Oznámení o harmonogramu oprav komunikací v Příboře

Firma COLAS CZ, a. s., která realizuje akci „Opravy komunikací na území města Příbora“, oznamuje harmonogram pokládky asfaltových vrstev:

 PO 3. 6. 2024

    ul. Wolkerova 1
    ul. Wolkerova 2 + Technické služby

 ÚT 4. 6. 2024

    ul. Šmeralova

 ST 5. 6. 2024

    ul. B. Němcové

 ČT 6. 6. 2024

    ul. Tovární

 PÁ 7. 6. 2024

    ul. Lesní

Zhotovitel upozorňuje, že pod asfaltovou vrstvu bude vždy aplikován spojovací postřik z asfaltové emulze, který funguje jako lepidlo a dokáže značně znečistit plochy dlažeb před domy. Prosíme občany, aby na spojovací postřik nevjížděli automobily.

Děkujeme za pochopení a spolupráci!

Silnice I/58, Mošnov - obchvat, final video

Baumovi a Miss Australia. Prvorepublikoví influenceři značky Tatra objeli svět

Před devadesáti lety, 23. prosince 1934 vyrazila z Prahy první expedice, která by mohla nést označení „Tatra kolem světa“. Posádku speciálně upravené Tatry 72 tvořili manželé Růžena a Jiří Baumovi. Objeli celý svět. Jejich dobrodružství popisuje Pavel Bek, kurátor Muzea nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici a také autor výstavy o cestách Jiřího Bauma a jeho ženy.

 

Tatra 72 Baumovi3

 

Říkalo se jí „Miss Australia“ a projela Austrálii, Japonsko, západ USA a celou Afriku. Řeč je o expediční Tatře 72, kterou si nechali postavil manželé Baumovi. Za první republiky to byli slavní cestovatelé, později jejich jméno poněkud upadlo v zapomnění. Muzeum nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici připravilo výstavu, která jejich cesty připomíná. Kurátorem výstavy je historik Pavel Bek.

Rodina Baumova psala za první republiky i za Protektorátu pozoruhodný příběh. Jiří Baum cestoval nejprve se společníky, později se svojí ženou po celém světě. Pak se zapojili do odboje i s jeho sestrou Annou Pollertovou. Tu to stálo život, byla popravena. Jiří Baum za války také zahynul.

 

Tatra 72 Baumovi1

 

Proč cesty Jiřího Bauma a jeho ženy upadly tak trochu do zapomnění?
Myslím si, že je „přebil“ Hanzelka se Zikmundem. A souvisí to i s nástupem nových médií. Hanzelka se Zikmundem vydávali po válce spoustu knih, byli v rádiu. Na svých cestách natáčeli, jejich filmy se promítaly v kinech. Když nastoupila televize, tak se objevovali i tam. Prostě byli neuvěřitelně populární. Přitom jejich inspirace byli právě Baumovi, sochař Foit (František Vladimír Foit podnikl s Jiřím Baumem v roce 1931 cestu po Africe ve voze Tatra 12 – pozn. red.). Zikmund s Hanzelkou se dokonce v Africe s Foitem a jeho ženou setkali. Sochař vyjel po válce Tatrou 57 do Afriky a už tam po únoru 1948 zůstal.

Hrálo v „zapomnění“ Jiřího Bauma roli, že on sám zahynul během 2. světové války?
Ano, zcela jistě. I když jeho žena Růžena Baumová se i po válce zasadila o nová vydání cestovatelských knih svého muže. Vycházely ještě v 50. letech minulého století.

