Popište laikovi Tatru 815, se kterou teď jezdíte.
V základu je to vojenská čtyřkolka. Motor je tatrovácký vzduchem chlazený dvanáctiválec. Kabina je zasunutá nad přední nápravu, tedy do stejné pozice, jako ji měly první tatrovky na Dakaru v roce 1986. V každém rohu je kolo, takže vůz má maximální možné nájezdové úhly, převodovka je značky Tatra. Speciál zkonstruoval Radomír Smolka, dnešní šéfkonstruktér Tatra Trucks. Je to povedené, nadčasové auto.
Mezi osobními vozy jste dojel na pátém místě. Znamená to, že Tatra 815 je lepší než osobák?
Už jsem měl historicky i lepší výsledek v absolutním pořadí, v Africa Eco Race jsem dojel i celkově druhý. Ale k letošnímu úspěchu: způsobila ho souhra náhod a okolností na trati.
A nehrál v tom roli i výkon spojovacího článku mezi volantem a pedály, tedy vás jako šoféra?
Pravda, nejel jsem takový závod poprvé, mám už nějaké zkušenosti. Znám možnosti auta, snažím se využívat chytře a efektivně terénní schopnosti tatry. Náklaďáku je sedmnáct let, což ukazuje, že jde o nadčasovou konstrukci.
Vy se téměř vyrovnáte ženě na rodičovské se třemi dětmi. Kamion řídíte, sám se navigujete a ještě si děláte mechanika na trati. V normální posádce je to práce pro tři. Proč? To jste se nechtěl s nikým dohadovat?
Ano. Prošel jsem si tříčlennými posádkami a tohle mi vyhovuje mnohem víc. Další předností je, že auto je lehčí. Trochu mě překvapuje, že moje sólojízdy někdo řeší. Když závodí motorkář, který je také na všechno sám, nikomu to nepřipadá divné, zvláštní či pozoruhodné. Přitom motorkář se fyzicky nadře mnohem víc než já v kabině náklaďáku, a musíme zvládnou stejnou porci kilometrů. Já jsem už příliš starý a také moc velký na motorku, takže jezdím v kamionu a samota v kabině mi vyhovuje čím dál tím víc.
A co když zapadnete, jako se vám to stalo letos? To by se další ruce hodily.
To jo, ale s tím jsem do sólo ježdění šel. Je to dobrovolný handicap a zároveň výzva. Závodit můžete různě. Třeba s velkým týmem, obrovským zajištěním, což stojí nemalé peníze a značné organizační úsilí. Já jsem solitér, narcis a sobec – jak slýchávám doma. Vyhovuje mi být sám.
Proč zachraňujete cizí soutěžící na trati, když závodíte a běží vám čas?
Přece je tam nenechám!? Mám dobrý pocit, když můžu pomoci, třeba tím, že postavím buginu na kola. Mám výhodu, že jezdím v náklaďáku. Nakonec z toho mám radost s velkým R. Na tu kladu po letech závodění důraz.
Jezdil jste dakarskou rallye v Africe, později v Jižní Americe, a přesto se mi zdá, že vám nejvíce sedí právě Africa Eco Race. Tedy jakýsi návrat k dřevním dobám Rallye Paříž – Dakar. V čem je závod jiný?
V přátelské atmosféře. Nikdo si na nic nehraje. Ať jste bohatý, nebo chudý, ať jste z Česka, nebo ze Západu, máte stejný respekt. Přetrvává tu duch původního Dakaru, než jej převálcovala komerce.
Roky jezdíte jako doprovod dálkových rallye s vozy, kterým se říká balai – košťata. Ty sbírají odpadlíky. Pomohlo vám to v závodění?
Ano. Když se pohybujete na trati závodu v balai, tak vlastně pořád trénujete. Ať už čtení krajiny, nebo vyprošťování.
Máte závodní vzor?
Líbí se mi Japonec Jošimasa Sugawara, kterému je přes osmdesát, stále závodí a dobře. Můj velký mentor byl Karel Loprais, který už bohužel není mezi námi. Zajímavý jezdec je i Jean-Pierre Fontenay, ten jezdil rychlou asistenci pro Mitsubishi Rallye Art.
V roce 1993 jste začínal na Dakaru jako mladý inženýr na pozici navigátora právě v posádce Karla Lopraise. Bral vás, když jste se mu v kabině vyloupl místo Josefa Kaliny?
Ne, byl jsem mladý ucho a inženýrek, navíc jsem tam byl dosazen násilně. Začal mě brát, až když jsme se ztratili. Našel jsem správnou cestu pomocí půjčeného GPS, do něhož jsem zadal souřadnice bodů, které se daly vyčíst z mapy. To nás vrátilo na trať.
Jaký byl Karel Loprais jako šofér?
Klidný, rozvážný, jednoduchý…
Co znamená „jednoduchý“?
Nepřipouštěl si, že za ním jede soupeř, který ho chce předjet. Nebyl to ten typ, co by sám sebe dostal pod tlak, který by se vystresoval. Výborný řidič. Dokázal držet tempo. V tom se ho snažím napodobovat, tím můžete v dálkovém závodě hodně získat. Žádný styl brzda – plyn, ale naopak co nejplynulejší jízda. Tím šetříte auto: brzdy, pneumatiky i palivo. Kolikrát jste pak rychlejší než nějaký vyblázněný divočák. Karel Loprais brzdil motorem nebo motorovou brzdou, využíval vlastnosti auta, jeho hmotnost, setrvačnost.
Jste vystudovaný konstruktér aut. Proč jste šel na technickou školu?
Protože jsem chtěl být řidičem kamionu. Na škole jsem se věnoval podvozkům. Diplomku jsem dělal na téma předělání vozidla Tatra 815 AWS (zkratka znamená all wheel steering, tedy všechna řiditelná kola – pozn. red.) na závody truck trialu. Na základě mojí práce skutečně vzniklo auto, které se jmenovalo Krab, a já s ním od roku 1994 závodil v evropském poháru. Tento vůz si lidé mohou prohlédnout v novém tatrováckém muzeu v Kopřivnici, má bílorůžovou kabinu. Hodně mi s tím tehdy pomohl Antonín Bezděk, konstruktér Tatry AWS.
Proč letos na Africa Eco Race závodilo tak málo kamionů?
Myslím, že všechny týmy šetřily techniku na Dakar v Saúdské Arábii, kde nebudou Rusové, a tak se ostatním rýsuje šance na dobrý výsledek. Rusové soutěžím kamionů posledních 25 let dominovali a vyjma de Roye je nikdo neporazil.
Tomáš Tomeček (1970)
Vystudoval VUT v Brně, obor dopravní a manipulační technika, specializace podvozky. Po studiu nastoupil do kopřivnické Tatry, pro kterou dnes externě pracuje jako testovací jezdec. 16× se zúčastnil Rallye Dakar v kategorii kamionů (1× zlato, 2× stříbro, 1 bronz), 11× Africa Eco Race (4× zlato, 3× stříbro, 3× bronz). V roce 2018 jako první dokázal dokončit dálkovou dakarskou rallye coby jednočlenná posádka závodního kamionu, letos v říjnu při sólojízdě kategorii kamionů na Africa Eco Race vyhrál. Tomeček závodí za tým Promet/Czechoslovak Group.
Zdroj: www.idnes.cz
