Manipulativní šarlatán Freud v populárně naučné publikaci o počátcích moderní psychiatrie

Málokterý vědec vyvolává tak kontroverzní reakce jako zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Jedni jeho teorie označovali za pseudovědu s tím, že vrátil psychologii „o sto let zpátky“, jiní se jeho díla i v současnosti zastávají, jako například nositel Nobelovy ceny za medicínu Eric Kandel, podle nějž psychoanalýza stále představuje nejkoherentnější a intelektuálně nejuspokojivější pohled na lidskou mysl.

U Alpressu v překladu Kateřiny Orlové vyšla před půl rokem kniha Pacienti Sigmunda Freuda, jejíž autor, filozof a literární komparatista Mikkel Borch-Jacobsen, jednoznačně patří do první skupiny, tedy mezi Freudovy ostré a dlouhodobé kritiky. Borch-Jacobsen se narodil ve Francii, ale od roku 1986 působí ve Spojených státech. Mimo jiné významně přispěl do sborníku s názvem Černá kniha psychoanalýzy (Le Livre noir de la psychanalyse. Vivre, penser et aller mieux sans Freud) z roku 2005, jehož příspěvky zdůrazňují psychoterapeutická selhání zmíněné metody.  

Stejně odmítavý postoj zastává Borch-Jacobsen i v knize Pacienti Sigmunda Freuda, svém prvním titulu přeloženém do češtiny. Přibližuje v něm průběh terapie i životopisy 38 lidí, které Freud léčil a mnohdy proslavil chorobopisy, ve kterých používal přezdívky jako Dora, Malý Hans, Krysí muž či Vlčí muž. Borch-Jacobsenův soud je zdrcující: Freud se v jeho podání jeví být vypočítavým a manipulativním šarlatánem, který svým pacientům neblaze zasahoval do životů a jehož „léčba“ měla spíše destruktivní účinky. Takže se někteří z nich, pokud terapii přežili, poté snažili odejít co nejdál od Vídně (a Freuda). Pokud se hrstka pacientů nakonec uzdravila, tak podle autora proto, že jejich symptomy prostě odezněly nebo si daní jedinci dokázali pomoci sami, jako třeba slavný dirigent Bruno Walter. Jestliže byl podle autora Freud v léčbě výjimečně přece jen úspěšný, tak spíše tehdy, když vůbec nepraktikoval klasickou psychoanalýzu. To měl být případ jistého Alberta Hirsta, s nímž nerozebíral jeho oidipovský komplex, ale různými komplimenty se snažil „vzkřísit jeho sebevědomí“.

Pro znalce zmíněných chorobopisů může mít kniha velký význam, protože jim umožní nahlédnout životy daných lidí z jiné perspektivy, a navíc se dozví, jak se jejich osudy vyvíjely dále. Borch-Jacobsenův názor na Freuda je ovšem tak vyhraněný, že rozhodně nedoporučujeme dělat si celkový obrázek o slavném moravském rodákovi pouze na základě této knihy.

Zdroj: www.reflex.cz

Sériová výroba vozidel Tatra 815 se rozběhla začátkem roku 1983. Nová řada při svém náběhu nabídla 36 základních modifikací, tím nahradila 57 modifikací vozidel modelových řad Tatra 148 a Tatra 813, přičemž navíc plnila 12 dalších zcela nových požadavků.

Modelová řada Tatra 815 měla pět základních podskupin. Pro civilní trh byla, až na výjimky, vyráběna výhradně vozidla 6x6 a v provedení s nápravami bez redukcí v nábojích kol, vojenské verze automobilu Tatra 815 měly naopak pouze nápravy s redukcemi v nábojích kol a byly v provedení 6x6 a 8x8.

Zahájení výroby nákladního automobilu Tatra 815 předcházely zkoušky jízdních vlastností na kopřivnickém polygonu a na Sibiři, kde byla vozidla vystavena těm nejtvrdším možným podmínkám. Podvozek vychází z již tradiční koncepce s centrální nosnou rourou a výhodou zůstává i možnost zaměnitelnosti značného množství dílů. Tím se zjednodušila montáž a následná údržba, což se projevilo i do výsledné spolehlivosti automobilu.

Těžká nákladní vozidla řady Tatra 815 mířící do služeb Československé lidové armády (později Československé armády) byla v první fázi (od roku 1982 až do vstupu České republiky do NATO) prakticky výhradně osazována dvanáctiválcovými motory T3-930, dle provedení vozidel buď v atmosférickém anebo v přeplňovaném provedení.

Tatra 815 měla také typicky osazenou kabinu ještě více (přesně o 130 mm) před přední nápravou proti civilním verzím, a to z důvodu umístění autobaterií před přední tzv. taktická kola většího průměru. Nikoho samozřejmě nemůže překvapit, že vozidla nové obchodní řady Tatra 815, kterých se jen do roku 1991 vyrobilo 100 000 kusů, se okamžitě staly novým standardem v ČSLA, později jen v „okleštěné“ Československé armádě a nakonec od roku 1993 jen v Armádě České republiky (AČR).

Zdroj: https://www.agroportal24h.cz/

O titul Historické město roku se za Moravskoslezský kraj v celostátním kole bude ucházet Příbor na Novojičínsku. Ocenění už město získalo v roce 2015, řekla mluvčí ostravské pobočky Národního památkového ústavu Petra Batková. Soutěž bude vyhodnocena v dubnu. Ocenění se uděluje za nejlepší regeneraci městských památkových rezervací a městských památkových zón. Vyhlašuje ji ministerstvo kultury, ministerstvo pro místní rozvoj a Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska.

