Kvůli vadnému betonu bourají stavbaři část budované dálnice D48. Pak ji postaví znovu

Na zhruba osmikilometrovém úseku budované dálnice D48 na Novojičínsku bourají stavbaři část už nově postavené dálnice. Laboratorní testy totiž prokázaly, že beton použitý na vozovku je špatný. Zdemolovat a pak opět postavit musí úsek dlouhý dva a půl kilometru.

 

Vadný cementobetonový kryt je na stavbě první etapy dálnice D48 v úseku Palačov – Šenov u Nového Jičína.

„Bouráme celkem 2,5 kilometru betonu, který tady byl položen na podzim minulého roku v souladu s harmonogramem stavby. Během zimního období, co byl beton položený, ale nejezdila po něm auta, tak vzorky neprošly laboratorními zkouškami,“ uvedl mluvčí Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD) Jan Rýdl.

Vysvětlil, že vada by se projevila až později. „Pokud bychom na tento úsek pustili provoz, řidiči by nic nepoznali. Ten beton vypadá velmi dobře, nicméně jeho složení neodpovídá normám, které jsme předepsali zhotoviteli. Projevilo by se to až v průběhu zimního období, kdy bychom tady jezdili se zimní údržbou a používali bychom sůl, solanku a v případě velkých mrazů agresivnější chemii. To by velmi rychle ten nově položený beton degradoval a během tří čtyř let už by byl natolik degradovaný, že by naprosto nesplňoval požadavky na novou dálnici,“ popsal Rýdl.

 

Podle ředitele úseku kontroly kvality staveb ŘSD Jiřího Hlavatého byl špatný beton odhalen v rámci kontrolních zkoušek odolnosti vůči chemickým rozmrazovacím látkám.

„Ty hodnoty byly tak vysoké, že zhotovitel přistoupil okamžitě k návrhu nápravy,“ řekl s tím, že test na odolnost vůči chemickým rozmrazovacím látkám je jedním ze základních parametrů, který musí každý cementobetonový kryt na stavbě silnic a dálnic v Česku absolvovat.

 

Mluvčí ŘSD Rýdl sdělil, že viníkem je dodavatelská společnost Colas, která ani nečekala na reklamační řízení a pustila se na vlastní náklady do bourání dvouapůlkilometrového úseku budoucí dálnice.

„Bourací práce budou dokončeny v horizontu několika dnů, potom budou upraveny spodní konstrukční vrstvy a nakonec znovu položen cementobetonový kryt,“ nastínil a ujistil, že státní rozpočet nebude oprava stát ani korunu.

 

Mluvčí stavební firmy Colas Andrea Špačková Právu sdělila, že během kontrolních činností v průběhu stavby dálnice D48 v úseku Bělotín–Rybí zjistili, že část cementobetonového krytu vozovky vykazuje sníženou odolnost proti působení vody a chemických rozmrazovacích látek.

„Je to způsobeno vlastnostmi betonové směsi, která jinak v ostatních sledovaných parametrech vykazuje požadované charakteristiky. Vzhledem k závazkům plynoucím ze smlouvy jsme se rozhodli bez zbytečného odkladu provést na dotčených úsecích výměnu nevyhovující cementobetonové vozovky za novou na naše náklady,“ potvrdila.

Rýdl poznamenal, že ŘSD nyní tlačí v jednáních na Colas, aby zdržení nemělo vliv na zprovoznění dálničního úseku. K němu má dojít v roce 2024. 

Už na konci letošního roku by měli řidiči začít jezdit po nedalekém pětikilometrovém úseku dálnice D48 Bělotín – Dub.