Jaká byla motivace Jiřího Bauma k cestování? Z četby jeho knih lze nabýt dojmu, že šlo o vědecké poznání. Bylo to však hned od počátku?
Jeho první cesta vedla krátce po skončení první světové války do Spojených států. Dostal stipendium jako středoškolák. O stipendium se rozdělil se svým kamarádem a za oceán se tak vypravili oba. Odcestovali na rok, to mu bylo 21 let. Tam zcela jistě poznal, že jej lákají dálky. Následoval pobyt v Brazílii na farmě, kterou tam provozovala s manželem jeho sestra. Následně dostudoval přírodovědu na Univerzitě Karlově se zaměřením na broučky, pavouky a podobnou havěť… Ale zároveň se vzdělával i jazykově.

 

Jiří Baum byl prý mimořádně jazykově vybaven…
Údajně ovládal 11 jazyků. Uměl arabštinu a malajštinu. Co se týká arabštiny, tak je zajímavé, že se vzdělával u Aloise Musila (český orientalista, biblista, cestovatel, etnograf, spisovatel a moravský katolický kněz, přezdívalo se mu „český Lawrence z Arábie“, více čtěte ZDEnebo podrobněji: ZDE). Ale neabsolvoval.

Kdy se v cestování Jiřího Bauma poprvé objevil automobil?
Možná to bylo při pobytu v USA. V archivu se dochovaly snímky aut ze Singapuru z 20. let, na kterých je jeho auto.

A kdy se v Baumově cestování objevuje poprvé vůz značky Tatra?
Bylo to hned počátkem 30. let. Šlo o vůz Tatra 12, ve kterém spolu se sochařem Foitem přejeli v roce 1931 celou Afriku.

To bylo upravené auto? Něco, co bychom dnes označili za expediční speciál?
Ano, ale na klasickém chassis Tatry 12. Konstrukce Hanse Ledwinky byla hodně dobrá do terénu. Odpovídala stavu silnic v tehdejším Československu. A tím, že projeli Afriku a vrátili se domů i s pojízdným autem, tak schopnosti tatrováckého řešení potvrdili. Vozidlo bylo upraveno v karosárně O. Uhlík v pražských Strašnicích. A jednalo se o velmi promyšlenou úpravu. Ukazuje to kresba, která se dochovala. Vozidlo bylo upravené na spaní, v jeho zadní části byla sklopná plocha, která prodlužovala „postel“. V levé přední části se nacházela nádrž na 40 litrů vody. Vozili se sebou koš s nádobím, stan i pušku. Dokonce mysleli na prostor pro kosti, luky, zbraně, oštěpy a stažené kůže.

 

Tatra 72 Baumovi2

 

Ovšem nejslavnějším autem Baumových byl expediční speciál postavený na podvozku Tatry 72. Bylo snadné pro civilní zákazníky podvozek získat? Původně šlo o vozidlo určené pro vojáky.
Baumovi propagovali značku Tatra. Z každé jejich cesty automobilka uspořádala reklamní kampaň. V časopisech vycházely celostránkové inzeráty s titulkem: „Nový důkaz spolehlivosti vozů Tatra“ a dále inzerát pokračuje výtahem z Baumova dopisu. „Pro vůz to byla dobrá zkouška. Měli jsme strašná vedra a někdy teploměr ukazoval po celý den ve voze 46 až 48 stupňů Celsia. Dostali jsme se až ke zlatým polím ve vnitrozemí…“

Baumava tatra měla jiný rozvor kol než sériově vyráběné podvozky Tater 72. Vyjela takto přímo z továrny zřejmě připravená na následnou montáž expediční obytné nástavby. V knize dodávek je tatra Baumových zachycená. Vidíme tady vozy vyrobené pro ministerstvo obrany a pak jednu pro Jiřího Bauma z Prahy a u něj jsou uvedeny speciální rozměry. Dochovalo se jak výrobní číslo podvozku, tak výrobní číslo motoru.

Existuje nějaký doklad, že by Tatra měla z cest Baumových přímý ekonomický profit? Prodali třeba Tatry 72 do Japonska či Austrálie?
Ne, Tatry 72 šly do československé armády, pro kterou je nakupovalo ministerstvo národní obrany. Nějaká chassis šla do Švýcarska a do Čankajškovy Číny. Byly to však malé počty kusů.

