Cyklopoint zpříjemní život cyklistům v Příboře

Příbor plánuje zkrášlit okolí objektu č.p. 118

Město Příbor se rozhodlo vylepšit veřejný prostor v okolí budovy s číslem popisným 118, která prošla nedávno rekonstrukcí. S cílem vytvořit esteticky příjemné a funkční prostředí vypsalo veřejnou zakázku na zhotovitele stavebních prací.

 

Nově navržený veřejný prostor má propojit ulice Freudovu a Nádražní. Součástí projektu bude také úprava chodníkového tělesa a výstavba nového chodníku, které zajistí bezpečný a pohodlný přístup mezi oběma ulicemi.

 

Jednou z novinek bude také vybudování cyklopointu, kde si cyklisté budou moci odpočinout a občerstvit se z veřejného pítka. 

 

Tato investice přispěje k celkovému zkvalitnění životního prostředí v této části města a vytvoří příjemnější prostor pro obyvatele i návštěvníky. Projekt by měl přispět k větší atraktivitě této lokality a podpořit její další rozvoj.

 

Informace o veřejné zakázce

Název zakázky „Úprava okolí budovy č. p. 118“
Druh Stavební práce
Způsob odeslání výzvy k podání nabídek Bez odeslání výzvy nebo odeslání výzvy mimo systém
Popis Obecné vymezení předmětu veřejné zakázky
Předmětem plnění veřejné zakázky jsou stavební práce na úpravě veřejného prostoru v okolí budovy č. 118 v Příboře. Návrh nového veřejného prostoru propojuje ulice Freudovu a Nádražní, s čímž souvisí napojení chodníkového tělesa a schodiště na propojované ulice, zejména na ulici Nádražní. Prostor je navržen jako dlážděný a je vymezen původní pozicí přístupové branky mezi objektem č. p. 118 a opěrnou kamennou zídkou, která slouží jako oploceni mezi parcelami č. 111 a 112 v k. u. Příbor. Dále jej vymezuje severovýchodní fasáda objektu č. p. 118 a opěrná kamenná zídka, která je souběžná s ulici Nádražní. U severovýchodní fasády objektu č. p. 118 je navrženo zastřešení jízdních kol. Kamenná opěrná zídka, která lemuje ulici Nádražní a je v nevyhovujícím stavu, bude nahrazena monolitickým železobetonovým jádrem, kameny z původní zídky budou využity na pohledovou přizdívku. Tvar opěrné zdi bude z uličního pohledu zachován. V místě napojeni na ulici Nádražní (u objektu č. p. 415) bude opěrná zeď zbourána.
Stavební objekty stavby:
- SO 01 - Zpevněné plochy
- SO 02 - Rekonstrukce opěrné zdi “Nádražní”
- SO 03 - Zastřešení cyklopointu
- SO 04 - Retenční nádoba
- SO 05 - Dešťová kanalizace
- SO 06 - Vodovodní přípojka
- SO 07 - Mobiliář, zeleň
- SO 08 - Dozdění části kamenné zídky mezi parcelami č. 111 a 112

Součástí předmětu plnění veřejné zakázky je dodávka a montáž designového pítka (viz rozpočet SO 07 – položky č. 39 a 40). Konkrétní typ pítka byl schválen orgánem státní památkové péče. Dodávku pítka zajistí v průběhu stavby zadavatel. Dodavatelé v položkovém rozpočtu SO 07 ocení položku č. 40 hodnotou 0 Kč. (Tato hodnota je již v rozpočtu předepsána.) Montáž pítka, vč. všech souvisejících prací, zajistí zhotovitel (SO 07 položka č. 39).
Dokumentace skutečného provedení stavby bude mj. obsahovat zaměření a veškeré podklady (v odpovídajících formátech) potřebné pro vložení do digitální technické mapy Moravskoslezského kraje (DTM MSK).
Více v podrobnostech projektové dokumentace a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, které jsou nedílnou součástí zadávací dokumentace.
Předpokládaná hodnota v Kč bez DPH 7 500 000,00 Kč
Režim Podlimitní
Druh ZŘ Zjednodušené podlimitní řízení
Hodnocení nabídek s využitím elektronické aukce Ne
Odpovědné zadávání Ne
Výsledek Uzavření jednorázové smlouvy
Evidenční číslo VZ ve Věstníku  
Hlavní místo plnění Moravskoslezský kraj
Přesná poloha hlavního místa plnění
GPS 49° 38' 21.0541" N, 18° 8' 33.0064" E

