Odstávka vody SMVAK OSTRAVA 16. února 2023

Dne 16.02.2023 proběhne odstávka vodovodní sítě na části ulic Karla Čapka, Ostravská a Bonifáce Buska.

Číslo poruchy:  111008
Obec:  Příbor, Příbor
Ulice:  Karla Čapka
Skut. zahájení:   
Plán. zahájení orientačně:  16.02.2023 08:00
Plán. ukončení orientačně:  16.02.2023 14:00
Dotčená oblast:  části ulic: Karla Čapka, Ostravská, Bonifáce Buska v místě vyvěšení
Způsob náhradního zásobování:  Umožněno předzásobení



Žádáme odběratele, aby v průběhu termínu přerušení dodávky vody, po kterou probíhá odstraňování příčiny přerušení dodávky vody, neodebírali vodu z vodovodní sítě. Vlivem manipulací na vodovodní síti se mohou vyskytnout krátkodobě zhoršené senzorické vlastnosti vody.

 

SMVAK OSTRAVA

Od Hanse Ledwinky k Tatře Phoenix: Výjimečná výstava vozů Tatra v Eindhovenu

Právě dnes je tomu 145 let od narození Hanse Ledwinky, geniálního konstruktéra, který stál za úspěchem osobních automobilů Tatra s převratnou koncepcí, originálními technickými řešeními a propracovanou aerodynamikou. Pojďme si historii této kdysi slavné automobilky připomenout alespoň pohledem na výstavní exponáty.

Zajímavá výstava osobních i nákladních automobilů Tatra s podtitulkem „Od Hanse Ledwinky k Tatře Phoenix“ pokračuje v nizozemském Eindhovenu až do 30. března 2023! Byla umístěna do stálé expozice v budově DAF Museum spolu s výrobky nizozemské značky vlastně logicky, obě firmy totiž už přes deset let spolupracují při výrobě užitkových vozů. A nemyslete si, že tam nemůžete vidět něco jiného než v kterémkoli ze dvou stánků tatrovácké historie v Kopřivnici! Na výstavě jsou totiž také vzácné kousky, jež zapůjčili sběratelé z Čech, Moravy a především ze Slovenska, jaké v Kopřivnici neuvidíte!

 

tatra 87

Exhibice ke 125.výročí

Výstava v Eindhovenu byla slavnostně otevřena už loni, kdy Kopřivničtí slavili 125 let od zahájení výroby motorových vozidel! Těší se tam velkému zájmu a od vchodu do muzea DAF vás vítají české vlajky. Pečlivě vybrané exponáty jsou jak ve spodní části muzea v jakémsi skanzenu vedle fasád nizozemských domků, tak ve světlé hale v patře, kam najely hlavně těžké nákladní vozy.

 

Nechybí ani vitríny plné jak komerčně prodávaných miniaturních modelů, tak větších továrních maket pro zkoušky ve vzduchovém tunelu, nejrůznější memorabilia a rovněž příslušná literatura. Zaujala nás publikace o prototypu Tatra V570, který byl předlohou německému Volkswagenu Typ 1, a tak po válce wolfsburská automobilka za to kopřivnické Tatře platila symbolickou částku z každého vyrobeného Brouka!

DAF Museum leží v centru Eindhovenu nedaleko továrny DAF Trucks, který založili bratři Van Doorne, vynálezci plynulé převodovky Variomatic, a to původně pro výrobu automobilových přívěsů. Postupně přidali užitkové, osobní i speciální vojenské vozy, návěsy, autobusy a motory vlastní konstrukce…

Milníky tatrovácké koncepce

Připomeňme, že Tatra patří vůbec k nejstarším ještě existujícím světovým automobilkám, stavba prvního kopřivnického vozu Präsident začala už v roce 1897! Tenhle „kočár bez koní“ je příliš vzácný, a proto do Eindhovenu neputoval (ochraňuje jej Národní technické muzeum v Praze, v Kopřivnici si vyrobili přesnou repliku), ale jinak je výběr vystavených typů osobních i nákladních opravdu reprezentativní.

Nechybí nic z originálních konstrukčních řešení, jež kopřivnickou Tatru proslavily na celém světě. Jsou to především vzduchem chlazené zážehové i vznětové motory, páteřový rám s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami, u novějších osobních automobilů pak hlavně aerodynamické karoserie s motorem uloženým až vzadu.

