Tatry na kolejích. V Kopřivnici vyráběli i drezíny, a to včetně ozbrojených

V portfoliu výrobků značky Tatra se objevily i drezíny několika typů, od těch inspektorských přes vozíky pro zajištění údržbových prací na železniční trati až po vozidla speciální, kam patřila především drezína obrněná.
 

Drezína je obecně malé a lehké drážní vozidlo používané železničními společnostmi primárně pro služební účely. Pod nimi si můžeme představit dopravu osob nebo materiálu, případně obojího zároveň, a zajištění údržby železničních tratí. K pomocným úkolům si drezíny pořizovaly i průmyslové podniky s železničními vlečkami a/nebo kolejovým provozem ve svém areálu. Vedle „obyčejných“ drezín vznikaly i drezíny bojové, které sloužily například jako průzkumné prostředky obrněných vlaků.

První drezíny z Kopřivnice

První drezíny vznikly v kopřivnické továrně – tehdy se jmenovala Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft – na samém konci století páry. Jednalo se o stroje na pohon ruční či nožní, tak jak to tenkrát bylo u drezín obvyklé. Pravda, historie zná i parní drezíny, ale ty tvořily pouze zanedbatelnou podmnožinu ze všech drezín, protože parní pohon byl pro tyto malé a hlavně operativně nasazované vozíky vyloženě nevhodný (roztápění, spotřeba vody atd.).

Kopřivničtí s drezínami věděli, do čeho jdou. Železná dráha pro ně nebyla ničím novým, ničím neznámým. Již za časů zakladatele Ignáce Šustaly začali s výrobou železničních vagonů, to se psal rok 1881.

 
Drezína Tatra T15-52 z poválečné výroby

Drezíny Tatra

Ale zpět ke kopřivnickým drezínám. Jejich stěžejní typy vznikly v období první republiky, po vzniku značky Tatra. A protože už dávno běžela éra automobilů, k čemuž dopomohl rozvoj spalovacích motorů, tak i v pohonu drezín se už standardně uplatňovaly spalovací motory. U drezín Tatra očekávaně motory vzduchem chlazené, tedy až na jednu výjimku.

Dvěma hlavními typy kopřivnických drezín byly motorový vozík Tatra T14 a inspektorská drezína Tatra T15. U nich bychom vlastně měli hovořit o typových řadách, jak postupně přicházely ve vylepšených provedeních. Portfolio potom doplňují nákladní drezína Tatra T16, obrněná drezína Tatra T18 a prezidentská drezína Tatra T19.

Kopřivničtí s drezínami věděli, do čeho jdou. Železná dráha pro ně nebyla ničím novým, ničím neznámým. Již za časů zakladatele Ignáce Šustaly začali s výrobou železničních vagonů, to se psal rok 1881.

 
Drezína Tatra T19, v literatuře specifikovaná jako motorová drezína pro prezidenta ČSR. Na továrním snímku zachycena při demonstraci změny směru jízdy

Drezíny Tatra

Ale zpět ke kopřivnickým drezínám. Jejich stěžejní typy vznikly v období první republiky, po vzniku značky Tatra. A protože už dávno běžela éra automobilů, k čemuž dopomohl rozvoj spalovacích motorů, tak i v pohonu drezín se už standardně uplatňovaly spalovací motory. U drezín Tatra očekávaně motory vzduchem chlazené, tedy až na jednu výjimku.

Dvěma hlavními typy kopřivnických drezín byly motorový vozík Tatra T14 a inspektorská drezína Tatra T15. U nich bychom vlastně měli hovořit o typových řadách, jak postupně přicházely ve vylepšených provedeních. Portfolio potom doplňují nákladní drezína Tatra T16, obrněná drezína Tatra T18 a prezidentská drezína Tatra T19.

Řadu z nás zde také napadne, že typová čísla drezín Tatra byla přidělována v jedné řadě s automobily. Po revoluční Tatře T11 s nosnou rourou (a s výkyvnými polonápravami vzadu a s motorem chlazeným vzduchem), navazující a mírně vylepšené Tatře T12 a odvozené užitkové Tatře T13, dostal typové označení Tatra T14 uvedený motorový vozík. (Tatrovky se začaly číslovat od desítky, Tatra 10 byl přejmenovaný NW typ U, kde NW je zkratka z Nesselsdorfer Wagenbau.)

V Kopřivnici vyráběli drezíny až do roku 1952, přičemž se tak dělo s přestávkami, jak postupně přicházely a byly plněny objednávky. Za tu dobu tam vzniklo více než osm stovek drezín, z čehož byla naprostá většina motorových vozíků typové řady T14.

