Nákladní čtyřkolka z Kopřivníce proslula průchodností terénem. Hanzelka a Zikmud s ní objeli Asii.

V letošním roce si připomínáme nejen sedmdesátiny Pragy V3S, ale také stejné jubileum méně nápadné, ale neméně úspěšné nákladní Tatrovky. Ta má s nezničitelnou Pragou leccos společného a nejde jen o původní armádní zadání. Spletitý osud vozu přezdívaného nejčastěji „kačena“ či „kvíčala“ zahrnoval přesouvání výroby od čerta k ďáblu i s tím související kolísající kvalitu a četná jízdní specifika. 

Český Unimog

Nezničitelná technika

Coby vůz určený do těžkého terénu v sobě T-805 disponovala technikou, která ji v tomto prostředí činila skutečně nepřemožitelnou. Základem byla samozřejmě tatrovácká centrální nosná roura s výkyvnými polonápravami, které byly vypruženy torzními tyčemi. Jízda jimi vybaveným vozem byla nad očekávání pohodlná (v rámci možností), ale kvůli vysokému těžišti na nerovnostech a v zatáčkách také jaksepatří kolébavá - odtud přezdívka „Kačena.“

Na pomocném rámu seděla nadčasově stylizovaná karoserie s trambusovou budkou, která v té době ještě nebyla zdaleka obvyklá a vůz díky ní byl velice kompaktní. Dnes jsou na veteránských srazech nejčastěji vídány osmsetpětky v provedení furgon, které byly kromě armády rozšířené hlavně u hasičů, původně byl ale nejrozšířenějším provedením jednoduchý valník.

Všechna čtyři kola poháněl prostřednictvím čtyřstupňové převodovky s redukcí vzduchem chlazený benzinový osmiválec Tatra 603A, jehož modifikované verze poháněly také osobní limuzínu Tatra 603. Verze pro užití v T-805 byla poněkud přiškrcena ve prospěch vyššího točivého momentu, takže výkon činil nevelkých 75 koní (T 603 měla 75 kW). I tak vůz dosahoval maximální rychlosti 75 až 80 km/h při průměrné spotřebě okolo 20 až 25 litrů benzinu. V terénu byla spotřeba paliva samozřejmě vyšší. Specifický kvílivý zvuk dvou chladicích ventilátorů dodal pro změnu přezdívku „Kvíčala“ či „Píšťala.“

 

Chybičky se našly

Tatra 805 měla vzdor všem svým neoddiskutovatelným kvalitám dva zásadní problémy, které se jmenovaly brzdy a kvalita. Zpomalovací schopnosti „Kačeny“ byly nedostatečné vinou pouze jendookruhové hydraulické brzdové soustavy bez posilovače, která uměla řidičům naložených tatrovek v táhlých klesáních připravit nejednu horkou chvilku.

Za dosti kolísavou spolehlivost a kvalitu zpracování mohly typické „padesátkové“ reorganizace výrobních kapacit. Vůz byl sice vyvinut v kopřivnické automobilce, ale vzhledem k tomu, že Tatry měly být podle vládního nařízení napříště pouze těžké náklaďáky, stěhovala se výroba hned na začátku spolu s tatraplanem do mladoboleslavských AZNP. Tam ale zase pro změnu nestály o jiné než vlastní výrobky se značnou Škoda, podle toho to s kvalitou tamních T-805 často vypadalo. V roce 1955 se výroba směla částečně vrátit do Kopřivnice, osmsetpětky se ale až do roku 1960 vyráběly také v letňanské Avii nebo plzeňských závodech V. I. Lenina či Škodovce.

Další autem nezaviněné problém působilo naddimenzování nosnosti, což v praxi znamenalo, že „kačeny“ jezdily často chronicky přetížené. V terénu měla T-805 uvézt 1500 kg, na silnici až 2250 kg. Při pohledu na subtilní stroj to rozhodně není málo ani laickým okem a dá rozum, že ani tento faktor životnosti důležitých komponent zrovna neprospěl.

 

Holka pro všechno

Už jsme zmínili původní vojenské určení čiperné Tatry. V armádních službách a to výhradně domácích se „Píšťala“ dočkala nesčetného množství úkolů. Vozila děla, startovala stíhačky, přepravovala úderná komanda nebo fungovala jako polní sanitky a velitelské vozy. V civilním sektoru sloužily osmsetpětky jako služební vozy VB, požárníků, komunálních služeb nebo televize a rozhlasu. Zajímavé je, že vozy T-805 nebyly vzhledem k armádní specializaci nikdy určeny na export.