Nevídaným kouskem je třeba kompletní poháněcí jednotka první sériové aerodynamické Tatry 77 ze druhé poloviny třicátých let, vystavená vedle další legendy Tatra 603. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout sestavu se vzduchem chlazeným vidlicovým osmiválcem, dvěma ventilátory chlazení, čtyřstupňovou převodovkou v bloku s rozvodovkou, výkyvnými hnacími polonápravami a odpružením příčným vícelistovým pérem.

Od hadimršky po sedmistovku

Posledním klasickým osobním automobilem Tatra s motorem vpředu a pohonem zadních kol byl typ 57, jehož produkce přežila od třicátých do konce čtyřicátých let. Vystavený polokabriolet patří k těm starším, byl to jeden z nejrozšířenějších vozů na našich silnicích, postupně sílil a procházel modernizací. Lid jej láskyplně nazýval „hadimrškou“, a toto pojmenování se v Československu těšilo značné popularitě stejně jako samotný automobil. Motor byl vzduchem chlazený čtyřválec, podobný se později uplatnil v novém Tatraplanu, ovšem v něm se už přestěhoval do zádě vozu.

Tatraplan byl dalším vývojem předválečného čtyřválce Tatra 97, ovšem Tatra sázela hlavně na osmiválce, které se postupně představily coby Tatra 77, 77A a 87. Posledně jmenovaný je v Eindhovenu vystaven ve stříbrné barvě, připomínající letecké konstrukce, je to právě ten typ automobilu, s nímž absolvovala slavnou cestu kolem světa známá cestovatelská dvojice Hanzelka a Zikmund.

Pokračující výrobu osobních vozů Tatra se vzduchem chlazenými motory vzadu od poloviny padesátých let reprezentují legendární Tatra 603, ale také „šestsettřináctka“ ve vzácném otevřeném provedení Landaulet (vzniklo jen několik kusů) a další limuzína Tatra 700, vlastně modernizace typu 613, s nímž skončila výroba osobních vozů Tatra v roce 1998.

Specializace na nákladní vozy

Od padesátých let se Tatra specializuje na těžké nákladní vozy s vysokou průchodností terénem, starší typy s pohonem jen zadních kol na výstavě reprezentují lehká Tatra 13 v originálních barvách slovenské pekárny Kachaňák z Turzovky a také jeden z našich nejrozšířenějších nákladních vozů třicátých let Tatra 27. Ta má ještě kapalinou chlazený zážehový čtyřválec s velkým chladičem na přídi, vystaveno je provedení s generátorem dřevoplynu Imbert, což bylo řešení nedostatku benzinu ve válečných letech. Na korbě veze maketu rychlého železničního motorového vozu Slovenská strela (originál je v Kopřivnici).

Návštěvníci muzea v Eindhovenu dostávají informace jak o tomto dalším výrobku Tatry, tak o legendárním technickém řediteli Dr. Ing. Hansi Ledwinkovi (1878 – 1967), který se nejvíce zasloužil o originální tatrováckou koncepci. Výstava poválečných těžkých vozů zahrnuje nejen slavné Tatry 111, 138, 148, 813 a 815, ale i nejnovější typ T 157 Phoenix, který vzniká ve spolupráci s nizemskou automobilkou DAF. Není bez zajímavosti, že Tatra od loňska ve spolupráci s DAF Trucks plní objednávku na 900 logistických vozidel pro belgickou armádu.

 

tatra phoenix

Jak na výstavu

DAF Museum leží na konci ulice Tongelresestraat, je otevřeno celý týden od 10 do 17 hodin s výjimkou pondělí, vstupné činí 12,5 eura (cca 306 Kč) a parkovné lze platit v automatu, maximem je denní sazba 6,80 eura (166 Kč). Občerstvení přímo v muzeu zajišťuje Daffetaria s výhledem do expozice.

O návštěvníky se starají dobrovolníci z řad milých důchodců. Když se dozvěděli, že jsme ze země Tatry, snažili se nám vyjít všemožně vstříc. Samozřejmě, spolu s výstavou si můžete prohlédnout celé DAF Museum, které zahrnuje i kovárnu z konce dvacátých let! Kompletní prohlídka trvá nejméně dvě hodiny, ale rozhodně stojí za to!