 

Nákladní „novinová“ drezína Tatra T16

Pracovní drezíny T14, T14/30 a T14/52

Nejvýznamnějším výrobcem drezín na našem území byla až do poloviny dvacátých let příbramská továrna Josefa Wohanky, podnikatele, který se vypracoval od píky (pocházel z chudé učitelské rodiny a profesní kariéru začínal jako obchodní příručí).

Firmu Wohanka zde nezmiňujeme jen tak bezúčelně, v roce 1923 přišla s motorovým vozíkem typu G, jednoduchou „placatou“ drezínou s ložnou plochou. A právě tomuto vozíku jako by z oka vypadla drezína Tatra T14, představená následujícího roku a přihlášená do soutěže na novou drezínu pro ČSD, konkrétně na motorový vozík pro přepravu materiálu a pracovníků pro údržbu tratí. Vedl se kvůli tomu i soudní spor, ale strojírnu Wohanka to nezachránilo. Železniční výroba tam nakonec skončila v roce 1934, na čemž se podepsala i předchozí světová hospodářská krize.

Na druhou stranu, jak chcete postavit jednoduchou dvounápravovou drezínu, tam příliš možností není, aby se nepodobala jiné. Možnosti nesrovnatelně větší kopřivnické firmy byly samozřejmě také nesrovnatelně větší, už jenom tím, že vyráběla i vlastní spalovací motory. Drezína Tatra T14 dostala upravený motor z automobilu Tatra 11, tedy dvouválcový vzduchem chlazený boxer o zdvihovém objemu 1057 ccm a výkonu 12 koní. Převodovka poskytovala dva rychlostní stupně vpřed i vzad.

V podvozkovém rámu měla drezína integrováno zdvihací zařízení, které sloužilo ke změně její orientace pro opačný směr jízdy, když nebyla k dispozici například točna. Pomocí tohoto zařízení bylo možné drezínu snést i z kolejí, pokud bylo potřeba uvolnit cestu „dospělému“ vlaku. (Podobným zařízením samozřejmě disponovala i zmíněná drezína typu G od Wohanky.)

Později výrobce drezínu T14 po motorové stránce vylepšil, když do ní začal montovat upravený čtyřválec Tatra 30 o zdvihovém objemu 1678 ccm a výkonu 24 koní, typové označení drezíny se tím změnilo na T14/30. A ještě později přišel na řadu čtyřválec Tatra 52, opět oproti standardnímu automobilovému mírně upravený, o zdvihovém objemu 1910 ccm a výkonu 30 koní – a na světě byla drezína T14/52.

Teprve v roce 1947 se začala na T14/52 montovat uzavřená kabina osádky, sice nic světoborného, ale oproti zcela nechráněnému sezení na větru to byl výrazný progres. Různé kabinky a kabiny se na některých exemplářích původně „holého“ provedení drezín řady T14 objevovaly i vlastním přičiněním jejich uživatelů.

Drezín T14 a T14/30 mnoho nevzniklo, obou provedení dohromady 45 kusů. Ovšem celková produkce T14/52 se odhaduje na tři tisíce kusů. Z toho v Kopřivnici se jich vyrobilo od roku 1936 do roku 1952 celkem 586, většina z nich až po válce. Potom převzal jejich výrobu podnik Stavostroj Trnava a ukončil ji až v roce 1968.

ČSD označovaly tyto drezíny jako typy Vm14, Vm14/30 a Vm14/52, kde Vm znamená vozík motorový. Menší množství Vm14/52 používalo i železniční vojsko a další se uplatnily i u větších průmyslových podniků.

 

Tomuto provedení inspektorských drezín z řady T15 se přezdívalo Kyklop. Ne snad, kvůli obávanému inspektorovi, který v ní mohl přijet, ale kvůli jednomu světlometu

Inspektorské drezíny T15, T15/30 a T15/52

Ve stejném roce 1924, kdy ČSD vypsaly soutěž na novou pracovní drezínu, hledaly stejným způsobem i drezínu služební osobní pro potřeby inspekční a traťmistrovské. Tatra přišla s drezínou T15, se kterou soutěž vyhrála. I ona dostala upravený vzduchem chlazený boxer z Tatry T11, ale jmenovanému automobilu se navíc i po stránce karosářské podobala. Ovšem základ konstrukce byl samozřejmě zcela jiný. Drezína logicky neměla centrální nosnou rouru a výkyvné polonápravy, protože tyto prvky by na kolejích neměly žádné uplatnění, disponovala tedy klasickým rámem a pevnými nápravami.