 

Tatra 72 Baumovi4

 

Ale to nebyl hlavní důvod, proč Baumovi s Tatrou 72 cestovali po Austrálii a Africe, že?
Jiří Baum byl zástupcem Národního muzea. Pro něj sbíral vzorky zoologického materiálu. Dělal to osobně, či je získával od místních. A také se setkávali s mnoha zajímavými lidmi. Třeba v Austrálii narazili na Williama Sempilla (šlo o Williamae Francis Forbes-Sempilla, skotského šlechtice, letce a špiona, více čtěte ZDE). To je hrozně zajímavá postava z vysoké britské společnosti. Jako jeden z prvních pilotů dokázal odstartovat z paluby lodě a podílel se na vývoji prvních britských letadlových lodí. Když se mu začalo nedostávat peněz, tak to, co věděl, prodal Japoncům. Japonci jako první na světě spustili na vodu letadlovou loď stavěnou od počátku jako letadlová. Byla to loď Hóšó, která předběhla britskou letadlovou loď Hermes.

Baumovi museli být společensky velmi obratní. V cestopisu po Japonsku vyplývá, že se stýkali s vyšší společností.
V Japonsku se začali stýkat s rodinou Shimadzu, což bylo přes československého konzula v Osace Jana Fierlingera. Jejich firma existuje dodnes a podniká dnes i v České republice. Přes ně se dostali ke švagrovi tehdejší císařovny. Dostat se do předpokojů japonské císařské rodiny, to je podle mě na české cestovatele té doby velmi slušný výkon.

 

Byli ve své době Baumovi slavní?
Ano. Zaprvé: vydávali knihy. Za druhé: po návratu z cest pořádali přednášky. A měli i mezinárodní věhlas. Dokazuje to i dokument z roku 1938. A když v roce 1938 cestovali po Africe, byly hlavní hvězdy slavnostního večera v johannesburském hotelu Carlton, který pořádal československý kroužek ke 20. výročí vzniku Československa. Jiří Baum tam měl pětačtyřicetiminutovou přednášku o cestách.

Knížky, přednášky, sběr materiálů pro Národní muzeum. Baumovi museli být velmi pracovití.
Byli. Obecně objem práce, který naši předkové zvládali, by pro mnoho dnešních lidí byl až překvapivý. Byli zvyklí číst, psát, celoživotně studovat a pracovat.

 

Vraťme se k australské cestě. Jak Baumovi v tatrovce fungovali?
Jezdili v ní, spali v ní, jedli v ní, prostě v tom autě žili. Samozřejmě, když dorazili do nějakého většího města, tak se ubytovali v hotelu. Na cestách si zachovávali úroveň: paní Baumovou vidíme na fotkách v kostýmku, v rukavičkách, s psaníčkem a v bílých botkách. To vše uprostřed přístavní špíny během vykládání auta. Pan Baum nosil sako, kalhoty, polobotky a samozřejmě klobouk.

Jak bylo během expedice po Austrálii důležité fotografování?
Fotografická dokumentace byla jedním z hlavních cílů cesty.

Dokázali v roce 1935 přejet autem Austrálii napříč, ze západu na východ. To tehdy musel být výkon…
I dnes je to náročné. Připočtěte si tehdejší stav cest. Při průjezdu průsmykem Madura se jejich auto pohybovalo v offroad terénu. Dokonce místní jim říkali, že pro vůz Baumových je průsmyk Madura neprůjezdný. Oni to zvládli, auto obstálo.

 

Tatra 72 Baumovi6

 

Co se o cestách Baumových dochovalo v archivech a muzeích?
V Regionálním muzeu Kopřivnice jsou fotografie Jiřího Bauma, které poslal z Austrálie syn Baumových Petr Baum. Dále se v Archivu Národního muzea nachází několik fondů týkajících se činnosti a cest Jiřího Bauma.