Přesto se do světa podívaly a to ne ledajakým způsobem. Zpětně je totiž pětiletá asijská anabáze cestovatelů Hanzelky a Zikmunda za volanty těchto strojů s přívěsy hodnocena jako vůbec nejvýznačnější počin spojený s existencí Tater 805.  „Byly to křápy k pohledání,“ nechal se svého času mnohoznačně slyšet Jíří Hanzelka. Dva vozy upravené pro expedici měly mj. vyšší čelní skla, dělená skla dveří (výklopná větračka vepředu), determální skla, tepelně izolované povrchové panely, některé palubní přístroje T-603, včetně volantu vyztuženého ramenem navíc atd. K vozidlům náležely také vleky o nosnosti 750 kg s nájezdovou brzdou, které ještě dály zvětšovaly značné přetížení techniky.

Stříbrno-červený vůz se nachází ve sbírce firemního muzea Tatra v Kopřivnici a modro-stříbrný stroj je v soukromé sbírce rodiny Lopraisových. Různě upravené Tatry 805 je dodnes možné vidět v akci na truck-trialových závodech, kde si díky své konstrukci stále vedou velmi úspěšně.

 

Zdroj: www.autosalon.tv

• Chceš se hýbat, naučit se něco nového nebo si jen zasportovat v dobré partě? Přidej se k nám – rádi uvítáme nové tváře ve všech oddílech!

   

• Pro více informací se obraťte na kontaktní osoby jednotlivých oddílů na uvedených telefonních číslech, napište nám na pribor@sokol.eu, nebo navštivte naše stránky www.sokolpribor.cz.

• ODDÍL STOLNÍHO TENISU Děti a mládež do 15 let – tréninky probíhají v pondělí a ve středu od 15 do 17 hodin. Dospělí – tréninky probíhají v pondělí, úterý a ve středu od 17 do 20 hodin. Kontakt: 725 397 700

• ODDÍL PARKOURU Děti od 12 let, dorost i dospělí – tréninky probíhají 2x týdně v úterý od 18 do 20 hodin a v pátek od 18 do 20 hodin. Kontakt: 702 031 227

   

• ODDÍL FLORBALU Muži 30–35 let – tréninky probíhají ve čtvrtek od 18 do 19 hodin. Muži 40–55 let – tréninky probíhají ve čtvrtek od 19 do 21 hodin. Kontakt: 724 318 250

   

• RINGO KLUB Ringo klub (vhodné pro zájemce od 15 let) se schází pravidelně každou neděli od 18 do 20 hodin. Kontakt: 608 778 308

   

• ODDÍL MALÉ (SÁLOVÉ) KOPANÉ Dospělí 43–66 let – tréninky probíhají ve středu od 18 do 20 hodin. Kontakt: 777 010 236

   

• Výše členských příspěvků pro jednotlivé oddíly a věkové kategorie je uvedena na www.sokolpribor.cz.

  PŘIPRAVUJEME Cvičení pro ženy a sportovně-turistický oddíl pro děti a dospělé. Sledujte naše www stránky!

Je jenom málo techniky, a nákladních automobilů obzvláště, kterým se dostalo té cti mít vlastní pomník. Tatra 111 to dokázala, protože uhranula Sověty.

Na podzim 1941 se německá ofenziva na východní frontě topila v bahně, a poté definitivně uvázla v ruském mrazu. Nejvíce trpělo zásobování Wehrmachtu, jelikož standardní náklaďáky nebyly sto zvládat terén ani zimu. Bylo proto třeba nového stroje, a tak se nacisté obrátili na specialisty z Kopřivnice, kteří dali vzniknout Tatře 111. Redakce Armádního Zpravodaje ji považuje za jeden z technologických zázraků své doby, což dokazují i její úspěchy.

Tatra 111 byla válečný oř s předválečnými kořeny

Základem „sto jedenáctky“ se stala Tatra 81 z roku 1938. Ta měla legendární tatrovácký koncept – centrální nosné roury s výkyvnými polonápravami. Její náhon byl 6×4 a pohon zajišťoval vodou chlazený motor. To však konstruktér Hans Ledwinka změnil a náklaďák značně vylepšil.

V první řadě dostala Tatra 111 náhon 6×6, což z ní udělalo opravdového tygra v terénu, a druhým trumfem byl nový motor. Vzduchem chlazený dvanáctiválcový diesel Tatra V910 s výkonem 184 kW (210 koní) byl pro náklaďák na východní frontu jako ulitý. Vodou chlazené motory totiž měly v mrazu velký problém, na který doplácela i jiná technika.

