Armáda převzala poslední tři Tatry 815-7, rozšíří vozový park ve třech krajích

Odveze palety, proviant, munici i zbraně, místo v něm najdou i vojáci. Armáda dnes převzala poslední tři automobily Tatra 815-7 z celkových 209. Nové terénní náklaďáky využijí útvary napříč Armádou ČR, největší balík 30 kusů získali příslušníci Praporu podpory nasaditelných sil Rakovník a 15. ženijního pluku Bechyně. Poslední tři tatrovky dnes ve Štěpánově slavnostně převzali zástupci Krajských vojenských velitelství Liberec, Plzeň a Ústí nad Labem.

 

tatra vojenska 1

 

Smlouvu (č. 22121000587) na 209 těžkých nákladních terénních automobilů Tatra 815-7 6×6 ve valníkovém provedení v celkové hodnotě více než 1,9 mld. Kč bez DPH podepsal za resort obrany náměstek pro řízení sekce vyzbrojování a akvizic Lubor Koudelka 24. srpna 2022. Vloni společnost Tatra Trucks a.s. dodala 200 kusů, letos zbývajících devět.

„Jelikož spolupracujeme s firmou Tatra už několik let, a navíc firma splnila některé zadané technické a legislativní parametry, nebyl jediný důvod tyto české stroje s vynikající pověstí po celém světě nezařadit do našeho vozového parku,“ zhodnotil dosavadní spolupráci ředitel odboru vyzbrojování vzdušných sil a logistiky sekce vyzbrojování a akvizic Jan Kolafa. „Očekáváme, že naši spolupráci s Tatra Trucks a.s. budeme nadále rozvíjet a dnešní předávání nebude poslední,“ doplnil.

Současná varianta s přídomkem Force byla do vozového parku české armády zařazena už v roce 2017 jako náhrada starších modelů. V armádě jich jsou v současnosti téměř tři stovky. „Moderní verze Tatra 815-7 se stala velmi rychle oblíbenou. A není se čemu divit, protože se jedná o standardně vybavené vozidlo s dobrými jízdními vlastnostmi,“ hodnotí zástupce ředitele Agentury logistiky plukovník gšt. Vít Watroba.

 

tatra vojenska 2

Tatrovácký podvozek, sázka na jistotu

„Naše koncepce se zrodila ve 20. letech minulého století a dosud nebyla překonána. Principem je použití centrální nosné roury a náprav s nezávisle zavěšenými výkyvnými polonápravami sešroubovanými v jeden celek. V průběhu let byla tato koncepce dovedena k dnešnímu originálnímu řešení, což vozidlům Tatra dává výjimečné schopnosti při průjezdu i tím nejnáročnějším terénem, které nutně potřebuje naše armáda,“ zdůraznil ředitel obranných projektů Tomáš Mynarčík.

Vozidlo je určeno pro osádku 1+3, nechybí filtrační zařízení, držáky na odmořovací, dozimetrické a chemické přístroje. Posádka má také k dispozici klimatizačně topnou jednotku a nezávislé topení.

Pokud se zaměříme na vzhled vozidla, neunikne nám typická olivová barva se zajímavými vlastnostmi. Matný nátěr odolá klimatickým vlivům, bojovým otravným látkám, dekontaminačním prostředkům a korozi.

Tatra 815-7 6×6 zvládá komfortní jízdu po silnici, ale i delší operace v členitém terénu nebo zatopených oblastech. Zvládne teploty od -32 °C do +49 °C s relativní vlhkostí vzduchu do 98 %.

Celý kolos doslova táhne vzduchem chlazený, přeplňovaný, vznětový osmiválec 12,7 litru, který disponuje výkonem 300 kW při 1800 otáčkách za minutu.

