Spodní prádlo z rostliny, která na dotek pálí? Příborské muzeum na nevšední výstavě přibližuje roli kopřivy v dějinách lidstva.Je jednou z nejobyčejnějších rostlin, na kterou lze narazit prakticky na každém kroku. Každý ví, jak její dotek pálí, někteří znají chuť čaje, který se z kopřivy vaří. Ale málokdo tuší, že tato rostlina doprovází lidstvo už nejméně pět tisíc let a dlouho patřila k důležitým surovinám pro výrobu vláken a tkanin.

Dopodrobna s využitím kopřiv seznamuje nevšední výstava, která je až do května příštího roku k vidění v příborském muzeu. O vzniku expozice i o tom, co na ní lze vidět, jsme si povídali s autorem výstavy Václavem Michaličkou.

Kopřiva je poměrně obyčejná rostlina, jako téma pro výstavu ale celkem nevšední. Jak se nápad na ni zrodil?
Na příborské pobočce Muzea Novojičínska se dlouhodobě věnujeme výzkumu tradičních rukodělných technologií zpracování přírodních materiálů. K výstavě nás inspirovaly objevy v muzejních sbírkách a také pohádka H. Ch. Andersena Divoké labutě, ve které dívka zhotovuje košile z kopřiv, aby vysvobodila své zakleté bratry.

Co všechno se lidé o využití kopřivy a jejím místě v lidské kultuře dozví?
Kopřiva je představena jako textilní surovina, kdy se kopřivová vlákna zpracovávala od pravěku až do 20. století. Seznámí se s artefakty, které se podařilo po tříletém výzkumu objevit v českých a slovenských muzeích, a také s podrobným postupem získávání a zpracovávání vlákna.

Do jaké doby spadají první doklady o využití kopřiv lidmi? A jak se využívání kopřiv měnilo v průběhu dějin?
První doklady spadají do období před 5 000 lety. Kdy známý muž z ledovce Ötzi měl u sebe šípy, jejichž letky byly přivázané kopřivovou nití. Další nálezy pochází z doby bronzové, a to zejména z Dánska. Na našem území byl nejstarší kopřivový textil nalezen na lokalitě Břeclav-Pohansko z velkomoravského období. Kopřivy našly své uplatnění ve středověku i mnohem později, ale posledního velkého využití došly za první světové války, kdy bylo potřeba nahradit katastrofální nedostatek bavlny.

Jaké zajímavé věci a exponáty lidé na výstavě uvidí?
Výstava prezentuje jak archeologické nálezy, tak autentické sbírkové předměty z kopřivového vlákna, jako jsou například kopřivové paličkované krajky z 18. století, dvě stě let staré sukně a kalhoty s kopřivovým vláknem, sto let staré kopřivové pytle či spodní prádlo z kopřivového vlákna z období první světové války. Výstava je také doplněna rekonstrukcemi, které vznikaly během dvou let v příborském muzeu. A tak je na výstavě k vidění mimo jiné i košile zhotovená pouze z kopřivových nití, na kterou bylo použito více než 2 000 kopřiv.

Košili jste vyráběli sami. Jak dlouho trvalo, než jste se naučili vyrábět oděvy z kopřivových vláken? A jak dlouho trvala výroba samotné košile, kterou zmiňujete?
Tak trvalo nám to necelé tři roky a na samotné košili jsme pracovali něco přes dva roky. Nicméně nyní bychom ji měli hotovou nepoměrně mnohem rychleji, neboť jsme se to na ní postupně učili. Samotná košile nám možná mohla zabrat ve třech i 700 hodin, ale odhad může být nepřesný, možná je to mnohem více – s kolegyněmi jsme se v odhadu opravdu hodně rozcházeli. Část času jsme na košili pracovali v naší experimentální dílně zaměřené na tradiční technologie, která v rámci muzea již několik let úspěšně funguje a pomalu se rozvíjí, a větším dílem na to padl náš volný čas. Neboť se objevování zapomenutých postupů zpracování kopřivového vlákna stalo mimo jiné i naším velkým koníčkem.

