Odstávka elektrické energie dne 20.05.2024

20. 5. 2024, 7:30-19:30

Hukvaldy (okres Frýdek-Místek)

Rychaltice

č. p. 100

Příbor (okres Nový Jičín)

Hájov

č. p. 2, 4-12, 15-24, 27, 28, 29, 30, 33-68, 70-138, 140, 141, 143-147, 149-155, 157, 158, 159, 167, 168

kat. území Hájov (kód 636771)

14/13, 31/7, 31/9, 50/68, 148/2, 154/5, 222/2, 222/5, 222/8, 222/9, 250, 262/12, 263/10, 263/13, 285/5, 313/1, 347/19, 404/3, 406/61, 415/20, 415/39, 578/6

Příbor

Hukvaldská

č. p. 1071, 1072

kat. území Příbor (kód 735329)

parcelní č.

2317/1, 2317/17, 2322/6

Přílohy

Odstávka elektrické energie dne 20.05.2024 [pdf, 326 kB]

Odstávka elektrické energie dne 20.05.2024

Jak se staví provizorní most přes řeku? Potřebujete k tomu tatrovku a přesnost na centimetry

Když během nedávných povodní vyřadila velká voda řeky Bělá z provozu most v obci Česká Ves na Jesenicku, přispěchali na pomoc na žádost IZS specialisté z Excalibur Army, kteří za tři dny vybudovali důležité provizorní přemostění. Klíčovou roli mechanického hrdiny sehrála v tomto případě osmikolová Tatra Force. Ukážeme vám, co se dělo.

Společnost Excalibur Army spadá pod skupinu Czechoslovak Group, kde najdete i automobilku Tatra. Není proto divu, že když složky integrovaného záchranného systému (IZS) požádaly o pomoc s provizorním přemostěním řeky Bělá specialisty z Excaliburu, dorazila na místo osmikolová Tatra Force s důležitým nákladem.

Konkrétně v obci Česká Ves na Jesenicku došlo ke spojení dvou mostních systémů vlastněných Excalibur Army, a to AM 70 EX a AM 50 EX s nosností 70 a 50 tun, které vytvořily pro IZS tolik důležité spojení mezi oběma částmi obce. Původní most totiž zničila velká voda.

Instalace přemostění trvala tři dny a spolupracovali na ní kromě specialistů z Excaliburu také vojáci, policisté i hasiči. Zástupci Czechoslovak Group upozorňují na extrémní složitost instalace, která vlastně probíhala nadvakrát, protože v původním místě nebylo možné most dokončit. Podmínky v řece i okolí totiž nebyly vůbec dobré a terén pro pokládku musel být náročně upraven.

A jak taková instalace probíhá? Zástupci Czechoslovak Group na svém webu zveřejnili stručný postup a přidali fotografie ze zásahu.

Je třeba připravit terén v místě pokládky. Situaci komplikuje, pokud je povrch tvořen betonem, asfaltem či kamennou rovnaninou (neopracované kusy kamene vedle sebe), což byl případ této instalace.
Vozidlo nesoucí mostní pole přijede na místo a musí být umístěno do správné polohy vůči oběma břehům. V tomto případě vozidlo muselo zaujmout polohu s přesností na centimetry.
Dojde k rozvinutí mostu nad překážku (např. vodní řečiště), vysunutí hydraulických podpěr a sklopení mostu do překážky.
Dojde k ukotvení mostu a jeho uvedení do vodorovné polohy.
Proběhne zátěžová zkouška mostu se zátěží minimálně 20 tun a jeho opětovné srovnání do vodorovné polohy.
Přijede vozidlo s druhým mostovým polem. Vozidlo najede na už stojící první mostní pole.
Druhé mostní pole je sklopeno a ukotveno do prvního mostního pole.
Most je rozvinut přes překážku.

Aktuálně provizorní most užívají výhradně složky IZS a není určen pro používání veřejností. Platí na něm specifická pravidla ohledně rychlosti, brzdění i akcelerace. Jakékoli prudké změny jízdy jsou nepřípustné. Pěší mohou chodit výhradně středem.

Na místě provizorní most podle slov Excalibur Army zůstane tak dlouho, dokud to situace bude vyžadovat. Už od svého položení je využíván pro ostré zásahy. Tedy díky všem, kteří se na této pomoci podíleli! A také všem, kteří nějakým způsobem pomáhali při nedávných povodních.

Zdroj: www.garaz.cz

Tatra Defence Vehicle představila novou TATRU TADEAS 6x6

TADEAS 6×6 je špičkovým produktem na trhu speciálních vozidel, díky své vynikající adaptabilitě a vysokému výkonu. Vozidlo, vyvinuté společností TATRA DEFENCE VEHICLE a.s., dosahuje rychlosti až 120 km/h na tvrdých površích a má nosnost až 10 tun, což dokazuje jeho rychlost a kapacitu zatížení. Díky modulární konstrukci lze TADEAS přizpůsobit pro různé mise, zatímco špičková technologie, jako je výkonnější motor Caterpillar, říditelná první a třetí náprava, nebo také kamerový systém vozidla zajišťují jeho výbornou ovladatelnost a průchodnost terénem. TATRA DEFENCE VEHICLE a.s. je výhradním distributorem tohoto vozidla na trh.