Baumovi si své cesty financovali sami?
Zřejmě ano. Jiří Baum pocházel z velmi dobře situované rodiny.

 

 

Byli to vlastenci?
Ano, to je vidět na příkladu Baumovi sestry Anny Pollertové, která šla „do hrdel a statků“. Vkládala do protinacistického odboje velké finanční prostředky. To samé zřejmě dělal i Jiří Baum. Mimochodem, z cesty po Africe se do Československa se vrátili v březnu 1939, těsně před okupací nacisty. Přitom celníci ve Švýcarsku se podivovali, proč se vracejí.

Jaké byli osudy rodiny Baumových po druhé světové válce?
Růžena Baumová zemřela na začátku roku 1975 v socialistickém Československu. Baumovi měli již zmiňovaného syna Petra (narozen v roce 1941), který emigroval do Austrálie. Po roce 1989 pravidelně přijížděl do Česka.

 

Mimochodem. Co se s jejich expediční Tatrou 72 stalo? Jsou po ní nějaké stopy?
Prý byla údajně za okupace převezena na statek ve středních Čechách. Němci Tatry 72 rekvírovali jako vojenské auto a Baumovi jej chtěli před tímto osudem ochránit. Baumovi jej dali „na špalky“ a nástavba sloužila jako kurník. Ale jsou to informace z doslechu.

 

Zdroj: www.idnes.cz

Tatra čelí opačnému problému než většina českého automotive: Musí zvládnout prudký růst výroby

Kopřivnická Tatra Trucks, druhý nejstarší výrobce nákladních automobilů na světě, známá svými těžkými terénními vozidly s unikátním podvozkem pro vojenské i civilní využití, čelí rostoucí poptávce po tisících vozidel. Kvůli tomu musí výrazně navyšovat výrobu, což ji staví do odlišné situace oproti většině evropských automobilek. Přitom se potýká se specifickými problémy.

 

Automobilový průmysl se v Evropě potýká s problémy a čelí sílící konkurenci. Jde o kombinaci vlivů od unijního tlaku zpřísňujícího emisní limity a požadavků bezpečnosti v rámci General Safety Regulation, podpory elektromobility, ale také o stále v určitých oblastech přetrvávající důsledky pandemie covidu v oblasti narušených subdodavatelských řetězců, vlivy zhoršené bezpečnostní situace a energetické krize. Výrobci specifických druhů vozidel, po nichž je na trhu rostoucí poptávka, se ale mohou potýkat s problémy, které by jim jiné společnosti možná spíše záviděly.

Poptávka po tatrovkách celosvětově roste

Příkladem je kopřivnická Tatra Trucks, která je již nějaký čas v situaci, kdy poptávka zákazníků z celého světa několikanásobně přesahuje její aktuální výrobní možnosti. Proto musí zvyšovat výrobu, a u tak speciálních automobilů, jako jsou Tatry – tedy vozidel se značnou přidanou hodnotou – to není nic jednoduchého. Za současný růst Tatra vděčí mimo jiné faktu, že jí partnerské společnosti v rámci skupiny CSG přinášejí z celého světa zakázky na její vozidla. Problémy provázející uspokojování rostoucí poptávky pak spočívají v tom, že tatrovky, nabízející svým uživatelům žádané schopnosti, jsou výrobně složitější vozidla.

 

TATRA FORCE Kopřivnice

 

Firma reaguje na situaci na trhu logicky. Nakupuje nové výrobní technologie a nabírá zaměstnance. Nyní v prosinci v ní pracuje o 250 lidí více než na začátku roku. Mzdy vzrostly v průměru o 14 %, a na úspěchu tak mají nemalý profit všichni zaměstnanci, jak se u řádně vedených firem sluší. Přesto nelze říci, že by výroba rostla tak, jak by si zákazníci přáli, jakkoli toto je nepochybně pro vedení firmy lepší situace než hypotetická situace opačná – pokles poptávky.