 

MAPA dalnice D48

 

Zdroj: www.novinky.cz

 

 

Výstavba optické sítě od 18.04.2023 do 30.05.2023

Společnost JAVAMONT s. r. o. Dolní Lhota oznamuje, že z důvodu výstavby optické sítě společnosti T-Mobile, bude v době od 18.04.2023 do 30.05.2023 provádět výkopové práce a pokládku optických kabelů na těchto ulicích: Jičínská, Svatopluka Čecha, 28. října, Šmeralova, Tyršova a Jiráskova v rozsahu dle situačních výkresů. Práce budou probíhat za provozu, bez zásadního dopravního omezení. Prosíme občany o shovívavost, trpělivost a především opatrnost po dobu výstavby a použití jiných komunikačních tras. Po dokončení prací budou použité plochy uvedeny do původního stavu, včetně kompletních předlažeb chodníkových těles.

 

Výstavba optické sítě od 18.04.2023 do 30.05.2023

 

Výstavba optické sítě od 18.04.2023 do 30.05.2023 [Jiří Jurečka]

 

Výstavba optické sítě od 18.04.2023 do 30.05.2023 [Jiří

Městský úřad Příbor oznamuje omezení provozu od středy 17.05. 2023 od 11:00 hod. do pátku 19.05.2023 odborů MÚ Příbor sídlících v budově č. p. 118 na ul. Freudově

Městský úřad Příbor oznamuje omezení provozu odborů MÚ Příbor sídlících v budově č. p. 118 na ul. Freudově.

Z důvodu kompletní rekonstrukce objektu č. p. 118 bude od středy 17.05. 2023 od 11:00 hod. do pátku 19.05.2023 pro veřejnost uzavřen odbor stavebního řádu a přestupků, odbor bytového a nebytového fondu a odbor sociálních věcí.

Od 22.05.2023 po dobu rekonstrukce budovy bude odbor stavebního řádu a přestupků umístěn v budově Kulturního domu Příbor. Odbor bytového a nebytového fondu a odbor sociálních věcí budou přestěhovány na ul. Jičínskou č. p. 54 (do budovy bývalé lékárny, kde sídlí Turistické infomační centrum Příbor.)

V této budově bude zároveň sídlit pohřební služba Agnes.

TATRA 813 8x8 - drsné podmínky za hranicemi

Tatra 813 je československý speciální těžký terénní nákladní automobil, vyráběný v letech 1967 až 1982. Základním představitelem této typové řady byla především vojenská verze 8×8 KOLOS, která byla schopná tahat přívěsy až do celkové hmotnosti 100 tun. Vyráběly se však i civilní verze 6×6, případně 4×4. Za patnáct let výroby bylo ve všech modifikacích postaveno dohromady 11 751 vozidel, z nichž většina byla exportována – zejména do SSSR, NDR, Rumunska a Indie.


První funkční vzorek podvozku T 813 postavili vývojoví pracovníci z konstrukční kanceláře pobočného závodu Bánovce nad Bebravou v roce 1960. Tento vzorek byl postaven v maximální možné míře z agregátů a dílů pro model Tatra 138, jehož výroba se v té době rozbíhala. Nešlo však o plnohodnotný automobil, ale pouze o nekarosovaný osmikolový podvozek se čtyřmi nechráněnými sedadly umístěnými na blatnících prvních dvou náprav. Bizarní vzhled této konstrukce podtrhovalo použití motocyklového plexisklového štítu před sedadlem řidiče. Funkční vzorek posloužil ke sbírání zkušeností s prvním čtyřnápravovým československým automobilem, ale další vývoj byl utlumen, protože závod Bánovce se soustředil na výrobu všech modifikací typu Tatra 111 a těžkého tahače Tatra 141. Přesto se na osmikolový podvozek nezapomnělo a probíhaly na něm alespoň občasné jízdní zkoušky.