„V únoru a březnu se uskuteční celostátní hodnocení a 18. dubna pak bude v Praze slavnostní vyhodnocení celé soutěže,“ řekla Batková. Dodala, že Příbor se do Programu regenerace zapojil již v roce 1993. Dvakrát bylo město nominováno do celostátního kola a v roce 2015 získalo ocenění Historické město roku, a to především díky dokončení obnovy areálu piaristického kláštera spolu s klášterními zahradami.

Tentokrát nominace souvisí s dokončenou celkovou obnovou budovy radnice, obnovou exteriéru rodného domu Sigmunda Freuda a restaurováním vitrážového okna v presbytáři kostela svatého Kříže. „Dále se pokračovalo s obnovou fasády budovy fary, včetně zhotovení vstupních dveří dle historické ikonografie,“ doplnila Batková.

Nejnáročnější stavební akcí města byla kompletní obnova a rekonstrukce funkcionalistické radnice z let 1936–1938. Město ji rozdělilo do tří etap. „Cílem bylo zlepšení technického stavu budovy, zajištění bezbariérového přístupu, ale především zachování a rehabilitace památkových hodnot objektu,“ řekla dozorující památkářka Markéta Jurašková. Další významnou stavební akcí města byla obnova rodného domu Sigmunda Freuda. Navázala na novou výtvarnou a interaktivní expozici Freudovy pravnučky Jane McAdamové Freudové nazvanou Muzeum myšlení.

Soutěž o titul Historické město roku se koná od roku 1995. Do Moravskoslezského kraje putoval celostátní titul třikrát. Poprvé zásluhou města Nového Jičína, které se stalo historickým městem roku 2001, dále pak Příbora za rok 2015 a Štramberka za rok 2019.

Zdroj: nasregion.cz

Místostarostka města Příbora Vás zve na 3. zasedání Zastupitelstva města Příbora, které se uskuteční dne 2. 2. 2023 v jednacím sále piaristického kláštera se začátkem v 16:00 hodin.

Novým prezidentem České republiky se stal PETR PAVEL

Záměr změny trasování silnice I/58 v úseku Frenštát pod Radhoštěm – Vlčovice probíhá posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA). Z přiložené dokumentace je patrné detailnější řešení stavby.

Trasa silnice I/58 byla posouzena ve dvou variantách. Podkladem pro návrh řešení byla předchozí studie z roku 2010, studie proveditelnosti z roku 2019 a koridor trasy, který je zanesen v územně plánovacích dokumentacích a připravovaných aktualizacích.

Prověřena byla územně průchodná a technicky realizovatelná trasa silnice I/58 Frenštát pod Radhoštěm – Vlčovice v parametrech dvoupruhové silnice s návrhovou rychlostí 90 km/hod. Bylo navrženo směrové i výškové vedení trasy dle dnes platných technických norem, prověřeno bylo umístění a technická realizovatelnost křižovatek. Za celkově vhodnější řešení v rámci zadaných okrajových podmínek považuje studie variantu A označenou jako doporučenou. Její výhody spočívají především ve velmi vhodných návrhových parametrech, splňujících požadavky silnice I. třídy jako nadřazené komunikace a plynulosti silničního provozu. Dopady na životní prostředí a zastavěná území jsou dle studie akceptovatelné.

Varianta A – doporučená

Přeložka silnice I/58 je navržena v maximální možné míře dle požadavků platných ČSN. Silnice se odpojí ze stávající silnice I/58 v úrovní hranice zástavby Lichnova a prochází okrajem záplavového území. Městská část Kopřivnice – Vlčovice je překlenuta estakádou, která umožňuje mimoúrovňové křížení se stávající silnicí I/58 a řekou Lubinou a jejím záplavovým územím. Trasa je napojena na silnici I/58 v úrovni průmyslového parku Kopřivnice. Tato komunikace byla vybudována v rámci stavby „Příbor – obchvat“. Součástí stavby je jeden významný mostní objekt – estakáda Vlčovice dl. 450 m a 4 mostní
objekty. Součástí stavby je úrovňová křižovatka v km cca 2.100 (se stávající I/58) a km cca 5.740.
Přeložka silnice I/58 je územně průchodná a v požadované kategorii technicky realizovatelná.

Varianta B – úsporná

Přeložka silnice I/58 je navržena v maximální možné míře dle požadavků platných ČSN. Silnice se odpojí ze stávající silnice I/58 v úrovní hranice zástavby Lichnova a prochází okrajem záplavového území a částečně je vedena přes stávající silnici I/58. Městská část Kopřivnice – Vlčovice je překlenuta estakádou, která umožňuje mimoúrovňové křížení se stávající silnicí I/58 a řekou Lubinou a jejím záplavovým územím. Trasa je na napojena silnici I/58 v úrovni průmyslového parku Kopřivnice. Tato komunikace byla vybudována v rámci stavby „Příbor – obchvat“. Součástí stavby je jeden významný mostní objekt – estakáda Vlčovice dl. 420 m a 2 mostní objekty obvyklého rozsahu. Součástí stavby je úrovňová křižovatka se silnicí III/4865, okružní křižovatka se silnicemi III/4864, stávající sil. I/58 a úrovňová křižovatka se silnicí II/486 (stávající I/58). Přeložka silnice I/58 je územně průchodná a v požadované kategorii technicky realizovatelná.

 

Zdroj: https://www.msstavby.cz/