Výrazný rozdíl mezi nabídkou a poptávkou je nicméně složitý a řešení nemohou být okamžitá a uspokojivá pro každého. Problémy jsou jak v Tatře, tak u subdodavatelů, kteří, částečně z výše uvedených důvodů, zkrátka nestíhají. Výroba meziročně podstatně vzroste, ale cenou byla velmi tvrdá práce na všech úrovních. Poctivá práce, poctivě zaplacená, a přesto z hlediska obrovské poptávky vlastně nedostatečná.

Růst výrobní kapacity je klíčový. A nespí ani vývojová oddělení

Nezastavil se přitom ani výzkum a vývoj. Žádná úspěšná firma, která chce zůstat úspěšnou a zachovat si své specifické náskoky před konkurencí, si nemůže dovolit zamrznout u stávající, sebekvalitnější produkce. Tatra letos začala vyrábět nové generace vozidel Tatra Phoenix a Tatra Force. Představila také nové vozidlo s hybridním pohonem. Pracuje na alternativních ekologických pohonech a zároveň vyvíjí i vozidla s automatizovaným řízením a možností dálkového ovládání. Tatry už nejsou jen odolná auta do terénu, ale moderní vozy plné špičkových technologií a elektronických systémů, plně v souladu s novou legislativou i požadavky zákazníků.

Nárůst výroby s sebou přináší i značnou pracovní zátěž, kterou pociťují jak manažeři, tak dělníci na výrobních linkách. V nejistých časech, které obecně automobilový průmysl prožívá, jde o pozoruhodný jev. Pro Tatru to navíc znamená výraznou změnu oproti době, kdy nebylo co vyrábět. Růst výrobních kapacit má jasné střednědobé cíle – během několika let chce Tatra zvýšit výrobu ze současných 1 500 na 3 000 vozidel ročně. Firma, která je součástí největší české průmyslově-zbrojní skupiny CSG, směřuje velkou část své produkce k vojákům a hasičům nejen v České republice, ale i do celého světa.

 

Top management přebírá otěže

Od dubna 2023 Tatru vede Lukáš Andrýsek, který zastává pozici generálního ředitele i předsedy představenstva. Podařilo se mu zavést významné změny směřující k růstu výroby i její kvality, a to v době, kdy je ve výrobním mixu stále více složitějších vozidel pro obranný segment. Své dosavadní působení shrnul těmito slovy: „Realizovali jsme celou řadu pozitivních kroků: zavádíme nové IT systémy pro řízení výrobků a firmy. Posílili jsme dodavatelský řetězec. Investujeme do nových výrobních technologií. Dokázali jsme v jednom roce dostat do sériové výroby nové generace obou našich klíčových typových řad Tatra Force a Tatra Phoenix, do řady Force jsme vyvinuly modernizované tatrovácké motory, vyvinuli jsme i nový typ nezávisle zavěšených výkyvných náprav a také novou vlastní elektronicky řízenou převodovku. Výsledkem je, že meziročně dojde k podstatnému nárůstu výroby, a to zejména složitějších vozidel.“

Od ledna 2025 nastupuje do funkce generálního ředitele Tatry Kristijan Fiket, který už Tatru vedl v letech 2010 až 2012. Lukáš Andrýsek zůstává předsedou představenstva Tatra Trucks a také CEO divize CSG Mobility, kam spadá kromě Tatra Trucks i DAKO-CZ a dalších 8 firem jako Karbox, TSG nebo TMG. Zároveň je členem představenstva celé CSG. S nástupem Kristijana Fiketa se vrátí duální model řízení, kdy generální ředitel a předseda představenstva jsou dvě různé osoby a také partneři v rozvoji firmy.