I drezíny typové řady T15 se vyráběly v postupně modernizovaných provedeních T15/30 a nakonec T15/52. Největší změna na koreserii přišla během výroby T15/52, kdy se opustila „žehličkoidní“ kapota. Jako zajímavost můžeme uvést, že při pozdějších rekonstrukcích zubem času nahlodaných drezín dostaly tyto karoserie z tehdy vyráběných osobních automobilů, jako byla např. Škoda 1202 STW.

U ČSD se drezíny Tatra řady T15 označovaly jako typy Dm4 a Dm6, kde Dm znamená drezína motorová a číslice odkazuje na počet míst, tedy na provedení čtyřmístné nebo šestimístné.

 

Inspektorská drezína Tatra

 

Obrněná drezína Tatra T18 pro Polsko

 

Zdroj: www.idnes.cz

V rámci Czech Tour pojede městem Příbor tým Soudal Quick-Step, jehož jezdci vyhráli etapy na Tour de France, Giru i Vueltě.

Etapa 3

16. 8. 2025 (sobota)

Start
Prostějov, náměstí TGM

Cíl
Ostrava, Masarykovo náměstí

Délka etapy: 148 km
Nastoupané výškové metry: 1 376 m

 

Czech tour 2025 Příbor Ostrava etapa

 

Fotoreportáž z loňského roku: CZECH TOUR 2024

 

Zkušenost i dravé mládí. Tým Soudal Quick-Step zveřejnil soupisku na letošní Czech Tour a na seznamu rozhodně nechybí zajímavá jména. V barvách jedné z nejtradičnějších a nejúspěšnějších stájí ve WorldTour, která ovládla čtyři etapy na nedávné Tour de France, v srpnu do Česka přijedou například Yves Lampaert, Josef Černý nebo Luke Lamperti.

 

CZECH TOUR 2025 Příbor Ostrava

 

”Moc se těším na účast téhle sestavy. Přinesou kvalitu a atraktivní závodění. Fanoušci si to užijí. A mám radost, že přijede i Pepa Černý, domácí publikum ho požene vpřed,” říká ředitel Czech Tour a někdejší vynikající vrchař Leopold König.

 

V rámci Czech Tour pojede městem Příbor tým Soudal Quick-Step, jehož jezdci vyhráli etapy na Tour de France, Giru i Vueltě.

 

V sestavě týmu Soudal Quick-Step se sešli etapoví vítězové ze všech Grand Tours, zkušení klasikáři, spurteři i jezdci na celkové pořadí. Nejvýznamnějšími úspěchy se může pochlubit 34letý Belgičan Lampaert, v jehož sbírce nechybí etapové vavříny z Tour de France, kde po senzačním prvenství v úvodní časovce v Kodani vezl v roce 2022 jeden den i žlutý dres, a Vuelty, triumfy ze závodů Kolem Švýcarska a Kolem Británie, dvojí vítězství na klasice Napříč Flandry či celkové vítězství v etapovém závodu Kolem Slovenska.

 

CZECH TOUR 2025

 

O dva roky mladší Josef Černý, který se v roce 2017 blýskl celkovým triumfem na Czech Tour, v roce 2020 vyhrál etapu na Giro d’Italia, o dva roky později zapsal celkové vítězství v závodu Kolem Slovenska a v roce 2023 získal etapový vavřín v závodu Kolem Romandie. Letos si bezmála 190 cm vysoký závodník odvezl stříbro z republikového šampionátu v časovce.

 

Sestavu dále doplňují i jezdci, kteří dobře znají závodění na české půdě. Dvaadvacetiletý Luke Lamperti z USA loni ovládl hromadný dojezd v Ostravě, kde na pásce těsně porazil Pavla Bittnera. V dresu belgického týmu u toho byl i letos devětadvacetiletý Brit James Knox a dvaadvacetiletý Belgičan Junior Leceerf se na našich silnicích pro změnu dvakrát představil při Závodu míru jezdců do 23 let. 

 

CZECH TOUR 2025

 

Své týmové parťáky pak doplňuje belgické duo. Cenné zkušenosti bude sbírat 22letý Gil Gelders, vítěz dvou etap na baby Giru v roce 2022, kde soupeřil i s výraznými postavami letošní Tour de France Oscarem Onleyem a Lennym Martinezem. V roli mentora může vystupovat třicetiletý klasikář Dries van Gestel, který před dvěma lety zaznamenal třetí místo v etapě na Vueltě a rok předtím na jednorázovce Gent-Wevelgem. 

