Vedoucí střediska zeleně

Firma Technické služby města Příbora, příspěvková organizace hledá pracovníky na pozici Vedoucí střediska zeleně. Jedná se o práci na plný úvazek / min. 40 hod. týdně s platem od 23 000 Kč. Minimální požadované vzdělání je úSO (vyučení s maturitou). Místo výkonu práce je Štramberská 483, Příbor, 742 58 Příbor.

Organizování práce v rámci střediska zeleně, provádění prací související s údržbou zeleně (strojní sekačka, fréza na pařezy, obsluha pily a křovinořezu atd.), vyřizování zakázek od firem a občanů, údržba a správa parků, zahrad a květinových záhonů na území města Příbora, údržba a kácení stromů, údržba keřů.
Řidičský průkaz sk. B,
stravenky, 25 dnů dovolené
Přihlášky s požadovanými doklady je nutno doručit nejpozději do 21.2.2019 na adresu:
TS města Příbora, Štramberská 483, 742 58 Příbor
reditel@tspribor.cz

Řídili jsme poslední skutečnou českou limuzínu: Tatra 700

Tatra 700

 

Řídili jsme poslední skutečnou českou limuzínu: Tatra 700 umí být trochu záludná, ale je strašná škoda, že neuspěla.

 

Automobilka Tatra je opravdovou českou legendou, která je stále aktivní. To je na třetí nejstarší automobilku v Evropě skvělý výsledek, jen už dělá pouze nákladní automobily. Není to ale tak dávno, co pod značkou Tatra existovala i výroba osobních aut a na jejich poslední typ se dnes podíváme.

 

Už od sedmdesátých let vyráběla Tatra luxusní limuzínu 613 a s každou další pětiletkou bylo víc a víc jasné, že trend v tomto segmentu už jde jiným směrem. Krutou realitu ukázala změna režimu a srovnání se západními luxusními automobily. Tatra se přesto pokusila zareagovat a na technice letitého modelu vyvinout ještě jeden pokus o záchranu. Otázka je, proč se do toho pustili, když se v roce 1995 prodalo jen 55 Tater 613, což byl za pět let propad o více než 90 %.

 

Devátého dubna 1996, po pouhém ročním vývoji, se tedy v pražském Hiltonu představuje Tatra 700 s elegantním designem Geoffa Wardle. Ten trochu navázal na předchozí pokusy model 613 modernizovat v podobě typu M95, což je znát například na předních náraznících a klikách. Z prototypu Prezident od Václava Krále si půjčil například kulaté otvory u zadních kol. Krásným designovým prvkem je chromovaný ovál obkružující masku, který odkazuje na ikonický typ 603. Obkružuje ale také čiré blinkry ze Škody Felicie. Mimochodem boční oranžové blinkry pocházejí ze stejného typu auta a zadní archaické osvětlení RZ je z předchozí Tatry 613 a tedy stejné jako u Škody 100.

 

Podle masky a pak také podle dlouhých C-sloupků a spojleru na kapotě poznáte první verzi. Tvary té druhé upravil akademický sochař Jiří Španihel a podle mnohých včetně mě je tato verze naopak ošklivější, i když aerodynamika u ní fungovala lépe a dostalo se více vzduchu k motoru. Ale tato starší verze (na fotkách je jeden z prvních kusů, který byl dodán do Senátu) je prostě hezčí. Nemyslete si ale, že Tatra 700 nevznikala trochu pankáčsky. Pokud se v autech vyznáte, na první pohled odhalíte zpětná zrcátka z Range Roveru. Ovšem třeba na Tatře Jozefa Zielence byla zrcátka z Cadillacu DeVille.