Kristijan Fiket ke svému nástupu uvedl: 

Po dvanácti letech se vracím do Tatry a budu vykonávat funkci generálního ředitele. V čele podniku jsem stál už v letech 2010 až 2012. Před svým prvním příchodem do Tatry jsem měl na stole dvě nabídky: jedna byla na vysokou manažerskou pozici do automobilky BMW, druhá byla do Tatry. Na rozhodnutí pro Tatru mi stačilo 20 minut a nikdy jsem nelitoval. Za dva roky se mi s Tatrováky povedlo zásadně zlepšit neutěšené hospodaření firmy a v rekordně krátkém čase několika měsíců jsme vyvinuli, díky obrovskému nasazení týmu Radka Smolky a všech Tatrováků, prototyp Tatry Phoenix. Musel jsem tehdy dělat řadu tvrdých rozhodnutí, aby Tatra přežila. Zásadní bylo udržet bankovní financování, jinak by nebylo na výplaty. Díky tomu jsem se tehdy seznámil i se svou ženou, která v jedné z financujících bank pracovala. Na svatbu mě dovezl Radek Smolka v prototypu Tatry Phoenix. Odešel jsem po dvou letech kvůli zásadní neshodě s americkým a indickým akcionářem Tatry o dalším směřování firmy.

Vždycky jsem měl pocit, že jsem odešel z Tatry od rozdělené práce. Teď jsem dostal jedinečnou příležitost vrátit se do ní a podpořit její rozvoj v situaci, která je úplně jiná než v roce 2010. Tatra má v zádech nesmírně silného a aktivního většinového akcionáře, skupinu CSG. Ta přináší velké zakázky v oblasti defence, což znamená vozidla s výrazně vyšší hodnotou i cenou. Samozřejmě také s výrazně složitější výrobou. Pro majitele CSG je Tatra srdcová záležitost a pilířem podnikání celé jeho skupiny. Je připraven investovat do výroby i do lidí, kteří jsou největším bohatstvím každé firmy.

Tatra tedy poprvé ve své novodobé historii nemá problém se zakázkami, na světovém trhu je poptávka po jejím unikátním produktu v rozměru několika tisíc vozidel ročně. Stačí je vyrobit včas a v požadované kvalitě. A to je výzva, kterou spolu musíme řešit. Cesta, kterou Tatra nastoupila po příchodu Lukáše Andrýska, je správná. Je ale potřeba uklidnit atmosféru, dát Tatrovákům stabilitu a pocit jistoty. I tvrdé a náročné úkoly je možné řešit dobrou komunikací v týmu.

V mládí jsem ve svém rodném Chorvatsku působil ve speciální policejní jednotce. Bez respektu mezi členy týmu a bez jejich transparentní komunikace nešlo splnit misi a chyby se platily i životem. Tatra je speciální automobilka, která musí být pružnější a nápaditější než její konkurence vyrábějící desetitisícové série identických vozidel. Jsem přesvědčen, že můžeme být elitou v českém i evropském průmyslu, že se nám může dařit i v situaci, kdy zbytek evropského automotive je v problémech.

Těším se na spolupráci s předsedou představenstva Tatra Trucks Lukášem Andrýskem, se kterým jsem o situaci v Tatře důkladně diskutoval. Byl jedním z těch, kteří mě k návratu do Tatry přesvědčili. Lukáš odvedl velký kus práce, na kterou můžu navázat a bude pro mě důležitým partnerem i spojníkem se skupinou CSG, na které bez nadsázky stojí prosperita Tatry.

 

Zdroj: www.czdefence.cz

Po D3 přijde rychlost 150 km/h na další dvě dálnice, bude se týkat i D1 Bělotín(310)-Bílovec(340)

Možnost zvýšit nejvyšší povolenou rychlost na dálnicích na 150 km/h dala ministerstvu dopravy vládní novela.

Zvýšený rychlostní limit 150 km/h se objeví na první tuzemské dálnici v polovině příštího roku. Vybraným pilotním úsekem je zhruba 50 kilometrů D3 mezi Táborem a Českými Budějovicemi. Jak nedávno deník Zdopravy.cz informoval, Ředitelství silnic a dálnic už pro tento úsek hledá dodavatele proměnlivých značek. Nezůstane však jen u D3.