Cyklopoint zpříjemní život cyklistům v Příboře - zdroj www.msstavby.cz

 

Příbor plánuje zkrášlit okolí objektu č.p. 118

 

Příbor plánuje zkrášlit okolí objektu č.p. 118

Foto: Ing. Robert Jahoda

Kdyby se Tatra rozhodla kromě sedanu T700 vyvinout i SUV, vypadalo by takto. Model T700 S mohl předběhnout i BMW

Představte si, že se vracíme do 9. dubna 1996 a jsme v pražském hotelu Hilton, kde se právě představuje hodně modernizovaná Tatra 613 nazvaná Tatra 700. Hosté žasnou a davy jásají, co všechno stihli inženýři automobilky za zhruba rok. Jenže pak řečník avizuje ještě jednu utajovanou premiéru, o které nikdo nevěděl…

 

tatra-700-s

Šokující! Tatra v Hiltonu představila kromě sedanu T700 se vzduchem chlazeným osmiválcem uloženým vzadu ještě jednu novinku, o jejímž vývoji neměl nikdo nezasvěcený ani ponětí. Dnem odhalení se možná bude přepisovat historie a Tatra má nakročeno na tuzemské výslunní prodejů v teprve vznikající třídě modelů SUV.

Představujeme Tatru 700 S (jako SUV) 4 × 4! Model kopírující designový jazyk sedanu T700 se představuje s ikonickou plnou maskou lemující kulaté světlomety, uprostřed dominuje logo automobilky.

Zakulacený přední nárazník hostí dvě mlhovky a navazuje na lehounce muskulární blatníky vybavené bočním blinkrem. Zpětná zrcátka jsou široká, boční kliky dveří zapuštěné. Kola auto dostalo od firmy Borbet a nainstalované celoroční pneumatiky mají certifikaci pro užití v zimě i terénu. Nejde si nevšimnout bohatého prosklení automobilu.

Zadní část se pyšní tradičně tvarovanými hranatými halogenovými svítilnami, které lemuje chromová linka. Kvůli aerodynamice designéři záď lehce protáhli a přidali tradiční odtrhovou hranu známou z T700. Po vzoru sedanu byly i zde koncovky výfuku zabudované přímo do zadního nárazníku.

 

tatra-700-suv (1)

 

Pohonnou jednotkou je známý 3,5litrový vidlicový osmiválec Tatra o 200 koních, který ovšem přešel ze vzduchového chlazení na vodní a přestěhoval se dopředu. Konstruktéři Tatry autu vetkli pohon všech čtyř kol a k pětirychlostnímu manuálu napojili ještě přídavnou redukční převodovku vlastní konstrukce. T700 S 4 × 4 se tak pravděpodobně neztratí ani v terénu.

Tatra věří, že s utajovaným a nečekaně odhaleným SUV modelem brzy dosáhne vysokých prodejních příček v Česku a na Slovensku. V přípravě však jsou i exportní verze pro Německo, kde by naše Tatrovka mohla zatopit tamním automobilkám.

 

tatra-700-suv (2)

 

Teď se ovšem vraťme zpátky do současnosti. SUV inspirované T700 je pouhou kreací našeho dvorního designéra Rosti Prokopa, stejně jako je naší fantazií celý příběh samotný.

Ale kdoví, jak by to dopadlo, kdyby Tatrovka skutečně T700 S měla a prodávala ji. Možná by předběhla tolik úspěšné BMW X5 (1999), dohnala toho času zaběhnutý Land Rover a nastolila SUV módu v Česku poněkud dříve…

 

tatra-700-suv

 

Zdroj: www.garaz.cz

„D48 MÚK Bělotín – Rybí, úsek km 18,1-20,3“

d48_1

d48_2

d48_3

 

 

Zdroj: www.msstavby.cz

Sobotní porce nostalgie: Takhle kdysi Češi závodili na Dakar Rally. Úspěšné Tatře tehdy konkuroval i Liaz

Dakar Rally je pro Čechy oblíbená motoristická disciplína, a to hlavně v kategorii kamionů, v níž čeští jezdci zažili mnohé úspěchy. Připomeňte si někdejší dakarské speciály Tatry a Liazu.

 

Dakarská rally má za sebou bohatou historii, však se letos koná už 47. ročník této soutěže. Během té doby už vystřídala tři lokace, původně se od roku 1979 jezdila převážně v Africe, odkud nese i svůj název, pak se v roce 2009 kvůli bezpečnosti soutěž přesunula do Jižní Ameriky, aby se kvůli financím zase v roce 2020 přesunula, tentokrát do Saúdské Arábie, kde se koná dodnes. Ať už se jezdilo kdekoliv, Češi platili za časté a významné účastníky, hlavně v kategorii kamionů.