Celkový dojem z vozidla popisuje řidič z Krajského vojenského velitelství Plzeň, který chválí především dynamické vlastnosti vozidla. „Je znát, že jedete v nové Tatře. Díky unikátnímu podvozku cítíte lepší brodivost, máme tu systém ABS, pokročilejší brzdy i menší poloměr otáčení, díky čemuž můžou za volat usednout i méně zkušení řidiči.“

 

tatra vojenska

 

TTD Technicko-taktická data
Typ T-815-7 FORCE 6×6 valník
Motor vidlicový vznětový osmiválec
Objem 12 667 ccm
Přeplňování turbodmychadlo
Max. výkon 300 kW (407,8 k), 2100 Nm
Převodovka čtrnáctirychlostní
Max. rychlost 110 km/h (omezovač nastaven na 85 km/h)
Jízdní dosah až 850 km
Kombinovaná spotřeba 49 l/100 km
Délka 9540 mm
Šířka 2550 mm
Výška 3410 mm
Světlá výška 420 mm
Brodivost 1500 mm
Užitečná hmotnost 15 600 kg
Celková hmotnost 29 000 kg

 

Zdroj: www.armadninoviny.cz

Tatry na kolejích. V Kopřivnici vyráběli i drezíny, a to včetně ozbrojených

V portfoliu výrobků značky Tatra se objevily i drezíny několika typů, od těch inspektorských přes vozíky pro zajištění údržbových prací na železniční trati až po vozidla speciální, kam patřila především drezína obrněná.
 

Drezína je obecně malé a lehké drážní vozidlo používané železničními společnostmi primárně pro služební účely. Pod nimi si můžeme představit dopravu osob nebo materiálu, případně obojího zároveň, a zajištění údržby železničních tratí. K pomocným úkolům si drezíny pořizovaly i průmyslové podniky s železničními vlečkami a/nebo kolejovým provozem ve svém areálu. Vedle „obyčejných“ drezín vznikaly i drezíny bojové, které sloužily například jako průzkumné prostředky obrněných vlaků.

První drezíny z Kopřivnice

První drezíny vznikly v kopřivnické továrně – tehdy se jmenovala Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft – na samém konci století páry. Jednalo se o stroje na pohon ruční či nožní, tak jak to tenkrát bylo u drezín obvyklé. Pravda, historie zná i parní drezíny, ale ty tvořily pouze zanedbatelnou podmnožinu ze všech drezín, protože parní pohon byl pro tyto malé a hlavně operativně nasazované vozíky vyloženě nevhodný (roztápění, spotřeba vody atd.).

Kopřivničtí s drezínami věděli, do čeho jdou. Železná dráha pro ně nebyla ničím novým, ničím neznámým. Již za časů zakladatele Ignáce Šustaly začali s výrobou železničních vagonů, to se psal rok 1881.

 
Drezína Tatra T15-52 z poválečné výroby

Drezíny Tatra

Ale zpět ke kopřivnickým drezínám. Jejich stěžejní typy vznikly v období první republiky, po vzniku značky Tatra. A protože už dávno běžela éra automobilů, k čemuž dopomohl rozvoj spalovacích motorů, tak i v pohonu drezín se už standardně uplatňovaly spalovací motory. U drezín Tatra očekávaně motory vzduchem chlazené, tedy až na jednu výjimku.

Dvěma hlavními typy kopřivnických drezín byly motorový vozík Tatra T14 a inspektorská drezína Tatra T15. U nich bychom vlastně měli hovořit o typových řadách, jak postupně přicházely ve vylepšených provedeních. Portfolio potom doplňují nákladní drezína Tatra T16, obrněná drezína Tatra T18 a prezidentská drezína Tatra T19.

Kopřivničtí s drezínami věděli, do čeho jdou. Železná dráha pro ně nebyla ničím novým, ničím neznámým. Již za časů zakladatele Ignáce Šustaly začali s výrobou železničních vagonů, to se psal rok 1881.

 
Drezína Tatra T19, v literatuře specifikovaná jako motorová drezína pro prezidenta ČSR. Na továrním snímku zachycena při demonstraci změny směru jízdy

Drezíny Tatra

Ale zpět ke kopřivnickým drezínám. Jejich stěžejní typy vznikly v období první republiky, po vzniku značky Tatra. A protože už dávno běžela éra automobilů, k čemuž dopomohl rozvoj spalovacích motorů, tak i v pohonu drezín se už standardně uplatňovaly spalovací motory. U drezín Tatra očekávaně motory vzduchem chlazené, tedy až na jednu výjimku.