 

Tatra 700

Interiér je jako skládačka cizích a drahých dílů

Pokračuje to i uvnitř. Páčky pod volantem jsou z Hondy a stropní světlo zase z Opelu Omega. Opel věnoval i své dveřní kliky, ty zadní, aby neměly otvor pro zámek. Vnitřní kliky jsou pro změnu zase z Hondy. A budíky zase bezpečně poznáte skoro všichni, protože alespoň jednou jste nějakou Škodu Felicii řídili. Jen jsou v Tatře ocejchované na vyšší rychlosti a mají oranžové podsvícení. Z Felicie pocházejí i výdechy topení. Nové přední blatníky nemohli v Tatře vyrobit vcelku, a tak je svařovali z několika kusů dohromady.

 

Tatra 700

 

Když otevřu dveře, zaujmou mě kryty prahů s nápisem Tatra. Uvnitř najdete čtyřramenný výškově stavitelný volant Nardi, dřevěné obložení, digitální dvouzónovou klimatizaci s nezávislým topením, roletu zadního okna a rádio. Tvar palubní desky připomínal vnitřek švédského Saabu, jen je tady kombinace dřeva a kůže. Tatra auta vyráběla formou zakázkové výroby, takže si zákazníci mohli vymýšlet a žádná dvě auta nejsou zcela stejná. Za příplatek mohla být v autě lednice, CD měnič, videopřehrávač, televize, radiotelefon a fax. Zavazadlový prostor pod přední kapotou je solidně prostorný a krásně se můžete rozvalovat i na zadních sedadlech.

Koncepce? Tatra se vším všudy

Je to čtyřdveřová limuzína s koncepcí vše vzadu, protože vycházela z modelu 613 a na jeho základu je i postavená, proto je třeba i záměnné čelní sklo. Číslo 700 je vlastně jen obchodní označení, které prosadil tehdejší ředitel Ing. Karel Beneda, ale homologace se stále vztahují k typu 613. Konkrétně šlo o modernizovaný model 613-4 MiLong Model 96, tedy verzi s prodlouženým rozvorem.

 

Tatra 700

 

Vzadu najdete vždy vzduchem chlazený vidlicový osmiválec a v těchto prvních sedmistovkách jde o T613-KATi s objemem 3,5 litru. Rozevření válců je přesně do pravého úhlu a nechybí trojcestný katalyzátor. Sekvenční elektronické vstřikování řídila jednotka GEMS. Výsledkem je výkon 200 koní (148 kW) v 5 750 otáčkách a točivý moment 300 Nm. Tatra byla jednou z posledních automobilek, která se držela vzduchem chlazených motorů a jejich limuzína dokázala jet 230 km/h a na stovku akcelerovala za 10,8 sekundy. Katalyzátor a vstřikování na motor implementoval Tim Bishop.

Pouze s manuálem

K motoru se párovala jediná převodovka, a to plně synchronizovaný pětistupňový manuál. Absence automatu byla dalším problémem a nevýhodou proti konkurenčním značkám. Průměrná spotřeba se udávala 12,5 litru, ale reálně jezdí Tatra za víc, spíš 15 litrů. Alespoň že kotoučové brzdy na všech patnáctipalcových kolech Borbet fungují opravdu dobře. Stejně tak se povedlo naladění tlumičů Sachs a auto není výrazně přetáčivé, protože motor je nad nápravou, ne až za ní. Osmiválec mimochodem cestu okoření svým příjemným bublavým zvukem.

 

Tatra 700

 

Poslední velká tatra váží 1 840 kilogramů a dalších 410 uveze. Jen 53 % hmotnosti nese zadní náprava. Firma HP nabízela sportovnější snížený podvozek, ale moc kusů jím vybaveno nebylo. Dle zdrojů jej měl ve své Tatře například šéf NKÚ Lubomír Voleník nebo ministr Jozef Zielenec. Standardní Tatra s vinutými pružinami a hydraulickými tlumiči je plavná příjemná limuzína. Na limitu nebo kluzkém povrchu ale vyžaduje zkušeného řidiče, protože kvůli své koncepci může být zrádná. Vpředu sice je klasický McPherson, ale zadní nezávislá náprava má vidlicová vlečená ramena.

