Hranická propast odkryla další tajemství. Podle vědců může mít hloubku i 40 km

Hranická propast se už pět let pyšní titulem nejhlubší zatopené jeskyně na světě a toto pondělí byl překonán dosavadní rekord. Lidé toužili znát hloubku dna propasti již od 16. století, ani teď ji však odborníci ještě neodhalili.

Hranická propast získala prvenství nejhlubší zatopené propasti či jeskyně již v roce 2016, kdy vědci spustili robota do hloubky 404 metrů. Překonala tak rekord italské propasti Pozzo del Merro, která se nachází v blízkosti Říma, s naměřenou hloubkou 392 metrů.

Toto pondělí v Hranicích padl dosavadní rekord o 46 metrů, když se vědci s robotem dostali do hloubky 450 metrů pod hladinou. Tím byly vyčerpány technické možnosti mapovací sondy umístěné na robotu.

„Sonar mohl technicky zvládnout hloubku pouze 450 metrů, na víc nebyl testovaný. My jsme počítali s tím, že se budeme pohybovat kolem hloubky 200 až 250 metrů a zadařilo se nám, tak jsme šli dolů až na technické možnosti toho robota,“ řekl Seznam Zprávám Michal Guba z české speleologické společnosti Hranického krasu.

Vědci si jsou ale jisti, že na dno propasti stále nedorazili. „Nám se třeba při tom rekordu stalo, že od hloubky 430 metrů jsme viděli dno. Říkali jsme si: ‚Aha, už jsme na dně.‘ Když jsme ale sestoupili níž, viděli jsme ve stěně další prostory, které nebyly kolmo dolů a postupovaly dál. Byly to prostory o velikosti 15 až 20 metrů, takže obrovský tunel,“ popisuje Guba.

Pokud jste tedy v naší anketě „Jak je hluboká změřená zatopená část Hranické propasti?“ hádali třetí možnost 450 m (přibližně jako je vysoký Empire State Building), měli jste pravdu. Hloubka je ale bezesporu ještě větší.

Michal Guba se přesné číslo neodvažuje odhadovat. „Jsou různé vědecké názory. Různí akademici a vědci uvádějí po dlouholetých bádáních a měření různých vrtů, že by propast mohla být hluboká mezi kilometrem, kilometrem a půl, možná třemi kilometry. Dokonce jedna teorie uvádí, že by tam mohlo být až 40 kilometrů,“ říká speleolog.

„To jsou ale všechno jen teorie. Pokud se nám nepodaří do té hloubky sestoupit a ověřit to, vždycky to bude jenom teorie. Takže my teď víme, že máme 450 metrů a že nám neustále pokračuje dál obrovskými prostory,“ dodává Guba s tím, že s kolegy doufají v probádání hlubších částí jeskyně už příští rok.

Rekordmani mezi jeskyněmi

Data České speleologické společnosti ukazují, že tři z pěti nejhlubších zatopených jeskyň na světě se nacházejí v Evropě. Ke dvěma nejhlubším jeskyním v Česku a Itálii se přidává rovněž zatopená jeskyně Fontaine de Vaucluse, která s hloubkou 315 metrů obsadila 4. místo žebříčku nejhlubších jeskyň a propastí.

O příčku výš se najdeme jeskyni Zacaton v Mexiku s hloubkou 339 metrů. Významná je také jeskyně Boesmansgat v jižní Africe s hloubkou 282 metrů.

Podle odborníků jsou zatopené jeskyně hlubší než 200 metrů velmi výjimečné, proto těchto pět patří mezi světové unikáty.

Zkoumaná již čtyři století

První písemné zmínky o Hranické propasti pocházejí již z roku 1580 od Tomáše Jordána z Klauznburku. „Rozprávěl mi jeden dobrý přítel můj, kterýž téměř již v sedmdesáti letech jest, že za mladých let svých, chtěje hlubokost její vystihnout, v ní ploval, a pod vodu se pustil, zdali by dno najíti mohl, ale že to daremné bylo, ačkoliv plovati velmi dobře uměl,“ uvádí Jordán ve svém textu o rané touze lidí poznat hloubku jezírka.

Propast se pyšní také druhým prvenstvím – v 17. století se stala nejstarším krasovým jevem u nás, který byl zanesen do topografické mapy. V roce 1627 ji totiž do své mapy Moravy zakreslil sám Jan Amos Komenský a nazval ji Propast.