Zkoušel jste vy nebo někdo další z tvůrců výstavy, jak se oděvy z kopřivových vláken nosí? Jsou příjemné na tělo?
Kolegyně Petra Vidomusová košili zkoušela a také se v ní několik lidí pro potřeby výstavy a další prezentace fotilo. Materiál je to vcelku příjemný a záleží na kvalitě zpracování vlákna. Já i mé dvě kolegyně nosíme náramek z jemné kopřivové látky a ten v podstatě není na těle nijak cítit. Dá se to přirovnat ke lnu, ale kopřivový materiál není tak chladivý a mnohem rychleji schne.

Pokud vím, při přípravě expozice o kopřivách jste spolupracovali s řadou dalších muzeí či institucí. Proč a jak tato spolupráce probíhala?
Kopřivových předmětů se zachovalo minimum a také mnohé nebyly identifikovány. Proto jsme oslovili téměř všechna muzea na území České republiky a mnoho muzeí na Slovensku, abychom jich objevili co největší množství. Také jsme museli spolupracovat s řadou specialistů, kteří nám pomohli vlákno identifikovat. Významná byla také spolupráce s archeology a etnology z Akademie věd a univerzitních pracovišť.

Co vás osobně při přípravě výstavy nejvíce zaujalo?
Pro nás, kromě mne se na výstavě podílely také Petra Vidomusová a Monika Chromečková, byla nejzásadnější samotná rekonstrukce zpracování kopřivového vlákna. Jelikož je tato technologie prakticky zapomenuta, museli jsme konzultovat s mnoha odborníky z České republiky a především ze zahraničí, což přineslo řadu zajímavých poznatků a zkušeností.

Více k celé výstavě najdete na stránkách https://www.pribor.cz/cz/kalendar-akci/?plugin_action=detail&id=3088

Zdroj: www.idnes.cz

Od 25.11.2016 17:50 do 19:55; v ulici Místecká v obci Příbor okres Nový Jičín; ul. Místecká v Příboře.; nehoda; probíhá vyšetřování nehody, nebezpečí; sražený chodec, se zraněním.

Cesta je již plně průjezdná.

Jmelí podle křesťanské tradice přináší štěstí a splněná přání. Symbol Vánoc, který má i léčivé účinky, je ale také obávaným parazitem, který už napadl v Moravskoslezském kraji desetitisíce stromů.

„Jmelí se daří dobře, bohužel. Vyskytuje se v celém kraji s výjimkou Rýmařovska a severní části Bruntálska. Nejvíc ho je na solitérních stromech v krajině, v alejích nebo sadech. V lese jen omezeně na okrajích. Z krajiny prostupuje do měst. Také v Ostravě se dostává od okrajů do sídlištní a parkové zeleně,“ přiblížila dendroložka z Agentury ochrany přírody a krajiny Eva Mračanská.

„Víme, že jej roznášejí bobuložraví ptáci, ale proč více na Moravě a jen velmi okrajově v Čechách, to je zatím záhadou,“ podotkla.

Jmelí odebírá stromům důležité minerální látky, bez nichž usychají. Dřeviny se pak často musí nechat pokácet, jako je tomu třeba v Příboře.

„Alej u starého hřbitova se nám už nepodařilo zachránit. Jmelí vysálo deset mohutných lip, které teď budeme muset nechat vykácet. Chceme to stihnout ještě do konce roku, abychom na jaře mohli vysadit nové stromky,“ uvedla Andrea Nováková z odboru rozvoje města, které ročně do ošetření stromů proti parazitům investuje desítky tisíc korun.

Jmelí se musí totiž odborně vyřezávat. „Ze zkušeností víme, že účinná je jen tato metoda, například chemické postřiky vůbec nepomohly,“ zmínila mluvčí opavského magistrátu Lada Dobrovolná.

Nestačí ani jmelí trhat nebo vylamovat. „Z pohruživých kořínků, takzvaných haustórií, pak vyroste ještě větší počet nových keříčků jmelí. Často pak ze stromů zbudou jen kostry s krátkými pahýly místo větví,“ doplnila dendroložka.

