Dětská fyzioterapie - moje cesta ke zdravému pohybu dětí

Jsem fyzioterapeutka specializující se na dětskou rehabilitaci. Moje práce mě naplňuje, protože pomáhám dětem dosáhnout jejich plného pohybového potenciálu.

Svou péči přizpůsobuji individuálním potřebám každého dítěte. Pracuji s dětmi od nejútlejšího věku, od novorozenců až po školáky. Zaměřuji se na komplexní posouzení psychomotorického vývoje a následně navrhuji individuální rehabilitační plán.

Co nabízím:

  • Novorozenci: Posouzení psychomotorického vývoje, správná manipulace s dítětem (handling) a tejpování při kolikách, pupeční kýle a dalších potížích.
  • Předškoláci: Diagnostika chůze, cvičení dle Bobath konceptu, tejpování při plochonoží a dalších problémech s nožičkami a cvičení s různými pomůckami pro rozvoj pohybových dovedností.
  • Starší děti: Cvičení proti vadnému držení těla, aplikace vložek Formthotics, kompenzační cvičení pro sportovce a práce se senzorikou.

Rehabilitace_letak_A6__2-2023

 

Proč zvolit právě mě?

  • Individuální přístup: Každé dítě je jiné a zaslouží si speciální péči.
  • Komplexní rehabilitace: Nezaměřuji se pouze na jeden problém, ale hledám souvislosti a pracuji s celým tělem.
  • Moderní metody: Používám nejnovější rehabilitační techniky a pomůcky.
  • Příjemné prostředí: Vytvářím atmosféru, ve které se děti cítí bezpečně a rády se vrací.

Chcete, aby vaše dítě bylo pohybově zdatné a zdravé? Neváhejte mě kontaktovat a domluvit si konzultaci.

 

Najdete mě zde: Vrchlického 978, Příbor

 

Lucie Krestová, DiS.

tel: 603 443 629

email: krestova.l@centrum.cz 

www.mojafyzioterapie.cz 

Sobotní porce nostalgie: Takhle kdysi Češi závodili na Dakar Rally. Úspěšné Tatře tehdy konkuroval i Liaz

Dakar Rally je pro Čechy oblíbená motoristická disciplína, a to hlavně v kategorii kamionů, v níž čeští jezdci zažili mnohé úspěchy. Připomeňte si někdejší dakarské speciály Tatry a Liazu.

 

Dakarská rally má za sebou bohatou historii, však se letos koná už 47. ročník této soutěže. Během té doby už vystřídala tři lokace, původně se od roku 1979 jezdila převážně v Africe, odkud nese i svůj název, pak se v roce 2009 kvůli bezpečnosti soutěž přesunula do Jižní Ameriky, aby se kvůli financím zase v roce 2020 přesunula, tentokrát do Saúdské Arábie, kde se koná dodnes. Ať už se jezdilo kdekoliv, Češi platili za časté a významné účastníky, hlavně v kategorii kamionů.

 

LIAZ DAKAR

První byl Liaz

Vůbec poprvé se čeští jezdci na start Dakaru v kategorii kamionů postavili v roce 1985. A nešlo o tým Tatra, který v pozdějších letech dosáhl největších úspěchů, ale tehdy o stále mladou značku Liaz. Účast si vydupal na nejvyšších místech ředitel rýnovického podniku Viktor Korecký. Byl si vědom marketingového potenciálu případného úspěchu, a to nejen na francouzském trhu.

 

A bylo to nakonec dobré rozhodnutí, protože hned při první účasti posádka Jiří Moskal, Jaroslav Joklík a Radek Fencl vyjela solidní 13. místo mezi kamiony. Bohužel sám Korecký se tohoto úspěchu nedožil, před závodem zemřel při autonehodě.

 

Nezapomeňme přitom na to, že liaz byl původně silniční kamion bez terénních ambicí jako konkurenční tatry. To se ostatně během soutěže potvrdilo, protože liazky (na startu byly hned dvě) se potýkaly s poddimenzovanými spojovacími tyčemi řízení, které se posádky snažily všemožně vyztužit (přivařením trubky z ochranného rámu nebo montpákami). Závodní auta totiž byla opravdu z velké části sériová, jen třeba motor byl posílen na 258 kW. Šlo o kapalinou chlazený vznětový řadový šestiválec Škoda o objemu 11 940 cm³, přeplňovaný turbodmychadlem.