Vodu propasti čeští badatelé prozkoumávají již 120 let. Jako první hloubku vody změřil Josef Václav Šindel, který v roce 1902 po spouštění závaží z loďky došel k závěru, že je jezírko 36 metrů hluboké. Od té doby se snažilo hloubku jeskyně odhalit velké množství badatelů i výzkumných sond.

První potápěč se do Hranické propasti ponořil v roce 1961 do hloubky šesti metrů. Nejhlubší ponor provedl v roce 2015 Krzysztof Starnawski, který se potopil do hloubky 265 metrů. Tento rok však vědci probádávali propast z jiného důvodu, než je pokoření rekordu. Snažili se vytvořit 3D model objevených či nových prostorů jeskyně.

„Do současné doby jsme prováděli mapování pomocí potápěčů, což bylo limitované hloubkou. Poslední řezy a mapy jsme proto měli z hloubky cca 170 metrů. Pokud jde o větší hloubky, tam jsme neměli vůbec nic. Tak jsme si říkali, že by bylo dobré to zmapovat,“ vysvětluje Michal Guba.

Díky 3D mapě mohou vědci najít vysvětlení pro různé anomálie. „Například teplé vývěry, studené vývěry, vývod. Kde by případně mohl být tunel a jak dlouhý. Doteď jsme jen věděli, že je někde teplý vývěr a mysleli jsme si, kam teče. Neměli jsme ale tu návaznost, jak například přesně vypadá to koryto,“ říká speleolog.

3D mapa pomůže i s rozhodováním, kdy v propasti provádět další výzkumy. „Na propasti je proměnlivá viditelnost. Jednou vidíte tak na pět až deset metrů, podruhé vidíte pouze na pět centimetrů. Je to kvůli chemickému složení vody,“ říká Guba. Jak doplňuje, viditelnost ve vodě je závislá například i na měsíci. Nová data zjištěná při rekordním ponoru vědcům pomůžou dopředu odhadovat, jaká bude kalnost vody, což bylo doteď nemožné.

Robot za miliony

Celá expedice, která se skládala z odborníků z Maďarska, Portugalska a Srbska, pokořila rekord šestého dne výzkumu. Robot spuštěný do zatopené části propasti měl původně mapovat pouze propast v hloubce okolo 200 metrů, vše však šlo hladce, a tak se vědci rozhodli s přístrojem sestoupit hlouběji.

„Robot má tři prostředky k pohybu a měření. Sonar, který jsme využívali my, je do špatných kalných vod. Pak má klasické kamery a telemetrické prostředky, něco jako lasery a další prostředky, díky kterým ‚domapovává‘ ty prostory,“ vysvětluje Guba.

Robot společnosti UNEXMIN GeoRobotics Ltd. stojí 700 tisíc eur, tedy více než 17 milionů korun. Právě sonar byl oproti robotovi, který v roce 2016 naměřil rekordní hloubku 404 metrů, velkou výhodou.

„Záleží na hustotě vody, viditelnosti a dalších parametrech. Na základě toho si tři operátoři vybírají, podle jakého prostředku budou postupovat. Teď propast zkoumali pomocí sonaru a kamer, takže robot mohl postupovat optimálně. Udělal si řez a pak postupoval středem jeskyně. Při pokoření minulého rekordu to bylo horší. Ten robot měl jen kamery a kvůli špatné viditelnosti mohl sestupovat pouze po stěně propasti.“

Hranická propast, rovněž nazývaná Kmotrova tůň, leží u Teplic nad Bečvou v Olomouckém kraji. Hloubka suché části tvoří 69,5 metru, celkově je tedy největší naměřená hloubka propasti 519,5 metru.

Zdroj: www.seznamzpravy.cz

Valašsko cyklobusem 2024

Od května budou moci Kopřivničané opět vyrazit na výlety do Beskyd přímým autobusovým spojem s možností přepravy jízdních kol. Po dohodě s partnerskými městy a dopravcem bude totiž i v nadcházejících třech letech opět zajištěn provoz cyklobusu.