V Odrách trpí lípy, jabloně i javory

Krajský úřad před několika týdny vydal jakýsi manuál pro majitele napadených stromů, kde je popsáno, jak stromy nechat ošetřit, popřípadě kdy už přistoupit ke kácení. „Nechali jsme prořezat několik napadených lip u fotbalového hřiště. Snad to pomůže,“ doufá starostka Zbyslavic Regina Vřeská.

Dlouhodobý problém s přemnoženým jmelím řeší i v Odrách.

„Místní dřeviny decimuje už přes 15 let. Jedná se o tisíce napadených stromů. Nejvíce jsou postiženy lípy, jabloně, javory, a topoly. Jedna z teorií vyslovuje možnou souvislost mezi výskytem jmelí a zhoršenou kvalitou ovzduší. Stromy jsou tak dlouhodobě oslabeny a k parazitům náchylnější,“ potvrdil referent ochrany přírody a krajiny městského úřadu Odry Petr Lelek.

I zde tak musí často napadené stromy pokácet. „Jedná se zejména o ty kolem vodních toků,“ přiblížil Lelek.

Že jmelí není problémem v celém Česku, dokládá předvánoční zájem jeho sběračů z různých konců země.

„Zrovna minulý týden jsme vydávali vyjádření s pravidly pro sběr jmelí sběračům z Karlových Varů i z Pardubic. U nich jmelí neroste. Sběrače poučujeme, jak jmelí sbírat, aby nedocházelo k poškozování stromů a aby se nemnožilo. Pokud je sběr prováděn ohleduplně, vlastníci napadených stromů tuto pomoc vítají,“ uzavřel Lelek.

Zdroj: www.idnes.cz

Neonovou postavu Emila Zátopka, která zdobila český olympijský dům v Riu, si již brzy budou moci prohlédnout obyvatelé a návštěvníci Kopřivnice. Radnice v současné době hledá pro siluetu slavného kopřivnického rodáka vhodné umístění.

Neonovou postavu běžícího Zátopka, která měří cca čtyři metry a do města automobilů by měla dorazit během příštího týdne, získala Kopřivnice od olympijského výboru. „Když hledal Český olympijský výbor využití pro zmíněnou siluetu z Ria, napadlo jeho členy rodiště Emila Zátopka. Sportovní ředitel výboru Martin Doktor nás vzápětí s touto nabídkou kontaktoval a my jsme ji s velkou radostí přijali,“ okomentoval skutečnost, jak se svítící Zátopek z olympijského domu v Brazílii dostal do Kopřivnice, starosta města Miroslav Kopečný.

S barevně svítící siluetou získalo město také několik bannerů. V současné době radnice řeší, kam Zátopka umístí. Vybrat vhodné místo nebude kvůli klimatickým podmínkám úplně jednoduché. „Oslovili jsme městského architekta, aby poté, co postava dorazí do Kopřivnice, zjistil, co vše bude k jejímu umístění a bezproblémovému fungování nutné zajistit,“ uvedl starosta Kopečný s tím, že zatím se jako nejvhodnější místo k instalaci jeví budova Technického muzea Tatra Kopřivnice, kde mají Emil a Dana Zátopkovi svou vlastní expozici.

Zdroj: www.koprivnice.cz

Nová pravidelná linka z mezinárodního letiště Leoše Janáčka v Mošnově do italského Bergama, které leží nedaleko Milána, zahajuje v neděli 30. října ve 21.15 hodin, svůj provoz.

Pravidelné letecké spojení bude dvakrát týdně - ve čtvrtek a v neděli - provozovat letecká společnost Ryanair na strojích typu Boeing 737-800.

Doba letu do Itálie je přibližně hodinu a půl a cena letenek začíná už na necelých třech stech korunách. Letenky se kupují přímo na stránkách dopravce, od letošního roku už jsou stránky i v češtině.

