Sýpka Příbor

Na památkově chráněném objektu sýpky v Příboře byla provedena rekonstrukce další části střechy. Oproti původnímu stavu vznikly nové historizující střešní vikýře.

 

IMG_6565

 

IMG_6567

 

IMG_6569

 

Zdroj: www.msstavby.cz

Jmenuje se Tatra Grafit, říká se jí české Lamborghini a skoro nikdo ji nezná. Český supersport měl jet rychlostí až 341 km/h

Nejznámějším českým supersportem je nepochybně MTX Tatra V8. Jen krátce před ní vznikl Grafit s obdobnou technikou, a dokonce s vyšší maximální rychlostí. Tedy na papíře…

Český automobilový průmysl má bohatou historii s různorodými kapitolami, i kvůli desetiletím socialismu se však spíše orientoval na masová auta pro širokou veřejnost. Naopak na luxusní vozy nebo snad superauta takový prostor nebyl. Existují však výjimky, jako je třeba „Tatra“ Grafit.

 

TATRA GRAPHIT 1

Sen realitou

Grafit patří mezi ty projekty, které musely vzniknout vlastníma rukama, když k dispozici nebyla adekvátní nabídka od zavedených výrobců. Stojí za ním jistý Ivan Labaška ze Světlé u Semil, který si na konci sedmdesátých let usmyslel, že si splní klukovský sen a postaví vlastní supersport. A jak si usmyslel, tak učinil.

Práce na voze později nazývaném Grafit byly zahájeny na začátku osmdesátých let. Nejprve vznikly nákresy, aby krátce nato započala i samotná stavba. Labaška jakožto vystudovaný opravář stavěl auto vlastními silami, někdy metodou pokus-omyl, i proto dokončení zabralo pět let.

 

TATRA GRAPHIT 2

 

Základem vozu se stal trubkový rám doplněný o komponenty ze zakoupené Tatry 603 z roku 1976. Ta dodala nejen pohonné ústrojí v podobě 3,5litrového osmiválce o výkonu 121 kW kombinovaného se čtyřrychlostní manuální převodovkou, ale také zavěšení.

Třeba tlumiče nicméně dodal český specialista na závodní podvozky HP Sporting. Karosářské panely byly zprvu laminátové, později je ale po lehčích haváriích nahradily karbonové díly.

 

TATRA GRAPHIT 3

 

Dlouhé schvalování

Design automobilu evokuje soudobé Lamborghini Countach, hlavně svými hranatými tvary nebo výklopnými světlomety. Naopak záď je vcelku svébytná, s kulatými koncovými světly. Rozměry mimochodem činí 4 400 × 2 030 × 1 100 mm, což autu dodává typicky supersportovní nízkou siluetu. Rozvor náprav má hodnotu 2 500 mm.

Právě zadní partie přitom byly nuceně upraveny. Kvůli vlastní konstrukci měl autor problém s úředním schválením vozu do provozu. Žádost úřadů si vynutila právě upravit záď, aby připomínala sériové Tatry. Výsledek každopádně tatrovky připomí

ná jen s přimhouřením obou očí - a ještě z dálky.

I proto se Grafit, kterému se někdy přezdívalo Tatra Grafit, kvůli technickému základu, dostal na silnice až v roce 1991. Právě tento rok má i Grafit v technickém průkazu jako rok vzniku. Homologace zkrátka trvala, přestože auto bylo dokončeno již o pár let dříve.

 

TATRA GRAPHIT 4

Postupná evoluce

Tím však práce na něm neskončily. Po dokončení se Grafit zúčastnil několika závodů, při nichž utrpěl pár šrámů, které znamenaly další úpravy auta. Výklopná světla tak v průběhu let byla nahrazena konvenčními, skrytými za aerodynamickými kryty. Obutí širších kol si pak vyžádalo rozšíření blatníků. A měnil se i lak, původní bordó nahradil jasně červený. O využití karbonu pak byla už řeč.

V průběhu let se Grafit dočkal také vylepšeného srdce. Původní motor nahradil větší vidlicový osmiválec o objemu 4,4 litru, původem z Tatry 700, nově kombinovaný s pětirychlostní skříní. Naladěn byl údajně na 294 kW a 450 Nm, byť v sedmistovce dosahoval dokonce 305 kW a 490 Nm.

Manuál byl pak zpřevodován tak, že na nejvyšší rychlost auto může teoreticky jet až rychlostí 341 km/h. Sám autor však mluví o maximální rychlosti 325 km/h, což by z Grafitu dělalo nejrychlejší silniční auto české produkce své doby – až v roce 2020 jela silně upravená Škoda Octavia na poušti v Bonneville rychlostí 365 km/h. Neexistují však důkazy, že by Grafit někdy skutečně tak rychle jel.