 

Mimochodem druhá liazka do cíle dojela mimo pořadí. Francouz Alain Galland, jenž se podílel i na přípravě závodních strojů (byl sice dvojnásobným účastníkem Dakaru, jenže ani jednou nedojel do cíle), se totiž ukázal jako velice labilní jezdec. Když se mu kvůli ohnuté spojovačce už poněkolikáté vytrhl volant z rukou a nezastavitelně se roztočil, Galland to psychicky neunesl a odmítl pokračovat s odůvodněním, že vůz není dostatečně připraven (což rozhodně nebyla nepravda). A tak v soutěži následně pokračovali už jen jeho spolujezdci, Brzobohatý a Kovář. Bez třetího člena posádky ale nemohli být klasifikováni v oficiálním pořadí.

 

TATRA DAKAR

Přichází Tatra

Již následující rok se na start Dakar Rally postavily i vozy Tatra, které v následujících letech převzaly štafetu Liazu, respektive dovezly ty největší úspěchy českých značek. První ročník absolvovaly ještě šestikolky 815 6 × 6. Bohužel bez úspěchu, soutěžící tatry v předposlední etapě uvázly ve zrádném bahnitém úseku tak dlouho, že nemohly být klasifikovány.

 

Tatra vybrala verzi 815 6 × 6, protože šlo o jádro výrobního programu. Na Dakaru se ale rychle ukázalo, že je pro závody nevhodná – moc těžká, málo obratná. Do následujícího ročníku už vyrazila nová čtyřkolka, tato stará šestikolka („Babča“) týmu ale ještě mnoho let kryla záda.

Pořád ale startoval i Liaz. V roce 1986 to po nadějném startu dopadlo zklamáním. Posádka Joklík, Tyl, Stöhr skončila po 32metrovém skoku z duny a zranění zad svých dvou členů. Brzobohatý, Fencl, Herritier po poruše předního pohonu dojeli jen mimo pořadí a Moskal, Krejsa, Vojtíšek zapadli v předposlední etapě, nedojeli včas na start následující etapy a byli kvůli tomu diskvalifikováni.

To v roce 1987 to pro liazku bylo úspěšnější. Posádka Moskal, Joklík, Záleský vybojovala třetí místo mezi kamiony. A mohlo být ještě lépe, Brzobohatý, Krejsa, Vonšovský byli průběžně druzí, když jejich další působení zastavila těžká nehoda.

 

Nastává Lopraisova éra

Právě na druhém místě tehdy skončila pozdější legenda soutěže Karel Loprais aka Monsieur Dakar. V Tatře si rychle uvědomili nevhodnost šestikolky, a tak ji rychle nahradili čtyřkolkou 815 4 × 4 a rázem z toho byl tuhý boj o vítězství s Holanďanem Janem de Rooyem za volantem brutálního DAFu Turbotwin.

První tatrovácká výhra přišla hned v následujícím roce 1988, kdy Karla Lopraise v posádce doplňovali Tomáš Mück a Radomír Stachura. Celý tým DAF po tragické nehodě van de Rijta odstoupil, což otevřelo dveře k vítězství českým posádkám. Lopraisova posádka Tatry tak zvítězila po těsném souboji s Liazem, druzí totiž v kategorii kamionů skončili Moskal, Vojtíšek, Záleský. Liaz mimochodem tehdy měl na startu hned sedm vozů, Tatra dokonce třináct! Ve většině případů však šlo o doprovodná vozidla.

 

Další prvenství v kategorii kamionů Loprais přidal ještě v letech 1994, 1995, 1998, 1999 a 2001. V letech 1987, 1996, 2000 a 2002 skončil druhý, v roce 1992 třetí. Je tak dodnes jedním z nejúspěšnějších účastníků Dakaru, jeho závodnické snahy zastavila v roce 2005 druhá velká havárie, která mu definitivně pochroumala páteř.