Dvěma hlavními typy kopřivnických drezín byly motorový vozík Tatra T14 a inspektorská drezína Tatra T15. U nich bychom vlastně měli hovořit o typových řadách, jak postupně přicházely ve vylepšených provedeních. Portfolio potom doplňují nákladní drezína Tatra T16, obrněná drezína Tatra T18 a prezidentská drezína Tatra T19.

Řadu z nás zde také napadne, že typová čísla drezín Tatra byla přidělována v jedné řadě s automobily. Po revoluční Tatře T11 s nosnou rourou (a s výkyvnými polonápravami vzadu a s motorem chlazeným vzduchem), navazující a mírně vylepšené Tatře T12 a odvozené užitkové Tatře T13, dostal typové označení Tatra T14 uvedený motorový vozík. (Tatrovky se začaly číslovat od desítky, Tatra 10 byl přejmenovaný NW typ U, kde NW je zkratka z Nesselsdorfer Wagenbau.)

V Kopřivnici vyráběli drezíny až do roku 1952, přičemž se tak dělo s přestávkami, jak postupně přicházely a byly plněny objednávky. Za tu dobu tam vzniklo více než osm stovek drezín, z čehož byla naprostá většina motorových vozíků typové řady T14.

 

Nákladní „novinová“ drezína Tatra T16

Pracovní drezíny T14, T14/30 a T14/52

Nejvýznamnějším výrobcem drezín na našem území byla až do poloviny dvacátých let příbramská továrna Josefa Wohanky, podnikatele, který se vypracoval od píky (pocházel z chudé učitelské rodiny a profesní kariéru začínal jako obchodní příručí).

Firmu Wohanka zde nezmiňujeme jen tak bezúčelně, v roce 1923 přišla s motorovým vozíkem typu G, jednoduchou „placatou“ drezínou s ložnou plochou. A právě tomuto vozíku jako by z oka vypadla drezína Tatra T14, představená následujícího roku a přihlášená do soutěže na novou drezínu pro ČSD, konkrétně na motorový vozík pro přepravu materiálu a pracovníků pro údržbu tratí. Vedl se kvůli tomu i soudní spor, ale strojírnu Wohanka to nezachránilo. Železniční výroba tam nakonec skončila v roce 1934, na čemž se podepsala i předchozí světová hospodářská krize.

Na druhou stranu, jak chcete postavit jednoduchou dvounápravovou drezínu, tam příliš možností není, aby se nepodobala jiné. Možnosti nesrovnatelně větší kopřivnické firmy byly samozřejmě také nesrovnatelně větší, už jenom tím, že vyráběla i vlastní spalovací motory. Drezína Tatra T14 dostala upravený motor z automobilu Tatra 11, tedy dvouválcový vzduchem chlazený boxer o zdvihovém objemu 1057 ccm a výkonu 12 koní. Převodovka poskytovala dva rychlostní stupně vpřed i vzad.

V podvozkovém rámu měla drezína integrováno zdvihací zařízení, které sloužilo ke změně její orientace pro opačný směr jízdy, když nebyla k dispozici například točna. Pomocí tohoto zařízení bylo možné drezínu snést i z kolejí, pokud bylo potřeba uvolnit cestu „dospělému“ vlaku. (Podobným zařízením samozřejmě disponovala i zmíněná drezína typu G od Wohanky.)

Později výrobce drezínu T14 po motorové stránce vylepšil, když do ní začal montovat upravený čtyřválec Tatra 30 o zdvihovém objemu 1678 ccm a výkonu 24 koní, typové označení drezíny se tím změnilo na T14/30. A ještě později přišel na řadu čtyřválec Tatra 52, opět oproti standardnímu automobilovému mírně upravený, o zdvihovém objemu 1910 ccm a výkonu 30 koní – a na světě byla drezína T14/52.