Cyklobus Beskydy začal jezdit v roce 2021 díky vzájemné spolupráci měst Kopřivnice, Příbor, Nový Jičín, Frenštát pod Radhoštěm a Rožnov pod Radhoštěm. Šestistranná smlouva s dopravcem byla podepsána na tři roky, takže letos bylo potřeba rozhodnout, zda bude podpora měst pokračovat:

Služba bude zajištěna ve stejném rozsahu jako v předchozích třech letech – od května bude do Beskyd jezdit jeden spoj v pátky (na Pustevny), dva o víkendech a svátcích (na Pustevny a na Bumbálku). Během prázdnin, kdy se předpokládá největší zájem, bude jezdit cyklobus rovněž každý všední den (na Bílou). V uvedené dny bude jezdit také jedna linka zpět (v pátky mimo prázdniny z Pusteven, o víkendech, svátcích a během celých prázdnin z Bílé).

Užijte si hřebenovku z Bumbálky na Soláň TRASA:

Bumbálka – Hotel Súkenická – Třeštík – Pod Vysokou – – Polana – Benešky – Kotlová – Soláň – Velké Karlovice

Cyklobusem ze Vsetína se vyvezete na Bumbálku, kde začíná nástup na tuto hřebenovou trasu. Po necelých dvou kilometrech narazíte na rozhlednu Súkenická s celkovou výškou 40 metrů, která nabízí krásné výhledy na hřebeny Moravskoslezských Beskyd, Javorníků, Malou Fatru s Rozsutcem i štíty Západních Tater. Pokračujte dále na Třeštík a po cyklotrase sjedete na rozcestí Pod Vysokou. Vysoká je s nadmořskou výškou 1 024 m n. m. nejvyšším vrcholem Vsetínských Beskyd.

Výjezd na Vysokou je určen pro zkušené bikery, ale lze ji také podjet. Červená turistická značka vás dále povede západním směrem po kultovní hřebenovce do sedla Pod Kotlovou, odkud se přes výjezd po kamenných plotnách přiblížíte k Soláni, kde máte možnost občerstvení. Odtud můžete sjet po asfaltové silnici do Velkých Karlovic, Hutiska–Solance nebo Rožnova pod Radhoštěm, případně pokračovat magistrálou na Vsacký Cáb a pak na Vsetín.

My vám však doporučíme návrat do Velkých Karlovic po zeleně značené cyklotrase pro MTB přes Bzový. Tento úsek je správnou tečkou za touto nádhernou trasou. Zpět do Vsetína můžete využít vlakového spojení.

Tipy na občerstvení:

Horský hotel Súkenická
Horský hotel Čarták na Soláni
Horský hotel Soláň
Velké Karlovice – Restaurace U Muzea
Velké Karlovice – Penzion Pepicentrum

Vhodné pro: horská kola

Délka trasy: 22 km

Obtížnost: středně náročná

Převýšení: 479 m

Pohodový rodinný výlet: z Horní Bečvy až do Vsetína TRASA:

Horní Bečva – Prostřední Bečva – Dolní Bečva – Rožnov pod Radhoštěm – Zubří – Zašová – Valašské Meziříčí – Vsetín

Některým z cyklobusů se vyvezete na Horní Bečvu, odkud tato nenáročná trasa vede údolím Rožnovské Bečvy a nástup na ni začíná pod hrází přehrady. V Dolní Bečvě projedete kolem golfového areálu (Valašský golfový klub), poté v Rožnově pod Radhoštěm určitě navštivte Valašské muzeum v přírodě a nedalekou Jurkovičovu rozhlednu, která nabízí krásné výhledy do krajiny. Rožnov pod Radhoštěm láká také k návštěvě místního koupaliště, kde se můžete příjemně osvěžit. Cyklostezka dále následuje řeku, opouští Rožnov pod Radhoštěm, vede kolem obcí Zubří, Zašová, Střítež nad Bečvou, Veselá a místní částí Hrachovec směřuje do Valašského Meziříčí.
Při cestě stojí za návštěvu údolí Stračky v Zašové, poutního místa, kde vyvěrá pramen kvalitní pitné vody a k němuž se váže pověst o zázračné záchraně těžce raněného rytíře. Po cyklostezce Bečva budete pak dál pokračovat z Valašského Meziříčí kolem obcí Jarcová, Bystřička a Pržno okolo Semetína přímo do Vsetína.
Cyklostezka Bečva svým profilem, rozmanitou a krásnou krajinou, bezpečností a kvalitním povrchem i množstvím elektronabíječek, nejrůznějších odpočívadel a možností k občerstvení patří k nejoblíbenějším v České republice.