 

Návrat Liazu

Naopak Liaz na Dakaru v devadesátých letech už jen paběrkoval, ostatně i jako samotný výrobce. Sice se na start postavil modernizovaný typ 200 a existovaly i ambice konkurovat tehdy superúspěšné Tatře, k tomu už ale nedošlo. Liaz se tehdy spíše orientoval na okruhové závody tahačů.

 

Přesto nakonec liazka na Dakaru neřekla poslední slovo. V roce 2003 se na startu objevilo vozidlo posádky Martina Macíka staršího, jehož tým se na Dakar vrátil i v dalších letech. Žezlo později převzal jeho syn Martin Macík mladší, který první ročníky Dakaru absolvoval právě se stařičkou liazkou, než přezbrojil na podstatně modernější a schopnější iveco, které vylepšuje dodnes. To už je ale zcela jiný příběh…

 

To Tatru dnes na startu Dakar Rally pořád najdeme, a to pod hlavičkou stáje Buggyra, která v roce 2025 opět nasadila jak model Phoenix, tak loni poprvé představený speciál Tatra Buggyra Evo3 s tatrováckým podvozkem a svébytným designem. Tatrováckou koncepci používá ve svém speciálu FF7 i tým Fesh Fesh Tomáše Vrátného.

 

Zdroj: www.garaz.cz

Český den proti rakovině 2025

TERMÍN LETOŠNÍ SBÍRKY

středa 14. května 2025

Tematické zaměření: Prevence kolorektálního karcinomu

Rozesílka přihlášek a podrobných informací proběhne na přelomu ledna a února.

Děkujeme všem za spolupráci a podporu v roce 2024
a do nového roku přejeme hlavně klid a dobré zdraví!

Český den proti rakovině je nejstarší sbírka v ČR, která se pravidelně koná již od roku 1996.


1. Přinést veřejnosti informace o prevenci rakoviny prostřednictvím rozdávaných letáčků.
2. Za nabízené kvítky měsíčku lékařského získat prostředky na boj proti rakovině – na nádorovou prevenci, zlepšení kvality života onkologických pacientů, podporu onkologické výuky, výzkumu a vybavení onkologických center.


Prevence kolorektálního karcinomu


14. května 2025


světle zelená


libovolný, minimálně však 20 Kč

 

Kytička proti rakovině 2025

Odstávka elektrické energie dne 6. 2. 2025, 07:30–15:30 - ČEZ

Příbor (okres Nový Jičín)

Příbor
Gagarinova

č. p.  197, 198, 199, 200, 202-208, 213-217, 219, 220

Jičínská

č. p.  167-173, 176, 736

Komenského

č. p.  498

Okružní

č. p.  1424, 1425, 1426, 1529

Svatopluka Čecha

č. p.  229, 230

Šmeralova

č. p.  191, 192, 193, 209, 210, 211, 212, 419, 420, 469, 568, 609, 622, 630, 646, 704, 712, 715, 716, 726, 728, 735, 750, 759, 761, 769, 773, 801, 805, 806, 814, 886

kat. území Příbor (kód 735329)

parcelní č. 842, 1069, 1086, 1093
Odstávka elektrické energie dne 6. 2. 2025, 07:30–15:30 - ČEZ

Unikátní Tatra přežije třeba apokalypsu. Expediční Jitka se teď vejde i do kapsy

 

Viděla už přes půl světa - a teď se Jitka dočkala sourozence. A ne jednoho. Unikátní expediční Tatra se totiž stala předlohou modelu, který si může domů pořídit každý. Do exotických krajin v něm sice neodjedete, ale oko dokáže každý den potěšit spolehlivě.

Příznivci nákladních či expedičních Tater mají poslední měsíce žně. Na trhu se objevily zmenšeniny hned několika dnes legendárních automobilů. V poměrně krátkém sledu za sebou tak vyšly obě verze Tatry 805 Hanzelky a Zikmunda, T815 GTC z expedice Tatra kolem světa nebo T138 studentské expedice Lambaréné. Všechny v měřítku 1 : 43, což znamená přibližně mezi 10 a 20 cm podle modelu.

 

Expediční Jitka TATRA 1

 

Kopřivnické "nesmrtelné" automobily se v obytných provedeních staví dodnes, nepřekvapí proto, že se svého modelu čerstvě dočkal i možná nejznámější speciál poslední doby: Jitka podnikatele Václava Kvapila. Jitka je přitom zkratkou pro Jedinečný Individuální Terénně-Karavanový Automobil.