 

Zdroj: www.garaz.cz

Valentýnské menu RESTAURACE U ČÁPA

Valentýn U ČÁPA 2023

To neznáte Hadimršku: Legendární Tatra 57 A spolehlivostí oslovila i v Číně. Dodnes je populární

Jsem rád, že čtvrtou Tatrou, kterou jsem měl v životě možnost vyzkoušet, je i nějaký předválečný exemplář. Konkrétně jde o malý typ 57 alias Hadimrška, který má pohlednou a už i trochu aerodynamickou karoserii, byť to není zlatá éra proudnicových tvarů.

Moderní a populární Tatra 57, nástupce lidového modelu 12, se poprvé představila v roce 1931 na pražském autosalonu, výroba běžela od března následujícího roku. Licenčně se vyráběla i u rakouské společnosti Austro-Tatra, kde vzniklo celkem 300 aut. Hlavní podíl na jejím vzniku mají konstruktéři Erich Überlacker a Erich Ledwinka (syn známějšího Hanse Ledwinky). Tvarově ale auto na předchůdce navazovalo.

Prodejní úspěch sázel hlavně na přijatelnou cenu od 25 po 30 tisíc korun. Ta byla nižší než u ostatních československých aut, což bylo v období hospodářské krize velmi důležité. Konkurenci mohla být Praga Piccolo se slabším motorem. V roce 1933 tvořila výroba typu 57 celkem 90 % všech vyrobených Tater. Nejčastěji k zákazníkům mířil dvoudveřový sedan, ale nabízel se i polokabriolet, dodávka a kombík, existovala i možnost nechat si auto karosovat u Sodomky (i k dodanému holému šasi jste ale od Tatry dostali kapotu s blatníky).

První typ se vyráběl do roku 1935 a vzniklo 5 997 aut. To už se dávno vžila přezdívka Hadimrška podle slavné komedie s Vlastou Burianem a toto jméno začala oficiálně v propagačních materiálech používat i sama automobilka. S filmem přitom nemělo auto nic společného, akorát šlo na trh ve stejnou dobu jako známá komedie do kin.

Modernizovaná verze

Pražský autosalon byl v říjnu 1935 dějištěm premiéry Tatry 57 A, kterou vidíte na fotkách. Tedy původně ji Tatra označovala jen jako „Novou Tatru 57“, označení 57 A auto získalo až po další modernizaci a uvedení typu 57 B. V tomto případě jde o automobil z roku 1938. Její karoserie byla modernizována a více se podobala větší Tatře 75, pořád to jsou ale typická třicátá léta. Stále ale měla oplechovanou dřevěnou kostru. Novinkou byla tvrzená skla, čelní bylo jednodílné. Elektrická soustava je stále šestivoltová.

Dovnitř se dostanete přes opačně otevíratelné dveře a nášlapné prahy, jak bylo tehdy normální. Nastupování je ale díky tomu vlastně snazší. Jde o dvoudveřovou variantu, což pak trochu komplikuje nastupování dozadu. Sedadla tvoří ocelový trubkový rám, ale přesto jsou docela pohodlná. Na potah zvolila automobilka umělou kůži. A vzhledem k datu výroby má Tatra ještě pravostranné řízení. Přístup do zavazadlového prostoru je možný jen zevnitř sklopením zadních opěradel.

 

TATRA 57 HADIMRŠKA

Tradiční tatrovácká koncepce

V kompletně otevíratelné přední části je vzduchem chlazený čtyřválcový boxer OHV o objemu 1 155 cm3 s karburátorem Zenith 30T, který nabízí 20 koní (15 kW) v 3 500 otáčkách. Pohání samozřejmě zadní kola. K motoru je připojená čtyřstupňová převodovka se suchou spojkou a řazení jde docela ztuha. Maximální rychlost je 90 km/h. Jednalo se o poslední typ vzduchem chlazeného čtyřválce boxer, který Tatra vyráběla. A vyráběla jej i po konci produkce typu 57 jako pohon svých jeřábů na nákladních podvozcích 111 a 138. Tady se startuje levou nohou, která jej mačká, a pravá k tomu musí správně přidávat plyn.