TADEAS nabízí prostor pro každou misi s jedním sedadlem pro řidiče, místem pro velitele a až 11 sedadly pro posádku. Je ideální volbou pro operace, kde je klíčová koordinace a spolupráce jak velkého, tak i menšího týmu. Vozidlo je možné vybavit balistickou ochranou až do levelu 4 balistické ochrany a do levelu M4a/M4b protiminové ochrany, a to vše dle STANAG 4569. TADEAS, jako pevnost na kolech, je spolehlivým spojencem v nejrizikovějších prostředích. Tato univerzální platforma může být upravena pro armádní, hasičské, či záchranářské verze podle speciálních požadavků zákazníka.

Vozidlo TADEAS je postaveno na osvědčeném podvozku Tatra 6x6 s centrální nosnou rourou a s nezávisle zavěšenými, vzduchem odpruženými polonápravami, přičemž první a třetí náprava jsou řiditelné. Podvozek Tatra dává vozidlu TADEAS do vínku výjimečné jízdní vlastnosti na zpevněných vozovkách i ve velmi těžkém terénu. Vysoká průchodnost terénem je dána i větším rozvorem mezi druhou a třetí nápravou a plně automatickým systémem dohušťování pneumatik. Systém vzduchového odpružení podvozku navíc umožňuje také změnu světlé výšky vozidla za jízdy.

Zdroj: tatradv.cz

Deště poničily Šipku, naleziště neandrtálců ve Štramberku

Až do odvolání se nesmí turisté ve Štramberku ani přiblížit k jeskyni Šipka. Národní přírodní památku, která je světově známá díky objevu čelisti neandrtálského dítěte v roce 1880, poničily nedávné deště.

„Spadl tam kámen ze stropu, jsou tam znatelné posuny kamenných bloků,“ popsal starosta David Plandor (Změna pro Štramberk - Nezávislí). Dodal, že radnice povolala soudního znalce, jenž stav jeskyně posoudil. „Doporučil větší monitoring, stanovil rozsah změn i případná sanační opatření, aby se zamezilo pádu dalších kamenů,“ sdělil.

Zatímco v krasové jeskyni hrozí pád kamenů, v okolním Národním sadu zase kvůli podmáčené půdě hrozí pády stromů. Město proto zakázalo vstup do sadu i Šipky. „Je to na dva týdny a pak uvidíme. Mezitím doděláme monitoring a možná i sanaci. Zabezpečíme ty kamenné bloky, protože jich tam je údajně víc, které by mohly spadnout,“ vysvětlil Plandor s tím, že zákazem chtěli eliminovat riziko úrazů.

Podle něj to naštěstí nevypadá na to, že by poškození jeskyně bylo rozsáhlejší. „Spíš je to lokální záležitost,“ zmínil a doplnil, že z pohledu znalce jde o střední riziko.

Viníkem jsou, jak řekl starosta, hlavně mimořádně silné dešťové srážky, které v jiných místech severní Moravy a Slezska vyvolaly ničivé povodně. „Pak taky zvětrávaní horninového masivu a vliv seizmicity, což jsou odstřely v nedalekém lomu vápence. Ty deště ale měly největší vliv,“ ujistil.

Unikátní lokalita

Rozvolnění skalních partií a kamenných bloků ovšem není pro existenci místa coby archeologického naleziště problémem. Myslí si to alespoň Jakub Jirásek z katedry geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

„Je to poměrně unikátní lokalita, která už ale byla zničena výzkumem. Našla se příliš brzy a tehdy ti archeologové měli jiné metody a postup než dnes. Naprostou většinu vytěžili, přeseli, a z toho mají ty nálezy. Ale skoro nic tam už není,“ objasnil Jirásek.

Upozornil, že sondy, které provedli odborníci v pozdějších letech, ukázaly, že nějaký nedotčený sediment v lokalitě Šipky ještě je. Jedná se však jen o zbytky. „Takže i kdyby se celá ta jeskyně sesypala, jako že jí to nepřeji, tak se tomu nalezišti nestane nic. Protože až budou peníze a archeologové budou mít pocit, že je potřeba ty zbytky dozkoumat, tak se to udělá,“ uvedl Jirásek.

Zopakoval, že změny a posuny kamenných bloků nic neznamenají. „Neničí se archeologické naleziště, takže geologie nebo archeologie určitě neutrpí. Jde hlavně o vizuální stránku. Je to turistické místo, a tím pádem velké riziko,“ řekl odborník na geologii, který poznamenal, že kdyby jeskyně Šipka nebyla přírodní památkou, tak by se o ni město asi dokázalo postarat efektivněji a rychleji. „Kdežto v případě národní přírodní památky jsou složitější postupy, než se dospěje k sanaci,“ uzavřel Jirásek.