Za modelem stojí česká firma Kaden z Nového Hrádku, která se na stavbu většinou 43násobných zmenšenin starších i novějších tatrovek, případně také škodovek, specializuje.

"Každý rok vybereme jedno speciální auto, které vyrobíme jako limitovanou sérii. Vždy vybíráme 'něco s příběhem'. Poslední čtyři roky jsme takto vyráběli modely závodních speciálů Tomáše Tomečka. Loni jsme sáhli na další kategorii zajímavých aut, a to expediční speciály," vysvětluje zrod zmenšené Jitky ředitel obchodu a vývoje Kadenu Lukáš Petrovický.

 

Expediční Jitka TATRA 2

 

Podle něj se Kaden tak trochu vrací ke kořenům, protože jeho předchůdce Kovodružstvo Náchod (KDN) takto vyrábělo kovovou zmenšeninu T815 GTC z expedice Tatra kolem světa. Aktuální novinka je vyrobená z více než 150 dílů, třetina z nich je podle Petrovického unikátní jen pro tento model. Všechny komponenty vznikly v České republice přímo v Novém Hrádku.

 

Expediční Jitka TATRA 3

 

"Dnešní moderní práce, kde se celý model musí vytvořit ve 3D, zabrala víc než měsíc konstrukčních prací a pak další čtyři měsíce reálné výroby 500 kusů," vysvětluje Lukáš Petrovický. Více než 500 modýlků tedy nevznikne, každý stojí 4900 korun. A nepůjde o poslední expediční speciál, jaký ale v Kadenu připravují letos, zatím prozradit nechtějí.

Skutečná Jitka, tedy speciál na základech Tatry 815 Terra s dvojkabinou původně z hasičského speciálu, patří již zmíněnému Václavu Kvapilovi. To je majitel a zakladatel liberecké strojírenské firmy Laser Centrum, ostatně její jméno je na zadní části reálného vozu i jeho zmenšeniny. Práce na autě zabraly zhruba čtyři roky a pomáhala s nimi řada renomovaných firem, třeba výrobce nástaveb KOV Velim.

 

S jejich pomocí přestavbu navrhl, následně si mnoho dílů Kvapil ve své firmě, zaměřující se na obrábění kovových dílů, vyrobil také sám. Podnikatel a také cestoval v tatrovce cestuje se svou rodinou, proto asi nepřekvapí, že jde o pětimístný speciál: tři lidé se pak vyspí uvnitř, dva ve stanu na střeše.

 

Expediční Jitka TATRA 4

 

Jak vzpomínal majitel před dvěma lety v Hospodářských novinách, na expedice autem jezdil už dlouho před pořízením Jitky. Nejprve v Land Roveru Discovery, kvůli složitější technice ale následně zvolil prověřenější Toyotu Hilux, kterou přestavěl na obytnou specifikaci. V ní cestoval i spolu s manželkou a tehdy čerstvě narozenou dcerou.

Touha po něčem komfortnějším ale Kvapila nakonec přivedla právě k Tatře. "Nedělám nic napolovic. Toužil jsem po velkém autě, které se dostane prakticky kamkoli a z pohledu zázemí a bezpečnosti bude maximálně soběstačné. Stavěl jsem ho jako poslední auto, se kterým dožiju a budeme v něm cestovat i v důchodu, pokud zdraví dovolí. Navíc jsem si přál, aby bylo výhradně české výroby a mohl jsem se na jeho stavbě i aktivně podílet výrobou různých komponent. Je to moje strojařská úchylka, zkoušet hranice toho, jak věc vyrobit co nejdokonalejší," řekl tehdy HN.

 

 

Expediční Tatra vydrží skutečně hodně, je konstruovaná na použití od minus 40 do plus 50 stupňů Celsia. Má vlastní toaletu s drtičem a 180litrovou vyhřívanou nádrží na odpadní vodu, nádrž na pitnou vodu má 600 litrů (a nechybí ani filtry pro případ, že by bylo potřeba nějakou méně kvalitní vyčistit), na střeše si speciál vozí solární panely. Auto má i dva alternátory nabíjející za jízdy šest lithiových baterek.