Maximální rychlost je lehce přes 80 km/h. Tatra má navíc slušnou světlou výšku 210 milimetrů a šestnáctipalcová kola, takže lehčí terén většinou nebude překážkou. Je to fajn, protože s exemplářem od Veteránů na Truc jedeme fotit na nedalekou louku. Ze stejného důvodu je ale Hadimrška nesmírně komfortní. Díky přepracovanému chlazení s ventilátorem před motorem a kanálovým rozvodem kolem válců je Tatra schopná i jízdy krokem, aniž by se přehřívala.

Proč je vlastně tak pohodlná?

Tatra váží 930 kilogramů (z toho 410 kilogramů připadá na podvozek) a spoléhá na tradiční koncepci páteřového rámu s centrální nosnou rourou a výkyvných polonáprav, kterou měl i předchůdce. Karoserie je na dvou příčných nosnících. Přední kola mají nové nezávisle zavěšení – dvojici nad sebou zavěšených příčných půleliptických listových per a kapalinové tlumiče. Na zadní nápravě je napříč jedno půleliptické listové pero. Proto se přes jakékoliv nerovnosti Tatra jen tak příjemně přehoupne.

Řízení je hřebenové a velmi komunikativní, přesto bude dnešním rozmlsaným řidičům připadat složité a náročné. Musíte se zkrátka soustředit, protože nechcete staré Tatrovce ublížit ani přepínáním, ani podtáčením. Pedálu plynu se prostě nesmíte bát. Za šestnáctipalcovými koly jsou bubnové brzdy. Nádrž na přepážce mezi motorem a kabinou pojme 35 litrů paliva. To se do karburátoru dostává samospádem a spotřeba se průměrně pohybuje kolem deseti litrů. Stav paliva v nádrži se měří dřevěnou měrkou, kterou do ní ponořujete. Ale co, podobný systém měl Trabant až do konce osmdesátých let.

Populární Hadimrška přečkala válku (mezi roky 1942 až 1946 byla ovšem výroba přerušena a vznikala vojenská verze 57 K) a vydržela ve výrobě do roku 1948. Do té doby stihli v Kopřivnici vyrobit 26 985 aut a šlo o jedno z nejrozšířenějších aut v Československu, které v běžném provozu běžně jezdilo až do sedmdesátých let. Z tohoto počtu pak 8 019 aut připadalo na typ 57 A, který byl v roce 1938 nahrazen typem 57 B s řízením vlevo a většinou dvěma páry dveří. Ten byla ale poslední lidovou Tatrou, pak už automobilka směla vyrábět jen limuzíny a nákladní auta. Dokonce i Čína si v roce 1937 objednala 40 otevřených vojenských aut pro svou armádu. K masovému rozšíření přispívala i velká spolehlivost a jednoduchá údržba. Proto jich je dost k mání, třeba tato se nedávno prodala za 380 tisíc korun. A nelze se divit, že se stále někomu líbí. Tento typ se dá považovat za jeden z nejdůležitějších pro celou automobilku.

 

Zdroj: www.garaz.cz

Valašská rally ValMez míří až do oblasti Dolních Vítkovic

KOWAX Valašská rally ValMez odstartuje pátou desítku svých startů na řadě známých úseků, ale rovněž s jednou zásadní novinkou, která posádky i fanoušky zavede až do samotného centra Moravskoslezského kraje, do Ostravy. Letošní ročník Valašky proběhne ve dnech 31. března – 2. dubna 2023. Soutěž bude zařazena do seriálů FIA European Rally Trophy, Mistrovství ČR v rally a v rally historických automobilů.

 

IMG_6162

 

KOWAX Valašská rally ValMez opět otevře domácí šampionát soudobých i historických automobilů, nechybí ani v kalendáři FIA European Rally Trophy (FIA ERT) a Central European Zone (CEZ). Naopak nepokračuje spolupráce se slovenskou federací, která se rozhodla preferovat méně nákladné jednodenní podniky. Do startu aktuálně zbývají méně než dva měsíce a ač organizační tým dotahuje vydání Zvláštního ustanovení, mnoho dalších zásadních dokumentů je aktuálně připraveno, proběhlo i schvalovaní tratí z pohledu bezpečnostních delegáta Autoklubu ČR Miroslava Smolíka a zástupce jezdců Petra Černohorského.