Bez ohledu na skutečné jízdní schopnosti každopádně jde o velice zajímavý automobil, který je údajně nadále v majetku svého tvůrce. Čas od času se objeví na nějaké automobilové akci, a tak když budete mít štěstí, potkat ho můžete i vy.

 

TATRA GRAPHIT

 

Zdroj: www.garaz.cz

Obnova kostela sv. Valentina

V Příboře byla zahájena obnova severní fasády kostela sv. Valentina.

 

Kostel svatého Valentina

 

Kostel svatého Valentina

 

 

Zdroj: www.msstavby.cz, www.pribor.cz

Nejúžasnější československé auto? Dost možná JK 2500!

Tohle auto bylo svým způsobem Tatra, ale také tak trochu nebylo. Každopádně to je úplně úžasné kupé třídy GT, které bohužel vzniklo jen v jednom jediném exempláři. Na plánovanou malosériovou produkci nedošlo.

 

tatra JK 2500

 

Nejdřív něco k původu tohohle úžasného kousku naší automobilové historie, konkrétně ke slovenskému automobilovému konstruktérovi Júliovi Kubinskému. Ten své práci opravdu rozuměl, stál například i za stavbou monopostu JK Mono, který splňoval předpisy tehdejší formule 1. Speciál s kompresorovým vidlicovým čtyřválcem Lancia měl však těžkou nehodu v tréninku a do Velké ceny Československa 1949 nakonec nemohl nastoupit. Jeho jméno je spojené i s automobily Velorex.

Tím hlavním výtvorem ale bylo jeho vlastní auto. Pro sebe totiž zaměstnanec Karosy Brno vytvořil sportovní GT s označením JK 2500 – nesmírně elegantní kupé s dřevěnou kostrou. Tvarově perfektně odpovídá trendům padesátých let pro sportovní auto třídy GT, skvěle vypadala i dvoubarevná černo červená kombinace laku karoserie. S její výrobou pomáhal karosář Jan Heger. Nechybí dlouhá kapota a krátká nízká kabina pro posádku. Velká a drátěná kola také odpovídala standardům doby. Základem je pak prostorový rám z bezešvých trubek, které kupoval v obyčejném železářství. Výsledek měl 1160 kg, které byly rozložené v poměru 51:49 mezi přední a zadní nápravu.

 

tatra jk 2500

 

Auto vyrobil v roce 1954 (podle jiných zdrojů až 1955), ovšem začal s tím už v roce 1951. Určitě bylo ale hotové v roce 1956, kdy o něm psal tehdejší Svět Motorů. Kubinský si vše dělal sám ve vlastní garáži a ve volném čase, převážně ručně. A právě tam pod přední kapotu instaloval řadový šestiválec Alfa Romeo o objemu 2,5 litru (88 koní) a čtyřstupňovou převodovku, se kterou kupé zvládlo rychlost 170 km/h. Motor koupil od motocyklového závodníka Františka Juhana, bratra slavného Jaroslava Juhana, který později emigroval a dosáhl řady úspěchů s automobily Porsche. Kubinský už tehdy chtěl osmiválec Tatra, žádný ale neměl k dispozici. Přední náprava pocházela z KdF a zajišťovala stabilitu i při maximální rychlosti 170 km/h. Stejného původu bylo i řízení. Drátěná kola byla z Lancie Aprilia.

 

tatra jk 2500-1

 

Nakonec ale Kubinský motor Tatra sehnal a do auta jej instaloval. Vzduchem chlazený osmiválec o objemu 2,5 litru vpředu tehdy moc sportovních kupé nepoháněl, pocházel totiž z lehkého vojenského automobilu Tatra 805 (75 koní). Proto se auto někdy označuje jako Tatra 2500 JK, oficiálně však s Tatrou nemělo nic společného a jiná její součástka v autě nebyla. Výkon motoru byl slušných 105 koní, které putovaly na zadní nápravu typu De Dion. Kubinský odstranil původní vodní chlazení italské jednotky a místo toho k motoru umístil rezervu. Navíc byl motor až za přední nápravou, takže vyvážení bylo skoro dokonalé. Auto mělo v zádi dvě nádrže, aby byl zaručen slušný dojezd. Brzdy byly pouze bubnové, pocházely z kupé Lancia Aurelia.

 

tatra jk 2500-2

 

Veřejnost se s autem poprvé seznámila v roce 1958 v Kopřivnici. Auto bylo přijato velmi pozitivně nejen veřejností, ale i ředitelem Tatry Ladislavem Hojeckým, Kubinský dostal místo v Tatře a měl zde zrealizovat výrobu pěti kusů pro zákazníky. Následně bylo auto podrobenou dvoutýdennímu testování. Později prý dostalo dokonce motor z Tatry 603 a výkon vzrostl na 140 koní. Dostalo také silnější brzdy a jiná kola, aby byly nové brzdy lépe chlazené. Ono se to hodilo, maximálka prý vzrostla na 200 km/h.