 

force8x8

 

Počátkem roku 1964 byl vývoj osmikolového vojenského tahače oficiálně obnoven, tentokrát se s konstrukcí začalo „na čistém stole“ a prototyp Tatry 813, představený v Bánovcích na aktivu hospodářských pracovníků Tatry v srpnu 1964, tak měl se sériovými výrobky T 138 společné jen základní konstrukční díly vidlicového dvanáctiválcového motoru T930 o objemu 17.640 cm³ a výkonu 250 k (u T 138 šlo o vidlicový osmiválec T928 o objemu 11 762 cm³ a výkonu 180 k). Na motor navazovala pětistupňová převodovka a dvě redukční, takže vozidlo disponovalo celkem 20 jízdními stupni pro pohyb vpřed a 4 stupni pro jízdu vzad. Díky své koncepci byl vůz schopen překonat příkop široký až 1,5 metru, zdolat kolmé překážky do výšky až 60 centimetrů a jezdit s bočním náklonem až 30°. Tyto parametry jsou dodnes světově unikátní a nepřekonala je ani žádná z modifikací následujícího typu T 815.

Kromě podvozku se vůz od dosavadní produkce Tatry odlišoval i použitím jednoduché montáže širokoprofilových pneumatik na všech nápravách (s funkcí centrálního dohušťování pneumatik), prostornou předsunutou trambusovou kabinou a celkově hranatými tvary vozidla.
Tatra 813 8×8 KOLOS (všeúčelový podvozek) má dvě řiditelné nápravy, odpružení vpředu i vzadu podélnými listovými pery. Vozidlo je uzpůsobeno pro montáž přídavných zařízení - sněhového pluhu a buldozerové radlice. Vždy při tažení přívěsů, při práci s buldozerovou radlicí nebo se sněhovým šípovým pluhem musí být vozidlo zatíženo nákladem o hmotnosti 7 500 kg. Vozy Tatra 813 8x8 se vyráběly v různých druzích provedení - tahače přívěsů, sklápěče, podvozek pro těžkotonážní autojeřáb AD 350, hasičské nástavby apod.


Podvozek Tatra v provedení 8×8 pro těžká taktická terénní vojenská vozidla dnes vychází z nové řady vozidel Force, která je určena k provozu v těch nejtěžších terénních a klimatických podmínkách. Plně pohonný podvozek 8×8 využívá nezávislé odpružení náprav a 3D rám tvořený spojením páteřové roury se svařovaným žebřinovým rámem, tatrovácké koncepce zdokonalované po více než 90 let. Páteřová roura chrání uvnitř umístěné hnací hřídele a diferenciály před prachem, vlhkostí a vnějším mechanickým poškozením (bezúdržbové řešení). Unikátní podvozek a řešení pomocí nezávislého odpružení dává vozidlu výjimečnou odolnost vůči nárazům a vibracím, chrání nástavby před zkroucením a tlaky a umožňuje rychlou jízdu členitým terénem nebo na rozbitých cestách.

 

tatra813_TIT

 

Čtyř-dveřová trambusová pancéřovaná kabina sklopná s až pěti energii pohlcujícími sedadly splňuje požadavky balistické a protiminové odolnosti dle STANAG 4569. Tatra má nastavitelnou výšku a světlou výšku vozidla, jedná se o plně pohonné vozidlo, má uzávěrky diferenciálů a systém centrálního dohušťování pneumatik během jízdy.

Zdroj: Armáda ČR, Tatra Trucks

 

Odstávka elektrické energie dne 19. 4. 2023, 7:30-19:30 - ČEZ

Příbor (okres Nový Jičín)
Prchalov
 
č. p. 1, 43
Příbor
9. května
č. p. 1212
Ostravská
č. p. 518
Skotnice (okres Nový Jičín)
Skotnice
 