 

LIAZ DAKAR

První byl Liaz

Vůbec poprvé se čeští jezdci na start Dakaru v kategorii kamionů postavili v roce 1985. A nešlo o tým Tatra, který v pozdějších letech dosáhl největších úspěchů, ale tehdy o stále mladou značku Liaz. Účast si vydupal na nejvyšších místech ředitel rýnovického podniku Viktor Korecký. Byl si vědom marketingového potenciálu případného úspěchu, a to nejen na francouzském trhu.

 

A bylo to nakonec dobré rozhodnutí, protože hned při první účasti posádka Jiří Moskal, Jaroslav Joklík a Radek Fencl vyjela solidní 13. místo mezi kamiony. Bohužel sám Korecký se tohoto úspěchu nedožil, před závodem zemřel při autonehodě.

 

Nezapomeňme přitom na to, že liaz byl původně silniční kamion bez terénních ambicí jako konkurenční tatry. To se ostatně během soutěže potvrdilo, protože liazky (na startu byly hned dvě) se potýkaly s poddimenzovanými spojovacími tyčemi řízení, které se posádky snažily všemožně vyztužit (přivařením trubky z ochranného rámu nebo montpákami). Závodní auta totiž byla opravdu z velké části sériová, jen třeba motor byl posílen na 258 kW. Šlo o kapalinou chlazený vznětový řadový šestiválec Škoda o objemu 11 940 cm³, přeplňovaný turbodmychadlem.

 

Mimochodem druhá liazka do cíle dojela mimo pořadí. Francouz Alain Galland, jenž se podílel i na přípravě závodních strojů (byl sice dvojnásobným účastníkem Dakaru, jenže ani jednou nedojel do cíle), se totiž ukázal jako velice labilní jezdec. Když se mu kvůli ohnuté spojovačce už poněkolikáté vytrhl volant z rukou a nezastavitelně se roztočil, Galland to psychicky neunesl a odmítl pokračovat s odůvodněním, že vůz není dostatečně připraven (což rozhodně nebyla nepravda). A tak v soutěži následně pokračovali už jen jeho spolujezdci, Brzobohatý a Kovář. Bez třetího člena posádky ale nemohli být klasifikováni v oficiálním pořadí.

 

TATRA DAKAR

Přichází Tatra

Již následující rok se na start Dakar Rally postavily i vozy Tatra, které v následujících letech převzaly štafetu Liazu, respektive dovezly ty největší úspěchy českých značek. První ročník absolvovaly ještě šestikolky 815 6 × 6. Bohužel bez úspěchu, soutěžící tatry v předposlední etapě uvázly ve zrádném bahnitém úseku tak dlouho, že nemohly být klasifikovány.

 

Tatra vybrala verzi 815 6 × 6, protože šlo o jádro výrobního programu. Na Dakaru se ale rychle ukázalo, že je pro závody nevhodná – moc těžká, málo obratná. Do následujícího ročníku už vyrazila nová čtyřkolka, tato stará šestikolka („Babča“) týmu ale ještě mnoho let kryla záda.

Pořád ale startoval i Liaz. V roce 1986 to po nadějném startu dopadlo zklamáním. Posádka Joklík, Tyl, Stöhr skončila po 32metrovém skoku z duny a zranění zad svých dvou členů. Brzobohatý, Fencl, Herritier po poruše předního pohonu dojeli jen mimo pořadí a Moskal, Krejsa, Vojtíšek zapadli v předposlední etapě, nedojeli včas na start následující etapy a byli kvůli tomu diskvalifikováni.

To v roce 1987 to pro liazku bylo úspěšnější. Posádka Moskal, Joklík, Záleský vybojovala třetí místo mezi kamiony. A mohlo být ještě lépe, Brzobohatý, Krejsa, Vonšovský byli průběžně druzí, když jejich další působení zastavila těžká nehoda.

 

Nastává Lopraisova éra

Právě na druhém místě tehdy skončila pozdější legenda soutěže Karel Loprais aka Monsieur Dakar. V Tatře si rychle uvědomili nevhodnost šestikolky, a tak ji rychle nahradili čtyřkolkou 815 4 × 4 a rázem z toho byl tuhý boj o vítězství s Holanďanem Janem de Rooyem za volantem brutálního DAFu Turbotwin.