Teprve v roce 1947 se začala na T14/52 montovat uzavřená kabina osádky, sice nic světoborného, ale oproti zcela nechráněnému sezení na větru to byl výrazný progres. Různé kabinky a kabiny se na některých exemplářích původně „holého“ provedení drezín řady T14 objevovaly i vlastním přičiněním jejich uživatelů.

Drezín T14 a T14/30 mnoho nevzniklo, obou provedení dohromady 45 kusů. Ovšem celková produkce T14/52 se odhaduje na tři tisíce kusů. Z toho v Kopřivnici se jich vyrobilo od roku 1936 do roku 1952 celkem 586, většina z nich až po válce. Potom převzal jejich výrobu podnik Stavostroj Trnava a ukončil ji až v roce 1968.

ČSD označovaly tyto drezíny jako typy Vm14, Vm14/30 a Vm14/52, kde Vm znamená vozík motorový. Menší množství Vm14/52 používalo i železniční vojsko a další se uplatnily i u větších průmyslových podniků.

 

Tomuto provedení inspektorských drezín z řady T15 se přezdívalo Kyklop. Ne snad, kvůli obávanému inspektorovi, který v ní mohl přijet, ale kvůli jednomu světlometu

Inspektorské drezíny T15, T15/30 a T15/52

Ve stejném roce 1924, kdy ČSD vypsaly soutěž na novou pracovní drezínu, hledaly stejným způsobem i drezínu služební osobní pro potřeby inspekční a traťmistrovské. Tatra přišla s drezínou T15, se kterou soutěž vyhrála. I ona dostala upravený vzduchem chlazený boxer z Tatry T11, ale jmenovanému automobilu se navíc i po stránce karosářské podobala. Ovšem základ konstrukce byl samozřejmě zcela jiný. Drezína logicky neměla centrální nosnou rouru a výkyvné polonápravy, protože tyto prvky by na kolejích neměly žádné uplatnění, disponovala tedy klasickým rámem a pevnými nápravami.

I drezíny typové řady T15 se vyráběly v postupně modernizovaných provedeních T15/30 a nakonec T15/52. Největší změna na koreserii přišla během výroby T15/52, kdy se opustila „žehličkoidní“ kapota. Jako zajímavost můžeme uvést, že při pozdějších rekonstrukcích zubem času nahlodaných drezín dostaly tyto karoserie z tehdy vyráběných osobních automobilů, jako byla např. Škoda 1202 STW.

U ČSD se drezíny Tatra řady T15 označovaly jako typy Dm4 a Dm6, kde Dm znamená drezína motorová a číslice odkazuje na počet míst, tedy na provedení čtyřmístné nebo šestimístné.

 

Inspektorská drezína Tatra

 

Obrněná drezína Tatra T18 pro Polsko

 

Zdroj: www.idnes.cz

Uzavření pracoviště matriky

Ve dnech 07.08. – 18.08.2023 bude z provozních důvodů pracoviště matriky Městského úřadu Příbor uzavřeno.

Děkujeme za pochopení.

 

Radnice Příbor

Oprava mostů uzavře silnici I/56 ve Frýdku-Místku

Příští týden začne plánovaná rekonstrukce mostů silnice I/56 ve Frýdku-Místku (mosty ev. č. 56-067..1 a 56-067..2). Práce proběhnou za úplné uzavírky Beskydské ulice v km cca 53,2 až 53,3 provozního staničení, zatímco pod opravovanými mosty zůstane zachován obousměrný provoz zúženými pruhy silnice I/48. Viditelně značené objízdné trasy povedou po novém dálničním obchvatu (D48, D56) a přes silnice nižších tříd (I/48, I/56, III/4848h) na území města. Aktuálně předpokládáme začátek opravy od úterý 8. 8. 2023, zhotovitel se smluvně zavázal dokončit práce do 24 týdnů po zahájení.