V třeskutých ruských mrazech v nich totiž chladící kapaliny zamrzaly a ničily motor, což u vzduchem chlazené novinky nehrozilo a běžela jako hodinky i při nejnižších stupních. Na silnici to pak Tatra dokázala rozpálit až na 75 km/h, a redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že to někteří pováleční kaskadéři dokonce dokázali s prázdnou rozjet až na stovku.

Nevyužitý potenciál, kterého si všiml SSSR

Délka „sto jedenáctky“ byla 8,55 metrů, šířka 2, 5 metru a výška 2,57 metru, zatímco její pohotovostní hmotnost 8,5 tun. Ledwinka chápal dobu, v níž žije, konstrukčně ji proto náležitě zjednodušil a předimenzoval, a navíc mohla být vyráběna z deficitních materiálů. Objevila se v ní dokonce stavební ocel, a to bez vlivu na jízdní nebo technické kvality vozu.

Původní kabina řidiče byla dřevěná a potažená plechem, avšak s postupem války začaly být kabiny vyráběny celodřevěné. Změnila se nakonec i nosnost vozu – z původních 6,5 tun šlo jednoduchou úpravou odpružení zvýšit kapacitu na 8 tun, a později na konečných 10 tun. To dělalo z Tatry 111 opravdového tahouna hodného uznání.

První sériové vozy začaly sjíždět z výrobní linky v roce 1942 a většina z nich šla na východní frontu, ale několik kusů se objevilo i ve službách Afrikakorpsu. I přes kvality a poměrně nízké provozní náklady, kdy spotřeba byla 34 l nafty na 100 km, bylo do konce války dodáno Wehrmachtu jenom 1 445 strojů. Již krátce po osvobození se však objevil nový odběratel – SSSR.

Tatra 111 nezamrzla ani na Sibiři

Sověti už z ukořistěných kusů pochopili, co za zázrak mají pod rukama. Již na konci roku 1945 putovaly první kusy do SSSR, a jejich domovem se stala Sibiř. Došlo i k technickým úpravám – nosnost se ustálila na 10 t, výkon motoru byl snížen, což snižovalo jeho opotřebení, a kabina byla nejdříve původní, tedy dřevo potažené plechem, ale později celokovová.

Nová kabina pocházela z nepovedené Tatry 128 a vyznačovala se tím, že mělo čelní sklo negativní uhel, aby na sebe odleskem neupozorňovalo nepřátelská letadla. Vedle Tatry 111 byl vyráběn i těžký tahač Tatra 141 a sklápěčka Tatra 147. Celkem bylo mezi lety 1942 až 1962, kdy výroba skončila, dodáno 33 690 Tater 111, 4 983 Tater 141 (výroba do roku 1970), a 500 Tater 147.

Testem kvality Tater byla Sibiř. Cesta z přístavu Magadan dlouhá 2 000 km přes celou Kolymu až na Čukotku byla zkouškou nejen pro ni, ale i pro řidiče. Ti museli nejdříve strávit rok v dílnách, aby znali své tatrovky do posledního šroubku, neb by jim v případě poruchy nikdo nepomohl. V roce 1973 se dokonce stal z jedné z vděčnosti místních v Berelechu pomník.

Zdroj: armadnizpravodaj.cz  

Vysoká zátěž na lidský organismus, nebezpečí přehřátí a dehydratace. Doporučuje se dodržovat pitný režim, zvýšit konzumaci neslazených nealkoholických nápojů, které je vhodné kombinovat s minerálními vodami. Omezit tělesnou zátěž v poledních a odpoledních hodinách.

Nenechávat děti nebo i zvířata na přímém slunci, zvláště v zaparkovaných automobilech.

Etapa 3

Fotoreportáž z loňského roku: CZECH TOUR 2024

Zkušenost i dravé mládí. Tým Soudal Quick-Step zveřejnil soupisku na letošní Czech Tour a na seznamu rozhodně nechybí zajímavá jména. V barvách jedné z nejtradičnějších a nejúspěšnějších stájí ve WorldTour, která ovládla čtyři etapy na nedávné Tour de France, v srpnu do Česka přijedou například Yves Lampaert, Josef Černý nebo Luke Lamperti.

”Moc se těším na účast téhle sestavy. Přinesou kvalitu a atraktivní závodění. Fanoušci si to užijí. A mám radost, že přijede i Pepa Černý, domácí publikum ho požene vpřed,” říká ředitel Czech Tour a někdejší vynikající vrchař Leopold König.