č. p. 1-7, 9-19, 21-44, 46-100, 103-107, 110, 112-125, 127-160, 162, 163, 164, 165, 167-185, 187-195, 197, 198, 199, 200, 202, 204-214, 217, 220-224, 226-253, 255, 256, 257, 258, 260, 261, 262, 264, 265, 266, 268, 269, 270, 271, 273, 274, 275, 276, 278-285, 288, 289, 290, 292, 293, 297, 300, 306, 310
č. ev. 1
kat. území Skotnice (kód 748561)
parcelní č.
29/4, 37, 43, 113, 159/9, 208/1, 208/2, 231/2, 391, 477/3, 477/100, 477/101, 477/103, 491, 534/10, 540/2, 603, 604, 629/2, 629/3, 647/1, 685/1, 685/3, 705/4, 709, 716/7, 724, 754/11, 778/3, 860/95, 993/5, 1046/2
 
čez logo ostrava

LEGIOVLAK - NOVÝ JIČÍN 16.4.2023

Nádraží Nový Jičín město je první zastávkou legionářského vlaku při jeho letošním putování po městech České republiky. Široké veřejnosti bude Legiovlak v Novém Jičíně přístupný zdarma od úterý 11. až do neděle 16. dubna. Ve všední dny od 8 do 18 hodin a o víkendu od 9 do 19 hodin.

Legiovlak se skládá ze 14 zrekonstruovaných vagonů, které představují vojenský ešalon. Těmito vlaky se desetitisíce čs. legionářů přepravily v letech 1918-1920 napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále a průjezd si často musely vynutit bojem s bolševiky. Legiovlak se skládá z vozů polní pošty, těplušky, zdravotního, filmového, velitelského, štábního, obrněného, prodejního, krejčovského, kovářského (zrekonstruován na Slovensku), ubytovacího a dvou plošinových vozů. Ve všech vozech bude na návštěvníky čekat věrná rekonstrukce vybavení, legionáři v dobových stejnokrojích, ale také originální exponáty a několik stovek fotografií na panelech mapujících historii čs. legií.

Československé legie je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války (a ruské občanské války). Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody rozhodli dobrovolně vstoupit do řad legií a dezertovat k nepřátelským vojskům, se kterými pak bojovali proti vojskům Ústředních mocností, tedy i proti českým a moravským vojákům loajálním císaři (František Josef I.). Tím se dopustili dezerce a porušení vojenské přísahy panovníkovi,[1] za kterou jim hrozilo nasazení v trestních oddílech (a tím téměř jistá smrt) až trest smrti.[2][pozn. 1] Sami příslušníci legií své vypovězení poslušnosti Rakousku-Uhersku brali jako součást revoluční akce zahraničního odboje s cílem napomoci vzniku samostatného Československa jako nástupnického státu někdejšího Českého království. Jejich nesporné vojenské úspěchy skutečně sehrály při jednáních o vzniku Československa v roce 1918 i později během Pařížské mírové konference zásadní roli.

Příslušníci legií v Rusku se zúčastnili několika vítězných bitev války včetně bitvy u Zborova a bitvy u Bachmače proti ústředním mocnostem, byli také zapojeni do ruské občanské války vedené proti bolševikům, v jeden čas kontrolovali celou transsibiřskou železnici a většinu velkých měst Sibiře.

 

Název československé legie vznikl až po válce, za války se používalo souhrnné označení revoluční dobrovolná vojska (později zahraniční čs. vojska). Základ těchto vojsk začal vznikat již v roce 1914 z dobrovolníků, českých krajanů, kteří se hlásili do carské armády v Rusku a Cizinecké legie ve Francii. Čeští krajané v Rusku, z Varšavy, jejího okolí a z území Volyně vytvořili jednotku zvanou „Česká družina“ (nejednalo se pouze o Čechy a Slováky, ti však měli velkou převahu). Krajané ve Francii byli v rámci francouzské Cizinecké legie začleněni do samostatné roty, pro kterou se vžilo označení „rota Nazdar“. Počet českých a slovenských dobrovolníků se postupně navyšoval. Od roku 1917 se tvořily legie také v Itálii. Koncem války měly jednotky československých zahraničních vojsk celkem přes 140 000 příslušníků.

 

Zdroj: www.legiovlak.cz, www.wikipedia.org