Tipy na občerstvení:

Horní Bečva – Restaurace Valaška, Restaurace a penzion Staré časy
Prostřední Bečva – Areál Zavadilka, Valašský šenk
Rožnov p. R. – Restaurace Gibon park, Hospoda Na Posledním groši
Valašské Meziříčí – Hospůdka Přístav, Hotel Abácie
Vsetín – Restaurace U Lva, Restaurace U Tří slunečnic, Kavárna Magistr

Vhodné pro: elektrokola, treková a silniční kola

Délka trasy: 53 km

Obtížnost: lehká

Převýšení: 122 m

Elektronabíječky: U přehrady Horní Bečva, u IC v obci Horní Bečva, v areálu Valašského muzea v přírodě v Rožnově p. R., u TIC na Vsetíně a u MěÚ Vsetín

Přílohy

Jízdní řád CYKLOBUS BESKYDY 2024 příbor kopřivnice bumbálka [pdf, 47 kB]

Jízdní řád CYKLOBUS BESKYDY 2024 Příbor Kopřivnice Bumbálka

Jízdní řád CYKLOBUS BESKYDY 2024 [pdf, 23 kB]

Jízdní řád CYKLOBUS BESKYDY 2024

Tatra získala prestižní ocenění Red Dot za design vozidel nejnovější generace řady Force

Kopřivnická automobilka Tatra Trucks si před pár dny zapsala další velký úspěch. Poprvé ve své historii totiž získala ocenění Red Dot v kategorii Product Design, a to hned dvakrát. Tímto oceněním, patřícím k mezinárodně nejprestižnějším v oblasti designu, byly dekorovány vozy Tatra Force nejnovější třetí generace, přičemž prezentováno bylo provedení se čtyřdveřovou kabinou a také verze vývojové linie označované jako e-Drive s elektrickým trakčním motorem a vodíkovými palivovými články.

Ocenění Red Dot, označované také jako „Oscar pro designéry“, které vzniklo v Německu, hodnotí produktový a komunikační design a uděluje se každoročně již od roku 1955. Slavnostní ceremonie se konají v Essenu, kde se nachází i muzeum Red Dot. Ocenění se uděluje na základě hodnocení několika desítek nezávislých odborníků.

„Porota přihlášené vozy Tatra Force se čtyřdveřovou kabinou a Tatra Force e-Drive s dvoudveřovou kabinou hodnotila na základě digitálních prezentací a také osobní prohlídky vozů přímo v Essenu, kam jsme je přivezli ukázat. Porota ocenila komplexní pojetí vozů po designové stránce, tedy nejen exteriérové řešení, ale také interiér. Tatra v tomto designovém klání uspěla poprvé, ocenění hned dvou produktů je tedy pro nás o to cennější, a navíc to odkazuje na promyšlenost designu jak u čtyřdveřového, tak u dvoudveřového provedení i na nadčasovost a kvalitu interiéru,“ sdělil Radomír Smolka, člen představenstva Tatra Trucks zodpovědný za vývojové projekty a výzkum.

Modelovou řadu Tatra Force třetí generace automobilka představila poprvé na veletrhu Pyros v polovině loňského roku. Jako první se tehdy představily hasičské verze, na podzim pak následovalo provedení Tatra Force e-Drive FCEV s elektrickým trakčním motorem a vodíkovými palivovými články. Další verze pro různé segmenty, například armádu, budou brzy následovat, nová generace řady Tatra Force se tak zakrátko stane jedním z pilířů produkce kopřivnické společnosti. Vozy Tatra Force třetí generace vznikaly v konstrukčním oddělení automobilky v týmu pod vedením Radomíra Smolky ve spolupráci s průmyslovým designérem Lukášem Tanečkem. Ten již v minulosti ocenění Red Dot získal a také se podílel na designu modelové řady Tatra Tactic druhé generace. Není tedy divu, že v Tatře při přípravě nových vozů řady Force vsadili právě na něj.

„Design kabiny užitkového nákladního vozu musí být funkční a účelný, z toho pro designera plynou určitá omezení hned od počátku. Museli jsme tedy s kolegy z Tatry a z vývojové firmy AV R&D řešit některé protichůdné požadavky. Například bylo vyloučeno použití jakýchkoliv výlisků a měly se maximálně eliminovat plastové díly na exteriéru kabiny, požadována byla naopak konstrukce pouze ze standardizovaných profilů. Přitom podoba kabin nové generace řady Tatra Force měla vyjadřovat nový designový jazyk kopřivnické automobilky, o kterém měl Radomír Smolka jasnou představu. Jeho vize byla konkrétní, čitelná a mně vyhovovala. I tak to byla velká výzva,“ vysvětlil Lukáš Taneček.