V sestavě týmu Soudal Quick-Step se sešli etapoví vítězové ze všech Grand Tours, zkušení klasikáři, spurteři i jezdci na celkové pořadí. Nejvýznamnějšími úspěchy se může pochlubit 34letý Belgičan Lampaert, v jehož sbírce nechybí etapové vavříny z Tour de France, kde po senzačním prvenství v úvodní časovce v Kodani vezl v roce 2022 jeden den i žlutý dres, a Vuelty, triumfy ze závodů Kolem Švýcarska a Kolem Británie, dvojí vítězství na klasice Napříč Flandry či celkové vítězství v etapovém závodu Kolem Slovenska.

O dva roky mladší Josef Černý, který se v roce 2017 blýskl celkovým triumfem na Czech Tour, v roce 2020 vyhrál etapu na Giro d’Italia, o dva roky později zapsal celkové vítězství v závodu Kolem Slovenska a v roce 2023 získal etapový vavřín v závodu Kolem Romandie. Letos si bezmála 190 cm vysoký závodník odvezl stříbro z republikového šampionátu v časovce.

Sestavu dále doplňují i jezdci, kteří dobře znají závodění na české půdě. Dvaadvacetiletý Luke Lamperti z USA loni ovládl hromadný dojezd v Ostravě, kde na pásce těsně porazil Pavla Bittnera. V dresu belgického týmu u toho byl i letos devětadvacetiletý Brit James Knox a dvaadvacetiletý Belgičan Junior Leceerf se na našich silnicích pro změnu dvakrát představil při Závodu míru jezdců do 23 let. 

Své týmové parťáky pak doplňuje belgické duo. Cenné zkušenosti bude sbírat 22letý Gil Gelders, vítěz dvou etap na baby Giru v roce 2022, kde soupeřil i s výraznými postavami letošní Tour de France Oscarem Onleyem a Lennym Martinezem. V roli mentora může vystupovat třicetiletý klasikář Dries van Gestel, který před dvěma lety zaznamenal třetí místo v etapě na Vueltě a rok předtím na jednorázovce Gent-Wevelgem. 

Organizátoři Czech Tour registrují tři týdny před startem devatenáct přihlášených týmů. Vedle stáje Soudal Quick-Step nechybí tradičně ani další tým s nejvyšší licencí Visma Lease a Bike, další účastníci reprezentují kategorie Pro a Continental. Své development týmy vyšlou stáje Red Bull – BORA – hansgrohe a XDS Astana, chybět nebude ani česká špička zastoupená týmy Elkov-Kasper a ATT Investments.

Nejvýznamnější profesionální podnik v České republice se letos koná v termínu 14.-17. srpna. Poprvé v historii se zahájení závodu odehraje v Praze a peloton poté poprvé zavítá do Karlových Varů a Pardubic, aby následně dojel na tradiční místa na Dlouhých stráních, do Prostějova, Ostravy, Kroměříže a na beskydské Pustevny. Ve středu 13. srpna Czech Tour odstartuje slavnostní prezentace týmů na pražském Hradčanském náměstí, při níž budou mít fanoušci cyklistiky možnost potkat všechny závodníky doslova tváří v tvář.

Foto: Jiří Jurečka

SmVaK informuje o odstávce pitné vody 07.08.2025 od 8 do 14 hodin na ulici Na nivách č.p. 906 a 907.

Omlouváme se za původně uvedené termíny – ze závažných důvodů došlo k jejich změně.

Nové termíny mobilního odběrového týmu Transfuzní oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín jsou následující:

📅 úterý 2. září 2025
📅 úterý 21. října 2025

📍 Místo: s největší pravděpodobností Kulturní dům Příbor

🕒 Odběr bude probíhat po skupinkách po 5 osobách každých 30 minut.

Aby se odběr mohl uskutečnit, je potřeba, aby se zaregistrovalo alespoň 30 dárců.
Pokud se tato kapacita nenaplní, odběr nebude možné realizovat.

✅ Odběr je zcela bezpečný a provádí jej zkušený zdravotnický personál mobilního odběrového týmu.

Darovat krev může zdravý člověk ve věku 18–65 let, přičemž prvodárci může být maximálně 60 let.

💌 Máte zájem se zapojit? Přihlaste se včas:
📅 pro termín 2. září 2025: nejpozději do 27. srpna 2025
📅 pro termín 21. října 2025: nejpozději do 15. října 2025
📧 e-mailem na: info@pribor-mesto.cz
📞 nebo telefonicky na čísle: 556 455 455

Při přihlášení prosím uveďte:
• jméno a příjmení,
• telefonní číslo,
• e-mailovou adresu.