„Je nutné zdůraznit, že i když bude povolená rychlost 150 km/h, tak vždy musí platit – a to nejen na dálnici – zákonná povinnost, kdy řidič smí jet pouze takovou rychlostí, aby byl schopný zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Tedy je z našeho pohledu jedno, jestli řidič jede po dálnici, která umožňuje rychlost 130 km/h nebo 150 km/h, ale vždy se musí přizpůsobit nejen viditelnosti, ale obecně klimatickým podmínkám,“ uvedl mluvčí ŘSD Jan Rýdl.

Na zmíněné D3 si budou řidiči muset maximálně povolenou rychlost hlídat na proměnných značkách. ŘSD bude pilotní provoz po jeho zavedení vyhodnocovat, nicméně v plánu už je 150 km/h na dalších dvou dálničních úsecích: D11 km 50 (Kolín) – 110 (Jaroměř), cca 60 km a D1 km 310 (Bělotín) – 340 (Bílovec), cca 30 km.

 

Dalnice D1 rychlost 150 km/h

 

Možnost zvýšit nejvyšší povolenou rychlost na dálnicích ze 130 km/h na 150 km/h dala ministerstvu dopravy vládní novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, která platí od ledna. Vláda má tento krok v programovém prohlášení.

 
Zdroj: zdopravy.cz

Zprovoznění úseku dálnice D48 mezi Novým Jičínem a Bělotínem

Slavnostní zprovoznění stavby dálnice D48 MÚK Bělotín – Rybí, I. etapa.

 

Zprovoznění stavby se plánuje ve čtvrtek 19.12.2024 po 13:30 hodině.  


Akce zahájení se bude konat na nově vybudované dálnici D48 před MÚK vedle obce Starý Jičín, viz mapka.

 

Zprovoznění úseku dálnice D48 mezi Novým Jičínem a Bělotínem


S pozdravem

 

Mgr. Nina Ledvinová

tisková mluvčí

Ředitelství silnic a dálnic s. p.

Čerčanská 12, CZ-14000 PRAHA

tel: 954 901 131, mobil: 725 184 926

Nová Tatra Force e-Drive Hybrid najde uplatnění v civilní sféře i u bezpečnostních složek

Na pražském výstavišti v Letňanech se v listopadu v rámci veletrhu e-Salon 2024 uskutečnila světová výstavní premiéra nového vozu Tatra Force e-Drive Hybrid 8x8. Jde o další přírůstek rozšiřující se rodiny vozů Tatra s přídomkem e-Drive, které disponují různými alternativními systémy pohonu.

 

Tatra Force e-Drive Hybrid (1)

 

První den veletrhu e-Salon 2024 v Praze představili odborníkům, médiím a veřejnosti nové vozidlo s paralelním plug-in hybridním pohonem, vyvinuté nejstarší českou automobilkou, Radomír Smolka, člen představenstva Tatra Trucks odpovědný za výzkum a vývoj, a Jakub Pončík, ředitel výzkumu a vývoje automobilky. Vůz je postaven na základě nejnovější třetí generace modelové řady Tatra Force, která mimo jiné letos získala ocenění Red Dot za design. 
Prezentovaný čtyřnápravový valník s novou elektronickou architekturou představil i nejnovější základní verzi kabiny nové generace Tatra Force, a to konkrétně zkrácenou čtyřdveřovou variantu pro šestičlennou osádku se čtyřmi místy včetně řidiče v první řadě a dvěma místy v řadě druhé. Kabina je vybavena řadou nadstandardních bezpečnostních prvků, digitální palubní deskou s moderním řešením ergonomie, dále například střešním průlezem, klimatizací, vytápěním nebo elektrickým ovládáním oken. Užitečné zatížení vozidla činí 22 tun, celková hmotnost vozidla může dosahovat až 38 tun.