Nechybí dvouplotýnkový vařič, vestavěná mikrovlnka nebo pračka. O spaní již byla řeč, pro pět osob je uzpůsobeno i sezení v autě. Všechno funguje na elektřinu, nebo naftu, nechybí dieselová centrála.

 

Zdroj: www.aktualne.cz

Silnice I/58, Mošnov - obchvat, final video

Baumovi a Miss Australia. Prvorepublikoví influenceři značky Tatra objeli svět

Před devadesáti lety, 23. prosince 1934 vyrazila z Prahy první expedice, která by mohla nést označení „Tatra kolem světa“. Posádku speciálně upravené Tatry 72 tvořili manželé Růžena a Jiří Baumovi. Objeli celý svět. Jejich dobrodružství popisuje Pavel Bek, kurátor Muzea nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici a také autor výstavy o cestách Jiřího Bauma a jeho ženy.

 

Tatra 72 Baumovi3

 

Říkalo se jí „Miss Australia“ a projela Austrálii, Japonsko, západ USA a celou Afriku. Řeč je o expediční Tatře 72, kterou si nechali postavil manželé Baumovi. Za první republiky to byli slavní cestovatelé, později jejich jméno poněkud upadlo v zapomnění. Muzeum nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici připravilo výstavu, která jejich cesty připomíná. Kurátorem výstavy je historik Pavel Bek.

Rodina Baumova psala za první republiky i za Protektorátu pozoruhodný příběh. Jiří Baum cestoval nejprve se společníky, později se svojí ženou po celém světě. Pak se zapojili do odboje i s jeho sestrou Annou Pollertovou. Tu to stálo život, byla popravena. Jiří Baum za války také zahynul.

 

Tatra 72 Baumovi1

 

Proč cesty Jiřího Bauma a jeho ženy upadly tak trochu do zapomnění?
Myslím si, že je „přebil“ Hanzelka se Zikmundem. A souvisí to i s nástupem nových médií. Hanzelka se Zikmundem vydávali po válce spoustu knih, byli v rádiu. Na svých cestách natáčeli, jejich filmy se promítaly v kinech. Když nastoupila televize, tak se objevovali i tam. Prostě byli neuvěřitelně populární. Přitom jejich inspirace byli právě Baumovi, sochař Foit (František Vladimír Foit podnikl s Jiřím Baumem v roce 1931 cestu po Africe ve voze Tatra 12 – pozn. red.). Zikmund s Hanzelkou se dokonce v Africe s Foitem a jeho ženou setkali. Sochař vyjel po válce Tatrou 57 do Afriky a už tam po únoru 1948 zůstal.

Hrálo v „zapomnění“ Jiřího Bauma roli, že on sám zahynul během 2. světové války?
Ano, zcela jistě. I když jeho žena Růžena Baumová se i po válce zasadila o nová vydání cestovatelských knih svého muže. Vycházely ještě v 50. letech minulého století.

Jaká byla motivace Jiřího Bauma k cestování? Z četby jeho knih lze nabýt dojmu, že šlo o vědecké poznání. Bylo to však hned od počátku?
Jeho první cesta vedla krátce po skončení první světové války do Spojených států. Dostal stipendium jako středoškolák. O stipendium se rozdělil se svým kamarádem a za oceán se tak vypravili oba. Odcestovali na rok, to mu bylo 21 let. Tam zcela jistě poznal, že jej lákají dálky. Následoval pobyt v Brazílii na farmě, kterou tam provozovala s manželem jeho sestra. Následně dostudoval přírodovědu na Univerzitě Karlově se zaměřením na broučky, pavouky a podobnou havěť… Ale zároveň se vzdělával i jazykově.

 

Jiří Baum byl prý mimořádně jazykově vybaven…
Údajně ovládal 11 jazyků. Uměl arabštinu a malajštinu. Co se týká arabštiny, tak je zajímavé, že se vzdělával u Aloise Musila (český orientalista, biblista, cestovatel, etnograf, spisovatel a moravský katolický kněz, přezdívalo se mu „český Lawrence z Arábie“, více čtěte ZDEnebo podrobněji: ZDE). Ale neabsolvoval.

