kterou měl i předchůdce. Karoserie je na dvou příčných nosnících. Přední kola mají nové nezávisle zavěšení – dvojici nad sebou zavěšených příčných půleliptických listových per a kapalinové tlumiče. Na zadní nápravě je napříč jedno půleliptické listové pero. Proto se přes jakékoliv nerovnosti Tatra jen tak příjemně přehoupne.
Řízení je hřebenové a velmi komunikativní, přesto bude dnešním rozmlsaným řidičům připadat složité a náročné. Musíte se zkrátka soustředit, protože nechcete staré Tatrovce ublížit ani přepínáním, ani podtáčením. Pedálu plynu se prostě nesmíte bát. Za šestnáctipalcovými koly jsou bubnové brzdy. Nádrž na přepážce mezi motorem a kabinou pojme 35 litrů paliva. To se do karburátoru dostává samospádem a spotřeba se průměrně pohybuje kolem deseti litrů. Stav paliva v nádrži se měří dřevěnou měrkou, kterou do ní ponořujete. Ale co, podobný systém měl Trabant až do konce osmdesátých let.
Populární Hadimrška přečkala válku (mezi roky 1942 až 1946 byla ovšem výroba přerušena a vznikala vojenská verze 57 K) a vydržela ve výrobě do roku 1948. Do té doby stihli v Kopřivnici vyrobit 26 985 aut a šlo o jedno z nejrozšířenějších aut v Československu, které v běžném provozu běžně jezdilo až do sedmdesátých let. Z tohoto počtu pak 8 019 aut připadalo na typ 57 A, který byl v roce 1938 nahrazen typem 57 B s řízením vlevo a většinou dvěma páry dveří. Ten byla ale poslední lidovou Tatrou, pak už automobilka směla vyrábět jen limuzíny a nákladní auta. Dokonce i Čína si v roce 1937 objednala 40 otevřených vojenských aut pro svou armádu. K masovému rozšíření přispívala i velká spolehlivost a jednoduchá údržba. Proto jich je dost k mání, třeba tato se nedávno prodala za 380 tisíc korun. A nelze se divit, že se stále někomu líbí. Tento typ se dá považovat za jeden z nejdůležitějších pro celou automobilku.
Zdroj: www.garaz.cz