První tatrovácká výhra přišla hned v následujícím roce 1988, kdy Karla Lopraise v posádce doplňovali Tomáš Mück a Radomír Stachura. Celý tým DAF po tragické nehodě van de Rijta odstoupil, což otevřelo dveře k vítězství českým posádkám. Lopraisova posádka Tatry tak zvítězila po těsném souboji s Liazem, druzí totiž v kategorii kamionů skončili Moskal, Vojtíšek, Záleský. Liaz mimochodem tehdy měl na startu hned sedm vozů, Tatra dokonce třináct! Ve většině případů však šlo o doprovodná vozidla.

 

Další prvenství v kategorii kamionů Loprais přidal ještě v letech 1994, 1995, 1998, 1999 a 2001. V letech 1987, 1996, 2000 a 2002 skončil druhý, v roce 1992 třetí. Je tak dodnes jedním z nejúspěšnějších účastníků Dakaru, jeho závodnické snahy zastavila v roce 2005 druhá velká havárie, která mu definitivně pochroumala páteř.

 

Návrat Liazu

Naopak Liaz na Dakaru v devadesátých letech už jen paběrkoval, ostatně i jako samotný výrobce. Sice se na start postavil modernizovaný typ 200 a existovaly i ambice konkurovat tehdy superúspěšné Tatře, k tomu už ale nedošlo. Liaz se tehdy spíše orientoval na okruhové závody tahačů.

 

Přesto nakonec liazka na Dakaru neřekla poslední slovo. V roce 2003 se na startu objevilo vozidlo posádky Martina Macíka staršího, jehož tým se na Dakar vrátil i v dalších letech. Žezlo později převzal jeho syn Martin Macík mladší, který první ročníky Dakaru absolvoval právě se stařičkou liazkou, než přezbrojil na podstatně modernější a schopnější iveco, které vylepšuje dodnes. To už je ale zcela jiný příběh…

 

To Tatru dnes na startu Dakar Rally pořád najdeme, a to pod hlavičkou stáje Buggyra, která v roce 2025 opět nasadila jak model Phoenix, tak loni poprvé představený speciál Tatra Buggyra Evo3 s tatrováckým podvozkem a svébytným designem. Tatrováckou koncepci používá ve svém speciálu FF7 i tým Fesh Fesh Tomáše Vrátného.

 

Zdroj: www.garaz.cz

Český den proti rakovině 2025

TERMÍN LETOŠNÍ SBÍRKY

středa 14. května 2025

Tematické zaměření: Prevence kolorektálního karcinomu

Rozesílka přihlášek a podrobných informací proběhne na přelomu ledna a února.

Děkujeme všem za spolupráci a podporu v roce 2024
a do nového roku přejeme hlavně klid a dobré zdraví!

Český den proti rakovině je nejstarší sbírka v ČR, která se pravidelně koná již od roku 1996.


1. Přinést veřejnosti informace o prevenci rakoviny prostřednictvím rozdávaných letáčků.
2. Za nabízené kvítky měsíčku lékařského získat prostředky na boj proti rakovině – na nádorovou prevenci, zlepšení kvality života onkologických pacientů, podporu onkologické výuky, výzkumu a vybavení onkologických center.


Prevence kolorektálního karcinomu


14. května 2025


světle zelená


libovolný, minimálně však 20 Kč

 

Kytička proti rakovině 2025

Unikátní Tatra přežije třeba apokalypsu. Expediční Jitka se teď vejde i do kapsy

 

Viděla už přes půl světa - a teď se Jitka dočkala sourozence. A ne jednoho. Unikátní expediční Tatra se totiž stala předlohou modelu, který si může domů pořídit každý. Do exotických krajin v něm sice neodjedete, ale oko dokáže každý den potěšit spolehlivě.

Příznivci nákladních či expedičních Tater mají poslední měsíce žně. Na trhu se objevily zmenšeniny hned několika dnes legendárních automobilů. V poměrně krátkém sledu za sebou tak vyšly obě verze Tatry 805 Hanzelky a Zikmunda, T815 GTC z expedice Tatra kolem světa nebo T138 studentské expedice Lambaréné. Všechny v měřítku 1 : 43, což znamená přibližně mezi 10 a 20 cm podle modelu.

 

Expediční Jitka TATRA 1

 

Kopřivnické "nesmrtelné" automobily se v obytných provedeních staví dodnes, nepřekvapí proto, že se svého modelu čerstvě dočkal i možná nejznámější speciál poslední doby: Jitka podnikatele Václava Kvapila. Jitka je přitom zkratkou pro Jedinečný Individuální Terénně-Karavanový Automobil.