Kdy se v cestování Jiřího Bauma poprvé objevil automobil?
Možná to bylo při pobytu v USA. V archivu se dochovaly snímky aut ze Singapuru z 20. let, na kterých je jeho auto.

A kdy se v Baumově cestování objevuje poprvé vůz značky Tatra?
Bylo to hned počátkem 30. let. Šlo o vůz Tatra 12, ve kterém spolu se sochařem Foitem přejeli v roce 1931 celou Afriku.

To bylo upravené auto? Něco, co bychom dnes označili za expediční speciál?
Ano, ale na klasickém chassis Tatry 12. Konstrukce Hanse Ledwinky byla hodně dobrá do terénu. Odpovídala stavu silnic v tehdejším Československu. A tím, že projeli Afriku a vrátili se domů i s pojízdným autem, tak schopnosti tatrováckého řešení potvrdili. Vozidlo bylo upraveno v karosárně O. Uhlík v pražských Strašnicích. A jednalo se o velmi promyšlenou úpravu. Ukazuje to kresba, která se dochovala. Vozidlo bylo upravené na spaní, v jeho zadní části byla sklopná plocha, která prodlužovala „postel“. V levé přední části se nacházela nádrž na 40 litrů vody. Vozili se sebou koš s nádobím, stan i pušku. Dokonce mysleli na prostor pro kosti, luky, zbraně, oštěpy a stažené kůže.

 

Tatra 72 Baumovi2

 

Ovšem nejslavnějším autem Baumových byl expediční speciál postavený na podvozku Tatry 72. Bylo snadné pro civilní zákazníky podvozek získat? Původně šlo o vozidlo určené pro vojáky.
Baumovi propagovali značku Tatra. Z každé jejich cesty automobilka uspořádala reklamní kampaň. V časopisech vycházely celostránkové inzeráty s titulkem: „Nový důkaz spolehlivosti vozů Tatra“ a dále inzerát pokračuje výtahem z Baumova dopisu. „Pro vůz to byla dobrá zkouška. Měli jsme strašná vedra a někdy teploměr ukazoval po celý den ve voze 46 až 48 stupňů Celsia. Dostali jsme se až ke zlatým polím ve vnitrozemí…“

Baumava tatra měla jiný rozvor kol než sériově vyráběné podvozky Tater 72. Vyjela takto přímo z továrny zřejmě připravená na následnou montáž expediční obytné nástavby. V knize dodávek je tatra Baumových zachycená. Vidíme tady vozy vyrobené pro ministerstvo obrany a pak jednu pro Jiřího Bauma z Prahy a u něj jsou uvedeny speciální rozměry. Dochovalo se jak výrobní číslo podvozku, tak výrobní číslo motoru.

Existuje nějaký doklad, že by Tatra měla z cest Baumových přímý ekonomický profit? Prodali třeba Tatry 72 do Japonska či Austrálie?
Ne, Tatry 72 šly do československé armády, pro kterou je nakupovalo ministerstvo národní obrany. Nějaká chassis šla do Švýcarska a do Čankajškovy Číny. Byly to však malé počty kusů.

 

Tatra 72 Baumovi4

 

Ale to nebyl hlavní důvod, proč Baumovi s Tatrou 72 cestovali po Austrálii a Africe, že?
Jiří Baum byl zástupcem Národního muzea. Pro něj sbíral vzorky zoologického materiálu. Dělal to osobně, či je získával od místních. A také se setkávali s mnoha zajímavými lidmi. Třeba v Austrálii narazili na Williama Sempilla (šlo o Williamae Francis Forbes-Sempilla, skotského šlechtice, letce a špiona, více čtěte ZDE). To je hrozně zajímavá postava z vysoké britské společnosti. Jako jeden z prvních pilotů dokázal odstartovat z paluby lodě a podílel se na vývoji prvních britských letadlových lodí. Když se mu začalo nedostávat peněz, tak to, co věděl, prodal Japoncům. Japonci jako první na světě spustili na vodu letadlovou loď stavěnou od počátku jako letadlová. Byla to loď Hóšó, která předběhla britskou letadlovou loď Hermes.