Jak jí ohodnotit? Dá se pochválit?

Já vím, že mi budou zapřisáhlí fanoušci Tatry spílat, ale ani model 700 se moc nepovedl a nezafungoval. Auto si kupovali nejčastěji úřady a instituce. Dokonce ani pozdější větší motory 4,3 litru s výkonem 234 koní autu nepomohly. Celkem vzniklo obou verzí jen 62 aut (podle jiných zdrojů 70 nebo 75), na kterých automobilka prodělávala navzdory původní základní ceně 1 400 000 korun (pro srovnání základní Škoda Felicia startovala na 225 tisících), po modernizaci dokonce 1 649 000 (v lednu 1997). Nikdo tehdy nechtěl drahé auto s horší kvalitou zpracování a bez tehdy již běžných věcí (v tomto segmentu), jakými byl systém ABS, airbagy (i výše zmíněná Felicia je mohla mít alespoň za příplatek) nebo kontrola stabilizace. A pro dost lidí byly limuzíny Tatra symbolem komunistického režimu.

 

To je prostě fakt a důkazem je, že v červenci 1999 byla výroba v Kopřivnici (kam se na konci přestěhovala z Příboru) ukončena. Ovšem na západě prý na autosalonech nezvyklá koncepce lidi zaujala, a kdyby se vychytaly nedostatky a bylo více peněz na vývoj, možná by Tatra pár aut prodala. Jen nikdo neví, zda by jich na uživení automobilky bylo dost. Kdyby to auto bylo dobré, tak by mělo prodejní úspěch. A já bych chtěl, aby ho mělo, mně se sedmistovka odmala líbila. Zvláště v unikátním dvoudveřovém kupé 700 GT (původně ale mělo karoserii sedan), které mělo ovšem výkon 400 koní a kratší rozvor. Z modelu 700 vycházel i závodní speciál Eccora Sport. Bohužel, po konci modelu 700 výroba osobních aut započatá Präsidentem, prvním autem vyrobeným na našem území, po 102 letech skončila úplně a Tatra se soustředila jen na výrobu nákladních aut.

 

Tatra 700 se tak prakticky ihned stala objektem zájmu sběratelů, většinou měla nějakého známého politika za uživatele (mimo jiné Miloše Zemana, Václava Klause nebo Petra Pitharta a další) a její ceny tak nebyly nikdy nízké. Dnes si musíte nachystat několik milionů korun. Tento kus z roku 1996 ovšem na prodej nejspíš nikdy nebude, ale můžete jej alespoň obdivovat. Libor Kucharski z Retroautomuzea si jeho pořízením před lety splnil sen a já mu to můžu jen závidět. Tatru 700 bych s jejími nedostatky bral taky. Ale aspoň si ji můžeme v expozici muzea prohlédnout.

 

Zdroj: www.garaz.cz

První veřejný pomník Freudovi v Brazílii byl odhalen v Porto Alegre

V sobotu 23. srpna 2025 byl odhalen první veřejný pomník Sigmundu Freudovi v Brazílii. Dílo je umístěno v parku Moinhos de Vento — známém mezi místními jako Parcão — v Porto Alegre, hlavním městě státu Rio Grande do Sul na samém jihu Brazílie, poblíž hranic s Argentinou a Uruguayí.

 

První veřejný pomník Freudovi v Brazílii byl odhalen v Porto Alegre

 

Busta měří 2,5 metru a váží přibližně 3 tuny, je z bronzu a kamene. Na jejím dokončení pracovalo šest měsíců 21 sochařů z Asociace sochařů Rio Grande do Sul (AEERGS). Projekt byl financován prostřednictvím parlamentní dotace ve výši 50 000 brazilských realů (asi 235 000 českých korun).