 

Czech tour 2025 Příbor Ostrava etapa

 

Organizátoři Czech Tour registrují tři týdny před startem devatenáct přihlášených týmů. Vedle stáje Soudal Quick-Step nechybí tradičně ani další tým s nejvyšší licencí Visma Lease a Bike, další účastníci reprezentují kategorie Pro a Continental. Své development týmy vyšlou stáje Red Bull – BORA – hansgrohe a XDS Astana, chybět nebude ani česká špička zastoupená týmy Elkov-Kasper a ATT Investments.

 

Czech tour 2025 Příbor Ostrava etapa

 

Nejvýznamnější profesionální podnik v České republice se letos koná v termínu 14.-17. srpna. Poprvé v historii se zahájení závodu odehraje v Praze a peloton poté poprvé zavítá do Karlových Varů a Pardubic, aby následně dojel na tradiční místa na Dlouhých stráních, do Prostějova, Ostravy, Kroměříže a na beskydské Pustevny. Ve středu 13. srpna Czech Tour odstartuje slavnostní prezentace týmů na pražském Hradčanském náměstí, při níž budou mít fanoušci cyklistiky možnost potkat všechny závodníky doslova tváří v tvář.

 

Foto: Jiří Jurečka

Odstávka pitné vody 07.08.2025

SmVaK informuje o odstávce pitné vody 07.08.2025 od 8 do 14 hodin na ulici Na nivách č.p. 906 a 907.

 

Odstávka pitné vody 07.08.2025

🩸 Možnost darovat krev přímo v Příboře 🩸

Omlouváme se za původně uvedené termíny – ze závažných důvodů došlo k jejich změně.

Nové termíny mobilního odběrového týmu Transfuzní oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín jsou následující:

📅 úterý 2. září 2025
📅 úterý 21. října 2025

📍 Místo: s největší pravděpodobností Kulturní dům Příbor

🕒 Odběr bude probíhat po skupinkách po 5 osobách každých 30 minut.

Aby se odběr mohl uskutečnit, je potřeba, aby se zaregistrovalo alespoň 30 dárců.
Pokud se tato kapacita nenaplní, odběr nebude možné realizovat.

Odběr je zcela bezpečný a provádí jej zkušený zdravotnický personál mobilního odběrového týmu.

Darovat krev může zdravý člověk ve věku 18–65 let, přičemž prvodárci může být maximálně 60 let.

💌 Máte zájem se zapojit? Přihlaste se včas:
📅 pro termín 2. září 2025: nejpozději do 27. srpna 2025
📅 pro termín 21. října 2025: nejpozději do 15. října 2025
📧 e-mailem na: info@pribor-mesto.cz
📞 nebo telefonicky na čísle: 556 455 455

Při přihlášení prosím uveďte:
• jméno a příjmení,
• telefonní číslo,
• e-mailovou adresu.

Tři výstavy, tři pohledy na umění – PříborArt 2025 zahájí vernisáž v Kulturním domě

 

V úterý 29. července 2025 v 17.00 hodin se v Kulturním domě v Příboře uskuteční slavnostní vernisáž, která zahájí umělecké léto PříborArt 2025. Projekt, jenž propojuje galerijní tvorbu s veřejným prostorem, nabídne během srpna a září tři tematicky odlišné výstavy, které oživí nejen kulturní instituce, ale i historické prostředí města.

Výstava „800 stupňů Celsia“
Foyer Kulturního domu zaplní výstava 800 stupňů Celsia, představující padesát smaltovaných obrazů od autorů z různých zemí. Smaltované obrazy vznikají nanášením speciálních barev na plech, který je následně vypalován při teplotě kolem 800 °C. Právě tato teplota zajišťuje barevnou stálost a mimořádnou trvanlivost díla.

Výstava „Umění v kovu“
Piaristické zahrady nabídnou exteriérovou výstavu Umění v kovu, tvořenou kovářskými plastikami studentů umělecké školy AVE ART Ostrava. Díla vznikala v kovářských dílnách v Ostravě-Vítkovicích jako závěrečné maturitní práce pod odborným vedením pedagogů a mistrů řemesla.