Baumovi museli být společensky velmi obratní. V cestopisu po Japonsku vyplývá, že se stýkali s vyšší společností.
V Japonsku se začali stýkat s rodinou Shimadzu, což bylo přes československého konzula v Osace Jana Fierlingera. Jejich firma existuje dodnes a podniká dnes i v České republice. Přes ně se dostali ke švagrovi tehdejší císařovny. Dostat se do předpokojů japonské císařské rodiny, to je podle mě na české cestovatele té doby velmi slušný výkon.

 

Byli ve své době Baumovi slavní?
Ano. Zaprvé: vydávali knihy. Za druhé: po návratu z cest pořádali přednášky. A měli i mezinárodní věhlas. Dokazuje to i dokument z roku 1938. A když v roce 1938 cestovali po Africe, byly hlavní hvězdy slavnostního večera v johannesburském hotelu Carlton, který pořádal československý kroužek ke 20. výročí vzniku Československa. Jiří Baum tam měl pětačtyřicetiminutovou přednášku o cestách.

Knížky, přednášky, sběr materiálů pro Národní muzeum. Baumovi museli být velmi pracovití.
Byli. Obecně objem práce, který naši předkové zvládali, by pro mnoho dnešních lidí byl až překvapivý. Byli zvyklí číst, psát, celoživotně studovat a pracovat.

 

Vraťme se k australské cestě. Jak Baumovi v tatrovce fungovali?
Jezdili v ní, spali v ní, jedli v ní, prostě v tom autě žili. Samozřejmě, když dorazili do nějakého většího města, tak se ubytovali v hotelu. Na cestách si zachovávali úroveň: paní Baumovou vidíme na fotkách v kostýmku, v rukavičkách, s psaníčkem a v bílých botkách. To vše uprostřed přístavní špíny během vykládání auta. Pan Baum nosil sako, kalhoty, polobotky a samozřejmě klobouk.

Jak bylo během expedice po Austrálii důležité fotografování?
Fotografická dokumentace byla jedním z hlavních cílů cesty.

Dokázali v roce 1935 přejet autem Austrálii napříč, ze západu na východ. To tehdy musel být výkon…
I dnes je to náročné. Připočtěte si tehdejší stav cest. Při průjezdu průsmykem Madura se jejich auto pohybovalo v offroad terénu. Dokonce místní jim říkali, že pro vůz Baumových je průsmyk Madura neprůjezdný. Oni to zvládli, auto obstálo.

 

Tatra 72 Baumovi6

 

Co se o cestách Baumových dochovalo v archivech a muzeích?
V Regionálním muzeu Kopřivnice jsou fotografie Jiřího Bauma, které poslal z Austrálie syn Baumových Petr Baum. Dále se v Archivu Národního muzea nachází několik fondů týkajících se činnosti a cest Jiřího Bauma.

Baumovi si své cesty financovali sami?
Zřejmě ano. Jiří Baum pocházel z velmi dobře situované rodiny.

 

 

Byli to vlastenci?
Ano, to je vidět na příkladu Baumovi sestry Anny Pollertové, která šla „do hrdel a statků“. Vkládala do protinacistického odboje velké finanční prostředky. To samé zřejmě dělal i Jiří Baum. Mimochodem, z cesty po Africe se do Československa se vrátili v březnu 1939, těsně před okupací nacisty. Přitom celníci ve Švýcarsku se podivovali, proč se vracejí.

Jaké byli osudy rodiny Baumových po druhé světové válce?
Růžena Baumová zemřela na začátku roku 1975 v socialistickém Československu. Baumovi měli již zmiňovaného syna Petra (narozen v roce 1941), který emigroval do Austrálie. Po roce 1989 pravidelně přijížděl do Česka.

 

Mimochodem. Co se s jejich expediční Tatrou 72 stalo? Jsou po ní nějaké stopy?
Prý byla údajně za okupace převezena na statek ve středních Čechách. Němci Tatry 72 rekvírovali jako vojenské auto a Baumovi jej chtěli před tímto osudem ochránit. Baumovi jej dali „na špalky“ a nástavba sloužila jako kurník. Ale jsou to informace z doslechu.

 

Zdroj: www.idnes.cz