 

tatra

 

Jenže k výrobě ani malé série nedošlo, a tak existoval onen jeden jediný, i když nadále vylepšovaný kus. V socialistickém státě byla prostě výroba sportovního auta zbytečná, navíc na ní nebyly peníze. Kubinský své kupé 14 let používal jako soukromý automobil. Pak jej prodal a auto se ztratilo z povědomí i veřejnosti, ve zbědovaném stavu ale přežilo dodnes a prý jej čeká renovace. I když tato informace se během let objevila už několikrát.

 

Zdroj: www.garaz.cz

Příbor připraví další pozemky pro RD

Město Příbor postupně připravuje další lokalitu umožňující výstavbu rodinných domů.

Projekt je teprve v přípravě. Lokalita navazuje na lokalitu Za školou, kterou město před pár lety dokončilo a dnes zde rostou desítky domů. Lokalita je však již zaplněna. Rovněž zde město plánuje vybudování nové školky.

Materiál pochází z přehledu projektů, kterými se zabývá město tento rok a je uveden v přehledu na webových stránkách města.

Příbor nové rodinné domy

 

Příbor nové rodinné domy 1

 

Příbor nové rodinné domy 2

 

Zdroj: www.msstavby.cz

Páté kolo u vozu? Tahle Tatra 613 vznikla právě kvůli němu

Speciální Tatra 613-3 TRT – „Tatra Runway Tester“ – pro zjišťování přilnavosti ranvejí oslavila 35 let. Vyvinuli ji proto, že vláda nechtěla utrácet za techniku ze Západu.

Když o vás někdo řekne, že jste páté kolo u vozu, není to moc lichotivé označení – jste totiž zbyteční. Můžeme polemizovat o užitečnosti plnohodnotného pátého kola coby rezervy, na významu idiomu to však nic nezmění. Existuje nicméně jedno auto, jehož jízdy smyslem je právě používání pátého kola, a to dokonce auto československé – Tatra 613-3 TRT.

Ta písmena znamenají „Tatra Runway Tester“, tedy „Zkoušeč ranvejí“. Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO, International Civil Aviation Organization) totiž nařídila, že od roku 1989 musí mít mezinárodní letiště zařízení schopné měřit adhezi na vzletových a přistávacích drahách.

 

Tatra 613 - 1

 

Jelikož socialistická vláda nechtěla utrácet nedostatkové devizy na pořízení měřicího stroje ze zahraničí, zaúkolovala brněnské pracoviště Výzkumného ústavu dopravního v Žilině, a to už v polovině 80. let. Ten do roku 1989 vyvinul systém s pátým kolem umístěným za sedačkou řidiče, které mohlo být poháněno hydrostatickým převodem od motoru.

Ten nebyl kromě dodatečného kompresoru pro ovládání či pohon měřicího kola ničím odlišný od běžné produkce – byl to 3,5l vzduchem chlazený vidlicový osmiválec o výkonu 124 kW a točivém momentu 270 Nm, který dokázal rozjet speciál na 180 km/h. Doporučené rychlosti měření byly 65, 96 a 130 km/h, což zhruba odpovídá 40, 60 a 80 mílím v hodině.

 

Tatra 613 - 2

 

Po spuštění kola na ranvej pomocí hydraulické vzpěry se dal upravovat jeho přítlak v rozmezí 250–1000 newtonů. Místo pravé zadní sedačky byla nádrž na vodu, druhá byla pod přední kapotou, a to proto, aby vůz zvládl zkrápět dráhu pro změření adheze na mokru. Celkem byla zásoba vody 400 litrů.

Čidla umístěná na měřicím kole zjistila síly, následně z nich počítač na palubě vypočítal součinitel podélného tření a tyto informace mohla osádka vozu rovnou předávat řídícím letového provozu. Ti posílali informace blížícím se pilotům, kteří mohli podle toho správně nastavit ABS.

 

Tatra 613 - 3

 

Na jaře roku 1989 vznikly celkem tři kusy Tatry 613-3 TRT; speciál tedy nedávno oslavil 35 let. Po představení na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně se jednalo o prodeji do dalších zemí východního bloku. Jenže ten se na podzim 1989 rozpadl, takže další kusy už nikdy vyrobeny nebyly. Jeden z těch existujících je občas k vidění v kopřivnickém muzeu automobilky Tatra.

 

Zdroj: www.auto.cz