Výstava „550 let Michelangelo Buonarroti“ 
Chodby piaristického kláštera budou hostit výtvarnou poctu renesančnímu géniovi. Výstava 550 let Michelangelo Buonarroti přináší moderní reinterpretace Sixtinské kaple – studenti AVE ART po detailním studiu Michelangelova díla vytvořili na velkoformátová sádrokartonová plátna výjevy Sibyl a proroků, kterým dodali současný rozměr a dnešnímu divákovi srozumitelný obsah.

Zahájení a doprovodný program
Účast na slavnostním zahájení přislíbila senátorka a starostka Frýdlantu nad Ostravicí Helena Pešatová. Ta společně se starostou města Příbora Janem Malíkem zahájí nejen výstavy, ale i celou uměleckou sezónu a projekt PříborArt 2025.

Hudební doprovod zajistí kapela EVA MORE MUSIC BAND.

 

Tři výstavy, tři pohledy na umění – PříborArt 2025 zahájí vernisáž v Kulturním domě

Tatra v roli lamborghini? Slovenská kuriozita z 90. let

Svobodné myšlení utržené z dlouhá léta utahovaných řetězů bylo po sametové revoluci všudypřítomné. Lidé, kteří nebyli zvyklí sedět doma na zadku nebo pobírat nivelizovanou mzdu za předstírání zbytečné práce, hýřili podnikatelskými nápady a s naivním elánem se pouštěli i do projektů, které byly předem odsouzené k zániku. Tak to bylo i s českými a slovenskými pokusy o stavbu sportovního vozu.

 

Když se řekne československý supersport z 90. let, většině se vybaví legendární MTX Tatra V8 vyrobený ve třech exemplářích. Ti znalejší si vzpomenou i na Dioss Rebel Nova, bizarní vůz spojený se startem stejnojmenné televize, a možná se v paměti vynoří i česko-americký roadster Innotech Mystero. 

Ale co takhle Abbaretti? Přiznám se, že jsem sám dlouho nevěděl, kam tohle italsky znějící jméno zařadit. Kupodivu patří do porevoluční Bratislavy.

 

Tatra v roli lamborghini? Slovenská kuriozita z 90. let

 

Lambo od Dunaje

Typickým způsobem, jak v raných devadesátkách získat „prachy“ na rozjezd nějaké šílenosti, bylo spojení se s pochybnými podnikateli z Německa či Rakouska, kteří cítili šanci u nás něco „rozjet.“ Ivan Jonák by mohl vyprávět. Tedy vlastně už nemohl...

No nic. Němečtí podnikatelé Gerald Kraus a Günther Reino se každopádně někdy v roce 1991 seznámili s nadšencem a konstruktérem Františkem Spáčilem a v Bratislavě založili firmu s honosným jménem Auto Abbaretti spol. s r.o., která měla evokovat název některé z italských firem na automobilové sny. 

Jejich plánem bylo s minimálními náklady vyrábět na Slovensku repliky slavných sportovních aut a následně je na Západě dobře zpeněžit. Kapitál dodali Němci, o techniku se staral ing. Spáčil.

Nápad to nebyl zase až tak špatný, protože stavba replik různých supersportů nebo jejich stavebnic zejména v 80. a 90. letech velice „frčela“. 

K více či spíše méně zdařilým kreacím na téma Ferrari F40 či Testarossa se jako základ s oblibou využívaly řádově levnější středomotorové vozy Pontiac Fiero nebo Toyota MR2 druhé generace. Hoši od Dunaje byli ale ambicióznější a místo přestavby funkčního a osvědčeného auta se rozhodli, že si jej postaví z gruntu sami.

Předobrazem jediného realizovaného pokusu o superstroj nebylo nic jiného než ikonické „auto z plakátu“ Lamborghini Countach (čti Kuntáš, pozn. aut.). 

S „Lambem“ ale tento garážový projekt neměl opravdu moc společného. Byla to jakási sbírka dostupných automobilových komponentů z východního bloku, zabalená do nepříliš povedené laminátové karoserie á la Marcello Gandini.

 

Tatra v roli lamborghini? Slovenská kuriozita z 90. let

 

Made in „socblok“

Typicky klínovitou skolaminátovou karoserii připomínající proslulý italský předobraz vytvořili v bratislavském podniku Drutechna. Přímo v Abbaretti ji pak připevnili na prostorový rám svařený z jeklů.

Pro pohon byl obligátně zvolen nejsilnější dostupný motor ve východním bloku, to jest vzduchem chlazený osmiválec Tatra o objemu 3,5 litru používaný v limuzínách T-613. Jen pro srovnání – originální Lamborghini Countach poháněl pětilitrový dvanáctiválec o výkonu 355 koní, Tatra běžně generovala 180 koní. 