 

Centrem soutěže nadále zůstává město Valašské Meziříčí. Zde proběhne administrativní i technická přejímka (Autocentrum Lukáš), slavnostní start soutěže, na městském úřadu bude sídlit ředitelství rally. Shodné zůstává i umístění servisu v areálu valašskomeziříčské společnosti DEZA. Z tohoto prostoru budou posádky vyrážet na tratě rychlostních zkoušek ve Zlínském a Moravskoslezském kraji. Celkem harmonogram obsahuje 16 rychlostních zkoušek na osmi úsecích (152,62 km). Celková délka soutěže je necelých 474 km.

Páteční shakedown se uskuteční v blízkosti ValMezu, v podvečer proběhne slavnostní start rally na zrekonstruovaném náměstí. Vlastní závodění vypukne v sobotu sekcí na úsecích Poličná a Lešná, která bude nejdelší rychlostní zkouškou letošní Valašky. RZ Lešná zároveň bude jediným shodným testem s minulým ročníkem. Odpoledne převezmou štafetu rychlostky Vidče a Hukvaldy. V neděli se bude závodit na vložkách Velká Lhota, Juřinka a Choryně,“ odkrývá karty ředitel 41. KOWAX Valašské rally ValMez Jaromír Tomaštík.

 

alt_banner2

 

Fanoušci však nebudou ochuzeni ani o tradiční diváckou superspeciálku. Tentokrát to nebude hojně navštěvovaná zkouška v okolí sportovních areálů ve Valašském Meziříčí, ale dva průjezdy „ostravské bomby“. Ta zakončí program sobotní etapy, fanouškům nabídne dvě a půl kola závodění v industriálním areálu Dolní Vítkovice, v těsné blízkosti unikátní Bolt tower.

V Dolních Vítkovicích bylo vše domluveno už loni, ladily se pouze detaily. Ovšem nejistá situace v průběhu ledna a obavy z kvót návštěvníků sportovních akcí tehdy rozhodly za nás. Letos Valaška už nebude v atraktivním prostředí Ostravy chybět,“ doplňuje Tomaštík.

 

Organizační tým aktuálně čeká na schválení Zvláštních ustanovení soutěže, aby následně spustil i možnost přihlašovat se v rámci licenčního systému.

 

banner2

 

Informačním kanálem 41. KOWAX Valašské rally ValMez 2023 bude postupně aktualizovaná internetová stránka www.valasskarally.cz. Informace k soutěži lze získat rovněž na facebookovém profilu soutěže Valašská Rally ValMez, pro posádky bude k dispozici aplikace Sportity.

 

41. KOWAX Valašská rally ValMez 2023, tiskový servis

Tomáš Plachý

Město Příbor začne recyklovat kuchyňský odpad, bude z něj vyrábět bioplyn

Příbor na Novojičínsku spouští pilotní projekt zaměřený na třídění kuchyňského odpadu. Hnědé popelnice s růžovým poklopem budou vyváženy každý týden a odpad z nich poslouží k výrobě bioplynu v bioplynové stanici v Horní Suché.

Do popelnic na kuchyňský odpad pro výrobu bioplynu patří veškeré zbytky jídel jako omaštěné přílohy, omáčky či scezené polévky, syrové i tepelně zpracované maso, včetně drobných kostí, pečivo, sladkosti, kávová sedlina a čajové sáčky. Podle stránek města mohou lidé do těchto popelnic vyhazovat také potraviny po datu spotřeby, a to i v obalu, nebo klasické bio zbytky z kuchyně jako skořápky od vajec nebo třeba ořechů.

Vybrané domy v různých částech města obdrží speciální třídicí košíky a kompostovatelné sáčky, do nichž budou obyvatelé odpad třídit. „Po naplnění košíku pak stačí vyhodit kuchyňský odpad i se sáčkem do hnědé nádoby s růžovým poklopem na vybraných stanovištích, uvedla radnice podle serveru Ekolist.

 

Trinčky

 

V bioplynové stanici v Horní Suché se z odpadu stane surovina na výrobu energie, tepla a certifikovaného hnojiva. „Kuchyňský odpad tvoří podstatnou část směsného komunálního odpadu, ale málokdy se správně vytřídí. Proto končí v černé popelnici, odkud zbytečně putuje na skládku. Tomu nový přístup zamezí, říká Filip Poštulka ze společnosti JRK Česká republika. Cílem projektu je, aby odpad z domácností neskončil na skládce a byl dále využit.