Za modelem stojí česká firma Kaden z Nového Hrádku, která se na stavbu většinou 43násobných zmenšenin starších i novějších tatrovek, případně také škodovek, specializuje.

"Každý rok vybereme jedno speciální auto, které vyrobíme jako limitovanou sérii. Vždy vybíráme 'něco s příběhem'. Poslední čtyři roky jsme takto vyráběli modely závodních speciálů Tomáše Tomečka. Loni jsme sáhli na další kategorii zajímavých aut, a to expediční speciály," vysvětluje zrod zmenšené Jitky ředitel obchodu a vývoje Kadenu Lukáš Petrovický.

 

Expediční Jitka TATRA 2

 

Podle něj se Kaden tak trochu vrací ke kořenům, protože jeho předchůdce Kovodružstvo Náchod (KDN) takto vyrábělo kovovou zmenšeninu T815 GTC z expedice Tatra kolem světa. Aktuální novinka je vyrobená z více než 150 dílů, třetina z nich je podle Petrovického unikátní jen pro tento model. Všechny komponenty vznikly v České republice přímo v Novém Hrádku.

 

Expediční Jitka TATRA 3

 

"Dnešní moderní práce, kde se celý model musí vytvořit ve 3D, zabrala víc než měsíc konstrukčních prací a pak další čtyři měsíce reálné výroby 500 kusů," vysvětluje Lukáš Petrovický. Více než 500 modýlků tedy nevznikne, každý stojí 4900 korun. A nepůjde o poslední expediční speciál, jaký ale v Kadenu připravují letos, zatím prozradit nechtějí.

Skutečná Jitka, tedy speciál na základech Tatry 815 Terra s dvojkabinou původně z hasičského speciálu, patří již zmíněnému Václavu Kvapilovi. To je majitel a zakladatel liberecké strojírenské firmy Laser Centrum, ostatně její jméno je na zadní části reálného vozu i jeho zmenšeniny. Práce na autě zabraly zhruba čtyři roky a pomáhala s nimi řada renomovaných firem, třeba výrobce nástaveb KOV Velim.

 

S jejich pomocí přestavbu navrhl, následně si mnoho dílů Kvapil ve své firmě, zaměřující se na obrábění kovových dílů, vyrobil také sám. Podnikatel a také cestoval v tatrovce cestuje se svou rodinou, proto asi nepřekvapí, že jde o pětimístný speciál: tři lidé se pak vyspí uvnitř, dva ve stanu na střeše.

 

Expediční Jitka TATRA 4

 

Jak vzpomínal majitel před dvěma lety v Hospodářských novinách, na expedice autem jezdil už dlouho před pořízením Jitky. Nejprve v Land Roveru Discovery, kvůli složitější technice ale následně zvolil prověřenější Toyotu Hilux, kterou přestavěl na obytnou specifikaci. V ní cestoval i spolu s manželkou a tehdy čerstvě narozenou dcerou.

Touha po něčem komfortnějším ale Kvapila nakonec přivedla právě k Tatře. "Nedělám nic napolovic. Toužil jsem po velkém autě, které se dostane prakticky kamkoli a z pohledu zázemí a bezpečnosti bude maximálně soběstačné. Stavěl jsem ho jako poslední auto, se kterým dožiju a budeme v něm cestovat i v důchodu, pokud zdraví dovolí. Navíc jsem si přál, aby bylo výhradně české výroby a mohl jsem se na jeho stavbě i aktivně podílet výrobou různých komponent. Je to moje strojařská úchylka, zkoušet hranice toho, jak věc vyrobit co nejdokonalejší," řekl tehdy HN.

 

 

Expediční Tatra vydrží skutečně hodně, je konstruovaná na použití od minus 40 do plus 50 stupňů Celsia. Má vlastní toaletu s drtičem a 180litrovou vyhřívanou nádrží na odpadní vodu, nádrž na pitnou vodu má 600 litrů (a nechybí ani filtry pro případ, že by bylo potřeba nějakou méně kvalitní vyčistit), na střeše si speciál vozí solární panely. Auto má i dva alternátory nabíjející za jízdy šest lithiových baterek.

Nechybí dvouplotýnkový vařič, vestavěná mikrovlnka nebo pračka. O spaní již byla řeč, pro pět osob je uzpůsobeno i sezení v autě. Všechno funguje na elektřinu, nebo naftu, nechybí dieselová centrála.

 

Zdroj: www.aktualne.cz