Neméně originálně si tvůrci poradili s dalšími důležitými komponenty. Šlo se prostě tradiční cestou „co dům dal“. Přední náprava proto pochází z GAZ – Volhy 3102 ze začátku 80. let, řízení obstarala o něco mladší Škoda Favorit a třeba koncová světla zase prastará Škoda 100. 

Pokud zvenku vypadá vůz vzdor svým podivným proporcím a rozměrům ještě trochu uvěřitelně (tedy až na legrační rourky výfuků), uvnitř odhaluje svoji pravou identitu v plné nahotě.

Bíločerná kožená sedadla z jakéhosi levnějšího dobového sporťáku by se ještě dala akceptovat, přístroje z Tatry 613 zasazené do rukodělně poskládaného náznaku palubní desky už jsou ale hodně syrové i na devadesáté roky. 

Panoptikum dokreslují všudypřítomné kusy jakési aušusové textilie spojené s podivnými kusy plastu visícími do prostoru.

 

Tatra v roli lamborghini? Slovenská kuriozita z 90. let

Znovuotevřené peklo

V Bratislavě nakonec slátali jednu jedinou jakžtakž funkční repliku Lamborghini Countach v černé barvě, čehož si všiml dokonce i svého času významný motoristický časopis Auto Tip. 

Kromě italského supersportu prý v Bratislavě pracovali i na replikách starých Mercedesů Gullwing. Auto každopádně záhy po vyrobení přes své německé známé zakoupil majitel nočního podniku z Frankfurtu, který jej využíval jako výstřední (nepojízdný) poutač pro svůj klub.

Nadšené německo-slovenské podnikání zkrachovalo stejně rychle jako začalo a na vůz podstupující zrovna změnu barvy z černé na žlutou („Lamborghiniho odstín“) dostal tip lucemburský sběratel replik slavných aut. Právě v jeho garáži Abbaretti strávilo zhruba ve vyobrazeném stavu dalších dvacet let, než jej objevil a do Čech přivezl současný majitel Pavel Procházka.

Tento formulový závodník z Poděbrad se už před dvěma lety netajil ambicí vůz co nejdříve zprovoznit, úvodní nadšení ale poněkud opadlo a zpola rozdělané Abbaretti nadále zahálí v jeho dílně. Je sice prakticky hotová mechanická stránka věci včetně oprav karosérie, je však jasné, že s jinými díly to bude horší. 

„Vůz byl na pohled vcelku zachovalý, řada specifických dílů ale chybí, případně jsou nepoužitelné. Budeme muset vytvořit úplně nový interiér. Museli jsme nechat vyrobit například hliníková kola v původním designu, řešili jsme i takové věci jak výfuky nebo přední blinkry,“ popisuje Procházka.

Ať už to s tímto devadesátkovým paskvilem dopadne jakkoliv, je jisté, že na veřejné komunikace se nejspíš nikdy nepodívá, protože si lze těžko představit, že by někdo něco takového homologoval do provozu. Podívaná by to ale byla rozhodně zajímavá.

 

Zdroj: www.info.cz

Výstraha před jevem s vysokou pravděpodobností výskytu: Extrémní srážky Platnost: od 27.7.2025 16:00 do 28.7.2025 18:00 ČHMÚ

Moravskoslezský kraj (Bílovec, Bohumín, Havířov, Hlučín, Karviná, Kopřivnice, Nový Jičín, Orlová, Ostrava)

 

Výstraha před jevem s vysokou pravděpodobností výskytu

 

Očekáváme extrémní srážky s úhrny i kolem 50 mm za 6 hodin, a to zejména během noci na pondělí (28. 7.), celkově do pondělního večera 70 až 90 mm, na návětří Beskyd výjimečně i kolem 110 mm.

Doporučení ke zmírnění následků jevu: Zvýšený odtok vody z krajiny, průtoky vody přes komunikace, zanesení komunikací unášeným materiálem. Snížená viditelnost a riziko aquaplaningu. Zhoršený odvod srážkové vody kanalizací. Riziko podmáčení a následných sesuvů, snížení stability stromů v podmáčené půdě. Při silném dešti je třeba snížit rychlost jízdy autem a jet velmi opatrně. Nevstupovat a nevjíždět do proudící vody a zatopených míst. Omezit pohyb v podmáčených oblastech, kde hrozí pády stromů nebo podemletí komunikací.