Snaha obnovit tradiční starobylou svatovalentinskou pouť v Příboře, která vznikla v 17. století a pokračovala přerušovaně ve 20. století, se objevila záhy po sametové revoluci.
Veselení a mše o pouti sv. Valentina, správně stylizováno Mše a veselení o pouti sv. Valentina, má úzký vztah ke křesťanské liturgii a tradici. Na počátku vždy stojí putování ke svatému místu, v našem případě ke
světci, a děkování za dané světcovy atributy(lásku a zdraví). Proto také nejdříve vznikala poutní místa, stavěly se sakrální stavby a kolem nich se postupně rozrůstaly světské poutní záležitosti, které poutníka obohaco-
valy na těle i na duchu.
Ještě v 90. letech minulého století se příborská svatovalentinská pouť připomínala mší svatou v červnu v neděli po svatodušních svátcích v kostele svatého Valentina.
Z klimatických důvodů byla přeložena duchovní správou příborské farnosti z chladného února do teplého června.
Několikrát byl osloven duchovní správce příborské římskokatolické farnosti, zdali by bylo možné termín slavení svatovalentinské pouti vrátit zpět na neděli blízkou termínu 14. února, kdy si liturgicky připomínáme svátek tohoto evropského světce, jehož kult u nás mimochodem obnovil český král a císař Karel IV.
Teprve až v roce 2003 Mgr. P. Pavel Dvořák umožnil obnovit slavení svatovalentinské pouti v kostele sv. Valentina v původním únorovém termínu s poutními stánky před kostelem. A za to mu patří velké poděkování. A to je onen počátek slavení obnovené novodobé pouti. V listopadu 2003 jsme na komisi pro kulturu a cestovní ruch poprvé projednávali organizaci světské části valentinské pouti, po církevním svolení k možnosti realizace poutních stánků kolem filiálního kostela. Byli osloveni příborští podnikatelé, byli osloveni pamětníci výroby příborských šiflí a díky podpoře města Příbora s pomocí Technických služeb města Příbora mohla být pouť realizována v podobě, jakou ji již všichni pamatujeme nebo známe ( 15. února 2004).