Z celkového počtu 11 nabídek ve výběrovém řízení zvítězila firma Eurovia CS, která na mostě postaveném v roce 1977 provede opravu mostního svršku a sanaci spodní stavby včetně podhledu nosné konstrukce. Před zprovozněním dojde také k osazení nových bezpečnostních prvků (svodidla a zábradlí se svislou výplní). Cena opravy dosahuje částky zhruba 44,8 milionu Kč bez DPH.

Další novinky a zajímavosti zveřejňujeme také na krajském Twitteru ŘSD ČR:

https://twitter.com/RSD_Olomoucky,

https://twitter.com/RSD_MSlezsky (kliknout nebo adresy zkopírovat do adresního řádku).

Děkuji Vám za šíření informací o opravě ve Frýdku-Místku.

 

Mgr. Miroslav Mazal

tým komunikace

Ředitelství silnic a dálnic ČR

Wolkerova 951/24a

Olomouc, 779 00

mobil: 607 053 978

www.rsd.cz, miroslav.mazal@rsd.cz

 

 

Oprava mostů uzavře silnici I56 ve Frýdku-Místku (1)

 

Oprava mostů uzavře silnici I56 ve Frýdku-Místku (2)

 

Oprava mostů uzavře silnici I56 ve Frýdku-Místku (3)

 

Situace

Organizace školního roku 2023/2024 v ZŠ, SŠ, ZUŠ a konzervatořích

Ing. Iveta Busková (vedoucí odboru kultury, školství, sportu a cestovního ruchu Městského úřadu Příbor)

 

Období školního vyučování a období prázdnin stanovuje zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Podrobnosti k organizaci školního roku, druhy, délku a termíny školních prázdnin upravuje vyhláška č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku, ve znění pozdějších předpisů. Informace k organizaci školního roku 2023/2024 vycházejí z výše uvedených
právních předpisů.
Vyučování ve školním roce 2023/2024 začne ve všech základních školách, středních školách, základních uměleckých školách a konzervatořích v pondělí 4. září 2023.
Podzimní prázdniny stanovuje MŠMT na čtvrtek 26. října a pátek 27. října 2023.

Vánoční prázdniny začínají v sobotu 23. prosince 2023 a končí v úterý 2. ledna 2024. Vyučování začne ve středu 3. ledna 2024.
Vysvědčení s hodnocením za první pololetí bude žákům předáno ve středu 31. ledna 2024.
Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 2. února 2024.

 

Jarní prázdniny v délce jednoho týdne jsou podle sídla školy stanoveny takto:
Okres Nový Jičín: 19. 2. – 25. 2. 2024
Okres Frýdek-Místek: 12. 2. – 18. 2. 2024
Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 28. března 2024.
Vyučování ve druhém pololetí bude ukončeno v pátek 28. června 2024.
Hlavní prázdniny trvají od 29. června 2024 do 1. září 2024.
Vyučování ve školním roce 2024/2025 začne v pondělí 2. září 2024.

 

Základní škola Jičínská Příbor

Větřkovická přehrada získala molo

Po vylepšení pláže, dětském hřišti, nových převlékárnách a sociálním zázemí se návštěvníci Větřkovické přehrady dočkali i nového plovoucího mola. Stavba, kterou zaplatil také Moravskoslezský kraj, zatraktivní a zpříjemní pobyt turistům v této lokalitě.

 

molo 1

„Větřkovická přehrada, Karvinské moře a Slezská Harta jsou lokalitami s významným rekreačním potenciálem. Moravskoslezský kraj proto podporuje jejich rozvoj.  Například výstavbu budovy sociálního zázemí a občerstvení u Větřkovické přehrady. Poskytli jsme také individuální dotaci na rozšíření pláže a vybudování okruhu pro cyklisty a in-line bruslaře okolo Karvinského moře nebo jsme pořídili elektroloď na Slezské Hartě, kde organizujeme i sportovní a kulturní akce,“ uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Jan Krkoška.

 

molo 2

 

molo 3

 

Zdroj: www.msstavby.cz