„Hybridní systém pohonu využívá kombinaci našeho vlastního vznětového vzduchem chlazeného osmiválcového motoru Tatra, dále elektromotoru, vícestupňové plně automatické převodovky s hydrodynamickým měničem a trakční baterie, přičemž je zabudován do našeho standardního podvozku s centrální nosnou rourou a nezávisle zavěšenými výkyvnými polonápravami se vzduchovým pérováním. Podvozek jsme tedy nemuseli pro tento účel nijak speciálně upravovat. Kombinace spalovacího vznětového motoru a elektromotoru s trakční baterií nabízí několik druhů provozních módů a samozřejmě díky ní také dosáhneme snížení množství škodlivých emisí při provozu,“ vysvětlil Radomír Smolka.

 

Tatra Force e-Drive Hybrid (1)

 

Součástí hybridního systému je osmiválcový vzduchem chlazený motor Tatra s elektronickým řízením, výkonem 300 kW a maximálním točivým momentem 2 100 Nm. Ten je přímo spojen s elektromotorem v podobě synchronního motoru Danfoss EM-PMI375-T1100 s permanentními magnety (SRPM), který disponuje trvalým výkonem 300 kW, maximálním výkonem 500 kW a točivým momentem 2 400 Nm. Na něj pak navazuje plně automatická sedmistupňová převodovka Allison 4900 a přes spojovací hřídel (kardan) sestupná převodovka Tatra se standardní montáží do centrální nosné roury podvozku vozidla. Součástí vozidla je i trakční baterie typu LTO o kapacitě 89 kWh. Uvnitř hnacího traktu se nacházejí osové a mezinápravové diferenciály, nápravy jsou vybaveny novým typem redukcí, tzv. pravou planetou.

 

„Naše nová hybridní Tatra se dokáže pohybovat buď pouze pomocí elektromotoru při dojezdu až 70 km, nebo umožňuje provoz jen na spalovací motor, či jízdu při paralelním zapojení spalovacího motoru a elektromotoru. V případě prvně zmiňovaného provozního módu za využití pohonu elektromotorem a trakční baterie je tedy možný lokálně čistý bezemisní provoz. V kombinovaném módu zapojení spalovacího motoru, elektromotoru a trakční baterie celý pohonný systém navíc nabídne prodloužený dojezd,“ přiblížil provozní možnosti novinky Jakub Pončík. 

Provoz za pomoci elektromotoru a trakční baterie navíc nabízí možnost velmi tichého chodu při výrazně nižší tepelné stopě zachytitelné infračervenými čidly. Schopnosti tohoto typu jsou čím dál více požadovány armádními uživateli a bezpečnostmi složkami. Platformy s pohonnými systémy těchto vlastností mohou sloužit jako logistické prostředky pro přepravu, munice, personálu nebo zásob v rizikových oblastech či v blízkosti bojových zón. Dají se ale úspěšně používat i jako základ pro bojové systémy, které se potřebují v nebezpečných oblastech pohybovat skrytě a s co nejmenším rizikem odhalení. Další výhodou hybridního pohonu je dostatek elektrické energie pro napájení palubních a externích zařízení, pro které již běžné výkonné alternátory nestačí. Systém tak funguje i jako nezávislá elektrická centrála.

 

Tatra Force e-Drive Hybrid (2)

 

Platforma Tatra Force e-Drive Hybrid může být pro armádní použití opatřena i pancéřovanými kabinami dvou nebo čtyřdveřového provedení. Tatra Trucks navíc vyvíjí pro vozidla řady Force systém automatizovaného řízení s možností dálkového ovládání. V kombinaci s hybridním systémem pohonu a například ve spojení s průzkumnými a pozorovacími bezpilotními prostředky otevírá tento systém v obranném sektoru nové možnosti pro nasazení a použití vozidel z produkce kopřivnické automobilky.

 

Zdroj: www.czdefence.cz