 

Slavnostní ceremoniál proběhl v deštivém ránu, přesto se ho zúčastnili zástupci psychoanalytické obce, místní úřady i obyvatelé města. Akci uspořádala Brazilská psychoanalytická společnost v Porto Alegre (SBPdePA) ve spolupráci s městskou radou a magistrátem.

 

První veřejný pomník Freudovi v Brazílii byl odhalen v Porto Alegre

 

Busta byla původně plánována pro jiné náměstí, ale nakonec byla přemístěna do Parcão, jednoho z nejnavštěvovanějších míst ve městě, aby získala větší viditelnost a přístup veřejnosti.

 

Díky tomuto odhalení se Porto Alegre — jedno z největších měst na jihu Brazílie s bohatou kulturní tradicí — zařadilo mezi místa po celém světě, která uchovávají památku Sigmunda Freuda prostřednictvím pomníků, a posílilo tak propojení mezi psychoanalýzou a místním kulturním životem.

 

Zdroj fotografií: Asociace sochařů Rio Grande do Sul (AEERGS)

 

 

André Schüller

Mobilní odběr krve v Příboře přilákal téměř tři desítky dárců

 

Další z řady mobilních odběrů krve, které po celé republice zajišťuje AGEL Transfúzní služba se svým Mobilním odběrovým týmem, proběhl 2. září v Kulturním domě v Příboře. Akce přilákala téměř tři desítky dárců, z nichž skoro polovina se mohla pochlubit RH negativním faktorem.


"Z třicítky dárců jsme zaevidovali téměř polovinu s RH – faktorem, což nás velmi mile překvapilo," uvedla Ing. Nela Mechlová, kotrolorka jakosti Transfúzního oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín a členka Mobilního odběrového týmu AGEL Transfúzní služby.

Mobilní odběr krve byl realizován ve spolupráci s Městem Příbor. Mezi dárci přivítal Mobilní odběrový tým pedagogy místních škol, policisty, pracovníky úřadu a další občany, kteří se rozhodli podpořit bezpříspěvkové darování krve a pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba.

Starosta města Příbor, Ing. arch. Jan Malík, k této iniciativě řekl: "Myšlenka mobilního odběru krve v Příboře nás velmi nadchla a jsem moc rád, že jsme společně dokázali najít vyhovující termín a tímto způsobem darování krve přiblížit občanům města."

Ochota a chuť pomáhat druhým je v Příboře znát, což potvrzuje připravovaný další mobilní odběr. Ten se uskuteční opět v Kulturním domě v úterý 21. října 2025.

"Srdečně zveme všechny zasloužilé dárce, ale také nováčky, kteří mají zájem darovat krev. Registrace probíhá formou emailu na adrese info@pribor-mesto.cz," dodává Ing. Mechlová.

Tento úspěšný krok směrem ke zvýšení dostupnosti darování krve dokazuje, že aktivní přístup a spolupráce místních institucí mohou mít významný dopad na zajištění této důležité zdravotní služby.

 

Mobilní odběr krve v Příboře přilákal téměř tři desítky dárců

Právě vydaná kniha - Como tudo (finalmente) começou - André Schüller

Kniha vydaná v Brazílii vypráví příběhy rodičů a mentora Sigmunda Freuda

 

Shrnutí: Oficiálně vydaná 18. srpna 2025, kniha Jak to (konečně) začalo“ zahajuje odvážný projekt: shromáždit údaje a interpretace, které mají pomoci upravit oficiální vyprávění o známém psychoanalytikovi, napravit omyly a vrhnout světlo na prostředí, v němž se osobně i profesně formoval tento významný rodák Příbora — tehdejšího Freibergu.

 

Como tudo (finalmente) começou André Schüller

 

Kniha

Tato kniha dává hlas třem postavám, které byly po celé století opomíjeny historiografií. Ve Jak to (konečně) začalo“ jsou znovu zkoumány osudy Freudových rodičů a velkého přítele a mentora, který ho provázel patnáct let na počátku jeho obtížného dospělého života, a odhalují se skutečnosti, které dosud nebyly známy.