Úzká a intenzivní spolupráce Lukáše Tanečka a konstrukčního úseku Radomíra Smolky však přinesla své ovoce v podobě moderních a chytře konstruovaných nákladních automobilů s velkou variabilitou provedení nízko položených kabin pro různé segmenty použití. Nové kabiny navíc umožňují instalovat několik typů motorů pod jejich přední nebo zadní část včetně alternativních systémů pohonu. To u předchozí generace řady Tatra Force nebylo možné.

„Funkčnost a účelnost technického řešení nových kabin se tak snoubí s moderním designem, který získal prestižní ocenění Red Dot. Je to důkaz, že i tatrovky, jejichž hlavním posláním je sloužit na silnicích i v terénu v těch nejtěžších podmínkách za jakéhokoliv počasí, a ne být ozdobou autosalonů, se mohou pyšnit moderním a oceňovaným designem kabin, jež zároveň splňují vysoké nároky na bezpečnost a ochranu osádky i požadavky na instalaci moderních elektronických a asistenčních systémů,“ doplnil Radomír Smolka.

Zdroj: www.tatra.cz

Odstávka vody SMVAK Příbor 23. dubna 2024

Číslo	Ulice	Dotčená oblast	Plánované zahájení	Plánované ukončení	Způsob náhradního zásobování	Důvod odstávky
115335	kpt. Jaroše	ulice kpt. Jaroše, Okružní, dle mapového podkladu	23.04.2024 08:00	23.04.2024 14:00	Umožněno předzásobení	Ostatní plánovaná oprava

SMVAK Ostrava Příbor Nový jičín

Odstávka vody SMVAK OSTRAVA 2. května 2024

Číslo	Ulice	Dotčená oblast	Plánované zahájení	Plánované ukončení	Způsob náhradního zásobování	Důvod odstávky
115433	Okružní	ulice Okružní, kpt. Jaroše, dle mapového podkladu	02.05.2024 08:00	02.05.2024 14:00	Umožněno předzásobení	Výměna hydrantu

ELEKTRICKÁ TATRA, Tatra připravuje veledůležitou novinku, která kopřivnické automobilce zajistí náskok nad konkurencí. Půjde o unikátní náklaďák

V souvislosti s alternativními pohony Tatry se v poslední době hovořilo především o vodíkových palivových článcích. Kopřivnická společnost však chystá i „tradiční“ elektromobil, tedy ten s elektromotory a bateriovým úložištěm.

Vývoji alternativních pohonů se Tatra věnuje několik let. Loni představila v Ostravě speciál na vodík, který posléze testovala na kopřivnickém polygonu. Pozadu však nezůstává ani v oblasti elektrického pohonu s bateriovým systémem. Ten se v zákulisí značky již delší dobu „vyšívá“ a jeho vznik teď podpoří i důležitá dotace.

Tatrovce se totiž podařilo získat dotační titul z programu Technologické agentury České republiky (TAČR) na vývoj těžkého nákladního vozidla. To vychází ze současné řady Force a jmenuje se e-Drive 8×8. Technické podrobnosti zatím zůstávají tajemstvím, ale víme, že elektromotory a baterie se budou kombinovat s vícestupňovou převodovkou Eaton. Zatím nikdo v dané kategorii se do stavby alternativních náklaďáků nepustil s takovou vervou, což může být do budoucna důležitá konkurenční výhoda.

Právě s Eatonem a společností Devinn kopřivnická značka na vývoji projektu spolupracuje. V rámci strategie nízkoemisních vozidel chce do budoucna nabídnout baterie i vodíkové palivové články, případně kombinaci obou systémů. Počítá se dokonce s range extenderem, tedy takzvaným prodlužovačem dojezdu. Něco takového známe z některých osobních elektromobilů, kde je součástí i spalovací motor s malou nádrží, který slouží coby generátor elektrické energie.

„Na očekávaný přechod určité části zákazníků v daném segmentu na e-mobilitu bude naše společnost připravena. Usilovně pracujeme na projektech, které budou splňovat nadcházející přísné legislativní normy a také stále se zvyšující požadavky zákazníků,“ říká předseda představenstva a generální ředitel společnosti Tatra Tucks Lukáš Andrýsek.