"Z Milána v neděli odstartuje letadlo vždy v 19.20, v Ostravě přistane ve 20.50. O 25 minut později bude startovat let na opačné trase. Čtvrteční linka bude z italské metropole odlétat ve 12.30, do Ostravy přiletí ve 14. hodin. Zpět do Milána odletí ve 14.25," uvedla mluvčí letiště Michaela Kubešová.

Boeingy 737-800 létají také na trase Ostrava-Londýn. Dnešním dnem dojde rovněž k navýšení počtu letů na této lince. Po dobu zimního letového řádu bude pravidelná linka Ostrava-Londýn lítat čtyřikrát týdne, a to v úterý, čtvrtek, sobotu a neděli.

„Jsme rádi, že se podařilo otevřít další leteckou linku s tímto nízkonákladovým dopravcem. Vzájemná spolupráce se osvědčila. Za dobu provozu pravidelné linky do Londýna jsme odbavili na této lince téměř 180 tisíc odlétajících i přilétajících cestujících," řekl generální ředitel ostravského letiště Pavel Schneider.

„Provoz linky Ostrava-Londýn byl zahájen v červnu 2013 a naplněnost letadel na jednotlivých letech je téměř 90 procent. Doufáme, že linka do Itálie bude stejné úspěšná," dodal ještě Schneider.

Kromě Londýna a nově i Milána létají pravidelné linky z Ostravy také do Dubaje, Prahy, Paříže a Düsseldorfu. K tomu přibývají pravidelné sezonní charterové lety do přímořských destinací. Moravskoslezský kraj hledá provozovatele dalších dvou linek do Helsinek a Amsterodamu. Loni ostravské letiště přepravilo 308.933 cestujících, o čtyři procenta víc než v roce 2014.
Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/ostrava-mosnov-milano-nova-pravidelna-linka-do-italie-20161030.html

Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/ostrava-mosnov-milano-nova-pravidelna-linka-do-italie-20161030.html

Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/ostrava-mosnov-milano-nova-pravidelna-linka-do-italie-20161030.html

Největší česká opravna letadel Job Air Technic postaví na ostravském letišti nový hangár na opravy menších strojů. V tom chystá opravovat letadla jako Boeing 737 nebo Airbus A320. Na další rok navíc plánuje přijmout nejméně 50 nových lidí.

Zachráněná ostravská firma Job Air Technic, kterou z dluhů vytáhl její nový majitel, zbrojař Jaroslav Strnad, se začíná nadechovat. Majitel skupiny Czechoslovak Group a management Job Air postaví nový hangár. A se společností mají smělé plány.

„Nový hangár by měl být stavebně propojen se stávajícím hangárem a je plánován pro 2 narrow body letadla, tedy letadla typu Boeing 737 nebo Airbus A320,“ říká výkonný ředitel Job Air Technic Daniel Barč.

Součástí nového hangáru bude i technické zázemí jako dílna na opravy kompozitů a interiérová dílna, klempírna nebo baterkárna. „V místě propojení obou hangárů pak bude centrální sklad, který bude obsluhovat oba hangáry,“ doplňuje Barč. Firma ve stávajícím hangáru nejčastěji opravuje dopravní letadla Boeing 737 a Airbus A320, ten nový bude zhruba o polovinu menší.

Techniky, kteří v něm budou pracovat, Job Air shání již nyní. „V současné době máme 200 zaměstnanců a v příštím roce předpokládáme nárůst nejméně o 50 zaměstnanců,“ říká šéf podniku Barč s tím, že kvalifikovaných techniků je ale v Česku nedostatek. Firma jich chce celkově zaměstnávat 400.

Tržby společnosti za období za prvních devět měsíců letošního roku činily 340 milionů korun. Provozní zisk EBITDA za stejné období byl 68 milionů. V návaznosti na již smluvně potvrzené zakázky opravna do letoška očekává, že její celkové tržby za rok 2016 budou nejméně 450 milionů a EBITDA bude nejméně 95 milionů korun.

Zákazníci opravny Job Air jsou v současné době výhradně z evropských zemí. Firma se snaží i o opětovné získání ruské klientely.

Zdroj: www.idnes.cz