Zdroj: www.novinky.cz, foto: Jiří Jurečka

Obří náklaďák Kolos od Tatry nesloužil jen v armádě. Drtikolka T813 měla gigantický motor a tahala i letadla. Přezdívku dostala díky filmu

Tatra T813 vznikla primárně pro potřeby armády, její schopnosti se ale hodily i v civilním sektoru, a tak sloužila nejen ve vojenských barvách. Připomeňte si její příběh.

Tuzemská armáda je pro automobilku Tatra dlouhé desítky let klíčovým odběratelem. Platilo to samozřejmě i v době socialismu, kdy mnohé projekty kopřivnické automobilky byly právě výsledkem vojenského zadání. To je případ i Tatry 813 „Kolos“, která vznikla na základě armádní zakázky na dělostřelecký tahač.

Podivný prototyp bez kabiny

Práce na vozidle odstartovaly v roce 1960 v konstrukční kanceláři pobočného závodu Bánovce nad Bebravou. První prototyp vznikl z komponentů tehdy nové Tatry 138, šlo vlastně jen o funkční vzorek – stroj neměl karoserii, a tak tu byla jen čtyři sedadla upevněná k osmikolovému podvozku a motocyklový štít chránící řidiče.

Speciální byl i pohon, který obstarával nově vyvinutý vznětový dvanáctiválec T930 o objemu 17 640 cm³, vzniklý přidáním čtyř válců k původnímu osmiválcovému motoru. Výsledkem atmosférického motoru s přímým vstřikováním byl výkon 199 kW a točivý moment 990 Nm, což byly v době vzniku fantastické hodnoty. Později tu byly i prototypy s benzinovým osmiválcem, ten se ale moc neosvědčil.

Prototyp byl pečlivě testován, a to mimo jiné ve vojenském prostoru Libavá, kde si ho prohlédli i zástupci armády. Ty vůz nadchnul, vždyť zvládal překonat příkop široký až 1,5 metru, zdolat kolmé překážky do výšky až 60 centimetrů nebo jezdit s bočním náklonem až 30°. I díky tomu vývoj mohl pokračovat, už v upravené podobě, s karoserií.

Přichází sériový Kolos

Automobil tak dalšími jízdními zkouškami mířil k sériové výrobě, která byla nakonec zahájena v roce 1967. První se začal vyrábět osmikolový speciál určený pro armádu, tzv. Kolos 8 × 8 s dvěma řiditelnými nápravami a odpružením vpředu i vzadu podélnými listovými pery. Základem byl pro Tatru typický páteřový podvozek s centrální nosnou rourou, zde tvořený spojenými skříněmi montážních celků pohonu, a výkyvnými polonápravami.

O pohon se postaral už dobře známý dvanáctiválec, který v sériové podobě dosáhl na výkon 190 kW. Spárován byl s pětistupňovou mechanickou převodovkou s dvoustupňovou redukcí. Trambusová kabina byla dostupná v krátkém nebo prodlouženém provedení.

Tatra T813 měla v armádě na starosti rozličné úkoly. Vedle tahače přívěsů postupně vznikly i různé speciály jako třeba nosič mostní konstrukce pro ženisty nebo nosiče různých raketových systémů.

Do civilu!

Nakonec však nezůstalo jen u vojenských speciálů. Uvolněná doba druhé poloviny šedesátých let znamenala, že bylo rozhodnuto o možnosti využití T813 také v civilním sektoru. Vůz zde měl nahradit zastaralou Tatru 141, jejíž konstrukce vycházela ještě z modelu T111, vzniklého už za války.

V roce 1969 tak vznikly další deriváty. Novým základem se stala čtyřkolka 4 × 4 s jednou řiditelnou nápravou, nad níž stála šestikolka 6 × 6 se dvěma řiditelnými nápravami. Civilním vrcholem byla osmikolka 8 × 8 pro přívěsy o hmotnosti až 100 tun.

Do sériové výroby se tak dostaly různé tahače či podvozky pro jeřáby stejně jako sklápěče nebo speciály pro hasiče. Právě podle sklápěče se T813 někdy přezdívá Drtikol nebo Drtikolka, a to podle filmu Prázdniny pod psa z roku 1980. V něm s vozem jezdila postava přezdívaná právě Drtikol.

Díky spolupráci se západoněmeckou společností SEMEX dokonce vznikl i výkonný letištní tahač schopný manipulovat letadly o hmotnosti až 300 tun. V době politické normalizace se ale takový vůz na Západ nakonec vyvážet nemohl.

Tatra 813 se vyráběla do roku 1982, kdy byla nahrazena modelem T815. Vzniklo celkem 11 751 exemplářů různých modifikací. Vedle Československa tahle tatra jezdila také v Indii, Rumunsku, NDR nebo SSSR.

Zdroj: www.garaz.cz