Vyvinout alternativní palivo pro těžkou nákladní dopravu přitom není nic snadného. Na rozdíl od drtivé většiny osobáků se tyto vozy zpravidla pohybují v náročném terénu ve složitých klimatických, teplotních a prašných podmínkách. Navíc se mnohdy vypořádávají s nemalými podélnými i příčnými náklony a strmými stoupáními.

TATRA FORCE hasiči elektrická tatrovka — Základem elektrické Tatry se stane současná třetí generace řady Force. Ta dnes - zatím v tradiční spalovací verzi - slouží na mnoho způsobů. Třeba i hasičům.

„I proto na vývoji jednotlivých agregátů alternativních hnacích traktů spolupracujeme jak s akademickou, tak výzkumnou sférou a celou řadou českých a mezinárodních institucí,“ popisuje průběh příprav Radomír Smolka, člen představenstva Tatry zodpovědný za vývojové projekty.

Termín premiéry první elektrické tatrovky zatím oznámen nebyl. Jak automobilka uvedla v tiskové zprávě, jednotlivé projekty jsou pečlivě naplánovány a časově koordinovány s ohledem na mezinárodní legislativní pravidla, ale i na budoucí požadavky zákazníků. Jinými slovy - až přijde ten správný čas!

Zdroj: www.garaz.cz a www.tatra.cz

Studie předletištního prostoru v Mošnově

Předmětem veřejné zakázky malého rozsahu je vypracování studie „Masterplan – urbanistická a objemová studie předletištního prostoru v Mošnově“ (dále také jako „dílo“ nebo „studie“), která bude z pohledu budoucího využití sloužit jako strategický dokument stanovující základní pravidla a principy celkového fungování území předletištního prostoru v k.ú. Mošnov, jenž bude moderním centrem obchodu a služeb.
Podkladem pro zpracování studie je „Rozvoj administrativních částí letišť v Evropě“ zpracovaný odborem strategického rozvoje MMO (příloha č. 1 těchto zadávacích podmínek), Přehled letišť (příloha č. 2 těchto zadávacích podmínek) a Vymezení řešeného území (příloha č. 3 těchto zadávacích podmínek).

Studie bude obsahovat a řešit:

návrh minimálních a maximálních limitů pro využití předletištního prostoru Mošnov (tedy maximální
a minimální výšky objektů, počty pater, plochy zastavění a plochy užitné a další relevantní
parametry);
návrh funkční náplně využití v budoucích objektech předletišního prostoru Mošnov na základě
dosavadních zkušeností a zjištěných dat o rozvoji parametrově obdobných evropských letišť, dle
přílohy č.1 těchto zadávacích podmínek („Rozvoj administrativních částí letišť v Evropě“) a přílohy
č. 2 těchto zadávacích podmínek („Přehled letišť“);
návrh efektivního řešení přístupu automobilové dopravy, jak z pohledu zajištění průjezdu územím,
tak i z pohledu přístupu a řešeného parkování krátkodobého i dlouhodobého ve vztahu k budoucím
uživatelům území;
návrh úrovňových i mimoúrovňových přístupů pro pěší a cyklo mezi rezidenční částí Mošnova,
průmyslovou částí Mošnova, předletištního prostoru Mošnova a vstupu do hlavní budovy Letiště
Leoše Janáčka Ostrava přes hlavní komunikační bariéry, kterými jsou:
➢ silnice I/58
➢ ul. Gen. Fajtla, ul. Průmyslová a ul. K Letišti
➢ nově plánovaná železniční vlečka vycházející z rozvojové studie rozšířeného zájmového
území Mošnov, zadaného Moravskoslezským krajem
tak, aby se jednotlivé druhy dopravy vzájemně co nejméně omezovaly, tedy zajišťovaly nejvyšší
možnou plynulost a byly maximálně bezpečné;
návrhy přípustných technických a konstrukčních řešení navržených objektů dle studie – definování
základních principů;
návrh řešení exteriéru území, parkových a terénních úprav – definování základních principů;
ověření a potvrzení stávajících kapacit energií, médií a přenosové infrastruktury;
vyhodnocení socioekonomických dopadů využití území;
vyhodnocení možnosti etapizace rozvoje (max. 4 etapy);
kvalifikovaný odhad investičních finančních nákladů na přípravu a realizaci akce celkem a také
podle etap a zároveň kvalifikovaný odhad budoucích provozních nákladů;
harmonogram přípravy a realizace s uvedením hlavních milníků