Text byl napsán tak, aby oslovil dva okruhy čtenářů: odborníky, kteří se zaměřují na revize historiografie, i čtenáře méně obeznámené s velkými biografiemi o Sigmundu Freudovi.

 

Objevy

Při zkoumání mateřské větve rodiny — Nathansohnů — spisovatel Schüller ukazuje, že jen dvě až tři generace před Freudem se členové jeho rodiny zapojili do otázek s velkým kulturním dopadem. Ukazuje se například, že kromě toho, že byli váženými obchodníky v jednom z nejprosperujících měst bývalé Haliče, mohli Freudovi prarodiče a praprarodiče ovlivnit tisíce lidí na přelomu 18. a 19. století, když se podíleli na změnách týkajících se samotné náboženské praxe judaismu v této rozsáhlé oblasti tehdejší rakouské monarchie.

 

Como tudo (finalmente) começou André Schüller

 

Další nález — starý obchodní katalog objevený při výzkumu pro tuto knihu — také vyvolává nové otázky ohledně skutečných důvodů sňatku Amalie Nathansohnové a Jacoba Freuda. Dlouho uznávaná verze tvrdí, že se oba seznámili ve Vídni mezi koncem roku 1854 a začátkem roku 1855, kdy Jacob údajně cestoval do císařského hlavního města za obchodem. Tento katalog, datovaný na začátek 19. století, však naznačuje realističtější příběh: část příbuzných Amalie byla již známá v obchodu s vlnou ve městě vzdáleném méně než 100 km od místa, kde žili Jacob, jeho otec a dokonce i matčin děd, který se rovněž tomuto oboru věnoval. Vzhledem k tomuto kontextu je těžké si představit, že by mezi těmito rodinami nedošlo k žádnému kontaktu již před rokem 1854. V druhé kapitole je toto téma podrobně rozebráno.

Pokud jde o Josefa Breuera, kniha přináší odhalující údaje. Na chvíli odhlédne od nepopiratelné Freudovy geniality a Schüller ukazuje, že tento praktický lékař, jehož příjmení bylo mezinárodně známé, když bylo Freudovi teprve dvanáct let, vedl Freuda k tomu, aby považoval neurózy za problémy autoregulace mozkového aparátu. Tato hypotéza — dosud z oficiálního vyprávění vytěsněná — přesměrovává osu tzv. metapsychologie, která nebyla náhodou vybudována na teoriích o konfliktech mezi pudy podporujícími život (sexualitu) a pudem sebezáchovy, což je projev selhání nebo správného fungování fyziologické autoregulace. Podle Breuera byla neuróza právě důsledkem poruchy v tomto procesu: potíží mozku vrátit se do očekávaného stavu autoregulace.

 

Co kniha odhaluje

Podle autora, s nímž jsem hovořil, kniha odhaluje:

  1. Přítomnost mateřské linie při formování osobnosti Freuda.
  2. Dosud neznámé aspekty povahy Freudova otce — něco, co oba velmi přibližuje v jejich pohledu na svět.
  3. Breuer jako opěrný bod pro zmateného Freuda na počátku dospělého života a jako garant první teoretické základny, ze které mohl budoucí psychoanalytik vycházet.

 

Como tudo (finalmente) começou André Schüller

 

Vztah k Příboru

Na začátku letošního roku byl autor, který je také praktikujícím psychoanalytikem, pozván, aby spolupracoval jako badatel s rozsáhlou prací nových kurátorů připravujících výstavu o Freudových. V příštím roce je plánována návštěva spisovatele Schüllera do našeho města — při této příležitosti obnoví na samotném místě Freudova narození hledání nových údajů o rodině. Tento výzkum obohatí pokračování knihy Jak to (konečně) začalo, které je již v přípravě.

 

Vydání a další kroky

Vydání této trojité biografie bylo doprovázeno živým přenosem na autorových sociálních sítích — @historiasdapsicanalise na Instagramu — a bude následováno osobním setkáním 18. října 2025 ve městě Jundiaí (sousedícím se São Paulem), kde autor žije. Další prezentace a diskuse jsou plánovány v rámci propagace knihy, stejně jako překlad do jiných jazykových mutací v průběhu příštích dvou let.

Dočasné umístění van na biologicky rozložitelný odpad po městě

 

Informujeme občany o rozmístění van pro biologický odpad ze zahrádek.

Jelikož je letos abnormální množství ovoce, přitom sucho, takže ho hodně bez užitku popadá, proto rozmístí Technické služby města Příbora, p.o. po městě vany, do nichž mohou občané, kterým nestačí popelnice 240 l, příp. kompostér a nemají vozík nebo ani auto, takže nemohou odvážet přebytečnou biohmotu na kompostárnu, umísťovat biologicky rozložitelný odpad ze zahrádek (mimo větví).

Nádoby budou pravidelně vyprazdňovány a ponechány na následujících místech na podzim dle potřeby po dobu úklidu zahrádek.

Jedná se o stanoviště:

  • Hájov – hasičárna
  • Prchalov – u kapličky
  • 9. května – trafostanice
  • Na Benátkách – stanoviště u bývalé restaurace Za Vodou
  • Myslbekova – kotelna
  • Sv. Čecha – areál za Letkou

Termíny přistavení van:

  • Hájov, Prchalov, 9. květen: od 05.09. do 11.09. a od 19.09. do 25.09.
  • Na Benátkách, Myslbekova a Sv. Čecha: od 12.09. do 18.09. a od 26.09. do 02.10.

Ostatní svozy bionádob 240 l a 770 l tím nejsou dotčeny. Svozy pravidelně v úterý budou nadále pokračovat dle harmonogramu svozů.

Děkujeme občanům, že se svým odpadem nakládají zodpovědně a netvoří černé skládky, které ucpávají drobné vodní toky a hyzdí město.

 

Dočasné umístění van na biologicky rozložitelný odpad po městě

Dny evropského dědictví - European Heritage Days 6.-7. září 2025

Dny evropského dědictví (European Heritage Days - EHD) se v Evropě konají od roku 1991 pod záštitou Rady Evropy a řadí se k významným celoevropským kulturně poznávacím a společenským podnětům.

 

EHD jsou akcí, která není záležitostí pouze těch, jejichž posláním je profesionální péče o kulturní dědictví. Mají daleko širší záběr – celospolečenský a mezinárodní. Jsou výjimečné tím, že jejich úspěšnost závisí na konstruktivní komunikaci a efektivní spolupráci těch, kdo bezprostředně pečují o kulturní dědictví, s těmi, kdo do péče o něj zasahují zprostředkovaně. Jsou jedinečnou příležitostí k rozšíření vžitých komunikačních kanálů i tím, že jsou určeny nejširší veřejnosti. Mají-li být úspěšné, musí být přizpůsobeny na konkrétní situaci a nesmí se stát formálními.

 

Ministerstva kultury ČR

 

V rámci EHD nejde o mechanické zpřístupnění co největšího počtu památek zdarma (cílem není prohlídka významné, běžně otevřené památky bez vstupného). Jde o mimořádnou nadstandardní aktivitu, která ukáže novou souvislost, bolavé místo, úspěšný zásah ve prospěch jakékoliv památky, způsob, jakým se do procesu záchrany, ochrany či propagace památky mohou zapojit občané, otevře nové obzory žákům a studentům. Proto se při pořádání EHD klade tak velký důraz na animace a doprovodné akce. Tyto akce mohou být vázány na konkrétní památku, zpřístupňovanou v EHD, anebo mohou být vázány na určitou lokalitu – obec, město, městskou část, kraj, region… 

 

Dny evropského dědictví - European Heritage Days 6.-7. září 2025